Sémiotika 2

Inovace studia obecné
jazykovědy a teorie
komunikace ve spolupráci s
přírodními vědami
reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076
Integrační sémiologie
Integrační sémiotika/lingvistika
Roy Harris, Talbot J. Taylor, Michael Toolan,
Nigel Love
!
Harris, R. – Wolf, G. (eds.): Integrational Lingustics: A First Reader.
Oxford: Elsevier 1998.
Harris, R – Taylor, T. J.: Landmarks in Linguistic Thought I. The
Western Tradition from Socrates to Saussure. London – New York:
Routledge 1997.
Love, N. (ed.): Language and History. Integrationist perspective.
London – New York: Routledge 2006.
R. Harris: Rationality and the Literate Mind. New York – London:
Routledge 2009.
!
http://www.royharrisonline.com/
Segregace a integrace
Segregace
Integrace
Saussure, Bloomfield,
Chomsky
Malinowski, Pike, Firth
Jazyk existuje jako samostatný
předmět (zkoumání)
Jazyk je nezávislý na jiných
typech komunikace
Abstrahuje od komunity
uživatelů + aktuální situace >
ustavuje dekontextulizovaný
systém jednotek a vztahů
Puzzle model
Jazyk se manifestuje
v komplexu lidských
schopností, které jsou
integrovány v sociální interakci
Jazyk nelze oddělit od jeho
běžného funkčního kontextu
Jazyk je typem chování/akce
Segregace
Oddělování vět
(resp. výpovědí)
od způsobů chování
je nevhodné.
Běhat by znamenalo pouze ty časové úseky,
kdy se naše chodidlo dotýká země; hrát
tenis by znamenalo pouze ty okamžiky, kdy
se raketa dotkne míčku.
Integrace
Can we treat language as an independent
subject of study? Is there a legitimate
science of words alone, of phonetics,
grammar and lexicography?
!
B. Malinowski: The problem of meaning in primitive languages. In:
Ogden, C. K. – Richards, I. A.: The Meaning of Meaning. New York:
Hartcourt, Brace & Co. 1923, s. 451–510.
Problémy
(1) Komunikace (co vlastně popisuje model
komunikace?)
(2) Povaha (jazykového) znaku
(determinovanost, nezávislost,
formálnost)
(3) Systémovost (jazykového) znaku > kód
Klasická lingvistika se domnívá,
že
(1) jazyková struktura je determinovaná v tom smyslu, že je
možné pro každý jazyk stanovit ucelený soubor pravidel,
které nepřipouštějí výjimky
(2) jazyková struktura je determinovaná v tom smyslu, že
pro každý jazyk existuje společné jádro neporušitelných
gramatických pravidel
(3) jazyková struktura je determinovaná v tom smyslu, že
gramatika každého jazyka vymezuje možnosti, z nichž
uživatelé volně vyberou určitý výraz spíše než jiný
Pro integrační lingvistiku a sémiologii nejsou
takové otázky zajímavé, protože gramatika
není řízena žádnými pravidly.
!
Nedeterminovanost
gramatiky je pouze
důsledkem
nedeterminovanosti
jazykového znaku.
Znak (zejm. jazykový)
Nedeterminovaný znak slouží svému účelu
lépe než determinovaný (takový znak by byl
mimořádně neflexibilní, nemohli by sloužit
lidské komunikaci).
!
Znak není invariant, který zůstává magicky
neměnný napříč komunikačními událostmi
> znak není nezávislý na situaci ani na
materii
!
R. Harris: The Integrationist Critique of Orthodox Linguistics. In: Jordan, M. P. (ed.): The
Sixteenth LACUS Forum 1989. Lake Bluff: Linguistic Association of Canada and the
United States 1990, s. 63–77.
Jak znaky označují?
R. Harris: Three Models of Signification. In: Gill, H. S. (ed.): Structures of
Signification, vol. 3. New Delhi: Wiley 1993, s. 665–677.
!
