PODZIMNÍ - Mutěnice

2011
PODZIMNÍ
Z P R AV O D A J R A D Y O B C E
Z OBSAHU
Zprávy z radnice (str. 1)
Galerie Mutěňáků - Vladimír Vaculovič (str. 3)
Taneční vystoupení Štěpána Topenčíka (str. 8)
Ke svým kořenům (str. 10)
Mutěnické vinařské slavnosti (str. 12)
Zájezd vinařského spolku (str. 21)
Mutěnický fotbal (str. 22)
FOTOREPORTÁŽ Z VINAŘSKÝCH DNŮ  1. část
CM Slovácko ml.
Mužáci z Mutěnic
Mužský sbor z Ostrožské Nové Vsi
Dětský soubor z Ratíškovic
Dubinka z Rohatce
Dolina Ratíškovice
SLOVO STAROSTY
Přichází podzim. Ten přináší nám všem
spoustu radostí, ale i starostí. Měsíc září jsme
začali krásnou oslavou vína na Mutěnických
vinařských dnech. Celá akce je popsána
na jiném místě tohoto zpravodaje, já bych
jenom chtěl touto cestou poděkovat kulturní
komisi a všem dalším, kteří se na přípravě
takto náročné a určitě úspěšné akce podíleli.
Spousta návštěvníků svědčí o tom, že se naše
vinařské dny stávají tradicí.
Starosti nyní nastávají vinařům. Odhadnout
ten správný termín sklizně a dobře hrozny
zpracovat, to je jedna z nejdůležitějších prací
dobrého vinaře. Letošní úroda zdá se být
dobrá, tak vinařům přeji, aby z této sklizně
bylo víno co nejlepší.
A starosti nastaly i školákům a učitelům. Po
dvou měsících se školní lavice zase zaplnily,
děti se postupně, po dvouměsíčním nicnedělání, dostávají do vyučovacího procesu. Také
učitelé musí napnout všechny síly, aby děti
usměrnili a ty si uvědomily, že prázdniny už
skončily. Takže přeju do dalšího školního
roku prvňáčkům, aby se jim ve škole líbilo,
deváťákům, aby udělali při volbě dalšího studia
ten správný krok a ostatním žákům i učitelům
hodně sil a úspěchů.
Podzim zaklepal na dveře, ale počasí
v druhé polovině léta bylo štědré na sluneční
paprsky, tudíž jsme si toho letního počasí
nakonec plně užili.
Jak jsem psal v minulém zpravodaji o určitých časových problémech u vyřizování různých povolení a vyjádření k amfiteátru Pod
Búdama, tak se obavy naplnily, a tuto akci
musíme přesunout na příští rok. Zase ale získáme čas a budeme se snažit získat na tuto
stavbu dotaci, pokud bude vůbec nějaká možnost. Když už jsem u Búd, rád bych upozornil
na to, že zelené odpadkové koše, které jsou
v areálu umístěné, slouží na drobný odpad
a ne na to, aby si tam někdo odložil klasický
domovní odpad, pneumatiky atd. To samé
se týká i kontejnerů na tříděný odpad. Máme
skládku, kde není problém tento nepořádek
a odpad dovézt a uložit.
Co se týká dokončených investičních akcí,
tak jsme dokončili stavební práce v ulici
Sklepní. Vybudovali jsme tam nový vodovod,
na který se napojily sklepy i rodinné domky
v této ulici. Následně se provedla kompletní
rekonstrukce vozovky, která byla ve velmi špatném stavu. I přes docela časový pres jsme vše
zvládli rychle a vinobraní může probíhat i v této
ulici v pohodě a v dobrých podmínkách. Tak
si to užijte.
Pochod Slováckými vinohrady je nejdiskutovanější téma v této době. Musím říci,
že tento ročník je poslední, který tady u nás
MVDr. Dušan Horák
starosta obce
1
pořádá Český svaz turistů.
Podle sdělení jejich vedení se
příští ročník přesune na jiné
trasy, a to na žádost turistů.
Přesto Vás můžu ubezpečit,
že příští rok se díky sdružení
Búdy, mutěnických vinařů,
a předpokládám i dubňanských, a obci Mutěnice v čele
s kulturní komisí uskuteční.
Po jakých trasách a v jaké
podobě, to ještě není dořešené, ale ten zájem tuto akci
zachovat je, tak snad se to
podaří.
Přeji Všem vinařům plné
bedny, vysoké stupně a žádné špačky. Vám ostatním
přeji příjemný podzim a už se
můžeme těšit na naše hody.
Petr Bíza
místostarosta
Usnesení z V. veřejného jednání Zastupitelstva
obce Mutěnice, ze dne 5. září 2011
„SPORTOVNÍ VÝCHOVA“ PANA UČITELE VLADIMÍRA VACULOVIČE
A.
ZO vzalo na vědomí:
1. RO předložit ZO zprávu o využitelnosti zástavby rodinnými
domy lokality za Fišmanovým a souběžně s ulicí Nová
– úkol trvá
2. Kontrolu úkolů z minulých jednání ZO
B.
ZO schválilo:
1. MPZ č.15/2011– prodej pozemku p.č. 1275/14 18 m2 v k.
ú. Mutěnice za cenu 110,-Kč/m2 manželům Trávníčkovým,
Slovácká 259, Mutěnice, za účelem dotvoření pozemku
u RD
2. MPZ č.16/2011 prodej části PK pozemku p.č. 6458/1
– KN 3735/12 v k.ú. Mutěnice o výměře 9 m2 za cenu
110,-Kč/m2 manželům Duhajským, Masarykova 32,
Mutěnice za účelem dotvoření pozemku u lisovny
3. RO č. 3, a to na straně příjmů ve výši 489 000,- a na straně
výdajů 528 500,-. Po provedení rozpočtového opatření
budou celkové příjmy ve výši 49 459 000,- a celkové
výdaje ve výši 45 850 800,4. Dodatek č.1 Smlouvy o zajištění financování systému IDS
JMK mezi JMK a Obcí Mutěnice
5. Smlouvu o bezúplatném převodu nemovitosti bez omezujících podmínek č. ÚZSVM/BHO/7253/2010-BHOM/700
mezi Českou republikou – Úřad pro zastupování státu ve
věcech majetkových a Obcí Mutěnice
C.
ZO uložilo
1. Kontrolnímu výboru provádět nahodilé kontroly na KD
minimálně však 1x za čtvrt roku
2
Pan učitel Vladimír Vaculovič se narodil 9.prosince
1923 v Mutěnicích jako syn
řídícího učitele a kronikáře
Františka Vaculoviče.
Až do páté třídy navštěvoval
obecnou školu v Mutěnicích.
Nato dojížděl na reálku do
Hodonína a zde také s úspěchem maturoval.
Přišla válka, rodina prožívala
hrůzostrašnou dobu. Všechno pozitivní bylo postupně
zakazováno a situace se
přiostřila ještě po atentátu na
Heidricha.
Po maturitě nemohl Vladimír dál jít studovat, protože
všechny vysoké školy byly
zavřeny. Mladí lidé museli
na nucené práce do Říše.
Jemu se však podařilo uchytit
se v zemědělství, v místním
statku. Zemědělství bylo pro
Německo důležité, že odtud
se pracovní síly natolik nebraly a neposílaly na otrocké
práce do Reichu.
V roce 1944 se oženil
s paní Olgou Strakovou,
rodačkou z Dubňan. Postupně se jim narodili dva synové,
v roce 1945 Radim (jinak
otec známého dlouhodobého
zahraničního zpravodaje televize Prima), pak v roce 1948
syn Ivo, žijící v Mutěnicích.
Aby mohl učitel Vaculovič
uživit rodinu, odešel ze statku a dojížděl do „gumárny“
v Hodoníně. Tu setrval až do
konce války.
Vladimírova manželka,
opravdu „rozená“ sportovkyně, někdejší učitelka mateřské školky, přiměla Vladimíra,
aby se v Mutěnicích začal
věnovat sportu. V té době
nebyl v Mutěnicích sport více
rozšířen jako třeba dnes, bylo
třeba začít od základu. Rovněž nebylo se kde scházet,
cvičit či jinak sportovat. Orel
i Sokol byl jako jediný už před
válkou zakázán.
Očekávaná svoboda přišla
v roce 1945, všichni jásali
a s chutí se dali do práce,
a to ve všech směrech, i ve
sportu. Vladimír nastoupil
v Mutěnicích do školy jako
učitel a tu hned začal se sportem. Byl však záhy povolán
3
na vojenskou službu a jako
ročník 1923 sloužil povinně
už celé dva roky. Coby středoškolák (aspirant) se dostal
do poddůstojnické školy do
Litoměřic. I zde se věnoval
sportu, což později mohl
uplatňovat u mutěnických
školáků. Po ukončení poddůstojnické školy byl převelen
na Moravu do Kroměříže. Po
skončení vojenské povinnosti
se vrátil do Mutěnic, kde se
už natrvalo usadil. Přihlásil se
na vysokou školu do Brna,
vystudoval obor tělocvik,
čeština a občanská výchova.
Stal se tedy aprobovaným
učitelem na druhém stupni,
kde mohl uplatňovat svou kvalifikaci. Podílel se na vybudování hřiště s běžeckou dráhou a doskočištěm u školy,
atd. Založil mnohé sportovní
zájmové kroužky, děti si mohly podle libosti i předpokládaných výsledků vybrat – proto
měly i znatelné výsledky. Bylo
jich několik, které získaly pak
první ceny v lehké atletice,
plavání a podobně. (Jako
např. Anna Nováková-Řepková, Ivana Moravcová a mnoho
jiných.) Každý rok v zimě
jezdil s dětmi na lyže, kde je
učil základům lyžování. Také
založil „půjčovnu“ lyžařského
vybavení ve škole a staral
se o finanční pomoc (fond)
pro sociálně slabší žáky, aby
se mohli lyžařských výcviků
zúčastňovat.
Pro výbor né ús pěchy
v tělesné výchově na mutěnické škole se stal okresním vedoucím tělovýchovy.
Už v mládí měl přirozený
respekt u dětí, proto ty výborné výsledky. Rovněž v češtině
tomu nebylo jinak. Přispěl
k tomu, že se mutěnické
děti na dalších školách vždy
řadily mezi ty nejlepší. A skutečně na středních školách
se nemusely dlouho učit
češtinu, protože měly dobré
základy a češtinu ovládaly.
