Opavský - Sweb.cz

Opavský
prosinec 2014
přírodovědný zpravodaj
Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Mezinárodní eko-centrum
v řecké Preveze žije
Ať úsměv provází
Mgr. Vlastu Vlčkovou
Štemploveckou lipovou
alejí k peklu na Hůrce
Štírka domácího najdete
v odložených knihách
Výstava Betlémů
na ZŠ a MŠ v Žimrovicích
V Kobeřicích těží
třetihorní sádrovec
Mgr. Janka Peterková,Ph.D.
ekoložka Gypstrendu s.r.o.
S podporou Statutárního města Opavy
vydává občanské sdružení Natura Opava
Slovo úvodem
Prosincové číslo zpravodaje uvedeme zamyšlením nad
odcházejícím rokem, které si sami můžete vyzkoušet na
noční procházce štemploveckou lipovou alejí. Vaší meditaci
budou přítomny jen staré rozsochaté lípy.
Od roku 1992 pořádá nezisková organizace Natura
Opava, expedice a tábory do oblasti Amvrakijského zálivu
v Řecku. V tomto roce to byl tábor Za zlatým delfínem
Amvrakijského zálivu. Přestavíme vám Mgr. Šárku Královou,
která na základnu Natury jezdí pravidelně od roku 1989.
Stejně tak vás seznámíme s Mgr. Vlastou Vlčkovou, která
jako ředitelka ZŠ Mokré Lazce zanechala na škole výraznou
stopu. Můžeme potvrdit, že ta stopa je i ekologická.
V každém ročním období je možno obdivovat alej lip na
Štemplovci. V létě voní lipovým květem, na podzim se lípy
obalí zlatým listím. Vždy však návštěvníka ohromí mohutnými a bizarními kmeny lip srdčitých a velkolistých.
Nabízíme informace o štírku obecném, který patří mezi
klepítkatce. Je mnohem menší než štíři, které můžete najít
pod kameny v balkánské přírodě. Ten malý štírek, kterého
uvidíte pobíhat na stránce delší dobu odložené knihy, je
štírek knihový nebo obecný.
Vždy jsme zvědaví, co nám připraví na škole v Žimrovicích. Tentokrát to byla výstava betlémů. Obdivovali jsme
betlémy, které vyrobily děti a také jsme byli zvědaví na
betlém od výtvarníka Boříka Frýby.
Sádrovec je nerost, který se u nás těží v povrchovém
dole v Kobeřicích. Zajímavý je původ sádrovce a možná, že
někoho překvapí, že vznikl v lagunách třetihorního moře,
které se zde rozkládalo jako Opavský záliv před 15 až 13
miliony let.
O rozhovor jsme požádali ekoložku sádrovcového dolu
v Kobeřicích Mgr. Janku Peterkovou, který patří Gypstrendu s.r.o. Když jsme si důl prohlédli, pochopili jsme, že je
to místo velmi vhodné pro život mnoha druhů vzácných
živočichů a rostlin.
Můžete i vyluštit kvíz a přečíst hororovou povídku, která
byla inspirovaná oslavou Silvestra na chalupě v horách.
Za redakční radu Milan a Jakub Kubačkovi
Obsah prosincového vydání
K zamyšlení
.......Projděte lipovou štemploveckou alejí
.......a na Hůrce “ukažte peklu dlouhý nos”
Environmentální projekty
.......Mezinárodní eko-centrum
v řecké Preveze žije i díky Šárce Králové
.......Ať úsměv provází Mgr. Vlastu Vlčkovou
.......nadále, nejen jako ředitelku školy
Tip na výlet
.......Štemploveckou lipovou alejí se dostanete
.......k peklu na Hůrce
Zoologie
.......Při čtení dlouho odložených knih
.......můžete narazit na štírka domácího
Environmentální projekt
.......Výstava betlémů na ZŠ a MŠ v Žimrovicích
Geologie
.......Sádrovec, který se těží na Opavsku,
.......vznikl ve třetihorách
Rozhovor
.......S Mgr. Jankou Peterkovou, Ph.D.,
.......ekoložkou Gypstrendu v Kobeřicích
Prosincový kvíz a omalovánka Boříka Frýby
.......Povídka Hororový Silvestr na chalupě
Na titulní straně štírek domácí (Chelifer cancroides)
rní pranostiky
NJa
apište
nám do redakce
Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava.
Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen
o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí,
přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své
projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách
Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava.
Nezisková organizace N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c
E. Beneše 30, 747 05 O p a v a
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Projděte lipovou štemploveckou alejí
a na Hůrce a “ukažte peklu dlouhý nos”
“Jen spravedlivým a pravdomluvným se vyhne pekelný
trest za tu opovážlivost dojít až na samý okraj pekla. Kdo
sám sobě lhal při procházce alejí, toho peklo může pohltit.”
Toto vše řekl vedoucí skupiny odvážlivcům, kteří se rozhodli
dojít k peklu a u kráteru mu ukázat dlouhý nos. Byla hluboká
noc, protože kvůli té správné atmosféře, musíme dojít
k peklu o půlnoci. Všichni byli poučeni, že při této novoroční
procházce se musíme zastavit u každé desáté lípy a u té na
levé straně si v duchu pojmenovat svůj hřích a na pravé
straně si vzpomenout na dobrý skutek, který jsme v tomto
roce udělali. Měli jsme to vzít jako osobní zpověď. Zpočátku
jsme byli všichni naprosto přesvědčeni, že k peklu dojdeme
a v dobrém rozmaru jsme se vydali směrem k Hůrce. “Co by
se nám také mohlo stát?” řekli si v duchu mnozí z nás. “To
přece nebude žádný problém.”
První zastavení patřilo kříži, který stojí před první lípou
na pravé straně aleje. Vzpomněli jsme si na jeptišky, které se
touto alejí procházely a meditovaly, až najednou jedná
z účastnic řekla ustrašeným hlasem. "Já dál nejdu, já na to
nemám nervy", obrátila se a šla zpět. Zbytek výpravy na ni
volal, ať se vrátí, že na ni nebudeme čekat, a že bude mít při
návratu ještě větší strach, když bude sama. Nakonec jsme ji
přesvědčili a po krátké pauze se k nám připojila.
“Jak jsme to říkali? Na levé straně u každého desátého
stromu si vzpomeneme na špatný skutek a na pravé straně
na dobrý skutek?” opakoval si nahlas někdo ze skupiny.
“Já jsem tak vystrašený, že si nemůžu vzpomenout ani na
jeden dobrý skutek, a to jsem býval skaut!” řekl kdosi. Tím
nám napověděl a všichni začali vzpomínat na správné
chování skauta, na skautský slib a skautský zákon. Naštěstí je
desatero správného skauta podobné desateru správného
křesťana. Takže nebude problém si alespoň na nějaké
přikázání vzpomenout. Kdosi řekl: "Když mne napadá jen,
nezabiješ, nepokradeš..."