(1) Surogační – znak je substituce (něco stojí
za něco jiného) > reprezentace
(reocentrismus x psychocentrismus), vztah
znaku a ne-znaku
(2) Strukturální – znak je rozlišení > anti-reprezentace, vztahy (výhradně) mezi
znaky
(3) Integrační – jediným zdrojem signifikace
je generativní proces komunikace
Parthenón
Parthenón
(1) Surogační (Thomas Hobbes): nesmysl,
Parthenón nestojí „za žádnou jinou
(fyzickou) věc“
(2) Strukturální: komprace založená na
„jazyce“ klasické (antické) architektury,
synatgamtické a paradigmatické vztahy
Parthenón
(3) Integrační (John Dewey: Art as Experience)
A work of art no matter how old and classic is actually, not just potentially, a
work of art only when it lives in some individualized experience. As a piece of
parchment, of marble, of canvas, it remains (subject to the ravages of time)
self-identical throughout the ages. But as a work of art it is recreated every
time it is esthetically experienced. No one doubts this fact in the rendering of a
musical score; no one supposes that the lines and dots on paper are more than
the recorded means of evoking the work of art. But what is true of it is equally
true of the Parthenon as a building. It is absurd to ask what an artist "really"
meant by his product; he himself would find different meanings in it at
different days and hours and in different stages of his own development. If he
could be articulate, he would say "I meant just that, and that means whatever
you or any one can honestly, that is in virtue of your own vital experience, get
out of it." Any other idea makes the boasted "universality" of the work of art a
synonym for monotonous identity. The Parthenon, or whatever, is universal
because it can continuously inspire new personal realizations in experience.
3 parametry znaku
(1) Biomechanický: fyzické a mentální
schopnosti jednotlivých účastníků
!
(2) Makrosociální: praxe dané komunity
!
(3) Okolnostní: zvláštní podmínky platné
pro konkrétní komunikační událost
Na materii
Předpokládejme, že řídicí princip obsahuje dvě propozice, L a L',
a předpokládejme, že existují tři premisy, P, P', P''; a nechť C
označuje přijetí závěru, který je přijat buď jako pravda, nebo jako
legitimní aproximace pravdy, nebo jako předpoklad umožňující
dopátrat se pravdy. Pak je závěr C vyvozený z pěti premis L, L', P,
P', P'' nutný; nebylo by tomu ale tak z L, L', P', P'' samotných,
protože pokud by tomu tak bylo, P by se vůbec nechovalo jako
premisa. Z P' a P'' jakožto jediných premis by C vyplývalo tehdy,
pokud by se řídicí princip skládal z L, L' a P. Nebo ze čtyř premis
L', P, P', P'' by stejný závěr vyplýval tehdy, pokud by samotné L
bylo řídicím principem. Co by pak mohlo být řídicím principem
vyvození C ze všech pěti propozic L, L', P, P', P'' chápaných jako
premisy? Bylo by to něco již implikovaného v těchto premisách
a takto implikována by mohla být takřka jakákoli obecná
propozice.
(Dvě) konsekvence
(1) Znakové komplexy vyjadřující
argumenty jsou determinované substancí,
tj. forma argumentace je zcela
nepochopitelná pro někoho, kdo není
obeznámen s jistými technikami psaní
!
(2) Neexistence doslovného významu (literal
meaning) či denotace: heuristicky vhodné,
epistemologicky a ontologicky zavádějící
!
M. Toolan: Total Speech: An Integrational Linguistic Approach to Language.
Durham: Duke University Press 1996.
Kód
If a language is a fixed code, the code must be fixed before
the language can be used. But the fixing of the code (that
is, establishing the agreement among users as to the
relations between forms and meanings) must itself be
done in a language. Any attempt to explain how fixedcode languages can come about thus either runs into an
infinite regress or else requires the outlandish claim that
although there must once have been at least one language
which was not a fixed code, languages of that type have,
for unexplained reasons, fallen out of use.
!
N. Love: The Fixed-Code Theory. Language & Communication 5 (1), 1985,
s. 1–17.