NEVYUŽÍVANÉ KOSTELY

ZMĚNA V UŽÍVÁNÍ KOSTELŮ
Kriteria a pomoc při rozhodování o změně v užívání
kostelů
24. září 2003
Vydavatel: Sekretariát Německé biskupské konference, Bonner Talweg 177, 531 29 Bonn
Předmluva
V rámci studijních dní k tématu liturgie se němečtí biskupové na svém podzimním
shromáždění r. 2002 zabývali i otázkou využití a zachování budov kostelů.
Aktuálnost a naléhavost této otázky je nasnadě. Vezměme si třeba demografický vývoj
v naší zemi, stěhování mnohých ze svých dřívějších bydlišť, i úbytek členů církví; vezměme
si problém klesající návštěvnosti bohoslužeb, nedostatek kněží a s tím spojené fúze farností a
vznik tzv. pastoračních jednotek. Vezměme si sekularizaci ve společnosti, která zasahuje
všechny oblasti života včetně církevního. A vezměme si především enormní finanční zátěž,
která je spojena s přiměřenou údržbou budov kostelů.
Přes, anebo právě pro tuto neúprosnou a v mnohém ohledu hořkou realitu jsme my,
biskupové, byli žádáni o to, abychom nejprve a především zdůraznili nezastupitelný význam
našich kostelů a kaplí. Vždyť kostel není ledajaká budova. Kostel není jen orientační bod
v krajině, architektonický akcent našich měst a vesnic nebo jen pamětihodnost, kterou je třeba
ochraňovat. Pro nás, katolické křesťany, je každý kostel především domem Božím, domem
slavení bohoslužeb farnosti a domem modliteb jednotlivce. V našich kostelech je patrná
přítomnost Boží, jsou to prostory úcty a uctívání. To, co naše křesťanské povolání nejhlouběji
utváří je v našich kostelech „patrné“: slovo Boží a tajemství našeho vykoupení. Tak jsou naše
kostely kamennými svědky víry a – ve své architektonické a umělecké rozdílnosti –
zosobněné teologie.
Před nedávnem jsem vydali dvě směrnice 1 které zvou k tomu, abychom naplnili naše
kostely životem víry, i když třeba už nejsou používány – nebo ne zcela – pro bohoslužby.
V mnoha případech však nezbývá než učinit dalekosáhlejší rozhodnutí. Proto nabízíme v této
směrnici kriteria pro rozhodování v takových situacích a doporučení k vyváženému a
zodpovědnému rozhodnutí, pokud dojde k nutnosti přeměny nebo zrušení, prodeji nebo
dokonce zbourání kostela. Mnoho lidí nás o takovou pomoc prosilo.
Bonn/Míšeň, na Svátek všech svatých, 1. listopadu 2003
+ Kardinál Karl Lehmann, předseda Německé biskupské konference.
1
Prostory ztišení. Myšlenky k ochraně ohroženého dobra v našich kostelech. Němečtí biskupové, Liturgická
komise č. 26. vyd. Sekretariát Německé biskupské konference, 14. 2. 2003; Být misionářskou církví.Otevřené
kostely – hořící svíce – slovo ukazující, Němečtí biskupové č. 72, vyd. Sekretariát Německé biskupské
konference, 28. 4. 2003.
2
Obsah
Úvod……………………………………………………………………………………………4
1. Nástin problému……………………………………………………………………………5
2. Církevní prostory a budovy kostelů…………………
2. 1. Vnímání vnitřní………………………………...
2. 2. Vnímání vnější……………………………………………
3. Veřejný zájem……………………………………………………………..
4. Zásady rozhodování
4. 1. Církevně – liturgické aspekty………………………………………………..
4. 2. Památkově-kulturní aspekty……………………………………………………….
4. 3. Stavebně – technické aspekty……………………………………………….
5. Případy………………………………………………………………
5. 1. Budova kostela zůstává v církevním vlastnictví………………………………………
5. 1. 1. Změna liturgického využití……………………………………………………..
5. 1. 2. Ukončení liturgického využití…………………………………………….
5. 2. Budova kostela je prodána………………………………………………………….
5. 3. Budova kostela je zbourána…………………………………………………………
6. Praktické úvahy………………………………………………………………………….
6. 1. Diecézní poradní výbory…………………………………………………………..
6. 2. Sběr dat a popis objektu…………………………………………………………
6. 3. Postup………………………………………………………………………….
6. 4. Aspekty financování…………………………………………………………….