Došli jsme kamenitou cestičkou mezi obrovskými kmeny
lip, které spínaly své mohutné větve k nebi, až na konec
aleje. Nemuseli jsme ani moc zapojovat svou fantazii a ve
kmenech starých stromů jsme ve tmě začali rozpoznávat
nejen lidské, ale i nadpřirozené bytosti. Prošli jsme lesní
cestičkou ke kapli zasvěcené Janu Nepomuckému a vydali se
na poslední úsek cesty, který nás zavede k místu, kde je to
náhradní peklo. Všem bylo jasné, že ta zpověď v aleji lip se
moc nepovedla. Mnozí z nás si uvědomili, že říct a hlavně
přiznat si pravdu, je takřka nemožné. Teď pomalu
sestoupíme po prudkém svahu ke kráteru po těžbě čediče,
zaplaveného vodou a uvidíme, koho peklo pohltí. Kdo lhal
nejvíc? Nastal okamžik pravdy! Naštěstí někdo zakopl a zaúpěl bolestí. “Poslouchejte, je to nebezpečné, může se někdo
zranit, neměli bychom se raději vrátit?” Vůbec nikdo
neprotestoval, naopak všem spadl kámen ze srdce. Dlouhý
nos jsme peklu neukázali ani náhodou. Snad až příští rok.
MK
A teď si představte, že touto alejí jdete v hluboké noci až k peklu. Určitě se vám bude zdát strašidelná.
Environmentální projekt
Mezinárodní eko-centrum v řecké
Preveze žije i díky Šárce Králové
Šárka je typickým příkladem mladé ženy, která ví, co chce. Vyniká
organizačními schopnostmi a dokáže vycítit v kolektivu dětí, co jim nejvíc
vyhovuje a na co se těší. Stará se o ně jako maminka. Má určitě už ze
dvou desítek expedic tolik zkušeností, že je může klidně rozdávat.
Do Řecka se těší i příští rok.
„Zase ty šutry…“), proto se snažíme o maximální
programovou rozmanitost. Z tohoto důvodu letos zařazujeme mj. i vyjížďku za delfíny. Samozřejmě nebudou
chybět výlety do blízkého okolí, ale také návštěva Pelly,
dřívějšího hlavního města Řecka, Vergini, místa, kde byla
nalezena pravděpodobně hrobka Filipa II., otce Alexandra
Makedonského a mnoho dalšího.
Víme, že jsi cvičitelkou aerobiku, zapojuješ do této
aktivity i děti na expedici?
To ne, snad kdysi, kdy tento druh cvičení byl populární.
Ale v táboře sportujeme hodně. Již tradičně organizujeme
olympijské hry, hrajeme softbal, volejbal apod.
Mgr. Šárka Králová, učitelka ZŠ Raduň, jezdí s Naturou
do Řecka jako vedoucí již 25 let. Odpověděla na pár otázek.
Šárko, můžeš nám říct, kdy jsi jela do Řecka poprvé?
Je to už hodně dávno, bylo to necelý rok po revoluci,
tehdy jsem studovala vysokou školu a jako příznivec vlastivědného kroužku jsem byla tehdy vybrána zúčastnit se
poznávacího zájezdu do Řecka. Bylo to něco úžasného,
pamatuji si, že mi tehdy spolužáci záviděli. Ono se tenkrát
ještě moc necestovalo. Od té doby tam prakticky jezdím
pořád.
Jako učitelka historie musíš mít ke kolébce civilizace
určitě kladný vztah, ale co tě, kromě historie, do Řecka
ještě láká?
Tak především nejsem učitelka historie, ale to
neznamená, že se o ni nezajímám. Ale k otázce. Řecko je
jedinečná země. Když tam člověk přijede, dýchá na něj
taková pohoda, klid, žádný stres jako je u nás. Lidé jsou
usměvaví, vstřícní, a to i na silnicích. Nikdo vám nenadává,
že špatně zaparkujete, brzdíte provoz. A pak příroda.
Vzhledem k tomu, že program tábora je velmi pestrý, hodně
času trávíme mimo dosah civilizace, např. v horách apod.
Můžeš nám popsat program, který pro děti na expedici
připravuješ?
Opět bude náročný, ale zase naopak velmi zajímavý.
Letos nově chystáme návštěvu kaňonu Vikos. Myslím, že
budou děti stejně nadšené, jako byly loni, kdy jsme se
všichni brodili korytem řeky Acheron. Turistika zdejší
krajinou je pro ně lákavější (přináší více adrenalinu) než
samotné historické památky (mnohdy bohužel slyšíme:
Na expedice jezdíš i s polskými dětmi a pedagogy. Jak si
děti spolu rozumějí? Byl jsem svědkem toho, že ačkoliv
čeština a polština jsou velmi blízké slovanské jazyky, děti
se přesto raději domlouvají anglicky. Co si o tom myslíš?
To je pravda, dokonce bych řekla, že polské děti jsou na
tom mnohdy s dorozumíváním hůře než ty naše české.
Nevím, domnívám se, že velkou roli hraje ostych a obava, že
by se jim snad někdo mohl smát. Vzpomínám na jednoho
mladého polského chlapce, jenž se naší dívence snažil
zalichotit, a tak jí řekl, že ladně zapacha. Děvče se urazilo, až
později pochopilo, že krásně voní. Nám starším je polština
velmi blízká, vždyť většinu filmů jsme sledovali na polském
programu. Dnes již tomu tak není.
Kolikrát jsi byla na základně Natury v Agii Apostoli
u Prevezy? A mohla bys nám popsat naše tábořiště jako
obdivovatelka Řecka? Neptám se tě, jako přírodovědce,
ale jako člověka,který má možnost porovnat naši přírodu,
lidi a třeba i kuchyni s tou řeckou.
Jé, tak to opravdu nevím. Mockrát. S výjimkou
těhotenství a prvních roků svých dětí snad každý rok. Má
dcera Linda tam poprvé jela, když jí bylo 17 měsíců a jak to
krásně zvládla! Tábořiště je umístěno v městském parku,
které je však naprosto odlišné od těch našich opavských.
Tady dávají lišky dobrou noc. Jsme zde sami, společnost
nám tu nabízejí ještěrky, tesaříci, puštíci, pavouci, želvy.
Spíme ve stanech, myjeme se ve studené vodě, ráno nás
budí cikády. Lidé jsou tu velmi přátelští. Tak například letos
se v našem táboře objevil starý pán, který nám začal každý
den vozit melouny, pomeranče, citrony, cukety, špenát….
A nic za to nechtěl! Vozil nám to jen tak pro radost. Tak jsme
mu říkali Pohádkový dědeček.
Expedice v roce 2014 se zúčastnili žáci Základní
školy v Raduni, Základní školy Edvarda Beneše,
Základní školy Englišova a Mendelova gymnázia.
