Metodika kurzu

Metodika
kurzu
Pro pečovatelky a chůvy
pečující o děti 0-6 let
První pomoc
a úkony
život
zachraňující
S akcentem na děti ve věku 0-6 let
2
ÚVOD
V rámci přípravy je vhodné, aby teorie byla doplněna o praxi. Je vhodné,
aby byl každý úkon nejen ukázán, ale i vyzkoušen na figurantovi. Jako doplněk a teoretické východisko je vhodné prostudovat i Standardy poskytování
první pomoci (ČČK, 2012).
http://www.cervenykriz.eu/cz/standardy/Standardy_poskytovani_prvni_pomoci_2-vydani-2012.pdf
Pomůcky: obinadla, polštářky, škrtidlo, trojcípý šátek 2x, náplast, roušku.
Je-li možnost zajistit i figurínu dospělé osoby a dítěte pro kardiopulmonární
resuscitaci.
PRÁVNÍ NORMY




Každý občan starší 18 let musí poskytnout PP, existují standardy, které
jsou ovšem mezi odbornou veřejností dosti diskutabilní
Od 1.1.2010 – upravuje trestněprávní odpovědnost občanský zákoník
§ 150 a § 151 – za neposkytnutí pomoci hrozí trest odnětí svobody až na
dobu 2 let, viníkovi nehody, pokud od ní uteče, tak až 5 let; absolventi
kurzu PP jsou více chráněni, pokud způsobí při poskytování PP druhotné
zranění (zlomení žebra při kardiopulmonální resuscitaci apod.)
Při poskytování PP je nutné používat ochranné pomůcky – latexové
rukavice a krycí roušky – žádná právní ochrana se nevztahuje
na nakažení se infekcí od zachraňovaného.
Vždy platí, že ochrana vlastního zdraví je prvořadá. Hrozí-li nebezpečí
zachránci samému, není povinen PP poskytnout.
MASIVNÍ KRVÁCENÍ
tepenné – světlá či zpěněná krev vystřikuje z rány – akutní, život ohrožující
stav, hrozí vykrvácení v řádu minut
žilní – tmavá krev vytéká z rány, při masivním zranění může ohrozit život
smíšené – při velkých traumatech, amputacích a hlubokých řezných ranách
– řešit tepenné krvácení, žilní krvácení se zastaví zároveň
První pomoc:
Nové standardy uvádějí dát prsty do rány, ale reálně je lepší použít
cokoliv na zaškrcení a mít volné ruce k telefonování a dodělání obvazu.
1.
Tisknout tlakové body – použít bříška 3 prstů, stlačovat tepnu proti
kosti - tlak. bodů je celkem 7 – spánkový, čelistní, krkavice (při
3
stlačování musí pacient ležet, tisknout jen jeden!), klíčkový, pažní,
pupkový (pacient musí ležet, tisknout celou pěstí, velmi silně) tříselný
(stlačovat překříženými palci –při krvácení z rodidel a konečníku) – je
dobré zapojit pacienta, který se tak nesoustředí na zranění, ale
přispívá k vlastní záchraně.
2.
Přiložit tlak obvaz – přímo na ránu, pokud základní vrstva prokrvácí,
přiložit další savé vrstvy – nikdy ne dámskou vložku!
3.
Zvednout končetinu – aby se odkrvila
4.
zaškrcení - pokud nefunguje tlak. obvaz, nebo pokud je zranění velmi
masivní, v ráně je cizí těleso, v případě crash syndromu - použít
zaškrcení: gumové zaškrcovadlo, šátek, šálu …, naložit nad ránu,
ideálně v oblasti tlakového bodu (u poranění v předloktí naložit až
nad loketní kloub, u poranění v bérci naložit až nad kolenem.
Zaškrcení nikdy neaplikovat na ránu ani na holou kůži), zaškrcovadlo
je potřeba označit časem, kdy bylo naloženo, pokud hrozí, že bude
naloženo na delší dobu - nesmí být přiloženo déle než 2 hodiny.
Krvácení z ucha – přiložit savou vrstvu, pacienta položit na stranu,
ze které teče krev
Krvácení z ucha a z nosu – prasklá spodina lebeční - po úrazech hlavy
– teče krev + mozkomíšní mok – zachovat vitální fce + 155
ŠOK
Šok je obrannou reakcí organismu na nedostatek kyslíku a není-li vhodně
ošetřen, končí nevyhnutelně smrtí. Provází téměř všechna vážnější poranění
a jakákoli větší bolest je podpůrnou složkou rozvoje šoku. Šok nesmíme
nikdy podceňovat, protože protišoková opatření jsou účinná pouze v jeho
úvodních fázích.
Příčiny - velká ztráta tělesné tekutiny (20-30%) - masivní krvácení,
rozsáhlé popáleniny, prudké průjmy a zvracení, při otravě organismu
(septický šok), při poranění míchy či při silné alergické reakci (anafylaktický
šok), kombinace zranění a velké psychické zátěže, bolest
1. fáze (latentní) – po poskytnutí první pomoci možné zlepšení stavu
Příznaky: neklid, úzkost, zmatenost, hysterie, bledé a studené končetiny,
lepkavý studený pot, zrychlený tep, špatně hmatný na okrajových částech
těla,
udává
bolest,
zimnici,
chlad
2. fáze (dekompenzační) – po poskytnutí první pomoci docílíme jen
4
stabilizace, v pokročilém šoku i přes poskytnutou pomoc zhoršování stavu
Příznaky: netečnost, desorientace, bolest ustupuje, velká žízeň, cyanosa, pot
po celém těle, tep na periferiích nehmatný, zvracení, bezvědomí, smrt
První pomoc:


odstranění příčin úrazu, život zachraňující úkony – VŽDY JAKO PRVNÍ
cílem první pomoci je podpořit dodávku krve do životně důležitých
orgánů

protišoková opatření – protišoková poloha + pravidlo 5T
protišoková poloha – autotransfuze – zvýšení nohou, příp. rukou nad
úroveň srdce,
Pravidlo 5T
T
Tišení bolesti = správné ošetření poranění, fixování zlomenin, chlazení
popálenin, nedávat žádné léky
T
Teplo = udržení tepelného komfortu (zima x léto) - nejlepší je využít
izotermickou folii
T
Tekutiny = tlumení pocitu žízně (otírání obličeje vlhkým kapesníkem)
nedáváme nic ústy – vyvolali bychom zvracení
T
Ticho = relativní klid, psychologické působení, uklidnění postiženého,
nastalou situaci nenadhodnocujeme ale ani nepodhodnocujeme
T
Transport = nejlépe sanitkou, netransportujeme pacienta nikdy sami
– možné zhoršení stavu, eventuelně smrt
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE
Dle nových standardů už se nemusí poskytovat umělé dýchání, pouze
v případech primárního selhání dých. funkcí (tonutí a u malých dětí)
Resuscitace dospělých:
Masáž srdce: na tvrdou podložku, odhalit hrudník, u žen i podprsenku –
stlačovat oběma rukama přibližně v polovině hrudní kosti do hloubky cca 5 –
6 cm – (nebojte se, že polámete žebra) rychlostí cca 2x za vteřinu;
kontrolovat cca po 1 minutě, zda fce naskočily
Dýchání z úst do úst nebo do nosu – výhradně s rouškou! – zaklonit
hlavu, silný vdech do úst nebo do nosu (při dýchání do úst zacpat pacientovi
nos, při dýchání do nosu zavřít pacientovi ústa tlakem na bradu), po každém
5
vdechu umožnit pacientovi výdech; dbát na vlastní bezpečnost –
nenadechovat se vydechovaného vzduchu z pacientových plic
Poměr masáž : dech = 30 stlačení : 2 vdechy, po třech cyklech
zkontrolovat; začít s masáží srdce
Resuscitace malých dětí:
Masírovat kousek od konce hrudní kosti – malé děti (novorozenci)
obejmout hrudníček, masírovat palci a dýchat do úst i nosu, dýchat jen
objem úst 1 vdech+ 3 stlačení, dále přizpůsobit dle velikosti dítěte – počet
prstů 1-3, do hloubky 1,5 cm – 3 cm (5 vdechů + 30 stlačení, dále 2/30) –
u dítěte je primární zástava dechu, je nutné začít 5ti rychlými vdechy,
pokud nenaskočí, tak začít masáž + umělé dýchání
Úraz el. Proudem – dochází k fibrilaci – úder zatnutou pěstí na oblast
srdce, aby se srovnal rytmus, příp. externí defibrilátor (AED)
Stabilizovaná poloha – dle standardů se používá pro opilce, ale reálně
se používá v případech, kdy postižený dýchá, ale je v bezvědomí, aby se
nemusela opakovat resuscitace
U dítěte – přiložit zády k sobě přes ruku, jednou rukou držet hlavu,
druhou rukou přes bříško
ÚRAZY—ZLOMENINY,
VYMKNUTÍ, VYKLOUBENÍ
Vymknutí a poruchy měkkých tkání – chladit, klid. režim, kontryhelový
nebo kostivalový obklad, použití pružného obinadla – obvazovat sbíhavě
nebo rozbíhavě
Výron nebo vykloubení – nenapravovat, žádné dlahy, chladit
Zlomeniny – nenapravovat, chladit, pokud není nutný vlastní transport,
tak nedlahovat – klid
Zlomenina předloktí – vřetenní kost – nelze pohnout prostředníčkem,
loketní kost – nelze pohnout malíčkem, obě kosti – nelze pohnout zápěstím;
PP - šátkový závěs, ruku vypodložit, aby se v šátku neprohnula (např.
novinami), do dlaně vložit např. obinadlo. Možné zpevnění druhým šátkem
– zpevňující šátkový úvaz
Zlomenina dolní končetiny – nic nedělat, zajistit klid a chladit
Úraz páteře – co nejvíce zajisti hlavu proti pohybu – improvizovaný
límec (složené noviny do šátku)
6
POPÁLENINY, ÚŽEH, ÚPAL
Úžeh ze slunce, úpal z horka— doplňovat tekutiny – ideálně minerálku,
spálenou pokožku léčit (aloe vera, spreje panthenol , třezalkový olej apod.),
při mdlobě zvednout nohy
Popálenina větší než 1% (velikost dlaně) se musí léčit lékařem, nad 5%
hrozí celkové selhání organismu
1. Stupeň – červená pokožka, silné pálení – chladit
2. Stupeň – puchýře
3. Stupeň – nekróza, spečení – trvalé následky, zasaženy hlubší tkáně
Opařenina – nesvlékat oděv, sprchovat vlažnou vodu, dokud není oděv
chladný
Pozor na krytí, dnes dostupný hydrogel - pro sterilní krytí, které se
nepřilepí k ráně (lze koupit v lékárně)
DROBNÉ ÚRAZY
Krvácení z nosu – běžné – z poruchy srážlivosti, po úrazech – lehce
překlonit, chladit zátylek, tisknout chřípí – netamponovat, dýchat ústy;
vyzkoušená metoda - 3x hluboce nadechnout, pak silně zatlačit hranou
ruky na kořen nosu po dobu 5ti vteřin + jednu ruku na zátylek –
opakovat 3x)
Stržená kůže, odřená kolena, ukoplý palec apod. – omýt, očistit, desinfekce
(peroxid vodíku, betadine, okolí i septonexem) – nekrýt, dokud to
nezaschne, případně „zahrádkou“ z polštářkové náplasti – vytvořit
kapsu, která se nedotýká rány, příp. tekutá náplast s desinfekcí Novikov (zelená vodička) ; Maltézský kříž – skoplý palec – čtvereček
náplasti diagonálně přehnout a zastříhnout do tvaru kříže
Řezné a sečné rány, rány s ostrými okraji - mašličkování – vystřihnout
z leukoplasti mašličku, spoj mašličky překřížit, dostupné i v lékárnách ve
sterilní formě, krytí tak, aby nedošlo k přilepení strupu, např. tekutá
náplast s desinfekcí - Novikov (zelená vodička)
Proti krvácení - Gelaspon –houbovitá rozpustná tamponáda
Dušení

