Petrklíč 2/2007 - rímskokatolická farnost kurim

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI
ČÍSLO 2/2007
ROČNÍK II.
Vítězství, které přemáhá svět: naše víra.
/1 Jan 5,4/
O Velikonocích si připomínáme utrpení, smrt a vzkříšení našeho Pána. Církev jásá
radostným Aleluja. Změnilo se však něco od Kristova vítězství nad smrtí? Stejně dále bují
hřích, zlo stále více rozpíná své ruce a smrt kosí jak mladé, tak staré. A ži vot plyne stejně.
A přece se změnilo VŠECHNO. Zlo je sice ve světě stále, ale už je ohroženo,
v budoucnosti bude definitivně poraženo. Smrt ukazuje svou moc nade vším živým, ale její
vláda bude zlomena a život zvítě zí nad smrtí. Zárukou této víry je právě Zmrtvých vstalý.
On má moc i energii, kterou je schopen dát člověku, který mu uvěří. On je ta jediná naděje
ve vítě zství dobra, spravedlnosti a života. On je tou jedinou cestou, kterou dojdeme
k vrcholu svého ži vota a naplnění svých tu žeb. Zmrtvýchvstání je klíčem k pochopení dějin
světa, dějin celého stvoření i člověka.
Co nám chce říci vzkříšený Je žíš dnes? A co my řekneme Jemu? Snad právě to, že
v dnešní době plné nejistot a problémů tím více vyniká nikde neselhávající jistota, kterou je
On sám. Velikonoční jitro ozařuje horizont za všemi těžkostmi, utrpením a smrtí. Vzkříšený
nám ukazuje cíl, který je před námi. V dnešním životě se nám mohou zdát mnohé věci
cenově těžko dostupnými, ale hodnoty nejcennější, jako vnitřní pokoj, harmonie, naděje,
síla víry a lásky, odvaha žít a radost sloužit, nám nemůže nikdo zdražit ani vzít.
Dostáváme je zcela zdarma a jako velký, často vůbec nezasloužený dar od vzkříšeného
Pána. Touha dnešního člověka vlastnit, mít, zbohatnout, stojí v tě žké disharmonii
s Ježíšovým velikonočním poselstvím: obětovat se, darovat se, dát se do krajnosti. Právě
křesťané mohou být nositeli naděje a často nenápadným způsobem vnášet do
současného světa úmysl posvěcení, oběti a modlitby. A tak vědomě přizvat Pána do
všeho toho těžkého i nadějného, kterým právě my lidé procházíme. Není podstatné, že tito
nositelé Boží naděje jsou jenom skrytou menšinou v našem národě. Důležitá je myšlenka,
kterou nesou, a kterou s pomocí Boží pracují na spáse svých nevěřících kolegů. Dále je
také sílí vědomí, že jsou spolupracovníky zmrtvých vstalého Krista, vítě ze nad zlem,
utrpením a smrtí. Vžd yť On je nejenom Bůh, ale i náš bratr, a proto naše velikonoční
radost nikdy nemusí končit.
Tuto velikonoční radost vám všem vyprošuje a s vámi chce sdílet
Váš farář
STRAN A 2
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal
svého jediného Syna, aby žádný, kdo
v něho věří, nezah ynul, ale měl život věčný.
Vžd yť Bůh neposlal svého Syna na svět,
aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět
spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo
nevěří, ji ž je odsouzen, neboť neuvěřil ve
jméno jednorozeného Syna Božího.
Soud pak je v tom, že světlo přišlo na
ale
lidé si zamilovali více tmu než
svět,
světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť
každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí
světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky
nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu,
přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho
skutky jsou vykonány v Bohu.“
Jan 3,16-21
Martin Strašák, 5 let
Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi
Blížila se doba postní a já ji chtěla prožít lépe, než léta minulá. Měla jsem různá
dobrá předsevzetí, ale nakonec se Bůh postaral sám. Uprostřed jedné noci mne probudil
manžel, že ho zlobí srdce. V tako vých chvílích není mnoho času na přemyšlení, za volala
jsem „rychlou“, která opravdu rychle přijela a manžela odvezla do nemocnice. Byla noc,
v celém domě zůstávám sama bolavá úzkostí a strachem, zda se ještě uvidíme. Promítá
se mi film našeho společného života, kolika malichernostmi a zbytečnostmi si ho
znepříjemňujeme. Hledám posilu i útěchu v modlitbě. Dnes mi myšlenky neutíkají,
modlitba je vroucí a při slovech „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ mám najednou
problém. Snažím se smlouvat, možná i vzdorovat a modlitba přechází v ro zhovor
s Bohem. Nakonec prosím o sílu, abych uměla vůli Boží přijmout. V duši se mi rozlil klid a
usínám. Manžel se z nemocnice brzy vrátil, ale za týden je před námi další těžká zkouška,
opět nemocnice. Snažím se přijmout Boží vůli a věřím, že vše co nás potkalo má smysl a
je to pro nás dobré, byť těžké. Věřím v pomoc Boží, neboť u Boha není nic nemožného.
Tak se stalo, že prožíváme dobu postní opravdu postně a jen nepatrně se svými starostmi
přibližujeme k utrpení, které prožil Ježíš.
„Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Jak snadno se říká a jak těžko uvádí
v ži vot.
Anna
STRAN A 3
O svatém Františku z Assisi
V únoru si v kostele kuřimští farníci vyslechli recitační pořad
o životě svatého Františka. Recitace byla doprovázena živou
hudbou. Chci se s vámi podělit o několik myšlenek, které mě
zaujaly.
Svatý František, světec ze třináctého století, je schopen
oslovit svým živým vztahem k Bohu i naše současníky. František
byl zprvu považo ván za pošetilce. Odešel od své rodiny, vzdal se
všeho majetku a chodil po kraji chudý jako ten nejposlednější
žebrák a kázal. Děti po něm házely kamení a dospělí se mu smáli. Pro Františka byl ale
tento život naplněním jeho hledání. Poznal, že jedině v Bohu je pravá radost a štěstí.
Později se k němu přidali další bratři a vznikl františkánský řád, jehož řeholi potvrdil papež
Inocenc. Chudoba, čistota a poslušnost se staly jejich heslem. František dokázal chválit
Boha za všechno stvoření. Jeho vztah k Bohu se odrážel v lásce nejen k lidem, ale také
zvířatům a neživé přírodě. Svůj obdiv a úctu ke stvoření vyjádřil v básni:
Píseň bratra Slunce
Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,
tobě patří chvála, sláva, čest a každé
dobrořečení.
Náleží jen tobě, Nejvyšší,
a žádný člověk není hoden vyslovit tvé
jméno.
Buď pochválen, můj Pane, spolu se vším
svým stvořením,
především s panem bratrem Sluncem,
jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš
světlo.
A on je krásný a září veliký m jasem;
tvým, Nejvyšší, je obrazem.
Buď pochválen, můj Pane, za sestru Lunu a
za hvězdy,
na nebi jsi je stvořil jasné, vzácné a krásné.
Buď pochválen, můj Pane, za bratra vítr,
za vzduch a oblaka, za jasnou oblohu a
každé počasí,
jímž dáváš svým tvorům obživu.
