Zpravodaj květen 1999

PRAVODAJ
Moravských Bránic
IV. ROČNÍK – KVĚTEN l999
Cena 2,- Kč
Prvomájové vzpomínání
Patřilo kdysi k normalizačnímu bontonu účastnit se prvomájového
průvodu do Dolních Kounic. Jakkoliv to měla být manifestace ideově
politická, byla to spíše příležitost k svěžímu rannímu výletu, příležitost
pokochat se pohledem do údolí řeky ponořené do oparu májové mlhy,
příležitost vychutnat vůni rozkvetlých sakur ve městě.
Když nastoupily po ránu u pomníku krojované skupiny, když přišli
po osmém vlaku vyparádění železničáři a dostavili se po budíčku
s vycíděnými nástroji Myšáci, přidali se civilisté a mohl být dán povel na
pochod.
Řízná muzika vyhrávala až k novobránickému mostu. Tam bylo
tradiční zastavení z prostého důvodu. Muzikanti, kteří od rána svlažovali
vyprahlá ústa, dostali potřebu si odskočit, a kam jinam, než pod most.
Tento jev nikoho nevzrušoval, účastníci průvodu jej tolerovali, ba
považovali by za něco nenormálního, kdyby se zastavení nekonalo.
A šlo se dál. V Nových Bránicích se přidali tamější a obojí bránický
lid svorně pak mířil do Kounic. Tam organizátoři byli, zdálo se, bezradní,
protože jednou jsme pochodovali kounickými ulicemi k tribuně hned po
příchodu, přičemž domácí publikum stálo špalírem, jako by tu parádu měli
obstarat přespolní. Jindy to bylo zase obráceně. Všechen lid se
shromáždil pod tribunou a po řečnění se měl vydat na pochod.
Jenže to jsme byli my přespolní už natolik “ušlí” , že jsme se
potřebovali relaxovat. Věděli jsme kam a jak. Zahrádkáři nalévali totiž
v příjemném zákoutí kvalitní frankovku nebo jiskřivou mülerku. Nebylo
možné na pohárek se nezastavit. A kdo chtěl párek, mohl jej mít.
1
Domů nikdo nespěchal, protože přátelé a známí se tu scházeli
často až po roce. Teprve polední čas zavelel k návratu a k svátečnímu
obědu, který vyhládlým chutnal znamenitě.
Je tomu 28 let, kdy jsem dostal před Prvním májem prostý
korespondenční lístek. Poslal mi jej dobrý člověk, kamarád, Fanouš
Hrubý, se kterým jsme strávili bezpočet hodin v přípravách sokolských
letních karnevalů, šibřinek a divadelních představení. Byl upoután
zákeřnou nemocí na lůžko a na lístku vzpomínal na neopakovatelnou
prvomájovou atmosféru ranního průvodu, kterého se nemohl účastnit. Byl
to vzkaz, jakési poselství plné stesku, lítosti a nenaplněného přání.
Navštívil jsem poté nemocného, abych mu poděkoval za sdělenou osobní
zpověď, abych mu vyjádřil radost z toho, že jsem to byl právě já, komu ji
tlumočil. Byla řeč o průvodu, nebyla řeč o nemoci. Naopak. Mluvili jsme o
plánech, co ještě spolu budeme dělat. Neudělali jsme už nic. Fanouš za
dva měsíce 15. července zemřel.
I taková vzpomínka patří bohužel do prvomájového koloritu.
Jan Kouřil
Velikonoce v mateřské škole
Týden před Velikonocemi jsem přijal z plakátu pozvání do mateřské školy
k malování kraslic. Ne, že bych sám maloval, ale ze zpravodajské
zvědavosti. Vyzbrojil jsem se obuví na přezutí podle pokynů a byl jsem
mile překvapen.
Mateřská škola uspořádala akci, která by se mohla stát dobrou
tradicí připomínající jednak dětem Velikonoce s jejich zvyklostmi, jednak
veřejnosti smysluplné poslání mateřské školy v bránickém společenství.