zaskočený kus jídla – zvednout ruce, udeřit mezi lopatky, menší děti
přehnout přes koleno, nebo chytit za nohy a udeřit mezi lopatky

Vyražený dech – pomoci bránici se roztáhnout – nádech + výdech +
pomalu vztyčovat ruce do rozpažení
7

Nemožnost nadechnout se při silném pláči—fouknout do obličeje,
příp. stříknout chladnou vodu do obličeje
Klíště – IXOderm, IXO safe, antisept (deparr se u nás neprodává) - gel, který
klíště zabije, jinak nezabíjet před vytáhnutím, desinfekce jódem nebo
alkoholem, vytahovat kýváním, pomocí tamponku, pomocí spec. Karty,
pinzety… (pokud zůstane hlavička, nic moc se něděje, ale je potřeba
hlídat)
Bodnutí hmyzem – babské rady, fenistil, homeopatie – beladona, appis
melifica (9CH)
NEÚRAZOVÉ STAVY
Otravy a poleptání
Otrava chemikáliemi či jedovatými rostlinami




Je důležité, co otravu ypůsobilo – poradit se, volat toxikologické
středisko - 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02 a ihned do nemocnice.
Nevyvolávat zvracení.
Nepodávat žádné jídlo a nápoje.
Pokud možno zajistit zdroj otravy k pozdější identifikaci.
Poleptání
 První pomoc – přerušit kontakt s chem. Látkou a omezit její působení –
vyplachovat, oplachovat vlažnou čislou tekoucí vodou, vyhledat lékaře.
 V případě poleptání malého rozsahu bez průniku do hlubších struktur
postup jako u popálenin.
Horečka




Tišit léky s obsahem paracetamolu (u dětí čípky), při neklesající teplotě
možno střídat po 3 hodinách s ibuprofenem, nikdy nepodávat kyselinu
acetylsalicylovou.
Fyzikální ochlazování – zábaly, vlažná sprcha – pozor nechladit příliš
chladnou vodu, při zábalech chladit buď od hrudníku po kolena (nechat
volné ruce a lýtka), nebo zábaly jen na klíčkovou a tříselnou oblast.
Zajistit dostatečný příjem tekutin, ideálně vlažných.
Při teplotě nad 40°C nebo doprovodné vyrážce vždy vyhledat urychleně
lékaře.
8
Febrilní křeče u dětí:

Mohou doprovázet horečku; u dětí, které je již prodělaly se obvykle
podává Diazepam při každé horečce. Projevuje se bezvědomím, někdy
křečovými záškuby.

Snižovat horečku, podávat léky na zklidnění.

V případě křečí zabránit druhotnému poranění (uložit do postýlky
a obložit měkkým materiálem, sledovat vitální fce).