Šárka Králová se svou přítelkyní Eleni Andronikidu, která se narodila
v Opavě a nyní žije v Preveze. Eleni splupracuje s jako překladatelka
a spojka mezi Naturou a Městským úřadem v Preveze.
Za tu dobu jsi v Preveze poznala mnoho přátel, můžeš
nám některé jmenovat?
Moc ráda. Právě tento týden jsem dostala krásnou
zprávu od jednoho z nich. Prodělal těžkou operaci srdce, ale
je v pořádku a už se těší na naše setkání. Jmenuje se Janis,
česky Jenda. Většího romantika jsem snad nikdy nepotkala.
České ženy ho natolik inspirovaly, že se naučil našemu
jazyku, ačkoli v České republice nikdy nebyl, a verše tvořil
a stále tvoří v češtině. Jako druhého bych chtěla jmenovat
Babise. Vlastně je to jeho přezdívka. Ve skutečnosti má
velmi složité jméno, které ani neznám. Je to neskutečně
pracovitý člověk, což se u Řeků zase tolik nevidí. A nesmím
zapomenout na Eleni, kamarádku, která byla původně
Opavačkou.
Šárka Králová připravuje pro účastníky pestrý program. Na snímku se
dvěma členy organizačního týmu a sportovkyní při čtení olympijského
slibu, kterým se hry zahajují před posvátným olivovníkem.
Začátek léta je pro skupinu opavských nadšenců již
tradičně spojován s odjezdem autobusu plného dětí
základních škol do oblíbeného Řecka, a ještě oblíbenějšího okolí přímořského městečka Prevezy. Skupina,
sestávající se z pedagogů, lékaře, zdravotní sestry,
údržbáře, biologů a dalších obětavců, společně se školáky
každoročně vyjíždí za krásami řecké přírody, historie,
kultury. Po dobu téměř tří týdnů zažívají mnohá
nezapomenutelná dobrodružství, jež si odnášejí až do
dospělosti a na která i po letech s úsměvem rádi
vzpomínají. Tento zájezd byl poněkud odlišnější než
předcházející ročníky. Poprvé nebylo využito lodní
přepravy, ale cesty tzv. po souši. Po počátečních obavách,
zda tak náročnou cestu děti zvládnou, byly starosti
zažehnány, poněvadž cesta ubíhala velmi rychle a byla
doplňována nejrozličnějšími zastávkami. „Nejvíce se mi
líbil výstup na nejvyšší vrchol pohoří Olymp,“ s nadšením
vzpomíná Adam Apetický, „zejména ten výhled, to byla
neskonalá krása, a taky ta fyzická zátěž, je to super říci si,
vylezl jsem na Olymp.“ „Mně se zase nejvíce líbilo brodění
řekou Acheron, už chápu, proč se spojuje s bájnými bůžky,
je opravdu boží!“dodává Lenka Jakšová.
Ubytování ve stanech, společné stravování, hygiena
ve studené vodě, dennodenní přepírání prádla, úklid
stanů, tak to jsou další priority tohoto tábora. Zdá se vám
to scestné? Právě naopak. Děti se naučí samostatnosti,
odpovědnosti, které se jim mnohdy, díky moderní
techniky, doma nedostává.
Je prosinec a na expedici 2015 se těší dalších 50 dětí,
na návštěvu historických památek, koupání v moři, ale i
večery strávené s řeckými přáteli. Nevěříte, že je to tak
skvělé? Přesvědčte se sami a pojeďte v dalších letech
s námi.
Napsala Šárka Králová
Každý podvečer se sejde celý tábor, kdy vedoucí seznámí
účastníky s programem příštího dne.
Tip na výlet
Štemploveckou lipovou alejí
se dostanete k peklu na Hůrce
Lipová alej na Štemplovci a Hůrka je vyhledávaným místem pro vycházky.
Koncem léta zde byli i spolužáci rodačky z Holasovic Aleny Rosové.
Lipová alej spojuje rozsáhlý přírodně krajinářský zámecký park s Hůrkou. Byla pravděpodobně vysazena po vybudování zámku v roce 1820.
Lípy jsou tedy staré 200 let. Některé pro nebezpečí
zřícení musely být skáceny a jiné ořezány. Byly činěny
i pokusy alej zachovat, o čemž svědčí výsadba nových
stromů na místech odstraněných. Stále existují úvahy, zda
alej zachovat nebo na jejím místě vysadit alej novou.
Ekologové říkají, že by byla škoda, kdyby tento přírodní
krajinný prvek zmizel. Kdo o tom rozhodne?
Alej vede na vyvýšeninu zvanou Hůrka. Na té je také
umístěna informační tabule. Vrch je sopečného původu.
Je součástí Štemplovce, ale její západní úbočí patří ke
Kamenci. Tam se v minulosti nacházely dva velké lomy,
v nichž se těžil čedič na výstavbu cest. Těžba byla ukončena
poté, co lomy zaplavila voda. Zbytky největšího lomu, Malé
Hůrky, jsou patrné ještě dnes. Čedič je tmavá vyvřelá
hornina, která se těžila na pěti místech v okrese Opava.
V Kobeřicích, na Otické sopce, v kráteru jediné pravé sopce
na Červené Hoře na Budišovsku, která je nejvyšší horou
opavského okresu 749 m,n.,m., V Budišovicích a právě zde
na Hůrce.
V impozantní aleji jsou vysazeny naše lípy: lípa velkolistá
a lípa srdčitá. Můžeme je rozeznat podle plodů (oříšků),
které jsou u lípy srdčité drobnější a podle chlupů na rubu listu.
U lípy srdčité jsou rezavé a u lípy velkolisté bílé.
Listy si prohlížejí Vlasta a Draha.
Jak pochodil čert u štemplovské Hůrky
Zhrozil se jednoho dne vládce pekel Lucifer - peklo
už nestačilo pojmout všechny zločince. Sešel se proto
na zemi s Pánem Bohem a vyprosil si u něj malý kousek
místa na zemi na rozšíření pekla. Pán Bůh souhlasil
a rozhodl, že nové peklo musí postavit jediný čert
u štemplovecké Hůrky a musí to stihnout do dvanácti
hodin.
Čert se bál, že to nestihne, a proto chytře skoupil
všude z okolí všechny kohouty. Celou noc stavěl
a práce se mu dařila. Když se rozednívalo, šla kolem
babka z Kamence prodávat na trh vejce. V tom
v jednom z nich zakokrhal kohout. Peklo se sesulo a čert
do posledního balvanu, který právě nesl, zlostně zarazil
pazoury. Prý je dodnes tento kámen možno spatřit na
štemplovské Hůrce.
“Tak tady je to peklo!” Zvolala Blanka a měli jsme co dělat,
abychom ji udrželi.
Mirek studuje na informační tabuli historii Štemplovce a Hůrky.
Za ním je vidět vesnice Loděnice.
Cestu na Hůrku lemují čedičové balvany, které se na Hůrce těžily.
