Deník z Anglie

Studijní zájezd do Anglie, Worthing
2. 10. 2010 – 10. 10. 2010
Rok uplynul jako voda, školní rok 2010/2011 teprve nabírá na
obrátkách a po chodbách školy je již slyšet plno nedočkavých hovorů o
tom, jaké to letos v té Anglii asi bude. Pojďme se společně podívat, jak
jsme si tentokrát jazykově – vzdělávací týden v anglickém Worthingu
užili.
Pro velký zájem předcházelo odjezdu rozsáhlé výběrové řízení a
šťastně vybraných 56 žáků od pátých do devátých tříd se 2.10. 2010
v 18:30 sešlo před školou a svorně vyhlíželi žlutý autobus. Přijel na čas
a nabídl svůj zavazadlový prostor pro uložení nezbytných věcí pro
týdenní odloučení od rodičů. Některá zavazadla svou velikostí
poukazovala na starostlivost rodičů, kteří dbají vždy na to, aby nám nic
nechybělo. Proběhly tradiční organizační náležitosti spojené
s mimoškolním pobytem a už nic nebránilo tomu, abychom se rozloučili
s rodiči, prarodiči i sourozenci, přijali pozvání do pohodlných sedaček,
naposledy zamávali přes kouřová skla a pustili se do velké autobusové
diskuze s každým, ke komu se náš hlas donese. Účastníci loňského
výjezdu poučovali letošní nováčky o průběhu cesty, setkání
s hostitelskými rodinami, školní výuce, odpoledních výletech a ve skrytu
duše doufali, že je už tento rok nečeká nic nového. Uvidíme, zda jim
jazykově – vzdělávací pobyt v Anglii může nabídnout něco nového.
Uháníme noční Evropou směr francouzské pobřeží, kde se
naloďujeme i s autobusem na trajekt. Nemůžeme se dočkat, až
opustíme prostor autobusu a rozběhneme se po palubách velké lodi.
V necelých dvou hodinách jsme prozkoumali veškerá zákoutí trajektu a ti
nejzvědavější
vyhlíží
z horní
paluby anglickou pevninu.
Z dálky už prosvítají křídové
útesy v přístavu Dover, autobus
vyjíždí z trajektu opět na pevnou
zem
a
cestou
na
jeden
z nejkrásnějších hradů Anglie se
všichni bavíme tím, jaké je to
jezdit v „protisměru“ a jak vtipné
je, když na sedadle, kde obvykle
vidíme řidiče za volantem, sedí
děti, podřimují dospělí, spí psi nebo dokonce sedadlo zeje prázdnotou.
Netrvá dlouho a nás vítají brány Leeds Castle. Jednoho z nejkrásnějších
hradů v Anglii, který se pyšní rozlehlým přírodním bludištěm, do kterého
si jdou vyzkoušet svůj orientační smysl všichni přítomní.
Děti se vrhají do spletitých
chodeb bludiště a děj se co děj,
snaží se dostat do jeho středu,
odkud vede tajná chodba zpět na
svobodu. To pedagogický doprovod
vzpomněl na Minotaura a podobně
jako byl Théseus veden červenou
nití, postupoval dle rozmístěných
dětí a jejich rad, ohledně správné
cesty, až také dobyl střed bludiště.
Trochu promoklí usedáme
zpět do autobusu, který nabral směr Worthing, město, ve kterém na nás
čekají hostitelské rodiny. Snad chladnějším počasím, snad navlhlým
oblečením, by každý uvítal teplo rodinného krbu a zanedlouho jsme se
již všichni dočkali.
Už jen krátké seznámení s centrem města, první skupinové foto a
je na čase setkat se s novými rodinami, které budou jeden týden
suplovat ty naše. Ač se zdálo, že zkušené cestovatelé, kteří byli v Anglii
již minulý rok, nemůže nic překvapit, najednou se jejich hlas utlumil a
stejně jako ti ostatní v tichosti čekali, kdy z mikrofonu zazní jejich jméno,
poberou svá zavazadla a vydají se společně se svou hostitelskou
rodinou do nových domovů. Jejich domovů.
pondělí 4. 10.