V případě bezvědomí vždy neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Dechová tíseň
Laryngitida
Typický štěkavý kašel, často i mírná teplota, pomáhá vdechovat vlhký
studený vzduch (před ledničku nebo ven); dítě je ohroženo dušením, musí
dostat úlevové léky.
Epiglotitida
Zánět hrtanové příklopky, sípání, silná dušnost, promodrávání, zlepšení
vsedě
Astma, obstrukční bronchitida
Dušnost, pískání – podat úlevové léky. V případě, že se jedná o první
příhodu, léky do 10 minut nepřinesou výraznou úlevu nebo při jakékoliv
nejasnosti přivolat neprodleně ZZS.
Zvracení, průjem, bolesti břicha
Při zvracení a průjmu, zvlášť je-li doprovázeno teplotou, hrozí
dehydratace, která může vyústit ve velmi závažný stav s možností smrti
nebo trvalých následků. Dehydratace může vzniknout velmi rychle, nikdy jí
nepodceňujte. Čím menší dítě, tím rychlejší dehydratace.
Projevy silné dehydratace:
 Bledá, suchá kůže, žádný pot;
 tmavá moč, žádné močení;
 lepkavé sliny, okoralé rty;
 zapadlé oči;
 zrychlený tep.
9
První pomoc:
 Podávat rehydratační roztoky (kulíšek, ORS);
 podávat tekutiny po malých dávkách;
 pokud přetrvává zvracení či průjem, nebo se projevují známky
dehydratace, nutno doplnit tekutiny do žíly.
Zvracení a průjem
První pomoc – dietní stravovací režim s dostatkem tekutin, příp. podání
léků proti průjmu (Smecta, Enterol, Endiaron, Imodium…)
V případě silné bolesti břicha nebo neurčité bolesti u dětí - podezření na
zánět slepého střeva, zauzlení střev apod. – vždy vyhledat lékaře
Anafylaktický šok a alergie
Lokální projevy
Svědění pokožky, vodnatá rýma, kýchání, svědění očí, drobný otok po
kousnutí hmyzem – možno podat volně prodejná antihistaminika (sprej do
nosu, kapky do očí, gel na štípance)
Závažné projevy
Puchýře, splývající vyrážky, otok, dušnost, nevolnost – vyhledat lékaře
k podání celkových léků proti alergii
Anafylaktický šok
Bezvědomí, dušení – ihned volat ZZS, použít postupy jako u šoku;
v případě, že se nejedná o první příhodu, mívá postižený při sobě pero
s adrenalinem (epipen, anapen) – ihned použít do stehna - i přes oblečení,
před vytažením vyčkat 10 sekund.
10
Použitá a doporučená literatura
 Standardy první pomoci; kolektiv autorů; ČČK, 2012
 Domácí dětský lékař; Kilian-Kornell, Gunhild; Ikar, 2009
 Domácí lékař pro rodiče; Einzig, Mitchell J., Hart, Terril H.;Portál, 2005
 Jedovaté rostliny v bytě a na zahradě; Novák, Jan; Grada Publishing,
2004
 První pomoc alternativní medicínou; Janča, Jiří; Eminent, 2001
 První pomoc při úrazu dítěte; Jourová, Iveta; Computer Press, 2001
 První pomoc u dětí; Srnský, Pavel; Grada, 2007
 První pomoc malým dětem; Stoppard, Miriam; Slovart, 2005
11
Efektivní
výchovné metody
pro pečovatelky
Psychologie a pedagogika
12
VÝCHOVNÉ PŮSOBENÍ
Informace o dítěti získané od rodičů i pozorováním bychom měli zúročit
a přeměnit v péči „šitou na míru“. Zjistíme, jak dítě motivovat, co na ně platí… Při veškeré činnosti je potřeba dbát na individualitu dítěte, pečovat
o jeho sebevědomí, podporovat rozvoj slabých stránek a pomáhat potlačovat nepřiměřeně silné stránky. Každé dítě potřebuje podporu, povzbuzení a
pomoc. Každé dítě má svá privilegia, žádné dvě děti nejsou stejné. Každé
dítě vstupuje do vztahů samo za sebe.
Každá rodina se snaží dětem dát to nejlepší. Bohužel rozvíjení rodičovských kompetencí není v mnoha rodinách důležité. Výchovné styly se tak
často předávají mezi generacemi a mohou způsobovat nevhodné chování
dětí. S pečovatelkou dítě tráví významnou část svého raného dětství, a proto
je její přístup velmi důležitý. Může saturovat nenaplněné potřeby dětí i působit jako poradce ve výchovných potížích. Vhodně zvolený výchovný přístup otevře cestu k dětem a pomůže zvládat projevy nevhodného chování
bez křiku a tělesných trestů. Navíc bude příznivě působit na zodpovědnost
dětí, jejich sebeúctu a sebevědomí.
Něco málo o sebeúctě a sebevědomí
Míra sebeúcty je určující pro nás jako vychovatele, ale hlavně bychom ji
měli podporovat u dětí. Vychovatelé často bojují s nedostatky nakumulovanými z dětství, je dobré přetrhnout tento řetězec. Začít budovat sebeúctu
u sebe a u dětí ji podporovat. Je důležité neupozorňovat na chyby, ale vyzdvihovat úspěchy. Základem je vlastní postoj a práce na sobě samém – je
to celoživotní práce, která ale bude mnohokrát zúročena ve všech vztazích –
nejen v pečovatelské praxi.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ CHOVÁNÍ DÍTĚTE
Je zapotřebí si uvědomit, že do vztahu mezi pečovatelem a dítětem vstupuje celá řada aspektů, které ovlivňují jejich vzájemný vztah. Všechny níže
uvedené aspekty jsou popsány zejména ve vztahu k hlídaným dětem, ale
ovlivňují i pečovatele, rodiče a celou rodinu. Při výchovném působení je nut13
né dbát na akcent „soukromé logiky dítěte“, které si situace vysvětluje po
svém. V představách tak vystupují bubáci, doktoři s obřími vrtačkami a jiné
nereálné představy. Dítě ale potřebuje pochopit, co se s ním stane. Proto při
komunikaci s dítětem nikdy nelžete, nemlžte a jednejte s ním, jako se svými
přáteli, samozřejmě používejte jazyk adekvátní věku dítěte.
Faktory ovlivňující chování
Na chování dítěte působí celá řada faktorů, které mají vliv na jeho chování. Hlavně jde o osobnostní rysy a vlastnosti dítěte. Ovlivňují je ale také neměnné faktory (pohlaví, dědičnost, věkový rozdíl mezi rodiči a dětmi), či faktory, které jsou v čase proměnné a je zapotřebí se jim aktuálně přizpůsobovat (sourozenecké konstelace, finanční situace, atmosféra rodiny).
 Rodinné konstelace (pořadí sourozenců, jejich pohlaví apod.)
 Výchovný styl
 Životní styl
 Atmosféra rodiny a její hodnoty
 Sexuální role (pohlaví, sebeocenění, přístup k sexualitě a pohlaví v rodině)
 Dědičnost
 Věkové rozdíly (mezi dětmi, rodiči, věk rodičů)
 Finanční situace (napětí v rodině, šikana)
Sousedství a vztahy (širší vztahy)
Výchovné styly
Každá rodina uplatňuje nějaký styl výchovy, který je výsledkem snah
dvou lidí z různých prostředí. Někteří přejímají vzory z původních rodin, druzí chtějí pravý opak, jiní se celoživotně vzdělávají, aby vychovávali co nejlépe. Pečovatelka, která přichází do rodiny, je těmito výchovnými styly ovlivněna, ale neměla by sklouznout k těm nevhodným. Při přejímání dítěte rodiče často sdělují taktiky, jak na dítě v případě, že se chová nevhodně. Zkuste
raději uplatnit efektivní metody a nikdy se nenechte vyprovokovat
k tělesným trestům, ani když je rodiče běžně uplatňují.
Zmíněné výchovné styly se obvykle nevyskytují ve své čisté formě ale
v různých modifikacích. Často obsahují složky minimálně dvou z nich. Navíc
občas používá každý z rodičů jiný. Najděte si svůj vlastní, který bude podporovat zodpovědnost dítěte, pracovat na jeho sebevědomí a bude odpovídat
i vašemu naturelu.
14
Autoritativní – uzavřená výchova, kde není prostor pro vlastní rozhodování, pro osobní svobodu, obsahuje příkazy, zákazy, vyhrožování, je dán,
pevný řád, do kterého dítě nemůže zasahovat – panuje zde strach; láska dítěti není bezpodmínečná, ale podmíněná úspěchy a poslušností.
Autoritativně vychovávané děti bývají poslušné, ale s tendencí ke vzpourám nebo k závislosti, mívají nízké sebevědomí. V rámci soc. rovnosti je rodič
výrazně nadřazený.
Permisivní – velmi volná výchova bez jistot, nejsou pravidla, je zde chaos,
dítě je konfrontováno s nejasnými a měnícími se pravidly
Demokratický – hranice jsou nastaveny spolu s dítětem, hlavní je komunikace, dítě musí rozumět, proč má dodržovat pravidla; svoboda v rámci
hranic; dítě je přijímáno bezpodmínečně.
Demokraticky vychovávané děti mají svá práva, mohou se rozhodovat a
chápat následky. Ale mají pravidla, které poskytují jistotu a bezpečí.
JAK NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ DÍTĚTE
Pochopení chování dítěte – proč dítě zlobí?
Každý člověk má potřebu někam patřit, být potřebný, spojený (přijímaný a
vztahově propojený) a spolupodílející se. Pokud tyto potřeby nejsou naplněny,
pak si volí krátkodobé náhradní cíle, kterými se snaží dosáhnout naplnění potřeb,
ale které jsou vnímány jako nevhodné chování. Nevhodné chování je tedy prostředek, jak sdělit pečující osobě, že dítě se necítí ve svých potřebách naplněno,
chce něčeho dosáhnout, nebo chce něco jinak. Bohužel takové chování obtěžuje
pečovatele, okolí dítěte i dítě samotné. „Zlobení“ je tedy projevem nelibosti, neschopnosti dosáhnout naplnění svých potřeb. Dítě volá po pečovatelově odezvě.
Je-li odezva nevhodná, zlobení se stupňuje a je těžko zvladatelné. Naopak vhodná
reakce s pochopením cíle dítěte, využitím principu příčiny a následku a důsledností, pomáhá tyto nevhodné jevy eliminovat. Ještě účinnější je dlouhodobé předcházení nevhodným formám chování saturováním dětských potřeb po emocionální i fyzické stránce.
Z nevhodných projevů jde nejčastěji o vztekání, nespolupráci (trucování a odmítání spolupráce, odmítání jídla a pozornosti), vztekání a vzdor, vyžadování reakce (otravování, křik, tahání), agresivní projevy (kousání, kopání, bouchání). Nejčastěji jde tedy o chování, které nám nějak vadí, obtěžuje nás a vzbuzuje reakci.
Je známo, že jakákoliv reakce, byť jde o bytí či křik, je pro dítě přijatelnější, než
žádná odezva.
Budou-li tedy potřeby dítěte dostatečně saturovány, nebudou nežádoucí projevy tak časté. Dítě, které se cítí důležité15
a milované, nemá potřebu na sebe dál
upozorňovat nebo se mstít.
4 cíle chování dítěte
Negativní cíl
Pocit pečovatele Nevhodná reakce
pečovatele
Reakce dítěte
Negativní pozor- Trapnost,
neli- Napomínání, pes- Dočasně přestanost
bost, podráždění kování, přemlou- ne, ale chování se
vání
opakuje
Jednoduše vyhovět není koncepční, je potřeba učit dítě trpělivosti a napínání negativní pozornosti jiným směrem. Co nám dítě říká nevhodným chováním - chce
pozornost, nechce nás naštvat. Dítě se potřebuje sdílet – to je jistota, že je pro
pečovatele důležité. Vhodná reakce na neustálé „otravování“ je lehká ignorace
s odkladem (až to dopíšu), přísný pohled, několikanásobné zopakování jména,
heslo - signál (zvoneček), použít „já sdělení“ (viz níže).
Boj o moc
Hněv, provokace, Bojuje o moc taohrožení autority ké, nechá se zaplést do sporu
Boj se eskaluje,
ignoruje (pasívní
boj)
Boj o moc – emoce jsou na pochodu, necháme se zavléct do sporu, bojujeme o
vlastní pozici. Dítě reaguje buď ignorancí, nebo dalším bojem. Dítě chce říct, že
nikdo ho nedonutí dělat něco, co nechce. Pod touto reakcí je volání dítěte, že
chce být zapojeno, má zodpovědnost. Chce se rozhodovat samo (dle možností).
Msta
Ublížení, poraně- Tendence oplácet Další msta
ní, tendence oplácet
Vyhnutí se neú- Zoufalství, bezna- „lámání hole“ nad Extrémní nejistospěchu
děj
dítětem
ta, nízké sebevědomí
Msta - obvyklou reakcí na toto chování je tendence oplácet a trestat. Jde zde ale
hlavně o postoj pečovatelky. Pokud chování jako mstu vnímá, tak se k ní také tak
staví. Pokud ho ale vnímá jako negativní pozornost, klesne i potřeba intenzity
jejího projevu. Přesto je zapotřebí si uvědomit, že děti, které se mstí, jsou velmi
citově zraněné, volají po lásce a pomoci.
Vyhnutí se neúspěchu – v pečovatelské praxi se s tím pravděpodobně nesetkáme, není obvyklé u velmi malých dětí. Vyskytuje se u dětí, které jsou dlouhodobě
citově deprivované.
16
Jak předcházet negativním formám chování?

