Jako Pavel

Informace
o životě
a aktivitách
paulínek
v České republice
5/2009
www.paulinky.cz [email protected]
Editorial
Milí přátelé,
v minulém čísle naší přílohy Jako Pavel
jsme Vás pozvaly na malou procházku po některých místech Apeninského
polostrova, kudy apoštol Pavel prošel na své
cestě do Říma. Naší poslední zastávkou byl
starobylý úsek slavné Via Appia, která nás
dovedla až k branám Věčného města.
V době, kdy vychází toto nové číslo našeho
katalogu, se mnozí z Vás chystají na letní
dovolenou. Možná, že i Vás cesty zavedou
k branám starobylého města Říma, a ačkoli Rok svatého Pavla je už za námi, Apoštol národů se Vám v uplynulém roce stal
o něco bližším, takže rádi zajdete na místa,
která tradice spojuje s jeho životem.
Když zalistujete v běžných turistických průvodcích Římem, abyste našli místa spojená
s apoštolem Pavlem, obvykle Vás zavedou
k bazilice sv. Pavla za hradbami. Málokdo
se však zatoulá na turisticky méně frekventovaná místa. Jedním z nich Vás chceme
provést v tomto čísle našeho magazínu.
Internetová stránka
http://svatypavel.paulinky.cz/
zůstává i nadále v provozu.
tel./fax: 222 311 206, 224 818 757
Svatý Pavel v Øímì
V závěru Skutků apoštolů čteme:
Když jsme dorazili do Říma, dostal Pavel
povolení, že může bydlet sám s vojákem,
který ho hlídal. Za tři dni potom svolal
si tamější židovské přední muže. Když
se sešli, řekl jim: „Bratři, já jsem neudělal nic proti izraelskému lidu ani proti
zvykům přijatým od předků. Přesto však
jsem byl z Jeruzaléma v poutech vydán do
moci Římanům. Ti mě po výslechu chtěli
propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval
smrt. Když se však židé proti tomu stavěli,
byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne
proto, že bych chtěl na svůj národ něco
žalovat. Kvůli tomu jsem si přál, abych
vás mohl uvidět a promluvit s vámi. Vždyť
pro naději Izraele v Mesiáše nosím tenhle
řetěz.“ Ale oni mu řekli: „My jsme nedostali o tobě žádnou zprávu z Judska, ani
nepřišel nikdo z bratří, aby nás upozornil
nebo pověděl o tobě něco špatného. Ale
přece bychom se rádi od tebe dověděli,
jakého jsi smýšlení; neboť o této sektě
víme to, že se všude setkává s odporem.“
Dohodli s ním tedy určitý den a sešli se
k němu do jeho bytu v počtu ještě hojnějším. On jim od rána do večera vykládal
a dosvědčoval Boží království a snažil se
je přesvědčit o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova Zákona a z Proroků. Jedni se dali jeho
slovy přesvědčit, druzí však nevěřili. […]
Celá dvě léta zůstal pak ve svém najatém
bytě a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli. Zcela otevřeně a bez překážek
hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši
Kristu.
Sk 28,16-24.30-31
O přesném místě Pavlova pobytu v hlavním městě Římského impéria biblický text
nepřináší žádnou zprávu. Mimobiblické
prameny a hlavně svědectví tradice nás
však vedou k malému kostelíku...
San Paolo alla Regola
Římský kostel San Paolo alla Regola
najdete na náměstí stejného jména Piazza San Paolo alla Regola nedaleko řeky
Tibery, přibližně v oblasti mezi dvěma
mosty Ponte Sisto a Ponte Garibaldi,
poblíž ostrova Isola Tiberina. Z prostředků městské hromadné dopravy do těchto
koutů jezdí tramvaj č. 8 nebo autobusy
23, 271 či 280. Přímo ke kostelu se však
dostanete pouze pěšky.
Zde najdete kostel San Paolo alla Regola
Kostel je otevřen v těchto hodinách:
Po – So: 10.00 – 12.30 a 17.00 – 20.00 h
Ne: 11.00 – 13.00 h
Mše sv. se zde slaví:
Po – So: 19.30 h
Ne: 12.00 h
Je možné domluvit se na otevření kostela
i mimo tuto dobu, a to na e-mailové adrese: [email protected].
Historie a nìco o umìní
Proč se tato římská čtvrť vlastně jmenuje Alla Regola? Časté záplavy řeky Tibery do těchto částí města nanášely vrstvy
naplavenin, proto byla zóna vlhká a bahnitá. Pravděpodobně proto dostala název
Arenula. (Italské slovo arenella znamená
jemný písek.) Výslovnost se pak změnila
na areola nebo reula a později na regola.
Archeologické výzkumy v těchto místech
odhalily nejen několikavrstvé pozůstatky
starých římských domů, ale také prokázaly, že v místech současného kostela San
Paolo alla Regola se nacházely antické
sýpky na uchovávání obilí (lat. horreum)
z časů císaře Domiciána. Sýpky se údajně
používaly až do středověku. Zmiňuje je
i apokryfní spis o Pavlově pobytě v Římě,
jehož vznik se datuje ještě před rok 180.
Zde je uvedeno, že Pavel bydlel v Římě
v blízkosti sýpek a že si pronajal větší
místnost vhodnou ke kázání před početným posluchačstvem na kraji města, přesněji extra urbem, což tou dobou opravdu
bylo mimo město.
Usuzuje se, že kromě obilí se v těchto částech mohly skladovat i materiály
potřebné k výrobě stanů (samozřejmě
ne takových, jak je známe dnes). Víme,
že tímto řemeslem se živili například
manželé Akvila a Priska, kteří byli Pavlovými spolupracovníky. Je pravděpodobné, že i Pavel si vydělával na živobytí tímto řemeslem, což také mluví ve
prospěch argumentů o Pavlově pobytu
v těchto částech Říma.