Mýty a legendy okolo kaple
Se vznikem dřevěné kapličky se pojí několik mýtů
a legend. Podle jedné z nich kůň šlechtice zde náhodou
vykopl mešní kalich, který sem ukryl zloděj, což bylo
považováno za znamení. Další pověst hovoří o tom, že kapli
slíbil postavit šlechtic, jenž byl za třmen vlečen splašeným
koněm. Historii kaple a také pochodu zkoumal holasovský
pamětník a spisovatel Jiří Hřivnáč v knize Obec včera
a dnes. Podle něj došlo k postavení kapličky nejpozději
v roce 1736. Stavbu má pravděpodobně na svědomí Jan
Pino z Friedenthalu, jemuž v té době patřila část panství
Štemplovec - Kamenec. Na přelomu 19. a 20. století
musela kaplička ustoupit těžbě kamene. Byla zbořena
a nedaleko vznikla nová, už zděná kaple.
V menším, ale malebném a navíc dendrologický hodnotném přírodně
krajinářském parku, se nachází empírový zámek z počátku 19. století.
Zahradu a sad, o kterou se v posledním půlstoletí staral Charitní
domov pro řeholnice, dala vybudovat v roce 1820 jeho majitelka Anna
Marie, baronka Sedlnická.
Záznam slavnostního otevření školní zahrady shlédnete ZDE
Velmi oceňuji pracovní nasazení ředitele ZŠ Žimrovice,
Mgr. Davida Šroma, ředitele ZŠ a MŠ Opava Vávrovice, Mgr.
Pavla Gregora nebo ředitelky ZŠ a MŠ Kyjovice, Mgr. Blanky
Drozdkové. Jejich nadšení a chuť do práce mi dodávaly
novou energii a těšila jsem se na spolupráci ve společných
projektech. Znovu jsem se potkala i s ředitelkou ZŠ
Větřkovice, Mgr. Dagmar Bejdákovou, se kterou jsem se
setkávala v počátcích právní subjektivity. A když jsem
zmínila větřkovickou školu, nemohu nevzpomenout Janu
a Vlastíka Mroskovy, kteří na zdejší škole působili dlouhou
řadu let a „jejich“ škola byla chloubou okresu stejně jako
vávrovická škola pana ředitele Josefa Rabinského.
Na co nejraději vzpomínáte v souvislosti se školou
v Mokrých Lazcích?
To je hodně těžká otázka. Když přemýšlím nad odpovědí,
vyskakují vzpomínky jedna přes druhou a ani se mi nechce
věřit, kolik se toho událo. Moje nejlepší období ve školství je
spojené s nástupem do funkce. Ne snad proto, že jsem
mohla mít rozhodující slovo, ale proto, že jsem mohla
pracovat podle svých představ. Období v letech 1991 – 2002
bylo ve školství opravdu skvělé. Lidé měli chuť do práce,
vládla pozitivní atmosféra, nepřemýšlelo se, proč něco
nejde, ale jak to udělat. Cítila jsem, (alespoň u nás v obci)
podporu veřejnosti, chuť rodičů spolupracovat - jakoby se
prestiž školství zlepšovala. V té době nastoupila na naši
školu paní učitelka Mgr. Eva Cenková, která dříve pracovala
v občanském sdružení VITA a naše škola se začala profilovat
na ekologickou výchovu. Do školy jsme zavedli třídění
odpadu, děti sledovaly třídění u nich doma a radily rodičům
i prarodičům, jak na to. Na schůzkách ekologického kroužku
Křováci sledovali čistotu ovzduší v obci, barevnými
nálepkami odměňovaly domy s ekologickým topením. Byly
vytvořeny dlouhodobé školní vzdělávací plány a žáci v dílčích ročních plánech sledovali každý rok jinou oblast
životního prostředí. Při svých bádáních zjistili, že se ovzduší
v naší obci po zavedení plynofikace výrazně zlepšilo, protože
se na zídkách objevily lišejníky, které se vyskytují v Jeseníkách, v potoce Ohrozima si prohlíželi stejné živočichy,
o kterých se dočtou na tabulích naučné stezky Bílé Opavy.
Na loukách v údolí Ohrozimy našli chráněné rostliny, na
březích potoka pozorovali čolky a ledňáčka, jak krmí svá
mláďata.
V roce 2002 jsme získali finanční podporu Phare a ve
spolupráci s polskou školou ze Syrynii jsme zkoumali a porovnávali přírodu na obou stranách společné ¨hranice.
Výsledkem projektu byly nejen společné zážitky dětí, ale
i nádherná expozice zvířat žijících v našem okolí, kterou nám
zpracovali odborníci na slovo vzatí: Vláďa Baday a Michal
Jakubec. Vláďa Baday nás léta doprovázel na našich
výletech do přírody a děti uváděl do tajů života rostlin
a živočichů v jednotlivých biotopech.
Velmi ráda vzpomínám i na spolupráci s málotřídními
školami v projektu „Chodníčky společně do přírody“, ve
kterém jsme se s dětmi opět vrátili k bádání v přírodě nebo
v projektu „Návraty ke kořenům“, kdy jsme pátrali po
významných rodácích naší obce.
S kolegyněmi při oslavách Dne Země.
Pečení velikonočních dobrot.
Výuka přírodopisu před Školním muzeem na chodbě školy.
Se svými nejbližšími dcerou Lenkou a vnučkou Rozárkou.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Záznam divadelního představení shlédnete ZDE
Zoologie
Při čtení dlouho odložených knih
můžete objevit štírka domácího
Drobní štírci žijí kdekoliv, ale velmi dobře jsou vidět na stránkách knih,
kde byste takové zvíře ani nečekali. Běhá rychle mezi řádky, ne proto, aby
se vzdělával, ale hledá v knize pisivky a roztoče, kterými se živí.
Štírci jsou všude kolem nás, jenže jsou malinkatí a schovaní ve škvírách, takže je vidíme jen náhodou. Pokud byste
si dali záležet a hledali je cílevědomě a pečlivě, pak se vám
to určitě podaří. Třeba na pile, když odloupnete kůru, může
být pávě tam. Žije i ve hrabance mezi listím, odkud se
dostane třeba do terárií nebo květináčů a máte ho doma.
Pak už je jednoduché dostat se odtud třeba mezi knihy, kde
má dostatek potravy, aniž se to na první pohled zdá.
Živí se pisivkami a roztoči. Pisivky jsou velmi drobný
bezkřídlý nebo i křídlatý hmyz, který se živí plísněmi, zbytky
hmyzu, ale i obilovinami, moučnými výrobky apod.
Věnujme se pisivce knižní /Liposcelis divinatorius/, která
bývá rozšířena např. v knihách, kde se živí výše uvedenými
plísněmi, čímž rozhodně neškodí, ale naopak knihy "čistí".
Takže i v takové knize můžeme vypozorovat ekosystém,
který je v knize uzavřený. Na klihu, kterým je kniha vázaná,
žije plíseň, ale ta se dostává i na otisky prstů, kterými čtenář
obrací listy. A pokud si čtenář nemyje ruce, přidává do
tohoto ekosystému další a další organické látky, živiny,
kterými tento systém udržuje při životě.