Buď pochválen, můj Pane, za sestru vodu,
která je moc užitečná, pokorná, vzácná a
čistá.
Buď pochválen, můj Pane, za bratra oheň,
kterým osvětluješ noc,
a on je krásný, veselý, silný a mocný.
Buď pochválen, můj Pane, za naši sestru,
matku Zemi,
která nás živí a stará se o nás
a vydává rozličné plody s pestrými květy a
bylinami.
Buď pochválen, můj Pane, za ty,
kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí
křehkost a trápení.
Blaze těm, kdo to snášejí pokojně,
neboť tebou, Nejvyšší, budou korunováni.
Buď pochválen, můj Pane, za sestru smrt
těla,
které žádný živý člověk nemůže uniknout.
Běda těm, kdo zemřou ve smrtelných hříš ích;
blaze těm, které nalezne ve shodě s tvou
nejsvětější vůlí,
protože druhá smrt jim neublíž í.
Chvalte mého Pána a dobrořečte mu,
děkujte mu a služte mu s velkou pokorou.
Jana
STRAN A 4
Rozsévač
Vzpomínka na otce Petra Barana – Dědečka
Cestička v metrových sněhových
zá vějích už je jakž takž prošlapána, přece
se ale snažím koordinovat každ ý krok,
abych si do nezapnutých bot nenabral.
Mo zek se ale ještě kolébá v polospánku,
takže pokračuji spíše jen pomalými,
váhavými kroky. Ještě před pěti minutami
jsem byl zachumlán v teplém spacáku a
teď si to v kalhotách a tričku mířím
k nedalekému potoku provést ranní
hygienu. Baterku už s sebou neberu,
cestu znám, stejně bych ji v potoce nebo
v zá věji pohřbil. Je šest hodin ráno. Včera
byl Silvestr. Každým dalším krokem
další
sady
naskakují
postupně
mozkových závitů, pohyb y se stávají
jistějšími. Až se za chvilku opláchnu do
půl těla v potoce, budu už mít v hlavě den
a všechny souvislosti do sebe zapadnou
jako puzzle.
Je to asi první Silvestr, který trávím
mimo domov či okruh přátel, uvědomuji
si. Rozhodně je to první Silvestr, který
jsem se společností, ve které se v tyto
dny nacházím, vůbec neslavil. Silvestr,
jeho nutné oslavy, všechno, čím žiji a co
považuji za důležité – to všechno jsem
za
hradbami
nechal
tam
někde
zasněžených lesů v údolí. A nic, vůbec
nic z toho není najednou potřebné,
důležité. Studijní povinnosti, potřeby,
dokonce ani ta totalita sem do
beskydských hor nějak málo dosahuje.
Vracím se do chaty, kde se ostatní
připravují na otevření dalšího dne mší
svatou. Teprve potom je na řadě snídaně
z namazaných chlebů a poté začíná další
část přednášek. Naslouchám pečlivě
každému slovu Dědečka – otci Baranovi
mezi mládeží nikdo jinak neřekne-, každé
z nich ale, dříve než je zapíšu do sešitu,
několikrát obrátím a prozkoumám ze
všech stran. Ze začátku jsem vůbec
nechápal, kde jsem se tu vzal a proč
vlastně. Pojem duchovní cvičení byl za
totality ostře sledované téma a nedalo se
po něm jen tak sáhnout jako po čokoládě
v supermarketu. Až po nějakých dvou
dnech jsem schopen uvolnit napětí a
pootevřít srdce. A teprve po mnoha
dnech, měsících, letech, si uvědomuji, že
zapomenutých
jsem
tam
v těch
STRAN A 5
zasněžených beskydských kopcích prožil
jeden ze svých nejdůležitějších okamžiků
v ži votě. Bůh si otevřel mé srdce a
vstoupil do něj láskyplně a přece natolik
samozřejmě, že jsem směl zažít ono
„nikoliv já, ale Ty“. Toto setkání bylo
natolik jednoznačné, chtěl bych říct
bytostné, že těch několik dnů duchovního
cvičení s Dědečkem ovlivnilo celý můj
další život i moji duchovní cestu. Ne,
nechci tím říct, že jedno důležité setkání
s Bohem řeší všechny další nejasnosti či
problémy. Ale člověk ví, že se může
kdykoliv na Boha obrátit, že na konci
každého tunelu je světlo. Má se vžd y kam
vrátit.
V po zdější době, již ve svobodném
státě, jsem se s Dědečkem setkával ve
společenství, které obohacoval dary
zkušeného
duchovního.
Dědeček
nehleděl na svůj pokročilejší věk a plně
v duchu zakladatele svého salesiánského
řádu, dona Bosca, pracoval s krédem, že
odpočívat bude až v nebi. Vedl více
společenství a ročně procházely jeho
duchovními cvičeními na stovky mladých
lidí. A při tom všem dokázal zorganizovat
stavbu kostela a oratoře v Žabovřeskách.
Jsem nadšený zvládnutím výstavb y a
stavbou samotnou. Vždy si ale také
uvědomím, že toto Dědečkovo viditelné
dílo není vůbec ničím proti plodům, které
vyrostly v mnoha a mnoha srdcích
několika generací. Dědeček byl tím
pravým Rozsévačem. Věděl kdy a věděl
jak. A rozséval kudy chodil. A ze
zasetého roste nová budoucnost. Přináší
plody a zasévá nové. A to i v okamžiku,
kdy se i Rozsévačovy dny naplnily a on si
už skutečně může dopřát odpočinku.
Mirek
Děda
P. Petr Baran, přezdívan ý Děda, se narodil na slavnost Panny Marie počaté bez
poskvrny prvotního hříchu 8. 12. 1926 v Nižních Lhotách. Jako chlapec se stal chovancem
salesiánského ústavu ve Fryštáku. Vstoupil k salesiánům, první řeholní sliby skládal
v Ořechově v srpnu 1945 a na kněze byl vysvěcen 13. 12. 1967. Během salesiánské
praxe byl třikrát zatčen jako politický vě zeň.
V Brně působil od roku 1974, nejprve jako sanitář v nemocnici u svaté Anny. A
v této době začínal kolem sebe shromažďovat mládež pro rozhovory a svátosti smíření.
Po večerech vedl kroužky. Během prázdnin se věnoval duchovním cvičením v přírodě
anebo na chaloupkách.
Jemu vděčíme za to, že v Žabovřeskách je kostel Panny Marie Pomocnice a oratoř
nejen pro mládež.
Zemřel 28. 2. 2007. Musím říct, že měl nádhernou a klidnou smrt. Měla jsem tu
milost být u něj.
P. Petr onemocněl rakovinou a nemoc měla rychlý konec. Byl ve všem odevzdaný
Pánu. Dokonce často připomínal svým spolubratrům, že se dohodl s Hospodinem, že
bude žít do 80 let. Oslavy osmdesátých narozenin prožil ještě v plné síle jako poděkování
za dary, kterými ho Bůh zahrnul. Naposledy veřejně vystoupil v kostele v BrněŽabovřeskách na slavnost svatého Jana Boska, kde se rozloučil se svými přáteli slovy:
„Očekávám vás všechny v nebi.“
Hanka
STRAN A 6
Rozhovor
Cti otce svého i matku svou…
Příb ěh paní Anny Mackové může b ýt vzorem nerozhodným a váhavým, kteří jsou
právě nyní ve stejné situaci, jako ona před pár lety.