7. Právnické aspekty……………………………………………………………………..
Dodatek: Ritus pro profanaci kostela……………………………………………………
3
Úvod
S velkou úctou byly od nejstarších dob ctěny kostely, „v nichž se shromažďuje
křesťanská obec, aby naslouchala Božímu slovu, společně se modlila (a) slavila Eucharistii a
další svátosti.“ 2 Proto je každá budova kostela svědkem víry, viditelným důkazem křesťanské
identity a „zvláštním způsobem znamením církve putující po zemi, a současně obrazem
církve, která již dlí v nebi“. 3 „Podle starého křesťanského obyčeje je kostel „vysvěcen při
zvláštní slavnosti Páně“. 4 V modlitbách a úkonech slavnosti posvěcení kostela je důrazně
vyjádřen teologický význam kostela.
Přitom se nesmí zapomínat na to, že budova kostela má pro členy farnosti také
emocionální kvality. Často jsou to místa, v nichž prožili důležité okamžiky svého
křesťanského života: křest, první přijímání, biřmování, svatbu, pohřeb apod.
Potud jsou kostely kromě svého stavebně nebo uměleckohistorického významu také
značeny živou a prožívanou estetikou víry.
Přesto v dějinách církve vždy z různých příčin docházelo ke změně užívání, profanaci
a bourání kostelů. Důvodem byly hospodářské záležitosti, války, rušení klášterů, především
následky sekularizace po roce 1803. Z kostelů se staly knihovny, zasedací sály, výstavní
prostory, koncertní sály, správní budovy a byty.
Dnes se zachování a využití kostelů stalo v Německu často problémem. Příčiny toho
jsou komplexní a jejich zhodnocení je diferencované a je třeba postupovat v každém
jednotlivém případě individuálně. Situace nutí k rozhodnutí a jednání. Proto má tato směrnice
být pomocí pro všechny, kteří jsou odpovědni za stav kostelů.
2
Posvěcení kostela č. 1.In: Posvěcení kostela a oltáře. Posvěcení olejů, Pontifikále IV, Trier 1994, str. 25.
Tamtéž č. 2
4
tamtéž
3
4
1. Nástin problému
Změněné počty
Od 50. let neustále klesá počet návštěvníků nedělních bohoslužeb, a to z původních 12
milionů na nynější cca 4 miliony, což nutí k zamyšlení nad nabídkou a využitím prostor.
Přitom je využití kostelů během církevního roku velmi různé. Na svatbách,
patrociniích, rodinných bohoslužbách, pohřbech bývají kostely plné, dokonce přeplněné.
Přesto však nelze zastírat, že situace je velmi vážná. Na základě zmenšení mnohých farností a
nízkého počtu kněží byly v současnosti ve všech německých biskupstvích vyvinuty nové
pastorační koncepce. Vznik pastoračních jednotek má za následek menší úlohu nebo využití
kostelů či církevních prostor.
Když např. sousední městské farnosti budou sloučeny do jedné, je vhodné
odpovídajícím způsobem snížit také počet bohoslužeb. To může vést k tomu, že kostely již
nebudou třeba. Jde tu o to vytvořit životaschopné farnosti a připravit pro ně potřebné prostory.
Změna životního prostoru
Drahý obytný prostor ve městech nutí mnohé lidi, aby si hledali bydlení ve vnějších
zónách, kde se zřizují nové a cenově příznivé obytné oblasti.
Pustnutí městských center, v nichž často nacházíme důležité církevní stavební
památky – často komunitní kostely, které se staly farními teprve v důsledku sekularizace – to
je další problém.
Další potíž se objevuje v souvislosti s počtem a polohou kostelů: mnohé a často příliš
velké kostely leží mimo dnešní obytná centra.Vysoký počet kostelních novostaveb –
především z poválečné doby – nás nutí k přehodnocení stavu, zvláště tam, kde městská
výstavba probíhá navzdory územnímu plánování.
Mnohé obce se cítí být nuceny zamykat své kostely mimo dobu bohoslužeb. Kostely
však nejsou jen shromažďovacím místem obce pro účely bohoslužby, ale jsou i místem
osobní modlitby a zbožnosti.
Změněné rámcové finanční podmínky
Ubývají příjem z církevní daně, kostelních a dalších sbírek vede k tomu, že mnohé
farnosti si již nemohou dovolit údržbu svých budov.
5
Nejen náklady na údržbu a zachování budov, ale i rostoucí nároky na církevní prostory
a s tím související doprovodné výdaje (personál, teplo aj.) překračují finanční možnosti
farností a dalších církevních organizací.
Problém se ovšem v žádném případě netýká jen farních kostelů. Vzdání se klášterů,
církevních a charitativních zařízení vede k vyprázdnění klášterních a poutních kostelů a kaplí.
2. Církevní prostory a budovy kostelů
Staré i nové budovy kostelů charakterizují obraz našich měst a vesnic. Jsou to kamenní
svědkové křesťanské víry, „znamení a symboly nadpozemské skutečnosti.“ 5 Prostor kostela
má různé funkce pro křesťanskou obec a společenství a její bohoslužbu.