Nakonec se tam vytvoří zvláštní ekosystém s potravním
řetězcem plíseň, pisivky, štírek v omezeném prostoru jedné
knihy. To je jejich svět, který jim stačí k životu. Jak podobné
našemu světu v kontextu celého vesmíru.
Štírci žijí také ve včelích úlech, kde jsou velmi užiteční.
Hubí zde roztoče, třeba velmi nebezpečného Varroa
destructor, který žije jako parazit na včelách. Způsobuje
infekční onemocnění včel varroázu. Roztoči oslabují včely
a jejich plod sáním hemolymfy jejich tělesné tekutiny.
Štírek domácí (Chelifer cancroides) je pavoukovec , který
svým vzhledem připomíná štíra. Je ovšem podstatně menší
(do 5mm) a pro člověka není nebezpečný.
Kdo se ovšem štírků bojí, to jsou roztoči. Štírek je úspěšně
likviduje a to buď v domácnosti, knihovnách nebo např. i ve
včelích úlech. Tam všude jsou roztoči nežádoucí a naopak
štírka bychom zde měli vítat, je to dobrý pomocník.
Štírek, který žije v hrabance, se přichytí na tělo jiného
živočicha a tak se přemístí na značné vzdálenosti. Může to
být třeba kos, který se prohrabával hrabankou, ale i brouk.
K fotografii štírka nám její autor Pavel Novotný napsal
“Fotil jsem toho brouka a až doma jsem zjistil, že má v zadku
zakousnutého štírka. Je to snímek z mé výpravy za
ploskorohy do Prokopského údolí v Praze. Brouk je
dlouhoústec “krvavý” a dodává informaci, že 9.6.2014 byli
v tomto pražském údolí ploskorozi zalezlí.
Environmentální projekty
V Žimrovicích tentokrát připravili výstavu
betlémů a bylo se na co dívat a obdivovat
“V pátek 12. prosince byla slavnostně zahájena dlouho připravovaná
školní výstava Krása betlémů. V 16.00 hodin se naše škola naplnila takřka
k prasknutí a akce mohla začít”, říká ředitel školy Mgr. David Šrom.
A pokračuje “Děti cvrlikaly za doprovodu učitelů
latinské kánony, slavnostně jsme pokřtili
šampaňským (dětským) nádherný betlém z Hradce
Bořka Frýby a naše VIP porota ve složení Hana a Bořek
Frýbovi a pan ředitel z Vávrovic Mgr. Pavel Gregor
vyhlásila vítěze soutěže O nejkrásnější betlém (sešlo
se nakonec 27 soutěžních betlémů).
Děkuji především všem zaměstnancům naší školy za
m n o h o h o d i n p rá c e ( p ř e s p rá c e ) , d ě t e m
a "srpšákům", že nám během vernisáže podávali
kotlíkový guláš a pizzu z naší chlebové pece. “
Betlémy obdivovaly především děti.
Výstavu zahájil ředitel Mgr. David Šrom, představil hosty
A uved sbor, který zazpíval vánoční koledy.
Na snímku manželé Frýbovi, kteří hodnotili betlémy spolu s ředitelem
ZŠ Opava-Vávrovice Mgr. Pavlem Gregorem (na snímku vzadu u okna).
Fotografie Milan Mainuš a Milan Kubačka
Environmentální projekty
Hradecký betlém Boříka Frýby
Žimrovická škola díky poskytnutému grantu města Hradec nad Moravicí
mohla ve spolupráci s výtvarníkem Bořkem Frýbou vydat na konci roku
2014 originální papírový betlém z Hradce nad Moravicí. Snažili jsme se na
něm zachytit významné postavy a dominanty Hradce. V reálu by se možná
některé zachycené osobnosti nechtěly potkat, ale událost u Jesliček má lidi
spojovat. Vždyť andělé již pastýřům hlásali: "Sláva na výsostech Bohu a na
zemi pokoj lidem dobré vůle. Bůh v nich má zalíbení!"
Svatá rodina Josef s Marií
a právě narozený Ježíš Kristus.
Dechová hudba v Hradci
Josef Lazecký (vlevo),Petr Kvasnička
(zakladatel první dechovky), Karel Vícha, Andělín
Dušek.
Učitel Čeněk Kanclíř nastoupil do
hradecké školy v r.1898. Byl v počátcích
národního obrození v Hradci, od r.1910
k němu jezdíval na letní prázdniny do
Branky u Opavy básník Petr Bezruč.
Hradecký kronikář a učitel
Ladislav Sonnek
Proslul jako zapálený učitel dějepisu
a pečlivý kronikář města. Kromě psané
kroniky vytvářel pravidelné fotokroniky,
kde zachycoval často i drobné události
a proměny Hradce a okolních obcí.
Ponocný Bořek Frýba Ponocný je ten,
kdo v noci ponocuje z důvodu hlídání majetku.
Případně v noci ponocuje, protože svá nejlepší
malířská díla tvoří za svitu měsíce.
Hradecký farář p.Tomáš Klein
Narodil se v Myšlechovicích u Litovle na
Moravě 17. prosince 1858, na kněze byl
vysvěcen 5. července 1882. Na faru v Hradci
nastoupil 18. prosince 1893.
Zpěváčci s bezejmenným kytaristou.
Pocta cukrářskému umění
v Hradci nad Moravicí.
Sochař Kurt Gebauer
Narodil se 18.srpna 1941 v Hradci, studoval
v letech 1955-59 na kamenicko-sochařské
škole v Hořicích. Od r.1978 zdobí
prostranství před Domem uměním v Opavě
jeho Utíkající dívka.
Hostinský Josef Babinec
Narodil se v r.1885 v Mniši v rodině domkaře. V
r.1922 je uváděn jako nový majitel hostince U
bílého kříže (nyní restaurace Na podolí).
V betlému jsou i další
Sochař a malíř Vincenc Havel,
Karel Maria Lichnovský,
kníže Karel Alois Lichnovský,
továrník Karel Weisshuhn,
Pocta všem dobrovolným
hasičům, Tři králové.
Geologie
Sádrovec, který se těží na Opavsku,
vznikl ve třetihorách
Sádrovec (CaSO4∙2H2O) je minerál, který náleží do skupiny hydratovaných
sulfátů. Vytváří perleťově lesklé štěpné plochy. Na Opavsku existují ložiska
tohoto minerálu. Jedno je těženo v povrchovém dole v Kobeřicích, druhé bylo
dobýváno v již zaniklém dole v Opavě-Kateřinkách (dnešní Stříbrné jezero).