Co se vlastně stalo?
Maminka se 27. 10. 1994 vracela z kostela domů, bylo ji 82 let. Když přecházela po
přechodu silnici, srazilo ji auto. Měla četné zlomeniny, půl roku byla v nemocnici, prodělala
dvě operace. Od roku 2000 však maminka začala být stařecky sklerotická a na tatínka byla
péče o ni moc. Moje srdce vědělo, že bych se o ni měla postarat, ale rozum se trochu vzpíral.
Jaký jste měla s maminkou vztah?
S maminkou jsem měla problematický vztah, nikdy jsme si spolu nemohly
popovídat. Mamince vděčím za dvě věci. Přivedla mě k víře. Víra je dar. Je to tak velký
dar, který nás neopravňuje povyšovat se nad ty druhé, kteří víru hledají nebo kteří neměli
možnost k víře přijít. Mamince vděčím za to, že mi ukázala velkorysý přístup k životu. Měla
těžký život, ale nikdy, v žádné chvíli, si nestěžovala. Když mi byly 4 měsíce, tatínka zavřeli
do vězení jako politického vězně. Maminka přišla o práci, byla bída. Bydleli jsme na faře a
u příbuzných na statku. Tatínek byl propuštěn po 11 letech při amnestii, kdy měl za sebou
polovinu vyměřeného trestu.
Popište, prosím, Vaši životní situaci, kdy jste řešila, jak bude postaráno o
maminku?
V roce 1995 jsem už za sebou netáhla cejch dítěte politického vězně. Mohla jsem
se prosadit v zaměstnání, pracovala jsem s lidmi, tak jak jsem si představovala.
Prožila jsem si čtyřměsíční období, kdy jsem řešila, jak se k tomu postavit. První
variantou byl denní stacionář, ale protože bydlíme v Kuřimi, tak v Brně by maminku
nevzali. Pak jsem se zkoušela informovat na týdenní stacionář. Tam neměli zájem,
protože ona už potřebovala stálý dohled. Sestřičky na Žernůvce zrovna naneštěstí
opravovaly domov. A tak jsem se v tom duševně plácala. Maminku jsme si přepsali k sobě
na trvalé bydliště. Občas jsem si nechala napsat ošetřování, abych tatínka vystřídala. Bůh
viděl, že potřebuji pomoc. Na svátek sv. Cyrila maminka spadla, zlomila si krček, pak to
vzalo rychl ý spád. Maminka byla zno va na operaci, rehabilitace nebyla hned, maminku
jsem si vzala domů, a trochu jsem ji rozhýbala. Pak když jsem se vrátila do práce, musela
jsem pracovat do večera. Tak to b ylo takové zoufalé.
Kdy jste se rozhodla, že zůstanete s maminkou doma?
Na konci léta jsme jeli s přáteli na dovolenou k moři. Věděla jsem, že je potřeba se
rozhodnout. Byla jsem ze všeho unavená, a tak jsem se hodně máčela ve vodě. Najednou
na mě přišel dotek Boží, cítila jsem se v náruči Boží. Měla jsem takový pocit: „Proč já se
starám o takové věci pozemské? Když já se postarám o maminku, tak mi to Pán Bůh
vrátí“. Najednou se mi rozlil úžasný pocit klidu v duši: věděla jsem, že nyní je nejdůležitější
postarat se o maminku. Vylezla jsem z vody a suše jsem oznámila, že zůstanu
s maminkou doma. Přátelé to vzali jako fakt. To bylo období, kdy jsem si říkala, že jsem si
zvolila dobře, ale to jsem ještě nevěděla, co nás čeká. Během tří měsíců jsem ukončila
zaměstnání. Od 1. 11. 2000 jsem zůstala s maminkou doma.
STRAN A 7
Je náročné pečovat o blízkou osobu?
Pečovat o člověka není tak jednoduchá věc. Tatínek byl s maminkou celý den.
Říkal: „Ona mi to dělá naschvál“. Po měsíci jsem se dostala do stejného stádia a říkala
jsem si to samé. Po těžkém roce jsem byla tak vyčerpaná, že jsem po měsíci opatrování
neměla žádnou energii, byla jsem jakoby vyhořelá. Nebyla jsem schopná nic, poslouchat
rádio, číst, spát. Pan doktor Rašovský mi pomohl, domluvil mi pobyt maminky v hospici
v Rajhradě. Tam jsem nabrala sílu, věděla jsem, že se tam o ni dobře postarají, pomohli
mi radou a pak už jsem věděla aspoň trochu, jak na to.
Dařilo se Vám těžkosti překonávat?
Já jsem se sama opravdu divila, co člověk v sobě v duši má. A dalo by se to nazvat
duše posedlá tmou. Na tuhle situaci se člověk nemůže dost dobře připravit, i kd yž všechno
teoreticky zná. Pokud člověk včas nezaregistruje, jak reaguje, neobrátí se na pomoc
k Bohu nebo na chvíli nevypne, velmi rychle se dostane na dno, křičí na člověka, ačkoliv
ví, že nemá. Když už jsem věděla, že už to více ne zvládnu, představila jsem si na místě
maminky Krista, že mu sloužím. Důležité je brát vše jako službu, jakmile to berete jako
oběť, začnete jako člověk selhávat úplně ve všem. Každému bych přála, aby si ten boj
vybojoval tak jako já. S Boží pomocí se dá všechno zvládnout. Umět to přijmout. I
v těžkých chvílích je potřeba hledat to, k čemu nás Pán Bůh chce dovést. Život nekončí,
musí se jít dál. Někde jsem slyšela, že i když už máš pocit, že toho nemůže být víc, tak že
máš ještě rezervy. Pán Bůh na nikoho nenaloží víc, než je sám schopen unést. Když si
vzpomeneme na Boží pomoc, tak se to dá zvládnout.
Jak se na tu dobu díváte dnes?
S odstupem času bych nevrátila ani jeden den svého života. Všechno mělo svůj
smysl. Dnes bych nebrala žádný den zpět. Začala jsem žít úplně jiným životem. Zvykla
jsem si, že jsem doma sama, podřídila jsem svůj život maminčinu životu. Dalo se s ní
pomodlit, dalo se s ní zpívat, což si užívala hlavně moje první vnučka, říkali jsme, že
zpívají svoje rodinné evrgríny: Já do lesa nepojedu nebo Vyšla Marína od Hodonína. To
jsem si uvědomila, jak úžasně na staré lidi dobře působí děti. Maminka měla otevřenou
rakovinu, a bylo ji třeba denně převazo vat. Dítě je tak sociálně vybavené, vnučce nedělalo
problém starat se o maminku. Zcela nenásilně se do jejího života vlo žilo, že první je
STRAN A 8
starost o babičku. To je dobrý klad, který jsme do její duše vlily. Jeden z problémů
dnešního světa je, že se vytěsnila ze života smrt. Lidi stárnou, je potřeba se o ně starat.
Doprovodila jste maminku až do konce?
