zprostředkování obchodu - Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR

Transkript

Hospodářská komora České republiky
Odbor Informačních míst pro podnikatele
OBOROVÁ PŘÍRUČKA
ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU
AKTUALIZACE
Odborná část
Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch.
Aktualizaci zpracoval: DRING Consulting s.r.o.
Poslední aktualizace:
srpen 2009
Obsah
1.
Vymezení oboru........................................................................................ 3
1.1 Charakter ţivnosti ......................................................................................3
2.
Základní podmínky pro podnikání v oboru ................................................ 5
2.1 Podmínky provozování ţivnosti - obecné ...................................................5
2.2 Přerušení ţivnosti.......................................................................................8
2.3 Zrušení a zánik ţivnosti ..............................................................................9
2.4 Provozování ţivnosti prostřednictvím odpovědného zástupce ................. 10
2.5 Provozování ţivnosti v provozovně (provozovnách) ................................ 11
2.6 Funkce CRM ............................................................................................ 12
2.7 Stručný přehled nejdůleţitějších změn pro ţivnostníka v roce 2009 ......... 13
3.
Obecně důleţité právní předpisy ............................................................ 14
3.1 Občanský zákoník .................................................................................... 15
3.2 Obchodní zákoník .................................................................................... 20
3.3 Zákon o ochraně spotřebitele ................................................................... 23
3.4 Zákon o obecné bezpečnosti výrobků ...................................................... 27
3.5 Pracovněprávní předpisy ......................................................................... 29
3.6 Bezpečnost práce .................................................................................... 33
3.7 Poţární ochrana ....................................................................................... 35
3.8 Oblast účetnictví....................................................................................... 35
3.9 Oblast daně z příjmů ................................................................................ 36
3.10 Autorský zákon....................................................................................... 36
3.11 Zákon o regulaci reklamy ....................................................................... 37
4.
Vzory smluv ............................................................................................ 38
4.1 Vzor smlouvy o obchodním zastoupení .................................................... 38
4.2 Vzor smlouvy o obstarání prodeje věci .................................................... 40
4.3 Příklad komisionářské smlouvy ................................................................ 41
4.4 Přehled ţivnostenských společenstev a dalších institucí působících
v oboru ...................................................................................................... 43
1
1. Vymezení oboru
Zprostředkování obchodu se jako volná živnost řídí ţivnostenským zákonem (zákon
č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Touto činností se rozumí:
Zprostředkování nákupu a prodeje věcí movitých, včetně provádění transakcí na účet
jiných nebo v zastoupení jiného subjektu. Zprostředkování sluţeb v dopravě
(dopravní dispečink a podobně), v oblasti řemeslných prací (například rychlých
sluţeb zámečníků, instalatérů a podobně), zprostředkování stavebního spoření,
zprostředkování úvěrů, zahraničně-studijních pobytů (například jazykových kurzů, aupair) a zprostředkování jiných sluţeb. Dále se jedná o činnost agentů nebo agentur
zastupujících jiné osoby za účelem získání účasti v hraných filmech, divadelních
představeních, koncertech nebo jiných druzích uměleckých z zábavních představení,
vyhledávání nakladatelů či výrobců knih, divadelních her, uměleckých výtvarných děl
a podobně.
Obsahem
činnosti
není
zprostředkování
nákupu
a
prodeje
nemovitostí,
zprostředkování nákupu a prodeje kulturních památek a předmětů kulturní hodnoty,
zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a v oblasti přijímání a předávání pokynů
týkajících
se
investičních
nástrojů,
zprostředkování
zaměstnání,
činnost
zprostředkovatelů a rozhodců kolektivních sporů, výkon kolektivní správy práva
autorského a práv souvisejících s právem autorským, zprostředkování prodeje
zájezdů a jiných sluţeb cestovního ruchu, zprostředkování přepravy nákladů
(zasilatelství) a podobně.
1.1 Charakter živnosti
Zprostředkovatelé v obchodě jsou mezičlánkem mezi dvěma obchodními subjekty.
Charakteristickým rysem zprostředkování je, ţe se v průběhu obchodní činnosti
zprostředkovatel zpravidla nestává majitelem zboţí, ale v podstatě pouze poskytuje
obchodní sluţby – vyhledává trhy, vhodné obchodní partnery, dojednává podmínky
obchodu, informuje o vlastnostech zboţí a o podmínkách prodeje. Součástí
zprostředkování bývá i předvádění zboţí.
Teorie obchodu rozděluje zprostředkování na tyto hlavní skupiny – obchodní
zástupce, makléř (obchodní zprostředkovatel), komisionář, speditér (zasílatel),
veletrh, aukce (draţby), burza.
Ţivnost zprostředkování obchodu však všechny tyto kategorie zprostředkovatelů
nezahrnuje. Pro provozování ţivnosti zprostředkování obchodu je důleţitá zejména
činnost obchodních zástupců, obchodních zprostředkovatelů a komisionářů.
Obchodní zástupce je samostatný subjekt, který na základě smlouvy o obchodním
zastoupení pracuje jménem a na účet zastoupeného. Činnost spočívá především ve
vyhledávání odběratelů, ale zpravidla se obchodní zástupce zabývá i průzkumem
trhu, propagací výrobků, sledováním bonity jednotlivých zákazníků, pomocí
zákazníkům při vyřizování formalit, reklamací nebo zajištěním servisu. Obchodní
zástupce ve většině případů vstupuje v osobní kontakt se zákazníky. Je tedy jakousi
prodlouţenou rukou zastupovaného.
Časté je zastoupení v zahraničním obchodě – výhodou pro zastupovaný zahraniční
subjekt je pouţití místního obchodního zástupce obeznámeného s místním trhem
a vyuţívajícího svých odborných znalostí regionu.
Efektivní
vztah
mezi
zástupcem
a zastoupeným
předpokládá
dlouhodobou
spolupráci. Obchodní zástupce potřebuje pro získání informací o zboţí, trhu
a obchodních zvyklostech určitou dobu. Vybudování nového obchodního zastoupení
vyţaduje i značné finanční náklady.
Zastoupený subjekt si většinou ověřuje kvalitu potenciálního zástupce. Nejprve jej
často nechává sjednat jednorázový obchod, později s ním uzavře smlouvu
o obchodním zastoupení na dobu určitou – v řádu několika měsíců. Teprve
s osvědčeným obchodním zástupcem uzavře dlouhodobou smlouvu.
Obchodní zástupce, umoţňuje-li mu to smlouva, můţe svoji činnost vykonávat pro
více zastoupených. Sortiment by pak měl být volen tak, aby si jednotlivé výrobky
různých zastoupených přímo nekonkurovaly, aby se pokud moţno doplňovaly.
Makléř (obchodní zprostředkovatel) se v zásadě od obchodního zástupce neliší.
Připravuje obchodní transakce tak, aby kontrakt byl výhodný pro oba obchodní
partnery. Jedná cizím jménem a na cizí účet a nepřichází do styku ani se zboţím ani
s peněţními prostředky. Pokud disponuje plnou mocí, můţe sám sjednat obchod.
4
Makléř by měl disponovat důkladnými znalostmi trhu a subjektů na trhu v daném
oboru. Makléř obvykle nepracuje pouze pro jednoho zastupovaného, ale má určitý
okruh prodávajících a kupujících, mezi kterými zprostředkovává obchodní transakce.
Typickými zástupci jsou makléři komoditních burz.
Komisionář obchoduje vlastním jménem na cizí účet (tzn. na účet komitenta), a to
na základě komisionářské smlouvy. Další smlouva (zpravidla kupní) se pak uzavírá
mezi komisionářem a zákazníkem.
Komisionář můţe svou činnost vykonávat jak při nákupu, tak při prodeji. Obchod
uzavírá svým jménem a za cenu, jejíţ výše je určena komisionářskou smlouvou. Při
sjednávání obchodu nemusí komisionář sdělovat, ţe obchoduje na účet komitenta.
Výše provize komisionáře se stanoví většinou dvojím způsobem a to procentem
z prodejní či kupní ceny nebo rozdílem mezi cenou poţadovanou komitentem
a cenou uhrazenou zákazníkem.
Komisionář se nestává vlastníkem prodávaného či nakupovaného zboţí, výjimkou je
tzv. samovstup komisionáře, kdy komisionář koupí zboţí na vlastní účet. Ztrácí tak
však postavení komisionáře.
V oblasti zahraničního obchodu při prodeji zboţí prostřednictvím komisionáře se
zboţí zpravidla umisťuje do tzv. konsignačních skladů, kam dává komitent
komisionáři zboţí k dispozici. Ustanovení komisionářské smlouvy pak upravují
i fungování konsignačních skladů a podmínky, za jakých komisionář můţe zboţí
vydat zákazníkovi.
2.
Základní podmínky pro podnikání v oboru
2.1 Podmínky provozování živnosti - obecné
Podrobnosti jsou uvedeny v zákonu číslo 455/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
Provozovat ţivnost můţe jen osoba (fyzická nebo právnická), která má pro uvedenou
činnost ţivnostenské oprávnění.
Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami, pokud tento
zákon nestanoví jinak, jsou:
5
a) dosaţení věku 18 let,
b) způsobilost k právním úkonům,
c) bezúhonnost.
Fyzická osoba, která chce začít provozovat ţivnost volnou, vázanou nebo řemeslnou
(ohlašovací ţivnosti), je povinna ohlásit své rozhodnutí jakémukoliv ţivnostenskému
úřadu na území České republiky, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními
místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady,
Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Oprávnění
provozovat ţivnost vzniká jiţ dnem podání ohlášení. Splnil-li ohlašovatel všechny
podmínky stanovené zákonem, provede ţivnostenský úřad zápis do ţivnostenského
rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis. Ohlášení je
nutné podat na vyplněném formuláři „CRM Jednotný registrační formulář – fyzická
osoba“
V ohlášení fyzická osoba uvádí zejména tyto údaje:

jméno a příjmení,

státní občanství,

trvalé bydliště,

rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození,

zahraniční fyzická osoba uvede své bydliště mimo území České republiky a
místo pobytu v České republice,

údaj, zda soud nebo správní orgán uloţil zákaz činnosti nebo zda trvá jiná
překáţka týkající se provozování ţivnosti,

provozuje-li se ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce, uvedou se
údaje týkající se jeho osoby,

obchodní jméno,

předmět a místo podnikání,

identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno,

provozovna nebo provozovny, pokud jsou zřízeny,

datum zahájení provozování ţivnosti,

datum ukončení provozování ţivnosti, pokud zamýšlí provozovat ţivnost na
dobu určitou.
6
Fyzická osoba připojí k ohlášení, nestanoví-li zákon jinak:
1. doklad o bezúhonnosti:
a) je-li občanem jiného členského státu Evropské unie: výpis z evidence trestů (není
zapotřebí, je-li členským státem posledního pobytu Česká republika);
b) je-li občanem jiného státu neţ členského státu EU: výpis z evidence trestů nebo
rovnocenný doklad vydaný státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Uvedený doklad
nesmí být starší 3 měsíců;
2. doklady prokazující odbornou způsobilost, je-li zákonem vyţadována;
3. doklad prokazující právní důvod pro uţívání prostor, kde má podnikatel umístěno
své místo podnikání, liší-li se od bydliště (postačí i písemný souhlas formou
prohlášení vlastníka nemovitosti s umístěním);
4. doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k
dlouhodobému pobytu (zahraniční osoba, která nezřizuje na území ČR organizační
sloţku, není-li občanem EU nebo Švýcarska);
5. doklady prokazující existenci podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na
území ČR organizační sloţku);
6. doklady o provozování podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na
území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU, EHP nebo Švýcarska);
7. doklad o zaplacení správního poplatku.
Právnická osoba, která hodlá zaloţit ţivnost, ohlásí tuto skutečnost ţivnostenskému
úřadu. Na ţádost zakladatelů, popř. orgánů nebo osob oprávněných podat návrh na
zápis české právnické osoby do obchodního nebo obdobného rejstříku, ţivnostenský
úřad potvrdí splnění podmínek pro provozování ţivnosti vydáním výpisu, je-li
prokázáno, ţe právnická osoba byla zaloţena. Těmto právnickým osobám vzniká
ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku.
Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu,
jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Právnickým osobám jiţ zapsaným do
obchodního nebo obdobného rejstříku vzniká ţivnostenské oprávnění dnem
ohlášení, nebo pokud je v ohlášení uveden pozdější den vzniku ţivnostenského
oprávnění, tímto dnem.
7
Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání nezřizuje na
území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému
úřadu příslušnému podle místa povoleného pobytu na území České republiky, popř.
nelze-li příslušnost takto určit dle místa podnikání na území České republiky.
Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání zřizuje na území
České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu
příslušnému podle umístění organizační sloţky podniku na území České republiky
(dle §45, odst. (2), ţivnostenského zákona).
Živnostenský úřad je povinen vystavit živnostenský list do 15 dnů od doručení
ohlášení, pokud jsou všechny náleţitosti splněny. Zahraničním osobám, které se
zapisují do obchodního rejstříku, se při splnění stanovených podmínek vydá
ţivnostenský list před zápisem do tohoto rejstříku. Těmto právnickým osobám vzniká
ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku.
Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu,
jinak ţivnostenské oprávnění zaniká.
Správní poplatky jsou pro české i zahraniční fyzické a právnické osoby stejné.
Po předloţení všech potřebných dokladů je třeba uhradit 1000,- Kč za vydání
ţivnostenského listu.
2.2 Přerušení živnosti
Provozovanou ţivnost můţe podnikatel přerušit na libovolně dlouhou dobu. Pokud
hodlá podnikatel přerušit podnikání na dobu delší jak 6 měsíců, je povinen předem
tuto skutečnost písemně oznámit ţivnostenskému úřadu nebo na kontaktním místě
veřejné správy. Provozovaná ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o
přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem
uvedeným v oznámení.
V případě, ţe je podnikání přerušeno na dobu kratší 6 měsíců a podnikatel toto
přerušení oznámí přesto, ţe to není jeho povinností, ţivnostenský úřad, kterému bylo
oznámení doručeno, toto zaznamená do ţivnostenského rejstříku a o provedeném
zápisu podnikatele informuje.
Pokračovat v provozování ţivnosti před uplynutím doby, na kterou byla ţivnost
přerušena, je podnikatel povinen předem písemně oznámení ţivnostenskému úřadu
8
nebo kontaktnímu místu veřejné správy (CZECH POINT). V provozování ţivnosti je
moţno pokračovat nejdříve dnem doručení oznámení o pokračování v provozování
ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. Po
dobu přerušení provozování ţivnosti nemusí být ustanoven odpovědný zástupce.
Ţádost se podává na tzv. změnovém listu.
2.3 Zrušení a zánik živnosti
Kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která jiţ dále nehodlá provozovat ţivnost, můţe
poţádat o zrušení ţivnostenského oprávnění, na kterémkoli ţivnostenském úřadu
po celé ČR, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři,
krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská
komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Ţádost o zrušení ţivnostenského
oprávnění se podává v písemné formě.
Ţivnostenské oprávnění zaniká také:
a) smrtí podnikatele, nepokračují-li v ţivnosti dědicové, správce dědictví nebo
insolvenční správce (oprávnění však zanikne nejpozději uplynutím lhůty uvedené v §
13 odst. 4);
b) zánikem právnické osoby, nejde-li o případy podle § 14;
c) uplynutím doby, pokud bylo ţivnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou;
d) výmazem zahraniční osoby nebo jejího předmětu podnikání z obchodního
rejstříku;
e) stanoví-li tak zvláštní právní předpis;
f) rozhodnutím ţivnostenského úřadu o zrušení ţivnostenského oprávnění.
Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit, pokud podnikatel např.:
přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, nastaly překáţky v provozování ţivnosti
nebo v dalších případech podle § 58. Ţivnost nemůţe provozovat podnikatel,
kterému bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 aţ 4. Podnikatel
můţe ohlásit ohlašovací ţivnost nebo poţádat o udělení koncese v oboru nebo
příbuzném oboru nejdříve po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení
ţivnostenského oprávnění. To neplatí, jedná-li se o zrušení ţivnostenského
oprávnění podle § 58 odst. 3 věty poslední. Ţádost o udělení koncese v jiném oboru
9
můţe podnikatel podat nejdříve po uplynutí 1 roku od právní moci rozhodnutí o
zrušení ţivnostenského oprávnění.
2.4 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce
Podnikatel můţe provozovat ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce.
Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za
řádný provoz ţivnosti a za dodrţování ţivnostenskoprávních předpisů a je k
podnikateli ve smluvním vztahu. Nikdo nemůţe být ustanoven do funkce
odpovědného zástupce pro více neţ čtyři podnikatele. Odpovědný zástupce musí
splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování ţivnosti podle § 6 a 7.
Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůţe být člen dozorčí rady či jiného
kontrolního orgánu této právnické osoby nebo fyzická osoba, u níţ trvá překáţka
provozování ţivnosti podle § 8. Odpovědným zástupcem v oboru nebo příbuzném
oboru ţivnosti nemůţe být ani osoba, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění
podle § 58 odst. 2 aţ 4, a to po dobu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o
zrušení ţivnostenského oprávnění. Toto neplatí v případě, kdy bylo ţivnostenské
oprávnění zrušeno z důvodu neprovozování ţivnosti déle neţ 4 roky. Ustanovení
odpovědného zástupce pro ţivnost ohlašovací i ukončení výkonu jeho funkce je
podnikatel povinen oznámit ţivnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená
skutečnost nastala.
Ustanovuje-li podnikatel odpovědného zástupce, je potřebné kromě povinných příloh
dodat
navíc
následující
doklady
týkající
se
odpovědného
zástupce:
1. doklad o bezúhonnosti - je-li odpovědný zástupce státním příslušníkem členského
státu Evropské unie, výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem
posledního
2.
doklady
pobytu
prokazující
Česká
odbornou
republika),
způsobilost,
ne
je-li
starší
zákonem
3
měsíců;
vyţadována;
3. prohlášení odpovědného zástupce, ţe souhlasí s ustanovením do funkce; podpis
na prohlášení musí být úředně ověřen, pokud nebyl učiněn osobně na
ţivnostenském úřadě.
10
2.5 Provozování živnosti v provozovně (provozovnách)
Provozovnou se pro účely ţivnostenského zákona rozumí prostor, v němţ je ţivnost
provozována. Za provozovnu se povaţuje i automat nebo obdobné zařízení slouţící
k prodeji zboţí nebo poskytování sluţeb (dále jen „automat“) a mobilní provozovna.
Ţivnost můţe být provozována ve více provozovnách, pokud k nim podnikatel má
vlastnické nebo uţívací právo. Na ţádost ţivnostenského úřadu je podnikatel
povinen prokázat vlastnické nebo uţívací právo k objektům nebo místnostem
provozovny. Je-li provozovna umístěna v bytě a není-li podnikatel vlastníkem tohoto
bytu, můţe v něm provozovat ţivnost pouze se souhlasem vlastníka.
Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování
ţivnosti podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů a byla řádně označena. Pro
kaţdou provozovnu musí být ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny
(splňující podmínky znalosti českého nebo slovenského jazyka). Toto ustanovení
neplatí pro automaty.
Pokud to nezakazuje zvláštní právní předpis, můţe podnikatel prodávat zboţí pomocí
automatů obsluhovaných spotřebitelem, avšak tento prodej nesmí umoţnit získat
určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštním zákonem. Tabákové výrobky a
alkoholické nápoje nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst kam nemají
přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodrţení zákazu
jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších
předpisů o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a
jinými návykovými, ve znění pozdějších předpisů) upozornění mít cedulku zákaz
prodeje osobám mladším 18 let. Automat musí být označen názvem obchodní firmy,
nebo jménem a příjmením provozovatele a identifikačním číslem a jeho umístění
musí být předem oznámeno příslušnému ţivnostenskému úřadu, v jehoţ územním
obvodu má být automat umístěn.
Zboţí nebo sluţby, které provozovatel poskytuje spotřebiteli, je povinen označit
cenami, nebo zpřístupnit zákazníkům ceník (jídelní a nápojový lístek, ceník ubytování
apod.). Případně musí zákazníka informovat o ceně vhodným způsobem tak, aby si
11
mohl ověřit správnost účtovaných cen a správnost měření. Provozovatel je povinen
vydat zákazníkovi doklad o poskytnutých sluţbách s poţadovanými náleţitostmi.
Provozovatel na sebe dále přebírá odpovědnost před kontrolními orgány za
hodnověrné prokázání způsobu nabytí zboţí a materiálu.
Při provozování ţivnosti musí provozovatel dodrţovat podmínky stanovené
ţivnostenským zákonem nebo zvláštními předpisy.
V oznámení podle ţivnostenského úřadu, pokud tak neučinil při ohlášení ţivnosti,
podnikatel uvede:
a) obchodní firmu nebo název nebo jméno a příjmení;
b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno;
c) sídlo nebo trvalý pobyt, popřípadě místo podnikání; zahraniční osoba uvede
adresu pobytu na území České republiky, byl-li jí pobyt povolen, a umístění
organizační sloţky podniku na území České republiky, pokud ji zřizuje;
d) adresu provozovny a předmět podnikání v této provozovně, u ţivnosti volné obor
činnosti;
e) datum zahájení (ukončení) provozování ţivnosti v provozovně.
2.6 Funkce CRM
Registrační povinnosti fyzické osoby, která zahajuje podnikatelskou činnost v reţimu
ţivnostenského zákona, je moţno splnit na kterémkoliv obecním ţivnostenském
úřadě (centrálním registračním místě – CRM), jimiţ jsou určené odbory v 227 obcích
na území ČR.
Na CRM je moţné prostřednictvím Jednotného registračního formuláře (JRF) učinit
tyto registrace, resp. přihlášky do následujících evidencí:
Ve vztahu k ţivnostenskému úřadu:

ohlášení ţivnosti,

ţádost o koncesi.
Ve vztahu k finančnímu úřadu:

přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob,

přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty,

přihláška k dani z nemovitosti,

přihláška k dani silniční,
12

přihláška k registraci pokladny,

přihláška k registraci – stálá provozovna,

přihláška k dani z příjmů jako plátci - daně z příjmů ze závislé činnosti a
funkčních poţitků; daně z příjmů vybírané sráţkou podle zvláštní sazby daně;
zajišťující daň z příjmů.
Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení:

oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ,

přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ.
Ve vztahu k Úřadu práce:

hlášení volného pracovního místa.
Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně:

oznámení pojištěnce o zahájení samostatné výdělečné činnosti.
2.7
Stručný přehled nejdůležitějších změn pro živnostníka v roce 2009
-
od odvodů pojistného je osvobozena ta část příjmu, která převyšuje
čtyřnásobek průměrného platu (nyní cca 84 000 Kč). Tento strop platí pro
zaměstnance i ţivnostníky.
-
od ledna 2008 se ruší minimální daň pro ţivnostníky. Jejich daně se nyní
budou počítat z rozdílu mezi skutečnými příjmy a výdaji.
-
se zavedením jednotné sazby daně (15 %) ztrácí pro ţivnostníky význam
rozdělovat své příjmy do více zdaňovacích období, aby ušetřili na daních.
-
od roku 2008 se prodluţují odpisy osobních aut; platí to i pro auta, která se
jiţ odpisovat začala.
-
nyní je také moţné dát do nákladů ve formě odpisů plnou výši pořizovací ceny
automobilu; byla zrušena hranice 1,5 milionu korun.
-
se změnou základu daně (tzv. superhrubou mzdou) se také ruší moţnost
odečíst povinné zdravotní a sociální pojištění. Pojistné se od letošního
ledna jiţ nedá odečíst z daní.
-
Pokud v roce 2007 platil ţivnostník nízké zálohy na sociálním a zdravotním
pojištění a bude muset příští rok pojistné doplácet, nebude si moci tento
doplatek přidat mezi daňově uznatelné náklady. Zálohy na pojistné zaplacené
v roce 2008 jiţ daňově uznatelné budou.
13
-
reforma zavádí maximální vyměřovací základ pro odvody na sociální a
zdravotní dávky. Pro OSVČ je tato maximální částka stejná jako pro
zaměstnance, tj. pro rok 2009 se jedná o částku 1 130 640 Kč. To je pro
podnikatele negativní, protoţe někteří budou platit vyšší pojistné a navíc si ho
nebudou moci odečíst jako daňově uznatelný náklad.
-
do daňově uznatelných výdajů můţou podnikatelé nově zahrnout likvidaci
zásob materiálů a zboţí.
-
nově se zavádí dodatečné zdanění neuhrazených závazků, od jejichţ
splatnosti uplynulo více neţ 36 měsíců nebo u kterých jiţ došlo k promlčení.
-
u pohledávek nad 200 tisíc korun se zpřísňuje tvorba opravných položek. Ty
jsou odstupňovány délkou doby po splatnosti a vţdy je nutné soudní či jiné
vymáhání.
3. Obecně důležité právní předpisy
Podnikání v oboru ţivnosti, která je tématem této publikace, se dotýká celá řada
obecných právních předpisů. Jde především o:

Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník;

Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník;

Zákon č. 455/1991 Sb. o ţivnostenském podnikání;

Zákon č. 262/2006 Sb. Zákoník práce;

Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele;

Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách;

Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů;

Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví;

Zákon č. 234/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty;

Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěţe;

Zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon;

Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech;

Zákon č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku;

Zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků;

Zákon č. 22/1997 Sb. o technických poţadavcích na výrobky;
14

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví;

Zákon č. 505/1990 Sb. o metrologii;

Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy;

Zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Nejdůleţitější z těchto právních norem budou podrobněji rozebrány v následujících
kapitolách.
3.1 Občanský zákoník
Prodej zboţí v obchodě se uskutečňuje dle Občanského zákoníku - zákon
č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále jen OBČZ) prostřednictvím kupní smlouvu, z
níţ vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a
kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu
dohodnutou cenu. Vedle obecné úpravy kupní smlouvy (§ 588 - 600 OBČZ) se podle
občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahuje i úprava zvláštní (§ 612 627 OBČZ), jestliţe fyzická nebo právnická osoba prodává zboţí jako podnikatel
(dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, která má před obecnou
úpravou přednost.
S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem
a spotřebitelem, se na něj v rámci občanského zákoníku vztahuje i úprava
spotřebitelských smluv (§51 – 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená
v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně
spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné
bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech.
Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se
týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády.
Podrobněji související problematiku upravuje zákon o ochraně spotřebitele.
V občanském zákoníku je upravená odpovědnost za vady prodané věci v § 619 627, jenţ se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc zakoupena.
K povinnostem prodávajícího, jejichţ plnění bude mít významný vliv na moţnost
omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu, patří povinnost informační
(§ 616 odst. 2 a § 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc
před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při
uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být
15
s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla
obecně známá.
Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou,
která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci
k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován,
ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje (§ 618 OBČZ). Toto
ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např.
výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví).
Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní
smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě (§ 619 OBČZ). Tímto ustanovením je
zúţen pojem „rozpor s kupní smlouvou“ pouze na vady věci a jen ve vztahu k vadám
poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku.
Záruka se nevztahuje na:

rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci;

na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou;

na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem
prodeje věci pouţité.
Záruční doba podle novelizovaného § 620 odst. 1 OBČZ činí:

u potravinářského zboţí osm dní;

u krmiv tři týdny;

u zvířat šest týdnů;

u ostatního zboţí 24 měsíce.
V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je
vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba
uplynutím této lhůty.
U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí mohou zvláštní předpisy stanovit
záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce (§ 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe
poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší, neţ stanoví zákon a v jiném – širším
rozsahu neţ je stanovena. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí
vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky (§ 620 odst. 5 OBČZ).
Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou
má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ
ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří
16
týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas
potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.)
(§ 621 OBČZ).
Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází
k zastavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe
doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc
převzít, se do záruční lhůty nepočítá. O tuto dobu se fakticky záruční lhůta
prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové
věci (součásti) běţet nová záruční lhůta (§ 627 OBČZ).
V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo
jiného dokladu (§ 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z § 620
odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání
záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět.
Záruční list musí podle § 620 odst. 3 OBČZ obsahovat:

jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího;

IČO;

bydliště nebo sídlo.
V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem
o koupi věci obsahujícím uvedené údaje.
Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen
uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen
v záručním listě k provádění oprav, řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě (§ 625
OBČZ).
Reklamační lhůta (objektivní) je:

u věcí, na které je poskytnuta záruka, shodná se záruční lhůtou;

u věcí pouţitých 24 měsíce, a to ode dne převzetí věci (dohodou můţe být
tato doba zkrácena, ne však na dobu kratší neţ 12 měsíců, zkrácení
reklamační lhůty musí být uvedeno na dokladu o prodeji);

u rychle se kazícího zboţí jeden den.
Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva
z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla
opodstatněná (§ 626 OBČZ). O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy
byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení.
17
Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě
rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní
smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po
převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti
měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení § 616 odst.
3 a 4 OBČZ.
Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku
upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. je zaloţená na principu zavinění.
Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní
povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním
a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá
(presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe
škodu nezavinil.
Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše
škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému
opotřebení.
Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou
vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ
je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde
o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí
se ustanovení zákoníku občanského.
Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude
uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za
škodu.
Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí:

výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí;

osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný
rozlišovací znak;

osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem
prodeje, nájmu nebo jiného způsobu uţití;

dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce a pokud do
jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu
18
škody nesdělí
poškozenému totoţnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala,
popř. dovezla.
Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá věc, která nezávisle na
stupni zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska
bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to
zejména s ohledem:

na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm;

na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit;

na dobu, kdy byl uveden na trh.
Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit
pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku,
vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou.
Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený
v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich.
Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit,
ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce.
Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu,
která začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím
k okolnostem lze v odůvodněných případech předpokládat, ţe se mohl dozvědět
o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10
let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu.
Shrnutí

Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním
vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.

Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho
zaplacením.

Prodávající má informační povinnosti – seznámit kupujícího s pravidly uţívání
zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí
prodávající konkrétně o vadě informovat.

Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či
prodávajícím popisovaných uţitných vlastností.
19

Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší
záruční lhůtu, neţ poţaduje zákon.

Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou,
kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po
zjištění vady.

U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění
vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní
smlouvy.

Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to
v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá
se presumpce zavinění.

Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou
upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti
zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit.
3.2 Obchodní zákoník
Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery, dodavateli,
výrobci nebo dovozci, se řídí ustanoveními obchodního zákoníku – zákon
č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále jen OBCHZ), zejména pak § 409 OBCHZ
a následující, upravující kupní smlouvu.
Obchodní zákoník nezná zákonný nárok na vrácení zboží.
Byla-li smlouva
uzavřena při pouţití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od
smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění (§ 53, odstavec 7 občanského
zákoníku). Proto má-li být zboţí prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být
záruka (její délka a rozsah) dohodnuta nebo jednostranně deklarována prodávajícím,
a to v písemné formě (např. záručním listem). Za poskytnutí záruky se povaţuje
i případ, kdy prodávající vyznačí dobu trvanlivosti nebo pouţitelnosti na výrobku nebo
jeho obalu (§ 429 a následující OBCHZ).
Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboží. Zboţí je vadné, jestliţe
neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho uţití. Stanovené vlastnosti musí mít zboţí
v době dodání.
Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboţí, kterou lze
aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za
20
jakost zboţí, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy
odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost
prodávajícího jinak. Zcela vyloučit ji však nemohou.
Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboţí má vady v okamţiku, kdy
přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboţí. Tzn. v době, kdy kupující
převezme zboţí od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu
prodávající umoţnil se zboţím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se
smlouvou povinen předat zboţí dopravci k přepravě, je okamţikem přechodu
nebezpečí škody na zboţí doba, kdy je zboţí dopravci předáno.
Pokud by vada vznikla aţ po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok
z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později
vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá
z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat.
Je-li na zboţí poskytnuta záruka, ţe zboţí po určenou dobu bude mít smluvené nebo
obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu
nebezpečí škody, ale vada můţe vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby.
Záruční doba přitom neběţí po dobu, kdy nelze zboţí uţívat z důvodu jeho vadnosti
(§ 429 a následující OBCHZ).
Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající můţe
zprostit jen v případě, ţe:
zboţí má vady, o nichţ kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem
a)
k okolnostem, za nichţ byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv.
„partiového“ zboţí);
zboţí má vady, které byly způsobeny pouţitím věcí předaných kupujícím,
b)
jestliţe prodávající:

na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich
pouţití nebo

nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaloţení odborné
péče.
Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důleţité oznámení vad, tedy
reklamace. Formální náleţitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví.
Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty.
21
Zásadně je vţdy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu
po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté,
musí být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboţí. Je-li poskytnuta na zboţí
záruka je třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší.
Lhůty k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny a
v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí
pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboţí (§ 428 OBCHZ).
Vedle nároků z odpovědnosti za vady může kupující uplatnit i nárok na náhradu
škody, pokud dodáním vadného zboţí vznikla, např. smluvní pokuta, je-li pro tento
případ sjednána (§ 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze ţádat
náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosaţitelný
v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu
(např. z titulu odpovědnosti za škodu).
Odpovědnost za škodu vzniká, jestliţe prodávající nebo kupující poruší povinnost
plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně
majetková újma.
Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava
odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost,
tzn. § 373 a následující OBCHZ.
Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro
případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po
odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli.
Jestliţe se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě,
a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní
cenou, jeţ měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním
obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku.
Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán
rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboţí s běţnou cenou, která má být placena
na základě smlouvy, a cenou běţnou, která je dosahována u zboţí téhoţ druhu
a téţe nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li
škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu (§ 469
a následující OBCHZ).
22
Shrnutí

Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva.

Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody.

Prodávající nese odpovědnost za vady zboţí. Nároky kupujícího se liší podle
toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náleţitostí kupní
smlouvy.

Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé
straně vznikne majetková újma.
3.3 Zákon o ochraně spotřebitele
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je
jedním ze základních předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především
prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují
spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého
prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném
výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji
zboţí v obchodě i při poskytování sluţeb.
Ustanovení § 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů.
V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti
jsou uloţeny podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující
povinnosti, kdy prodávající je povinen:
1.
Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umoţnit
spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů.
Podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou
podnikatelé povinni v obchodním styku pouţívat úředně ověřená měřidla.
2.
Prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené
jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů
anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna,
v jakosti obvyklé.
Jako kritérium jakosti obvyklé jsou nejčastěji pouţívány ČSN.
3.
Prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu
s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování sluţeb správně
účtovat.
23
Podle ustanovení § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších
předpisů, se cena sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství
a kvalitativními, dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran,
popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní
předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena
vytvořena za podmínky, ţe tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně
vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí
zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím.
Správné účtování cen především znamená, ţe při konečném účtování bude
spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku
seznámen.
Za splnění povinností uvedených v § 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit
a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních
smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát.
Zákon o ochraně spotřebitele také zakazuje klamlivé, nekalé a agresivní obchodní
praktiky (seznam je uveden v přílohách č. 1 a 2 tohoto zákona).
Problematika bezpečnosti výrobků je od 1. 7. 2001 řešena samostatným zákonem
č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. V zákoně o ochraně spotřebitele
zůstal § 7a, kterým se stanoví, ţe nikdo nesmí vyrábět, dováţet, vyváţet, nabízet,
prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami.
Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému
výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny
podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, ţe jím prodávané výrobky
budou odpovídat poţadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci
obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací.
Informační povinnosti jsou stanoveny především v § 9, 10, 11 a 12.
Ustanovení § 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce.
Cena je jednou z hlavních náleţitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele
s cenou je řešeno v ustanovení § 12 zákona. Ten stanoví, ţe prodávající je povinen
informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků
nebo poskytovaných sluţeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci
o ceně výrobků či sluţeb jinak vhodně zpřístupnit.
24
Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb.,
o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 13 stanoví, ţe prodávající je
při prodeji spotřebního zboţí konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou
platnou v okamţiku nabídky a vztaţenou k prodávanému jednotkovému mnoţství
zboţí a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístupnit na viditelném místě
informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem.
Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., v platném znění, kterou se provádí
zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, dále stanoví, ţe označením spotřebního zboţí
cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboţí údajem o ceně
připevněným viditelně na zboţí nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na
regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl
kupující moţnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí.
Podle ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat
informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek
zaplatí. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši ceny, kterou bude platit.
Na ţádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku
nebo o poskytnutí služby (§ 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo
poskytnutí sluţby, o jaký výrobek nebo o jakou sluţbu se jedná a za jakou cenu byl
výrobek prodán nebo sluţba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví
jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb.,
o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho § 31
stanoví, ţe podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí
a o poskytnutí sluţby, není-li dále stanoveno jinak. Zákon také upravuje některé
povinnosti související s odpovědností za vady výrobků a jejich reklamováním.
Je nutné konstatovat, ţe problematiku odpovědnosti za vady, postupy při
reklamování,
nároky
kupujících
při
vzniku
vady,
postupy
při
řešení
vad
odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon
o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které
občanský zákoník neřeší.
V ustanovení § 13 zákona o ochraně spotřebitele se stanoví, ţe prodávající je
povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění
odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb (dále jen „reklamace“) včetně údajů o tom,
25
kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Dříve např. platilo, ţe musí
být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto povinnost jiţ stanovena není. Je
povinností řádně informovat, zvolená forma je na podnikateli. Přesto je moţné
zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na místě pro spotřebitele přístupném
doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům o tom, zda byl či nebyl spotřebitel
s těmito informacemi seznámen.
Podle ustanovení § 19 s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná
osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níţ je
přijetí reklamace moţné s ohledem na sortiment prodávaného zboţí nebo
poskytovaných sluţeb, případně i v sídle nebo místě podnikání.
V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený
vyřizovat reklamace. Nelze spotřebitele odkázat na to, aby přišel jiný den, odpoledne
apod., neboť reklamace vyřizuje pouze vedoucí provozovny a ten momentálně není
přítomen.
Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých
případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená
podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace
včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30
dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne
na delší lhůtě. Za rozhodnutí o reklamaci se povaţuje také její zamítnutí.
Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou
nelze odstranit. Nároky jsou takové, ţe spotřebitel má právo buď na nový výrobek,
nebo na odstoupení od kupní smlouvy a vrácení zaplacené částky. Rozhodnutí je na
straně spotřebitele a prodávající je povinen jeho rozhodnutí akceptovat.
Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, ţe spotřebitel uzavřel kupní smlouvu
s prodávajícím. Můţe se však stát, ţe spotřebitel doklad o nákupu např. ztratil. Tato
situace neznamená, ţe tím končí platnost kupní smlouvy a případné nároky
z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel můţe prokázat
zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně i jiným
způsobem, např. svědeckou výpovědí.
26
Shrnutí

Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádí podle povahy zboţí Česká
obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární
správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní ţivnostenské úřady a celní orgány.

Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo
zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo sluţeb, případně nabízet padělky nebo
napodobeniny jiných výrobků.

Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo,
viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo
dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboţí i dalšími
předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce.

Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem.

Na ţádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo
poskytnutí sluţby.

Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé
povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat
spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu
přítomen pracovník oprávněný vyřizovat reklamace. Reklamace musí být vyřízena do
30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě.
3.4 Zákon o obecné bezpečnosti výrobků
Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon“) nabyl účinnosti dnem 1. července 2001. Účelem tohoto zákona je,
v souladu s právem Evropských společenství zajistit, aby výrobky uváděné na trh
a do oběhu byly bezpečné.
Jedním z hlavních důvodů této právní úpravy je zabezpečení vysoké úrovně ochrany
zdraví lidí v souladu s úpravou v Evropské unii. Tato úprava vznikla z toho
důvodu, ţe není moţné přijímat legislativní úpravy pro kaţdý jednotlivý výrobek a má
tudíţ obecný charakter a vztahuje se na výrobky uváděné na trh a do oběhu, vyjma
výrobků, jejichţ bezpečnost je upravena zvláštními předpisy (například zákon
č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, v platném znění. Pro
podrobnější informaci je potřebné prostudovat znění zákona č. 102/2001 Sb.). Tento
zákon můţe doplňovat ty předpisy, které upravují pouze některá hlediska
27
bezpečnosti výrobku nebo jen některé kategorie rizik. Zákon vychází ze Směrnice
Rady 92/59/EEC, která byla později nahrazena Směrnicí Rady 2001/95/EC. Tato
směrnice provádí právní regulaci výrobků nespadajících pod jiné speciální legislativní
předpisy. Výrobky, které jsou zahrnuty pod tyto speciální legislativní úpravy, překrývá
tato Směrnice pouze v případech, kdy některé bezpečnostní poţadavky nejsou
speciálním předpisem pokryty.
Shrnutí

Zákon o obecné bezpečnosti výrobků má zajistit, aby výrobky na trhu byly
bezpečné. Jde o obecný zákon, stanovených skupin výrobků se týká zvláštní úprava
v zákoně o technických poţadavcích na výrobky. U těchto stanovených výrobků je
pak třeba prokázat shodu s technickými předpisy, které se daného výrobku týkají.

Kaţdý jednotlivý výrobek musí splňovat poţadavky, stanovené právními předpisy
platnými v době jeho uvedení na trh.

Uvádět na trh lze pouze bezpečné výrobky. Výrobky musejí být vybaveny
průvodní dokumentací. Především v případě, ţe určitý způsob uţívání výrobku můţe
bezpečnost spotřebitele ohrozit, je třeba na takovéto nebezpečí upozornit a popsat
správný a bezpečný způsob uţívání výrobku. Poţadovanou průvodní dokumentaci
blíţe upravují zvláštní právní předpisy.

o
Bezpečný výrobek je takový,
který za běţných nebo rozumně předvídatelných podmínek uţití
nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé pouţitelnosti ţádné nebezpečí nebo
jehoţ uţití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální
nebezpečí při správném uţívání výrobku;
o
který splňuje poţadavky českých technických norem, zvláštního
právního předpisu a mezinárodních smluv (pokud takové poţadavky existují) nebo
odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na
trh.

Nebezpečný je takový výrobek, který nesplňuje oba výše zmíněné předpoklady
bezpečnosti výrobků.