Sádrovec vznikl vysrážením minerálů ze slané vody
v sebkhách, tj. v rozlehlých kalužinách a lagunách, které
lemovaly mladotřetihorní moře na Opavsku. K vysrážení
dochází důsledkem výparu mořské vody (evaporaci) a minerály, které se během vypařování z vody vysráží, se souhrně
nazývají evapority. Moře se rozprostíralo podél karpatského
horského oblouku. V mladších třetihorách, v období
nazývaném miocén, se asi před 20 miliony lety rozšířilo
z jižního Polska na Ostravsko. Kromě toho zaplavilo i jižní
Moravu, kam proniklo z dnešního Rakouska. O pět milionů
let později se moře nakrátko značně zvětšilo - jeho pobřeží
leželo u České Třebové a z Ostravska na území Opavy vybíhal
záliv. Přes následný ústup moře z téměř celé jižní Moravy
zůstalo území Opavy a Ostravy stále zaplaveno do doby před
14 až 13 miliony let, kdy se moře stáhlo i odtud do jižního
Polska. Opavský záliv tedy existoval před cca 15 až 13
miliony lety. Sádrovec vznikal na mělčinách podél jeho
pobřeží. V obdobích vyšší hladiny nevznikaly sádrovce, ale
na dně se ukládal jíl. V něm se zachovaly schránky měkkýšů
a kompletní kostry ryb (kupř. makrela, sleď, mořan) a zbytky flóry, které do zálivu napadaly z okolní souše (buk,
škumpa, platan, borovice, patisovec a jinan).
Fosílie ryby z čeledi čeledi Dussumieriidae z vrstev jílu ze
Sádrovcového dolu z Kateřinek. Vyfotografoval Jakub Kubačka
ze sbírek Slezského zemského muzea.
Mgr. Martin Hanáček
Otisk pera ptáka z vrstev jílu ze Sádrovcového dolu z Kobeřic.
Vyfotografovala Mgr. Hedvika Poukarová.
Krystaly sádrovce.
Fosílie ryby z vrstev jílu ze Sádrovcového dolu z Kobeřic. Vyfotografoval
Mgr. Martin Hanáček ze sbírek Slezského zemského muzea.
Zajímavý je vodní režim v sádrovcovém
dole v Kobeřicích, který je stále v provozu.
Od padesátých let minulého století došlo zde
k nezvratným změnám. Zatopený čedičový důl byl
zasypán a bylo změněno koryto Oldřišovského potoka.
Potok byl odkloněn od Bendova mlýna, který už dávno
není funkční. Mlýnské kolo zde už není, stejně jako
mlýnské kolo u Cikalova mlýna v Hněvošicích. Psali
jsme o něm v dubnové čísle Zpravodaje. Mlýnské kolo
u Čujkova mlýna, které se kdysi otáčelo spodním
proudem vody je sice vidět, ale mlýn je také nefunkční.
Chodí ho obdivovat děti z místní školky, kterým pan
Čujek v mlýně odkryje poklop, kde se zjevoval vodník.
Kde jsou ty časy?
Voda z nejnižšího bodu povrchového dolu se musí
neustále odčerpávat, jinak by se lom zatopil. Voda se
odčerpává kaskádovitě po stupních a dostává se až do
odkalovací nádrže, podél které teče Oldřišovský potok.
Odkalovací nádrž slouží k chovu ryb, které však
v poslední době úspěšně loví vydra říční. Odkalovací
nádrž změnila tvář této krajiny u polských hranic
a vylepšila její vodní poměry. Voda v ní je stejně mírně
slaná, jako bývala v zatopeném čedičovém lomu,
proto se mu tenkrát říkalo “mořské oko”. Slanost
způsobuje vápenná sůl kyseliny sírové.
Od roku 1960 zatopený sádrovcový důl, vodní
plocha, dnes hojně využíváná Opavany
K rekreaci, se jmenuje Stříbrné jezero.
O název, nepochybně inspirovaný také filmem Poklad na
Stříbrném jezeře, se zasloužil minerál sádrovec, jehož
blýskající se stříbrošedé krystaly najde na březích jezera
každý všímavý návštěvník, ať už je to rybář nebo rekreant,
který si sem přišel zaplavat. Na severní straně jezera je
ukázkový výchoz čistého sádrovce. Tvarem odpovídá
odrazovému skokanskému můstku, odkud se dá skočit do
bezpečné hloubky. Pokud tudy sejdete k hladině, najdete
zde ukázkové krystaly minerálu sádrovce.
Zajímavá je historie nálezu a následné těžby sádrovce
v této oblasti. V roce 1817 vypsala německá moravskoslezská společnost pro povznesení zemědělství,
přírodovědy a vlastivědy v Brně prémii na objevení ložiska
sádrovce na Moravě a ve Slezsku. V roce 1848 upozornila
na tuto velmi důležitou zemědělskou surovinu společnost
Silesia. O rok později byl sádrovec objeven v Kateřinkách
a městských sadech. Po mnoha pokusech došlo v roce 1953
k těžbě sádrovce na místě Stříbrného jezera. Po zatopení
spodní vodou byla těžba ukončena. V letech 1968 - 1970
provedly sádrovcové doly Kobeřice rekultivaci na celkové
ploše 8 ha. Jezero dosud slouží pro rekreační účely,
především rybaření a koupání.
Výuka přírodopisu žáků ZŠ Vrchní Opava na Stříbrném jezeře.
Rozhovor
Největší sádrovcový lom u nás
je útočištěm mnoha druhů živočichů
Položili jsme několik otázek Mgr. Jance Peterkové, Ph.D., specialistce
Gypstrendu s.r.o., která má v tomto podniku na starosti ekologii.
Mohla byste charakterizovat svůj rodný kraj, zajímá
nás Slovenské rudohorie z pohledu geologa.
Slovenské rudohoří je nejstarší a také nejstabilnější
tektonickou jednotkou Západních Karpat. Geologicky je
rudohoří neobyčejně pestrou oblastí, je budováno
krystalickými horninami. Západní, tzv. veporskou část, tvoří
krystalické břidlice a granitoidní horniny, východní, tzv.
volovskou část, budují málo přeměněné horniny prvohorního stáří. Druhohorní sedimenty jsou zachované
pouze v okrajových částech a ve východní či jižní části. Svou
stopu ve Slovenském rudohoří zanechala i sopečná činnost
v třetihorách. Díky tomuto nezvykle pestrému geologickém
podloží je Slovenské rudohoří neobyčejně bohaté na
ložiska nerostných surovin. Od železné rudy, přes měď, až
po zlato.
Paní doktorko, co se přihodilo, že rodačka ze Spišské
Nové Vsi zakotvila v podniku Gypstrend v Kobeřicích?
Začátek byl ve Vysokých Tatrách, kde jsem potkala svého
budoucího manžela rodilého Opaváka a po skočení studií
jsem si začala hledat místo v okolí Opavy. V roce 1996 mi bylo
nabídnuto místo specialisty v sádrovcových dolech, kde jsem
až do dnes.
Vzpomenete si, který nerost nebo horninu jste poprvé
určila sama a kolik vám bylo let?