Maminka oslavila 90. narozeniny, chodila. Měli jsme odjet na dovolenou, proto byla
domluvená návštěva hospice. Hned druhý den, co jsme maminku zavezli do Rajhradu,
jsem se chystala na návštěvu společně s oběma vnučkami. Z hospice už volali, že
maminka je v bezvědomí. Zůstala jsem u ní 24 hodin. Nikoho jsem do té doby k smrti
neprovázela. V hospici je příjemné prostředí a nemusela jsem se starat o technické
záležitosti. Vžd ycky jsem si myslela, že na člověka padne smutek, je-li přítomen blízkosti
smrti. Převedete-li umírajícího člověka na druhou stranu břehu, nenecháte-li ho
v okamžiku smrti samotného, rozlije se pocit štěstí, zvláštní, jiný než je narození dětí nebo
jiná radostná událost. Řekla bych, že tento okamžik, kdy jsem držela do poslední chvíle
maminku za ruku, než nás opustila, zůstává v mém životě jako nejšťastnější pocit.
Změnilo se něco ve Vašem životě během dvou let ošetřování maminky?
Váš život je obohacen, změníte životní rytmus a pohlédnete do hlubin vaší duše.
Dospělého člověka nevycho váte, musíte se naučit brát lidi takové, jací jsou. Naučili jsme
se vážit každé volné chvilky. Maminka nás za ty dva roky vychovala víc, než za celý ži vot,
a dostala nás tam, kde si nás přála mít.
Můžete nějak poradit ostatním, kteří se právě rozhodují a váhají nebo se
starají o blízké?
Hlavní věc je postarat se o rodiče. Nelituji ani jediného dne. Všem doporučuji projít
si vnitřní boj, smlouvání s Bohem. Lidé by se měli naučit žít v rodině. Jestliže se
nenaučíme společně žít v rodině, jak můžeme žít společně ve státu? Problém není ve
financích, od nového roku se zvedly částky pro lidi pečující o osobu blízkou. Problém je
neochota slevit ze své sobeckosti a pohodlí. Život křesťana by měla vést láska, pokud se
prohřešujeme proti lásce, dopouštíme se toho největšího hříchu.
Ráda bych vám všem poradila, kdo se rozhodujete v dnešní chvíli, ab yste těm svým
blízkým poskytli pomoc a péči. On vám to Pán Bůh vrátí.
Dáša
STRAN A 9
Kristova léta
Když se řekne Kristova léta, co
Z pohledu na kterýkoliv betlém vystavený
v našich
kostelích
si
automaticky
vám to připomíná? Nevím, jak vám, ale já
si vzpomenu na své 33. narozeniny a na
vybavíme, že nad jeslemi svítí hvě zda
ten zvláštní pocit – ano, teď mi je tolik let,
s dlouhým zářivým chvostem – tedy
kolik bylo Kristu, když zemřel na kříži. Co
nepochybně
kometa.
Pokud
by
jsem doposud stihl dokázat? A On již
betlémskou
hvězdou
byla
vskutku
umírá – za nás všechny, ab y nás vykoupil
kometa, bylo by pro astronomy snadné
ze hříchu. Za svůj krátký život stihl mnoha
čas Kristova narození spolehlivě ověřit.
přiblížit
způsoby
Existují
podrobné
lidem
království
zá znamy o pozonebeské zde na zemi
rování komet z té
a vnést jim naději, že
doby, žádná z tehdy
nikdy není pozdě na
za znamenaných
obrácení
k Bohu.
komet však termínevyhovuje.
Jeho působením se
nově
základy křesťanství
Navíc tu byla i jistá
takovou
„astrologická“ obtíž.
zakořenily
silou, že ani další
Podle
dobových
pohnuté
historické
výkladů byly komety
nešťastným znameudálosti
je
nedokázaly vymýtit.
ním na nebi, takže
Nedávno jsem
se stěží hodily pro
ohlášení radostné
četl velice pěkný
článek
od
Jiřího
zvěsti o narození
Grygara (více na
Vykupitele lidstva.
Ve skutečnosti je
www.vira.cz).
V tomto článku se
však zobrazení kozmiňuje o astronommety nad Betlémem
mických
pozorováhistoricky doloženo
ních, ze kterých pak
teprve z italských
vědci odvodili, v koliVeronika Planerová, 12 let jesliček počínaje 15.
ka letech Kristus
stoletím, odkud se
nejpravděpodobněji
tato zvyklost nejZávěrem
zemřel.
později ve druhé
polovině 16. století dostala i k nám.
článku se dovídáme, že Kristus umírá ve
40 letech, a tolik mi je právě teď! Jakoby
Teprve ve druhé polovině 20. století se
se historie opakovala a já si pokládám
podařilo odhalit tvůrce, který použil
kometární symboliky pro biblickou zprávu
zase tutéž otázku jako kdysi. Dovolil jsem
o klanění tří králů jako první. Byl to
si uvedený te xt trochu upravit.
proslulý italský malíř Giotto di Bondone
Ve
2.
kapitole
Matoušova
(1267-1337), který r. 1304 maloval fresku
evangelia v Bibli je zmíněn příběh tří
Klanění pro padovskou kapli Scrovegni.
mudrců („králů“), kteří se na základě
pozorování hvě zdy přišli do Betléma
Inspiroval se vlastním pozorování návratu
Halleyovy komety.
poklonit právě narozenému Ježíši.
STRAN A 10
Co tedy vlastně mohla být ona
hvězda na východě, o níž hovoří
Matoušovo evangelium? Správný výklad
našel patrně již počátkem 17. století
proslulý německý astronom Johannes
Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval
v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet
Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho proto
propočítat, kdy ke stejné konjunkci obou
planet došlo v období kolem počátku
křesťanského letopočtu a zjistil, že se tak
stalo v roce 7 př. n. l. dokonce třikrát po
sobě: koncem května a září, jakož i
počátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb.
Takový úkaz nemohl zajisté uniknout
babylónským hvězdopravcům (mudrcům),
kteří o tom dokonce zanechali zprávu na
hliněné tabulce, objevené r. 1925
archeology. Podle těchto nezávislých
údajů lze odhadnout, že se Kristus narodil
nejspíše někdy v září roku 7. př. n. l., což
vypadá na první pohled podivně, když
přece křesťanský letopočet má mít za
svůj počátek datum Kristova narození. Ve
skutečnosti však historici vědí už dá vno,
že se Kristus musel narodit před
počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se
totiž určoval až mnohem později, teprve v
6. století. Roku 532 se o výpočet data
Kristova narození pokusil opat římského
kláštera Dionysius Exiguus, ale dopustil
se přitom několika chyb při navazo vání
tehdy existujících kalendářů zpět do dosti
vzdálené minulosti. Na základě srovnání
rozličných historických událostí je velmi
pravděpodobné, že úhrn těchto ch yb
dává právě zmíněný sedmiletý rozdíl.