2. 1. Vnímání vnitřní
Podle své vnitřní orientace jsou kostely:
místa posvátného
Prostor kostela slouží především liturgii a svým uspořádáním bytostně odpovídá jejím
potřebám. Jeho posvěcení ho charakterizuje coby místo pro slavení liturgie. Podle
křesťanského chápání je to sakrální prostor potud, pokud v něm probíhá posvátné dění. Jeho
posvátnost se zakládá ve shromáždění a skrze jím uskutečňované slavení stejně jako
v přítomnosti Kristově a eucharistické svátosti.
místa různých bohoslužeb
Kromě slavení eucharistie jako nejvyšší formy křesťanské liturgie nabízejí kostely a
kaple také prostor pro množství dalších bohoslužebných forem farnosti a dalších společenství:
slavení ostatních svátostí a svátostin, slavení bohoslužeb slova, zvláštní slavnosti v průběhu
církevního roku, pobožnosti a procesí.
místa individuální zbožnosti
Kostely nabízejí prostor také pro osobní modlitbu jednotlivce a jsou místy odpočinku
pro lidi ve stále hektičtějším a zekonomizovaném světě. Modlitba, osobní pobožnost, úcta ke
svatým zde mají své místo. Mimo časy bohoslužeb jsou otevřené kostely místem uctívání. 6
5
6
II. vatikánský koncil, konstituce o liturgii „Sacrosanctum koncilium“, čl. 122.
CIC can. 937
6
místa náboženské tradice
Kostely jsou zvláštními místy i proto, že se zřizují na zcela zvláštních místech. To
platí pro kostely na hřbitovech, hrobech mučedníků nebo světců, na místech, která od
pradávna slouží jako svatá místa úcty, na místech, na nichž se staly zázraky. Tato místa byla
v průběhu dějin až do dneška posvěcována bohoslužbou.
místa různého využití
Velké kostelní prostory nabízejí šanci pro využití překračující úzké vymezení ve
smyslu bohoslužeb. V kostelech probíhala plenární zasedání II. vatikánského koncilu a
Würzburské synody. Vedle určení pro liturgii slouží kostely i pro neliturgické účely farnosti a
veřejnosti: koncerty, výstavy, duchovní hry, právnické akty, shromáždění…
Význam kostelů překračuje duchovní využití církevního prostoru.
2. 2. Vnímání vnější
Podle své vnější orientace jsou kostely:
místa přítomnosti církve
Kostely nejsou jen stavby pro obec a jednotlivce, jsou také znamením křesťanských
dějin a současnosti. Mají charakter připomínky a nesou stopy života církve ve stále
sekularizovanější společnosti. Budova kostela zpřítomňuje církev na veřejnosti.
místa identity jednotlivce i skupin
Kostely jsou místem zakotvení individuální i kolektivní identity. Jsou centrem zvyků a
lidové zbožnosti. Jako osobní místa vzpomínek zprostředkují zakotvení a mají emocionální
kvality. To platí i pro lidi, kteří se (už) na církevním dění nepodílejí nebo dokonce stojí mimo
církev. To dokládají příklady nasazení necírkevních skupin pro zachování ohrožených
kostelů.
Místa zakoušení jiné skutečnosti
Kostely jsou oázami ve světě merkantilního ekonomizovaného prostředí a
všeobecného tlaku na výkonnost. Společnost i jednotlivci potřebují místa ztišení a spočinutí,
která jsou prosta naléhavosti všedního dne. Zde se nejen věřící setkávají s jinou životní
7
skutečností, která umožňuje zastavení a popřemýšlení. Jsou to místa cesty ke spiritualitě a
smyslu. Vyzařování prostoru a jeho uměleckých děl umožňuje setkání s neuchopitelným
tajemstvím, tedy Bohem.
místa umění a dějin
Často jsou kostely stavebně historickými památkami. Jako svědkové historie a umění
překračují církevní rámec. Mají charakter utváření místa a jsou zpřítomněním historických
událostí a živé religiozity. Proto existuje velký zájem na jejich zachování i ze strany
památkové péče.
Veřejný zájem
Zacházení s budovami kostelů se dotýká také státu, spolkových zemí a místních
komunit. Péče o památky je v zájmu veřejnosti. Proto Rada Evropy stanovila, že nepoužívané
kostely nesmějí být zanedbávány a mají být chráněny proti zničení a nepřiměřenému zneužití.