V náplni akce bylo zdobení kraslic a perníčků, pletení žil a
malování tematických obrázků. Tyto úkoly plnily většinou děti z mateřské
školy se svými rodiči za instruktáže učitelky Sylvy Kouřilové, která akci
připravovala a organizovala. Při činnostech jí pomáhala paní Krčmařová a
skupina chlapců, kteří pletli pomlázky.
Po splnění jednotlivých úkolů dostaly děti odměnou nejen vlastní
výrobky, ale i obrázky orazítkovaný účastnický list – stylizovaný čtyřlístek.
Zaujatost dětí i radost z naplnění úkolů svědčily o tom, že se
organizátorka strefila do černého a že se aktivita dětí přenesla i na
rodiče, kteří zajisté splatí škole za tuto akci svou vstřícnou přízní.
- il
2
To byla výstava!
Školská a kulturní komise uspořádala se základní školou o
Velikonocích 4. a 5. dubna ve škole výstavu akvarelů Krása kroje místní
výtvarnice Růženy K r č m a ř o v é a řezbářských artefaktů paní Marie
H l a d k é - Robotkové.
Byla to na místní poměry kulturní událost mimořádného významu.
Výstava Růženy Krčmařové naplnila mou naději, kterou jsem
vyslovil v listopadovém Zpravodaji v recenzi její přehlídky akvarelů
v dolnokounickém klášteře, že se i u nás naskytne příležitost pochlubit se,
že mezi námi žije výtvarnice, jejíž tvorba přesáhla hranice českého
regionu. Stalo se a jsme na to pyšní.
Paní Marie Hladká vystavovala své řezbářské práce vůbec poprvé
nejen u nás. Své zálibě se začala věnovat až v důchodu ve skrytu chaty
na Jihlavě pod Templštýnem. Její tvorba byla dosud známa jen
nejbližším, a proto tím více překvapila veřejnost.
Seznamme se s oběma výtvarnicemi a jejich tvorbou blíže.
Růžena K r č m a ř o v á pochází z Velkých Pavlovic. Od dětství
ráda kreslila. Svůj talent mohla rozvinout s profesní zaměřeností na
Střední průmyslové škole oděvní v Prostějově v oboru návrhářství. Kolik
bylo za tu dobu studií a skic postav, těžko si představit. Talent podpořený
usilovným studiem přinesl své ovoce nejen v pozdější pedagogické
činnosti, ale zejména v jeho šťastném propojení s folklórem.
A tu nacházíme odpověď na otázku, která se vtírá při pohledu na
vystavené akvarely: “Kde se bere v kreslířce ta jistota linky roztančeného
pohybu, ta jednoduchá a úsporná křivka, která přesvědčuje právě svou
prostotou?” Zaujme při pohledu na obrázek natolik, že nabýváte dojmu,
jako by chtěl taneční pár či sólista z paspartu obrazu vystoupit a před
Vámi zatančit vrtěnů, verbuňk či krajku cifrovaných figur.
Ale nejen Slovácko, také Haná, Horácko, Valašsko, slovenská
Detva a Važec nabízejí svou malebnost v
jedinečných a
neopakovatelných studiích ladných křivek. V tanečním zápalu se ztrácí
lidská tvář, protože není důležitá. Dominují rozevláté suknice, stuhy,
pružné nohy v čižmách, vláčné paže v pyšných rukávcích, to všechno
ponořené do rozjásané koupele barev nanesených jentak, lehce,
vzdušně, jak se na akvarel sluší.
To je svět, v němž Krčmařová našla po putování Slovenskem i
dalekou Indií zalíbení. Autorka mu rozumí nejen odborně, ale i svou duší.