Na to si už asi přesně nevzpomenu, ale s určitostí si
vzpomínám, že mne zaujal nerost siderit, který se v mém
dětství na Spiši těžil a nebylo možné na něj na některé lesní
cestě nenarazit a pak modré a zelené povlaky malachitu
a azuritu na haldách v blízkosti Novoveské Huty. V 7. třídě
jsem už chodila na různé soutěže v poznávání nerostů
a hornin.
Které místo byste nám doporučila v této oblasti
navštívit a proč?
Celá Spiš je turisticky velmi atraktivní a záleží co
preferujete, zda památky - to bych Vám určitě doporučila
návštěvu Levoče a Spišského Hradu nebo se raději touláte
přírodou - tak určitě Slovenský Ráj. Tam všude je však
hodně turistů. Pokud máte zájem o přírodu a nemusíte
potkávat davy lidí, tak vám určitě doporučím návštěvu
Poráčské doliny, kde najdete spoustu chráněných rostlin,
v lesích tam žije rys, vlk, vysoká zvěř a pro milovníky
geologie je tam spousta odkryvů, dostupných jeskyní
a haldy z těžby barytu, kde se dají najít zajímavé minerály.
V loňském roce tam parta nadšenců zpřístupnila 3 staré
štoly, které je možné také navštívit.
Kde a jaký obor jste studovala?
Studovala jsem na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě obor aplikovaná geofyzika a v
doktorandském studiu obor environmentální geologie.
Posléze jsem ještě studovala na VŠB v Ostravě obor lomové
dobývání ložisek.
Náš časopis čtou žáci a studenti, mohla byste vysvětlit i
laikům, rozdíl mezi nerostem a horninou?
Nerost je chemický prvek nebo sloučenina, která se dá
jednoznačně vyjádřit chemickým vzorcem , je v krystalické
podobě a vznikl geologickými procesy. Hornina je složená z
několika nerostů.
Výrobní závod Gypstrend s.r.o.,
V popředí administrativní budova závodu.
Ale vraťme se do Kobeřic. Mohla byste nám říct něco k
historii sádrovcového dolu a charakterizovat současný
podnik Gypstrend?
Těžba v sádrovcovém dole v Kobeřicích byla zahájena v
roce 1963, těžený sádrovec se zprvu těžil jenom pro potřeby
československých cementáren, kde se sádrovec používál jako
regulátor tuhnutí cementu. V roce 1965 byla postavena
technologie na výrobu sádry. V roce 1995 byl státní podnik
Sádrovcové doly privatizován. Zájem cementářů o přírodní
sádrovec postupně upadal, protože byl nahrazen
energosádrovcem a společnost se soustředila na výrobu
sádry a výrobku z ní jako jsou sádrové omítky, příčkové
tvárnice ze sádrové hmoty a nejnověji redukční činidlo G-SAL,
pro výrobu kterého se nyní staví nová hala. Protože těžba
výrazně klesla, našlo se uplatnění pro rozsáhlý vozový park a
zemní stroje na externích zakázkách a společnost se tak
začala věnovat autodopravě sypkých hmot a zemním pracím.
Protože v části dolu probíhá technická rekultivace, spočívající
v návozu inertních hmot, je možné v dole ukládat schválené
druhy odpadů kategorie O.
Můžete laikům osvětlit, k čemu se využívá těžený
sádrovec a jaký je to nerost?
Chemický vzorec sádrovce je CaSO4.2H2O (dihydrát
síranu vápenatého), krystalizuje v jednoklonné soustavě
a ložisko v Kobeřicích vzniklo v třetihorách vysrážením
z mořské vody v mělkém zálivu. Na našem ložisku se ještě
při troše štěstí dají nalézt srostlice krystalu tzv. Vlaštovčí
ocasy.
Pamatuji, že jsem se v padesátých letech koupal v tzv.
"Mořském oku", což byl zatopený čedičový lom. Co se s
ním stalo?
Tzv. „Mořské oko“ bylo při otvírce dolu zasypáno a dnes
je v těch místech zrekultivována vnější výsypka.
Sádrovcový lom se stal místem pro přírodu. Uchylují se
zde vzácní živočichové, jako je vydra, hnízdila zde
i břehule říční a vlha pestrá. Rozmnožuje se zde i králík
divoký, který zde našel klid. Co nám o těchto živočiších
můžete říct.
Břehule říční není v poslední době vidět, protože
zmizely pro její hnízdění vhodné podmínky. Vlha pestrá se
vyskytuje pouze v jarním období, ale nehnízdí. V minulých
letech se tady vydra pravidelně vyskytovala, ale v
posledním roce nebyla spatřena, ani její stopy. Králíci se
vyskytují v areálu podniku, protože tady našli útočiště před
predátory. Běžně se v lomu pohybuje a rozmnožuje srnčí,
zaječí a bažantí zvěř. V zimním období na nezamrzlých
odkalovacích jímkách je běžně možné spatřit kachnu
divokou, čírku, poláka velkého a volavku popelavou.
Voda se shromažďuje v nejnižším místě dolu. V jaké
nadmořské výšce se nachází nejnižší místo v dole a jak se
voda dostává do odkalovací nádrže.
Nejnižší místo v dole má nadmořskou výšku 191 m.n.m.
a důlní voda je z tohoto místa přes hlavní čerpací stanici
přečerpávaná na odkaliště, které se nachází cca km od
lomu. Voda při tom musí překonat 49 výškových metrů.
Určitě víte, že v areálu podniku je Bendův mlýn.
Můžete nám říct něco o jeho historii? Mlýn byl zásobován
vodou z Oldřišovského potoka. Jaké úpravy byly v dole
provedeny, že voda se v mlýnu nyní nedostane?
Vím jenom tolik, že mlýn po druhé světové válce už
nemlel a náhon byl odtěžen při otvírce dolu.
GYPSTREND s. r. o. je jediným nástupcem bývalého s. p. Sádrovcové
doly Kobeřice, kdy dnem 1. 1. 1995 nabyla v procesu privatizace jeho
majetek a závazky. Společnost, založená původně třemi partnery, je
dnes ve vlastnictví jednoho z nich - Františka Peringra. Ve společnosti
GYPSTREND s. r. o. momentálně pracuje na 60 zaměstnanců. Největší
skupinu tvoří vyučení odborní dělníci. Méně početnou skupinou pak
jsou absolventi středních a vysokých škol, kteří zastávají manažerské
a administrativní pozice.
Slyšel jsem, že se voda jednoho dne přestane čerpat
a odvádět a lom se zatopí. Máte k tomu nějaké informace?
Podle stávajícího schváleného plánu sanace a rekultivace se zbytková jáma zatopí a vznikne jezero, které by mělo
sloužit k rekreačním účelům.
Bude se těžba sádrovce rozšiřovat, budou se odkrývat
další ložiska?