Pozdějším dokumentem je pergamen
z 28. června 1245 (napsán gotickým písmem), kde se kromě jiného říká, že široká
ulice „v tomto místě“ se jmenovala Via
Pauli, tj. Pavlova. Později dostalo toto
místo také název Scuola san Paolo.
Je tedy zřejmé, že v povědomí prvních
i pozdějších křesťanů zůstala živá vzpomínka na toto místo jako na místo Pavlova
pobytu. Nejprve zde vznikla oratoř nebo
tzv. domus ecclesiale. Za papeže sv. Silvestra ve 4. stol. byl vedle oratoře postaven i první kostel. Podle tradice papež
Damasus (rovněž ve 4. stol.) administrativně přičlenil kostel k bazilice sv. Vavřince. Další doložitelná zmínka o existující
budově kostela je z roku 1186. Chrám
patřil původně augustiniánům, později byl
svěřen františkánům. V 17. stol. byl přestavěn a poslední podobu pozdního římského baroka nese z počátku 18. stol.
Fasáda kostela San Paolo alla Regola
Foto: Andrea Hýblová
Když roku 1552 vznikl Cech koželuhů, kteří se věnovali zpracovávání kůže
a jejímu barvení, jeho členové si během
liturgických obřadů oblékali bílé hábity zdobené ikonou sv. Pavla s mečem.
Vedle „klasického“ patrona koželuhů sv.
Bartoloměje se tedy patronem římských
koželuhů stal i sv. Pavel.
Detail reliéfu sv. Pavla na fasádě kostela
Foto: Andrea Hýblová
V roce 1997 bylo zjištěno, že došlo k výraznému narušení statiky kostela, a proto byl
na dlouhou dobu uzavřen. Před zahájením
jubilejního Roku sv. Pavla zde proběhly rekonstrukční práce, avšak nečekejte
žádnou skvostnou svatyni v plném lesku.
Nicméně, navzdory poněkud zanedbanému vzhledu toto místo zůstává pro ctitele
a znalce svatého Pavla opravdovou „pavlovskou perlou“. Už i proto, že se nachází
stranou od běžných turistických itinerářů,
a tudíž poskytuje příjemné a tiché místo
k zastavení a k modlitbě.
Samotný kostel sice nepatří k největším
uměleckým skvostům Říma, avšak na jeho
stavbě a výzdobě se podíleli architekti P.
Giovanni Battista Borgonzoni, Giacomo
Ciolli, Giuseppe Sardi a malíři Luigi Garzi,
Giacinto Calandrucci, Salvatore Monosilio,
Biagio Puccini, Ignaz Stern, Michele Rocca di Parma či sochař Alessandro Algardi.
Jménem není znám autor pravděpodobně
nejvzácnějšího obrazu – starobylé fresky
ze 14. stol. (byla zachována a přenesena
i po přestavbě kostela) Madony s dítětem,
tzv. typ Milostiplné Marie.
Při prohlídce kostela nezapomeňte vstoupit i do malé místnosti nalevo od oltáře. Je
to takzvaná Oratoř svatého Pavla.
Snad zde bylo to místo, kde apoštol bydlel a vyučoval. Nad vchodem je nápis,
o jehož datu se říká, že je z časů dávných,
a který byl znovu a znovu obnovován
a tak se zachoval až dodnes: Divi Pauli
Apostoli Hospitium et Schola – Příbytek
a škola apoštola Pavla. Dovnitř se schází
po schůdcích. I tak byl původní prostor
položen ještě nížeji. Po mnoha zátopách
z Tibery došlo totiž během dějin k navýšení terénu, a proto jsou ulice současného
Říma položeny výše.
Uvnitř oratoře nyní nenalezneme téměř
nic. Na konci 16. stol. při stavebních pracích na okolních domech a úpravě vedlejší
ulice došlo k mnoha změnám a poničení
všeho, co odkazovalo na antické časy.
Proto dnes spatříme jen mozaiku svatého
Pavla z počátku 19. stol. Jejím autorem je
prof. E. Cisterna. Na mramorových deskách po jejích stranách čteme dvě latinské citace: „Pro naději Izraele v Mesiáše
nosím tenhle řetěz“ (Sk 28,20) a „Ale
Boží slovo spoutáno není“ (2 Tim 2,9).
Prostota a klid tohoto místa přímo vybízejí
k zastavení se a k navázání tichého dialogu
s tím, kdo tu před dvěma tisíci lety svým
současníkům hlásal evangelium, a k prosbám o jeho přímluvu, abychom i my byli
věrnými svědky Ježíše Krista.
Pár zajímavostí na závìr
Kostel San Paolo alla Regola je jediný
katolický kostel v centru Říma zasvěcený tomuto apoštolovi. Bazilika svatého Pavla za hradbami byla totiž kdysi mimo území města, nepatří tedy do
centra města.
V tomto kostele začala tradice ekumenických modliteb za jednotu křesťanů.
Po 2. vatikánském koncilu se Týden
modliteb za jednotu křesťanů zahajuje i ukončuje v Bazilice sv. Pavla za
hradbami.
Mozaika v Oratoři sv. Pavla. Foto: Anna Mátiková FSP
Toto místo se někdy označuje i jako
„první“ Pavlův příbytek v Římě. Není
vyloučeno, že apoštol opravdu odešel
na misie do Španělska a cestoval znovu po Malé Asii a Řecku, snad v letech
63–67 (viz 2 Tim 4,6-8 a 1 Tim 1,3.5).
Někteří badatelé se domnívají, že po
opětovném zajetí a uvěznění v Římě
pobýval v místech, kde se dnes nachází
kostel S. Maria in Via Lata.