Znalosti z oboru folkloristiky a výtvarný projev uplatnila Krčmařova
od roku 1986 na 20 společných výstavách, na 33 výstavách samostatných
doma, na Slovensku, v Rakousku a ve Švýcarsku. Její akvarely vlastní
3
ctitelé umění nejen v evropských zemích, ale i v zámoří (USA, Kanada,
Australie).
Se jménem Krčmařová se setkáváme na tiskovinách různého
žánru vztahujících se k folklóru (plakáty, letáčky, pozvánky), kde uplatňuje
kresbou svůj vztah k tomuto svébytnému lidovému umění.
Se jménem Krčmařová se můžeme setkávat i na stránkách
našeho Zpravodaje. Za to upřímné poděkování.
Marie H l a d k á se narodila v moravskobránické rodině Robotků.
Své dětství prožila ve venkovském prostředí, které významně ovlivnilo její
pozdější tvorbu.
Láska k přírodě byla zakódována v genovém fondu a projevila se
zcela náhodně při pobytu na chatě.
Před pěti lety spadl u chaty strom. Byla to lípa,. Se stromem se
všichni sžili natolik, že jim bylo líto spálit dřevo v ohni táboráku. Naopak.
Při večerním posezení u ohně chyběla ozdoba – totem. Kohosi napadlo,
že by se dal ze stromu vytesat. Stalo se. Díla se ujala paní Hladká a
pomocí prosté zálesácké sekyry stvořila dílo všemi obdivované.
Při práci zbylo ještě dost dřeva na lžičky, solničky a další drobnosti
do chatařské kuchyně. Radost z výrobků vedla paní Hladkou
k obtížnějším úkolům. Vyřezávala manželovi stylizované hlavičky jako
zátky k vinařským sudům. Odtud se odvíjela tvorba závažnější, které
dominují sakrální plastiky, např. Kristova hlava – symbol utrpení nebo
úsměvné jesličky. Přicházely další inspirace vyjádřené trojrozměrnými
dekorativními prvky přerozmanitých tvarů i užití.
Strom, který splnil své poslání, spadl. Ale jeho dřevo, ten materiál
z nejušlechtilejších, žije. Člověk – samouk v něj vdechl kus svého života,
který přináší radost a uspokojení nejen jeho tvůrci, ale i těm, kteří měli
možnost seznámit se s tvorbou na výstavě.
Výstava, které byla věnována značná propagace, se těšila zájmu
návštěvníků i ze vzdálených míst. Navštívilo ji 205 osob, v úterý pak 80
dětí z mateřské školy a základních škol z obou Bránic, s nimiž výtvarnice
besedovala o obrazech.
Instalace výstavy byla účelná a vkusná. Významně pomohlo
zapůjčení panelů a soklů z Okresního muzea v Ivančicích. Hudební kulisu
obstarala reprodukovaná cimbálová muzika, se zájmem sledovali
návštěvníci krátké promítání videofilmu o Dolních Kounicích. V příjemném
prostředí se vybralo na dobrovolném vstupném pro základní školu
3110,60 Kč.
V návštěvní knize se objevily tyto zápisy:
- Děkujeme za pohlazení na duši. Přejeme hodně tvůrčí invence.
- Výstava nás velmi potěšila.
4
-
-
Malá vesnice s velkým uměním.
Jsme překvapeni jak řezbou, tak i krásnou kresbou. Bylo to milé
setkání.
.
Netušili jsme, jaká krásná díla vznikají v Bránicích.
Akvarely Růženy Krčmařové jsem již viděla a obdivovala v klášteře.
Jsou stále okouzlující. Milým překvapením jsou dřevořezby. Všechno
je hezky sladěno. Děkujeme za zážitek.
Výstava velice krásná. Na takové občany může být naše obec hrdá.
Překvapilo nás nadání a krása provedení jak v kresbě, tak v řezbě.
Dobrá věc se podařila, všem návštěvníkům oči rozzářila.
Přejeme paní Krčmařové a Hladké hodně dalších tvůrčích úspěchů.
Dýchá z toho radost a svěžest. Moc se nám to líbilo.
