materiály - SOŠ a SOU strojírenské a stavební Jeseník

OBSAH:
ÚVOD ........................................................................................................................................ 5
1 PREFABRIKACE ................................................................................................................. 6
1.1
VÝROBA PREFABRIKÁTŮ ..................................................................................... 6
1.2 DRUHY PREFABRIKÁTŮ ........................................................................................ 11
1.3 VLASTNOSTI PREFABRIKÁTŮ .............................................................................. 13
2
OSTATNÍ MATERIÁLY ................................................................................................ 15
2.1 DŘEVO ......................................................................................................................... 15
2.1.1 STAVEBNÍ DŘEVO .............................................................................................. 17
2.1.2 VELKOPLOŠNÉ DŘEVĚNÉ MATERIÁLY ........................................................ 20
2.2 KOVY ........................................................................................................................... 22
2.2.1
ŢELEZNÉ KOVY .............................................................................................. 23
2.2.2 NEŢELEZNÉ KOVY ........................................................................................... 27
2.3 PLASTY ........................................................................................................................ 29
3.3.1 DRUHY PLASTŮ POUŢÍVANÉ VE STAVEBNICTVÍ ...................................... 29
3 STŘEŠNÍ KRYRTINY ...................................................................................................... 35
3.1 SKLÁDANÉ STŘEŠNÍ KRYTINY ............................................................................. 35
3.1.1 DRUHY SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN ............................................... 35
3.1.2 VLASTNOSTI SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN ..................................... 39
3.1.3 POUŢÍTÍ SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN .............................................. 40
3.2 POVLAKOVÉ STŘEŠNÍ KRYTINY .......................................................................... 43
3.2.1 DRUHY POVLAKOVÝCH STŘEŠNCHÍ KRYTIN ............................................ 43
3.2.2 VLASTNOSTI POVLAKOVÝCH STŘEŠNCHÍ KRYTIN ................................. 44
3.2.3 POUŢITÍ POVLAKOVÝCH STŘEŠNCHÍ KRYTIN ........................................... 44
4 VLIV STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ NA ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ................................ 46
4.1 ZDROJE SUROVIN ...................................................................................................... 46
4.1.1 PŘÍRODNÍ ZDROJE SUROVIN .......................................................................... 46
4.2 SPOTŘEBA ENERGIE A KVALITA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ............................ 47
4.2.1 SPOTŘEBA ENERGIE PŘI STAVEBNÍ VÝROBĚ ............................................. 47
4.2.2 VLIV STAVEBNÍ VÝROBY NA ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ................................. 47
4.3 NAKLÁDÁNÍ S ODPADY, RECYKLACE MATERIÁLŮ ....................................... 49
4.3.1 RECYKLACE ........................................................................................................ 49
4.3.2 NAKLÁDÁNÍ SE STAVEBNÍMI ODPADY ........................................................ 50
5 CERTIFIKACE A PROKAZOVÁNÍ SHODY ................................................................. 52
5.1 PRÁVNÍ NORMY ........................................................................................................ 52
5.1.1 ZÁKONY ................................................................................................................ 52
2
5.1.2 VYHLÁŠKY A PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY .......................................................... 52
5.2 CERTIFIKÁT OVĚŘENÍ SHODY, PROHLÁŠENÍ O SHODĚ, VLIV NA KVALITU
DÍLA A ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ................................................................................... 52
5.2.1 OVĚŘENÍ SHODY................................................................................................. 53
5.2.2 PROHLÁŠENÍ O SHODĚ ..................................................................................... 53
5.2.3 VLIV CERTIFIKACE NA KVALITU DÍLA A ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ...... 54
6 GLOSÁŘ ............................................................................................................................. 56
7 VĚDOMOSTNÍ TEST ........................................................................................................ 59
Pouţitá literatura: ................................................................................................................. 61
3
VYSVĚTLIVKY
Cíle
Na začátku kaţdé kapitoly naleznete konkrétně formulované cíle. Jejich
prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování kapitoly
umět, znát, co budete schopni dělat.
Úkoly
Podněcují k přemýšlení, k úvahám a k hledání vlastního řešení. .
Otázky k případové studii
Odpovědi na tyto otázky si formulujete sami. Je to prostor, který vám nabízíme
k vyjádření osobního názoru či postoje ke studované problematice.
Přehled důleţitých pojmů
Zde najdete klíčové pojmy, které byste měli být schopni vysvětlit.
Shrnutí
Tato pasáţ postihuje v stručné podobě to nejdůleţitější, o čem konkrétní
kapitola pojednává.
Literatura
V této části najdete přehled všech zdrojů a literatury, ze které autoři čerpali při
zpracováváni textu. Tento seznam slouţí také jako zdroj informací pro zájemce
o další podrobnější studium.
4
ÚVOD
Stavební materiály patří mezi odborné předměty a vás jako budou pracovníky ve stavebnictví
budou provázet na kaţdém kroku. S dobrými znalostmi materiálů, které jsou nejčastěji
pouţívány ve stavební praxi, budete schopni rozhodovat o pouţitých materiálech a případně
dokáţete navrhovat i lepší řešení. V současné době je trh zaplavován nabídkami nejrůznějších
nových stavebních materiálů a proto je potřeba tento vývoj sledovat a doplňovat si poznatky o
nových materiálech a hlavně je umět vyuţít v praxi.
Cílem předmětu materiály je seznámit vás s obecnými vlastnostmi jednotlivých skupin
materiálů, seznámit vás s dostupnými druhy materiálů současnosti, s jejich technickými
vlastnostmi a moţnostmi jejich vyuţití ve stavební praxi. Je však potřeba, aby kaţdý ţák
nadále sledoval nové trendy v materiálech a stále se informoval o novinkách na trhu. Získané
znalosti budete moci uplatnit nejen v praxi, ale i při studiu dalších předmětů v oboru zedník, a
to v technologii a při odborném výcviku.
Věříme, ţe předkládaná látka je dostatečně srozumitelná a pomůţe vám orientovat se v dané
problematice. Přejeme vám mnoho štěstí a úspěchů při studiu
5
1 PREFABRIKACE
CÍLE
Po nastudování této kapitoly dokáţete:
rozdělit základní druhy stavebních prefabrikátů
popsat pouţití jednotlivých stavebních prefabrikátů
určit mechanicko-fyzikální a chemické vlastnosti stavebních prefabrikátů
popsat způsoby výroby stavebních prefabrikátů
popsat vyuţití vlastností stavebních prefabrikátů v praxi.
Účel a význam prefabrikace, výhody, nevýhody
Slovo prefabrikace označuje hromadnou výrobu stavebních dílů, tzv. prefabrikátů, tedy
předem vyrobených částí konstrukcí staveb. Jedná se o činnost, která je prováděna ve
specializovaných výrobnách (tzv. Prefy) nebo jiných specializovaných továrnách. Jednotlivé
prefabrikáty bývají vyrobeny nejčastěji z betonu, vyztuţeného betonu nebo jiné směsi. Mohou
být ale vyrobeny i z jiných materiálů jako je např. ocel, dřevo, plast apod. Prefabrikace tedy
zahrnuje i výrobu oken, dveří, instalačních prvků apod.
Výhodou prefabrikace je přenesení části prací ze staveniště do specializovaných výroben,
kde lze vyuţít strojní zařízení a speciální technologické procesy, které na stavbě pouţít nelze.
Prefabrikace výrazně urychluje, zlevňuje a zefektivňuje výstavbu, minimalizuje mokrý proces
na stavbě, odstraňuje technologické přestávky spojené s tvrdnutím betonu. U prefabrikátů se
dosahuje větších rozměrových přesností, vyšších pevností betonu a lze tedy vyrábět vysoce
kvalitní výrobky. Jednotlivé prefabrikáty jsou pak na staveniště přiváţeny z výroby a vlastní
výstavba hrubé stavby probíhá formou montáţe jednotlivých dílů.
Mezi nevýhody prefabrikace patří vysoká náročnost na investice do výrobního zařízení,
přeprava dílců na stavbu (zejména velkorozměrových) je obtíţná, montáţ mnohdy vyţaduje
speciální zvedací prostředky a menší tuhost ve spojích dílců.
1.1 VÝROBA PREFABRIKÁTŮ
U výroby prefabrikovaných betonových výrobků záleţí především na velikosti výrobku,
pouţitém materiálu a jeho dalším vyuţití. Pokud se jedná o výrobu drobných betonových
výrobků (obrubníky, dlaţdice apod.) je většinou výrobna vybavena základními potřebnými
stroji pro míchání, zhutnění a vibrováni.
Pokud se jedná o velkovýrobu, (např. Prefy) je výroba náročnější na místo a pouţití velké
techniky. Podle technologie výroby, pouţitého výrobního zařízení a organizace práce
rozeznáváme dva základní způsoby:
- výrobu na jednom místě,
- výrobu na více místech.
Výroba na jednom místě
Při výrobě na jednom místě výrobek nemění svou polohu, mění se výrobní zařízení a jeho
obsluha nebo jen obsluha.
6
Výroba na podlaze. V tomto případě tvoří podloţku podlaha, na kterou se uloţí forma. Tak se
vyrábějí plošné výrobky.
Výroba ve vrstvách. Výrobky se vytvářejí postupně na sobě. Horní plocha výrobku tvoří
podloţku pod další výrobek.
Výroba na matricích. Tento způsob se pouţívá, mají-li prefabrikáty spodní plochu členitou.
Výroba na dlouhých dráhách. Matrice se ukládají za sebou, a tak vytvoří dlouhou výrobní
dráhu. Tento způsob výroby je pro výrobu předpjatých dílců s malou tloušťkou a v sériové
výrobě.
Výroba v pevných formách. Tento způsob, vhodný při kusové výrobě, je podobný jako při
výrobě na pevných matricích, místo matric se pouţívají dřevěné nebo ocelové formy .
l - výrobek, 2 - proteplovací prostor (duše),
Výroba ve vodorovných (horizontálních) bateriích. Ve sdruţených formách se najednou
vyrábí několik tyčovitých výrobků. Formy, které jsou rozkládací nebo rozebírací, případně
rozvírací, se vyrábějí pomocí dutých jader ukládaných vedle sebe.
l - výrobek, 2- proteplovací prostor(duše),3 - vibrátor, 4 - rám
7
Výroba ve svislých (vertikálních) bateriích. Je to obdoba výroby ve vodorovných bateriích
s tím rozdílem, ţe se takto vyrábějí zejména stěnové dílce nastojato. Formy jsou rozebírací a
manipuluje se s nimi mechanicky.
l - výrobek, 2 - proteplovací prostor (duše),
Výroba ve speciálních formách. Pouţívá se při výrobě prvků sloţitějších tvarů, vyţadujících
mimořádnou přesnost, např. skupinová odklopná forma.
l - výrobek, 2 - proteplovací prostor (duše), 3 - vibrátor,
Výroba na více místech
Při tomto způsobu výroby je zařízení na stálém místě a výrobky se přesunují postupně s
procesem vyhotovení. Podle toho, uskutečňuje-li se pohyb výrobků v nestejných nebo
stejných časových intervalech, rozeznáváme
- postupnou výrobu,
- pásovou výrobu.
Postupná výroba
Výrobky se přemísťují z jednoho pracoviště na další obvykle pomocí jeřábu. Na kaţdém
pracovišti se vykoná určitá operace. Výroba se uskutečňuje na dvou aţ pěti pracovištích. V
případě pěti pracovišť se vykonávají tyto operace:
1- vyztuţování (ukládání výztuţe do formy), 2- formování a zhutňování, 3- urychlování
tvrdnutí (proteplování), 4- odformování (odebrání výrobku z formy), 5- čištění forem.
8
Pásová výroba
Při pásové výrobě se výrobky přemísťují z jednoho místa na druhé pomocí pásu. Výroba
probíhá v určitých časových intervalech (periodická výroba), nebo se pás pomalu nepřetrţitě
pohybuje (kontinuální výroba).
1 – pás, 2 – proteplovací tunel, 3 – odběrný pás,
Pracovní operace při výrobě betonových prefabrikátů
Příprava, výroba a zpracování betonové směsi
Betonová směs se vyrábí stejným způsobem jako u monoliticky vyráběného betonu. Rozdíl je
v tom, ţe ve většině případů se pouţívají směsi zvlhlé nebo málo měkké. Pouze při výrobě ve
svislých bateriích se pouţívají směsi tekuté s vyšší dávkou cementu. Výroba betonové směsi
je úplně mechanizovaná, případně automatizovaná. Na míchání směsi se pouţívají výlučně
míchačky s nuceným mícháním. Směs uloţená do forem se zhutňuje, aby měl výrobek přesný
tvar a hladký povrch.
Vyztuţování prefabrikátů
Na výrobu prefabrikátů se pouţívá ocel ve formě prutů, mříţí (ţebříčků), sítí a koster. Výztuţ
se připravuje (tj. rovná, stříhá, ohýbá a sváří) ve zvláštních prostorách (armovnách).
Nejčastěji se pouţívají svařované sítě, které se ukládají do forem ručně, případně pomocí
jeřábu. Je nutné dbát, aby výztuţ přesně odpovídala mnoţstvím a polohou údajům uvedeným
v armovacích výkresech. Aby pruty nebo síť neleţely na dně formy, pouţívají se distanční
tělíska, která zaručují předepsanou vzdálenost od povrchu stanoveného prvku. Důleţitou část
výztuţe tvoří závěsná oka, za která se výrobky přichytávají přepravními prostředky (jeřábem).
Výztuţ tohoto druhu se musí spolehlivě zapustit do betonu, aby nenastalo její vytrţení a pád
výrobku.
Zhutňování betonové směsi
Zhutňování vibrací - na zhutňování betonové směsi se pouţívají: ponorné vibrátory, příloţné
vibrátory, povrchové vibrátory, vibrační stoly a plošiny. Způsob vibrování závisí na druhu a
tvaru výrobku. Ponorné vibrátory se pouţívají pro tlusté a pro vysoké výrobky. Povrchové
vibrátory se pouţívají tam, kde je velká povrchová plocha a malá tloušťka. Pohon vibrátorů
můţe být elektrický, pneumatický nebo hydraulický.
Jiné způsoby zhutňování - v některých případech se pouţívají i jiné způsoby zhutňování, a to
vakuování, lisování, odstřeďování.
Urychlování tvrdnutí betonu
Při výrobě prefabrikátů se tvrdnutí betonu urychluje proteplo-váním, aby se zkrátil výrobní
cyklus a aby se zvýšila obratovost forem. Tvrdnutí betonu je moţno urychlovat více způsoby.
Nejčastěji se na proteplování čerstvého betonu pouţívá přímý nebo nepřímý ohřev párou.
9
Přímý ohřev párou - do uzavřeného prostoru, v němţ se nacházejí formy naplněné
betonovou směsí, vhání pára. Působení teploty trvá několik hodin.
Nepřímý ohřev párou - pára se vhání do dutých stěn forem, takţe beton se prohřívá z takto
vyhřátých ploch.
Proteplování a napařování pod tlakem (autoklávování) je speciálním způsobem ohřevu.
Tvrdnutí probíhá při vysoké teplotě a pod tlakem páry.
Proteplováním se urychlí tvrdnutí betonu, ale jeho konečné pevnosti nejsou větší neţ při
normálním tvrdnutí (spíš niţší).
Manipulace, skladování a doprava prefabrikátů
Prefabrikáty se nejprve skladují na skládkách ve výrobním závodě kde dozrávají. Potom se
odváţejí na staveniště a tam se uskladňují tak, aby byly v dosahu jeřábu, kterým se stavba
montuje.
Pro skladování i pro dopravu platí podrobné předpisy, které se musí dodrţovat nejen proto,
aby se nepoškodily výrobky, ale zejména z hlediska bezpečnosti.
Prefabrikáty se ukládají na rovnou, pevnou a očištěnou plochu. Způsob jejich uloţení závisí
na druhu výrobku. Většinou se výrobky uskladňují i dopravují v poloze, v jaké budou
zabudovány v konstrukci.
Stěnové dílce (panely) se ukládají vedle sebe ve svislé poloze nebo se opírají o pevný blok
ve sklonu max. 15°.
Stropní panely se ukládají ve vrstvách na sebe, podkládají se podloţkami a proloţkami, které
musí leţet přesně na svislici (viz.obr.). Podloţky se vyrábějí ze stejného materiálu (obvykle ze
dřeva), mají však menší rozměry.
l - stropní panel, 2 - podloţka, 3 - proloţka
Výrobky se ukládají do hranice nebo stohů. Menší výrobky (např. dlaţdice, obrubníky) se
ukládají na palety. Výška hranice nebo stohu musí být jen taková, aby nenastalo rozrušování
spodních vrstev prefabrikátů přetíţením. Důleţité je tu hledisko bezpečnosti, proto při
mechanizované manipulaci výška hranice na stavbě nesmí být větší neţ 2,2 m, ve výrobně
max. 3,0 m. Při ruční manipulaci nesmí výška překročit l,2 m. Vzdálenost mezi hranicemi
nesmí být menší neţ 75 cm.
Prefabrikáty se dopravují na nákladních nebo speciálních vozidlech a na ţelezničních
vagónech. Při dopravě platí stejná pravidla jako při skladování. Plošina vozidla musí být
dostatečně velká, aby se daly výrobky správně poloţit. Prefabrikáty musí být na dopravním
prostředku zabezpečené proti jakémukoli posunu. Vozidlo se nesmí přetěţovat a výrobky na
něm musí být rozmístěny rovnoměrně. Na dopravu stěnových panelů musí mít vozidlo
speciální konstrukci, do níţ se panely ukládají nebo se o ni opírají.
10
1.2 DRUHY PREFABRIKÁTŮ
Prefabrikáty se rozdělují podle několika hledisek, a to:
Podle pouţití ve stavebním díle se prefabrikáty mohou rozlišovat jako:
prvky základových konstrukcí (patky, pásy),
svislé nosné části pozemních staveb (stěny, sloupy),
vodorovné části konstrukcí pozemních staveb (stropy, střechy, balkóny, překlady, pru vlaky),
šikmé části staveb (schodiště, rampy, šikmé střechy),
prvky a konstrukce vodorovných a kanalizačních sítí (trouby, šachty, tvarovky),
prefabrikáty inţenýrských staveb (silniční panely,opěrné stěny,stoţáry,podvaly, mostní dílce).