Vytvořit pravidla – co se očekává, co bude, když to nedodržím (přirozené
a logické následky); pravidla vždy vytváříme společně s dětmi tak, aby vyhovovala všem stranám, neaplikujeme je „shora“
 Vytvořit signály (zvuk zvonečku, několikanásobné zopakování jména),
které ukončují činnost a obracejí pozornost
 Dát dětem zodpovědnost za vlastní chování (až uklidíš, půjdeme ven)
 Dát najevo, co očekávám (vysvětlit, co očekávám a proč)
 Práce s hlasem – zesílit, zeslabit, přitáhnout pozornost neobvyklým chováním
 Oceňovat úspěchy, neúspěchy nevyzdvihovat
 Odvést pozornost
 Dávat pokyny pozitivně bez „ne“ (vyhnout se pokynům typu nedělej,
nesmíš, neskákej – nahradit je ...skákej jen přes nízké překážky; prosím, vyhni se…)
 Dítě má právo na negativní reakci – je potřeba převést destruktivní chování na konstruktivní (vytvořit „bouchacího“ panáka; místo, kde je možné se
negativně vybít)
 Přirozené a logické důsledky (viz níže)
 Co jsem ochoten udělat jako dospělý (jakou mám hranici)
 Dát možnost výběru
POVZBUZOVÁNÍ A PODPORA VS. CHVÁLA
Na každý negativní cíl dítěte je několik možností, jak na ně reagovat, ale
nejdůležitější (zejména dlouhodobě) je povzbuzování. Při hodnocení dítěte
a výsledků jeho práce je vhodné slovně okomentovat stav s cílem podpořit
další snahu dítěte a nesebrat mu radost z úspěchu. Prostá nekonstruktivní
chvála ale není pro rozvoj dítěte úplně nejvhodnější, je příliš neadresná
a nerozvíjí schopnosti dítěte. Pečovatelé často sklouzávají k výrazům typu
„jsi šikulka“ bez toho, aby výrobek blíže prohlédli a pomohli dítěti ke zlepšení
nedostatků. Dítě při tom může cítit, že pečovatele nezajímá a „otravuje“ dalšími a dalšími výrobky. Na chvále se totiž člověk stává závislým, není schopen
sebekontroly. Nezažívá pocit úspěchu bez chvály. Děti vnímají přechvalování
a ztrácejí sebekontrolu.
Chvála vytváří pocit, že k tomu, aby člověk byl považován za dobrého,
17
musí dostat pochvalu. Snižuje se tím sebeúcta a sebevědomí. Něco má hodnotu jenom proto, že to někdo pochválí.
Naproti tomu povzbuzování podporuje celou osobnost dítěte. Vede ho
k tomu, aby si vážilo sebe samo a umělo zhodnotit kvalitu své práce.
Z dlouhodobého hlediska podporou a povzbuzováním pomáháme dítěti, aby
cítilo uspokojení, nevyžadovalo trvalý dohled a cítilo se důležité. Pokud se
přeci jen něco nepodaří, vždy se najde důvod k podpoření a povzbuzení, pro
chválu ale ne.
Rozdíl mezi chválou a povzbuzením
Chvála
Povzbuzení
Vnější hodnocení (pocit dítěte – Soustředit se na pocit dítěte; dítě se
abych mělo cenu, musím dělat, co se učí sebedůvěře i chápání vlastní nepo mě chce nebo něco pozitivního)
dokonalosti
Vnější kontrola (pocit dítěte – abych Soustřeďuje se na spolupráci dítěte;
mělo cenu, musím se zalíbit)
dítě se učí dělat vlastní rozhodnutí
Založena na úspěšnosti, jen za výsle- Přichází za úsilí, pokrok a zájem; dítě
dek práce (není to za proces, ale za se učí uznávat i snahu ostatních
výsledek)
Láska a schválení jako odměna
Láska je dávána neomezeně často
Pochvala jen za dobře splněné úkoly, Uznává snahu a zlepšení; dítě rozvíjí
nikoliv za snahu
vytrvalost i sebehodnocení
Je obecná, soustřeďuje se na osobu Je konkrétní. Soustřeďuje se na chodítěte
vání a činnost dítěte; dítě se učí mít
radost z úspěchu svého i druhých
Řeč povzbuzení – 3P
Pomocí povzbuzující řeči vyjadřujeme důvěru, dáváme souhlasné stanovisko, oceňujeme nápady, úspěchy, snahu a zlepšení. Povzbuzení by mělo vyjadřovat spíš naše vlastní
pocity a názory, nemělo by být hodnotící či moralizující. Při vytrvalé snaze o povzbuzení
k lepšímu výkonu ale snadno sklouzneme k tomu, že se dítě necítí nikdy dost dobré (ta
kytička se ti moc povedla, ale ještě bys mohl nakreslit sluníčko). Spojka „ale“ by se
v povzbuzujících a podpůrných větách neměla vyskytovat.
18
Popis – buďte konkrétní - přesně určete, co si zaslouží chválu, všímejte si
zlepšení a pokrok (ale nepokoušejte se dítě tlačit k vyššímu úsilí). Př: kytička
na obrázku je moc hezky vybarvená.
Pocit – reflektujte, jaký myslíte, že má dítě pocit. Pokud se nestrefíte,
dítě vás opraví. Vy pouze zrcadlíte, jak dítě působí. Př: Myslím, že tě to baví.
Přínos – zdůrazňujte, jaký přínos chování dítěte přineslo vám, ostatním
nebo jemu samotnému. Př.: Díky, moc mi to pomohlo.
Způsoby, jak povzbudit

přijímejte děti takové, jaké jsou, ne takové, jaké by mohly být;

soustřeďte se na kladné stránky chování a činů;

důvěřujte dětem – ať si řeší problémy a konflikty samy, pomozme jim
najít metody řešení, nechme jim důvěru, že činnost dokáží; nevšímejte si žalování – děti chodí žalovat, protože chtějí vypadat lépe;

soustřeďte se na dobré nápady, jejich schopnosti a úspěchy, nejen na
výsledky, ale na celý proces

povzbuzení je lepší než chvála
Jak konstruovat věty povzbuzení?
Můj popis
Pocit či činnost dítěte
Myslím, že...
bavíš se
Zdá se mi, že...
udělal jsi pokrok v… (konkrétní věc)
Vidím, že...
snažíš se
Jsem přesvědčená, že...
zajímá tě
Určitě...
jsi hrdý na… (konkrétně)
Je skvělé, že...
podaří se ti
Děkuji, že...
poradíš si
Byla to smůla, že...
dokážeš se rozhodnout
Mrzí mě, že...
dokážeš to opravit
Věřím, že….
pomohl jsi mi s…
…
bylo ohleduplné, že...
Např. Určitě se ti to povede. Věřím, že sis na tom dal záležet.
19
Nežádoucí postoje, aneb kdy nepovzbuzujeme
Začneme-li dětem projevovat povzbuzení, přispějeme k rozvoji jejich
osobnosti. Naše postoje a chování ale musí být komplexní a nesmí se do
nich promítat více či méně skryté projevy, které povzbuzení blokují. Někdy
je zapotřebí opravdu velký krok ve vlastní osobnosti, potřeba srovnat si
vlastní hodnoty, abychom se stali úspěšně povzbuzujícími pečovateli. Většina nežádoucích postojů souvisí s očekáváními. Ať už jsou příliš vysoké, příliš
nízké nebo prostě naplánované, ovlivňují chování nás vůči dítěti i dítě samotné. Děti na to reagují podle typu osobnosti - vzdorují, podlehnou, podřídí se, jsou nešťastné…

Záporné očekávání, příliš nízké cíle –co všechno se nepodaří, co všechno rozbije, jak bude neúspěšné. Dítě se už á priori chová nevhodně
a neúspěšně.

Nerozumně vysoké cíle – nevhodné a nedosažitelné. Děti mají pocit, že
cíle stejně nikdy nedosáhnou, tak se ani nesnaží, nebo se tak strašně
chtějí zalíbit, že u nich vznikají psychosomatické poruchy a těžký stres.
Cíle musejí být přizpůsobeny schopnostem a dovednostem dětí.

Přílišná ctižádost rodičů – ambice rodičů a jejich sny nemají být promítány do dětí, dítě ztrácí odvahu být nedokonalé

Soutěživost mezi sourozenci a dětmi vzájemně – bránit rivalitě, být
empatičtí a vnímat dítě jako unikát, neporovnávat.

Dvojí měřítko - sympatie x antipatie, jedno dítě musí, druhé nemusí,
rodiče mohou, děti ne… Tento postoj ohrožuje zejména nerodičovské
pečovatele, které sympatie a antipatie ovlivňují více, než rodiče.