Na to žáci při pozdějších
ročníkových setkáních rádi
vzpomínali a sami o tom mnozí vyprávěli.
Učitel Laďa Vaculovič
zemřel krátce po odchodu
do důchodu dne 22.ledna
1985.
Ještě dnes bývalí žáci učitele Vladimíra Vaculoviče
říkají: „Vaculovič byl přísný,
ale kamarádský. Mnohdy zvýšeným hlasem, ale i nějakým
pohlavkem nešetřil, přesto
byl oblíbený.“
P.S. Já děkuji paní Olze
Vaculovičové za velmi vstřícné
vyprávění o jejím manželovi.
Ing. Jaroslav Mihola
ŠKOLST VÍ
Základní škola a Mateřská škola Mutěnice
školní rok 2011/2012
Ředitelka školy:
Mgr. Marie Kujová
Zástupce ředitele:
Mgr. Vladimír Stupavský
Výchovná poradkyně:
Mgr. Blanka Karbusová
Zástupce ředitelky pro MŠ a ŠD: Zdeňka Puškelová
Asistentka ředitelky, hospodářka: Marta Jetelinová
Školník:
Jiří Pavka
Vedoucí stravování:
Blažena Bízová
Počet tříd: 13
Počet žáků: 261 žáků
Třídnictví:
1.A
Mgr. Olexová Jitka
2.A
Mgr. Labudová Markéta
2.B
Mgr. Komínková Gabriela
3.A
Mgr. Hřibová Jiřina
3.B
Mgr. Vachová Ivanka
4.A
Mgr. Hamšíková Jitka
5.A
Mgr. Pištěková Miroslava
6.A
Mgr. Stupavská Marcela
7.A
Mgr. Michnová Stanislava
7.B
Mgr. Kovářová Iva
8.A
Mgr. Kovář Milan
9.A
Mgr. Karbusová Blanka
9.B
Mgr. Lacinová Pavlína
Organizace školního roku
Období školního vyučování ve školním roce
2011/2012 začalo ve všech základních,
středních a speciálních školách ve čtvrtek
1. září 2011. Vyučování bude v prvním pololetí
ukončeno v úterý 31. ledna 2012. Období
školního vyučování ve druhém pololetí bude
ukončeno v pátek 29. června 2012.
MATEŘSKÁ ŠKOLA:
počet oddělení: 5
počet dětí: 115
I. oddělení: Sluníčka
Blanka Vaculovičová - 25 dětí
II. oddělení: Berušky
Marta Paulíková, Věra Hanáčková - 25 dětí
Podzimní prázdniny připadnou na středu
26. října a čtvrtek 27. října 2011.
Vánoční prázdniny budou zahájeny v pátek
23. prosince 2011 a skončí v pondělí
2. ledna 2012. Vyučování začne v úterý
3. ledna 2012.
Jednodenní pololetní prázdniny připadnou
na pátek 3.února 2012.
Jarní prázdniny budou v délce jednoho týdne
od 6.února do 12.února 2012.
Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek
5.dubna a pátek 6. dubna 2012.
Hlavní prázdniny budou trvat od soboty
30. června do neděle 2. září 2012.
Školní rok 2012/2013 začne ve čtvrtek
3. září 2012
III. oddělení: Motýlci
Zlatuše Bírešová, Alena Lungová - 25 dětí
IV. oddělení: Kuřátka
Jana Mráková, Zdeňka Puškelová - 25 dětí
V. oddělení: Medvídci
Bronislava Prátová, Dagmar Pochopová – 15
dětí
Učební plány a osnovy:
V prvním až devátém ročníku má škola vlastní
vzdělávací program „ Škola pro všechny“.
V mateřské škole se vyučuje dle vlastního
vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání – „Tajemství stromů“.
Školní družina
V letošním roce jsme otevřeli dvě oddělení
školní družiny.
Provoz školy
Ve všech budovách ZŠ a MŠ pracuje 6 uklízeček a 1 školník. Ve školní jídelně se na
přípravě jídla podílí 6 kuchařek a 1 vedoucí
stravování.
I .oddělení - žáci 1.a 2. tříd
- paní vychovatelka Dagmar Pochopová
30 žáků
Žákům přeji úspěšný školní rok, rodičům
a učitelům dobrou spolupráci při výchově
našich dětí.
Vychovatelky ve ŠD:
Pochopová Dagmar, Prátová Bronislava
II.oddělení – žáci 3.až 5.tříd
– paní vychovatelka Bronislava Prátová
30 žáků
Mgr. Marie Kujová
ředitelka školy
V prostorách ŠK v odpoledních hodinách probíhá výuka
hry na hudební nástroje – odloučené pracoviště ZUŠ Dolní
Bojanovice a soukromá výuka hry na hudební nástroje p.uč.
Jaroslava Nováka
Školní klub:
Nabízíme různorodou činnost pro děti, které
chtějí aktivně prožít svůj volný čas.
Netřídní učitelé:
Mgr. Švédová Lenka, Ing.Mgr. Frydrych Karol, Mgr. Buchtíková Lada, Mgr. Lenertová Hana
4
5
Projekt Škola pro život
Inovací k rozvoji klíčových kompetencí
Naše škola se zapojila do projektu EU PENÍZE ŠKOLÁM, jehož cílem je zlepšení podmínek pro vzdělávání získáváním evropských
dotací z operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost. Výše dotace pro naši
školu může být až 1 448 000,- Kč. Částka
je vázána na splnění šablon klíčových aktivit.
Každá šablona je finančně ohodnocena na
základě předložených výstupů. Škola musí
prokázat, že uvedené činnosti byly opravdu
uskutečněny.
Naše škola si z prioritních okruhů zvolila
šablony týkající se čtenářské a informační
gramotnosti a dále inovace a zkvalitnění výuky
prostřednictvím informačních technologií.
Abyste si udělali představu, co naše
pedagogy čeká, uvedu přesnější informaci.
Učitelé tvoří různorodé učební materiály,
které následně zavádí do výuky. Typ takového
materiálu není žádným způsobem omezen,
musí být však zcela v souladu se vzdělávacím
programem školy.Materiály mohou být určeny
různým ročníkům. Jedná se o prezentace, testy, videa, zvukové ukázky, animace, simulace,
ale také metodicky zpracované odkazy, které
lze využívat v různých vzdělávacích oblastech.
Každý takový materiál je zahrnut do výukové
sady, dále musí být vyzkoušen a metodicky
zhodnocen.
Tímto projektem, který jsme pojmenovali
Inovací k rozvoji klíčových kompetencí, chceme zmodernizovat výuku, a tím zvýšit kvalitu
vzdělávání.
Inovací se rozumí vytvoření nových souborů
vyučovacích materiálů s využitím moderních
didaktických pomůcek, které budou z projektových peněz nakoupeny a využívány ve výuce.
Do realizace projektu jsou zapojeni všichni
učitelé I. i II. stupně základní školy.
Mgr. Marie Kujová
Škola pro život - projekt,
který byl již předcházejících
číslech Zpravodaje představen, a na který škola získala
peníze z evropských dotací
- Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), pokračuje a dá
se říci, že je v plném proudu.
Projekt je zaměřen na přípravu projektových dnů s využitím interaktivních tabulí, které
škola pro I. stupeň zakoupila
z peněz projektu.
Dnešní škola stojí před
úkolem naučit žáky vyhledávat, zpracovávat, orientovat
se v poznatcích a vybavit je
metodami řešení problémů.
K tomu právě velmi efektně
přispívá projektové vyučování. Naše projekty jsou připravovány učitelkami 1.stupně
a odehrávají se ve třídách
nebo prostorách celé školy.
Děti hledají, objevují, pozorují, sbírají, ptají se, sepisují,
vyřizují a tím se učí.
Důležitou podmínkou takového vyučování je vnitřní moti-
vace žáka, jeho vlastní přijetí
úkolu a touha ho vyřešit.
Učení v projektech obohacu-
6
je školní život, zabraňuje stereotypu, všednosti a dětem
přináší prožitek z úspěchu.
Mgr. Marie Kujová
7
TANEČNÍ VYSTOUPENÍ ŠTĚPÁNA TOPENČÍKA
době je taneční klub občanským sdružením
se zaměřením na taneční sport a výuku
společenských tanců zaregistrovaným pod
Českým svazem tanečního sportu. Hlavní
náplní jsou aktivity směřující zejména na děti
školního věku a mládež do 21 let. Snahou
je nabídnout aktivní využití volného času dětí
a mládeže prostřednictvím latinskoamerických a standardních tanců a také návod, jak
dosáhnout určité kultivovanosti vystupování
a schopnosti se pohybovat ve společnosti,
nebo získat zdravé sebevědomí.
Ale nyní se vraťme ke Štěpánovi. Spolu
s Vendulkou začali tančit koncem dubna
2011. Jejich dosud největším úspěchem je
2. místo z taneční soutěže Starletu v Brně
Komentář: Miroslava Pištěková
Poslední školní týden bývá již tradičně ten
nejpříjemnější, protože voní prázdninami, na
které se těší nejen žáci, ale i učitelé. Nám
tento čas ještě zpříjemnil žák 4. A třídy naší
školy Štěpán Topenčík. Ten už od školky
navštěvuje taneční klub Classic Hodonín,
kde se učí tančit, což je zvláště u kluka
obdivuhodné. Taneční klub Classic Hodonín
vznikl 11. března 1992 po domluvě několika
mladých nadšenců základního tanečního
kurzu. Z počátku se jednalo o nesoutěžní
snahu naučit se něco více než základní kroky společenských tanců. Znalosti a krokové
variace se učili z knihy Vyzvání do tance od
anglického tanečníka a učitele tance Waltera Lairda a také odkoukali z videozáznamů
tanečních soutěží. Postupem času našli dobré
učitele v tanečních mistrech Václavu Kosmákovi z Mikulova a především v několikanásobných mistrech ČR v 10 tancích, manželích
Henzélyových. Po mnoha hodinách tréninků
jak na DDM, tak na chalupě Igora Henzélyho
st. přišla první taneční vystoupení a nábory
nových členů. Nejodvážnější páry vyjely na
své první soutěže a i přes počáteční absenci
stálého trenéra se začaly dostavovat prvotní
úspěchy. Tři z těchto nadšenců se rozhodli
pro studium Pražské taneční konzervatoře,
kterou také úspěšně dokončili. Nová taneční
generace tedy od roku 1995 již trénovala pod
vedením Libora Brožíka, Adriany Dulinkové
a Antonína Koplíka. Koncem roku 1996 došlo
k rozdělení klubu na TK Classic a TK Classic
Junior. Mezi nejúspěšnější taneční pár tehdy
patřila dvojice René Šafránek a Lenka Zouharová, jenž si vytančila třídu B. René i s Lenkou
pak záhy odcestovali za velkou louži do USA,
kde spolu krátkou dobu tančili. V současné
v kategorii hobby junior II. standard. Nám
předvedli takzvanou Dance show, což je
nacvičený program, se kterým vystupují při
různých slavnostech a výročích převážně na
Slovensku. Zatančili nám waltz. Říká se mu
také pomalý valčík, což ukazuje na jakousi
příbuznost s rychlejším vídeňským valčíkem.
