čestné uznání_Michaela Černá

44
Krize evropských hodnot? aneb Humanita ve světle současnéhodění
Hodnoty jsou něco, o čem se téměř každý jedinec ve společnosti domnívá, že tím disponuje,
jejich deťrnice se pak od člověka k člověku více či méně liší.Pak se vyskyuje pojem nikoli
neznámý, tím jsou hodnoty evropské, tedy hodnoty, jež by měly spojovat většinu Evropanů.
Pod tímto pojmem se nám lybaví slova jako svoboda, demokracie, tolerance, vzdělanost.
Existuje však v současnédobě zhmotnění těchto ideálů' lze to vůbec zrea|izovat? A patŤí mezi
týo hodnoty humanita, v zemich, které spousty let pod záminkou konání dobra kolonizovaly
zbytek světa' zakláďaly koncentračnítábory, podporovaly (a stále podporují) terorismus?
V dnešnídobě' v civilizovaných státech světa, těch evropských včetně' znaěná část obyvatel
řešíspíševěci týkajícíse jejich soukromého života, málokdo znichmána pořadu dne dumání
o tom, co pro
něj, jakoŽto Evropana, představuje hodnoty. Pro někoho to můŽe bý
překvapující' ale my, obywatelé Evropy, víme pramálo o tom, co se odehrává za hranicemi
našich životů.Nemáme potuchy' co všechno se děje. Proč? Ne že by o tom nikdo nevěděl.
Ale buď nám to nikdo neřekne, přístup k daným informací je spíševolitelný než přímo
naservírovaný, nebo nás to nezajímá. Proč taky, děje se to daleko. Povzdechneme, že se na ty
hrizné události nedá dívat' a Vypneme zprávy. JenŽe ti lidé, jichž se to týká, které George
orwell v románu 1984 nazývá ,,neosobami", ti lidé, co se sice dostanou do televizního
zpravodajství, ale ve velmi abstraktních pojmech/čistě útržkovitěa pouze zvybraných oblastí,
tvoří většinu světa. PovaŽujeme se zaty, kdo vědí vše nejlépe, starý kontinent plný moudrosti.
Avšak ztoho, co jsem doposud uvedla, si troufám vyvodit závět, že běžnémuEvropanovi
evropské hodnoty přijdou jako něco' co nás obklopuje, považuje je
nepřemítá
za
samozřejmost,
o nich. Působítedy komicky, kdyŽ se někdo' koho do té chvíle nenapadlo
pozastavit téměř nad ničím,zaěne ohánět hodnotami, které by někdy sám pro druhé nejraději
zruši1.
Zažívajíevropské hodnoty z tohoto hlediska v krtz1? SÚm způsobem jiŽ delšídobu, jestliŽe
budeme brát jako krizito, že obywatelé Evropy si
sých
hodnot
již tolik neváží, neberou
na ně
tolik zřetel a v důsledku toho zapomínají jejich podstatu. V našich Iuzích a hájích nebyl
problém hodnoty měnit podle toho, odkud vítr zTovna vál' shrbit záda, což dokazuje,
že i v hodnotách se lidé mohou stát flexibilními, většinovémulidu to navíc bude spíšejedno,
pokud se ho to přímo neýká.
Humanitou se rozumí lidskost, lidskostí se rozumí většinou cosi na způsob empatie, soucitu'
určitékrocení zvíŤecíchpudů. Co ovšem humanita doopravdy znamená, můžemeurčit daleko
obtížněji'neboť ji Ize
-
alespoň dle mého názoru
-
rozlišit na normativní a pozitivní.
Vsoučasnédobě se setkáváme často sjevem, kdy pojetí humanity jednoho se jeví jako
ohroŽování evropských hodnot (mezi které humanita veskrze patří) pro jiného. Naopak druhý
se domnívá, že tímto zavrhováním humanity se
ničíevropské hodnoty. Kdo má pravdu? obojí
ve výsledkuvyzní pokrytecky. Zastává však skutečností, že za souěasný stav určitých států
Afriky či Asie nesou odpovědnost i evropské státy
a teď de facto
sklízí,co zasely.