Podle druhu pouţitého betonu můţeme dílce rozdělit na:
dílce z lehkých betonů,
dílce z normálních betonů,
dílce z těţkých betonů.
Podle vlastností se prefabrikáty dělí na:
nosné (přenášejí zatíţení),
nenosné (mají funkci výplňovou, dělicí, podkladovou),
tepelně izolační (pouţívané zejména na oddělování vnitřních prostorů od vnějšího prostředí),
zvukově izolační (brání pronikání zvuku do jiných prostorů),
kombinované (plní více funkcí, například nosnou a tepelně izolační).
Podle způsobu vyztuţení rozeznáváme dílce:
z prostého betonu,
z ţelezového betonu,
z předpjatého betonu.
Podle tvaru se dílce dělí na:
tyčové,
plošné,
prostorové,
roštové,
troubové,
speciální.
Rozdělení prefabrikátů podle tvaru
11
l - prostorové prvky (základová patka), 2 - plošné prvky (stěnový panel), 3 - plošné prvky
(stropní deska), 4 – tyčové prvky (nosník tvaru T), 5- troubové prvky (roury), 6 - speciální
prvky (příhradový vazník)
Podle hmotnosti můţeme dílce rozdělit na:
lehké pro ruční montáţ - do 120 kg,
s malou hmotností
- do 300 kg
středně těţké
- do 5 000 kg,
těţké
- nad 5 000 kg.
Podle úpravy povrchu rozeznáváme:
dílce s neupraveným povrchem,
dílce s konečnou povrchovou úpravou.
Podle počtu vrstev se dílce dělí na:
- jednovrstvé,
Stropní panely a - vylehčený, b - plný
- vícevrstvé (sendvičové) dílce.
Obvodový okenní panel
l - vnější omítka, 2 - vrstva betonu (s výztuţí),
3 - tepelně izolační vrstva (pěnový polystyren),
4 - vrstva betonu (s výztuţí),
5 - vnitřní omítka
Značení stavebních dílců
Kaţdý prefabrikát musí být viditelně označen. Např. 62 - PZD 242-50/450 - 12-10-5-91
Označení má tři skupiny.
Značka skupiny A - (62) označuje výrobní podnik, případně jeho jednotlivé závody.
Značka skupiny B - (PZD 242-50/450) označuje druh prefabrikátu. .
Skládá se ze tří částí, z nichţ:
první je tzv. trojpísmenová značka (PZD) upřesňuje druh prefabrikátu,
druhá (242) číselně označuje různé tvarové druhy stejných prefabrikátů
třetí (50/450) určuje hlavní rozměr prefabrikátu v centimetrech nebo v metrech.
První písmeno trojpísmenové značky označuje druh a účel konstrukce a znamená:
Z - základy, N - stěny a svislé konstrukce (nosné), H - schodiště, P - podlahy a stropy,
R - výplně, překlady a výplně otvorů, S - střechy.
Druhé písmeno trojpísmenové značky označuje druh betonu pouţitého pro výrobu
prefabrikátu:
- B-prostý beton,
- Z-ţelezový beton,
- P-předpjatý beton,
12
- L-lehčený beton,
- K-kombinovaný beton (dva i více druhů betonu).
Třetí písmeno trojpísmenové značky označuje bliţší určení prefabrikátu: D - desky, panely,
P - prefabrikované překlady, příhradové vazníky, patky, praţce, R -- rámy a římsy, S - sloupy,
T -- trámy, schodišťové stupně, stoţáry, skruţe, M - nosné i výplňové tvárnice, K - krokve,
krytinové desky, komínová dvířka, B - okna, okenní rámy, Z - základové bloky, C - šachty,
čistící stanice, schodnice.
Z uvedeného označení je patrné, ţe např. značka:
- RZP vyjadřuje překlad ze ţelezobetonu,
- PZT označuje stropní nosník ze ţelezobetonu,
- PZD značí stropní ţelezobetonovou desku.
Značka skupiny C vyjadřuje výrobní skupinu a datum výroby prefabrikátu. Například 12-105-99 značí, ţe výrobní skupina je 12 vyrobila dílec 10. 5. 1999. Pokud se někdy pouţívá
písmeno pro označení rozměru prefabrikátu, představuje B šířku, H výšku a L délku.
Značky na prefabrikátu musí být zřetelné, čitelné a mohou se vyznačit některým z těchto
způsobů:
- pouţitím černých, trvalých, nesmazatelných barev,
- razidly umístěnými ve formách na výrobu prefabrikátů,
- dodatečným vyraţením razidly do zatuhlého betonu prefabrikátu,
- jiným rovnocenným způsobem (štítky z materiálů odolných vůči povětrnostním
vlivům).
Písmena velké abecedy a číslice značek musí být aspoň 5 cm vysoká. Označení musí být
viditelná při skladování, dopravě, ale i po zabudování.
Důleţité je, aby se modrou barvou označila závěsná oka, pokud by mohla nastat jejich
záměna s jinými částmi vyčnívající výztuţe. Stejně se musí označit i montáţní nebo
manipulační poloha, pokud není zřejmá z tvaru prefabrikátu.
1.3 VLASTNOSTI PREFABRIKÁTŮ
Vlastnosti prefabrikátů musí odpovídat poţadavkům, které se kladou na jejich funkci v
konstrukci. Kaţdý prefabrikát musí mít vymezené pouţití. Podle pouţití se určuje i třída a
druh betonu. Ţelezobetonové prefabrikáty se vyrábějí většinou z betonů třídy B 15 aţ B 30, z
předpjatého betonu třídy B 30 a vyšší. Třída betonu závisí na statické funkci dílce.
Prefabrikáty se vyrábějí i z jiných materiálů, například z pórobetonu, dřeva, tvoří je cihlářské
výrobky v kombinaci s betonem, kov v kombinaci s výrobky z plastů.
Podle vlastností se prefabrikáty dělí na:
- nosné (přenášejí zatíţení působící na konstrukce),
- nenosné mají funkci – výplňovou
(vyplňují nosnou konstrukci),
- dělicí
(rozdělují vnitřní prostor),
- podkladovou (tvoří podkladní vrstvy),
- tepelně izolační (pouţívané zejména na oddělování vnitřních prostorů od vnějšího
prostředí),
- zvukově izolační (brání pronikání zvuku do jiných prostorů),
- kombinované (plní více funkcí, například nosnou a tepelně izolační).
Důleţitým poţadavkem kladeným na všechny druhy prefabrikátů je přesnost tvaru a rozměrů.
Pro jednotlivé prvky jsou podle účelu jejich pouţití stanoveny přípustné odchylky od
13
předepsaných rozměrů (podle tříd přesnosti). Třídy přesnosti prefabrikátů určuje projekt.
Podle toho se udávají výrobní a skladebné rozměry.
U většiny prefabrikátů je důleţitá rovnost, hladkost i celkový vzhled povrchu. Zejména u
stavebních dílců pro pozemní stavby (bytové, občanské) a inţenýrské stavby (dopravní) se
kladou na vzhled a povrchovou úpravu vysoké nároky.
Velmi významnou vlastností je tepelně izolační funkce. Vyţaduje se zejména u obvodových
stěnových dílců budov. Pokud jsou tyto dílce ze ţelezobetonu, je do nich vloţena vrstva
materiálu s vysokou izolační schopností, případně se na jejich výrobu pouţívá lehký beton.
Aby byly prefabrikáty podle moţnosti co nejlehčí, vylehčují se otvory v místech, kde beton
nepřispívá k nosné funkci. Tímto způsobem jsou vylehčeny například stropní desky a panely.
Statické vlastnosti musí zajistit bezpečnou funkci prefabrikátů, která nezávisí pouze na
pevnosti betonu, ale zejména u prvků namáhaných na ohyb je důleţité mnoţství výztuţe a
poloha prefabrikátu. Proto musí mít hlavně tento druh prefabrikátů spolehlivou únosnost, tj.
schopnost bez porušení plnit statickou funkci. Do skupiny statických vlastností patří i
ohybová tuhost prefabrikátů a odolnost proti vzniku trhlin.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaké je postavení prefabrikace v současnosti?
2. Co je typizace, jaký má význam a účel?
3. Jaké znáte druhy prefabrikátů?
4. Proč a jak se označují prefabrikáty?
5. Jaké prefabrikáty podle jejich funkce znáte?
6. Jaké způsoby výroby prefabrikátů znáte?
7. Jaký je rozdíl mezi výrobou na jednom a více místech?
8. Jaké postupy se pouţívají při výrobě prefabrikátů?
PŘEHLED DŮLEŢITÝCH POJMŮ
prefabrikace
typizace
výroba na jednom místě
výroba na více místech
označení prefabrikátů
výroba betonové směsi
vyztuţování prefabrikátů
zhutňování betonové směsi
urychlování tvrdnutí
SHRNUTÍ
Prefabrikáty jsou části konstrukcí staveb, předem vyrobené ve specializovaných výrobnách,
které se na stavbu dovezou a smontují.
Pouţití prefabrikátů odstraňuje mokrý proces na stavbě a tím technologické přestávky
spojené s tvrdnutím betonu, čímţ se urychluje, zlevňuje a zefektivňuje výstavba.
Kaţdý prefabrikát musí být viditelně a trvale označený.
14
2
OSTATNÍ MATERIÁLY
2.1 DŘEVO
CÍLE
Po nastudování této kapitoly dokáţete:
rozdělit základní druhy stavebního dřeva a popsat jiné výrobky ze dřeva
popsat jednotlivé druhy řeziva a moţnosti jeho pouţití v pozemních stavbách
určit mechanicko-fyzikální vlastnosti dřeva a jeho strukturu
rozlišit druhy velkoplošných dřevěných materiálů
vysvětlit vlastnosti aglomerovaného dřeva a moţnosti jeho pouţití v praxi.
Základní názvosloví a technické vlastnosti dřeva
Dřevo patří k nejstarším stavebním hmotám. Je jedinou surovinou, která se stále doplňuje,
protoţe v lesích dřevo dorůstá. Lesní porosty mají i veliký význam z hlediska ţivotního
prostředí, neboť produkují kyslík a zadrţují dešťovou vodu a v sušších obdobích nebo za
sucha jsou schopny touto vodou zásobovat nejen sebe, ale i okolní krajinu.
Dřevo je přírodní hmota organického původu, která se tvoří růstem kmenů a větví
jednotlivých dřevin. Nárůst dřeva poznáme podle letokruhů, které kaţdoročně narůstají. Podle
počtu letokruhů zjistíme stáří stromu.
Dřevo obsahuje asi 50 % uhlíku, 44 % kyslíku a 6 % vodíku, ostatní prvky jsou zastoupeny v
nepatrném mnoţství. Je prokázáno, ţe obsah vodíku, uhlíku a kyslíku je ve dřevě různých
dřevin téměř stejný. Kromě těchto látek jsou zastoupeny i minerální látky, které při hoření
dřeva tvoří popel (0,2 aţ 0,65 % hmotnosti dřeva).
Dřeviny jsou rostliny, které rostou v přírodě nebo se pěstují. Název dřeviny mají proto, ţe
jejich části (kmen, větve) při růstu dřevnatí.
Dřeviny se dělí na: - stromy, - keře, - polokeře.
Pro osvětlení základních pojmů poslouţí tři řezy dřevem: příčný, radiální a tangenciální
Příčný řez se vede kolmo na podélnou osu kmene. Je na něm vidět stavba kmene. Na povrchu
je kůra, pod ní lýko a kambium (základ ţivota stromu), na ně navazuje dřevo, které rozvádí
ţiviny do všech částí stromu. Vnější světlejší část dřeva je běl, uvnitř kmene je tmavší jádro,
sloţené z odumřelých buněk. Ve středu jádra je dřeň. Běl i jádro jsou sloţeny z kruhových
vrstev dřeva, které se nazývají letokruhy, protoţe kaţdoročně přirůstá na kmeni jedna vrstva jeden letokruh.
Radiální řez je podélný řez, prochází středem (osou) kmene stromu a dává moţnost posuzovat
pravidelnost růstu dřeva, která se projevuje nerušenou rovnoběţností let.
Tangenciální řez je podélný řez který je veden mimo osu kmene a protíná letokruhy. Vznikají
tak obrazce, které se označují jako textura nebo fládr.
15
a
Hlavní řezy kmenem
a) l – příčný řez, 2 – radiální řez, 3 – tangenciální řez, 4 - letokruhy,
b) l – borka (kůra), 2 - lýko, 3 - kambium, 4 - běl, 5 - jádro, 6 - dřeň, 7 - letokruh
Těţba a zpracování dřeva
Lesní porost je vzácným majetkem, a proto si zaslouţí největší péči. Dřevo se můţe těţit v
lesních porostech, které jsou starší 80ti let. Teprve v této době je strom dostatečně vzrostlý.
Těţba musí vycházet z dlouhodobého těţebního plánu, podle kterého se můţe v roce vytěţit
jen tolik dřeva, kolik ho za rok přiroste.
Těţbu dřeva dělíme na: ruční těţbu a strojní těţbu.
Ruční těţba dřeva se provádí motorovými pilami, sekyrami především v nedostupných místech nebo na příkrých svazích. Pouţívá se dnes velmi omezeně, a dodnes se vyuţívá ke svozu
dřeva koňské síly.
Strojní těţba dřeva - v přístupných, ale i méně dostupných místech se vyuţívá nejmodernější
techniky, která dřevo nejen vykácí, ale zároveň zbaví i větví a dřevo dopraví do níţin. Kmeny
jehličnanů jsou někdy zbaveny kůry, aby se předešlo poškození škůdci, listnaté stromy se
kůry zbavovat nemusí. Stromy se kácejí pomocí výkonných kácecích strojů.
Pokácené dřevo, které je zbaveno větví, popř. kůry se odváţí na skládku nebo přímo do
zpracovatelských závodů.
Technické vlastnosti
Téměř ţádná surovina se nevyznačuje tak rozdílnými vlastnostmi jako dřevo. To má výhody i
nevýhody.
Mechanické vlastnosti dřeva jsou různé v jednotlivých směrech se zřetelem na směr
probíhajících vláken (jde o tzv. anizotropii).
Pevnost dřeva je závislá na směru vláken, na vlhkosti dřeva, na anatomické stavbě dřeva
apod.
Pevnost v tlaku ve směru rovnoběţném s vlákny je 40 aţ 75 MPa, kolmo k vláknům je
pevnost v tlaku pětkrát aţ desetkrát menší.
Pevnost v tahu dosahuje hodnoty aţ 145 MPa ve směru vláken, ve směru kolmém je naopak
velmi malá, především u smrku a borovice.
Pevnost v ohybu je u listnatých dřevin větší neţ u dřevin jehličnatých. U všech pevností je tře
l u počítat s vlhkostí, která pevnost omezuje.
16
Pruţnost je ve směru vláken aţ padesátkrát větší neţ kolmo k vláknům. S přibývající vlhkostí
se pruţnost dřeva zhoršuje. Ze suššího dřeva je nejpruţnější smrk, borovice a modřín, z
vlhkého dřeva buk.
Z hlediska tvrdosti rozlišujeme dvě základní skupiny dřevin, a to dřeviny měkké a tvrdé.
Mezi tvrdá dřeva patří jasan, hrušeň, dub a buk, k měkkým dřevům řadíme lípu, smrk a
jedli a do skupiny polotvrdé dřeviny patří borovice a modřín.
Fyzikální vlastnosti jsou vlastnosti, které pozorujeme, aniţ na dřevo působíme nějakými
silami. Mezi nejdůleţitější patří vlhkost, hmotnost, tepelná, elektrická a zvuková vodivost.
Vlhkost. Nejde o vlhkost chemicky vázanou, která se vyskytuje u suchého dřeva (je součástí
chemického sloţení hmoty dřeva), jde o vlhkost tzv. volnou, která je obsaţena v dutinách cév
a v buněčných stěnách. Dřevo je hydroskopické (přijímá vodu), jeho vlhkost se mění podle
teploty a podle relativní vlhkosti vzduchu. Vlhkost vyjadřujeme v procentech hmotnosti.
Hustota (měrná hmotnost) a objemová hmotnost čisté dřevní hmoty bez pórů jsou pro
všechny dřeviny stejné, asi l 500 kg m~3. Srovnáme-li objemové hmotnosti rostlého dřeva
(při 12 % vlhkosti), vyplyne, ţe jsou dřeva s objemovou hmotností do 500kgm~3 (topol, olše,
lípa, jedle, smrk, borovice), do 700 kg m~3 (modřín, javor, bříza, ořech, jasan, dub, hrušeň) a
přes 700 kg m~3 (akát, habr, dub, eben).
Tepelná vodivost je závislá na vlhkosti, hustotě a druhu dřeva. Suché a husté dřevo vodí
teplo lépe, i kdyţ je dřevo všeobecně špatný vodič tepla a je vhodné na tepelné izolace.
Elektrická vodivost je celkem nepatrná, její hodnota stoupá s vlhkostí.
Zvuková vodivost je téţ velmi malá, proto dřevo nacházíme jako obkladový materiál
koncertních síní, rozhlasových a televizních studií apod.
Nedostatkem dřeva je jeho citlivost na změny vlhkosti, coţ bývá příčinou jeho sesychání,
bobtnání a kroucení. Další nevýhodou je jeho hořlavost a malá odolnost proti napadení
biologickými škůdci (dřevokazné houby a hmyz).
2.1.1 STAVEBNÍ DŘEVO
Přehled dřevin na našem území pouţitých na stavbách
Druh dřeviny
JEHLIČNATÉ
LISTNATÉ
Název dřeviny
Pouţití v pozemních stavbách
SMRK
krovy, stropy, lešení, okna, dveře, podlahy
JEDLE
vodní stavby, piloty
BOROVICE
okna, dveře, stěny, obklady, schody
MODŘÍN
okna, dveře, podlahy, obklady, schody
BUK
ohýbaný nábytek, obklady, parkety, nábytek
DUB
piloty, parkety, prahy, topůrka, nábytek
JASAN
parkety, sportovní nářadí, nábytek
LÍPA
řezbářské práce, nábytek
BŘÍZA
nábytek
17
Těţbou v lese se získává kulatina, která se přibliţuje k přepravním komunikacím a k prvotnímu dílčímu zpracovávání, to je krácení. Z kulatiny se zhotovují krácením (přeřezáváním)
výřezy o různých délkách podle potřeby (běţně 2 - 6 m).