Oba jsou totiž na tři doby. Pohybově jsou však
naprosto odlišné. Charakteristickým krokem
pro waltz je přísun právě na třetí dobu, který
umožňuje párům zdvihnout se na špičky,
ze kterých se pak mohou v dalších krocích
lehounce a pomalinku vznášet až do těch
nejvyšších sfér, ze kterých se pak lehounce
a pomalinku snáší k parketu. Poté nám krás-
ně zatančili tango. Je pro něj typické těsné
držení, ostré pohyby nohou a hlav v kontrastu
s mrazivým klidem v zastaveních a pózách
vyvolávajících dramatickou atmosféru. Vše
je prováděno pěkně tělem ne jen nohama.
Neustálou změnou mezi tvrdostí a útočností
na straně jedné a měkkostí a zadržováním
energie na straně druhé.
Charakteristickými rysy tedy jsou přesnost,
přesvědčivost, prostorové, je bez zdvihu
a snížení, bez švihu. Jeho pohyb je přesný,
vyznačující se kočičí ohebností, dynamika
akce přechází do absolutního klidu. Tak
jim držme palce do další společné taneční
kariéry.
HISTORIE OBCE
ŠOHA J! Vzpomínka na rok 1948.
– bednáře v Mutěnicích. Byla hezky ozdobena
a byl na ní nápis – Ryzlink rýnský. Hlídáním
láhve byl pověřen statný, sedmadvacetiletý
šohaj – Jaromír Havlík. Láhev se nemohla
na platoňák připevnit, poněvadž se musela
naklánět, aby při jízdě o stromy nebo telefonní
dráty nezavadila. Také na starém fotbalovém
hřišti pod Búdama, byl pevný nápis nad vraty
na fotbalové hřiště – SK Slávia Mutěnice.
Proto musela být hlídána, a aby se dalo vjet
na hřiště, musela se položit a po přejetí na
hřiště zase postavit. Tím úkolem byl pověřen
– šohaj – Jaromír Havlík.
Slavnostní průvod od Obory byl plánován
na půl třetí odpoledne. Čekalo se, aby vládní
delegace viděla krojovaný průvod. Ve tři
hodiny přišla telefonická zpráva, že delegace
přijede později. Proto se průvod od Obory
vydal za řízných pochodů na staré hřiště pod
Búdama a tam se čekalo, až vládní delegace
přijede.
Po skončení druhé světové války v roce
1945 a po vítězství dělnické třídy ve volbách
v roce 1948, byla v celém státě radostná
euforie – i v Mutěnicích. V té době pan
učitel Josef Diviš poprvé nacvičil s venkovskými divadelními talenty pódiovou scénu
– „Vinobraní“.
Na tuto scénu byl pozván i nový ministr
zemědělství s. Julius Ďuriš, který byl přítomen
na „Líšeňských dělnických oslavách v Brně“.
Po skončení oslav se měl zastavit i v Mutěnicích. Tehdy se rozneslo po obci, že se bude
i filmovat. Proto byly vytaženy z kostnů všechny
kroje a hlavně mladí se do krojů oblékli. Pro
Mutěnice to byla velká sláva!
Sraz průvodu byl na horním konci obce
u staré myslivny u Obory. Byl nastrojen i alegorický vůz, na kterém byla zhotovena asi
3 metry vysoká maketa – láhev na víno. Tu
jsme zhotovili v dílně pana Václava Vagundy
8
9
zadunělo. Pro diváky to byla scéna komická,
všichni kolem se smáli, ale na druhé straně
nám Jaromíra bylo líto. Téměř omráčen
zůstal ležet na zemi a s bolestí, za pomocí
kolemstojících občanů, se těžce zvedal ze
země, ale jeho pád byl přece jenom tlumen
tím, že spadl do měkkých kobylinců, které
tam koně roztrousili.
Chudák, po chvilce odpočinku s bolestí
v zádech a hlavy, předčasně odcházel
s otisky na „šňůrkovici a třaslavicách“ ze
slavnosti Výhonem domů. Když doma svlékl
„šňůrkovici“ měl záda a sedací část modré
jak montérky. Měnil barvu jak chameleón.
Nejprve byl bílý, pak žluto-zelený a nakonec
modrý! Čtrnáct dní trvalo, než zmizely modřiny
i bolest! Jaromír zůstal celý život svobodný.
Dnes už spí věčný spánek na mutěnickém
hřbitově.
Nechť tato vzpomínka vykouzlí úsměv
na tvářích všech, ještě i po šedesáti třech
letech.
Ladislav Prčík
Pódium pro účinkující bylo připraveno –
i pro muzikanty byly připraveny dvě traktorové
vlečky, kam se posadili. Alegorický vůz s láhví,
tažen koňmi, stál hned vedle muzikantů, před
kabinami na hřišti. Koně zapřažené do alegorického vozu byli hlukem a velkým množstvím
lidí nervózní, stále se plašili a pacholek měl
co dělat, aby je na místě udržel. Ale čekat
se muselo!
Najednou před čtvrtou hodinou se od hlavní
brány ozvalo: Muzikanti pochod! A tu se stala
nemilá věc, která by se dnes mohla přirovnat
k televiznímu pořadu – Natoč to!
Již předtím bubeník šibalsky pozoroval
mládence, strážce láhve, a asi tušil, co se
stane, proto vší silou udeřil na buben. Koně
se samozřejmě lekli, skočili a tu nic netušící
šohaj Jaromír jak stál těsně u zadního čela
platoňáku, dostal balanc zavrávoral, snažil se
ještě zachytit makety lahve, ale to nepomohlo
a oba padali přes čelo vozu na zem. Pád byl
tragický. Z lahve jenom třísky létaly a Jaromír
dopadl na záda a hlavou narazil na zem - jen to
KE SVÝM KOŘENŮM
Pomocí internetu jsme našli dědečka
Můj otec i babička, oba až do své smrti byli
přesvědčeni, že děda leží v nějakém společném hrobě, možná jen šachtě …
Babička pak sama s dětmi hospodařila, vedla řeznictví, uzenářství, pohostinství s prodejem cigaret, navíc sedlačila (s koňmi), neměla
tedy čas pátrat po dědově případném hrobě.
V Uhřicích u Žarošic stojí pomník obětem
1. světové války se jmény 28 mužů z obce,
mezi nimi fotografie s Richardem Miholou.
Krásný pískovcový památník s citátem Jaroslava Vrchlického: My věříme, že nám se
jitro vrátí.
V Polsku je nejméně sedm Borzecinů.
V bývalé Haliči „naštěstí“ jen dva. Na území
Otcův otec zemřel v 1. světové válce.
Nepadl, snad ani nikdy nestřílel. Byl řezníkem
a řezničinu vykonával i na frontě, navíc tam
kuchařil. Prý hnali dobytek, aby bylo co vařit,
uhnal si zápal plic. K tomu chytil břišní tyfus,
který tam začal ve velkém řádit. Zřejmě zemřel
v polním lazaretu. Bylo to v pondělí 29. března
1915 v Borzecině v bývalé Haliči v Polsku.
Bylo mu 39 let a čtyři dny (v otcových necelých sedmi letech).
Už 23. srpna téhož roku obdržela babička
jeho úmrtní list podepsaný feldkurátem Wenzlem Buchtou, aby měla podklad pro nárok
na vdovský a sirotčí důchod. Zůstalo jí šest
dětí, tři chlapci a tři děvčata.
10
Malopolska, tedy Polské Haliče (ona Halič
zasahovala i severní Slovensko a hlavně Ukrajinu) byly v té době kruté boje mezi Rakušany,
Čechy, Poláky, Bosňáky, Maďary a Němci na
jedné a Rusy s Italy na druhé straně. Památnou je např. bitva Gorlice-Tarnow.
Jeden z Borzecinů leží mezi Krakowem
a Tarnowem severně od Wieličky či Bochni
v močálovité oblasti borovicových lesů na
písčitých rovinách (něco jako Moravská
sahara kolem Bzence) u řeky Uszwica, mezi
řekou Wislou a Dunajcem. V katastrech asi
400 obcí je 537 hřbitovů a hřbitůvku obětí
1. světové války s cca 60 000 hroby. Neuvěřitelné! I v samotném „našem“ Borzecině jsou
také hřbitovy dva. Menší v polích a ten větší je
samostatnou součástí místního hřbitova této
rozsáhlé gminy (střediskové vesničky), Horního, Středního a Dolního Borzecina. V blízkosti
velikého poutního kostela Narození Panny
Marie ze slezských červených cihel.
Sem jsem, nevím ani proč, odhadoval
umístění nějakého společného hrobu, v němž
by mohl už více jak 90 let být „zapomenut“
náš předek.
Štěstí nám, a to nejméně pětkrát, přinesl
internet:
V roce 2007 jsem objevil webové stránky
právě vzniklé skupiny nadšenců pro objevování hrobů, ochranu a úpravu hřbitovů
všech padlých a zemřelých obětí vojáků
1. světové války obou válčících stran bez rozdílu. (Podobné organizace jsou i v Rakousku
a Itálii.) Polské CRUX GALICIAE vede nadšenec pan Miroslaw Lopata a má sídlo v Gorlitz.