Dostáváme se k datu Kristova
ukřižování. V té době se Židé řídili
lunárním kalendářem a datum Velikonoc
určovali podle okamžiku prvního jarního
úplňku. Začátek lunárních měsíců byl
definován prvním zpozorováním Měsíce
(po novu) na večerním soumrakovém
nebi. Tak lze rekonstruovat data
velikonoc v letech panování Pontia Piláta
(26-36 AD), přičemž nejpravděpodobněji
ukřižování spadá do let 29-33 AD. Takto
uvažo val Isaac Newton, jenž v roce 1733
nabídl následující alternativy pro Velký
pátek: 7. dubna 30, 3. dubna 33 a 23.
dubna 34, přičemž poslední možnost
považo val za vůbec nejpravděpodobnější. Podle C. Humphreyse a W.D.
Waddingtona (1990) v den 3. dubna 33 v
podvečer vyšel v Jeruzalémě Měsíc v
úplňku zčásti zatmělý a zatmění skončilo
51 minut po východu Měsíce. To se zdá
být ve shodě s líčením evangelistů (Mt
27,45; Mr 15,33; Lk 22,44), a proto podle
shodného mínění historiků astronomie
právě toto datum lze považovat za den
Kristova ukřižování. To znamená, že
Kristus zemřel na kříži ve věku 40 let.
Dan
Údržba kompasu
Tichý víkend v Rokoli
Drobné kapky jemného deště poskakují po odrazu siluet mužských postav na
mokré dlažbě. Cáry mraků se opírají o vrcholky stromů potemnělého lesa a přítmí večera
se již pohodlně rozložilo po kopcovité krajině. Náhodný kolemjdoucí by se pozastavil nad
obrazem dvacítky chlapů držících se za ruce a modlících se společně modlitbu, kterou
naučil apoštoly Ježíš Kristus. Možná by se tomu výje vu pousmál, možná by ale vycítil, že
je svědkem okamžiku nevšedního, hlubokého, obohacujícího.
Žádný náhodný kolemjdoucí se však na pozadí černého lesa nevynoří. Co by tu
také v tuto dobu dělal? Pravda, do tohoto místa, ke kapličce v Rokoli u Nového Města nad
Metují za vítá během roku spousta poutníků, v tento březnový sobotní večer ale nikoliv.
STRAN A 11
Po společné modlitbě se dvacítka mužů vrací v čele s celebrujícím otcem
Oldřichem Kolářem pod střechu kapličky, aby tak mohli pokračovat ve slavení liturgie mše
svaté. Tato mše je součástí víkendu, který umožňuje ženatým mužům, tátům od rodin,
strávit alespoň jeden víkend v roce výra zně jinak než těch jednapadesát ostatních. Strávit
jej v tichu, v ústraní od každodenních starostí. Utřídit si myšlenky, hodnoty, směr, kam se
vlastně ubírají. Strávit pár chvil s možností lépe vnímat Boží přítomnost. Otevřít se pro to,
co nám náš Pán chtěl už mnohokrát říct a my jsme jej v tom okolním hluku neslyšeli.
Tichý víkend pro muže, jak toto setkání nazývá organizující Schönstattské hnutí,
začíná v pátek večer společnou mší svatou. Duchovní zamyšlení, téma na víkend pak
otevírá sobotní den. P. Oldřich směřoval tentokrát ranní zamyšlení k mottu celého
víkendu: „Být sám u sebe doma“. Tedy najít sám sebe. Být sám se sebou v harmonii,
v pohodě. Být u sebe doma, ne být u sebe ve vě zení.
Po celý sobotní den a nedělní dopoledne si každý může vytvořit svůj vlastní
program, který jej samotného nejlépe dovede k hlavní myšlence setkání a k přiblížení se
Bohu. Muži maximálně omezují komunikaci mezi sebou, aby se navzájem nerušili. Tráví
čas v kapličce, v kostele, na křížové cestě, v přírodě, četbou, zkrátka tím, co je jim blízké.
Otec Oldřich je k dispozici po celý den ke svátosti smíření.
Než se chlapi nadějí, je tu čas nedělního oběda a rozloučení. To aby stihli včas
dorazit ke svým rodinám. Každý tu prožil těch pár hodin po svém. Každý jinak. Někdo zde
našel uklidnění a pokoj. Někdo byl osloven duchem poutního místa, někdo zde byl
schopen vnímat Boží vůli potřebnou pro důležité ži votní rozhodnutí… Všichni se ale
shodují v tom, že to stálo za to. A vracejí se obohaceni ke svým nejbližším, kteří měli pro
mužský Tichý víkend pochopení.
Komunita Schönstatt pořádá také tiché víkendy pro ženy, víkendy pro táty
s dospívajícím synem, prázdninové týdenní pobyty pro rodiny s přednáškami a duchovním
informace
naleznete
na
webových
stránkách
doprovodem.
Podrobnější
www.schoenstatt.cz anebo u pořádajících rodin.
Mirek
Oprava kuřimského kostela
Při prohlídce farního kostela sv. Máří Magdalény si můžeme v posledních letech
povšimnout postupně se zvětšujícího komplexu malých trhlinek na klenbě u vítězného
oblouku.
K posouzení technického stavu klenby byl pozván statik pan ing. Huryta. Vyjádřil
se, že důvodem vzniku těchto trhlin je vazný trám nad klenbou, který tlačí na její střed.
Řešením je, dle vyjádření statika, stažení klenby ocelovými lany a vyměnění nebo
přizpůsobení trámu tak, aby netížil klenbu.
Náš technický administrátor, ing. Mičánek z Deblína, zadal tuto práci firmě
Zamazal ml. & spol., s.r.o. z Brna. Vypracovaná předběžná rozvaha na opravu dosahuje
cca 400 000 korun.
Vzhledem k tomu, že tato stavba z 13. století je největší kulturní památka města
Kuřim, byla podána žádost o dotaci na městský úřad.
P. Jiří Krpálek
kuřimský farář
STRAN A 12
Reportáž z Domovinky
Domovinka. Takto hezky říkají
klienti svému dennímu stacionáři v Brně
na Hrnčířské ulici.
Hned
za
hlavním
vchodem
poznáte, že tento dům není jen tak
obyčejný. Stěny a polička na chodbě jsou
vyzdobeny zvonkohrami
a dalšími
předměty. Tato
malá
dekoračními
umělecká dílka pocházejí z rukou klientů.
Stacionář nabízí společnost a péči
osamělým, postiženým a nemocným
lidem.
Provozuje
ho
Diakonie
Českobratrské církve e vangelické, jejímž
posláním je poskytování křesťanské
sociální péče potřebným.
Uvnitř nás přivítali ve společenské
místnosti a nabídli šálek čaje. Dozvěděli
jsme se, že zde si mohou klienti posedět,
popovídat, zahrát společenské hry,
za zpívat. Že se tu zpívalo krátce před
naším příchodem, dokazovala kytara
opřená o židli. Svou přítomností nás také
potěšili dva čtyřnozí psí přátelé, speciálně
vycvičení pro pomoc postiženým lidem.
Diakonie nabízí klientům kromě
centra
denních
služeb
také
pečovatelskou službu v domácnostech a
chráněné bydlení OVEČKA. Samozřejmě
přišla řeč i na finance, ty dostává toto
nestátní sociální zařízení z dotací od
státu, ze sbírek sborů Českobratrské
církve e vangelické a z peněžních darů
jednotlivců.