Výřezy pro stavebnictví se zpracovávají strojově na pilách na řezivo. Zde pracují rámové pily
(katry), kotoučové pily, pásové pily, kotoučové příčné pily a omítací pily.
Řezivo
Vyrábí se podélným řezáním kulatiny pilou a je tlusté min. 13 mm. Podle toho, z jakého dřeva
bylo řezivo nařezáno, rozeznáváme řezivo jehličnaté nebo listnaté. Podle rozměrů rozlišujeme
čtyři druhy řeziva: řezivo deskové, hraněné, polohraněné, a drobné.
Rozdělení řeziva:
ŘEZIVO
DESKOVÉ
HRANĚNÉ
POLOHRANĚNÉ
DROBNÉ
Výrobky
Rozměry
PRKNA
Tloušťka 1,3 aţ 3,8 cm, b > 2t
FOŠNY
Tloušťka 4 aţ 10 cm, b > 2t
HRANOLKY
Plocha průřezu 25 - 100 cm2
HRANOLY
Plocha průřezu nad 100 cm2
POLŠTÁŘE
Neomítané - výška do 10 cm
TRÁMY
Neomítané - výška nad 10 cm
LIŠTY
Plocha průřezu do 10 cm2
LATĚ
Plocha průřezu 10 - 24 cm2
Deskové řezivo je název pro omítané i neomítané řezivo, u něhoţ je šířka větší neţ
dvojnásobek jeho tloušťky. Dělí se na prkna a fošny. Prkna mají tloušťku od 13 do 38 mm,
fošny od 38 do 100 mm. Neomítané deskové řezivo má úzké plochy neopracované, a proto
jsou oblé. Řezivo se všemi stranami opracovanými má obdélníkový průřez; je to řezivo
omítané. Deskové řezivo, které má v příčném průřezu tvar kruhové úseče, se označuje jako
krajina. Plocha obrácená k běli se nazývá levá (vnější) a plocha obrácená k dřeni se jmenuje
pravá (vnitřní).
Polohraněné řezivo je dvoustranně i trojstranně řezané řezivo. Dělí se na polštáře, trámy a.
povaly. Polohraněné řezivo má tedy dva nebo jeden oblý bok. Pro polohraněné řezivo neplatí
podmínky, ţe šířka je větší neţ dvojnásobek jeho tloušťky. Polštáře jsou tlusté 60 aţ 100
mm, trámy 120 aţ 200 mm. Povaly jsou svisle rozpůlené trámy, jsou tedy trojstranně řezané.
Tvary deskového řeziva
a - neomítaná deska, b - neomítaná fošna, c - omítaná deska, d - krajinová deska, e – krajina
18
Tvary hraněného řeziva
a - obdélníkový průřez, b - čtvercový průřez
Polohraněné a drobné řezivo
Hraněné řezivo je název pro řezivo obdélníkového příčného průřezu, jehoţ Šířka není větší
neţ dvojnásobek tloušťky. Rozlišují se hranoly a hranolky. Hranoly mají průřezovou plochu
přes l O 000 mm2, tloušťku 100 aţ 180 mm. Hranolky mají průřezovou plochu od 2 500 do
10 000 mm2 při tloušťce 75 aţ 100 mm.
Drobné řezivo má plochu příčného řezu menší neţ 2 500 mm2 a dělí se na lišty a latě. Lišty
mají plochu průřezu do l 000 mm2, latě od l 000 do 2 500 mm2.
Hraněné řezivo se vyrábí v délkách aţ do 9 m.
Řezivo kratší neţ jeden metr se nazývá kratina.
Jakost jehličnatého řeziva se u volně loţených dodávek označuje na čele řeziva barevnou
tečkou: jakost A - bílou, jakost I - červenou, jakost II - modrou, jakost III - černou, jakost IV zelenou.
Jiné výrobky
Praţce vytvářejí příčné podpory kolejnic, na které se kolejnice upevňují. Vyrábějí se z
jehličnatých i listnatých dřevin (borovice, modřín, jedle, smrk, buk i dub). Tloušťka je
zpravidla 150 mm a šířka loţné plochy 250 mm.
Dlaţební kostky se vyrábějí příčným rozřezáním hranolů. Výška kostky se měří ve směru
vláken dřeva. Pouţívají se impregnované a neimpregnované všude tam, kde se poţaduje
nehlučný provoz, pro tovární haly, skladiště, průjezdy apod.
Vlysy a parkety jsou hoblované destičky opatřené pérem a dráţkou. Vytvářejí se z nich vlysové
podlahy nebo se z nich sestavují parketové tabule. Vyrábějí se ze suchého dřeva dubového,
bukového nebo jasanového.
Dýha je plošná tenká destička vzniklá dělením rostlého dřeva. V praxi se pouţívají dýhy tloušťky
od 0,6 do 3,6 mm; při výrobě leteckých překliţek se poţadují dýhy o tloušťce 0,1 aţ 0,5 mm. Podle
způsobu výroby rozeznáváme dýhy řezané, krájené a loupané.
19
a
Výroba dýh: a - schéma loupání dýh, b - schéma krájení dýh
l - dýhárenský výřez, 2 - dýha, 3 - řezný nástroj, 4 - přítlačná lišta
2.1.2 VELKOPLOŠNÉ DŘEVĚNÉ MATERIÁLY
Lepené dřevěné materiály
Lepené dřevěné materiály získáme slepením několika vrstev dřeva v plné ploše. Základní
surovinou pro výrobu lepených dřevěných materiálů jsou dýhy, latě a desky. Podle postupu
výroby a pouţitého materiálu rozlišujeme výrobu překliţek, laťovek a lepeného
konstrukčního dřeva.
Překliţka vzniká slepením lichého (3, 5, 7, 9 a 11) nebo sudého (2, 4, 6, 8, 10) počtu dýh.
Dýhy z vybraných tvrdých i měkkých dřev se opatří nánosem lepidla a ukládají se na sebe tak,
aby směr vláken dřeva v sousedních dýhách byl vzájemně kolmý. Takto připravený soubor
dýh se lepí tlakem v lisech za tepla. Výlisek je rovná deska nebo prostorově tvarovaný kus.
Překliţky se vyrábějí v různých rozměrech a tloušťkách od 3 do 13 mm. Vodovzdorné
překliţky se vyrábějí i ve větších tloušťkách aţ 25 mm. Truhlářské překliţky se brousí a
povrchově upravují a pouţívají se k výrobě nábytku, jako výplně rámových dveří apod. Pro
stavební účely se vyrábějí vodovzdorné překliţky z bukových dýh pro formát l 200 x l 200
mm nebo l 500 x l 500 mm, a to pro bednění betonových nebo ţelezobetonových konstrukcí.
Pouţitím l m3 těchto překliţek se ušetří aţ 16 m3 řeziva.
Překliţka: D - dýha, t - tloušťka dýhy, š - šířka dýhy, l - délka dýhy
Laťovka je rovněţ lepená deska, ale její střed tvoří laťky nebo destičky, nařezané na stejnou
tloušťku a vedle sebe srovnané a slepené. Laťkový střed je oboustranně přelepen pláštěm z
dýhy. Některé laťovky se vyrábějí s vylehčenými středovými částmi. V takovém případě mají
desky okrajový rám, do něhoţ jsou různým způsobem vloţeny laťky. Tloušťka laťovek se
pohybuje v rozmezí 10 aţ 45 mm, nejběţnější tloušťka je 19 mm. Laťovky se pouţívají
20
převáţně jako konstrukční materiál v nábytkářství, v menší míře ve stavebnictví (chaty,
zemědělské stavby).
Třívrstvá laťovka: l - překliţka, 2 - laťovkový střed
Lepené konstrukční dřevo je název pro materiál vzniklý slepením dvou nebo více vrstev
desek. Desky se k sobě lepí tak, aby směr vláken ve všech vrstvách byl rovnoběţný. Slepení
se dotvrzuje sevřením pod tlakem nebo pomocným spojením vrstev hřebíky.
Lepené konstrukční dřevo má větší pevnost neţ nelepené dřevo stejného průřezu, coţ vede k
úspoře dřeva. Ve stavebnictví se toto dřevo velmi dobře uplatňuje při výrobě lepených
nosníků (průřezy I, T, U), krokví, stoţárů, pilot atd.
Velkoplošné aglomerované materiály
Aglomerované materiály jsou hmoty, které se vyrábí buď z odpadů zdravého dřeva, jako jsou
odřezky, hobliny, piliny apod., případně z výřezů k tomu určených, nebo ze stonků některých
rostlin (konopí, len, kukuřice). Zpracovávaná surovina se nejdříve drtí v sekačkách, mlýnech
a rozvlákňovačích a potom se takto získané částice spojují minerálními nebo pryskyřičnými
pojivy, nebo pojivy vznikajícími ve vlastní hmotě. Takto směs se spojuje buď sušením nebo
lisováním ve vyhřívaných lisech do poţadovaného deskovitého tvaru.. Mezi výrobky z
aglomerovaného dřeva pouţívané ve stavebnictví patří dřevovláknité, dřevotřískové, pilinové,
kůrové, dřevocementové desky a další aglomerované desky z konopného nebo lněného
pazdeří a desky z kukuřičných vláken.
Dřevovláknité desky se vyrábějí z dřevěného vlákna získaného rozvlákněním pilařských
odpadů. Měkké dřevovláknité desky se získávají pouhým vysušením. Mají světle krémovou
aţ bílou barvu a vynikají dobrými tepelně- a zvukově izolačními vlastnostmi. Do této skupiny
patří výrobky vyráběné s názvem Hobra.
Tvrdé dřevovláknité desky se lisují za tepla. Jsou světle hnědé a pouţívají se při výrobě
nábytku, jako konstrukční materiál při výrobě lepených nosníků apod. Jsou známy pod
výrobními názvy Sololit, Akulit a Lakolit.
Dřevotřískové desky se vyrábějí z třísek jehličnatých i listnatých stromů. Dřevo se
zpracovává na roztřískovacích strojích, konečné rozměry třísek se získávají domíláním na
mlýnech. Lepidlo se nanáší na třísky rozstřikováním. Z třísek se vyrábí koberec, který se
stlačuje v studeném předlise a pak se lisuje v hydraulických lisech při teplotě od 120 do 180
°C. Vyrábějí se v tloušťkách od 12 do 20 mm. Lisují se v jedné či více vrstvách. Povrch
mohou mít hladký, broušený nebo laminovaný. Pouţívají se na dělící příčky, sendvičové
konstrukce, obklady stěn a stropů, stavbu provizorních objektů, na zlepšení zvukové a tepelné
izolace, na podlahy a dnes je obvyklé jejich pouţití i na výrobu nábytku.
21
Dřevoštěpkové desky - OSB desky se vyrábějí ze štěpek jehličnatých i listnatých stromů.
Ze štěpek se vyrábí koberec, který se stlačuje v studeném předlise a pak se lisuje v
hydraulických lisech při teplotě od 120 do 180 °C. Vyrábějí se v tloušťkách od 12 do 20 mm.
Lisují se v jedné či více vrstvách. Povrch mohou mít hladký nebo broušený. V současné jsou
době velmi pouţívané desky. Mají velmi hezký vzhled, jsou pevné, tvrdé, odolné proti
obrusnosti. Pouţívají se na obklady a podlahy interiérů, na bednění na stavbu rodinných
domků.
Pilinové desky se vyrábějí z pilin jehličnatých dřevin, z nichţ se nejdříve odstraní hrubší
částice, potom se jako pojivo přidá syntetická pryskyřice a takto získaná hmota se lisuje za
tepla v lisech. Mají malou ohybovou pevnost a proto se oboustranně polepují dýhami nebo
vláknitými deskami. Pouţívají se jako podkladní desky pod podlahy, na méně náročné
nábytkové dílce, na vestavěný nábytek a na obaly.
Kůrové desky se vyrábějí z rozemleté kůry jehličnatých stromů. Do rozemleté kůry se
přidávají piliny a určité mnoţství vody s malou dávkou pojiva. Směs se nanáší na rovné
plochy, tvaruje se a vysouší. Desky jsou křehké, mají však dobré tepelně a zvukově izolační
vlastnosti.
Dřevocementové desky jsou známé pod názvem Heraklit. Vyrábějí se lisováním dřevěné
vlny napuštěné cementovým mlékem z portlandského cementu. Desky mají vcelku dobré
izolační vlastnosti, odolávají vlhku a teplotám aţ přes 600 °C. Pouţívají se na lehké příčky,
obklady cihelných a betonových zdí, izolační vrstvy plochých střech a podkroví apod.
Vyrábějí se v tloušťkách 15, 25, 35, 50, 75 a 100 mm, v rozměrech 500 x 2 000 mm.
Štěpkocementové desky s názvem Velox jsou vyráběny z dřevěných štěpků, cementu,
vodního skla a vody. Mají velkou pevnost v ohybu, jsou odolné proti vlhkosti a hnilobě i proti
hlodavcům. Jsou základem stavebního systému VELOX. Systém výstavby je velmi
jednoduchý, rychlý a variabilní. Na staveništi se z desek ručně provede montáţ ztraceného
bednění, které tvoří plášť budoucí stěny. Jádro stěny se vyplní prostým betonem.
Kontrolní otázky
1.
2.
3.
4.
5.
Jak se dělí dřeviny z hlediska tvrdosti? Jmenujte příklady.
Jak se dělí řezivo podle tvaru příčného řezu? Jmenujte příklady.
Vysvětlete vlastnosti dřeva a moţnosti jejich vyuţití v pozemních stavbách
Popište velkoplošné aglomerované materiály, které znáte z praxe.
Vyjmenujte a popište lepené výrobky, které znáte z praxe.
2.2 KOVY
CÍLE
Po nastudování této kapitoly dokáţete:
rozlišit ţelezné a neţelezné kovy
vysvětlit výrobu ţeleza a oceli
popsat druhy ţelezných kovů a moţnosti jejich pouţití v pozemních stavbách
rozlišit druhy neţelezných kovů a jejich slitin
22
vysvětlit vlastnosti kovů a moţnosti jejich pouţití v praxi.
Přehled kovů a slitin, vlastnosti
Kovy jsou chemické prvky nebo slitiny prvků. Typickými vlastnostmi kovů jsou taţnost,
kujnost, elektrická vodivost, tepelná vodivost, velká pevnost a pruţnost, většinou značná
hmotnost a vysoký bod tání.
Jejich vnitřní stavba je krystalická. Vyjmenované vlastnosti nevykazují všechny kovy ve
stejné míře, zejména čisté kovy mají menší pevnost, zatímco slitiny, technické kovy (v praxi
téměř výhradně pouţívané) vykazují potřebné typické vlastnosti kovů.
Podle hmotnosti dělíme kovy na lehké (hliník, hořčík), jejichţ měrná hmotnost je menší neţ
5000 kg.m3, a na kovy těţké s hmotností vyšší neţ 5000 kg.m3.
Podle tavitelnosti dělíme kovy na nízkotavitelné (cín, olovo, zinek, kadmium, antimon,
vizmut) a vysokotavitelné (mangan, chrom, wolfram).
V technické praxi dělíme kovy téţ na ţelezné (černé) a neţelezné (barevné).
Ţelezné a neţelezné kovy se dělí na:
- ţelezné (surové ţelezo, litina a ocel),
- neţelezné (zinek, měď, nikl, olovo, hořčík, hliník),
- slitiny neţelezných kovů (bronz a mosaz),
- slitiny lehkých kovů (dural, sféral, silumin, elektron).
Největší význam má pro stavebnictví ocel pro svou vysokou pevnost v tahu, především
v kombinaci s betonem. Ve stavebnictví se kovy uplatňují jako výborný materiál na nosné
konstrukce, na dekorativní a ozdobné elementy a různé doplňující výrobky - instalace,
spojovací prostředky, kování apod.
2.2.1 ŢELEZNÉ KOVY
Mezi ţelezné kovy řadíme surové ţelezo, litinu a ocel. Surovinami pro výrobu surového
ţeleza, které je základem pro výrobu ţelezných kovů, jsou:
Ţelezná ruda -jsou to přírodní horniny magnetovec, hnědel, krevel, ocelek.
Koks
- je redukční látkou a zdrojem tepla, ale zároveň dodává uhlík.
Vápenec
- váţe jalové sloţky rudy, tvoří strusku.
Vzduch
- do vysoké pece vháníme vzduch ohřátý
Surové ţelezo se vyrábí redukcí - odkysličováním kyslíkatých ţelezných rud ve vysokých
pecích. Redukční látkou a současně zdrojem tepla je černouhelný koks. Struskotvornou
přísadou, která váţe jalovou sloţku rudy, je obyčejně vápenec. Struska vzniká jako odpad, je
však cennou surovinou při výrobě cementu. Surové ţelezo je křehké, nekujné a nesvařitelné
v praxi nepouţitelné, proto se přetavením dále upravuje.
Šedá litina se vyrábí přetavením a čištěním surového ţeleza. Je to materiál, který dobře se
odlévá, vyznačující se velkou pevností v tlaku, ale naopak s malou pevností v tahu a
křehkostí. Šedá litina má charakteristické šedivé zbarvení na lomu od šupinek grafitu (uhlíku).
Ve stavebnictví se pouţívá na odlévání radiátorů, kotlů ústředního topení, kanalizačních a
vodovodních trub a tvarovek a některých dalších výrobků.