Kontaktoval jsem ho internetem. Než se mi
ozval, pro zajištění dalších podrobností jsem
přes internet zasvětil do pátrání i mého, od
dob pionýrského dopisování, přítele Wlodka
od Krakowa. Ten pomocí patnáctiletého vnuka Šimona mi přeposlal seznam 64 vojáků
rakousko-uherských a 12 Rusů pohřbených
v gmině Borzecin na hřbitově č. 266. Hrob
č. 57 obývá piechur infanterist Richard Miho-
la, Regiment 25, 23. batalion. „Naštěstí“
nějaký čas předtím byly v Polsku publikovány
seznamy všech vojenských hřbitovů s jednotlivými hroby vojáků 1. světové války. (Jaká
to byla řádná evidence pohřbených v době
válečné, to je neuvěřitelné!)
V září 2007 jsme s polskými přáteli navštívili Borzecin s opisy z matrik dědy, babičky
a jejich rozrodu pro matriční oddělní gminy.
Také fotografie a především věci k ozdobení
jakéhosi hrobu. Jaké bylo naše překvapení,
když samostatné hroby mají betonové obruby
i kříže (Rusové kříže pravoslavné) se smaltovanými tabulkami se jménem a celým datem
úmrtí pohřbeného. Pomníky všech vojenských
hřbitovů této války projektovali vojenští architekti ke konci rozpadu Rakousko-Uherské
říše. (Na některých místech i dřevěné kříže
známého Dušana Jurkoviče, a to hlavně
v horách Beskyd a Tater polských či slovenských.) Náš hřbitov v Borzecině projektoval
11
dubu o průměru půldruhého metru, který
hasiči vytáhli z řeky. Naštěstí proplul pod mostem… Sjelo se nás tentokrát „jen“ sedmnáct
potomků. Bratranci, sestřenice, tedy dědova
vnoučata, kteří jsme se znali, ale i některá
pravnoučata a prapravnoučata, které jsme
viděli vůbec poprvé.
Ceremoniálu byli přítomni Wlodek i prezes
Stowarzyszenia Crux Galiciae pan Lopata
a redaktor novin „Dziennik Polski“ Piotr Subik.
V pondělí o tom „Jak pomocí internetu…“
vyšlo v polském deníku.
Do jubilejního roku 2015 ještě nějaký čas
uplyne. Internetem spojeni, už dnes si slibuje
na čtyřicet potomků „nalezeného dědečka“
sraz u jeho hrobu z první světové války.
i s ústředním pomníkem architekt J.Watzal.
Dědovi jsme „slíbili“, že se tam v 95. výročí jeho smrti objevíme i s dalšími potomky
z jeho bohatého rozrodu. V plánu byla sobota
12. června 2010. Dva dny před tímto datem
skončily ukrutné třítýdenní záplavy celého
území Malopolska. Tři týdny trvání denního
internetového spojení s Borzecinem, Gorlicí,
také s bratranci a sestřenicemi. Sjízdnost do
této i běžně močálovité oblasti mezi řekami
Ušvica Dunajec, Visla, hned nemožná, hned
zas možná. I toho dne ještě, vyhýbajíce se
projíždějícím hasičským autům už od Bochni
a nejvíce severně od Brzeska jsme dorazili
po poledni do Borzecina. Poněkud vyvýšený
hřbitov byl naštěstí na suchu, zatím co před
kostelem na břehu řeky Ušvica byl kmen
Ing. Jaroslav Mihola
KULTURA
Mutěnické vinařské slavnosti
KDYŽ HROZNY RÉVY
NA SLUNCI DOZRÁVAJÍ
VINAŘ SE TĚŠÍ NA SVOU ŽEŇ
VŽDYŤ SLUNCE MĚNÍ JEHO DŘINU
V RADOST
KDYŽ HROZNY RÉVY DOZRÁVAJÍ
KRAJ NÁM VŠEM DÁVÁ SVOJI ODMĚNU
minimálně úsměv, spíše úsměv trochu potměšilý. Hýselští při psaní scénáře určitě poctivě
sháněli všechny možné pověsti a příběhy
s touto tématikou, aby z nich ušili hru na tělo
pro pobavení celého Slovácka. Občas při šití
této hry použili hodně hrubý steh a dost starou
látku a výsledek jsme viděli všichni. O hýselské čaje byl zájem mimořádný a po skončení
hry byla ještě otevřená i hospoda.
Vinařské dny den první
Pátek osm hodin a plné hlediště. Na tři
stovky lidí se těší na divadelní hru, kterou
nám přivezli ochotníci z Hýsel. Atraktivní
název „Pražáci na vinařských stezkách“ nám,
Moravanům ze Slovácka, zněl velmi dobře.
Všichni čekali, jak si s tímto námětem ochotníci poradí, protože v našem regionu spojení
Pražáci a víno vzbuzuje na našich tvářích
Vinařské dny den druhý
Obloha jako vymetená, sluníčko svítilo jako
v červenci v poledne, hrozénky ve vinohradech peklo do zlatova a my jsme slavili jednu
z velkých radostí u nás, chválu vinařství, chválu
darů naší země. A letos co se týče úrody je
co slavit. Z našich sklepů se bude veselost
a dobrá nálada ozývat po celý rok.
Velkolepý průvod, který vyšel od radnice do
12
vinařského areálu, předznamenal celé odpoledne. Byly tu vidět kroje jak z různých koutů
jižní Moravy, tak i kroje z jižních Čech. Prostě
velká paráda! Krásné bryčky s účinkujícími
dokreslovaly tento krásný průvod.
Po příchodu naše žluté podium začalo
ožívat. Nejprve zahájení naším místostarostou
a už nastoupili naši ochotníci, mimochodem
už staří harcovníci, většinou z rodin, které hrají
scénku už několik generací. Scénku, kterou
neustále aktualizují, scénku, která vlastně
předznamenala to, pro co jsme se všichni na
této slavnosti sešli, scénku „Zarážání hory“.
Pak naskočili na podium naši Mužáci se
svým klasickým vinařským repertoárem.
Mužáci, kteří nejenom zazpívali, ale kteří
udělali mnoho práce se zajišťováním této
slavnosti, a kteří vůbec dělají hodně pro naši
„slováckou dědinu“.
A aby se vystřídaly všechny generace
opanovalo prkna ratíškovské mládí, se svým
folklorním vystoupením a diváci viděli, že
Ratíškovice se o dorost vzorně starají .
Další mužáci tentokrát z Ostrožské Lhoty,
kteří nastoupili po nejmladších účinkujících
jenom potvrdili, že tento druh využívání volného času je hodně dobrý.
Další mládežnický soubor pod vedením
Nikol Kordulové si požádal o pozornost svým
vystoupením. Zároveň vedoucí požádala děti
i jejich rodiče o přihlášku kvůli možnému
založení folklorního kroužku v Mutěnicích.
Nebylo by to špatné, kdyby i u nás jsme mohli
malé děti takto zabavit.
A že tyto děti se ještě musí hodně učit,
ukázali tanečníci a zpěváci z ratíškovické
Doliny. Jejich vystoupení bylo určitě jedním
z vrcholů sobotního odpoledne. Vyznačovalo
se vysokou profesionalitou, a tak není divu,
že věhlas ratíškovických překračuje hranice
našeho regionu. Třeba před jejich „klobúkovů“ opravdu klobouk dolů.
Než budu pokračovat dále v programu,
udělám malou vsuvku. I zázemí je při tomto
programu věnovat pozornost a určitě ne až
na konci. Spolupořadatelé, Vinařský spolek
Mutěnice a vinařské sdružení Búdy Mutěnice,
se také zasloužili o zdar celého odpoledne.
„Búdy“ svou prezentací a prodejem svých vín
a burčáku a vinařský spolek hezkou výstavou
všech možných odrůd hroznů. Mimochodem,
všechny byly vypěstovány v naší obci.
Ale už další účinkující netrpělivě čekají
na svoje vystoupení. Jsou to děvčata všeho
věku, které si říkají Drmolice z Polešovic.
Ženy, které se rozhodly, že svůj volný čas
budou trávit velmi aktivně, a že budou bavit
nejen sebe, ale že se podělí i s ostatními.
Jejich vitalita je velmi nakažlivá a následování
hodná. I jejich spolupráce s našimi Mužáky
nese dobré ovoce.
Den se již hodně nachýlil a na podium se
dostavil trochu jiný folklór. Také jižanský,
ne však z Moravy, ale z Čech. Prácheňský
dudácký soubor. Všichni netrpělivě čekali
na předpokládaný vrchol večera a myslím,
že zklamán nebyl nikdo. Přesto, že písničky,
tance a kroje mají jiné, dovedou Jihočeši
dobrou náladu, veselí a šťastný úsměv na tváři
vykouzlit také. Bylo vidět, že umění sahající
ke kořenům je nesmrtelné. Tradice je zkrátka
stále živá a odcizování lidí je v této společnosti
neznámým pojmem. Toto konstatování by
klidně mohlo být závěrečným slovem, ale
lidé se chtěli stále bavit. Lidový vypravěč
Jožka Černý z Hodonína nejenom prokládal
program svými výstupy, ale ujal se také nezbytného bodu našeho odpoledne, dražby obřího
hroznu, který opět věnoval pan Ing. Palička.
Nedílnou součástí dražby byla také archivní
vína. A výtěžek dražby? Ten by měl být první
kapkou do toho, po čem už mnozí dlouho
volají, zbudování amfiteátru pod Búdama. Co
říci na závěr? Že to zdaleka ještě závěr nebyl.
Teprve teď se mohl každý divák projevit,třeba
tím,že si s chutí zazpíval při cimbálové muzice
13
jmenovaní i nejmenovaní obětaví dobrovolníci,
kteří přispěli k tomu, aby se naše Vinařské
dny vydařily.
Včil už nezbývá, než nechat hrozénky
dozrát, sklidit a udělat z nich mok, který nás
bude provázet nejen při slavnostech, ale po
celý rok a bude nám prosvětlovat každý den
našeho vinařského roku.
Slovácko ml., která nejenom provázela celé
odpoledne účinkující, ale večer, který teprve
začínal, hodlala divákům a posluchačům
zpříjemnit třeba až do rána bílého.