Mají být pro svůj architektonický a historický význam zachovány jako kulturní dědictví, aby
naší minulosti byla zajištěna budoucnost. Proto by mělo být podniknuto vše, aby byla
existence těchto budov zajištěna citlivým využitím, které by pokud možno bylo v souladu
s dřívějším určením. Protože kostel většinou je středem života a ústředním atributem
společenství stejně jako místním znakem, měl by dotyčné obci být poskytnut dostatek času a
dostatečná podpora. 7
Také v zákonech Spolkové republiky Německo se poukazuje na to, že stát má
povinnost zachování veškerého kulturního dědictví, tedy i církevního. V Německu je péče o
památky věcí spolkových zemí, které je upravují v platných památkových zákonech. 8 Na ně
navazuje příkladně „Drážďanská výzva na ochranu církevních stavebních památek“ z roku
1995: „Již po staletí je církevní umění a kultura bytostnou součástí západního kulturního
dědictví a tradice.“ 9
Německá katolická biskupství jsou si přitom také vědoma svého úkolu na zachování
církevních památek. Na jejich údržbu vydala německá biskupství v letech 1996 – 200 více
než 2,1 miliardy euro. Vzhledem k státnímu podílu ve výši 15% je třeba připomenout státu,
spolkovým zemím a komunitám jejich zodpovědnost za údržbu budov v církevním
vlastnictví.
7
Srv. Rada Evropy, Rezoluce 916 (1989) na 41. řádném zasedání.
Srv. Bernard Matzig, Kirchen in Not, Bonn 1997, 91-94.
9
Tamtéž str. 97
8
8
Partnerem církve při zachování církevního majetku je státní památková péče. Té jde o
zachování a smysluplné využití chráněných staveb v kontextu státního nebo zemského vlivu.
Je zodpovědná za ocenění církevních stavebních památek a radí při hledání jiného využití.
Pokud památková péče bere vážně svoji roli advokáta církevních staveb „proti svodům
ducha doby“ 10 a to nejen jako „advokáta minulých dějin, ale skoro ještě více nastupujících
generací“ 11 , pak budou partnery církevních obcí.
Církev může zajistit svoji životnost pouze tehdy, když si v pohledu na své budovy
uvědomí budoucnost a bude se podílet na veřejném diskurzu o památkách a kultuře.
Je třeba doporučit podporu partnerství mezi církví a památkovou péčí a zřizování fór
na úrovni spolkových zemí tak, aby byl vytvořen dialog o budoucnosti církevních staveb a
historických objektů.
4. Zásady rozhodování
V průběhu diskuze o různých řešeních v oblasti změny užívání, neužívání nebo
profanace kostelů nebo kaplí je třeba uvážit rozličné aspekty.
4. 1. Církevně-liturgické aspekty
Zodpovědnost církve za údržbu a ochranu církevního majetku patří k nejdůležitějším
kořenům moderní péče o památky. Církve mají přirozený zájem o na zachování dědictví po
předcích v jeho kulturní a liturgické hodnotě. Prostor kostela má vyšší prioritu než jiné
prostory a budovy v církevní obci. Otázka budovy kostela je také otázkou křesťanského
stanovení priorit.
Nábožensko-církevní funkce kostela daleko překračuje požadavky na využití pouze
bohoslužebné a náboženské praxe. Kostely nebyly nikdy zřizovány pouze s ohledem na své
liturgicko-církevní fungování.
Při ubývajících nárocích na liturgické využití se dá přemýšlet i o smíšeném využití
jako prostoru pro bohoslužby a zařízení pro veřejnost. Zvláště na vesnicích jsou kostely
centrálními stavbami, které by měly být zachovány pro vesnickou komunitu. Zachování
kostela se změněnou funkcí má přednost před jeho zbouráním.
Často dnes v centrech měst zažíváme jev, kdy staré a ctihodné kostelní budovy
zůstávají prázdné nebo téměř nevyužité, protože oblast bydlení se přesunula z centra do
10
Karl Lehmann, Geschichte zwischen BAuen und Bewahren – vom Geist kirchlicher Denkmalpflege. In:
Denkmalpflege Informationen, vydání A č. 69, Mnichov, 7. 8. 1989, str. 5-11, zde str. 2
11
tamtéž str. 9
9
vnějšího okruhu, kde byly zřízeny nové farnosti a nové kostely. V procesu nutného slučování
farností, resp. zakládání farních svazů mohou staré kostely získat význam zakládající novou
identitu ve smyslu navrácení zrušených farních společenství do bývalé domovské farnosti.
Přestavby jsou možné a legitimní z historického hlediska. Zbourání již nepoužívaného
kostela je zpravidla „ultima ratio“; nejprve je třeba hledat další liturgické využití vlastní církví
nebo jinými křesťanskými církvemi a společenstvími.
Před ukončením liturgického užívání kostela by se měla obec přiměřeným způsobem
se svým bohoslužebným prostorem rozloučit. Zde má smysl použít vlastní ritus.