23
Vysoká pec na výrobu surového ţeleza
l - šachta, je prostor kde dochází k tavení rudy
2 - kychta, slouţí k nasypání surovin do vysoké
pece a k odvádění plynu
3 – vysokopecní (kychtový) plyn, je odváděn
k dalšímu pouţití
4 - výtah pro zaváţku, slouţí pro dopravu surovin
do vysoké pece
5 - výtok strusky, ta je lehčí a plave na roztaveném
ţeleze a chrání jej před zpětným okysličováním
6 - výtok surového ţeleza, odpichem se z něj vytéká
surové ţelezo, které je těţší a klesá ke dnu pece
Ocel se vyrábí ze surového ţeleza a ze šrotu dalším přetavením při vyšších teplotách tzv.
zkujňováním, čímţ se rozumí odstraňování přebytečných, nevhodných prvků (uhlík, síra a
fosfor) a přidávání zušlechťujících prvků (mangan, chróm, nikl a křemík). Zkujňovací proces
probíhá v siemens-martinských pecích, v konvertorech nebo v elektrických pecích. Hotová
roztavená ocel se odlévá na polotovary (íngoty), které se tvarují za tepla ale i za studena.
Tvarování za tepla je kování, lisování a válcování. Tvarování za studena spočívá ve
válcování, taţení, lisování a kroucení. Válcováním se vyrábějí plechy, kolejnice, tvarovaná
ocel, trubky, betonářská ocel, kováním - ojnice, hřídele, lisováním do forem - nýty, vlnitý
plech, taţením dráty - trubky, kroucením se vylepšují vlastnosti především betonářských
ocelí. Stavební ocel se tvaruje většinou válcováním. Je to tvarování ţhavé plastické ocele
mezi kalibrovacími válci, čímţ materiál získává ţádaný tvar.
Ocel má velikou pevnost v tahu a tlaku, je houţevnatá a vysoce odolná na mechanické
namáhání.
Výrobky z oceli jsou především tyčová ocel, tvarová (profilová) ocel, pásová ocel, plechy,
trouby, dráty, spojovací materiál a ostatní.
Tyčová ocel - tyče kruhové průměr 6-210 mm, tyče čtvercové o straně 8-150 mm, tyče ploché
obdélníkového průřezu šířky 10 aţ 150 mm a tloušťky 5 aţ 60 mm, tyče trojúhelníkové,
šestiúhelníkové, osmiúhelníkové a polokruhové
Tvarová neboli profilová ocel je ocel sloţitějších průřezů. Patří sem rovnoramenné i
nerovnoramenné úhelníky průřezu 20 x 20 x 3 aţ 200 x 200 x 20 mm., tyče průřezu T průřez
20-80 mm, tyče průřezu I průřez 80 mm aţ 360 mm, tyče průřezu IPE s menší únosností
průřez 80-360 mm, tyče průřezu U průřez 50-300 mm, tyče průřezu UE průřez 50-300 mm a
UPE s menší únosností průřez 200-300 mm, štětovnice, paţnice, kolejnice a betonářská ocel
různých tvarů o průměrech (profilech) 5,5, 6, 7, 8, 10, 12, 14, 16, 18, 20, 22, 25, 28 a 32 mm.
24
Ocelové tyče různých průřezů
l - nerovnoramenný úhelník, 2 - rovnoramenný úhelník, 3 - tvar T, 4 - tvar I, 5 - tvar IPE,
6 - tvar U, 7 - tvar UE
Kruhová hladká
Kruhová ţebírková zkrucovaná
Kruhová ţebírková typ A
Kruhová ţebírková typ B
Ukázka tvarů betonářské oceli
Svařované sítě do betonu se vyrábějí s čtvercovými nebo obdélníkovými oky, z drátů třídy
11, taţených za studena. Ve všech bodech kříţení jsou odporově svařeny. Dodávají se ve
svitcích nebo rovné a jsou velmi výhodné pro vyztuţování plošných stavebních dílců.
Svařované sítě (KARI) z ţebírkových drátů se vyrábějí v maximální šířce 2700 mm a délce
8000 mm.
Pásová ocel má na rozdíl od plochých tyčí malou tloušťku od 0,1 do 5 mm a šířku do 500
mm, dodávaná ve svitcích nebo v tyčích délky 12 m.
Trouby jsou buď bezešvé, nebo svařované. Bezešvé trouby jsou taţeny za tepla, svařované
trouby jsou z válcovaných plechů průřezu kruhového, čtvercového a obdélníkového. Oba
druhy mohou být závitové, přírubové, hrdlové a hladké průměrů od 6 do 377 mm.
Tenkostěnné profily uzavřené nebo otevřené, čtvercové, obdélníkové nebo různých profilů a
rozměrů se nazývají „jáckly" a jsou vyrobeny z plechu tl. 1 aţ 6 mm válcováním za studena.
25
Příklady tenkostěnných profilů
Plechy jsou tlusté (od 3 do 10 mm) nebo tenké (do 2,8 mm), podle úpravy povrchu hladké,
ţebrované, s oválnými výstupky, černé, lesklé, pocínované, pozinkované, lakované, podle
tvaru rovné, vlnité, profilované.
Typy plechů se širokými ohýbanými profily
Dráty se vyrábějí taţením za studena, kruhového průřezu od 0,1 do 18 mm. Dráty mohou být
lesklé, ţíhané, poměděné, pocínované, pozinkované a také měkké a tvrdé. Dráty na lana se
vyrábějí z kvalitních ocelí s přísadou manganu a křemíku.
Pletivo a tkaniny se vyrábí z tenkých drátů s kruhovým průřezem od 0,1 do 2 mm se
čtvercovými nebo šestiúhelníkovými oky. Vyrábějí se plotové pletivo z drátů pozinkovaných,
lakovaných i potahovaných, drátěné sítě rabicové ţíhané nebo pozinkované, drátěné tkaniny
na síta, filtrační tkaniny.
Ve stavebnictví se kromě uvedených hutnických výrobků uplatňují ještě jiné výrobky, např.
klíny, svorníky, šrouby, nýty, hřebíky, tesařské skoby, kování, řetězy, zárubně, zábradlí
apod.
Ukázka šroubů:
l - závitořezný s válcovou hlavou, 2 - zápustný s hlavou, 3 - s půlkulatou
hlavou, 4 - s válcovou hlavou s vnitřním šestihranem, 5 - stavěcí se zářezem a s kuţelovitým
koncem, 6 - se šestihrannou hlavou se závitem k hlavě, 7 - se šestihrannou hlavou
Matice l - šestihranné nízké, 2 - šestihranné, 3 - podloţka
26
stavební hřebík s plochou hlavou
hřebík pro strojní sbíjení
hřebík do krytiny s velkou plochou hlavou
kolářský hřebík
stavební hřebík se zápustnou hlavou
hřebík se zápustnou hlavou
čalounický hřebík
hřebík bez hlavy
dvojšpičkový hřebík
sponka zatloukací a do sponkovačky
Druhy hřebíků
Nýty, vruty a závlačky
l - nýt s plochou hlavou, 2 - nýt zápustný s čočkovitou hlavou,
3 - nýt s půlkulatou hlavou, 4 - vrut, 5 - závlačka
2.2.2 NEŢELEZNÉ KOVY
Do této skupiny zařazujeme všechny kovy mimo ţelezo a jejich slitiny, u nichţ není ţelezo
nejdůleţitějším prvkem. Čisté neţelezné kovy se ve stavebnictví pouţívají jen zřídka, hlavní
význam mají jejich slitiny. Z neţelezných kovů jsou to především lehké kovy - hliník a
hořčík, dále pak těţké kovy olovo, zinek, cín, měď, chrom, nikl, titan.
Hořčík je nejlehčí technický kov vůbec. V přírodě se vyskytuje jen ve sloučeninách ze
kterých se vyrábí elektrolytickou cestou. Je to kov stříbrobílý aţ šedý, taţný, slévatelný,
snadno podléhá chemickým vlivům a taví se při 650 °C. Pro tyto vlastnosti a pro malou
pevnost se jako čistý kov ve stavebnictví neuplatňuje, ale jeho slitiny s jinými kovy jsou
důleţité. Jsou to nejlehčí technické kovy (dural, elektron), na jejich pevnost má příznivý vliv
přísada hliníku.
Hliník je nejrozšířenější kov v přírodě; zemská kůra ho obsahuje přes 7 %. Čistý hliník se
však v přírodě vůbec nevyskytuje. Surovin vhodných pro jeho výrobu je celkem málo,
nejlepší surovinou je bauxit, z něhoţ se připravuje oxid hlinitý a z toho dále hliník. Hliník se
barvou podobá stříbru, na vzduchu oxidací šedne, je lehký a křehký, proto se pouţívá
především ve slitinách. Vyrábí se z něj plechy, trubky, dráty na vodiče aj.
Olovo je nejtěţší technický kov, zároveň je to nejměkčí kov s nízkým bodem tání (324 °C).
Vyrábí se praţením z galenitu (PbS). Olovo odolává většině chemických látek, ale má malou
pevnost. Všechny rozpustné sloučeniny olova jsou jedovaté, proto se olovo pouţívá na
speciální instalatérské práce (těsnění, zálivky), izolační vloţky proti rentgenovému záření,
pláště kabelů, na instalace v chemických provozech a ve slitinách s jinými kovy.
27
Zinek je pro stavebnictví důleţitý kov, který je na vzduchu stálý, proto se pouţívá jako
ochranná vrstva výrobků z ocele. Je to lesklý, namodrale šedý kov. Je měkký a křehký, při
teplotě 100 °C se dá tvářet válcováním nebo taţením. Taví se při 419 °C. Pouţívá se
především k výrobě slitin a k pozinkování, čistý zinek se uplatňuje ve formě plechů a drátů na
klempířské práce.
Cín se vyrábí z cínovce. Je to velmi lesklý stříbrobílý kov, měkký, s malou pevností, vyniká
však velkou tvárností a houţevnatostí. Je moţno jej válcovat aţ na tloušťku 0,008 mm
(staniol). Taví se při 232 °C. Čistý cín se pouţívá především k pokovování plechů pro obaly v
potravinářském průmyslu a zejména ve slitinách s jinými kovy.
Měď je jedním z nejdůleţitějších kovů, ve stavebnictví se pouţívá na plechové krytiny,
klempířské prvky, ţlaby, trouby, na instalace (trubky, tvarovky, vodiče). Vyrábí se z rud,
obvykle ze sirníků. Má načervenalou barvu, je měkká a dobře tvárná za studena. Je velmi
odolná proti korozi, je houţevnatá a dobře se svařuje a pájí. Měď má ze všech kovů největší
elektrickou a tepelnou vodivost proto je důleţitým materiálem v elektrotechnice a pro výrobu
slitin s jinými kovy.
Chrom má světle šedou barvu a velký lesk. Je to kov velmi tvrdý a stálý. Pouţívá se ke
galvanickému pokovování, největší význam však má jako přísada při zušlechťování oceli,
nerezová ocel.
Nikl je stříbrobílý kov, dobře kujný, velmi pevný i tvrdý a dobře se válcuje. Pouţívá se na
galvanické pokovování především výrobků z oceli, jako přísada do slitin (ocel, měď).
Slitiny neţelezných kovů
Dural je nejznámější slitinou lehkých kovů je, tj. slitina hliníku, hořčíku a mědi s malým
přídavkem některých dalších kovů. Dural se pouţívá na lehké konstrukční prvky (okna, dveře).
Bronz je slitina mědi s cínem, to jsou cínové bronzy. Pouţití bronzu závisí na obsahu cínu. Z
cínového bronzu se vyrábějí jakostní armatury a loţiska, ale také umělecké odlitky, mince
apod. Vyrábějí se také hliníkové, křemíkové, manganové a jiné bronzy ty se ve stavebnictví
nepouţívají. Slitím mědi s niklem a zinkem vzniká bílý bronz nebo podle obsahu niklu řada
dalších slitin (alpaka, nové stříbro aj.).
Mosaz je slitina mědi a zinku v různých poměrech, kromě dalších přídavných kovů. Ve
stavebnictví se mosaz pouţívá více neţ bronz, protoţe je levnější a dá se snadněji
zpracovávat. Z mosazi se vyrábí instalační armatury a tvarovky, trubky a kování pro okna,
dveře a nábytek. Mosazi s velkým obsahem zinku jsou tvrdé pájky pouţívané na pájení mědi.
Měkké pájky jsou slitinou olova s cínem, a pouţívají se k spojování plechů pájením při
klempířských pracích a k pájení v elektrotechnice.
Kontrolní otázky
1. Vyjmenujte kovy, pouţívané ve stavební praxi.
2. Jak se vyrábí surové ţelezo, litina a ocel?
3. Pojmenujte a vysvětlete vlastnosti ocele.
4. Vyjmenujte běţné výrobky z ocele ve stavebnictví.
5. Jaké uplatnění mají ve stavebnictví neţelezné kovy a jejich slitiny?
28
2.3 PLASTY
CÍLE
Po nastudování této kapitoly dokáţete:
rozdělit základní druhy plastů
popsat pouţití jednotlivých druhů plastů
určit vlastnosti plastů
popsat způsoby výroba a zpracování plastů
popsat nejběţnější výrobky z plastů pouţívané ve stavebnictví.
Plasty mají nejen ve stavebnictví, ale téměř ve všech odvětvích nezastupitelné místo. Svými
vlastnostmi úspěšně nahrazují různé přírodní materiály jako např. dřevo, kov, sklo apod.
S úspěchem je pouţíváme jako izolací proti vlhkosti, jako izolace tepelné, přísady do betonů,
vyrábíme z nich nátěrové hmoty, instalační materiály, stavební doplňky apod.
3.3.1 DRUHY PLASTŮ POUŢÍVANÉ VE STAVEBNICTVÍ
Základní dělení plastů je podle chování plastů při působení tepla a dělíme je na:
- termoplasty
- termosety (reaktoplasty).
Termoplasty se dají teplem tvarovat, protoţe působením tepla měknou a ochlazení tuhnou.
Zahřívat a ochlazovat se mohou několikrát.
Termosety – reaktoplasty působením tepla nebo chemickým procesem při výrobě tvrdnou,
stávají se nerozpustné. Při novém působení tepla neměknou.
U obou skupin se však nesmí přesáhnout určitá teplota, při níţ by došlo u termoplastů i u
termosetů k tepelnému rozkladu.
TERMOPLASTY
Polyvinylchlorid (PVC)
Neměkčený PVC (Novodur) se pouţívá na výrobu potrubí, bloků, desek, fólií. Snadno se za
tepla tvaruje a formuje. Pouţívá se na vodovodní potrubí, odpadní potrubí a na předměty
denní potřeby.
Měkčený PVC (Novoplast) není uţ tak odolný proti chemickým účinkům, odolává dobře
účinkům vody a má dobré elektroizolační vlastnosti. Pouţívá se na izolaci kabelů; vyrábějí se
z něj profilovaná těsnění, lišty, drţadla, krytiny, tapety, izolační fólie apod. Dá se svařovat i
lepit.
Polyetylén (PE)
Podle způsobu výroby a vlastností se dělí na několik druhů. Můţe mít nízkou i vysokou
objemovou hmotnost. Lehčí polyetylén je měkký, ohebný a stlačitelný, polyetylén s vysokou
objemovou hmotností je tvrdší a pevnější.
Polyetylén odolává působení většiny chemických látek, má dobré elektroizolační vlastnosti.
Fólie z něj se pouţívají na izolace proti vodě, působením UV záření však křehnou a lámou se.
29
Polyetylén se pouţívá na vodovodní hadice a potrubí, kromě toho se z něj vyrábějí desky,
výlisky, profily a jiné součásti vodovodních instalací, hygienická zařízení a umyvadla.
Polypropylen (PP)
Vlastnostmi se polypropylen podobá polyetylénu. Má poměrně vysokou tepelnou stálost,
proto se z něj vyrábějí teplovodní potrubí a izolační fólie.
Polystyren (PS)
Polystyren je rozšířená plastická látka. Z tvrdého polystyrenu se vyrábějí desky, tyče a
potrubí. Lehčený pěnový polystyren se pouţívá ve formě tepelně izolačních desek, které se
izolaci obvodových stěn.
Polyvinylacetát (PVAC)
Polyvinylacetát se ve stavebnictví pouţívá nejčastěji ve formě bílých vodných disperzí na
výrobu latexových barev a nátěrů a jako štěrková masa na podlahy. Kromě toho se pouţívá
disperze PVAC jako lepidlo na lepení dřeva a lehčených plastů. Přísady disperze PVAC se
pouţívají na výrobu polymercementových betonů a malt, které se vyznačují velkou
přilnavostí k podkladu, dobrou odolností proti obrušování i proti povětrnostním vlivům.
Polyamid (PA)
Polyamidy jsou známé pod názvem silon, perlon, nylon. Jsou vhodné na výrobu umělých
vláken. Tkaniny z těchto vláken se pouţívají kromě jiného i na výrobu nafukovacích
konstrukcí a bednění. Polyamidové fólie se pouţívají jako pomocný materiál například na
ochranu čerstvého betonu nebo na ochranu materiálů a staveb za nepříznivých povětrnostních
podmínek. Polyamid je vhodný i na izolaci elektrických vodičů, na rozličná těsnění a na
výrobu vodovodních armatur.
Polymetylmetakrylát (PMMA)
Je známý pod názvem organické sklo (Umaplex, Akrylon). Odolává velmi dobře
povětrnostním vlivům a propouští víc ultrafialových paprsků neţ běţné silikátové sklo.
Odolává i silným kyselinám a zásadám, minerálním i rostliným olejům, částečně i
etylalkoholu, benzínu a terpentýnu. Je odolný i proti mechanickým účinkům. Za tepla se
dobře formuje. Pouţívá se na střešní krytiny, světlíky, osvětlovací tělesa. Desky se vyrábějí v
tloušťce 3 aţ 4 mm.
TERMOSETY (REAKTOPLASTY)
Skelný laminát je vrstvený materiál, který se vyrábí napuštěním skleněné tkaniny nebo
rohoţe polyesterovou pryskyřicí. Pouţívá se na výrobu rovných, zvlněných, nebo jinak
tvarovaných desek. Jako izolace proti vodě a zemní vlhkosti se pouţívá stříkaný laminát.
Umakard D - vyrábějí se desky jako jednostranné nebo oboustranné, s mnoha barevnými
odstíny a vzory. Povrch je tvrdý, odolný proti otěru a proti běţným chemickým účinkům, na
světle je stálobarevný, je hygienický, dobře se čistí, vyrábí se v různém barevném provedení.