Poslední data. Celým pořadem provázel
moderátor vlastní provenience Milan Mráz,
který se pokoušel mimo moderování zavést
i nové krojové prvky. Vydatně pomáhala také
mutěnská chasa jak při vystoupeních, tak
i v technickém zabezpečení celé akce a další
Pavel Trávník
P o d ě ko v á n í
POŘADATELÉ KULTURNÍ AKCE MUTĚNICKÉ VINAŘSKÉ DNY
DĚKUJÍ SPONZORŮM, KTEŘÍ VĚNOVALI:
Víno do aukce
Hrozen
Koláče
Koně a kočár
Vinařství Mutěnice,
Vinotéka U Kočky Mutěnice,
Vinařství Petr Mokruša Mutěnice,
Vinařství Štěpánek Mutěnice,
Vinařství Trávník Mutěnice,
Templářské sklepy Čejkovice,
Zámecké sklepy Strážnice,
Vinařství Spielberg Archlebov
Výzkumná stanice vinařská Mutěnice
paní Jarmila Balusová
p. Miroslav Jagoš
Pořadatelé dále děkují účinkujícím:
paní Antonii Tománkové, ing. Karlu Havelkovi, p. Josefu Buchtovi, p. Vladimíru Trávníkovi,
p. Pavlu Piškulovi, mutěnické chase, mužskému sboru Mužáci z Mutěnic, dechové hudbě
Barborka, dobrovolným hasičům a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o zdárný
průběh akce.
Za pořadatele: Anna Prčíková
14
„JASNÉ DNY“ V MUTĚNICÍCH
Nejvíce „jasných dní“ v České republice
(ba v bývalé ČSR!) je v Mutěnicích. Uvádí to
nestor evidence československých rekordů u
nás, předchůdce České knihy rekordů, dnes
již zesnulý Ladislav Kochánek ze Slaného,
v první jeho knize zabývající se zajímavými
prvenstvími.
Kniha má název „1000 československých
rekordů“ s podtitulem „Rekordy, superlativy,
kuriozity“, vydaná r. 1976. V oddílu PŘÍRODA,
kapitole PODNEBÍ, článku SVIT SLUNCE,
je uvedena noticka na str. 21, že minimální
průměrný počet jasných dní v ČSR je 27,8 na
Sněžce, zatímco maximální průměrný počet
jasných dní je 63,8, a to v Mutěnicích na
Hodonínsku. (Jde o meteorologické pojmy,
myšleno z počtu dnů jednoho roku – pozn.
J.M.) Druhá Kochánkova kniha „1000 československých NEJ“ byla pak tvořena analogicky
se svou „světovou sestrou“ THE GUINNESS
BOOK OF REKORDS vydávanou každoročně
a již dlouho dobu v Anglii (od r. 1955) - knihu
světových rekordů, která je neustále doplňována a aktualizována. Třetí kniha stejného názvu
pak tedy byla rovněž autorem přepracovaná,
doplněná i aktualizovaná. Po smrti Kochánka
se ujala už jen českých rekordů pelhřimovská
agentura Dobrý den. Pelhřimov se tak proslavil jako město rekordů a každoročně od r.
1991 se tu koná festival-setkání lidí, na kterém
vzniká vždy dalších několik desítek rekordních
výkonů. Dnes je jich zde vytvořených více jak
15
tisíc. Festival „Pelhřimov-město rekordů“ se
pořádá každý druhý víkend v červnu každého
roku. Navíc můžete navštívit kdykoliv cestou
přes město Muzeum rekordů a kuriozit na
Nábřeží rekordů a kuriozit se stálou expozicí
„Zlaté české ručičky“.
Pro zajímavost a úplnost článku: Tzv. maximální průměrný počet zamračených dní za rok
COŽ
se vyskytl rovněž na Sněžce a to 192,1 dní,
zatímco minimální průměrný počet jasných
dní v roce se vyskytl už ne v Mutěnicích, ale v
Polešovicích u Uherského Hradiště a to 96,8.
A srážky? Nejsušší oblast na Moravě je prosím
Drnholec na Znojemsku – 495mm srážek.
Nikoliv tedy u nás ani v okolí nejbližším.
Ing. Jaroslav Mihola
TAKHLE DÁT SI... TROCHU ETIKETY?
Chování v restauraci
člověk se nedá horším prostředím strhnout
k obhroublostem, i když se s nimi může
setkat, a to i od zaměstnanců takového podniku. Není však taktní se vyvyšovat se svou „
vychovaností“ a vychovávat ostatní. Konfliktům je lépe se vyhnout, než chtít v případné
náhodné neshodě s někým dokazovat svou
pravdu. Podobně vnitřně připraveni vcházíme
do různých pivnic, výčepů, vích, restaurací
nižší cenové skupiny. V lepších restauracích,
kavárnách, cukrárnách, vinárnách nočních
barech apod. se od nás očekává obeznámenost s příslušnými vzorci chování. Nejlepší
poznání je vlastní zkušeností; proto by: rodiče
měli někdy udělat čas, aby své dorůstající děti
s takovým prostředím seznámili, vysvětlili jim
vše potřebné a třeba okomentovali jednotlivé
situace, jimž jsou přítomni.
Vstupem do pohostinství, kavárny, restaurace a obdobných podniků služeb veřejností, vstupuje člověk zároveň do poněkud
složitějších společenských vztahů a kontaktů, Nevystačí už jen se základními pravidly
slušného chování, je třeba, aby znal alespoň
nejdůležitější normy tohoto druhu mezilidské
komunikace. Zhruba se dá říci, že v tomto
prostředí se jedná o tři typy vztahů: vztah
mezí hostem a obsluhujícím, mezi hosty,
kteří se vzájemně znají a mezi hosty sobě
neznámými. Jde tu vlastně o specifickou
podobu situace host - hostitel, kdy hostitele
zastupuje personál.
Náročnost na znalost pravidel narůstá
s náročností typu podniku. Se stoupající
cenou zároveň stoupá možnost očekávání
hosta a nároky, které může klást na obsluhu.
V nejdražších zařízeních je hostu tolerováno
daleko víc než např. v restauracích střední
kategorie, jsou respektovány jeho rozmary,
výstřednosti, dokonce i neznalost pravidel
slušného chování. Host je tu opravdu pánem
(platí si za to) a jen na něm záleží, jaký obraz
o sobě hodlá svému okolí poskytnout.
V různých typech rychlého občerstvení
se samoobsluhou (jídelna, bufet, automat,
mléčný bar) vystačíme s prostou zdvořilostí
vůči personálu i vůči ostatním hostům. Slušný
Některá připomenutí
U stolu v restauraci (a mělo by to platit
všude, nejen v restauracích „lepších“) nezapomínáme některé základní zásady: plátěný
ubrousek patří na kolena (nikoli ubrousek
papírový, který necháváme volně po levé
straně) a použijeme jej vždy k otření úst před
napitím (tak jako ubrousek papírový). Saláty
jíme vidličkou levou rukou, kompoty lžičkou
pravou rukou, pecky dáváme na talířek pod
16
vhodný stůl poloobsazený, kde sedící nejdříve
pozdravíme, požádáme o dovolení, zda je
možné si přisednout (očekáváme, že budou
souhlasit), za souhlas poděkujeme.
Čestná místa u stolu v restauraci jsou ta,
která jsou chráněna před provozem, a z nichž
je dobrý přehled po místnosti. Při usedání
odsune muž ženě židli od stolu, a pak ji přisune tak, aby mohla usednout. V případě, že ke
stolu uvádí číšník, přebírá tuto povinnost on ve
své roli zástupce hostitele. Muž si pak sedne
naproti ženě nebo po její levici (což je výhodné
zejména v boxech nebo na lavicích). Přichází-li
muž se ženou ke stolu, kde sedí jejich známí,
měli by muži u stolu povstat a po vzájemných
pozdravech s případným podáním ruky znovu
usednout až po usednutí žen. Galantní muž
znalý pravidel slušného chování, jaká byla
praktikována dříve, povstane i v případě, kdy
si k jeho stolu přijdou sednout neznámí lidé.
Jedná-li se o dvě ženy, může jim pomoci při
usazení.
Jde-li muž do restaurace sám, nikdy by si
neměl vybrat místo u stolu, kde sedí samotná
žena. A naopak samotná dáma přijme místo
u stolu, kde sedí jen muži, pouze v případě,
že nikde jinde není volno.
miskou. Chleba neukusujeme, ale odlamujeme a jíme levou rukou. Příbory v průběhu jídla
se dávají křižem a rukojetí k příslušné ruce
(vidlička vlevo, nůž vpravo), příbory uložené
souběžně s oběma držátky k pravé straně
jsou znamením pro číšníka, že jsme dojedli, i když jsme třeba nezkonzumovali vše.
Nezvládnete-li bezpečně tuto zásadu, může
se vám v dobrém podniku s pozornou obsluhou stát, že vám číšník odnese poloplný talíř,
uvidí-li „znamení“ skončeného jídla souběžně
položeným příborem. Uvedli byste tím do
rozpaků sebe i jeho. Omáčka se nevytírá,
talíř se neolizuje, šťáva z kompotu a nálev
ze salátu se nedopíjejí. Použitý ubrousek se
odkládá na talíř, nikoli do popelníku. Kouřit by
se mělo nejdříve při kávě, a to s dovolením,
o něž požádáme ostatní hosty u stolu. Staneli se nám u stolu nějaká nehoda (převržená čí
rozbitá sklenka, vylitá káva atd.), vyvarujeme
se přemrštěných reakcí, stačí prostá omluva.
Hostitel pak zařídí u číšníka uklizení stolu,
střepů apod.
Při vstupu do restaurace vždy vchází první muž. Jde-li o větší společnost, jdou za
mužem všechny dámy a za nimi pak ostatní
muži. Společensky méně významná osoba
je povinna se starat o osobu významnější. To
platí po celou dobu pobytu v restauraci. Pro
přehlednost hovořme o muži a ženě. Muž
tedy vstoupí první, aby ženu uvedl do cizího
prostředí. U šatny jí pomůže se svlékáním
a postará se o uložení kabátu. Jde-li s ním žen
více, pomůže jen té nejstarší (nejváženější),
ostatní nečekají a postarají se o sebe samy.
Do samotného lokálu nikdy nevcházejí muž
se ženou zavěšeni. Muž najde místo u stolu,
na což je několik možných způsobů: buď
prochází místností i s partnerkou, která se
vyjádří, zda jí místo vyhovuje, nebo je najde
sám a pro partnerku se vrátí. Ve všech lepších
restauracích, barech či vinárnách se o příchozí postará číšník, který je ke stolu uvede.