Přehnaná ochrana dítěte (protekcionalismus) – dítě nemůže nic samo,
je trvale omezováno; dítě se nenaučí, jak pracovat s rizikem.
Přeměna negativního v pozitivní
Když o dětech mluvíme, často používáme a předáváme negativní informace (bojácný,
netrpělivý, zlobivý, nepořádný), kterými omlouváme dítě nebo nenaplnění vlastních očekávání. Vytváříme tak v dítěti pocit, že by se podle toho mělo chovat – dáváme jim nálepku. Odstranění těchto nálepek - stigmat -je náročné a často provází děti i v dospělosti. Je
vhodné podporovat sebevědomí a sebeúctu při každé příležitosti. Zvlášť v pečovatelské
praxi je vhodné předávat zejména pozitivní informace a to jak rodičům, tak dětem. O co
lépe zní, když rodičům předáte místo vzteklouna cílevědomé dítě. A jak ovlivní sympatie či
antipatie, ale i celý výchovný přístup, když namísto s ufňukaným dítětem, budete pracovat
s vnímavou a citlivou bytostí.
20
Jak přeměňovat negativní v pozitivní?
vlastnost
Přeměna negativního v pozitivní
tvrdohlavý
cílevědomí, schopný úspěchu a sebeprosazení,
důsledný, jde si za svým…
ufňukaný
citlivý, jemný, vnímavý…
manipulativní
komunikativní, vůdčí, kreativní…
slabý
citlivý, mírný, přizpůsobivý, nekonfliktní, adaptabilní…
drzý
otevřený, průbojný, upřímný…
panovačný
vůdčí, stojí si za svým, cílevědomý
zakřiknutý
tichý, umírněný, přemýšlivý
agresivní
průbojný, nebojácný, přímý, rázný
malicherný
pečlivý, dbá na detail
ukecaný
výřečný, komunikativní, otevřený
hlučný
zábavný, není s ním nuda, vtipný, společenský
nevychovaný
svérázný, svůj, samostatný, upřímný, pravdivý,
originální
arogantní
má svůj názor, sebevědomý, sebejistý, probouzí
řešení
výbušný
průbojný, čistí vzduch, akční,
líný
rozvážný, umí odpočívat, pohodový, klidný, kreativní, umí rozdělovat kompetence
KOMUNIKACE
ANEB JAK MLUVIT, NASLOUCHAT A
POROZUMĚT
Komunikace je prostředkem k budování vztahu. Jde o verbální i nonverbální projevy, kterými vyjadřujeme svoje pocity a potřeby a reflektujeme
21
pocity našeho komunikačního partnera. Bohužel při komunikaci často používáme nevhodné taktiky, čímž komunikaci i vzájemné vztahy zhoršujeme.
Během komunikace musí být splněny čtyři základní pilíře, aby byla přínosná.
1. Ke komunikaci jsou potřeba dva – mluvte s vaším komunikačním partnerem, ne na něj.
2. Jedním z nutných předpokladů pro komunikaci je naslouchání a respekt
(třeba i k tomu, že dítě s námi mluvit nechce).
3. Komunikace vyžaduje konzistenci verbálních a neverbálních složek – při
sdělování informací nesmí naše tělo či tón zavdávat příčinu ke špatnému
pochopení (při negativních informacích úsměv, ironický tón apod.).
4. Komunikace vyžaduje čas, otevřenost a ochotu přijmout příjemné i nepříjemné sdělení.
Komunikace s dítětem
Při komunikaci s dítětem je zapotřebí respektovat rozumovou úroveň
dítěte a přizpůsobit se jí. Děti někdy vyžadují větší množství času, aby zkonstruovaly myšlenku – nechte jim ho, nesnažte se jim podsouvat vaše interpretace. Nemusíte s dětmi souhlasit, ale dejte jim najevo, že respektujete
jejich pocity. Malé děti nechápou ironii ani některé typy humoru. Nepoužívejte příliš dlouhá souvětí, děti se v nich ztrácejí. Při sdělování požadavků
nedávejte do věty víc než dva (např. jdi si umýt ruce a pak se obleč). Děti do
šesti let dokážou udržet a splnit max. 2, starší děti 3. Děti dobře chápou neverbální signály – je dobré je zapojovat i do běžné komunikace a hry. Může
se jednat o signály zvukové (zvoneček, píšťalka, tlesknutí), podporující sdělovanou informaci (ty, ty, ty jako podpora napomenutí; otevřená náruč jako
výzva k objetí; běžné znakování) a signály vyjadřující pocity (nejčastěji mimická gesta). Jako podpora pochopení gest a mimiky je vhodné u malých
dětí mírně přehrávat.
Naslouchání
Nejdůležitější složkou komunikačního procesu je naslouchání, při kterém
věnujeme našemu komunikačnímu partnerovi plnou a soustředěnou pozornost. Techniky vstřícného naslouchání se nevztahují jen na děti, ale uplatňují se ve všech rozhovorech. Nutnou součástí je udělat si na takový rozhovor
čas a prostor. Je vhodné udržovat s komunikačním partnerem po celou dobu kontakt. Většinou udržujeme kontakt oční, ale jsou situace, kdy je vhodnější udržovat kontakt tělesný nebo pouze dávat najevo naší přítomnost
22
(hm, ano, kývnutím). Pro děti je někdy snazší, pokud oční kontakt držet nemusí.
Budujeme-li s dětmi důvěrný vztah, dochází občas k situaci, kdy děti sdělují pocity, které nemusí být příjemné, nebo je považujeme za nevhodné.
Přesto je nutné tyto pocity přijmout, přestože k nim máme zamítavé stanovisko. Důležité je, abychom tyto pocity nesoudili, ale pomohli dětem, aby se
za svoje pocity nestyděly a uměly je vhodně ventilovat. Pomůžeme jim tak,
že budeme i vlastní pocity pojmenovávat a budeme se snažit přeměňovat
negativní v pozitivní.
Při rozhovoru musí mít obě strany příležitost k vyjádření a čas, kdy jejich
komunikační partner bude naslouchat. Učme děti, že soustředěná pozornost
patří každému z partnerů komunikace, každý má právo na svoje pocity a čas
na jejich vyjádření. Jako pečovatelé jsme v pozici zkušenějšího komunikanta,
takže můžeme dětem pomáhat s rozvojem jejich slovní zásoby, shrnovat
obsah komunikace a pomoci dítěti, aby nacházelo řešení a východiska.
Vstřícné naslouchání pomáhá:

ujasnit si situaci a porozumět pocitům vlastním i komunikačního partnera (naslouchám, chápu pocity, odsuzuji jednání – ne dítě)

budovat důvěru v pochopení a přijetí, cítit pochopení vlastních pocitů

získat odvahu a samostatnost (dítě získává odvahu i v jednání vůči dalším osobám, je sebejisté)

podporovat k samostatným řešením

zlepšovat slovník pocitů, získat širokou škálu spokojených i nespokojených pocitů
Nevhodným přístupem je možné komunikaci ukončit nebo dokonce dlouhodobě komunikaci blokovat. Nevhodným přístupem je např. uzavřená odpověď, která rozhovor ukončuje, nebo kterou dáváme najevo, že nenasloucháme. Snižováním pocitů, výsměchem nebo odsouzením si zavřeme cestu
k tomu, aby rozhovor mohl nadále pokračovat a byla budována důvěra mezi
oběma komunikačními partnery.
Existují tzv. komunikační bloky, které jsou dlouhodobou překážkou
k navázání komunikace. Jedná se o blokování komunikace, dítě ztrácí důvěru, nepřijde se svěřit. Nejde jen o slova, ale i celkový způsob komunikace –
ignorování, poslouchání – neposlouchání, nedávání plné pozornosti. Dítě
získává pocit, že je nedostatečné, nikdo ho neposlouchá, není důležité, jeho
pocity, zážitky nejsou zajímavé…
23

