Při pohledu z okna nás zaujala
zahrádka, jejíž úprava je dílem klientů.
Klienti se zde mohou realizovat i při
údržbě domu a v ergoterapeutických
dílnách. Vyrábějí různé zvonkohry,
keramické ozdoby na stěnu, hrníčky,
koberce, ozdobné dárkové krabičky,
malují obrazy… Také zde mají možnost
sportovního vyžití v tělocvičně vybavené
různými míči a boxovacím pytlem, který
se nám líbil nejvíce. Když je třeba, změní
se tělocvična na místnost k posílení
ducha. Každou středu ve třináct hodin se
zde konají bohoslužby.
Činnost centra se neomezuje jen
na tento dům. Klienti vyrá žejí společně na
výstavy,
di vadelní
představení
a
rekreační pobyty v přírodě. Z jejich
spokojených úsměvů se dá vyčíst, že tato
činnost centra má smysl a je přínosem
pro druhé. Na závěrem jsme ocenili práci
klientů zakoupením zvonkohry a svíce.
Díky vám za pohostinnost a zase někdy
na shledanou.
Jana
STRAN A 13
Největší Belgičan
P. Damian de Veuster – misionář malomocných z ostrova Molokai
V poslední době sa stalo atrakcí
v rů zn ých zemích světa organizovat
prostřednictvím sdělovacích prostředků
celostátní ankety o tom, kdo je největší
osobností toho kterého státu. Podobné
ankety proběhly i na území Čech a
Slovenska. Ve Francii zvítě zil Charles De
Gaulle, v Německu Adenauer, v Anglii
Churchil, v Čechách Karel IV. Zatímco
v mnohých státech vyhráli panovníci,
politici, umělci či sportovci, v malém státě
Evropy, Belgii, zvolili účastníci této ankety
1. prosince 2005 za největší osobnost
své země misionáře malomocných
P. Damiána de Veuster. Tato zpráva mě
naplnila
nesmírnou
radostí.
Osm
posledních let svého živo ta jsem totiž
věnoval studiu života a díla tohoto
belgického kněze. Víc než šest let konám
o jeho odkazu diapřednášky na území
celé střední Evropy a nedávno vyšla má
kniha o tomto člověku a prostředí, ve
kterém působil, pod názvem: „Aina
hemolele – svätá zem – Molokai“.
P. Damián obětoval svůj život v službě
malomocným v kolonii, do které byli
vyhnáni a odkázáni sami na sebe. Přišel
tam jako dobrovolník v roce 1873 a žil
uprostřed těchto lidí nepřetržitých 15 let,
když sám nakažen malomocenstvím
umírá. Přišel tam jako služebník lásky,
která byla tak veliká, že lidé přestali
nazývat Molokai peklem na zemi. Ještě
za jeho ži vota ho nazvali „Nebem na
zemi“ a toto pojmenování tam platí
dodnes. „Nikdo nemá větší lásky než ten,
kdo položí život za své přátele.“ (Jan
15,13) – stojí na pomníku P. Damiána
v Kalaupapě na Molokai.
Belgie je malá země Evropy. Je
však důležitá tím, že je centrem států
Evropské unie. Té unie, která se teď
zamýšlí sama nad sebou, nad procesem
rozšiřování a nad vlastní ústavou. Všude
se vedou rozhovory o tom, jak by měla ta
ústava vypadat, jestli se v ní mají
nacházet výra zy jako Bůh nebo
Evangelium. Zdá se, že nikdo ze soudně
smýšlejících
lidí
nepochybuje
o
křesťanských kořenech Evropy. Ná zory o
tom, jestli mají být tyto kořeny
vzpomenuty i ve společné ústavě EU se
však různí. Pro mne je symbolické, že
právě v samém centru EU si lidé bez
ohledu na názory politiků zvolí za největší
osobnost svého národa člověka, který
celý svůj život vybudoval na základech
víry v Boha a na realizaci poslání, které
věřícímu předkládá Evangelium Ježíše
Krista. Symbolické je pro mne i to, že
zatímco mnozí lidé v různ ých zemích
Evropy – křesťanských či ateistickomaterialistických – pova žují za největší
osobnosti svého národa lidi, kteří
nadprůměrně vynikali svou státnickostí,
vzdělaností, uměleckou či sportovní
aktivitou a vlastnostmi, zvolí si jiný národ
osobu
„špinavého,
sedláckého
a
tvrdohlavého kněze“. Symbolické je pro
mne i to, že tento jednoduchý vesnický
kněz, který nenapsal žádný vědecký
traktát, nevytvořil žádné umělecké dílo,
nestál v čele mnohamilionového národa,
ale jen malé skupinky malomocných,
předběhl v žebříčku belgických kandidátů
takové osobnosti, jako např. světoznámý
malíř Peter Paul Rubens (1577 – 1640),
či slavný šansoniér Jacques Brel (1929 –
1978) nebo několikanásobný vítěz
cyklistické Tour de France Eddy Merckx
(1945). Nejsymboličtější je však pro mne
to, že tento misionář malomocných oslovil
budoucí a dnes již slavnou Matku Terezu
z Kalkaty, která sa podle jeho příkladu
stala novodobou misionářkou lásky a
mnohokrát v ro zhovorech s novináři
STRAN A 14
mluvila o P. Damiánovi jako o svém
největším vzoru. Co na tom, že tento muž
stále ještě není zařazen mezi ty lidi, které
katolická
církev
označuje
titulem
nejvznešenějším: Svatý. (V roce 1995 ho
papež Jan Pavel II. vyhlásil za
blahoslaveného) Mnohem důležitější,
cennější a úžasně výřečné je však fakt,
že tento muž inspiroval tisíce a tisíce lidí
po celém světě, že se stal jakoby „ALTER
CHRISTUS“ – druhý Kristus. Důležité je,
že si ho dnes, v této tak sekularizované,
zmatené a v honbě za blahobytem
uštvané době, všimla většina obyvatel
jednoho malého národa v Evropě a že si
ho vybrala za svůj největší vzor. Ké ž b y si
lidé jiných národů také začali všímat
hodnot, které jsou trvalé a rozhodující pro
spokojený ži vot a ké ž tyto hodnoty položí
na svém žebříčku hodnot také na první
místo.
Peter Žaloudek
Peter Žaloudek je autorem knihy „Aina Hemolele – Svätá zem Molokai“,
Karmelitánske nakladateľstvo, Bratislava, 2006.
Farní společenství římskokatolické církve v Kuřimi Vás zve na
audiovizuální přednášku Petra Žaloudka
do kinosálu ZŠ Tyršova v Kuřimi
Vyhnanství v ráji
neděle 15. 4. 2007 v 17:00, vstupné dobrovolné
Nejedná se o přednášku v pravém slova smyslu, ale o velmi příjemné a zajímavé
vyprávění teologa, cestovatele a fotografa ThLic. Petra Žaloudka z Vídně, s velkým
množstvím atraktivních diapozitivů z ostrova Molokai – jednoho z Havajských ostrovů,
doplněné o stylovou hudbu se zpěvy domorodých obyvatel této oblasti. Uváděné materiály
si přivezl autor přednášky z osmi návštěv kolonie malomocných na ostrově Molokai.