Rozhodnutí o setrvání nebo odvezení liturgického zařízení (např. oltář, ambon,
křtitelnice) je třeba učinit individuálně.
4. 2. Památkově-kulturní aspekty
Zhodnocení uměleckého a historického významu kostela nesmí záviset pouze na jeho
stáří. Aby se zabránilo hodnocení pouze podle osobního vkusu, je třeba vysoká
kunsthistorická a místně historická kompetentnost.
V dohodě s lidmi místně zodpovědnými by mělo být použití kostela pro účely veřejné
kulturní – jako náhrada za novostavby - pečlivě přezkoumáno. Převzetí prostor kostela do
rukou veřejnosti má přednost před prodejem do soukromých rukou.
Využití kostela pro kulturní účely má přednost před jeho komerčním využíváním.
Přitom by měla být zvážena i smíšená využití, která by odpovídala důstojnosti prostoru.
Důstojnost prostoru ustavuje hranice profánnímu využití.
Komerční využití se rovněž nedá vyloučit. Pronájem plochy před kostelem nebo
kolem kostela za účelem obchodu je smysluplnější než zřízení obchodu přímo uvnitř;
nepoškozuje budovu kostela a je vratný.
Pokud se prostor kostela nedá využít pro církevní nebo kulturní účely, měla by se
stavba obezřele přizpůsobit cizímu využití. Zde je to otázka osobního vkusu a kreativity. Také
je třeba dát pozor na případná autorská práva. Převzetí bohoslužebného motivu a objektu pro
komerční využití se zakazuje.
4. 3. Stavebně-technické aspekty
Kostely zpravidla mají solidní stavební konstrukci, která umožňuje omezené stavební
podnikání i pro delší časové období. Předpokladem pro to je pravidelná kontrola budovy a
vybavení a příležitostné odborné (nouzové) opravy resp. (nouzová) konzervace počínajících
stavebních škod nebo škod na vybavení.
10
Při záruce požadované kontroly povinnosti zajištění při provozu vlastníkem jsou vždy
ke zvážení alternativy stavebních úprav (ochranná opatření, omezení užívání, uzavření).
Stavební opatření pro nové využití by měla být pokud možno vratného charakteru, aby
příští generaci mohly kostel znovu užívat podle jeho původního určení. Mnohé kostely přežily
sekularizace tímto způsobem.
Kostel, který zrovna není užíván nevyžaduje automaticky okamžité řešení.
Zakonzervováním kostela se získá čas na rozmyšlenou, ve kterém mohou být uváženy
všechny možnosti.
Stržení je odstranění bodu krystalizace pro možný nový začátek. V dějinách staveb se
vždy znovu začínalo na zbytcích předchozích budov a tak bylo umožněno pokračovat
v dějinách a tradici.
5. Případy
Pro posuzování scénářů pro jiné využití a hledání řešení je dobré strukturovat různé
možnosti změny užívání kostelů. Takovou strukturu může rozdělit do čtyř úrovní, které
pokryjí celé spektrum možností; vyjdeme přitom z velmi opatrné změny užívání až
k dalekosáhlým změnám, prodeji a stržení budovy kostela. Každý kostel musí být posuzován
sám za sebe, musí být zhodnocena aktuální a specifická farní situace a následně potom může
být rozhodnuto.
5. 1. Kostel zůstává ve vlastnictví církve
5. 1. 1. Změny liturgického užívání
Je více možností:
Partnerství při užívání kostela
Církevní obec dále užívá kostel k bohoslužbám, nabízí ho ale také dalším církvím
nebo církevním společenstvím pro jejich bohoslužby. Myslitelné je i spoluužívání pro účely
komunity nebo kultury, např. přednášky, koncerty, výstavy atd. Přitom by mělo být
respektováno právo domácího.
Odevzdání do užívání
Budova kostela může být užívána jako městský kostel, kostel pro katolické menšiny
pro bohoslužby v jejich jazyce, osobní farnosti, jako místo truchlení nebo pohřbu.
11
Omezení liturgického užívání
Liturgické využití se redukuje (např. jako kaple Nejsv. Svátosti, kaple pro všední den)
a je omezeno na část prostoru (např. chór, postranní loď, kaple, krypta a pod).
Zbylý prostor kostela je pak nejlépe využít pro církevní účely (církevní správa,
společenské prostory, církevní knihovna apod.) nabídnout pro bohoslužby ostatním
křesťanským církvím a církevním společenství.
Myslitelné je ale také využití určitého prostoru resp. prostor pro kulturní účely (např.
výstavy, koncerty, přednášky, občanské schůze) nebo ke komerčním účelům (např. k bydlení,
jako dílna, kancelář, atelier atd.).