Patří k nim např:
kontrola a ovládání
vyhrožování
moralizování (vždycky ti říkám, že…; vidíš, kdyby ses choval jinak…)
kázání (dlouhé a nikam nevede…)
nevyžádané rady (bylo by nejlepší, já bych to dělala takhle…)
srovnávání a škatulkování (to by se tvému bratrovi nestalo…)
obviňování, ponižování
odmítání a snižování pocitů (ale vždyť se nic nestalo)
příkazy a zákazy
kritizování (kdybys to udělal jinak…)
vyslýchání
zesměšňování (ale prosím tě…)
nadávání
sarkasmus
utěšování a litování (je na místě jen velmi výjimečně, dává nálepky)
obhajování druhých
„psychologická“ analýza
Technika vstřícného naslouchání
1. Poslouchejte tiše a pozorně – z jeho polohy (oční kontakt), aktivní pozornost, zpomalit
proud emocí dotekem, dávat najevo pozornost kývnutím, hm…
2. Přijměte jeho pocit – přijmout, pojmenovat, ale nesoudit.
3. Pojmenujte jeho pocity, dejte jim nový význam, ale neurčujte pocit, nebuďte čtenář
myšlenek, nepředbíhejte. Při shrnování obsahu komunikace používejte „já sdělení“ –
(zdá se mi, mám pocit, je to tak?).
4. Dávejte zpětnou vazbu při mimoslovních sděleních (mračíš se, tak se mi zdá, že jsi
smutný).
5. Rozveďte přání a touhy dítěte do fantazijní představy – co by kdyby, co by ti pomohlo;
pomozte dítěti, aby přijalo zodpovědnost a mohlo se rozhodnout, jak situaci řešit;
příběhy fantazijní, vzdušné zámky (odvedení pozornosti i líbivá představa).
6. Dávejte otevřené odpovědi – nechte dítěti prostor, aby mohlo svoje sdělení upravit
nebo aby lépe vysvětlilo, co cítí; otevřené odpovědi často obsahují „já sdělení“ a vyjádření obsahující pobídku k další komunikaci (nemyslíš…? Chceš…? Je to tak…? Otevřený
konec věty bez klesnutí hlasem).
7. Ne každá věta vyžaduje vstřícné naslouchání či reakci. Zkuste rozpoznat, kdy můžete
situaci přejít a kdy vyžaduje Vaší plnou pozornost. Nenechte se ale dítětem ovládnout,
dítě může svými pocity vydírat, mstít se nebo si vynucuje pozornost.
24
Sdělování – metody, jak získat spolupráci
V pečovatelské praxi je velká část komunikace vedena aktivně, čili sdělováním. Snažíme se pomocí něj dosáhnout cíle, vyjádřit spokojenost či nelibost, řešit problémy, potíže a přání a zejména získat dítě pro spolupráci.
Existuje několik možností, jak efektivně sdělovat.
Já sdělení
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak dítě ovlivnit a komunikovat s ním
tak, aby pochopilo, co po něm chcete, je použít „já sdělení“. Je o to, abychom vytvořily podmínky, kdy dítě poslechne napoprvé, a nebude „vypínat“
ve chvíli, kdy uslyší příkaz. Sdělení v 2. osobě (ty sdělení) je ze své podstaty
útočné, obviňující a kritizující (neuděla jsi, nemáš, přišel jsi pozdě…). Naproti
tomu „já sdělení“ se soustřeďuje na činy, neobviňuje dítě a popisuje pocity,
které chování vyvolává.
Rozdíly mezi JÁ a TY sdělení
Ty sdělení:
Já sdělení
obviňující
soustřeďuje se na pocity rodiče, ne dítěte
útočné
popisuje pocity, které ve vás chování vyvolává; vyjadřuje, co cítíte
kritizující
neobviňuje dítě
vyvolává nevoli a odpor
je konkrétní
hněvivé až zlostné
je vyjadřováno klidným tónem hlasu
dítě a jeho chování nehodnotí
Konstrukce JÁ sdělení
1. Popište chování, které vám vadí „Když šlapeš do louží v nových botech…“
2. Vyjádřete své pocity, které ve vás chování dítěte vyvolává „…já mám pocit…“
3. Vyjádřete příčinu, důvod, proč se tak cítíte „…protože…“
4. Nabídněte alternativu k jeho chování
Při konstrukci „já sdělení“ nemusí být obsažené všechny složky. U běžných situací stačí obvykle popis situace a vyvolávající příčina např. Když jsou
25
tady rozházené hračky, nemohu vysát koberec.
Příklad: Dítě přijde pozdě domů
Já sdělení: Když přijdeš pozdě domů (popis chování), tak mám hrozný
strach (vyjádření vlastních pocitů), protože se ti mohlo něco stát (vyjádření
příčiny pocitu). Mohla bys mi příště zavolat, abych se nebála? Mám pro tebe
příště přijet? (návrh řešení nebo může následovat i nějaký log. důsledek
k chování – např. příště nebudeš moct jít).
Ty sdělení: Jak to, že jdeš tak pozdě? Kde si byl?
Efektivní metody
Při běžném denním provozu není možné ani vhodné s dětmi diskutovat
o provozních věcech, povinnostech nebo pravidlech. Zabředávat do rozhovoru okolo rozházených hraček, neuklizeného prádla či rozlitého pití by nebylo správné ani by nikoho nebavilo. Efektivní metody slouží k získání spolupráce a v případě, že je nutné usměrnit chování či činy dítěte.
Je nutné, aby byla nastavena pravidla, která vzniknou na základě rozhovoru podle komunikačních zásad, jejich vymáhání už ale nemá být obsahem
rozhovoru, pouze připomínkou, že nebyla splněna. V případě, že nejsou pravidla dodržována, nastupuje důslednost a metoda logických důsledků.
 popište situaci (vidím tu rozházené hračky)
 podejte základní informaci (je potřeba uklidit rozházené hračky)
 vyjádřete se jedním slovem (Hračky!)
 vyjádřete své pocity (nemůžu tu projít, přes všechny ty hračky)
 napište vzkaz s ohledem na věk dětí (my, tvoje hračky, chceme uklidit)
Metoda přirozených a logických důsledků
Autoritativní styl výchovy uplatňuje v případech, kdy chce docílit spolupráce dětí různé formy odměn, v případě, se se děti nechovají podle požadavků, následuje trest. V demokratických výchovných stylech se snažíme
učit děti zodpovědnosti za vlastní činy, proto je uplatňována metoda přirozených a logických důsledků. Jedině pomocí pravidel, důslednosti a přirozených a logických důsledků děti pochopí vlastní zodpovědnost a budou se
chovat správně i bez dohledu autority. Stejný účinek, jako trest, má i odměna. Bude-li správné chování pravidelně odměňováno materiálně či chválou,
bude pak odměnou podmíněno.
Přirozené důsledky jsou takové, které přímo provází nevhodné chování
(dítě nesní oběd, má hlad). Logické důsledky nastupují tehdy, kdy je uplat26
nění přirozených důsledků příliš nebezpečné, nebo tam, kde přirozené důsledky nejsou nebo jsou neakceptovatelné (dítě by se mohlo zranit, je zapotřebí usměrnit chování). Při uplatňování přirozených a logických důsledků se
snažte se chápat cíle dítěte, jeho chování a city. Přirozené důsledky vyplývají
samy ze situace, nevyžadují kromě důslednosti žádnou přípravu rodičů či
pečovatelů. Logické důsledky vyžadují trochu cviku, dávají dítěti zakusit společenskou odpovědnost. Je nutné si uvědomit, že za nevhodným chováním
dítěte může stát chyba ve vzájemných vztazích – např. touha po pozornosti
či potřeba se mstít. Pak je zapotřebí reagovat adekvátně a spíš než na logických důsledcích zapracovat na vzájemném vztahu. V případě, že nevhodné
chování je vyvoláno touhou se mstít, pak jsou logické důsledky chápány jako
trest a neplní svou funkci.
Uplatňování přirozených a logických důsledků je zapotřebí dělat laskavě,
ale s důsledností a pevně. V případě, že máte potřebu příliš ochraňovat nebo litovat dítě, pak se přirozené důsledky budou míjet účinkem. Je nutné
oddělovat čin od činitele, nenechat se vtáhnout do diskusí a smlouvání. Je
vhodné více jednat a méně mluvit a nezaobírat se příliš tím, co si o tomto
výchovném přístupu myslí okolí. V případě, že se nevhodné chování projevilo v kolektivu, nezjišťujte, kdo je původcem, ale vysvětlete dětem metodu
kolektivní zodpovědnosti (za rozházené hračky mohou všechny děti, ne jen
ten, kdo je rozházel).
Vyhněte se řešení problémů, které vám nepřísluší, řešte jen to, co se týká
vás a učte děti, aby si svoje problémy řešily samy. Pečovatelů se týkají jen ty
problémy, které se jich samotných dotýkají (lhaní), vadí jim (křik dětí), nebo
ohrožují bezpečnost dětí. Netýká se jich, a neměli by zasahovat, pokud děti
mají konflikt mezi sebou nebo s někým třetím (paní učitelka mi nedovolila...). V takových případech problém náleží dítěti a mělo by si ho řešit samo,
byť s naší podporou.
27
Rozdíl mezi trestem a přirozenými důsledky
Trest
Přirozené a logické důsledky
Činí rodiče zodpovědnými za chování Činí děti zodpovědné za vlastní chodětí
vání a činy, odděluje činy od činitelů.
Nedovoluje dětem, aby se samy roz- Učí děti zodpovědnosti za vlastní čihodovaly a poznaly následky vlast- ny, přijetí následků nevhodného choních rozhodnutí (a naučili se přijmout vání a vytvoření opatření.
účinná opatření)
Způsobuje, že přijatelné chování je Učí dítě sebekontrole a zodpovědprovozováno jen v přítomnosti auto- nosti za vlastní činy a chování.
rity.
Vynucené chování způsobuje vzdor.
Přijímá správné chování za vlastní
Vyjadřuje moc autority (protože chci) Vyjadřuje obecné morální a společenské zásady (protože je to tak
správné)
Nemá logický vztah k situaci (přišel jsi Je přirozeným důsledkem nebo má
pozdě, máš zákaz počítače)
vazbu k situaci (přišel jsi pozdě, příště
nemůžeš jít ven)
Obsahuje osobní nebo morální odsouzení (to nesmíš, jsi lhář)
Týká se chování v minulosti (za to, že Zaměřují se na budoucí chování
jsi přišel pozdě, máš domácí vězení) (bohužel ses posledně nedokázal vrátit včas, proto dnes nemůžeš jít ven,
ale příště zkusíš svou dochvilnost znovu)
Vyžaduje poslušnost (vypni televizi, Dávají na výběr (buď hodně ztiš teleruší mě to)
vizi, nebo si jdi hrát ven, abys mě
hluk z televize nerušil)
28
Použitá a doporučená literatura:
 Efektivní rodičovství krok za krokem; Dinkmeyer, Don, McKay, Gary D.;
Portál 2008
 Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly; Faber, Adele; Mazlish, Elaine; Computer Press, 2007
 Výchova dítěte předškolního věku; Berdychová, Jana; Bělinová, Ludmila;
Brtníková, Marta; Horizont, 1980