Dozorovým orgánem je Česká obchodní inspekce, pokud není zvláštním právním
předpisem stanoven jiný orgán.
28
3.5 Pracovněprávní předpisy
Základním právním předpisem upravujícím pracovněprávní vztahy je zákon
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění pozdějších právních předpisů.
Účastníky pracovně-právních vztahů jsou zaměstnanec a zaměstnavatel. Podle § 6
nabývá fyzická osoba způsobilosti být zaměstnanec dnem, kdy fyzická osoba
dosáhne 15 let věku.
Podle § 7 je zaměstnavatel právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou
osobu v pracovněprávním vztahu.
Vznik pracovního poměru
Nejběţnějším způsob vzniku pracovně právního vztahu je pracovní smlouva.
Pracovní smlouva představuje dvoustranný právní akt, který musí splňovat určité
formální náleţitosti (§ 34):
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
c) den nástupu do práce.
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu
do práce.
Doba trvání pracovního poměru
Pracovní poměr se sjednává pracovní smlouvou zpravidla na dobu neurčitou. Stejně
tak pokud není v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvání, povaţuje se
pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou.
V pracovní smlouvě můţe být sjednána tzv. zkušební doba, která činí maximálně 3
měsíce. V případě, ţe není v pracovní smlouvě sjednána doba trvání pracovního
vztahu, povaţuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou.
Ukončení pracovního poměru
Dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavírají zaměstnavatel a zaměstnanec
písemně. Jedno vyhotovení dohody vydá zaměstnavatel zaměstnanci.
29
Pracovní poměr můţe být skončen následujícími způsoby (§48):
a) dohodou (§ 49),
b) výpovědí (§ 50),
c) okamţitým zrušením (§ 55, § 56),
d) zrušením ve zkušební době (§ 66).
Zákaz výpovědi (§ 53 ZP)
Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v tzv. ochranné době, tj. v době,
kdyby bylo pro zaměstnance značně obtíţné nové zaměstnání získávat (těhotné
ţeny, zaměstnanec v pracovní neschopnosti atd.) a nebo by se rozvázání pracovního
poměru výpovědí jevilo jako nespravedlivé vzhledem k tomu, ţe zaměstnanec plní
jiné povinnosti vůči společnosti (sluţba v ozbrojených silách, uvolnění pro výkon
veřejné funkce).
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
Nad rámec pracovní smlouvy lze uzavřít dohody o pracích konaných mimo pracovní
poměr. Dohody se od pracovní smlouvy liší zejména odlišným vymezením
pracovního závazku. Fyzické osoby se nezavazují konat práce určitého druhu podle
pokynů zaměstnavatele, ve stanovené době a na stanoveném místě, ale zavazují se
k určité pracovní činnosti nebo splnění pracovního úkolu, přičemţ zpravidla nejsou
vázány způsobem typickým pro pracovní poměr (pracovní doba, průběţné řízení
pracovní činnosti ze strany zaměstnavatele apod.).
Tyto dohody mají svá specifika, jedná se o:
a) Dohodu o provedení práce (§ 75) - můţe zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít,
v případě, ţe předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá, není vyšší
neţ 150 hodin v jednom kalendářním roce. Dohoda o provedení práce se uzavírá
písemně nebo ústně. V dohodě musí být vymezen pracovní úkol, sjednaná odměna
za jeho provedení a zpravidla se v ní sjednává téţ doba, v níţ má být pracovní úkol
proveden. Pracovní úkol musí být proveden ve sjednané době, jinak můţe
zaměstnavatel od dohody odstoupit. Zaměstnanec můţe od dohody odstoupit,
nemůţe-li pracovní úkol provést proto, ţe mu zaměstnavatel nevytvořil sjednané
pracovní podmínky. V takovém případě je zaměstnavatel povinen nahradit škodu,
30
která tím zaměstnanci vznikla. Dohodu o provedení práce nelze uzavírat po
vyčerpání stanoveného počtu hodin (150 hodin v kalendářním roce) u jednoho
zaměstnavatele opakovaně.
b) Dohodu o pracovní činnosti (§ 76) – dohodu o pracovní činnosti můţe
zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i kdyţ rozsah práce nebude přesahovat v
témţe kalendářním roce 150 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti nelze
vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní
pracovní doby. Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít
písemně, jinak je neplatná. V dohodě musí být uvedeny sjednané práce, odměna za
vykonanou práci, rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Jedno
vyhotovení dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci.
Dohoda o pracovní činnosti se uzavírá na dobu určitou, popřípadě na dobu neurčitou.
U dohod o pracovní činnosti má zaměstnavatel povinnost po odečtu odvedeného
sociálního a zdravotního pojištění sráţet zálohy na daň ze závislé činnosti, jestliţe
zaměstnanec podepsal prohlášení k uplatnění nezdanitelných částek ze základu
daně. V takovém případě má zaměstnanec právo na roční zúčtování záloh na daň.
Stanovená týdenní pracovní doba (§ 79)
Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně, přičemţ
délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců:
a) s třísměnným a nepřetrţitým pracovním reţimem 37,5 hodiny týdně,
b) s dvousměnným pracovním reţimem 38,75 hodiny týdně,
U zaměstnance mladšího neţ 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech
překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích podle §3 věty druhé nesmí
délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.
Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci
a) odpracované
1. pracovní doby (§78 odst.1 písm. a),
2. práce přesčas (§78 odst.1 písm. i) a §93,
3. další dohodnuté práce přesčas (§93 a),
4. noční práce (§94),
31
5. doby v době pracovní pohotovosti (§95 odst. 2),
b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec drţel (§78 odst.1 písm. h) a §95.
Výše mzdy
Sjednaná mzda nesmí být niţší neţ minimální mzda, stanovená nařízením vlády,
tj. 7 955,- Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou a 48,10,- Kč/h u
zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou při 40ti hodinové pracovní době.
Jde-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah zaměstnance ve věku 18
aţ 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo
obdobného pracovního vztahu, činí výše minimální mzdy 90 % výše uvedených
částek. Jde-li o mladistvého zaměstnance, činí výše minimální mzdy 80 % výše
uvedených částek.
U poţivatele částečného invalidního důchodu činí výše minimální mzdy 75 % výše
uvedených částek a 50 %, jde-li o zaměstnance, který je poţivatelem plného
invalidního důchodu.
Mzda za práci přesčas
Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci dosaţená mzda zvýšená nejméně o
25 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel se můţe se zaměstnancem dohodnout na
poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Mzda za práci ve svátek
Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosaţená mzda a náhradní volno
v rozsahu práce konané ve svátek. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší
zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
Mzda za práci v noci
Za práci v noci (mezi 22.00–6.00 hod., s tím, ţe práce v tomto období musí trvat
alespoň 2 hodiny) přísluší zaměstnanci dosaţená mzda a příplatek nejméně ve výši
10 % průměrného výdělku. Jinou minimální výši a způsob určení příplatku lze sjednat
jen v kolektivní smlouvě.
32
Zákaz některých prací
Ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi pod zemí při těţbě nerostů nebo při raţení
tunelů a štol, s výjimkou ţen, které vykonávají:

řídící funkce a nekonají přitom manuální práci,

zdravotnické a sociální sluţby,

provozní praxi při studiu,

práce nikoli manuální, které je nutno občas konat pod zemí, zejména práce
spojené s dozorčí, kontrolní nebo studijní činností.
Ţeny nesmějí být téţ zaměstnávány pracemi, které ohroţují jejich mateřství.
Ministerstvo zdravotnictví stanovilo vyhláškou č. 288/2003 Sb. práce a pracoviště,
které jsou zakázány ţenám, které kojí, těhotným ţenám a matkám do konce
devátého měsíce po porodu.
Těhotná ţena nesmí být zaměstnávána téţ pracemi, které podle lékařského posudku
ohroţují její těhotenství ze zdravotních příčin tkvících v její osobě. To platí obdobně
o ţeně, která kojí, a matce do konce devátého měsíce po porodu (více informací:
§ 238 aţ 242 zákoníku práce).
Mladistvými jsou zaměstnanci do dosaţení 18 let věku. Zaměstnavatelé jsou povinni
vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností
mladistvých zaměstnanců téţ zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek.
Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců mladších 18 let můţe činit ve všech
pracovněprávních vztazích maximálně 30 hodin týdně a délka směny nesmí
přesáhnout 6 hodin.
Práce a pracoviště zakázané mladistvým jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva
zdravotnictví č. 288/2003 Sb. (více informací: § 79 odst. 2 písm. d), § 243 aţ 247
zákoníku práce).
3.6 Bezpečnost práce
Na základě zákoníku práce - zákon č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
má zaměstnavatel v oblasti bezpečnosti práce povinnosti uvedené v § 101 aţ 108.
33
Jedná se o základní deklarativní ustanovení v odstavci 1 § 101 a to povinnost
zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci
s ohledem na moţná rizika ohroţení jejich ţivota a zdraví, která se týkají výkonu
práce – dále je pouţíván termín „rizika“. Ze znění § 101 je ještě důleţité zmínit
odstavce 2 a 4, ve kterých je uvedena odpovědnost zaměstnavatele zajišťovat
bezpečnost práce pro všechny osoby, které se s jeho vědomím zdrţují na pracovišti
a dále povinnost všech zaměstnavatelů zajistit bezpečnost práce při souběţných
činnostech více zaměstnavatelů na jednom pracovišti.
Další důleţitá povinnost zaměstnavatele vyplývá z § 102 a týká se prevence rizik.
Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat
opatření k jejich odstranění. V praxi není účelné, aby bylo vyhodnoceno přílišné
mnoţství rizik s malou pravděpodobností skutečného nebezpečí vzniku úrazu. Proto
je nutné pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
a věnovat se zejména vyhodnocování a eliminaci rizik s nejvyšší pravděpodobností
vzniku úrazu.
Oblast školení, zdravotní péče, lékařských prohlídek, zvláštních pracovních
podmínek, pouţívání bezpečnostních značek a signálů je obsahem § 103 zákoníku
práce. Zde je zásadní otázkou prokazatelné provádění bezpečnostních školení
zaměstnanců (vedení písemné evidence) a zajištění jejich lékařských prohlídek.
§ 105 vymezuje povinnosti zaměstnavatele při vzniku pracovního úrazu. Důleţité je
neopomenout povinnost přijímat potřebná opatření k zamezení vzniku opakovaných
pracovních úrazů podle odstavce 5. Zákoník práce provádí v problematice
pracovních úrazů také nařízení vlády č. 108/1994 Sb. v platném znění. Podrobný
postup zaměstnavatele při šetření pracovních úrazů je uveden v Nařízení vlády
č. 494/2001 Sb. O právech a povinnostech zaměstnanců pojednává § 106 Zákoníku
práce. Moţnost účasti zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti práce a účasti
odborových orgánů na kontrolní činnosti u zaměstnavatele je dána § 276 - 287.
V ţivnosti zprostředkování obchodu naprosto převaţuje administrativní činnost.
Hlavní nebezpečí vzniku úrazu je zde při kancelářských pracích případně při
pouţívání motorového vozidla.
Kancelářské prostory musí být vybaveny nábytkem, který splňuje poţadavky na
stabilitu, pevnost a vhodné účelné rozmístění. Dále je předpoklad nezávadné el.
34
instalace při pouţívání kancelářských el. spotřebičů. Na základě Nařízení vlády
č. 361/2007 Sb. v platném znění řeší podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při
práci.
Osoba pouţívající motorové vozidlo musí být proškolena dle ustanovení Nařízení
vlády č. 168/2002 Sb., organizace práce v dopravě.
S ohledem na členství v EU je třeba nezapomenout ani na právní úpravu obsaţenou
v právu Evropské unie. Hodnocení a eliminaci rizik upravuje rámcová směrnice Rady
89/391/EHS a další směrnice z ní vycházející (89/654/EHS - ochrana zdraví na
pracovištích, 95/62/EHS - pouţívání pracovního zařízení při práci).
3.7 Požární ochrana
Ustanovení § 3 zákona č. 133/1985 Sb. o poţární ochraně, ve znění pozdějších
předpisů. Dle § 2 tohoto zákona plní právnické osoby a podnikající fyzické osoby
povinnosti na úseku poţární ochrany ve všech prostorách, které uţívají
k provozování činnosti. Za plnění povinnosti na úseku poţární ochrany u právnických
osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo
jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob
nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku poţární ochrany na
místech, která uţívají společně, vlastník těchto prostor není-li smlouvou mezi nimi
sjednáno jinak.
3.8 Oblast účetnictví
Základní právní normou, která upravuje vedení účetnictví, je zákon č. 563/1991 Sb.,
Zákon upravuje např., kdo je podle tohoto zákona účetní jednotkou (§ 1 odst. 2).
a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,
b) zahraniční osoby, které na území České republiky podnikají nebo provozují jinou
činnost podle zvláštních předpisů,
c) organizační sloţky státu,
d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsáni v obchodním rejstříku,
e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o
dani z přidané hodnoty,1a) včetně plnění osvobozených od této daně, jeţ nejsou
součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně
35
předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního
roku,
f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,
g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdruţení bez právní
subjektivity podle zvláštního právního přepisu, pokud alespoň jeden z účastníků
tohoto sdruţení je osobou uvedenou v písmenech a) aţ f) nebo h) nebo
h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní
předpis.
Některá ustanovení zákona jsou ještě dále rozvedena v prováděcí vyhlášce k zákonu
o účetnictví č. 500/2002 S., v platném znění - vycházejí z ní např. České účetní
standarty pro podnikatele. Standardy stanoví zejména bliţší popis účetních metod
a postupů účtování.
Zatímco firmy vedou účetnictví, ţivnostníci či ostatní samostatně výdělečně činní si
mohou vybrat mezi účetnictvím a daňovou evidencí (předchůdcem daňové evidence
bylo jednoduché účetnictví).
3.9 Oblast daně z příjmů
Se zrušením jednoduchého účetnictví se zavedla tzv. daňová evidence, kterou
upravuje § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění.
Podle této evidence poplatník vede údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném
pro zjištění základu daně, a o majetku a závazcích.
Je stanoven pouze obsah daňové evidence a nikoliv způsob či forma jejího vedení.
Nepředepisují se knihy majetku a závazků, ani karty majetku tak, jak to stanovily
předpisy pro vedení jednoduchého účetnictví.
Z toho vyplývá, ţe pokud podnikatel pouţívá software na jednoduché účetnictví,
bude ho moci pouţívat i nadále za předpokladu, ţe se nestane účetní jednotkou ve
smyslu zákona o účetnictví.
3.10 Autorský zákon
Ţivnost zprostředkování obchodu se sice přímo nedotýká zákona č. 121/2000 Sb. Autorského zákona (dále jen AZ), přesto mohou nastat situace, kdy se činnost
podnikatele v této oblasti dotkne autorskoprávní úpravy.
V úvahu připadá několik případů.
36

Při dovozu přístrojů k zhotovování rozmnoţenin (zvukových, zvukově obrazových
i tiskových) nebo nenahraných nosičů (zvukových nebo zvukově obrazových)
předepisuje § 25 AZ dovozci (případně i dopravci nebo zasílateli) povinnost odvést
příslušnému
kolektivnímu
správci
autorských
práv
odměnu
v souvislosti
s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu. Sazby odměn jsou uvedeny v příloze AZ.
Povinné osoby jsou také povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci
informace rozhodné pro výši odměny a to dvakrát ročně.

Při zahraničním obchodu s autorskými díly (dílem se rozumí podle § 2 AZ „dílo
literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí
činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (…) bez
ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“) je třeba brát v úvahu moţnost územního
omezení licence (oprávnění) k výkonu práva dílo uţít (tedy např. šířit viz § 12 AZ).

Při obchodu s autorskými, uměleckými díly má autor právo na odměnu při
opětovném prodeji originálu díla (§ 24) v případě, ţe prodej uskutečňuje provozovatel
galerie, draţebník nebo jiná osoba při výkonu své podnikatelské činnosti bez ohledu
na to, jedná-li na vlastní nebo cizí účet. Povinnou osobou je sice prodávající, avšak
při zprostředkování obchodu je vhodné na tuto skutečnost prodávajícího upozornit.
Sazby odměn jsou uvedeny v příloze AZ a vyplývá z nich, ţe tato povinnost se
vztahuje pouze na případy, kdy prodejní cena je vyšší neţ 1500 EUR.