Není-li v místnosti volný stůl, vyhledáme si
U STOLU
Je samozřejmostí, že společnost u stolu
se věnuje sama sobě. Projevem nezdvořilosti
je, baví-li se někdo s kolemjdoucími známými
nebo dává přednost pozorování ostatních hostů apod. Kolemjdoucí známé zdravíme v sedě,
muž povstane pouze v případě, že chce někoho pozdravit podáním ruky a prohodit s ním
několik vět. Kdyby mělo jít o delší rozhovor,
je jeho povinností pozvat známého (známou)
ke stolu a vestoje jej (ji) vzájemně představí
všem přítomným. Pokud známého ke stolu
nezveme, je v každém případě jeho povinností
pozdravit společnost úklonem hlavy, na což
mu každý tímtéž způsobem odpoví. Snad není
třeba připomínat, že k pozdravu patří i pohled
17
NÁPOJE
Objednáme-li víno v láhvi, přinese ji číšník zavřenou ke stolu (obvykle zabalenou
v ubrousku tak, aby byla vidět značka). U stolu
ji také otevře a nalije trošku do skleničky
hostitele. Ten ochutná a víno pokývnutím
hlavy (případně se slovním doprovodem, např.
„děkuji, ano“) schválí. Ovšem neschvaluje-li
jeho chuť či kvalitu, dává pouze najevo, že
víno není zkažené. Jedině v tomto případě
může víno vrátit. Jinak se očekává, že host ví,
jakou značku si objednal a nebude překvapen
chutí. Pak nalije číšník dámě, případně dalším
osobám u stolu.
Dolévání (pouze však do prázdných skleniček) bývá také jeho starostí nebo starostí
muže - hostitele. Nedopitá sklenička bývá znamením, že host si další dolití nepřeje, zbytek
dopije před ukončením posezení, případně
vůbec nedopije.
Nápoje mají být servírovány v přiměřené
teplotě. Například vodka silně vychlazená
(správně vychlazená vodka má hustší konzistenci a svým chladem orosí skleničku),
bílé víno vychlazené mírně (lehké na 10 - 12
stupňů, těžší na 8 - l0 stupňů), také pivo by
nemělo být přechlazené, ale samozřejmě ani
teplé (světlé na 8 - 10 stupňů, černé na 10
- 12 stupňů). Červené víno se podává v tzv.
pokojové teplotě (14 - 16 stupňů), šampaňské silně vychlazené (4 - 6 stupňů, červené
šampaňské má být o něco teplejší). Rovněž
míchané nápoje, vermuty, pálenky a likéry se
podávají v teplotě červeného vína. Totéž platí
o minerálkách a limonádách.
do tváře každému z pozdravených (pokud se
nejedná o velkou společnost).
Právem hosta je v klidu si vybrat z jídelního
a nápojového lístku. Je povinností personálu
dát tento výběr k dispozici v písemné formě
s platnými položkami. Pokud už některé jídlo či
nápoj nejsou právě k dostání, mělo by to být na
lístku vyznačeno. V každém případě musí číšník
nebo servírka na tento nedostatek s omluvou
upozornit předem a nečekat až na objednávku
hosta. V lepších podnicích je samozřejmostí, že
každý z hostí dostane svůj jídelníček a všichni
pak mají možnost se o objednávce nerušeně
poradit. Přijít v pravou chvíli, kdy si host něco
přeje (aniž by musel dlouho čekat nebo naopak
měl pocit nátlaku na rychlé a tedy neuvážené
rozhodnutí), je jedním z tajemství číšnického
umění. Host se může s číšníkem poradit, co si
objedná, není-li pevně rozhodnutý nebo chce
poznat místní specialitu. I při výběru vína se lze
obrátit na číšníka (sklepníka) jako na odborníka.
V tom případě upřesníme, jakému druhu vína
dáváme přednost (nejčastěji má-li být sladší
nebo suché).
Slušností hosta je přizpůsobit se prostředí
(které si ostatně sám vybral). Například v denní
restauraci s velkým provozem je neslušné
dlouze dumat nad jídelním lístkem, měnit
objednávky apod. Objednává vždy muž (osoba společensky méně významná, například
je-li hostitelem muž starší než jeho hosté, tedy
osoba společensky významnější).
Pro konzumaci jídla a pití v restauraci platí
stejné zásady, o nichž jsme hovořili v kapitole stolování. Tady snad jen doplňme, že na
jídelním lístku v dražší restauraci můžeme
objevit některé termíny, jimž bychom nemuseli
rozumět. Jedná-li se o speciality s francouzskými názvy (nebo i o záhadné názvy české,
na něž můžeme narazit ledaskde), pak se
nemusíme ostýchat číšníka zeptat, o jaké
jídlo jde. Měli bychom však vědět, že „hors ď
oeuvre“ znamená studený předkrm, „entrée“
pak předkrm teplý.
PLACENÍ
Před příchodem do restaurace by mělo být
všem zúčastněným jasné, jedná-li se o pozvání nebo o přátelské setkání, že každý platí sám
za sebe. Při takovém posezení u kávy nebo
společném obědě v pracovní den by ženy
neměly očekávat, že muž (kolega, známý)
bude za ně platit. Jeho povinností je postarat
18
před číšníka na stůl, než zaokrouhlovat účet
na vyšší částku. Obvyklá výše by měla činit
přibližně 5-10 % z účtu, částky nižší ba i vyšší nesvědčí o našem společenském taktu.
Jsme-li s obsluhou (případně kuchyní apod.)
výrazně nespokojeni, není naší povinností
dávat jakékoli spropitné a nenechme se
nutit například váhavým vracením drobných.
Trpělivě vyčkejme, až se vrchní „dopočítá“.
Své rozhodnutí nedat spropitné nemáme
provázet žádným dalším komentářem. Neníli v účtu něco v pořádku, klidně požádáme
o opravu. Nemáme-li pravdu, samozřejmě
se omluvíme.
se o ženu jak už bylo řečeno, v takovémto
případě je v roli kolegy nikoliv kavalíra. Tohle
by si měly uvědomit hlavně mladé dívky, které
někdy od svých spolužáků a kamarádů čekají,
že za ně zaplatí, aniž respektují, že oni jsou ve
stejné finanční situaci - tedy závislí na rodičích.
Domníváme se, že v takovýchto případech
je na místě otevřenost. Není třeba se složitě
omlouvat (protože není za co, nic jsme neprovedli), ale jednoduše přátelsky seznámit dívku
s vlastní finanční situací.
Muž si musí uvážit, jakou formulaci při
domluvě zvolí: pozváním je míněno pozvání
doslovné (např. „zvu tě na...“, „ dovolíte, abych
vás pozval do...“) Je-li jasný smysl setkání,
nemůže docházet k trapným situacím nebo
dokonce nepatřičným domlouváním při placení. Rovněž skládání se na účet v přítomnosti
vrchního je naprosto nevhodné.
Spropitné není urážkou, ale vyjádřením
hostovy spokojenosti. Nejvhodnější formou
jeho podání je nechat si vrátit po zaplacení
účtu drobné a zpátky na talířek dát spropitné
ve výši, jakou uznáme za vhodné. Platí-li se
bez talířku, pak je lepší položit spropitné
Při odchodu z restaurace platí opačné
pořadí než při příchodu. Muž pomůže dámě
při vstávání (vstane první a poodsune jí židli,
kterou pak zase vrátí na místo), pokud tak
neučiní číšník. Když pouští pán dámu první
do dveří, dveře jí přidrží a u šatny pomůže
do kabátu.
Zdroj: www.chovani.eu
NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ
SKLIZEŇ HROZNŮ V ROCE 2011
Pomalu končí vinařův rok, a to znamená,
že se dostáváme do finální fáze celoročního
snažení. Tím posledním krokem je sklizeň
hroznů – vinobraní.
Rok 2011 byl pro pěstování révy vinné
vcelku příznivý. V rozhodujících fázích vegetačního vývoje počasí splňovalo představy
vinařů. Dobré přezimování, násada květenství
a odkvetení révy je základem pro dobrou úrodu. Dešťové srážky a teploty letos nedělaly
podstatné problémy. Uvedené faktory ovlivnily
i nižší výskyt chorob révy vinné a zdravotní
19
stav keřů byl velmi dobrý. Tlak výskytu padlí
a peronospory byl po většinu vegetace pod
průměrem posledních dvou až tří let.
Kdo ještě vystihl největší tlak padlí ve fázi
před zaměkáním bobulí, má zajisté hrozny
krásné, zdravé a v dostatečném množství.
Trochu problematické, zdá se, bylo právě
období začátkem srpna, tedy fáze zrání hroznů. Nedostatek srážek v měsících srpnu
a září, může mít za následek nižší obsah
kyselin, cukernatosti a v neposlední řadě
i nižší výlisnost moštů. První sklizená úroda
tyto domněnky bohužel začíná potvrzovat.
Této skutečnosti je potřeba podřídit další
výrobní postupy při zpracování hroznů. Tím
nejdůležitějším krokem bude především brzké
stáčení bílého mladého vína z kvasnic, a tím
zamezení přirozeného odbourávání kyseliny.
U vín červených je zase nízká hladina kyselin spíše výhodou. Vína jsou pak sametově
hladká, odrůdově typická, pro konzumenty
vín líbivá. Obsah kyselin ve víně neovlivňuje
jenom chuťovou složku, ale působí na stabilitu
vín, má vliv na obsah bílkovin, a tím i úspěšnost
při čeření mladého vína.
Odborný zájezd Vinařského spolku - Vinařská oblast Čechy
- Po ukončení kvasného procesu nádobu
ihned doplnit a včas zasířit dávkou 50 mg/lt
SO 2. Na zvýšení obsahu síry o 10 mg/lt
je potřeba 1,7 g pyrosiřičitanu draselného
– práškového, nebo 2,5 ml tekutého roztoku na 100 lt vína.
- Neváhat se stáčením vín z kvasnic.
- Při stáčení provést rovnou čeření vína bentonitem popř. i želatinou, vyfiltrovat a nechat
zrát čisté víno.
- U všech činností v lisovně i sklepě dbát
o čistotu a pořádek, octovatění, oxidace
a mušky octomilky jsou nám neustále
v patách.
Několik postřehů pro letošní sklizeň hroznů
a jejich zpracování:
- Sklízet zralé hrozny.
- Do přepravních nádob hrozny nemačkat,
zamezí se tím vzniku infekce octového
kvašení a oxidace.
- Zásadně hrozny nepřepravovat v pytlech
z PVC.
- Lisování provádět ihned po odzrnění, vylisovaný mošt odkalit, odkalené mošty klidněji
kvasí, nevzniká velké množství kvasnic.