 Proč jsou šťastné děti šťastné; Biddulph, Steve; Portál, 2000
 Děti a hranice; Cloud, Henry; Návrat domů, 1999
 Rodiče, nebojte se říkat ne; Delaroche, Patrick; Portál, 2000
 Děti a pět jazyků lásky; Chapman, Gary D.; Campbell, Ross; Návrat domů, c2007
 Pohodoví rodiče - pohodové děti ; Jungwirthová, Iva; Portál, 2009
 Respektovat a být respektován; Kopřiva, Pavel; Spirála, 2008
 Sourozenecké konstelace; Leman, Kevin; Portál, 2000
 Koncept kontinua; Liedloff, Jean; DharmaGaia, 2007
 Co, kdy a jak ve výchově dětí; Matějček, Zdeněk; Portál, 2000
 Malý tyran; Prekop, Jirina; Portál, 2009
 Děti jsou hosté, kteří hledají cestu; Prekop, Jirina; Schweizer, Christel;
Portál, 1995
 Odhalte poklad u svého dítěte; Prekop, Jirina; Schweizer, Christel; Grada
Publishing, 2008
 Slovník dětského světa, aneb, Rozumíme si?; Špaňhelová, Ilona; Mladá
fronta, 2006
29
Ekologie a
enviromentalistika
Ve výchově a vzdělávání
30
Ekologické a environmentální aktivity je nutné zařazovat do veškerého
výchovného působení. Jde o oblast, která je dětem srozumitelná a vlastní.
Jsou-li od malička vedeny k úctě k přírodě a všemu živému, rozumí ochraně
přírody a krajiny a samy touží být aktivní i v této oblasti. Děti nepotřebují
vědět, jak k ekologii přispívají. Pro ně je důležitější nápodoba a srozumitelní
vysvětlení, jak se chovat a co dělat.
Pro pečovatele, který přichází do rodiny, je nutné se zorientovat
v ekologických principech, které vyznává hostitelská rodina. Může se stát, že
pečovatel přijde do prostředí, které je „ultra ekologické“, a kde se bude obtížně orientovat, častěji ale přijde do rodiny, která maximálně třídí odpad
a má „áčkové“ spotřebiče. Důvody jejich ekologického počínání jsou víceméně ekonomické a společensky podmíněné. V takových případech se vyplatí
přinést nový pohled a naučit děti novým dovednostem a přivést je
k celostním pohledu na ekologii jako přístupu k přírodě.
ÚSPORY ENERGIÍ
Nejčistší energie je energie nespotřebovaná a tedy nevyrobená. Díky rozumnému hospodaření s energií, snahou snižovat spotřebu a využíváním
alternativních energetických zdrojů můžeme významně přispět ke snížení
svých nákladů na energie, ale hlavně zlepšovat kvalitu ovzduší a podnebí.
Vytápění a ohřev teplé užitkové vody je nejvýznamnějším energetickým
„žroutem“ v domácnostech. Využíváním solární energie na ohřev vody
(pokrytí cca 65-70%) nebo na přitápění (zisky cca 25%) můžeme výrazně snížit platby do této oblasti.
Při ohřívání vody v zásobnících je vhodné regulovat teplotu na cca 55 ºC,
teplejší voda je zbytečná.
Stále ovšem platí, že nejlepší je energii nepotřebovat. Snížit spotřebu
energie na vytápění je možné zejména regulováním teploty v obývaných
místnostech (termohlavice) a nepřetápěním – bohatě stačí cca 21 ºC,
v ložnici do 18 ºC, v neobývaných místostech a chodbách se často nemusí
topit vůbec.
Správným větráním můžeme také snížit spotřebu energií.
V nejideálnějším případě využíváme řízené větrání s rekuperací (zpětným
získáváním) tepla. Pokud tuto možnost nemáme, snažíme se větrat náporově – tj. otevřeme na cca 5 min všechna okna a dveře do průvanu. Tak se vymění vzduch, ale nestihnou se ochladit stěny.
31
Svícení
Světelná pohoda a tedy i potřeba intenzity osvětlení je v různou dobu
jiná. Zatímco v noci si vystačíme s jednou LEDkou, pro práci u psacího stolu
potřebujeme velkou intenzitu světla. Obecně ve dne je výhodnější používat
světla s bílým světlem, večer raději žluté.
Množství spotřebované energie můžeme hodně ovlivnit barvou stěn,
podlahy a stropu (nejlepší je bílá), ale i záclonami v oknech. Kromě zdroje je
ale velmi důležitý i výběr svítidla, které kvůli designu může pohltit většinu
světla, případně světlo rozptýlit do míst, kde ho nepotřebujeme.
Vždy je lepší kombinovat více cílených osvětlení, než mít jedno centrální.
Pokud je to možné, je dobré používat stmívače. Samozřejmostí je zhasínat
a svítit jen tam, kde je to nutné.
Žárovky už jsme většinou nahradili kompaktními zářivkami. Ačkoliv lineární zářivky jsou z hlediska úspor energií velmi výhodné, našly svoje uplatnění hlavně v kancelářských prostorách. Současnou novinkou je využívání
LED osvětlení, které je ještě úspornější než zářivky a poskytuje směrové
osvětlení. Využití halogenových zdrojů je z energetického hlediska méně
vhodné.
Příprava jídla
Nejlepší by bylo požívat většinu stravy syrové, ale s tím si asi dnes nevystačíme.
Nejméně úsporné je používat elektrické sporáky, vaření na plynu je
úspornější. Rozumným kompromisem jsou sklokeramické desky a indukční
sporáky.
Pro úspory při vaření je vhodné naučit se používat papiňák, pokličky,
volit správnou velikost plotýnky a také správný hrnec (pro ohřívání
z tenkého materiálu, pro dlouhodobé vaření s tlustým dnem). Pečení
v troubě je hodně energeticky náročné, proto je vhodné využívat buď horkovzdušnou troubu a péct na více plechách současně, nebo zkusit remosku
(pro krátké pečení). Pokud se naučíte využívat mikrovlnnou troubu nejen na
ohřívání, ale i na vaření, můžete i ušetřit.
Využíváme zbytkové teplo, které je naakumulované v plotýnkách, hrncích, troubě…
Chlazení a mražení potravin
Lednička a mrazák jsou největšími energetickými žrouty v našich domácnostech. Je to snad jediný spotřebič, který se vyplatí vyměnit ještě před
koncem jeho životnosti.
32
Pro energetické úspory je nejdůležitější správné provozování spotřebiče.
Lednice by měla být umístěna pokud možno na chladnějším místě. Lednička
i mrazák musí být pravidelně odmražovány a je potřeba dbát i na čistotu
vnějšího kondenzátoru. Teplota v chladničce by měla dosahovat přibližně
7 ºC, nižší teplota je zbytečná. Snížíme na minimum dobu, kdy je lednička
otevřená – např. vhodným uspořádáním a přehledností. Je dobré mít ledničku plnou, chladné potraviny udrží zimu vevnitř a zima „neuteče“. Pokud máme lednici spíš prázdnou, je dobré do ní umístit prázdné plastové krabičky
s víčkem, ve kterých zůstane studený vzduch i po otevření.
Do ledničky bychom neměli dávat teplé potraviny. Uchovávané pokrmy
bychom měli přendat do misek, které velikostně odpovídají. Nákup bychom
měli uklidit co nejdříve, aby se nestihl ohřát.
Při mražení potravin je vhodnější rozdělit je na menší porce, aby rychleji
zmrzly. Naopak pro dlouhodobé uchovávání potravin jsou výhodnější větší
kusy, protože neoxidují a neosychají.
Při rozmražování potravin je vhodnější umístit je dostatečně dopředu do
lednice, než je narychlo rozmražovat např. v mikrovlnce.
Mytí nádobí
Mytí nádobí je vhodnější realizovat v myčce nádobí, kterou zapínáme
jen, když je opravdu plná. Ve dvoučlenných domácnostech se ale nákup
myčky nikdy nevrátí.
Praní, sušení, žehlení
Pračka je poměrně náročný spotřebič na vodu a její ohřev. Máme-li přístup k čisté dešťové vodě, je ideální prát v ní. Ušetříme nejen vodu, ale
i prací prostředky.
Pračku zapínáme vždy plnou. Použití předpírky je nevhodné, lepší je namočit prádlo přes noc. Většině prádla stačí praní na 40 ºC. Na 60 ºC pereme
jen ložní prádlo (kvůli roztočům), vyvářka je určená jen pro výjimečnou desinfekci oblečení pro kojence a nemocných lidí.
Vzhledem k náročnosti výroby pračky měníme spotřebič, až když už je to
opravdu nanejvýš nutné.
Sušička prádla je z ekologického hlediska zbytečný spotřebič, slunce
a vítr usuší líp. Sušička integrovaná v pračce je totální nesmysl, protože používá na chlazení protékající pitnou vodu (min. 400 litrů na 1 cyklus).
V současné době jsou dostupné sušičky s velmi úsporným režimem. Jsou
vhodné tam, kde není možné sušit prádlo venku, pro vícečetné rodiny, ve
velmi malých prostorech a pomáhají řešit problém s vlhkostí, která vzniká
z důvodu sušení prádla v domácnosti.
33
Při žehlení je nejdůležitější správná vlhkost prádla, která ulehčuje žehlení
a šetří energii. Přeschlé prádlo je výhodnější nakropit. Žehlíme jen to nejnutnější. Začínáme s prádlem, které potřebuje nižší teplotu, postupně teplotu
zvyšujeme. Při přestávkách v žehlení žehličku vypínáme. Využíváme zbytkové teplo.
Počítače, televize a jiná technika
Toto odvětví je z ekologického pohledu velmi problematické, protože
výroba jednotlivých spotřebičů je energeticky velmi náročná, využívá se velké množství nerostných surovin (zlato, stříbro, kadmium, rtuť…), je velmi
náročná jejich zpětná recyklace a neobvykle rychle morálně zastarávají. Proto je asi nejdůležitější věnovat pozornost jejich ekonomickému provozování,
zvážit důsledně jejich výměnu a dbát na jejich recyklaci.
Velkým problémem většiny těchto spotřebičů je režim Stand-by, kdy je
spotřebič v pohotovosti, „žere“ elektřinu (někdy i velké množství) a je tak
neekologický a drahý. Snažme se tedy již při nákupu preferovat takové výrobky, které mají možnost vypnutí „natvrdo“ nebo alespoň ze sítě a neztratí
přitom veškeré nastavení.
Při provozu počítače je nejvýhodnější nastavit černé spořiče obrazovky
po cca 5 minutách bez aktivity, pokud od počítače odcházíme na kratší dobu, je výhodné ho uspat. Při delší přestávce je nejlepší PC vypnout (do 3 vypnutí denně se to vyplatí, počítače se tak neničí).
Baterie
Pokud používáme do jakýchkoliv spotřebičů baterie, vždy volíme ty nabíjecí. Snažíme se vyhnout přístrojům, které potřebují tzv. čočkové baterie,
které nejdou nabít. Některé přístroje umožňují nabíjení akumulátorů ze sítě,
můžeme nabíjet i pomocí solárních článků (kalkulačky, baterky) nebo mechanicky (natahovací hodinky, baterky s magnetickým nabíjením).
Shrnutí