Informace získané z těchto cest, ale i ze studia archivních materiálů v různ ých koutech
světa, jakož i zkušenosti z denního života v kolonii malomocných shrnul do obsáhlé
publikace. Ta vyšla v rodném jazyku Petra Žaloudka (slovensky) na podzim roku 2006 a
byla pojmenována havajským výrazem pro svatou zem – „Aina hemolel – svätá zem –
Molokai“. Letos na podzim vyjde v Karmelitánském nakladatelství v českém překladu.
V uplynulých šesti letech uskutečnil Peter Žaloudek na 120 diapřednášek s touto
tématikou na území Rakouska, Německa, Čech a Slovenska.
Radmila Sedmíková
STRAN A 15
Přečetli jsme
Henri J. M. Nouwen: Naslouchal jsem tichu
Tato kniha není žádný současný „trhák“, ale její autor ji psal poměrně dávno a je
možné ji potkat spíše v knihovnách. Stejně tak, jako jsem ji tam objevila já.
Americký profesor pastorální teologie a spirituality se vydává strávit sedm měsíců
do trapistického kláštera. Touží opustit vžité stereotypy a ponořit se do ticha společně
s ostatními mnichy, aby nalezl pokoj a odpovědi na nezodpovězené otázky duchovního
ži vota, jež se mu za celý jeho život nahromadily. Své každodenní zkušenosti s tamějším
ži votem popisuje ve svém deníku. Ač se zprvu zdá, že s tímto pisatelem nemůžete mít nic
společného, brzy zjistíte, že opak je pravdou. Jeho upřímné a kritické úvahy spojené
s vnitřním zápasem, který každodenně statečně podstupuje, aby sám naboural svoje
mylné představy o Bohu, jsou mnohdy vašimi vlastními, byť nepopsanými zápasy a boji,
paradoxně žitými úplně v jiném prostředí.
Stáváme se tedy svědky zprvu vnitřně zneklidněného člověka, který zasvětí více jak
půl roku svého života práci a modlitbě, avšak odchází jako bytost nová, prozářená a
pokojná.
Tak jen na ukázku pár slov Henri Nouwena:
„Vžd ycky jsem věděl, že: ‘Kamkoli jdeš, bereš si své já s sebou,’ ale teď už nemám
na koho svést, že jsem takový, jaký jsem – kromě sebe samotného. Snad i to, že si tuto
skutečnost připouštím, je malým krůčkem na cestě k čistotě srdce. Jaká moc je ve slovech
svatého Pavla: ‘Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a
nedopřejte místa ďáblu. … Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si
navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.’ (Ef 4,26-27, 32).“
Musím se přiznat, že mi tato kniha ležela na stolku téměř tři čtvrtě roku. Jsou prostě
typ y literatury, které pro její obsah, hloubku, oslovitelnost, naléhavost, upřímnost, prostě
zvládnout rychleji nelze. A podle mého soudu zrovna tahle spadá do již zmíněné
kategorie.
Katka
Krátké zprávy z Orla
Kultura
Kulturní rada Orla vyhlašuje výtvarnou a literární soutěž pro mládež na téma „Bible“.
Písmo svaté Starého i Nového zákona je po staletí trval ým bohatým zdrojem
inspirace. V rámci soutěže máte možnost vyjádřit vlastním projevem nejen postavu nebo
děj, který vás v Bibli zaujal, ale i popsat biblickou krajinu.
Literární útvary i výtvarné techniky jsou libovolné, jedinou podmínkou je věk do 18
let. V loňském roce byly nejmladší účastnici 3 roky. Svoje dílka s označením názvu a
řádně podepsaná můžete posílat na adresu Orel Kuřim, Křížkovského 55, 664 34 Kuřim,
nebo je můžete odevzdat přímo Ivě Nováčkové. Uzá věrka soutěže je 15. června 2007.
Tato soutěž má ústřední charakter (celorepubliková) a vyhodnocovat ji bude ak. mal. Josef
Kulda z Prahy.
Přejeme hodně zdaru!
Miluše Macková
STRAN A 16
Moderní média
Jak je využít
Dnešní svět je plný nových technologií, které na nás útočí ze všech stran. Pamatuji
si na své dětství, kdy jsem jako kluk vyrůstal na vesnici. Jezdili jsme na kole, občas jsme
se ještě svezli na koňském povozu, no a hlavně jsme lítali po všech mezích a remízkách a
dělali všelijaké klukoviny: osobně musím přiznat, že mnohé z nich bych jistě svým
ratolestem zakázal. Žádné mobilní telefony, televizi jsme spíše neznali natož nějaké
počítače. Byl to snad lepší svět? Ne, takto se to rozhodně říct nedá, řekl bych spíše
jednodušší. Nemuseli jsme řešit dlouhé vysedávání dětí u televize či počítače. Děti měly
přirozeně dost pohybu. Ale na druhé straně nové věci mohou být velkým přínosem a o to
tu jde. Umět jako ten správný hospodář každou věc či technologii vyu žít tím správným
směrem a to je i cílem tohoto cyklu.
Co je vlastně ten WEB? Po celém světě existuje síť počítačů vzájemně
propojených, podobně jako třeba telefony. Ty umožňují mezi sebou vyměňovat data.
Pokud máte doma počítač, můžete se i vy připojit k této síti. Ovšem jak už to na tomto
světě chodí, přístup je placený. Mnoho lidí využívá s výhodou tzv. pevn ý internet – tedy
mohou se připojit na WEB kdykoliv a platí měsíčně paušál – ten je srovnatelný s paušálem
za telefon.
Tak, řekněme, že jste se dostali k počítači s připojením na internet. A co dál? Tuto
otázku jsem si kladl, když jsem se dostal poprvé na vysoké škole k počítači – spustil jsem
internetový prohlížeč (browser) a zadal internetovou adresu. A protože se psal rok 1989,
chtěl jsem vědět, zda jsem se již dostal na server ze zahraničí – nejlépe americký nebo
spíše imperialistický. Browser je program, zpravidla již dodávaný s počítačem, který
dokáže komunikovat s ostatními počítači (servery). Vy jenom zadáte adresu, kam se
chcete podívat, vůbec vás přitom nezajímá, kde na světě je server umístěn. A teď se
dostáváme k hlavnímu problému internetu – co zde vlastně můžeme najít a kde hledat.
Ab y to bylo složitější, internet to není jen prohlížení nějakých textů na exotických
serverech. Když jsme připojeni k internetu, pak informace nemusíme jen pasivně získávat,
ale informace mohou putovat i od nás k ostatním. Ano tušíte správně – posílání zpráv
druhým. Posílání pošty třeba do Japonska do několika sekund! Pro úplnost dodám, že
dnešní technologie umí vyu žít internet pro telefonování a pro videokonference. Propojené
počítače umožňují hrát síťové hry nebo ovládat svůj účet v bance. Ano, člo věku se chce
říci, že je toho mnoho a že je v tom velký zmatek, ale kdo hledá ten nalezne opravdové
poklady. Pokusme se najít křesťanské perly v záplavě informací.
Pokud bych měl vybrat něco na začátek, tak vám doporučuji tyto adresy:
1. www.vira.cz
2. www.katolik.cz
V příštím čísle Petrklíče se podíváme blíže na tyto dvě adresy a představíme si
další zajímavé tipy.