Pouţívá se na obkladový materiál dřevotřískových desek, které se pouţívají na výrobu
nábytku, stěn, bytových jader.
Bakelit je velmi pevný termoset, je odolný oděru, povětrnostním vlivům, velmi dobře se
udrţuje. Pouţíváme jej na kování, kliky, lišty, elektroinstalační materiál.
Epoxidy (EP) jsou hmoty, které se vytvrzují přidáním tuţidla za běţné nebo zvýšené teploty.
Po vytvrzení mají epoxidy dobrou odolnost proti vodě i chemickou odolnost.
Pouţívají se na výrobu tmelů ke spárování chemicky odolných obkladů a vyzdívek, pro
opravy stavebních dílců apod. Vyrábí se nátěrové hmoty, se pouţívají jako povrchová úprava
omítek, betonu, beternitu, dřeva, dřevovláknitých a dřevotřískových desek, lepenky, dále pro
vnitřní nátěry v zemědělských stavbách (chlévy).
Polyuretany (PU) - reaktoplastické polyuretany se dodávají jako dvousloţkové nebo jako
jednosloţkové. Po vytvrzení mají dobrou přilnavost k podkladu a průměrnou odolnost proti
30
vodě i chemickým vlivům. Jsou hořlavé, nasákavost je l aţ 3 %. Vyrábějí se téţ jako lehčené
(L-PU) na izolační materiály.
Silikony se vyrábějí buď jako termoplasty, nebo jako reaktoplasty. Mají velmi dobrou
přilnavost, pruţnost, odolnost proti otěru a vysokou hydrofobnost. Proto se pouţívají ve
stavebnictví zejména jako nátěrové hmoty, dále jako přísady do betonu, hydrofobizační
prostředky a tmely.
Výroba plastů
Suroviny
Podle původu základních surovin pro výrobu plastů dělíme plasty na přírodní a umělé. Z
přírodních hmot je nejvýznamnější kaučuk, který se připravuje ze šťávy (latexu)
kaučukovníkových stromů. Šťáva obsahuje asi 35 % kaučuku (pro nedostatek přírodní
suroviny jsou vyvíjeny umělé kaučuky, pouţívané buď samostatně, nebo s přimíšením
přírodního kaučuku). Převáţné mnoţství výrobků z plastů pouţívaných ve stavebnictví patří
mezi umělé plasty. Surovinami pro jejich výrobu jsou ropa, uhlí a zemní plyn. Připravují se z
nich jednoduché nízkomolekulární látky, které se polyreakcí (polymerací, polykondenzací
nebo polyadicí) mění na látky makromolekulární.
Plasty pouţívané ve stavebnictví neobsahují jen vlastní makromolekulární látku, která plní
většinou funkci pojiva, ale obsahují i plniva, změkčovadla, stabilizátory, barviva, mazadla atd.
Plniva jsou látky organického i anorganického původu v práškovém, případně v jiném stavu.
Změkčovadla jsou látky, které zlepšují zpracovatelnost, ohybnost a plasticitu.
Stabilizátory jsou přísady, které zlepšují stálost a jiné vlastnosti plastů při zpracování,
skladování a pouţívání.
Barviva dodávají plastům zabarvení. Pouţívají se většinou na zabarvení celé látky a jen
zřídka na zabarvení povrchu.
Mazadla jsou látky, které ulehčují tvarování výrobku ve formách.
Zpracování plastů na výrobky
K základním způsobům zpracování plastů na výrobky patří:
- válcování,
- vytlačování,
- lisování,
- lití a nanášení,
- vstřikování,
- vrstvení.
Válcování je postup, při kterém se látka tvaruje mezi otáčejícími se válci. Pouţívá se při
zpracování PVC.
Vytlačování je postup, při kterém se plasty tvarují průtokem otvory do volného prostoru.
Tímto způsobem se vyrábějí různé profily, trubky, ale i desky a fólie.
Lisování je zpracování plastů pod tlakem ve formách. Výrobek má tvar podle tvaru formy.
Lití a nanášení je postup, při kterém se z roztoku nebo z disperze (dva druhy látek, z nichţ
jedna je rozptýlená v druhé) vytvoří na podkladu souvislá vrstva, tvořící s podkladem pevný
celek. Roztok je také moţno lít do forem.
Vstřikování je způsob, při kterém se tekutá nebo těstoví ta směs stříká zúţeným otvorem do
formy.
Vrstvení (laminování) je postup, při kterém se jednotlivé vrstvy napuštěné pojivem spojují do
jednoho celku obvykle za současného působení tepla a tlaku.
31
Způsoby zpracování plastů
a - válcováním, b - vytlačováním, c - lisováním, d - vstřikováním
Vlastnosti plastů
Vlastnosti plastů závisí na druhu plastu a na přísadách pouţitých při výrobě. Plast potom
můţe být vyroben pruţný měkký nebo nepruţný tvrdý, s vyšší objemovou hmotností nebo
vylehčený s malou objemovou hmotností s dobrými izolačními vlastnostmi. Plasty mají
dobré mechanické vlastnosti – pevnost v tahu a tlaku, mají příznivou hustotu – 800 aţ 1700
kg/m3, nízký součinitel tepelné vodivosti – nevedou teplo, velmi malou nasákavost – 0,01
aţ 1,2 %, některé nesnášejí vyšší teploty – max. 40 aţ 70° C, jsou odolné proti povětrnosti a
jsou dobrými izolanty - nevedou elektřinu.
Spojování plastů se můţe provádět svařováním nebo lepením lepidly. Svařovat se mohou jen
termoplasty horkým plynem (vzduchem), sálavým nebo dotykovým teplem, nebo pomocí
vysokofrekvenčního ohřevu. Kromě lepení a svařování se plasty mohou spojovat pomocí
spojovacího materiálu nýtováním a šroubováním.
Opracování – snadno se opracovávají, většina plastů se dá opracovávat vrtáním, řezáním
pilou, frézováním, stříháním, broušením, hoblováním a ohýbáním.
32
Výrobky z plastů pro stavebnictví
Přísady do malt a betonů
S pouţitím plastů se vyrábějí přísady:
-
plastifikační
provzdušňovací,
vodotěsnicí,
protiplísňové.
Plastifikátory jsou látky, které částečně nahrazují v maltách a betonové směsi vodu, a
zlepšují jejich zpracovatelnost. Disperze z PVAC zlepšují plasticitu malt a betonů, zlepšují
však i vlastnosti zatvrdlých malt a betonů. Zvyšují pevnost v tlaku i tahu, tahu za ohybu a
přilnavost k podkladu.
Provzdušňovací přísady do betonů se pouţívají pro zvýšení jejich odolnosti proti působení
mrazu.
Vodotěsnicí přísady se pouţívají do malt a betonů při stavbě bazénů, nádrţí a vodojemů.
Vodovzdornost malt a betonů zvyšují přísady disperzí (kaučukový latex, disperze
polyvinylacetátu).
Protiplísňové (fungicidní) přísady jsou látky ničící zejména plísně, které napadají organické
látky, jakými jsou i výrobky z plastů. Proto se do některých plastů přidávají protiplísňové
přísady.
Podlahoviny
S pouţitím plastů nebo jen z plastů se vyrábějí: - povlakové podlahoviny,
- textilní podlahoviny,
- štěrkové podlahy,
- lité podlahy,
- plastbetonové podlahy.
Povlakové podlahoviny jsou v současnosti jedním z nejpouţívanějších druhů podlahovin.
Jsou to pásy nebo čtvercové listy tloušťky 2,5 aţ 5 mm. Vyrábějí se jednovrstvé a vícevrstvé.
V současnosti se pouţívají i podlahoviny z vícevrstvého PVC na plstěné, případně
polyuretanové nebo textilní podloţce. Pásy a čtverce se lepí nebo se volně ukládají na
podklad, který musí být rovný, hladký a suchý.
Textilní podlahoviny, jsou především kobercové povlaky s vlasovou smyčkou na podloţce,
která je zalisovaná do vrstvy plastického materiálu (polyuretan).Textilní podlahoviny se
mohou klást na podkladovou vrstvu z betonu, potěru apod.
Štěrkové podlahy se nanášejí na podklad v tenkých vrstvách stěrkou. Jsou tlusté 2 aţ 2,5
mm. Materiál je těstovitého charakteru a připravuje se z disperze PVAC, plniv, barviva a
měkčidel.
Lité podlahy se u nás vyrábějí ve třech druzích na bázi PVAC, epoxidových pryskyřic a
polyesterových pryskyřic.
Plastbetonové podlahy vznikají kombinací pojiv z epoxidových a polyesterových pryskyřic
s anorganickými (minerálními) plnivy. Mají dobré vlastnosti, jsou bezprašné, teplé, pruţné,
hladké, celistvé, stálobarevné a výborně odolávají mechanickému zatíţení i chemikáliím.
Izolační materiály z plastů
Na izolace proti vlhkosti a vodě se pouţívají plastové fólie, obklady, nátěry, tmely a
povlaky. Fólie na izolace se vyrábějí především z polyvinylchloridu (PVC), polyetylénu (PE),
polypropylenu (PP).
33
Tepelně a zvukově izolační materiály mají malou objemovou hmotnost a obsahují mnoţství
uzavřených pórů. Nejpouţívanějším tepelně izolačním materiálem je lehčený pěnový
polystyren s objemovou hmotností 12 aţ 30 kg.m3, lehčený pěnový polyvinylchlorid (PVC)
s hmotností 60 aţ 100 kg.m3 a lehčený polyuretan s objemovou hmotností od 25 do 400
kg.m3 má, který můţe podle způsobu výroby být měkký, polotuhý nebo tuhý. Z pěnového
polystyrenu a polyvinylchloridu se vyrábí se desky řezáním z bloků. Pouţívají se na tepelnou
izolaci stěn, podlah a střech.
Kusové výrobky z plastů
Potrubní systémy. Na rozvody teplé a studené vody, na rozvody vytápění a na domovní
kanalizaci se pouţívají polyetylénové, polypropylénové a polyvinylchloridové trubky a
tvarovky. Na zdravotnické instalace se nejčastěji pouţívá tvrdý neměkčený PVC. Z
polyvinylchloridu, polyetylénu a polypropylenu se vyrábějí trubky na vodovody, plynovody,
drenáţní trubky a celé kanalizační systémy. Plastová potrubí se dají velmi dobře tvarovat,
lepit, svařovat, jsou odolná povětrnostním vlivům, oděru, mechanickým nárazům.
Plastová okna a dveře
Plastová okna i dveře se vyrábějí v typizovaných i atypických rozměrech v různých barvách. Jsou
velmi trvanlivá, odolná proti povětrnostním vlivům, mají velmi dobré tepelně, ale i zvukově
izolační vlastnosti. Jsou hygienická, ekologická a velmi dobře se udrţují. Pro zasklívání oken
a dveří se pouţívají dvojskla a trojskla.
Ostatní výrobky z plastů
Plasty se pouţívají při výrobě lehkých příčkových a fasádních panelů, v kombinaci s různými
jinými materiály, zejména s kovy, sklem, s keramickými materiály, pouţívají i jako
obkladový materiál. Z plastů se vyrábějí různé spojovací materiály, kování, nátěry, tmely a
lepidla.
Kontrolní otázky
1. Jaké znáte druhy plastů a jaký je mezi nimi rozdíl?
2. Vyjmenujte plasty patřící do skupiny termoplastů.
3. Vyjmenujte plasty patřící do skupiny termosetů.
4. Jaké jsou charakteristické vlastnosti plastů?
5. Jakými způsoby se vyrábějí výrobky z plastů?
6. Vyjmenujte výrobky z plastů pouţívané ve stavebnictví.
7. Jaké uplatnění mají ve stavebnictví výrobky z plastů?
PŘEHLED DŮLEŢITÝCH POJMŮ
dřevo měkké, tvrdé, polotvrdé
řezivo, druhy řeziva
velkoplošné dřevěné materiály
ţelezné kovy, ocel, litina
tvarová, profilová ocel
neţelezné kovy a jejich slitiny
plasty, termoplasty, termosety
výrobky z plastů
34
SHRNUTÍ
Stavební materiály dřevo, kovové materiály a plasty jsou v dnešní době více pouţívané
na stavbách neţ dříve.
Kaţdý z těchto stavebních materiálů má své specifické vlastnosti a pouţití, a proto je
důleţité znát jejich vyuţívání ve stavební praxi.
3 STŘEŠNÍ KRYRTINY
CÍLE
Po nastudování této kapitoly dokáţete:
rozlišit druhy skládaných střešních krytin
vysvětlit vlastnosti skládaných střešních krytin
popsat pouţití skládaných střešních krytin
rozlišit druhy povlakových střešních krytin
vysvětlit vlastnosti povlakových střešních krytin
popsat pouţití povlakových střešních krytin v praxi.
3.1 SKLÁDANÉ STŘEŠNÍ KRYTINY
Skládané krytiny jsou krytiny vyrobené z plošných rovinných nebo tvarovaných prvků
vzájemné propojených buď pouze přesahem nebo pomocí dráţek či lišt. Dráţky na krytině
mohou být provedené buď přímo ve výrobně (např. u keramických či betonových tašek), nebo
aţ na stavbě ( u krytiny plechové hladké).
3.1.1 DRUHY SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN
Pálená krytina
Uplatňují se tvarově různé druhy pálených cihelných tašek (obyčejná taška - bobrovka,
dráţková taška raţená, dráţková taška taţená, vlnovka(esovky), prejzy, hřebenáče aj.).
Kladou se na laťování o roztečích stanovených výrobcem daného typu tašky.
Nejběţnější krytinou je taška bobrovka, obdélníkového tvaru, s dolní hranou zaoblenou,
rozměrů 380 x 175 x 15 mm, přibliţné hmotnosti 1,75 kg. Je vhodná ke krytí střech se
sklonem nejméně 35° v provedení jako jednoduchá krytina (loučová), jako dvojitá krytina na
řídké laťování (korunová) a jako dvojitá tašková krytina (šupinová).
35
Kvalitnější jsou dráţkové tašky. Mají obdélníkový tvar a pouţívají se ke krytí střešních
ploch se sklonem od 40° (do 400 m nadmořské výšky). Těsnost spár je zajištěna překrytím
dráţek nejen v horizontální spáře, ale i ve spádové spáře. Dvoudráţkové tašky se vyrábějí
raţené a dodávají se pod obchodním názvem Varia (rozměr 419 x 240 mm), Francouzká
(rozměr 415 x 255 mm), Holland (rozměr 420 x 250 mm) a Portugal (rozměr 343 x 195 mm).
Pejzová krytina je vhodná zejména jako krytina barokních staveb. Je poměrně těţká, pracná,
ale esteticky účinná. Skládá se ze dvou tvarovek, spodních háků (korýtek) a z vrchních prejzů
neboli kůrek. Vyrábějí se tři druhy: velký formát, malý formát a staropraţský formát.
Ke kryti spojů v hřebenech a nároţích se pouţívají hřebenáče. Dodávají se hladké TH-H,
dráţkové TH-dr a nosové TH-n. Kladou se do maltového loţe a ke střešnímu plášti se
připevňují příponkami. Hladkými hřebenáči se kryjí hřebeny a nároţí střech z obyčejných
tašek (bobrovek), dráţkových taţených tašek, prejzů a vlnovek. Dráţkové hřebenáče jsou
určeny ke krytí střech z dráţkových a raţených tašek.
Povrchové úpravy tašek jsou přírodní, které mají charakteristickou červenou barvu, nebo
upravované, a to engobováním, nebo glazováním. Povrchové úpravy mohou být různobarevné.
Pálená krytina Tondach
Betonová krytina
Krytinu z betonových tašek lze pouţít v jakýchkoliv nadmořských výškách. Betonové tašky
nemají takovou velikostní, tvarovou a barevnou rozmanitost jako tašky pálené. Z hlediska
tvaru se dělí na tašky obyčejné a dráţkové profilované. Z hlediska povrchových úprav jsou
betonové tašky rovněţ buď bez speciální povrchové úpravy, nebo upravované s nástřikem
granulátu, akrylátu, nebo polymetylmetakrylátu. Barevné různosti lze dosáhnout, buď
probarvením betonu (tašky bez speciální povrchové úpravy), nebo pomocí nástřiků, které
umoţňují širší barevnou škálu s výraznějšími barvami. Betonové tašky kladou se na laťování
36
o roztečích daných výrobcem daného typu tašky. Výrobce Bramac vyrábí typy Moravská
PLUS, Alpská, MAX, NATURA, TEGALIT s povrchovými úpravami v barvě cihlové,
višňové, tmavohnědé, černé, šedé. Stejné barvy mají i hřebenáče a doplňkové tašky.
Krytina z přírodní břidlice
Krytina z přírodní břidlice je nejkvalitnější, nejstálejší, a nejtrvanlivější ze všech krytin. Její
ţivotnost lze počítat na stovky let. Vyrábí se štípáním horniny, břidlice. Barevně se krytina
neupravuje, rozdíly jsou dány zabarvením horniny, která se liší dle těţební lokality. Jednotlivé
kameny mohou být tvarově i velikostně velmi rozmanité (obdélníky, čtverce, šestiúhelníky,
kruhy i tvary zcela individuální). Tloušťky jsou od cca 3 do cca aţ 10 mm. Vnější hrany
kamenů mohou mít buď přirozený nerovný charakter daný osekáváním, nebo u tlustých
kamenů jsou hrany rovné, coţ je dáno řezáním. Řezané kameny mají na rozdíl od
osekávaných zcela pravidelný tvar obvykle obdélníkový o rozměrech aţ 400 x 300 milimetrů.
Krytina z břidlice se klade na bednění, nebo i na latě, zvláště v případě tlustých řezaných
kamenů. K bednění se přibíjí měděnými hřebíky.
Vláknocementová krytina
Vláknocementová krytina je vyrobena ze směsi cementu, směsi organických a anorganických
vláken a vody. Vláknocementová krytina je pevná, umoţňuje difúzi vodních par, je schopná
absorbovat vlhkost, izoluje a odolává vysokým teplotám, neměkne a ani se mimořádně
neohřívá. Je nehořlavá, proto neumoţňuje šíření poţáru po povrchu. Díky své hladkosti
odolává mechům a lišejníkům a dobře tlumí hluk dopadajícího deště a krupobití.