V případě ţe podnikatel při své činnosti vytváří a uţívá různé databáze, je třeba
připomenout, ţe autorský zákon zavádí zvláštní právo pořizovatele databáze (§ 88 –
94 AZ).
3.11 Zákon o regulaci reklamy
Pro provozování obchodních ţivností je obvykle důleţitá dobrá propagace prodeje,
a proto není od věci připomenout, ţe reklama je regulována zákonem č. 40/1995 Sb.,
o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů.
37
4. Vzory smluv
4.1 Vzor smlouvy o obchodním zastoupení
(§ 652 obch. zák.)
ABC, a.s., IČ: 00000000, se sídlem v …,
jejím jménem člen představenstva N. N.,
jako zastoupená,
a
pan X. Y., podnikatel, IČ: 00000001, se sídlem v …, jako obchodní zástupce,
uzavřeli dnešního dne tuto
smlouvu o obchodním zastoupení
I.
Zástupce se zavazuje, ţe bude pro zastoupenou na své náklady vyvíjet činnost
směřující k uzavírání kupních smluv na prodej zboţí zastoupenou, zejména získávat
a předávat zastoupené objednávky zboţí od třetích osob – zákazníků.
II.
Tato smlouva se týká veškerých výrobků vyráběných zastoupenou.
III.
Zástupce se zavazuje nabízet zboţí a přijímat pro zastoupenou objednávky zboţí jen
v rozsahu, skladbě a za podmínek (včetně cenových) stanovených zastoupenou,
vţdy podle jejího posledního pokynu, který byl zástupci sdělen či doručen.
IV.
Dále se zástupce zavazuje podle pokynů zastoupené vyřizovat jejím jménem
reklamace zákazníků, popřípadě se na jejich vyřizování podílet.
V.
Zastoupená zástupce tímto k činnostem podle této smlouvy zmocňuje.
VI.
Zastoupená se zavazuje dodávat zástupci zdarma vzorky nabízeného zboţí
a propagační materiály.
38
Zástupce se zavazuje dodané vzorky řádně opatrovat a vrátit je zastoupené, jakmile
je nebude potřebovat pro činnost podle této smlouvy, jakmile bude k vrácení
zastoupenou vyzván nebo do 3 dnů od ukončení vztahu podle této smlouvy.
Zástupce se zavazuje vrátit vzorky zboţí do jednoho týdne ode dne, kdy jej k tomu
zastoupená
vyzve,
v sídle
zastoupené,
a to
ve stavu,
v jakém
je
převzal,
s přihlédnutím k obvyklému opotřebení činností, k níţ mu byly svěřeny, popřípadě
zaplatit zastoupené cenu vzorků.
VII.
Zastoupená se zavazuje platit zástupci za činnost podle této smlouvy provizi ve výši
5 % z ceny zboţí, prodaného na základě objednávek získaných zástupcem, a to vţdy
do 1 týdne ode dne, kdy za uvedené zboţí zaplatil zastoupené zákazník. Zaplatí-li
zákazník pouze část kupní ceny, bude provize vypočtena a zaplacena z této části.
Provize zahrnuje i úplnou náhradu všech nákladů vynaloţených zástupcem na jeho
činnost podle této smlouvy a odměnu za účast zástupce při vyřizování reklamací.
Zástupce má právo na zaplacení odměny splatné po uplynutí výpovědní doby
i po zrušení této smlouvy, pokud se účastníci této smlouvy nedohodnou jinak.
VIII.
Zástupce se zavazuje uskutečňovat činnost podle této smlouvy s vynaloţením
odborné péče, dbát zájmů zastoupené a řídit se jejími pokyny.
Nemůţe-li zástupce vykonávat svou činnost pro zastoupenou, musí jí o tom
neprodleně podat zprávu.
Zástupce nesmí sdělit údaje získané od zastoupené při své činnosti bez souhlasu
zastoupené jiným osobám nebo je vyuţít pro sebe nebo jiné osoby. Tato povinnost
trvá i po ukončení této smlouvy po dobu tří let. Pro nesplnění této povinnosti se
sjednává smluvní pokuta 50 000 Kč splatná na poţádání.
IX.
Tato smlouva se uzavírá s účinností od … na dobu neurčitou.
Kaţdá ze smluvních stran můţe smlouvu písemně vypovědět bez uvedení důvodu.
Výpovědní doba činí 1 měsíc a začíná běţet prvním dnem kalendářního měsíce
následujícího po doručení výpovědi.
V … dne … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
N. N.
X. Y.
člen představenstva, ABC, a.s.
39
4.2 Vzor smlouvy o obstarání prodeje věci
Dne … uzavřeli
objednatel
X. X., nar. …, bytem …
a obstaratel
Y. Y., podnikatel, IČO: 00000000, se sídlem v …
tuto
smlouvu o obstarání prodeje věci
I.
Objednatel je výlučným vlastníkem osobního automobilu značky …, SPZ …, rok
výroby ...
II.
Obstaratel se zavazuje, ţe pro objednatele obstará prodej osobního automobilu
uvedeného v čl. I. této smlouvy za prodejní cenu 60 000 Kč.
III.
Obstaratel uvedený automobil s příslušenstvím
a všemi potřebnými doklady
od objednatele dnešního dne převzal, coţ podpisem této smlouvy potvrzuje, a bude
ho nabízet ve svém autobazaru v … po dobu 3 měsíců ode dne převzetí.
Popis automobilu, jeho technického stavu a vybavení tvoří přílohu této smlouvy.
IV.
Za obstarání prodeje automobilu byla účastníky dohodnuta odměna pro obstaratele
částkou 5000 Kč, která bude zaplacena v případě úspěšného prodeje odečtením
z prodejní ceny při jejím předání objednateli.
V.
Neprodá-li obstaratel automobil do 3 měsíců ode dne, kdy jej převezme, sníţí se
prodejní cena na 55 000 Kč.
Neprodá-li obstaratel automobil do 3 měsíců od sníţení ani za novou cenu, smlouva
se ruší a obstaratel je povinen vydat svěřenou věc objednateli.
VI.
Pro případ odstoupení jedné ze stran od smlouvy před dobou určenou k prodeji
zaplatí odstupující účastník, není-li důvodem odstoupení okolnost na straně 2.
účastníka, druhému účastníku 2000 Kč.
40
VII.
Účastníci smlouvu přečetli, s jejím obsahem souhlasí, coţ stvrzují vlastnoručními
podpisy.
V … dne …
........................
........................
objednatel
obstaratel
4.3 Příklad komisionářské smlouvy
Tato ukázka komisionářské smlouvy se zabývá komisním prodejem autorského díla
např. v galerii.
Komisionářská smlouva
uzavřená podle § 574, 575, 577 a násl. Obchodního zákoníku
Komisionář: ...
(dále jen komisionář)
a
Komitent:
...
(dále jen komitent)
I. Předmět smlouvy
Komisionář se touto smlouvou zavazuje, ţe zařídí vlastním jménem pro klienta na
jeho účet prodej výtvarného díla dle seznamu v příloze této smlouvy, které je ve
vlastnictví komitenta. Výše autorského honoráře je nedílnou součástí přílohy této
smlouvy. Komisionář bude nabízet uvedené dílo po dobu sjednanou v této smlouvě.
Komitent tímto potvrzuje, ţe je jediným vlastníkem autorských práv k předanému dílu
a je oprávněn s dílem nakládat bez omezení.
Komitent
zplnomocňuje
komisionáře
k vytváření
rozmnoţenin
díla
v tiskové
i elektronické podobě za účelem propagace díla samotného, autora či osoby
komisionáře.
41
II. Cenová tvorby a platební podmínky
Komitentovi náleţí v případě prodeje díla autorský honorář ve výši uvedené v příloze
této smlouvy. Autorský honorář můţe být komitentovi vyplacen v hotovosti nebo
převodem na účet komitenta. Autorský honorář bude komitentovi vyplacen nejpozději
do konce měsíce následujícího po měsíci, v němţ bylo dílo prodáno.
Tvorba prodejní ceny díla je plně v kompetenci komisionáře. Rozdíl mezi autorským
honorářem a prodejní cenou tvoří provizi komisionáře za zprostředkování prodeje.
V případě, ţe se komisionáři nepodaří nabízené dílo prodat během sjednané doby,
vrátí je zpět komitentovi.
III. Platnost smlouvy
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.
Kaţdá ze smluvních stran můţe smlouvu písemně vypovědět s výpovědní lhůtou
jeden měsíc. Výpovědní lhůta začíná běţet prvním dnem měsíce následujícího po
měsíci, v němţ byla výpověď dána.
IV. Povinnosti smluvních stran
Komisionář je povinen chránit zájmy komitenta a na jeho vyţádání mu podat zprávu
o své činnosti ve věci předmětu této smlouvy.
Komitent je povinen pravdivě komisionáře informovat o všech skutečnostech, které
souvisí s předmětem této smlouvy.
IV. Závěrečná ustanovení
Ve věcech neupravených touto smlouvou platí příslušná ustanovení Obchodního
zákoníku.
Změny smlouvy lze provádět pouze písemně se souhlasem obou smluvních stran.
Smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech o stejné právní platnosti, z nichţ kaţdá
ze smluvních stran obdrţí jeden výtisk.
V … dne …
komisionář
42
komitent
4.4
Přehled živnostenských společenstev a dalších institucí působících
v oboru
Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky
(Těšnov č. 5, 110 00 Praha 1, tel.: 224 805 158, fax: 224 230 606
e-mail: [email protected], webové stránky: www.socr.cz )
43

zprostředkování obchodu - Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR

Transkript

Podobné dokumenty

retail = prodej v malém - vvv – vymezení, význam, vývoj obchodu

paper title

40/1964 Sb. Občanský zákoník

zlatnictví a klenotnictví

občanský zákoník

1 - Ceed