V této chvíli se připravuje otvírka dalšího ložiska v
Sudicích, vzdáleného cca 3,5 km od stávajícího. Naše
společnost vlastní ještě těžební právo k ložisku, ležícímu
mezi katastry obcí Kobeřice a Hněvošice.
Zajímalo by nás, zda železniční vlečka z Kravař do
sádrovcového dolu bude v budoucnu někdy využita a jak?
Vlečka je sporadický využívaná i dnes. Pokud se opět
vrátí zájem o přepravu po železnici, tak se frekvence vlaků
zvětší. Zatím je bohužel zájem našich zákazníků o tento,
určitě ekologičtější druh dopravy, minimální a převládá
poptávka po automobilové přepravě.
Jaké záměry má majitel dolu s těžbou sádrovce do
budoucna?
To je otázka pro pána majitele.
Můžeme od vás požadovat vzorky sádrovce jako
nerostu pro vytvoření sbírek nerostů a hornin u školy?
Samozřejmě.
Pokud bychom chtěli váš důl navštívit se skupinou žáků
a studentů, můžeme se na Vás obrátit?
V našem dole pravidelně provázíme nejenom děti,
ale i dospělé se zájmem o geologii. Je nutné se jenom
předem domluvit. Exkurze trvá cca 1,5 až 2 hodiny.
Kterým školám jste pomohli při vytvoření naučné sbírky
hornin a nerostů?
Pro geopark jsme poskytli větší vzorky sádrovce ZŠ
Krnovská v Opavě a do klasických sbírek jsme poskytli vzorky
např. ZŠ Boženy Němcové, ZŠ Kobeřice, VŠB v Ostravě, která
kompletuje výukové sbírky pro základní školy v Ostravě.
Otázky pokládal Milan Kubačka
Fotografoval Jakub Kubačka
Prosincový kvíz
Ověřte si své znalosti
Testové otázky
1) Kteří živočichové patří mezi bezobratlé?
rak říční, konipas bílý, bělásek zelný, škeble rybničná,
prase divoké, vodomil černý
2) Kteří živočichové žijí ve vodě?
štírek obecný, parma obecná, husa polní, škeble říční,
3) Čím se živí štírek obecný?
bakteriemi, pisivkami, plísněmi, žížalami, roztoči
4) Kteří živočichové patří mezi klepítkatce?
klíště obecné, štírek obecný, pokoutník domácí, sekáč
rohatý
5) Jak se jmenuje schopnost sekáče odvrhnout nohu?
autonomie, hypnóza, autosugesce, automobilismus
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
6) netopýr parkový - bezobratlý živočich
7) štírek obecný - obratlovec
Rozhodnutí o správnosti
8) Jónské moře je na východním pobřeží Řecka.
Ano
Ne
9) Amvrakijský záliv je součástí Egejského moře .
Ano
Ne
10) Preveza je jachtařský přístav.
Ano
Ne
Co je nerost a co hornina?
Výsledky listopadového kvízu:
Testové otázky: 1 hřib satan,muchomůrka tygrovaná 2 kotrč kadeřavý,
muchomůrka šedivka, muchomůrka růžovka, pýchavka obecná 3 mykolog
4 částí podhoubí, sporami 5 mykorhiza
Spojovačky: 6 odlétá na zimu do Afriky, 7 zůstává po celý rok
Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano
Poznáte, co je na obrázku: 1, klobouk 2, lupeny 3, třeň 4, hlíza 5,prstenec
6, pochva
A Otická sopka
B skokanský můstek
na Stříbrném jezeře
Povídka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže.
Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Hororový Silvestr na chalupě
Chalupa, kde se narodila mamka, stojí na konci
vesnice. Lišky tam dávají dobrou noc, v noci smutně vyjí
psi a houkají sovy. Přesně takové místo jsme s kamarádem
Alešem potřebovali, abychom si připravili legraci pro
všechny, kteří s námi jeli oslavovat Silvestra na tu
opuštěnou chalupu. Měl jsem plán. Vnukl mi ho strýc,
který kdysi v té chalupě bydlel. Vzpomínám, že hrál na
housle, když nespal. Když spal, tak chrápal tak, že se
housle samy rozehrály na stěně bez toho, že by se jich
dotkl. Byl také po celodenní dřině, kdy od svítání po západ
slunce stahoval se svými silnými koni dřevo v lese,
unavený. Na takových prázdninách jsem se moc nevyspal.
Ale zato jsem se vybál dosyta. Strýc vykládal strašidelné
příhody o lesních vílách, které roztrhaly tuláky, o světlonoších, kteří strašili noční hledače zaběhnutých krav.
Nejvíc jsem se bál, když vzpomínal, jak se na tom jasanu
u chalupy oběsil tulák, a že občas na chalupě straší. Vždy
se ozývá zvoněním. Domluvil jsem se jen s Alešem, že tu
historku o oběšenci nenápadně roztrousíme mezi
pozvané na oslavu. Ale nenápadně. Jen tak polehounku.
Sice se říká že,… Ale to jsou jen povídačky. A tak podobně.
Všichni historku o oběšenci, který se občas vrací a zvoní,
sice zaregistrovali, ale jako blbost zavrhli.
Konečně jsme se dočkali a přijeli na chalupu.
Už bylo dohodnuto, že nejdřív z kuchyně odejdu ven já.
Připravím v kůlně na ramínko kabát, na který připevním
kalhoty vycpané slámou a jako hlavu starý hrnec. Ve druhé
fázi odešel Aleš a pověsil oběšence na větev. Na rukáv mu
připevnil zvonek. Potom jsme s Alešem jen čekali, až se
zvonek ozve. Byl lehký větřík, ale to stačilo. Někdo po chvíli
řekl, slyšeli jste to? Nebyl to zvonek? Fantazie začala
pracovat na plné obrátky. Až to všem došlo. Já jsem "jako
našel odvahu" podívat se ven. Otevřel jsem dveře, podíval
jsem se na jasan, zařval a uskočil dozadu. Převrhnutý kýbl
s vodou, spadlá polička s poklicemi, a převrhnutý stůl, to
ještě nebylo to nejhorší. Po hrubých urážkách kamarádů
a fackách od kamarádek, jsme pochopili, že to ostatní
nepochopili. Byli citliví na každé pootevření dveří.
S návrhem, že toho neškodného paňácu doneseme do
kuchyně, jsme nepochodili.
Všichni čekali přitisknuti ke zdi až do rozbřesku.
Nezamhouřili ani oko. Před všemi čůrali do kýblu. Ráno
jsme se rozjeli beze slova domů.
Ani po čase o tom nechtějí mluvit. Asi se jim ta oslava
fakt nelíbila.
MK
Ukázka z připravované knížky Čičmanské horory s ilustracemi Boříka Frýby
Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí
o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu
pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové,
entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti,
geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání
a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny,
rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním
grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c
E. Beneše 30, 747 05 Opava
tel: 00420 737 322 616
e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org
facebook: www.facebook.com/naturaopava