Ráno se plni dojmů z hostitelských rodin scházíme opět
v autobuse. Jeden přes druhého mluvíme o tom, jaká naše hostitelská
rodina je, kolik mají dětí, jaká mají domácí zvířata, jakými jezdí auty,
mluvíme o velikosti a vybavení obydlí, o tom, co nám připravili k večeři,
skoro zapomeneme na vyučování, které nás zanedlouho čeká. Děti jsou
rozděleny do čtyř skupin dle úrovně znalostí anglického jazyka. Dvě
skupiny vysazuje autobus na okraji města Worthing, v patrové budově
objevují dvě prostorné učebny a v nich dva mile vypadající učitelé.
Další dvě skupiny pak autobus odváží přímo do středu města. Tam se o
prostorných učebnách hovořit nedá, ale mile vypadající učitelé v nich
čekají také. První dopoledne ve společnosti anglicky mluvících učitelů
může začít.
Po náročném dopoledni všichni uvítáme dlouhou procházku
v oblasti se jménem Seven sisters.
Vlahý
mořský
vzduch
nás
doprovází při putování po bílých
křídových útesech a nikdo neodolá
sběru malých křídových kamínků. Co
teprve, když sejdeme k moři, kde jsou
křídové kameny omyté a navíc
vytvarované do neodolatelných oblázků.
Pohledy našich očí jsou přivázány
k zemi a vybíráme tu menší, tu větší
křídový kámen, který bude jistě
vhodným dárkem.
Obtěžkáni křídovými kameny,
kterých máme nejen plné kapsy, ale
také batohy, šály a čepice směřujeme
k autobusu. Autobus je až po střechu
naložen bílými kameny. Uvidíme, kdo je
z nedostatku místa vymění za nově
nakoupené suvenýry, oblečení, hračky apod. Unaveni se vracíme zpět
do hostitelských rodin.
úterý 5. 10.
První setkání s celou skupinou je až u autobusu. Řešíme drobné
věci, které se v rámci minulého dne, večera a noci naskytli. Jsme rádi,
že všichni jsou vyspaní a najedení. Včerejší ovace na některé učitele
angličtiny trvají dodnes, ještě zjistit plán dnešního odpoledne a
s nadšením se dáváme do dalšího dopoledního studia.
Dopolední počasí neslibovalo tak pěkný den, ve který se středeční
dopoledne proměnilo. Sluníčko osušilo mokrou trávu a my si mohli
užívat rozsáhlého prostoru Weald and Dowland Open Air Muzea
v Singeltonu. Přírodní muzeum historických budov zrcadlilo život a
tradice
tradičního
anglického
venkova.
Ač jsme
se báli, že tak velká časová dotace na
jedno muzeum je příliš štědrá, díky
pěknému počasí jsme byli rádi, že jsme
se stihli podívat do všech historických
budov, vidět školu a starý mlýn, obydlí
bohatších i chudých lidí doby minulé.
Odpoledne bylo rázem za námi a my
spěchali zpět za našimi rodinami.
středa 6. 10.
Dnes nás opět vzbudilo typické anglické počasí – déšť. Nám
ovšem strach nenahnal, jelikož po dopolední výuce je plánován program,
jehož převážná část je ukryta pod střechu. Odpoledne máme totiž
namířeno do města Brighton, jež se pyšní rozsáhlou expozicí vodních
živočichů v místním Sea life centru. K naší radosti se počasí umoudřilo
a my mohli zhlédnout nejen rozmanitosti vodní fauny, ale také krásy
staré čtvrti The Lanes, pro Anglii netypický architektonický styl Royal
Pavilonu a oddávat se šumění moře na oblázkové pláži tohoto krásného
města, jehož převážnou většinu
obyvatelstva tvoří mladí lidé. A co
jiného patří k mladým lidem, než
jsou
obchody,
nakupování,
občerstvení
typu
fast
food,
přeplněná nákupní centra apod.
Není kupodivu, že právě tento druh
zábavy
lákal
naše
nejstarší
účastníky zájezdu a v této oblasti
není lepšího města, než je právě
Brighton.
Příležitost,
nakoupit
nejrůznější
vánoční
dárky,
suvenýry, oblečení a mnoho jiných věcí využil takřka každý. Na místo
srazu se každý vracel ověšen taškami z nejrůznějších obchodů.
Uličkami staré čtvrti jsme se propletli zpět k autobusu a vyrazili směrem
k našim dočasným domovům. Autobusem jen proplouvaly otázky „Kde
jsi to koupila?,“ „Kolik to stálo?,“ „Jé, kde to měli?“, ……
čtvrtek 7. 10.
Hola, hola, škola volá. Dopolední výuka je opět před námi.