Maloplošná rovná krytina se vyrábí s hladkým nebo břidlicovým povrchem probarvená do
hmoty nebo povrchově barvená v barvě přírodní šedé, červené, hnědé, černé. Vyrábí se v
různých tvarech, z nichţ jsou nejčastější:
- šablona 400x400 mm, tl. 4 mm se spotřebou 10 ks/m2 (proti čtverci má
zkosené dva rohy),
- čtverec 400 x 400 mm, tl. 4 mm,
- obdélník 300 x 600 mm.
Krytina je určena pro šikmé střechy od sklonu 25° i pro obklady vnějších stěn. Běţné tvary
jsou doplněny příloţkou (trojúhelník) a krajovkou (polovina čtverce). Klade se na bednění
nebo latě s podkladní pojistnou folií. Přibíjí se pozinkovanými nebo měděnými hřebíky.
příloţka
čtverce obyčejné
šablony
Hladká vláknocementová krytina maloplodá.
37
krajovka
Vlnitá vláknocementová krytina 1 a hřebenáč hladké krytiny 2.
Vlnitá krytina je vhodná především pro tvarově jednoduché střechy. Vyrábí se v šířce 920
mm a délce 2 500 mm a l 250 mm. Tloušťka stěny 6 mm a výška vlny 60 mm. Předností je,
ţe je lehká, přitom pevná a velmi odolná. Lehce se opracovává a snadno montuje na střechu.
Krytina se pokládá na dřevěné latě nebo hranolky, na které se upevňuje ocelovými
pozinkovanými vruty nebo závěsnými háky. Minimální sklon střechy je 11°, vhodný sklon
střechy je 18°.
Plechové krytiny
Krytina z tvarovaného plechu můţe být z plechových tvarovaných šablon délky 1 metr,
nebo v podobě tvarovaných plechů délky 1-10 metrů, ve tvaru vlnovek nebo lichoběţníků
(tzv. trapézové plechy), případně i v podobě imitace taškových krytin (OMAK, SATJAM,
LINDAB). Materiálem jsou ocelové pozinkované, ocelové poplastované, měděné,
titanzinkové případně hliníkové plechy. Barevnost se dosahuje povrchovou úpravou nástřiky
polyestery, polyuretany, plastizoly, polyvinyldenfluoridy, granuláty apod. Hliník lze eloxovat.
Krytina se klade na dřevěné nebo ocelové vazničky o roztečích daných velikostí desek a
určených výrobcem.
Krytina plechová hladká - dráţkovaná (jinak také plechová falcovaná) je nejstarším typem
krytiny na bázi kovů. Vytváří se na střeše z plechových tabulí nebo pásů, případně dopředu
přednastříhaných a předohýbaných. Nejčastějším materiálem je ocelový pozinkovanýplech,
měděný plech, titanzinkový nebo plech ze speciální hliníkové slitiny. V poslední době se však
uplatňuje hlavně plech titanzinkový a měděný. Barevnost plechů je obvykle daná barvou
materiálu vlastního plechu, měděné plechy mohou být s patinou hnědou nebo zelenou,
případně s povrchovou úpravou zinku, mosazi a bronzu. Nátěry se pouţívají pouze na plechy
ocelové pozinkované. Plechová krytina hladká se klade výhradně na bednění z prken,
překliţky či dřevoštěpkových desek. Proti kondenzaci vody na spodním povrchu plechů se
pod plechovou krytinu hladkou vkládá mikroventilační vrstva.
Plastové krytiny
Plastové krytiny jsou krytiny většinou vyráběné z recyklovaných plastů doplněných barvivy a
plnivy, nebo z plastů speciálně vyrobených pro střešní krytiny. Napodobují svým tvarem i
barevností přírodní břidlici. Kladou se obdobně jako přírodní břidlice. Jsou vhodné pro
střechy se sklonem 20 – 25°. Mohou mít i tvar keramických či betonových bobrovek, různých
vlnovek a trapézů, dřevěných šindelů, ale také např. i rákosových došků. Kladení se potom
odvíjí od té krytiny, kterou plastová krytina napodobuje. Podkladem jsou proto především
dřevěné latě, případně u vlnovek vazničky, nebo i bednění.
38
Ţivičné krytiny
Asfaltové šindele. Tato krytina má nízkou hmotnost (cca 10-12 kg/m2), je vysoce flexibilní a
vyrábí se ve velkém mnoţství tvarů a barev. Asfaltové šindele jsou tvořeny vnitřní nosnou
vloţkou z impregnované plsti, skelných vláken nebo z polyesteru s oboustrannou vrstvou
asfaltu. Na povrchu šindele je posyp břidlicovou drtí nebo barevným granulátem. Posyp
především chrání šindele před mechanickým poškozením a slunečním zářením, ale má i
význam estetický. Kaţdá šablona má na lícové straně samolepicí pásek, kterým jsou šindele
dokonale a spolehlivě spojeny a vytváří kompaktní, větru odolávající střešní krytinu.
Doporučený minimální sklon střechy pro montáţ šindele bez pouţití dodatečné hydroizolace
pod šindel je 15-20°, podle výrobce, s dodatečnou hydroizolací můţe být sklon i menší.
Podkladem pod šindele je bednění z vyschlého řeziva. Bednění je nutno opatřit kvalitní
vyrovnávací podloţkou. Kromě šindelů tuzemské výroby se v ČR prodávají i výrobky
zahraniční.
Asfaltové vlnité desky (Onduline) jsou vyrobeny z organických vláken nasycených asfaltem
slisovaných vysokým tlakem do vlnitých desek. Krytina je vhodná na střechy se sklonem od
5°, k zastřešení občanských staveb, chat, zahradních domků apod. Montuje se na dřevěné
vazničky a připevňuje se speciálními Onduline hřeby s plastovou hlavou.
Krytiny z dřevěných šindelů a z došků patří mezi klasické historické krytiny z přírodních
materiálů, které se pouţívaly a stále pouţívají ve světě, od rozvojových zemí aţ po země na
vysokém stupni civilizace včetně naší země.
Dřevěné šindele se vyrábí ze dřeva jedlového, smrkového nebo cedrového. Šindele se
vyrábějí řezáním nebo štípáním. Jejich vnější hrany jsou buď rovné, nebo jsou delší strany
opatřené na jedné straně dráţkou, přičemţ druhá strana je seříznuta tak, aby se mohla
zasunout do dráţky šindele sousedního. Dřevěné šindele v klasickém řešení bez
upravovaných hran se kladou jako dvojité (podobně jako pálené či betonové bobrovky) nebo
trojité. Délky šindelů jsou extrémně rozdílné od cca 150 mm aţ po 1500 mm. Vnější povrch
šindelů je vhodné ošetřit ochrannými prostředky. Krytina se klade na dřevěné latě o roztečích
daných velikostí šindelů. Nejmenší šindele lze klást i na bednění.
Došky se u nás vyrábí ze ţitné slámy nebo z rákosí. Způsobů tvorby a vázání slaměných
došků je několik, podkladem jsou však vţdy latě nebo kulatina. Podobně je tomu u rákosu.
Přivazování k latím (kulatině) se děje pomocí povřísel (u slaměných došků), případně
vrbovým proutím, lýkem i pomocí drátů (hlavně došky rákosové).
3.1.2 VLASTNOSTI SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN
Skládané krytiny jsou vytvořeny z plošných dílců rovinných nebo tvarovaných, kladených s
přesahem nebo spojovaných na dráţku nebo na lišty. Tyto krytiny musí bezpodmínečně
odvádět vodu ze střechy, protoţe nejsou zpravidla vodotěsné. Proto minimální sklon střechy
se skládanou krytinou musí být stanoven pro kaţdý druh krytiny.
Při sklonech střech větších neţ 45° se přibíjejí tašky pozinkovanými hřeby s velkou hlavou
nebo se přivazují pozinkovaným drátem nebo se připevňují plechovými pozinkovanými
sponami, popř. háčky.
Skládané krytiny nejsou těsné proti vodě či sněhu za současného působení větru. Někdy se
proto tyto krytiny nazývají také krytinami voduodvádějícími. K výše uvedeného důvodů můţe
u těchto typů krytin dojít k zafoukání dešťové vody či sněhu do prostoru pod ně. Proto je
nutno vkládat pod skládané krytiny pojistnou hydroizolační vrstvu.
39
3.1.3 POUŢÍTÍ SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN
Skládané krytiny se pouţívají na šikmé střechy se sklonem od 11°.
Pálená krytina
Jednoduchá tašková krytina z Bobrovek na řídké laťování
Krytína z raţených dráţkových tašek
Dvojitá krytina z Bobrovek na řídké laťování
Krytina z prejzů
Vláknocementová krytina
Krytina šablonami 40 x 40 cm, spotřeba na 1 m2 je 9,8 ks šablon.
40
Krytina z azbestocementových čtverců na šikmé laťování
Ţivičné krytiny
Asfaltové šindele
Plechové krytiny
Plechová krytina hladká dráţková půdorys střechy
Postup ohybu dráţky
41
dvojité stojaté
D ráţky leţaté
Krytina z hliníkových profilovaných plechů: a) základní prvek, b) hřebenový prvek s
uzavírací lištou, c) okapová uzavírací lišta
Dřevěné šindele
Dřevěné šindele na řídké laťování
Dřevěné šindele na husté laťování
Došky slaměné
42
Došková krytina: l - došek, 2 — vázání vrbovým proutím, ,3 - kalenice (slaměný došek
máčený v hlíně)
3.2 POVLAKOVÉ STŘEŠNÍ KRYTINY
Povlakové krytiny tvoří naprosto vodotěsný povlak, který je stejně vodotěsně napojen na
veškeré střešní okraje vnější (atiky, římsy) i vnitřní ( střešní vtoky, komíny, procházející
potrubí atd.). Takováto krytina tedy splňuje poţadavky na plnou hydroizolační účinnost.
Plnou hydroizolační účinností se rozumí, ţe krytina je nepropustná pro vodu v kapalném i
tuhém skupenství, a to i za současného účinku větru. Nemůţe tedy nastat případ tzv.
zafoukání vody či sněhu do prostoru pod krytinou.
3.2.1 DRUHY POVLAKOVÝCH STŘEŠNCHÍ KRYTIN
Asfaltové povlaky
Asfaltové pásy se dělí podle druhu modifikace asfaltu a nosné vloţky, případné i dle
povrchových úprav a uplatnění v jednotlivých dílčích vrstvách celého střešního povlaku. Mezi
vloţky, které mohou být pouţity v asfaltových pásech tvořících povlakovou krytinu patří
skelná tkanina, polyesterové rouno, případně jejich kombinace. Je moţno pouţít asfaltové
pásy s nasákavou vloţkou IPA 400, IPA 500 SH, pásy s netkanou textilií ARALEBIT a
PEBIT s polyethylenovou fólií, pásy s vloţkami ze skleněné rohoţe BITAGIT a SKLOBIT, s
vloţkou z hliníkové fólie ALFOBIT a FOALBIT, pryţové fólie OPTIFOL.
Povlaky z fólií
Fólie lze dle funkčních, fyzikálních a chemických vlastností rozdělit na fólie termoplastické a
elastomerické. Termoplastických fólií je sedm základních druhů, přičemţ nejrozšířenější jsou
fólie z měkčeného PVC (mPVC). Z elastomerických fólií je nejznámější fólie na bázi etylénpropylén-dien-monomeru (EPDM). I u fólií hrají velkou roli z hlediska pouţití jejich nosné
vloţky, které jsou tvořeny skelným rounem nebo skelnou či polyesterovou mříţkou. Některé
fólie mají z řady důvodů i spodní povrch kašírovaný skelným, polyesterovým nebo
polypropylénovým rounem, výjimečně i skelnou mříţkou. Fólie z plastů a kaučuků se
pouţívají samostatně jako střešní plášť plochých střech. Pouţíváme nejčastěji fólie z PVC,
polyetylénu a chloroprenu.
Hydroizolační fólie PVC-P se dodává v tloušťce 1,5 mm jako vyztuţená a v tloušťce 2 mm
jako nevyztuţená. Plošná hmotnost se pohybuje mezi 1,9 aţ 2,5 kg.m2, nasákavost mezi 0,5
aţ l %. Spojuje se lepením (tetrahydrofuran) a svařováním (horkým vzduchem i
vysokofrekvenčním proudem). Síla potřebná k přetrţení je 600 N při protaţení 10%.
Platon je speciální polyetylenová fólie s plošnou hmotností 0,6 kg.m2 s tloušťkou dezénu 7
mm. Tepelná stálost je spolehlivá od — 50 °C do + 80 °C, síla přetrţení asi 500 N při
prodlouţení 50 %. Pouţívá se jako hydroizolace i izolace kročejového hluku a je vhodná pro
zatravněné střechy nebo terasy.
Optifol je fólie vyrobená ze syntetického kaučuku, různě upravovaná s omezenou teplotní
stálostí do 40 °C, krátkodobě do 70 °C. Pevnost v tahu je min. 5.0 MPa, taţnost 200 %. Lepí
se kaučukovým lepidlem nebo horkým asfaltem na upravený beton. Pouţívá se pro
hydroizolační účely tam, kde je přípustné tepelné namáhání.
Stěrky a tekuté fólie jsou povlakové krytiny, které jsou dodávány v nádobách a na střešní
plochu se aplikují štěrkováním, natíráním, stříkáním nebo válečkováním. Uvedený způsob
aplikace se vyuţívá hlavně v případě oprav starších povlakových krytin z asfaltových pásů (na
fólie štěrkové hydro-izolace pouţít nelze!!). Těchto typů povlakových hydroizolací je celá
43
řada. Mezi nejznámější materiály, ze kterých se tekuté fólie a stěrky vyrábějí, patří akryláty,
asfalty, polyuretany, polyesterové pryskyřice, případně i některé jejich kombinace. Aplikují se
ve dvou aţ třech vrstvách a mohou se vyztuţovat skelnou či polyesterovou tkaninou či
mříţkou. Nevýhodou tekutých fólií a stěrek je větší podíl lidské práce - pracovník na střeše
prakticky vytváří nanášením potřebnou tloušťku. Proto můţe dojít k proměnlivosti tloušťky
nanesené vrstvy a to můţe mít váţné důsledky pro kvalitu a ţivotnost takto špatně provedené
povlakové krytiny. Naopak u asfaltových pásů a fólií je tloušťka materiálu přesně vytvořena
jiţ ve výrobním závodě. Výhodou stěrek a tekutých fólií je zase jejich naprostá celistvost po
celé ploše střechy - tzv. bezešvá krytina. Pomocí stěrek a tekutých fólií se také lépe
opracovávají velmi sloţité detaily a další členitosti střech. Rovněţ v případě výrazněji
proměnných sklonů střechy je pouţití tekutých fólií a stěrek jednou z moţných variant
vytvoření funkční povlakové krytiny.
Povlakové krytiny na dřevěných podkladech
Na dřevěné podklady se asfaltové pásy přibíjejí hřebíky tak, aby je následující pás překryl.
Pásy se kladou od okapu vzhůru rovnoběţně s ním. Krytina s lištami má první pásy lepenky
přibity hřebíky rovnoběţně s okapem, na ně se přibíjejí trojboké lišty kolmo k okapu a mezi
ně se přibíjejí další pásy lepenky kolmo k okapu. Lišty se přelepí a pokryjí pruhy lepenky.
Vloţky je nutno vţdy opatřit krycím nátěrem. Sklon střechy musí být nejméně 25°. Základní
vrstva asfaltové lepenky je u bezešvé krytiny asfaltové přibita hřebíky a na ni se nanášejí
asfaltové suspenze nebo izolační asfaltové tmely. Do nich se zatlačují jedna nebo více
vyztuţujících vloţek nebo se přibíjejí a lepí asfaltové izolační pásy.
Povlakové krytiny na pevných podkladech
Podklad je nutno opatřit penetračním nátěrem (napouštěcí nátěr) pro všechny druhy krytin.
Krytiny z asfaltových lepenek se plnoplošně lepí nebo natavují na izolační nátěry v jedné
nebo ve více vrstvách. Vloţky musí být vţdy opatřeny krycím nátěrem.
U bezešvých krytin se na podklad nanášejí asfaltové suspenze nebo izolační tmely a do nich
se zatlačují jedna nebo více ztuţujících vloţek nebo se na podklad lepí fólie pryţové, z PVC,
kovové.
3.2.2 VLASTNOSTI POVLAKOVÝCH STŘEŠNCHÍ KRYTIN
Povlakové krytiny musí být vodotěsné, nesmějí propouštět vodu, musí splňovat poţadavky na
plnou hydroizolační účinnost. Plnou hydroizolační účinností se rozumí, ţe krytina je
nepropustná pro vodu v kapalném i tuhém skupenství, a to i za současného účinku větru.
Nemůţe tedy nastat případ tzv. zafoukání vody či sněhu do prostoru pod krytinou. Materiály
na povlakové krytiny nesmí příliš měknout na slunci, musí odolávat UV záření, nesmí
křehnout při nízkých teplotách.
3.2.3 POUŢITÍ POVLAKOVÝCH STŘEŠNCHÍ KRYTIN
Povlakové krytiny se pouţívají na střechách s malými sklony. Dají se pouţít i na vodorovnou
plochu. Povlakové krytiny se pouţívají na pevných podkladech ze ţelezobetonových desek
monolitických nebo prefabrikovaných, ze střešních a ze stropních panelů. Povlaková krytina
na dřevěném bednění dřevěných nosných konstrukcích se uplatňuje zpravidla na objektech
vedlejších nebo dočasných (provizorních).