- Při zakvašování čistými kulturami kvasinek je
nutno tyto dobře rehydratovat a aktivovat.
- Výživu kvasinek dávat i v případě, že nejsou použity čisté kultury. Zamezí se tím
poruchám kvašení a kvasný proces dobře
startuje.
Pěknou a bohatou úrodu hroznů, skvělá
mutěnická vína z ročníku 2011 všem vinařům přeje
Vladimír Trávník
20
V letošním roce se členové vinařského spolku vydali
za poznáním a načerpáním
nových poznatků a zkušeností do české vinařské oblasti.
Bohužel si s mnoha tamními
vinicemi, především na Litoměřicku, pohrály letos jarní
mrazíky, a tak není výjimkou,
že jsou ve vinohradě tři stupně vyzrálosti hroznů. Nejvyzrálejší byly na letorostech,
které mrazíky nepoškodily,
méně zralé byly na letorostech z „podoček“ a nakonec
takzvané „martiňáky“.
Naše první kroky vedly do
Žernoseckého vinařství s.r.o
se sídlem v tamním zámečku.
Tato společnost navázala
v roce 1995 na výrobní činnost Šlechtitelské stanice
vinařské ve Velkých Žernosekách. Spolumajitelem je
ing. Kupsa, který nás provedl
svými vinohrady a postěžoval
si nejenom na letošní mráz,
ale také na dlouhotrvající problémy se zvěří, kterou před
poškozováním vinných keřů
nezastaví ani drátěné oplocení. Vinařství hospodaří na
31 hektarech viničních ploch
a pěstuje především odrůdy
Műller Thurgau, Ryzlink rýnský, Muškát moravský (ten
proklamují jako Žernosecký
MOPR) a všechny odrůdy
Rulandské. Pohledem na
Bránu Čech (Porta Bohemica), která uzavírá úrodné
Polabí, jsme se s tímto malebným místem rozloučili.
Další zastávkou bylo kdysi
druhé největší vinařské město
v Čechách, Litoměřice. Nejznámější zdejší firma Klášterní
vinné sklepy Litoměřice sídlí
ve starobylých prostorách
bývalého dominikánského
kláštera. Vinice mají celkovou
výměru 56 ha a nejznámější
lokalitou je kopec Radobýl,
který městu věnoval Český
král Karel IV. Mimo tradiční
Rulandské odrůdy pěstují
především Tramín čer vený, Veltlínské červené rané
a Svatovavřinecké.
Z Litoměřic jsme se přesunuli do Mělníka, kde jsme
navštívili sklepní hospodářství školního statku Střední
zahradnické školy Mělník.
Tradice školy sahá až do roku
1882. Úrodu z 20 ha vinic
21
zpracují ve školním statku,
kde se studenti aktivně podílí
na všech činnostech spojených s pěstováním a výrobou
vína.
Jelikož jsou Čechy přece
jenom trošku z ruky a k poznání je zde mnoho, rozhodli jsme
se strávit v těchto končinách
alespoň dva dny.
V brzkých dopoledních
hodinách jsme navštívili Mělnické vinařství Kraus. Firma je
známá nejenom výrobou vína
(16 ha vinic, 60.000 lahví),
ale především štěpováním
sazenic révy vinné. Spolu
s majitelem (vnukem Prof.
Ing. Viléma Krause) jsme si
prohlédli vzornou révovou
školku, čítající na 500.000
kusů sazenic. Využitím kapénkové závlahy a dalším šetrným
zacházením je dosahováno
až 65% výtěžnosti sazenic
I. třídy. K výrobě vína se
pěstují tradiční odrůdy, které
doplňuje především odrůda
Hibernal, se kterou je ing.
Kraus velmi spokojen.
L o b ko w i c z k é z á m e c ké vinařství Roudnice nad
Labem bylo dalším objektem našeho zájmu. Sklepy se nacházejí přímo pod
roudnickým zámkem, který
v roce 1603 vyženil nejvyšší
královský kancléř Zdeněk
Vojtěch z Lobkowicz. Na rozvoji roudnického vinařství měl
také velký podíl arcibiskup
Arnošt z Pardubic, důvěrný
rádce našeho krále Karla IV.
Dnešní vinařství hospodaří na
75 ha vinic. Při ochutnávce
firemních vín nás velmi zaujala
zatím méně rozšířená odrůda
Fratava, kterou vyšlechtil
křížením Frankovky a Svatovavřineckého pan Glos
v Moravské Nové Vsi.
Naší poslední zastávkou
byly Vinné sklepy Kutná Hora.
I když se to nezdá, první
zprávy o zdejším vinařství
pocházejí již z roku 1101.
Hlavní sídlo firmy se nachází
v prostorách kláštera sv. Voršily. Tato společnost jako jedi-
ná ve vinařské oblasti Čechy
hospodaří systémem ekologického vinařství. K ochraně
révy například nepoužívají
chemické postřiky, ale pouze výluhy z bylin apod. Další
zajímavostí je využívání prvků
biodynamiky, kdy se některé práce ve vinici provádějí
v závislosti na fázi Měsíce.
Po této zajímavé přednášce
a ochutnávce BIO vín jsme
měli na cestě domů o čem
přemýšlet.
František Dubina
předseda vinařského
spolku
SPORT
MUTĚNICKÝ FOTBAL
Letošní léto, které skýtalo
jen krátký čas na přípravu
a sestavení mužstev, bylo pro
vedení FK snad ještě hektičtější než v minulých letech.
Jak už jsme vás informovali
v minulém zpravodaji, na
svou funkci prezidenta klubu
po dlouhých 17 letech rezignoval Miroslav Jagoš, a tak
museli zbylí členové výboru
FK pod dočasným vedením
sportovního manažera Petra
Blahy napnout všechny síly
k zajištění nové sezóny. Hlavně začít hledat úspornější
řešení, ale přitom pokud možno zachovat sportovní úroveň
klubu. Hlavně u „áčka“ to byl
stěžejní úkol. Proto jsme se
rozloučili s Hlavou a Maluškem, naopak jsme se snažili v našem mužstvu udržet
opory Lupače, Němčického,
Kopčila, Válka a střelce Koštuříka. Až na Kopčila, který dal
přednost nabídce Boršic, se
nám to podařilo. Nespornou
výhodou je, že základ „áčka“
už nám tvoří vlastní odchovanci, opravdoví „Mutěňáci“.
V těchto klucích máme velkou
perspektivu a je předpoklad,
že pokud ve své píli a snaze
vydrží, mohla by se v Mutěnicích v budoucnu hrát i vyšší
třída než I.A. A základem by
určitě měli být vlastní odchovanci tak, jak je to běžné ve
všech okolních oddílech.
22
Aby byli naši odchovanci kvalitní, musí se kvalitně
připravovat a hrát dobrou
soutěž. I proto jsme přes
řadu problémů, ať už s trenéry
nebo úzkým kádrem, znovu
přihlásili dorost do krajského
přeboru. To znamená, že už
třetím rokem máme dorosty dva, jelikož musíme mít
i mladší dorost. Ten je pro
letošek doplňován staršími
žáky r. 1997, kteří suverénně vládnou své žákovské
soutěži a mají tak možnost
kvalitních zápasů za dorost.
Až čas ukáže, zda sázka na
kvalitní mládež je ta pravá.
Zkušenosti s kluky, kteří nám
vyšli v posledních třech letech
z dorostu, a hned se prosazují
v mužích ale ukazuje, že by
to správná cesta být měla.
Bohužel nás však trápí stále
problémy s nedostatkem trenérů hlavně v kategorii mladší
přípravky a mladších žáků.
Pokud někdo ať už z rodičů
dětí nebo bývalých fotbalistů
čte tyto řádky a jak se říká
„svrbí ho nohy“, ať neváhá
a připojí se k nám. Jakoukoli
diskuzí u piva stav mutěnické
kopané nezlepšíme, na hřišti
však ano!
Přípravka stihla do uzávěrky podzimního zpravodaje
odehrát dvě kola. V letošní
sezóně po dlouhé době hraje
svou soutěž i mladší přípravka, ale kvůli tomu, aby děti
nebyly stresovány střílením
branek a výsledky, se výsledky a střelci nebudou oficiálně
zveřejňovat. Jde o to, aby
pravidelně hrávalo co nejvíce
dětí a trenéři a rodiče neřešili
případné neúspěchy a dali
tak příležitost všem klukům
či dívkám, kteří mají o fotbal
zájem. Výsledky starší přípravky ale zveřejněny jsou.
Přípravka přivítala zatím snad
nejtěžší možné soupeře ve
skupině a nevedla si špatně.
S Hodonínem remízovala
4:4 a D. Bojanovice porazila 5:4. Pět branek vstřelil
Patrik Lamáček, tři František
Lamáček a jednu přidal Marek
Mokruša.
Mladší žáci měli v loňské sezóně krajské soutěže
vyrovnanou bilanci vítězství
a porážek a podobnou bilan-
ci zřejmě budou mít i letos,
vždyť mají po čtyřech odehraných kolech bilanci 2 vítězství
a 2 porážky. Problémem je
u těchto kluků kromě začínající
puberty to, že fotbal je pro
některé až na konci zájmů,
takže přijít na trénink je často
až ta poslední volba jak zaplnit
volný čas. Je to škoda, protože
kluci jsou tam šikovní, a pokud
by měli chuť na sobě pracovat,
mohou fotbalově růst. Pozitivem je, že se o 11 branek
dosud postaralo 9 střelců. Dvě
branky zatím vstřelili Roman
Weigl a Michal Hajduch.
Starší žáci zažívají pod
vedením do fotbalu správně
zapáleného Karla Růžičky
vrcholné období. Už v kategorii mladších žáků se jim po
posílení čtyřmi hráči z Hodonína podařilo krajskou soutěž
23
vyhrát a ke stejnému výsledku
směřují po dvou letech znovu. Všechny své dosavadní
zápasy suverénně vyhráli
a mají fantastické skóre 58:1!
Jediný problém s brankářem
vyřešil návrat Davida Štipčáka
z Hodonína. Kluci pravidelně
nastupují i za mladší dorost
a tak nehrozí, že by kvůli
jasným zápasům za žáky
polevili ve svém růstu. Střelci
zůstávají stejní jako dříve, tedy
Tomáš Varmuža (12), Karel
Růžička (10) a Jakub Pavelka
(9 branek). Nejlepší mušku
má však v úvodu sezóny 13-ti
gólový Radim Ilčík.