5. 1. 2. Ukončení liturgického užívání
Budova kostela změnila své využití pro církevní, kulturní nebo komerční účely a byla
pronajata. Tato změna užívání má provizorní a nikoli konečný charakter.
-
Změna užívání kostela pro církevní účely (např. charitativní organizace, církevní
správa, muzeum, archiv, knihovna apod.)
-
- Změna využití kostela ke komerčním účelům s odpovídajícím doporučením pro
užívání (např. byty, galerie, dílny, kanceláře atd.). Nové využití by mělo odporovat
charakteru budovy
-
Zakonzervování kostela kvůli „času na rozmyšlenou“ v rozpětí 10-15 let. Myslitelné je
také dočasné otevření prázdného prostoru kostela jako místa vzpomínek a ztišení nebo
pro umělecké výstavy
-
Značně dál by zašlo již částečné stržení spojené se zakonzervováním a tvorba veřejně
přístupného místa pokoje a zamyšlení
5. 2. Budova kostela je prodána
Tento případ má konečný charakter. Je vyžadována profanace podle pozdějšího
charakteru využití.
-
Prodej kostela musí v prodejní smlouvě zohlednit zvláštní pravidla, např. stavební
zacházení s budovou, omezení využití, klausule o návratnosti atd.
-
Možná využití novým vlastníkem: liturgické nebo pastorační jinou církví nebo
církevním společenstvím; sociální nebo kulturní využití komunálním, státním nebo
soukromým vlastníkem; komerční využití s odpovídajícím omezením
12
-
Kultické využití nekřesťanskými náboženstvími (např. islám, buddhismus, sekty) není
možné vzhledem k symbolickému dopadu takového opatření a to s ohledem na
náboženský cit katolických věřících.
5. 3. Budova kostela je stržena
Zbourání kostela je „ultima ratio“.
-
V ojedinělém případě může být stržení kostela (nepoužívaného, architektonicky a
umělecko historicky nevýznamného) lepší než nákladné udržování nebo nepřiměřené
využití
-
Pokud je kostel stržen, může být uvolněný pozemek použit k církevním účelům
-
Myslitelné je i ponechat pozemek prázdný s eventuální náhradou (kaple, obraz,
umělecké dílo, vyznačení základů) nebo jako veřejný prostor
-
Pozemek může být koneckonců také prodán. Kupci může být doporučeno, aby tam
umístil pamětní desku, která by upomínala na bývalý kostel
6. Praktické úvahy
Každá budova kostela je jedinečná ve svém umístění a vybavení. Proto musí být každý
jednotlivý případ pečlivě rozvážen, přičemž je třeba uvážit i psychologické dopady. Před
jakýmkoli rozhodnutím o změně užívání nebo prodeji, přestavbě nebo vůbec zbourání je
vhodný sběr dat. Analýza slouží jako pomocný prostředek pro přiměřené zhodnocení místní
situace.
6. 1. Diecézní poradní výbory
Zhodnocení situace by se mělo dít skrze stálý (nebo alespoň příležitostně ustavený)
poradní výbor diecéze. Doprovází porady v dotyčné farnosti, vypracovává návrhy pro další
postup a vyslovuje jednoznačná doporučení pro toho, kdo má rozhodnout.
Vedle dotyčné farnosti (a komunity) by měly v takovém grémiu zasednout následující
instituce resp. kompetence
-
diecézní stavební a umělecký referát resp. umělecká komise
-
pastorační úřad a dotyčný liturgický referát resp. liturgická komise
-
kněžská rada
-
diecézní rada
-
právnické oddělení
13
-
státní památková péče
Ve vážném případě musí proběhnout konzultace na místě. Mezidiecézní výměna je
doporučena.
6. 2. Sběr dat a popis objektu
Sběr dat by měl probíhat podle pevného rastru, aby byla zajištěna objektivita.
K tomu patří:
-
zaevidování celého stavu budovy vlastníka
-
popis budovy kostela podle historie a kunsthistorického významu
-
údaje ke stavbě a pozemku podle polohy, velikosti, stavebního stavu, přístaveb a
návaznosti městského stavebnictví
-
šetření pastoračně sociologických rámcových podmínek podle počtu katolíků,
bohoslužeb a návštěvníků bohoslužeb
-
Poměr velikosti budovy k liturgickému využití
-
Mínění dotyčné obce, duchovních, zaměstnanců a dobrovolných spolupracovníků,
grémií obce, obyvatel
-
zjištění demografického vývoje městské části nebo venkovského regionu a
hospodářské a sociální struktury
-
význam kostela v městském a regionálním kontextu
-
šetření ohledně případného možného využití
-
zaevidování právních poměrů vlastníka a věcných břemen (komunity, země, spolkové
republiky)
6. 3.Postup
Rozhodnutí o změně využití kostela činí vedení biskupství 12 po vyslechnutí
příslušných grémií dotyčné církevní obce. Přitom má být přednostně vyslechnuta kněžská
rada.