44
Kontrolní otázky:
1. Vyjmenujte druhy skládaných střešních krytin.
2. Vysvětlete vlastnosti skládaných střešních krytin.
3. Popište pouţití skládaných střešních krytin.
4. Jaké jsou druhy povlakových střešních krytin?
5. Vysvětlete vlastnosti povlakových střešních krytin.
6. Popište pouţití povlakových střešních krytin v praxi.
PŘEHLED DŮLEŢITÝCH POJMŮ
skládaná krytina
taška, hřebenáč, hladká deska, vlnitá krytina
pálená krytina, betonová krytina
ţivičné krytiny, plechové krytiny
povlakové krytiny
stěrky a tekuté folie
SHRNUTÍ
Střešní krytiny jsou důleţitou částí stavby proto, ţe chrání stavbu před pronikáním vody.
Dělíme je na krytiny z přírodních materiálů a uměle vyrobených, skládané a povlakové.
Kaţdá krytina má své specifické vlastnosti, které vyuţíváme ve stavební praxi a podle
kterých volíme vhodnou krytinu pro daný objekt.
45
4 VLIV STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ NA ŢIVOTNÍ
PROSTŘEDÍ
CÍLE
Po nastudování této kapitoly dokážete:
se orientovat v otázkách vlivu stavebnictví na ţivotní prostředí a zdroje surovin
popsat energetickou náročnost stavební výroby
vysvětlit dopady stavební výroby na ţivotní prostředí.
vysvětlit nakládání s odpady ze stavební výroby
popsat z recyklaci stavebních odpadů
4.1 ZDROJE SUROVIN
4.1.1 PŘÍRODNÍ ZDROJE SUROVIN
Přírodní zdroje jsou ty části ţivé nebo neţivé přírody, které člověk vyuţívá nebo můţe
vyuţívat k uspokojování svých potřeb; jde především o zdroje surovin, energie a prostor pro
různé činnosti.
Přírodní zdroje surovin můţeme rozdělit na obnovitelné zdroje a neobnovitelné zdroje.
Obnovitelné přírodní zdroje
– mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a
to samy nebo za přispění člověka (půda, voda, vzduch, ţivé organismy, energie vody, větru,
Slunce, Země a energie biomasy)
Neobnovitelné přírodní zdroje
– spotřebováváním zanikají (nerostné suroviny: rudy, nerudné suroviny, fosilní paliva
– rašelina, uhlí lignit, hnědé a černé, ropa, zemní plyn a radioaktivní suroviny – uran)
Mezi neobnovitelné přírodní zdroje patří rudy, nerudné suroviny, fosilní paliva a radioaktivní
suroviny. Jejich světové zásoby jsou vyčerpatelné. Těţba, zpracování a spalování těchto
surovin a paliv mají negativní vliv na ţivotní prostředí.
Obnovitelné zdroje energie představují při současné efektivnosti zatím pouze zdroje
doplňkové. Ani ony nejsou bez vlivu na ţivotní prostředí. Patří mezi ně vodní a geotermální
energie, energie větru a Slunce, energie biomasy a vyuţití tepelného gradientu – tepelných
čerpadel. Vzhledem ke svému charakteru se řadí mezi zdroje nízké hustoty a tudíţ pro výrobu
ekvivalentního mnoţství energie potřebují, na rozdíl od fosilních paliv, značně větší plochu.
Přednosti přírodních materiálů proti materiálům vyráběným uměle, jsou:
- nepatrné mnoţství energie nutné při jejich zpracování a při provádění stavby
- niţší náklady na dopravu v případě uţití místních materiálů
- příznivé působení na zdraví člověka
- snadný návrat do přírody po doţití stavby, snadná, nenáročná recyklace.
46
4.2 SPOTŘEBA ENERGIE A KVALITA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
4.2.1 SPOTŘEBA ENERGIE PŘI STAVEBNÍ VÝROBĚ
Stavebnictví patří k jedněm z největších spotřebitelů energie a rovněţ produkty stavebnictví –
budovy vyţadují v provozní fázi svého ţivotního cyklu dodávku velkého mnoţství energie.
Spotřebu energií ve stavebnictví lze rozdělit na:
1. spotřebu energie při provádění stavby na:
- výrobu stavebních prvků a materiálů;
- dopravu stavebních prvků na staveniště;
- výstavbu
2. spotřeba energie při provozu budovy na:
- úniky tepla konstrukcemi;
- úniky a zisky tepla okny, včetně nutnosti chlazení;
- úniky tepla tepelnými mosty;
- spotřebu energie na hygienickou výměnu vzduchu (větrání, klimatizace);
- spotřebu energie na nadbytečnou výměnu vzduchu (netěsnost stavby);
- spotřebu energie na údrţbu;
- zastavění půdního fondu a tím omezení přeměny CO2 na kyslík rostlinami rostoucími
na této ploše.
3. spotřeba energie při likvidaci na:
- bourání;
- recyklaci;
- likvidaci odpadu.
4.2.2 VLIV STAVEBNÍ VÝROBY NA ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Stavební výroba působí na ţivotní prostředí dvojím způsobem: dokončené bytové, občanské i
inţenýrské stavby ţivotní prostředí výrazně zlepšují, naproti tomu však vlastní proces
výstavby a přestavby (modernizace) můţe v určitých případech ţivotní prostředí narušit. Ve
srovnání s celkovou ţivotností objektu je proces výstavby sice krátkodobý, nikoli však
bezvýznamný. Zejména ve velkých městech, kde trvale probíhá bytová a občanská výstavba a
rozsáhlá přestavba pozemních objektů a komunikací, je vliv stavební výroby mimořádně
závaţný. Typickými skupinami negativních vlivů na ţivotní prostředí jsou:
- odpady (s důrazem na nebezpečné odpady, obaly)
- znečištění vod
- kontaminace půdy
- emise do atmosféry
- uvolňování prachu
- obtěţování zápachem
- nadměrný hluk
- nedodrţení poţadavků hygienických předpisů
- vibrace
- spotřeba surovin a energie (v rozdělení na vratné a nevratné zdroje).
Ochrana čistoty ovzduší
Péče o ţivotní prostředí při přestavbách budov souvisí s péčí o čistotu ovzduší. Je to jedna ze
sloţek péče o ţivotní prostředí a jedna z podmínek zdravého ţivota a práce.
Škody způsobované znečišťováním ovzduší jsou odhadovány na značné částky ročně.
Škodliviny přítomné v ovzduší působí na půdu, organismy, a tedy i na člověka. Dlouhodobým
působením vznikají onemocnění organismů. Proto při všech pracovních činnostech, i ve
47
stavební výrobě, se musí dbát na to, aby vzduch byl chráněn před znečišťováním prachem,
popílkem, kouřem, plyny, párami a jinými škodlivinami.
Ve stavební výrobě při provádění prací bouracích dochází k znečišťovaní vzduchu, nejsou-li
dodrţovány předpisy a pracovní postupy.
Také shazování materiálu je dovoleno jen tehdy, kdyţ pracovní nebo jiné veřejné prostory
nejsou ohroţovány prašností. Skluzy se mohou pouţít, jsou-li zakryty tak, ţe se z nich
nepráší, nepropadá z nich materiál a jsou-li u ústí uzavřeny pryţovým nebo látkovým
uzávěrem.
(Péče o čistotu ovzduší je upravena obecnými ustanoveními zákona č. 258/2000 Sb., o
veřejného zdraví, zákona č. 86/2002 Sb o ochraně ovzduší, nařízení vlády č. 350 aţ 358/2002
Sb., kterými se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení
a řízení kvality ovzduší.)
Hluk, vibrace
Hluk působí nepříznivě na centrální nervovou soustavu, na vegetativní nervstvo a na vlastní
sluchový orgán. Překročí-li hladina hluku 80 dB, jde jiţ o škodlivé působení na lidský
organismus, především na sluch.
Většina stavebních strojů má hlučnost větší neţ 70 dB; při měření ve vzdálenosti 10 m od
zdrojů byly zjištěny tyto hodnoty (dB):
- dozery, zemní stroje
80—98
- nakladače
76—93
- neodhlučněné kompresory
81—91
- vibrační válce
.
79—93
- rýpadla na pásech
77—91
- automobilová rýpadla
83—88
- odhlučněné kompresory
65—74
Naměřené hodnoty jsou vysoké, a proto lze povaţovat provoz většiny stavebních strojů z
hlediska ţivotního prostředí za velmi negativní a rušivý.
Prašnost,
Prašnost v okolí staveb a na komunikacích je závislá na klimatických podmínkách, na
mnoţství uschlého bláta a na hustotě silničního provozu. Jako míru prašnosti, která ještě
neohroţuje lidské zdraví, připouští hygienický předpis ministerstva zdravotnictví 150 t na km2
za rok.
Značná prašnost vzniká při demolicích objektů odstřelem a při nakládce a odvozu stavební
suti. Tato prašnost je závaţná i tím, ţe se vyskytuje v bezprostřední blízkosti obydlených
budov. Hygienický předpis připouští 0,15 mg prachu v m3 vzduchu a nárazově 0,5 mg m-3. Při
odstřelu se překračuje přípustná hodnota více neţ l00krát a při manipulaci se sutí více neţ
l0krát.
Udrţování vhodného ţivotního prostředí při výstavbě a přestavbě je náročný úkol a především
je třeba:
- uplatnit všechny zásady péče o ţivotní prostředí v přípravě dokumentace
staveb,
- zahájit výstavbu, aţ kdyţ je zabezpečeno, ţe stavební práce nebudou
narušovat ţivotní prostředí,
- v průběhu výstavby pouţívat pouze ty stroje, zařízení a výrobky, které
svými parametry splňují poţadavky na čistotu ţivotního prostředí,
- v přípravě a při provozu staveb se zaměřit na sníţení hluku, bláta, prachu
a záboru veřejných ploch a zeleně,
48
-
při realizaci staveb dodrţovat plánované stavební lhůty,
pravidelně kontrolovat
a vyhodnocovat dodrţování podmínek péče
o ţivotní prostředí a průběţně odstraňovat vzniklé závady,
po ukončení výstavby odstranit včas všechny objekty zařízení staveniště
a uvést pouţívané plochy do původního, popř. navrhovaného stavu.
Výfukové plyny, emise do atmosféry
Výfukové plyny obsahují oxid uhelnatý, oxid uhličitý, uhlovodíky, oxidy síry, oxidy dusíku a
aldehydy, především akrolein a formaldehyd. Oxid uhelnatý se povaţuje za neurotoxický jed.
Zvýšená koncentrace ve vzduchu se projevuje u člověka prodlouţením reakční doby,
sníţením pozornosti, zhoršením funkce zrakového analyzátoru apod. Nepříznivě se projevuje
vliv oxidu uhelnatého na krev. V současné době je často limit l mg m-3 překračován. Na tomto
zvýšení se významně podílí soustředěná stavební činnost především přepravou velkých
objemů stavebních materiálů a výrobků.
Znečištění komunikací, znečištění vod, kontaminace půdy
Znečištění komunikací je výrazné zejména v blízkosti intenzivnější výstavby. Bláto nanesené
na vozovky i v tenké vrstvě ohroţuje bezpečnost jízdy všech vozidel. Znečišťuje vozidla,
chodce, chodníky, i blízké objekty, zvyšuje prašnost. Odkapávající ropné produkty
z netěsností strojů a vozidel jsou splachovány do okolní půdy, případně i do vodotečí.
4.3 NAKLÁDÁNÍ S ODPADY, RECYKLACE MATERIÁLŮ
Zákon o odpadech
Zákon o odpadech číslo 185/2001 Sb. s účinnosti od 1.1.2002 plně koresponduje s
legislativou EU v oblasti nakládání a hospodařeni s odpady. Tato zákon definuje co je to
odpad. Rozlišuje pouze dvě kategorie odpadu a to odpad nebezpečný a odpad.
Odpad - je kaţdá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí
zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech..
Stavební a demoliční odpad - je odpad pocházející z výstavby, rekonstrukcí a demolic
stavebních objektů, silnic, mostů a jiných stavebních konstrukcí. Podle tohoto zákona má
kaţdý při své činnosti povinnost:
- předcházet vzniku odpadů.
- omezovat jejich mnoţství a nebezpečné vlastnosti;
- odpady, jejichţ vzniku nelze zabránit, musí být vyuţity, případně odstraněny
způsobem, který neohroţuje lidské zdraví a ţivotni prostředí
- zajistit přednostně vyuţití odpadů před jejich odstraněním.
Materiálové vyuţití odpadů je dle 185/01 náhrada prvotních surovin látkami získanými z
odpadů, které lze povaţovat za druhotné suroviny, nebo vyuţití látkových vlastností odpadů k
původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie.
4.3.1 RECYKLACE
Recyklací se rozumí nejenom drcení, třídění a separace stavebních sutí a odpadů, ale také
postupy, vedoucí k přímému znovuvyuţití celých stavebních prvků a dílců. Problém znovu
vyuţití co největšího mnoţství stavebních prvků musí řešit uţ stavební projekt tj.:
49
- variabilní interiér, který lze lehce přizpůsobit poţadavkům uţivatele
- konstrukce odpovídající standardně vyráběným modulům stavebních materiálů
- pouţití co největšího mnoţství prefabrikátů
- materiály, které lze snadno vyměnit a recyklovat po dovršení svého ţivotního cyklu
- pouţít jiţ recyklovaný materiál
- zpracovat staveništní demoliční plán
V celém procesu recyklace jednoznačně platí, ţe kvalita recyklátu a efektivnost celého
procesuje přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. třídění materiálů z demolice přímo v
místě jejich vzniku.
Metody recyklace
Technologie, pouţitá při zpracovávání stavebních odpadů, má zásadní vliv na kvalitu
produkovaných recyklátu. Je přirozené, ţe tato kvalita je ovlivněna nejenom samotnou
technologií, ale i organizací práce a celkovým logistickým systémem chodu recyklačního
zařízení, včetně skladového hospodářství, dopravních cest apod. Pro získání kvalitního
recyklátu se nejčastěji pouţívá konfigurace zařízení dle zobrazeného schématu.
Schéma typického recyklačního zařízeni
Výroba kvalitních recyklovaných materiálů je nemyslitelná bez tří základních
technologických operací uvedených na schématu - předtřídění - drcení - následné třídění.
K těmto operacím by se měla přidat i další technologická operace - separace lehkých a
prachových částic, příp. praní.
4.3.2 NAKLÁDÁNÍ SE STAVEBNÍMI ODPADY
Při běţných demoličních a bouracích pracích se ukázalo zcela nezbytné (z hlediska dalšího
vyuţití stavební sutě) provádět důsledné třídění. Přehledně lze stavební odpad rozčlenit na
čtyři základní skupiny:
- výkopová zemina a kámen
- 15%
- materiál z demolice vozovek (materiál z dopravních ploch bez zeminy) - 10%
- demoliční stavební minerální suť - 65%
- komunální odpady ze stavenišť - 10%
Je jednoznačně prokázáno, ţe třídění jiţ na stavbě je mnohem účinnější a také levnější, neţ u
výrobce recyklátu. S tím souvisí vytvoření třídícího systému, kdy jsou tyto materiály
separovány v několika kontejnerech.
Během bouracích a demoličních prací je potřeba klást důraz na:
50
-
oddělení kontaminovaných materiálů od nekontaminovaných
oddělení cizorodých materiálů od minerálních sutí určených k recyklaci
roztřídění inertní minerální sutě min.na:
cihelnou stavební suť
betonovou suť
ţivičné sutě (kryty vozovek)
výkopová zemina
oddělení kovů, dřeva, kameniva a nebezpečných odpadů
Kontrolní otázky
1. Vyjmenujte zdroje surovin, co jsou přírodní zdroje surovin?
2. Jaké vlivy má stavební činnost na ţivotní prostředí?
3. Vyjmenujte odpady vznikající při stavební činnosti.
4. Co je to recyklace?
5. Jak třídíme odpady na stavbě?
PŘEHLED DŮLEŢITÝCH POJMŮ
obnovitelné zdroje
neobnovitelné zdroje
spotřeba energie
ţivotní prostředí
ochrana čistoty ovzduší
odpad, stavební a demoliční odpad
recyklace
nakládání s odpady
SHRNUTÍ
Stavební činnost má veliký vliv na ţivotní prostředí jednak svojí vlastní činností, ale i
tím ţe spotřebovává značné mnoţství energií.
Proto kaţdý z nás musí při provádění stavebních prací dbát na ochranu ţivotního
prostředí.
51
5 CERTIFIKACE A PROKAZOVÁNÍ SHODY
5.1 PRÁVNÍ NORMY
Základní právní normou je: zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a na
něj navazující nařízení vlády (prohlášení o shodě a označení CE, CCE).
5.1.1 ZÁKONY
- zákona č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky
- zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (energetické spotřebiče)
- zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech
- zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.
5.1.2 VYHLÁŠKY A PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY
Prokazování shody a certifikace výrobků v České republice řeší tyto vyhlášky a nařízení
vlády:
Nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve
znění nařízení vlády č. 174/1998 Sb., nařízení vlády č. 78/1999 Sb., nařízení vlády č.
323/2000 Sb. a nařízení vlády č. 329/2002 Sb.
Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na vybrané
stavební výrobky
Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na stavební
výrobky označované CE, ve znění nařízení vlády č. 251/2003 Sb. a nařízení vlády č. 128/2004
Sb. (89/106/EHS)
Nařízení vlády č. 339/2002 Sb. o postupech při poskytování informací v oblasti
technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, ve znění nařízení vlády
č. 178/2004 Sb. (98/34/ES)
Nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na elektrická
zařízení nízkého napětí (73/23/EHS)
Nařízení vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na spotřebiče
plynných paliv (90/396/EHS)
Nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na zařízení a
ochranné systémy určené pro pouţití v prostředí s nebezpečím výbuchu (94/9/EHS)
Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na strojní zařízení
(98/37/ES)
Nařízení vlády č. 25/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na účinnost nových
teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva, ve znění nařízení vlády č.