Potěšení pro srdce.
Děkujeme za příjemné a velmi milé zakončení velikonočních svátků a
doufáme, že budeme moci brzy navštívit další z Vašich výstav.
… a dalších 78 pochval: “Bylo to pěkné. Moc se nám to líbilo.”
Jan Kouřil
Ohlédnutí a poděkování
Chtěla bych se také ještě v krátkosti na pár řádcích ohlédnout za
velikonoční výstavou Růženy Krčmařové “Krása kroje” a dřevořezeb Marie
Hladké, která probíhala u nás v prostorách naší školy.
Nechci opakovat slova hodnocení a chvály, která patří nejen
vystavovatelkám, ale i pořadatelům a v neposlední řadě i návštěvníkům,
bez kterých by výstava nesklidila takový úspěch.
Chci především velice poděkovat nejen za pěkný kulturní zážitek a
poutavou besedu pro děti, ale také za částku 3110,60 Kč, která byla
vybrána na vstupném a věnována škole.
Zvažovala jsem, jak s tímto obnosem naložit, aby byly odměněny
všechny děti. Nejlépe tedy asi bude použít peníze na školní výlet. Doufám,
že si této štědrosti budou žáci patřičně vážit a návštěva hvězdárny a
zoologické zahrady se jim bude zamlouvat.
Mgr. Ilona Klímová
Májová moudrá slova
Zkus rozumovat nad láskou a přijdeš o rozum.
Francouzské přísloví
5
6
7
Blahopřání našim občanům
Zoufalá
Schořová
Oulehlová
Rathouzský
Koblížek
Fraibergová
Julie
Aloisie
Marta
Jan
Vilém
Běla
9.5.1915
13.5.1917
14.5.1924
14.5.1913
21.5.1913
29.5.1929
84 r.
82 r.
75 r.
86 r.
86 r.
70 r.
Pro dlouhou chvíli
č.p.290
č.p. 18
č.p. 11
č.p. 45
č.p. 43
č.p. 57
Řešení úkolu z minulého čísla
Petr půjčil Pavlovi 200 Kč
s podmínkou, že mu Pavel vrátí za
první korunu jeden haléř, za
druhou koruna dva haléře, za třetí
korunu tři haléře atd. Kdo na tom
vydělal?
OÚ informuje
Ivančický ústav pro neslyšící (Speciální školy pro neslyšící) si
připomíná 105. výročí založení. Při této příležitosti nabízí veřejnosti
prohlídku svého zařízení - Den otevřených dveří, a to ve středu 5. května
od 8.00 do 17.00 hodin.
Veřejné zasedání obecního zastupitelstva bude 9. května 1999
ve 14.30 hodin v budově hasičské zbrojnice.
Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil
8
Ilustrace Růžena Krčmařová
Z obecní kroniky (11)
(Zapsal 12. srpna 1907 Václav Götz, řídící učitel)
9
Práce žáků základní školy
Kristýna Kališová 2. tř.
Nikola Glcknerová 2. tř.
Rosťa Sládek 4. tř.
Iva Kouřilová 3. tř.
Lenka Plivová 3. tř.
Markéta Matušková 4. tř.
Tomáš Procházka 4. tř.
Maruška Burešová 4. tř.
10
11
Středa 2.9.1998
Big Hill
Neděle 13. 9.1998
Lhář, lhář
Pátek 26.9.1998
Mercury
Pátek 4.9.1998
Střelci na útěku
Středa 16.9.1998
Sběratel polibků
Neděle 27.9.1998
Labutí princezna
Neděle 6.9.1998
Země policajtů
Pátek 18.9.1998
Nebezpečné hry
Středa 30.9.1998
Zaříkávač koní
Středa 9.9.1998
Proč kočka není pes l
Neděle 20.9.1998
Mortal Kombat 2
12
Pátek 11.9.1998
Mimic
Středa 23.9.1998
Velké naděje
13