Při povolení prodeje kostela je třeba dbát na to, že výnos z prodeje připadne farnosti,
které kostel patřil, zpravidla farnímu fondu.
6. 4. Aspekty financování
Pro financování údržby stavby kostela je možno vyzkoušet tyto možnosti:
12
srv. CIC can 1212 a 1222
14
-
Zvýšení vstupného do umělecko historických prostor
-
zařízení prodejních míst ve vedlejších prostorách nebo přístavbách
-
založení podpůrného spolku
-
zřízení správcovského fondu
-
zisk od sponzorů
7. Právnické aspekty
V souvislosti se změnou využití kostela mohou připadat v úvahu následující právní
úkony:
-
kupní smlouvy
-
nájemní smlouvy
-
užívací smlouvy
-
smlouvy na dědičné právo stavby
-
darovací smlouvy
Při uzavírání smlouvy by měly být zohledněny následující úvahy:
Kupní a darovací smlouvy
Smlouvy tohoto druhu je zvláště třeba brát v úvahu, pokud je budova kostela
prodávána nebo darována jiné církvi nebo církevnímu společenství za účelem bohoslužeb.
Toto využití pro bohoslužebné účely by mělo být uzavřeno smlouvou. Rovněž je třeba dbát na
to, aby prodejce (třeba farnost) nenesla riziko ručení.
Pokud se kostel prodává nebo je darován necírkevnímu majiteli, který jej chce využít
pro profánní účely, mělo by být ve smlouvě zaneseno, že při využití je třeba brát v úvahu
původní charakter budovy coby kostela. Tento závazek by měl být zanesen do pozemkové
knihy, aby přešel na eventuální následovníky.
Nájemní a užívací smlouvy
Pokud je kostel na přechodnou dobu předává k jinému užívání, mělo by ve smlouvě
být pamatováno na přesné vymezení užívání, které musí uživatel dodržet. Kromě toho by
mělo být ve smlouvě zakotveno udržování stavby.
15
Dědičné právo stavby
Takové smlouvy přicházejí v úvahu, pokud je budova kostela dávána k dlouhodobému
využití, po uplynutí lhůty se ale vrací zpět majiteli. I zde by mělo být upraveno udržování
stavby.
Všeobecné zásady
Při všech možných smlouvách by mělo být stále dbáno na původní charakter budovy
kostela. To by mělo být odpovídajícím způsobem zaneseno do pozemkové knihy.
Rovněž je třeba myslet na to, aby zástupcům farnosti bylo zajištěno právo
v odůvodněných případech požadovat kdykoli vstup na pozemek, aby zkontrolovali
dodržování těchto závazků.
A konečně v ojedinělých případech je možno zvážit odstoupení od smlouvy,
znovuodkoupení nebo předkupní právo.
16
Obřad profanace kostela
1. Bohoslužbou u příležitosti profanace kostela se obec loučí se svým starým kostelem.
S vděčností je možno vzpomenout na vše, co se po mnoho let v tomto kostele slavilo a co
z tohoto kostela vyšlo. Současně však musí slavnost být zaměřena na otevřenou budoucnost
obce. Proto by podle možností v slavnosti měl proběhnout přechod ke kostelu, ve kterém se
v budoucnu bude obec shromažďovat k bohoslužbám. Tak by liturgie měla poskytnout
podporu novému usídlení věřících, kteří dosud ve starém kostele slavili bohoslužbu a modlili
se. Následující pořad se tedy liší podle toho, zda je nebo není součástí slavnosti průvod.
2. Je užitečné, když dekret o profanaci kostela vstupuje v platnost čtením v kostele. Tak se
v den, kdy dekret vstupuje v platnost ve starém kostele naposledy slaví Eucharistie. To by se
mělo dít s veškerou slavnostností. Kostel je slavnostně vyzdoben, všechny svíce jsou
zapáleny.
3. Stejně jako zřízení a vysvěcení kostela, spadá profanace do kompetence biskupa, kterému
je svěřena péče o tuto místní církev. 13 Proto je adekvátní, když bohoslužbě u příležitosti
profanace kostela předsedá biskup sám. Pokud to není možné, měl by tímto úkolem pověřit
jiného biskupa nebo, ve výjimečných případech, kněze. 14 Biskup slaví mši v koncelebrování
s knězi, kteří do nynějška byli kompetentní sloužit v tomto kostele bohoslužby, a s rektorem
kostela, do kterého budou po skončení slavnostní mše přeneseny ostatky svatých a některé
zvláště uctívané zbožné obrazy.