V minulosti došlo k jistým krokům' které nebyly zrovna v souladu s humanitou a mají vliv na
současnou situaci. Konkrétně mínímpředevším kolonialismus; jen od konce druhé světové
války zemřely miliony lidí v jeho přímém důsledku, a1e nikoho to netrápilo. Vzhledem
k tomu, jak dlouho se to dělo' bychom mohli tvrdit' Že vyvražďovat jiná etnika a zasahovď do
jejich životůpatří k evropským tradicím. To si ovšem připustit nemůžeme,tak raději budeme
děIat,
že se to nestalo. Jeden příklad za všechny: Winston Churchill, mu{ kterého si většina
z nás představuje
jako gentlemana, někoho, kdo by evropské hodnoty mohl ztělesňovat.
Přitom se tento člověk může,,chlubit" pouŽitím letectva proti civilistům ve vesnicích
Blízkéhovýchodu v padesátých letech. KdyŽ propuklo šíitsképovstání v Iráku, neváhali jej
prostřednictvím leteckých sil úplně rozdrtit. Nelze klást vinu jen Churchilloví, taková byla
doba, polze pokračoval v zažitéa celkem rozšířenépolitice. Vedla
ke
vzniku
současných konfliktů a jejich podpoře (válka v lráku' v Sýrii)' rasismu, celkovému narušení
přirozeného vývoje v zasažených zemích. Těmito kroky jsme se chtěli obohatit na úkor
z našeho pohledu méně vyspělých zemi, lryužítjich. Přesto někteří vzponínajína doby
kolonialismu
s
jakousi nostalgií, vlastně to mohlo působit jako projev jisté humanity,
postarání se o lepšíživot jinde. S čímŽvzhledem k tomu, jaké oběti si tato činnost vyžádala,
nemohu souhlasit.
A dnes? Vzpomeňme -
Dvě stě životůvyhaslo během kÍátké chvíle.
zemŤe dvě stě PaŤížanů.
Celý svět je otřesen, mění se profilové fotografie na sociálních sítích,konají se pietní akce,
lidé truchlí . ZemŤou dva tisíce Rusů. No' to je smutné, řekneme si. Ale co se dá dělat. o Život
přijde dvě stě tisíc osob zarabského světa. Co nám to cpete? Máme své vlastní problémy, at'
si sami vyřeší, co si zavinili, jejich věc, kdyŽ se chtějí mlátit po hlavě, tak prosím. Dvojí metr
pro lidi, co nejsou jako my. Dokud my činímez1o druhým, pak to není špatně. Ale také z1o
mezi sebou
-
vžd1t nedávný pruzkum dokazuje, že tŤi čtvrtiny Čechůsi myslí, že za
znásilnění si můŽe oběť sama. Do chvíle, dokud ho spáchal bílý ateista nebo křest'an. Jenže
kdyŽ se stejně obludného činu dopustí černoch, muslim nebo nedej bože oba v jednom těle...
To se pak zmachistů domnívajícíchse, Že feminismus Znamená jen přežitek 19. století,
stávají bojovníci za ženská práva. Přitom znásilnění zničíobět' vždy, at' bylo spácháno
kýmkoli. Tito lidé ho vnímajíjen jako dalšízbraň, kterou hodlají použítproti oponentům
v hádce * málokdy jim doopravďy záIežína Životech poškozených.
Domnívám se na základě toho, co se doposud na tomto světě odehrálo, že lidé zatím nepřišli
s řešením světových
problémů,anižby se zabránilo krveprolití. Z toho vyplývá' jak složitě lze
činit rozhodnutí týkajícíse většíhomnoŽství lidí, navíc tak, aby se zachoval soulad
s
tím,
co povaŽuj eme Za správné. Podle mě musíme však stále hledat, nezanevŤít na druhé a pokusit
se alespoň o individuální pornoc či přispění k dosaŽení kýŽeného cíle prostřednictvím
organizované pomoci. Jakkoli však člověk jedná, vjeho činech se jeho hodnoty téměř vŽdy
zřetelně promítnou.
Evropské hodnoty zni jako krásný pojem a opravdu by bylo krásné, kdyby vznešené ideály
fungovaly a neexistovaly zbyečnérozepŤe napříčlidstvem. K jejich stoprocentnímu naplnění
nedojde hlavně proto, že lidé jsou lide a lidmi zůstávají i se svými malostmi, které je často
přerůstají.Přesto si myslím, Že nikdy nenastane doba, kdy by se na ideály mělo zanevřít.
Jejich potřeba spočívátaké v dodávání naděje' v tom jediném, co můžebý dostupné opravdu
všem lidenr bez rozdilu. Na vyuŽití humanity v praxi plošně recept neexistuje, to ovšem
neznamená , že by se j i neměl člověk snaŽit aplíkovat. Hlavně se nenechat znechutit.