Dan
STRAN A 17
Kulturně-duchovní dění
19. – 22. 4. Duchovní obnova pro seniory, nemocné a invalidní, Mons. Josef Žák
31. 5. – 3. 6. Duchovní obnova pro manžele, P. ICLic. Karel Moravec
Pořádá Duchovní centrum sv. Františka z Pauly, Vranov
Kontakt: [email protected], tel: 541 239 264
11. – 13. 5. Duchovní cvičení formou večeřadla, P. Š. M. Filip, OP
15. – 19. 5. Exercicie s Pannou Marií, P. J. Hladiš, SJ
18. – 20. 5. Duchovně relaxační víkend pro všechny, P. F. Petrík
3. – 7. 6.
Duchovní cvičení pro důchodce a osamělé, P. S. Peroutka, SJ
Pořádá Poutní a exerciční dům Stojanov, Velehrad
Kontakt: [email protected], tel.: 572 571 531
23. 4. 9:00 – 15:30
Pevné objetí jako výchovný prostředek (?),
PhDr. Jiřina Prekopová, celodenní seminář pro rodiče, učitele a odbornou veřejnost,
Údolní 39, Brno
23. 4. 18:00 – 21:00
Hyperaktivní dítě v rodině a ve škole,
PhDr. Jiřina Prekopová, seminář pro rodiče a zainteresovanou odbornou veřejnost,
Sál B. Bakaly, Žerotíno vo nám. 6, Brno
Kontakt: CRSP, Josefská 1, 602 00 Brno, Petra Škrdlíková, tel. 731 402 757,
[email protected]
9. 5. – 9. 9. Zprávy o blízk ých světech. Výstava, která představuje veřejnosti život
různým způsobem handicapovaných lidí, a to ve spolupráci s institucemi a sdruženími,
která se věnují handicapovaným.
Kontakt: Podhorácké muzeum, Porta coeli, Předklášteří, tel.: 549 412 293, e-mail:
[email protected], www.muzeumbrnenska.cz/predklasteri.htm
25. – 29. 7. poprvé v jihomoravské metropoli, 18. ročník katolické charismatické
konference. Jedná se o čtyřdenní akci duchovně formačního charakteru, určenou nejen
pro členy a sympatizanty tohoto hnutí, ale i pro křesťany jakékoli spirituality i pro tzv.
hledající. Program konference tvoří přednášky, adorace, neformální setkání, společná
modlitba a bohoslužby. Záštitu nad konferencí převzal brněnský biskup Vojtěch Cikrle a
hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek.
Podrobné informace k organizaci a programu, včetně elektronické přihlášky, najdete na
internetu na www.cho.cz nebo na tel.: 777 087 736.
Z vlastní zkušenosti vřele doporučuji!
19. 5. v 10:00
Láska, úcta a sex. Setkání s paní MUDr. Ludmilou Lázničkovou.
Zváni jsou všichni, především mladší rodiče a mládež. Setkání se koná v kuřimské
orlovně, naproti kostelu.
Katka
STRAN A 18
Vážení rodiče a milé děti,
jako každý rok, tak i letos pořádáme farní tábor pro děti.
Termín:
7. – 14. 7. 2007
Místo:
Mrákotín
Ubytování je na faře. Spí se v patrových postelích. Každé dítě musí mít prostěradlo
a spací pytel. Koupelen a WC je tam dost, pořádají se tam celoročně pobyty pro velké
skupiny lidí, jsou na to vyba vení.
Mrákotín se nachází 7 km od Telče. V blízkosti je zřícenina hradu a hrad Roštejn.
V programu je celotáborová hra, soutěže, olympiáda a závěrečná cesta za pokladem.
Cena: 1200 Kč, lze platit hotově i přes účet, může přispět i zaměstnavatel.
Vyplněné přihlášky s vyjádřením lékaře a peníze odevzdejte prosím na faře nebo
přímo Haně Prokopové, Kuřim 664 34, Komenského 1077 do 30. května 2007.
Kolem 10. června potom obdržíte podrobné informace.
Přihlášky najdete vzadu v kostele anebo obdržíte od Hanky Prokopové.
Pozvání na Orelskou pouť do Křtin v neděli 3. června 2007
10:00 – 10:15
10:15
10:30 – 11:30
11:30 – 12:00
12:00 – 14:00
14:00 – 14:30
14:30
sraz praporů a poutníků na náměstí
společný průvod do kostela
mše sv.
přesun do župního střediska v Bukovině
sportovní odpoledne v Bukovině pro děti, kulturní
program zajišťují členové z jednot naší župy
požehnání v přírodě
zá věr, odjezd
srdečně zve Orel, jednota Kuřim
Pořad obřadů svatého týdne
POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB 2007
Květná neděle
Pašije o utrpení Páně
KUŘIM
MORAVSKÉ
KNÍNICE
8:00
11:00
Neděle
1. 4. 2007
Zelený čtvrtek
Velký pátek
Velikonoční vigilie –
Slavnost zmrtvýchvstání
Čtvrtek
Pátek
5. 4. 2007
6. 4. 2007
18:00
18:00
-
Sobota
7. 4. 2007
21:00
-
Hod Boží velikonoční
Neděle
8. 4. 2007
11:00
Velikonoční pondělí
Pondělí
1.1.2007
8:00
11:00
8:00
11:00
11:00
Dětská
mše
11:00
Příležitost ke svátosti smíření je vžd y před i po mši svaté. Je možná i telefonická
domluva na tel. čísle 541 230 183.
STRAN A 19
Pro hloubavé hlavy
Doplňovačka
1
2
3
4
5
6
7
8
V tajence se ukrývá náze v liturgického předmětu – kalichu s pokrývkou na
uchovávání svátosti oltářní.
1. bezženství
2. starozákonní prorok
3. novozákonní zločinec
4. částečné nebo úplné osvobození od časného trestu
5. mariánská modlitba
6. zakladatel řádu jezuitů, svatý
7. slovo pašije vychá zí z latinského výra zu pro …
8. almužna
Po uzávěrce
Kuřimský farář, P. Jiří Krpálek, patří mezi pět kněží brněnské diecéze, kterým byl
v pátek, 23. března, udělen titul kaplan Jeho Svatosti. Tento titul – titul papežského
kaplana – udělil papež Benedikt XVI. a náleží k němu právo užívat před svým jménem
čestný titul monsignore (zkratka Mons.).
Dalšími poctěnými kněžími jsou František Baťka z Deblína, Josef Fiala z Běhařovic,
Metoděj Kotík z Kři žanova a Mgr. Josef Zouhar z Hodonína, prezident Diecézní charity
Brno.
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi
Uzávěrka příštího čísla je 7. 5. 2007
Redakční rada: Katka Šťastná, Petra Vašeková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Jana Němečková,
Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák
Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele
Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.sweb.cz/fara.kurim
Vytiskla tiskárna Jan Macek a Pavel Kusala, Horní náměstí 12, Jablonec n.N.
STRAN A 20
Dětská stránka
Se svolením redakce převzato z Katechetického věstníku Brno
Lída