4. Ve všední dny, vyjma slavností, nedělí, adventní, postní a velikonoční doby, velikonočního
oktávu, svátku všech svatých, Popeleční středu a ve Svatém týdnu může diecézní biskup
dovolit, aby se použil mešní formulář pro mše o zvláštních příležitostech. 15 K tomu se hosí
především mše „na poděkování“, votivní mše ke cti patronů kostela 16 nebo mše „za kostel“.
Jako preface se zvláště hodí preface o mši o zvláštních příležitostech II („Bůh vede církev“).
Mše bude slavena obvyklým způsobem až k závěrečné modlitbě.
13
Srv. can 1212 a 1222
V popisu tohoto obřadu je vždy biskupem nazýván předsedající.
15
Srv. k tomu Všeobecný úvod k Římskému misálu č. 332, odpovídající také Institutio Generalis Missalis
Romani z 2002 č. 374
16
Zásadně mohou mše, které jsou stanovené pro dny svytých v propriu vzít jako votivní. Srv. Missál 1988, 604,
stejně tak Missale Romanum 2002, 708
14
17
Koná-li se průvod
5. Biskup odloží kasuli a vezmi si pluviál. poté se přečte profanační dekret diecézního
biskupa. Pak se vše připraví k průvodu do „nového“ kostela. V čele průvodu jde ten, kdo nese
kříž, doprovázen dvěma ministranty s hořícími svícemi. Kde je to možné, následuje socha
patrona kostela a popř. jiné obrazy a sochy, které mají být umístěny v novém kostele. Pokud
mohou být oltářní relikvie bez potíží vyzdviženy nebo se berou s sebou jiné posvátné věci
(ostatky kříže apod.), mají tyto být neseny za křížem před knězem za doprovodu dvou
ministrantů se svícemi.
6. Když je vše připraveno k průvodu, je ze svatostánku vyjmuto ciborium s konsekrovanými
hostiemi a postaveno na oltář. Biskup okouří Nejsvětější Svátost vezme ciborium buď sám
nebo ho předá knězi.Věčné světlo je uhašeno biskupem nebo, pokud ten nese ciborium,
rektorem kostela.Při průvodu se dodržuje pořádek obvyklý ve svátostných průvodech,
přičemž obec se zařadí za kříž a skupinu s ostatky, sochami a obrazy a před skupinu
s Nejsvětější Svátostí.
7. I „nový“ kostel, cíl průvodu, má být slavnostně vyzdoben a připraven na převzetí soch,
obrazů a relikvií. Je důležité, aby především obraz patrona profanovaného kostela byl
okamžitě umístěn na čestné místo. Popřípadě by mělo být skrze jiný obraz zjevné, že „nový“
kostel se stává domovem pro bohoslužebná shromáždění profanovaného kostela.
8. Ciborium je postaveno na oltář. Pak biskup okouří Nejsvětější Svátost. Po vhodném zpěvu
jsou vysloveny přímluvy, v nichž se zvláštním způsobem přimlouvá za potřeby a žádosti těch
lidí, kteří byli profanací kostela zvláště zasaženi a za celou obec. Pak je uděleno svátostné
požehnání obvyklým způsobem.
9. Na závěr slavnosti může být zazpívána píseň k patronu profanovaného kostela nebo
k Matce Boží.
Nekoná-li se průvod
10. Pokud se nekoná společný průvod ke kostelu, ve kterém se budou v budoucnu
shromažďovat k bohoslužbám lidé ze „starého“ kostela, přečte se po závěrečné modlitbě
profanační dekret. Poté je ciborium s konsekrovanými hostiemi vyjmuto ze svatostánku a
postaveno na oltář. Biskup okouří Nejsvětější Svátost a předá ciborium knězi nebo jáhnu,
18
který přenese ciborium do nového kostela. Ministranti s kadidlem a svícemi ho doprovázejí
alespoň ke vchodu do kostela. Následně uhasí biskup věčné světlo, požehná obci a propustí ji.
Poté může být zpívána píseň k patronu profanovaného kostela nebo k Matce Boží. Odchod
probíhá v tichosti.
11. Doporučuje se, aby první mše v „novém“ kostele byla slavena jako „obřad uvítání“.
12. Je adekvátní, aby se obec po bohoslužbě profanace shromáždila spolu s biskupem k agapé
a času na rozhovor.
13. I ostatní sakrální předměty (oltář, ambon, svatostánek, křtitelnice, zpovědnice, křížová
cesta i varhany a hodiny) jsou z kostela odneseny a použity buď v novém kostele nebo
k jinému liturgickému účelu.
14. Je žádoucí, aby na místě profanovaného kostela, resp. – pokud je stržen – na místě, kde
stál, byl umístěna pamětní deska nebo kříž.
19