S pohledem znalých studentů angličtiny vcházíme do svých kmenových
tříd, kde je všechno dění závislé na naší schopnosti porozumět anglicky
hovořícímu učiteli, který na nás má nemalé nároky jak ve vypracování
domácích úkolů, při psaní anglických deníků i při, zdánlivě snadných,
jazykových hrách.
Na odpoledne se těší převážně chlapecká část našeho autobusu.
Průvodkyně nám sděluje, že naše dnešní cesta je výpravou do historie
dopravy, řemesel a průmyslu. Nikdo však neví, co nás v Amberley
vlastně čeká a zda je nám vůbec muzeum schopno vykrýt celé
odpoledne. Hned potom, co dostáváme mapy celého muzea, už není
pochyb, že zde strávíme nejednu hodinu. Snad počasí vydrží.
Nadšení, které zpočátku převládalo hlavně u chlapců, se
v průběhu procházky rozsáhlým muzeem rozhostilo prakticky u všech.
Každý si vybral to, co je jeho zájmu nejblíže. Ať už to byly historické
dopravní prostředky,
nejrůznější telefonní přístroje a telefonické ústředny,
či nejstarší řemesla, kterými je řezbářství,
výroba dřevěných luků, opracování kamene
apod.
Čas nás nakonec tolik tlačil, že jsme ani důkladnou obhlídku
místního gift shopu nestihli tak, jak by si mnozí přáli a museli jsme zpět
za našimi hostitelskými rodinami.
pátek 8. 10.
Stejně tak, jak jsme zvyklí z naší školy, i tady je pátek posledním
dnem ve škole v tomto týdnu. A jelikož už v sobotu odjíždíme zpět do
našich domovů, je tento den tím posledním, který strávíme v této
anglické škole vůbec. Loučíme se s našimi lektory, dostáváme od nich
ocenění za naši týdenní práci a snahu uplatnit své znalosti anglického
jazyka v jejich hodinách.
Opouštíme budovu školy vstříc odpolednímu poznávání. Je pro nás
připravena prohlídka krásného hradu Arundel. Prohlédli jsme všechny
přístupné části a v krásném počasí, které nabízel tento den, jsme šli
odpočívat do překrásných zahrad.
Cestou do Worthingtnu jsme zastavili v hlavním městě hrabství
západní Sussex, Chcichesteru. Prohlédli si překrásnou katedrálu,
centrum města a někteří se i rozmluvili s místními studenty, kteří právě u
katedrály trávili svůj volný čas. Jen těžce se našim chlapcům opouštěli
výřečné studentky z nedaleké high school.
Dnešní den pokračoval ve svém „naposledy“ i večer, kdy na
nás naposledy čekaly hostitelské rodiny na parkovišti, naposledy si nás
odvezly do jejich domu, naposledy s námi povečeřely a my se naposledy
oddaly spánku pod jejich střechou.
sobota 9. 10.
Slovo „naposledy“ se vznášelo ve vzduchu i tento den. Ráno jsme
naposledy posnídaly s rodinou, sbalili své věci a vydali se na parkoviště,
kde nás čekal žlutý autobus. Dnes naposledy. Loučíme se s rodinami,
dojemnou chvíli loučení doplňují vřelá obětí, mávání a poslední sbohem
městu Worthing. Ale před tím, než opustíme anglické pobřeží ve velkém
trajektu, čeká nás ještě návštěva historických doků ve městě
Portsmouth.
To je něco pro milovníky lodí a námořnictva vůbec. Celý den
trávíme v obrovském areálu doků královny, kde mimo jiné kotví vítězní
loď kapitána Nelsona v bitvě u Trafalgaru. Všechny historické lodě je
možné si projít a co více, v každé dostáváme průvodce v českém
jazyce. Lodičkou proplouváme v blízkosti válečných lodí jejího
veličenstva, které se už neřadí mezi historické, ale na některých z nich
právě probíhá vojenské cvičení.
Před cestou ještě nakupujeme
potraviny na dlouhou cestu, která je
před námi a vydáváme se s naším
žlutým autobusem do přístavu Dover,
kde se naloďujeme na trajekt a
opouštíme anglickou pevninu, která
byla na jeden týden naším domovem
a poskytla nám mnoho nových
poznatků a zážitků. Jistě by každý
ještě na pár dní zůstal, ale je třeba se
vrátit k našim rodinám, za našimi rodiči a sourozenci, do školy, kde náš
čekají spolužáci a my jim budeme vyprávět, jak se v té Anglii vlastně
žije.