126/2004 Sb. (92/42/EHS)
Nařízení vlády č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na tlaková zařízení
(97/23/ES)
Nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na výtahy, ve znění
nařízení vlády č. 127/2004 Sb. (95/16/ES)
5.2 CERTIFIKÁT OVĚŘENÍ SHODY, PROHLÁŠENÍ O SHODĚ, VLIV
NA KVALITU DÍLA A ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Vlastnosti stanovených výrobků musí splňovat poţadavky právních předpisů, které se na ně
vztahují. Za splnění základních poţadavků na výrobky se povaţuje splnění odpovídajících
ustanovení příslušných českých technických norem. V případě, ţe výrobce nebo dovozce
52
hodlá uvést na trh výrobek, jehoţ vlastnosti nejsou v souladu s ustanoveními českých
technických norem, povaţuje se zajištění bezpečnosti těchto výrobků na minimálně stejné
úrovni jako je míra ochrany stanovená v českých technických normách, za splnění
základních poţadavků na výrobky.
5.2.1 OVĚŘENÍ SHODY
Certifikace výrobků
Výrobce je povinen přihlásit výrobek k povinné certifikaci u příslušného orgánu státního
zkušebnictví (státní zkušebny) a dále pro certifikaci na Úřadu pro normalizaci a měření.
Shoda vlastností certifikovaného typu výrobku se zjišťuje srovnáním hodnot vlastností
zjištěných stanovenými metodami na vzorku výrobku s hodnotami vlastností stanovenými
technickými normami, technickými dokumenty a právními předpisy.
Certifikát, rozhodnutí o odmítnutí certifikovat výrobek nebo rozhodnutí o odejmutí
certifikátu zasílá státní zkušebna výrobci a Úřadu. Pro odmítnutí certifikovat výrobek nebo
odejmutí certifikátu se můţe Úřad pro normalizaci rozhodnout z důvodů nedodrţení
hygienických poţadavků nebo bezpečnostních předpisů.
Drţitel certifikátu je povinen:
- pouţívat certifikaci pouze k vyjádření toho, ţe certifikované výrobky jsou ve shodě se
specifikovanými normami,
- snaţit se zajistit, aby ţádný certifikát nebyl pouţíván zavádějícím způsobem,
- vyhovět případným poţadavkům CO při odkazování na svou certifikaci v
dokumentech, reklamě, i ve sdělovacích prostředcích apod.,
- nepouţívat certifikaci výrobku způsobem, který by mohl ohrozit pověst CO a nečinit
ţádná vyjádření stran své certifikace výrobku, která by mohl CO povaţovat za
zavádějící nebo neoprávněná,
- podřídit se případnému rozhodnutí o odejmutí certifikátu a splnit všechny podmínky v
rozhodnutí uvedené.
5.2.2 PROHLÁŠENÍ O SHODĚ
Prohlášení o shodě:
Prohlášení o shodě je písemné ujištění výrobce nebo dovozce o tom, ţe výrobek splňuje
poţadavky technických předpisů platných v ČR a ţe byl dodrţen stanovený postup při
posouzení shody . Postup při posouzení shody stanoví zákon 22/1997 Sb. v platném znění a
příslušná nařízení vlády.
Výrobce nebo dovozce musí u výrobků zajistit pro vydání prohlášení o shodě:
Pro vydání prohlášení o shodě jsou třeba následující dokumenty :
- obecný popis výrobku
- výkresy, schémata, popisy a komentáře nutné ke srozumitelnosti výkresů
- seznam technických norem které byli vyuţit
- výsledky konstrukčních výpočtů a provedených zkoušek
- popřípadě zkušební protokoly a certifikáty vydané autorizovanou osobou nebo
akreditovanou laboratoří
- návod k pouţití (pokud to nevylučuje charakter výrobku)
Prohlášení o shodě musí obsahovat tyto náleţitosti
53
-
údaje o výrobci nebo dovozci
údaje o výrobku (značka, název, typ, model, výrobní číslo)
popis a určení výrobku
seznam technických předpisů potvrzení o tom, ţe výrobek splňuje základní poţadavky
na výrobky
datum vydání certifikátu.
Prohlášení o shodě si můţe vydat výrobce nebo dovozce sám, bez účasti autorizované nebo
notifikované osoby, pokud ovšem příslušné nařízení vlády nestanovuje jiný postup. Ale i v
tomto případě musí pouţít pro vydání prohlášení o shodě dokumenty uvedené výše.
Prohlášení o shodě a doklady o pouţitém způsobu posouzení shody je výrobce nebo dovozce
povinen předkládat pouze orgánu dozoru (ČOI). Tuto povinnost má výrobce nebo dovozce
ještě 10 let po ukončení výroby nebo dovozu výrobku. (tato doba můţe být nařízením vlády u
některých výrobků určena odchylně). Pouze v některých případech (např. strojní zařízení,
stavební výrobky) je nutno prohlášení o shodě předat odběrateli s výrobkem.
Značky pro označování výrobků, u nichţ není předepsáno dodávat prohlášení o shodě
s výrobkem, prokazující shodu:
Značka CE
Značka CCZ
Některé stavební výrobky se výrobky značkou CE nebo CCZ neoznačují.
5.2.3 VLIV CERTIFIKACE NA KVALITU DÍLA A ŢIVOTNÍHO
PROSTŘEDÍ
Vliv certifikace na kvalitu díla představuje např. Certifikát systémů managementu kvality.
Certifikační orgán provádějící certifikaci Systém magementu jakosti (SMJ) vydává certifikát.
Tímto certifikátem se potvrzuje, ţe zavedený a udrţovaný systém managementu kvality
(SMJ) pro: budovaná díla, např. dodávku staveb pozemního a inţenýrského stavitelství,
změny dokončených staveb a udrţovací práce na stavbách odpovídá poţadavkům ČSN EN
ISO 9001:2009
Certifikaci kvality celých staveb představuje např. Dokument národní kvality Asociace
dodavatelů montovaných domů (ADMD). Všichni členové ADMD se zavázali k respektování
a dodrţování poţadavků Dokumentu národní kvality (DNK). Tento dokument se velmi přísně
věnuje kvalitě dřevostaveb. Cílem dokumentu národní kvality je zajištění technické
kvalitativní úrovně montovaných staveb na bázi dřeva formou nepovinné certifikace, která má
přísnější poţadavky na výrobce resp. montáţ staveb, neţ certifikace vyplývající z NV
163/2002Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato certifikace se zabývá i tzv. staveništní
montáţí, to jest kompletací jednotlivých komponentů přímo na stavbě bez předchozí výroby
54
sestav. Splněním všech poţadavků získávají jednotliví členové certifikát a současně i právo
prokazovat se značkou kvality ADMD.
Vztah k ţivotnímu prostředí vyjadřuje např. certifikace systémů enviromentálního
managementu.
Zavedením systému EMAS je jednou z podmínek pro účast společnosti ve výběrových
řízeních, vypisovaných státními orgány, zejména v oblasti sanací starých ekologických zátěţí.
Systém EMAS ("Systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany ţivotního prostředí").
Klíčovým dokumentem systému EMAS je environmentální prohlášení ověřené nezávislým
ověřovatelem dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1221/2009.
Ověřovatel potvrzuje spolehlivost, důvěryhodnost a správnost dat a informací uvedených v
environmentálním prohlášení.
Kontrolní otázky
1. Co musí splňovat vlastnosti výrobků?
2. Co je to certifikace výrobků?
3. Co je prohlášení o shodě a kdo jej vydává.
4. Jaký vliv má certifikace kvality na kvalitu staveb?
PŘEHLED DŮLEŢITÝCH POJMŮ
certifikace, certifikát
prohlášení o shodě
značky pro označování výrobků
certifikace kvality
ţivotní prostředí
SHRNUTÍ
Pro dodrţování technických poţadavků na výrobky a pro obecnou bezpečnost výrobků
podléhají výrobky certifikaci a prokazování shody.
Kaţdý stavební materiál nebo výrobek, který vyuţíváme ve stavební praxi musí být
certifikován nebo musí prokazovat shodu.
Chce-li dodavatel dnes obstát v konkurenci a uplatnit se i mezinárodně musí mít
certifikován i systém jakosti nebo kvality a u státních zakázek i vztah k ţivotnímu
prostředí.
55
6 GLOSÁŘ
Aglomerovaný
Agresivní
Anizotropie
Anorganický
Atika
Autokláv
Biomasa
Bitumen
materiál sloţený z úlomků
narušující, poškozující
různé směry růstu
vzniklý z nerostů, neţivého původu
nadezdívka nad střešní římsou
tlaková nádoba, ve které se urychluje proces tvrdnutí za vysokých tlaků
a teplot
ţivá hmota
ţivice, nejčastěji asfalt nebo dehet
Certifikát
Certifikace
osvědčení, potvrzení o kvalitě, o původu apod.
potvrzování, osvědčování certifikátem
Detail
Difuze
Dokument
podrobnost
pronikání, prosakování, prostupování
písemný doklad o činnosti
Efektivita
Ekologie
Elastomerický
Engobování
Enviromentální
Emise
Expandovaný
Exteriér
Extrudovaný
účinnost
obor zabývající se ţivotním prostředím
s elastickým chováním, chovající se pruţně
nanášení tenkého povlaku z keramické směsi na vysušenou tašku a
následně vypálený, který je matný nebo polomatný
týkající se ţivotního prostředí
vyzařování, vypouštění, nebo únik plynů, prachu do ovzduší
bobtnající pomocí vysokých teplot
venkovní část
vylehčovaný pomocí tlaku
Fosilní
zkamenělý
Gradient
Grafický
Glazování
veličina velikosti směru největší rychlosti vzrůstu funkce
pouţívající kresbu, nakreslený
nanášení sklovitého průhledného povrchu na keramické výrobky
Hydraulický
HydroHydrofobní
Hydroskopický
poháněný kapalinou, kapalinový
ochraňující před vodou ( hydroizolace )
odpuzující vodu
přijímající vodu
Charakteristický určující, příznačný, výrazný
Individuální
Injektáţ
Interiér
Impregnace
Izolace
osobní
vstřikování směsi
vnitřní část
napouštění látkami zvyšujícími trvanlivost
odloučení, ochrana
56
Kvalita
Kvantita
Logický
vztah k jakosti
mnoţství
plynoucí z rozumového uváţení
Makromolekula
molekula polymerních látek sloţená z řetězců velkého mnoţství atomů
Makromolekulární sloţený z makromolekul
Management
systém metody řízení podniku, skupina manaţerů
Metoda
způsob
Mikroventilace
málo větrající
Montáţ
skládání z dílů
Nivelace
Norma
vyrovnávání rozdílů, nerovností
závazný předpis
Organický
Oxid
ţivého původu, vzniklý ze ţivého organismu
sloučenina kyslíku
Pigment
Plastický
Pneumatický
Polyadice
Polykondenzace
Polymerace
Polyreakce
Povříslo
Pórobeton
Prefabrikace
Prefabrikát
Předpínání
prášková látka k barvení
tvarovatelný
poháněný vzduchem, vzduchový
nadměrné mnoţství spojování molekul do větších celků
nadměrné sráţení, zkapalnění
proces vzniku makromolekulárních látek
početná, nadměrná chemická reakce
smotaný pramen obilné slámy
druh vylehčeného betonu
výroba prvků v továrnách
stavební dílec
napínání prutu do betonu před betonáţí
Realizace
Reaktoplast
Receptura
Recyklace
Recyklovat
Redukční
Regulace
uskutečnění, provedení
plast, který po tepelném vytvrzení jiţ nelze zpracovávat teplem
rozpis sloţek a postupů k výrobě
opětné vyuţití, opětné zpracování
uvádět nově do oběhu, opětovně vyuţívat
sniţující, převádějící na niţší hodnoty
řízení, usměrňování
Sanace
Separace
Sortiment
Stěrka
Surovina
usměrňování, zabraňování postupu
oddělování
výběr
zhotovení v tenké vrstvě
materiál, nacházející se v přírodním stavu
Technologie
Termoplast
výrobní postup
plastický, deformovatelný materiál, který si tyto vlastnosti uchovává i po
zahřátí a opětovném ochlazení
plast, který po tepelném vytvrzení jiţ nelze zpracovávat teplem
dovolená nepřesnost
Tertmoset
Tolerance
57
Typizace
UV záření
určení, výběr nejvhodnějších výrobků, výrobních postupů opakovaně
pouţitelných
ultrafialové záření
58
7 VĚDOMOSTNÍ TEST
Vyberte správnou odpověď na následující otázky a správnou odpověď zakrouţkujte. Máte
moţnost jedné opravy. Opravu proveďte následovně: jiţ zakrouţkovanou odpověď
přeškrtněte kříţkem a zakrouţkujte novou. Správná odpověď je vţdy pouze jedna z moţností.
1. Prefabrikáty jsou
A. předem vyrobené části konstrukcí staveb
B. předem vyrobené výrobky z betonu
C. výrobky pro prefabrikaci
2. Značení prefabrikátů
A. nemusí být vidět
B. musí být zřetelné, čitelné, viditelné při skladování, dopravě, ale i po zabudování
C. musí být vidět jen při skladování
3. Dřevo je surovina
A. anorganického původu
B. nevhodná pro stavění
C. přírodní, která se stále doplňuje
4. Nasákavost dřeva je
A. schopnost odolávat vodě
B. poměr vody a sypké hmoty
C. příčinou jeho sesychání, bobtnání a kroucení
5. Ohnivzdornost je
A. schopnost hořet
B. schopnost odolávat ohni
C. schopnost zachovat si tvar
6. Řezivo rozlišujeme
A. podle rozměrů
B. podle délky stromu
C. podle způsobu zpracování
7. Řezivo se vyrábí
A. na pile podélným přeřezáním kulatiny pilou
B. na pile příčným rozřezáním kulatiny pilou
C. na pile podélným řezáním kulatiny pilou a je tlusté min. 13 mm
8. Litina se ve stavebnictví
A. pouţívá jen se slitinami ostatních kovů
B. nepouţívá
C. pouţívá
9. Ocel se vyrábí
A. ze surového ţeleza a ze šrotu dalším přetavením
59
B. ze ţelezné rudy a koksu
C
ze šedé litiny a ze šrotu dalším přetavením
10. Mezi neţelezné kovy patří
A. šedá litina
B. olovo a měď
C. mangan a sodík
11. Termoplasty teplem
A. měknou, dají se tvarovat a proces se můţe opakovat
B. měknou, nelze je tvarovat (mění své vlastnosti)
C. měknou a stávají se plastické
12. PVC se pouţívá na
A. výrobu textilní vlákna
B. výrobu trub, hydroizolace
C . na výrobu skelných laminátů
13. Mezi termoplasty nepatří
A. polyvinylchlorid
B. polyetylen
C. polyuretan
14. Skládané krytiny
A. jsou těsné proti vodě či sněhu za současného působení větru
B. nejsou těsné proti vodě či sněhu za současného působení větru
C. se pouţívají na ploché střechy
15. Plechová krytina se provádí:
A. na střechách s minimálním sklonem 11°
B. na střechách s minimálním sklonem 30°
C. na střechách s minimálním sklonem 45°
16. Povlakové krytiny
A. tvoří naprosto vodotěsný povlak
B. nebrání zafoukání vody či sněhu do prostoru pod krytinou
C. nesplňují poţadavky na plnou hydroizolační účinnost
17. Negativními vlivy na ţivotní prostředí jsou
A. spotřeba vody
B. odpady, znečištění vod a ovzduší
C. pouţívání přírodních materiálů
18. Recyklace je
A. činnost, vedoucí k přímému znovuvyuţití materiálů i stavebních prvků a dílců
B. třídění odpadů
C. sběr druhotných surovin
19. Odpad je
A. část, která z něčeho odpadne
60
B.
C.
je kaţdá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit
věc která nám překáţí
20. Obnovitelné zdroje
A. spotřebováváním zanikají
B. spotřebováváním zanikají, ale recyklací se dají obnovit
C. mají schopnost, při postupném spotřebovávání, se částečně nebo úplně obnovovat
Správné odpovědi:
1A, 2B, 3C, 4C, 5B, 6A, 7C, 8C, 9A, 10B, 11A, 12B, 13C, 14B, 15A, 16A, 17B, 18A, 19B,
20C.
Hodnocení vědomostního testu:
Za kaţdou správnou odpověď si započtete 1 bod, za chybnou odpověď 0 bodů. Součtem bodů
získáte své hodnocení:
Klasifikace
Výborný Chvalitebný Dobrý Dostatečný Nedostatečný
Počet získaných bodů 18 - 20
15 - 17
12 - 14
9 - 11
0-8
Použitá literatura:
Materíály, učebnice pro odborná učiliště, PhDr. Jan Liška, Parta 2003
Stavební materiály, M. Dědek, F. Vošiský, Sobotáles 2002
Stavební materiály I pro SOU, O.Tibitanzl, Sobotáles 1997
Stavební materiály II pro 2.a3. ročník SOU, E.Gregorová, L.Hanák, Sobotáles 1996
Katalogy firem Tondach, Bramac, Salvator
Nové Rochlovy stavební tabulky, J.Slavíčková, Ing.Z.Forster, Ing. V.Ehrman,
INCOM s.r.o., Praha 2006
Produkce stavebního odpadu, Ing. M. Páralová, ČVUT v Praze, Praha 2001
61
Učební text vznikl v rámci projektu „Obnova a modernizace technických oborů
v Olomouckém kraji―, registrační číslo CZ.1.07/1.1.04/02.0071, operační program Vzdělávání
pro konkurenceschopnost, oblast podpory Zvyšování kvality ve vzdělávání, termín realizace
1. 3. 2010 – 30. 11. 2011. Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a
státním rozpočtem ČR.
Autor učebního textu: Ing. Miroslav Novák
Partneři projektu:
 Střední škola polytechnická, Olomouc, Rooseveltova 79
 Střední odborná škola Jeseník a Střední odborné učiliště strojírenské a stavební, Dukelská,
1240/27, Jeseník
 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Uničov, Moravské nám. 681
 Střední odborná škola průmyslová a Střední odborné učiliště strojírenské, Prostějov,
Lidická 4
 Střední odborná škola technická, Přerov, Kouřílkova 8
 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Šumperk, G. Krátkého 30
 Střední odborná škola průmyslová, Hranice, Studentská 1384
 Střední odborné učiliště stavební Prostějov, Fanderlíkova 25
 Střední odborná škola ţelezniční, stavební a památkové péče a Střední
odborné učiliště, Šumperk, Bulharská 372/8
 Úřad práce Olomouc
 Magistrát města Olomouce, školský odbor
62