Mladší dorostenci zatím
dokázali vyhrát z pěti pokusů jenom jednou. Ale jejich
výsledkům nepřikládáme velkou váhu, vždyť v jejich dresu
nastupuje téměř vždy polovina
starších žáků, kteří mají možnost odehrát náročné a kvalitní
zápasy. Navíc je trápí, stejně
jako jejich starší kolegy, celá
řada zranění. Střelecky se
zatím prosadili dvakrát Sebastian Cupák, Lukáš Piškula
a Radek Gertner.
Starší dorostenci po historicky nejúspěšnější sezóně
dorostu za posledních 20 let
to rozhodně nemají lehké.
Odešlo totiž nejen úspěšné
trenérské duo Jenda Balaštík
– Marek Antoš, ale i několik
opor v čele s Radimem Holešinským a Jakubem a Marcelem Čepilovými. Jak byli
tito kluci pro dorost důležití
jsme se přesvědčili už po pěti
odehraných kolech. Luboš
Kupčík s Tomášem Závorkou
navíc totiž hlasitě promlouvají
do sestavy A-mužstva, své
zkušenosti s muži má i Pavel
Varmuža. Navíc jsou dlouhodobě zraněni Petr Bíza
a Petr Grmolec. Některé kluky, o které jsme měli zájem,
mateřské oddíly neuvolnily,
a tak je kádr výrazně oslabený. Nový trenér staršího
dorostu Mirek Foltýn z Dubňan však naštěstí už může
počítat s „rebely“ Šmídem,
Rábem, Švagerkou, Špérou
a Martincem. Věřme, že jim
jejich fotbalové nadšení vydrží
a dorost tak začne dosahovat
lepších výsledků. Zatím na
bodový zisk čeká marně.
A-mužstvo obhajuje vítězství v I. A třídě, a tak to letos
bude mít trochu těžší než
vloni. Navíc se díky odchodu
Kopčila, Hlavy a Maluška
výrazně omladilo, jelikož na
jejich postech dostali šanci
kluci z dorostu, naposledy
konkrétně Jakub Čepil, Marcel Čepil, Tomáš Závorka
a Pavel Varmuža. Omlazené
mužstvo si však pod taktovkou Petra Zemánka opět
vede velmi dobře. Jedinou
porážku za půl roku zaznamenali překvapivě a trochu
nešťastně v pro nás zakletých
Velkých Pavlovicích. Jinak si
ale „áčko“ vede velmi dobře
a po pěti kolech je s jednobodovou ztrátou na ambiciózní
Lanžhot na 2. místě. Navíc se
nám daří i v krajském poháru,
kde jsme se přes Veselí n.
Moravou, Vracov a Dubňany
probojovali už do čtvrtfinále,
které se odehraje s dosud
neznámým soupeřem až na
jaře. Když už jsme tak daleko,
tak by nebylo od věci zkusit
tuto trofej, která zatím v naší
vitríně chybí, získat. Naše
fandy často trápí otázka, jak
bychom si vedli v krajském
přeboru, kam jsme pustili
Kyjov. Věřím, že bychom
se tam sice neztratili, ale
určitě i příklad Kyjova, který
se v přeboru trápí, ukazuje,
že tato soutěž je přece jen
kvalitativně výš a je dobře, že
můžeme v I. A třídě zapojovat
do mužstva naše mladé kluky,
pro které je tato soutěž ideální. Pokud se jim bude dařit
až tak, že vyhrajeme i letos,
pak se zřejmě postupu bránit
nebudeme. Ale to ještě hodně
předbíháme.
24
Závěr
Začátkem července proběhl tradiční Letní filmový
festival, jehož pořadatelem
je Fotbalový klub. Letos příliš
diváků nepřitáhl. Důvodem
mohla být nesprávná volba
filmů nebo také namlsanost
mutěnického publika. Uspořádání festivalu skutečně
není levnou záležitostí, a tak
od příštího roku zřejmě dojde
k omezení rozsahu na maximálně 5 promítaných filmů,
jak tomu bylo dříve. Tradici
festivalu rušit nechceme,
ale pokud bychom měli být
proděleční, v příštím roce bychom museli požádat o dotaci
či sponzorský dar. Určitě by
byla škoda toto jistě zajímavé
kulturní zpestření léta rušit.
Díky odchodu prezidenta
Jagoše z vedení FK bude nutno svolat nejspíše během října
valnou hromadu klubu, která
by měla nejen zvolit nové
vedení, ale také nasměrovat
mutěnický fotbal do dalších
let. Věřím, že se našich příznivců sejde co nejvíce, a nové
vedení tak dostane silný mandát ke své práci.
Všem občanům Mutěnic
přejeme pohodové podzimní
dny, které zakončí tradiční
mutěnické hody! A všem vinařům pochopitelně teplý podzim, bohatou úrodu a žádné
špačky ve vinicích!
Petr Blaha
CHARITNÍ PEČOVATELSKÁ SLUŽBA MUTĚNICE
KVĚTNÁ 379, MUTĚNICE
Nabízí služby všem seniorům, kteří potřebují pomoc druhé osoby při péči o svou osobu
a o svou domácnost.
Pečovatelské služby:
- Pomoc při osobní hygieně
při oblékání a svlékání
při prostorové orientaci
při samostatném pohybu
- Dovoz oběda
- Pomoc při přípravě a podání stravy
- Úklid domácnosti (vysávání, mytí podlah, oken…)
- Nákupy a pochůzky (lékař, lékárna, pošta, úřady). Kdo si chce nakoupit sám, zajistíme
odvoz do obchodu i domů + doprovod
- Praní a žehlení prádla
- Dohled u nemocného, doprovod na vycházky, společné modlitby, čtení
- Odvoz k lékaři i mimo obec (Hodonín, Kyjov, Brno…)
- Pedikúra (nedostanete se do pečovatelského domu? Pedikérka za vámi přijede do vaší
domácnosti)
- Pomoc při vyřizování příspěvku na péči
Nabízíme také kompenzační pomůcky k zapůjčení do domácností:
- Polohovací postele s antidekubitní matrací, elektricky ovládané
- Stolky k posteli
- Invalidní vozíky
- Chodítka
- Toaletní židle
- Nástavec na WC
- Toaletní mísa
- Sedačka na vanu
- Masážní podložka na nohy
- atd.
Pracovní doba:
PO – PÁ 7.00 – 15.30 hodin
Telefon: 518 370 388
Mobil vedoucí: 737 234 090
Mobil pečovatelky: 737 234 097, 737 234 089
E-mail: [email protected]
www.hodonin.caritas.cz
Eva Frýdková, DiS.
CHPS Mutěnice
25
Úmrtí:
Narození:
13.06.2011
25.06.2011
27.06,2011
01.07.2011
02.07.2011
02.07.2011
20.07.2011
28.07.2011
29.07.2011
04.08.2011
31.08.2011
Tamara Nedvídková
Viktor Teplík
Ella Hanáčková
Šimon Kryštof
Karolína Leciánová
Anna Pinkavová
Veronika Miklíková
Šárka Nováková
Liana Turzíková
Petr Štěpánek
Juliana Blahová
Malá Strana 227
Hodonínská 408
Masarykova 1056
Brněnská 775
Nová 318
Pod Topoly 1049
Na Ovčírnách 89
Luční 1054
Nová 908
Masarykova 39
Nová 868
17.06.2011
Jan Skočík
Lipová 549
ve věku nedož. 85let
19.06.2011
Zdeněk Antoš
Vinařská 804
ve věku 59let
21.06.2011
Marie Havlíková
Brněnská 489
ve věku 89let
28.06.2011
Bedřich Stávek
Nová 878
ve věku 79let
15.07.2011
Jaroslav Joch
Veselá 1063
ve věku 58let
18.07.2011
Antonín Jangl
Nová 904
ve věku nedož. 87let
Blahopřání:
75let:
Sňatky:
16.06.2011
18.06.2011
18.06.2011
25.06.2011
02.07.2011
16.07.2011
30.07.2011
06.08.2011
26.08.2011
17.09.2011
Josef Fiala
Adéla Brechličuková
Jaroslav Chrenka
Martina Konečná
Martin Lamáček
Dana Mrhačová
Libor Mityska
Eva Gregorovičová
Martin Franěk
Martina Baladová
Vlastimil Bíreš
Ludmila Budišová
Stanislav Lunda
Eva Slabáková
Miroslav Vozatár
Denisa Kratochvílová
Petr Lindovský
Ludmila Skočíková
Milan Vrábel
Alena Varmužová
26
Slovácká 8
Hodonín
Dubňany
Okružní 160
Nová 867
Hrušovany u Brna
Luční 1133
Šardice
Hrušovany u Brna
Nová Lhota
Družstevní 698
Družstevní 698
Ke Trojici 304
Těmice
Nová 836
Hasičská 1066
10.09.1936
Zdenka Drgáčová
11.07.1931
01.08.1931
23.08.1931
09.09.1931
17.09.1931
Drahomíra Lysá
Anna Buchtová
Marie Fišerová
Marie Zimolková
Josefa Forchová
01.06.1926
03.06.1926
24.06.1926
01.08.1926
Františka Štěpánková
Zuzana Hajduchová
Ludmila Jarošová
Libuše Škopíková
24.07.1921
Anastázie Frejlichová
30.09.1920
Emilie Hanáčková
80let:
85let:
90let:
91let:
Hana Svobodová, matrikářka
Nádražní 740
Myjava
U Obory 994
27
FOTOREPORTÁŽ Z VINAŘSKÝCH DNŮ  2. část
His to rie n a
f o togr afiích
Výstava hroznů - Vinařský spolek
Občanské sdružení Búdy - Ochutnávka vín
Romana Kotásková
Mirka Pavlíčková a Patrik Mráz
Drmolice z Polešovic
Dudáci ze Strakonic
Bývalé mutěnické kroje
Marie Vaculíková - provdaná Šupová
Anežka Skočíková - provdaná Viktorínová
Mutěnický kroj - krajkové jupky
Hanáčková - Blahová
Kateřina Prčíková - Medlov č. 406
28
Scénka zarážání hory
Dolina Ratíškovice
Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice
Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E 12437
Vydává Rada obce Mutěnice.
Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Marta Balgová,
ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková, Markéta Gáborová.
Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla 15. 9. 2011.