svícení – svítit dle potřeby světlem odpovídající intenzity, používat zářivky, kompaktní zářivky a LED svítidla
příprava pokrmů – vaření na vařiči opovídajícího průměru, používání
pokliček, využívání „papiňáku“, požívání remosek, využívání zbytkového
tepla, plánování pečení
chlazení a mražení – odmražovat a čistit zadní chladič, do lednice vkládat
studené pokrmy, zbytečně neotvírat
34




mytí nádobí – od 3členné domácnosti používat
myčku, myčku pouštět plnou
praní, sušení, žehlení – pračku používat co nejdéle to jde, prát na 40°C,
zapínat jen plnou pračku; sušit venka – nepoužívat sušičku), žehlit jen to
nejnutnější, raději větší množství naráz
počítače, televize a jiná technika – recyklovat, vypínat režim Stand-by
baterie - používat výrobky do sítě, používat nabíjecí baterie, vyhýbat se
výrobkům s knoflíkovými bateriemi, recyklovat
VODA
Voda je velmi důležitý zdroj, který musíme chránit ve všech jeho podobách.
Důležité je šetřit vodou, která do naší domácnosti přitéká, ale i chránit okolní zdroje a nekontaminovat je znečištěnou vodou, která naší domácnost
opouští.
Je vhodné se zamyslet, jak kvalitní vodu na co používáme. Pitná voda je určena zejména pro pití, vaření a mytí. Ostatní voda může být nahrazena vodou dešťovou, příp. nepitnou vodou studniční či povrchovou.
Dešťová voda, kterou můžeme jímat do nejrůznějších nádob a rozvádět jí do
celého domu se ideálně hodí kvůli své měkkosti k zavlažování a praní. Při
použití dešťovky v pračkách a myčkách můžeme výrazně snížit spotřebu pracích prášků a úplně vypustit potřebu změkčovadel.
Ke splachování se hodí jakákoliv předčištěná voda. Dokonce se dá opakovaně používat i voda z domovních čistíren odpadních vod nebo kořenových
čističek.
Voda je nejdůležitějším rozpouštědlem, dokáže na velké vzdálenosti odnést
to, co do ní nalijeme. Nikdy proto nesplachujte léky – nebezpečná jsou hlavně antibiotika a hormony, zbytky barev, ředidel a různých ropných derivátů
patří do nebezpečného odpadu.






raději sprcha než vana
používat čeřiče a pákové baterie
používat dvojí splachování na WC
pitná voda je určená na pití a vaření
používat dešťovou vodou na zalívání, praní a splachování
neznečišťovat povrchové ani podzemní vody chemickými prostředky
35
NAKLÁDÁNÍ S ODPADY
Třídění odpadů je pro většinu domácností jediný ekologický počin,
kterého jsou schopni. Nakládání
s odpady má ale mnohem širší
kontext. Primární je totiž prevence – dbát na to, aby odpady nevznikaly. Když už vzniknout, tak
jsou na řadě nápady, jak je využít
a spotřebovat. Když už opravdu
nic jiného nejde, je na řadě důsledné třídění.
Přemýšlej, šetři, recykluj, kompostuj
Nápady, ne odpady













Přemýšlej, jestli výrobek opravdu potřebuješ. Některé přístroje se dají
vypůjčit.
Pokud se výrobek rozbije, zkus ho opravit sám, nebo ho dej ho opravit.
Nejde-li opravit, správně ho recykluj. Nebo alternativně použij (kelímky
na sazenice, skleničky na zavařování...)
Nenakupuj zbytečné obaly.
Kupuješ-li balené výrobky, přemýšlej, jestli se obaly dají recyklovat.
Používej vlastní tašky, sáčky, košíky při nakupování potravin.
Upřednostňuj velká balení.
Omez nákup výrobků v hliníkových obalech (plechovky, konzervy, spreje).
Nenakupuj balenou vodu. Voda z kohoutku je stejně dobrá – ne-li lepší.
Nepoužívej výrobky na jedno použití (plastové nádobí, plenky, vložky...)
Nepoužívej jednorázové baterie.
Kompostuj.
To, co nepotřebuješ ty, může možná využít někdo jiný. Podporuj charitu
(šatstvo, starší spotřebiče, hračky, nábytek...).
36
PAPÍR
PLAST
noviny, časopisy, kancelářský papír, PET láhve od nápojů (prosím, nezareklamní letáky, knihy, sešity, krabi- pomeňte je sešlápnout!), kelímky,
ce, lepenka, kartón, papírové obaly sáčky, fólie, výrobky a obaly z plastů,
(např. sáčky)
polystyrén
NE:
mokrý, mastný nebo jinak znečištěný
papír, uhlový a voskovaný papír, použité
plenky a hygienické potřeby
NE:
novodurové trubky, obaly od nebezpečných látek (motorové oleje, chemikálie,
barvy apod.) mastné obaly od jídla
SKLO BAREVNÉ, BÍLÉ
BIOODPAD
láhve od nápojů, skleněné nádoby, větve, listí, tráva, zbytky jídel, čajové
skleněné střepy - tabulové sklo
sáčky, zbytky ovoce a zeleniny, slupky apod.
NE:
keramika, porcelán, autosklo, drátěné
sklo a zrcadla
NE:
maso, kosti, oleje z potravin, tekuté a
silně mastné potraviny, obaly od potravin, uhynulá domácí zvířata
TETRAPACK
ELEKTROODPAD
Nápojové kartony
rádia, mobily, notebooky, mixéry,
rychlovarné konvice...
NE:
povoskované obaly
NE:
zářivky, výbojky, akumulátory, galvanické články (baterky)
KOVY
železný šrot, hliníkové předměty,
barevné kovy, plechovky, hrnce
apod.
NE:
SBĚRNÝ DVŮR
Objemné odpady: starý nábytek,
podlahové krytiny, umyvadla, toalety, nefunkční sporáky, pračky
Stavební suť: malé množství z oprav
pokovené fólie
NEBEZPEČNÉ ODPADY:
zářivky, kompaktní zářivky, obaly od nebezpečných chemikálií, ledničky,
televize, léky
37
OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY
Současné hospodaření na velkých plochách jde často přímo proti těmto
mechanismům. Proto se snažme alespoň v našem malém prostoru podporovat přírodu, která si umí poradit i s člověčími zásahy. Je potřeba dlouhodobě upozorňovat na nevhodnost kácení lesů, bojovat proti nasazování
jakýchkoliv monokultur a dlouhodobě podporovat biodiverzitu. Ta totiž
může vznikat jen v diverzifikované krajině, kde je dostatek prostoru pro
všechny biotopy. Jedním z velkých nešvarů české přírody je pěstování kukuřice, jejíž nevhodné osazování na svažitých polích působí výraznou půdní
erozi a přispívá ke škodám po
přívalových deštích. Nevhodným
„ohrazováním“ řeky protipovodňovými zábranami v místech, kde se řeka
víceméně neškodně rozlévala, přivede velké množství vody na dolní toky i
s odpovídajícími následky. Půdní meliorace prováděné v minulosti dokázaly
přeměnit některá místa v neúrodnou step. Lesní porosty se změnily
v monokultury smrku či borovic, které se líbí jenom lýkožroutům.
Příroda nedokáže zadržet potřebné množství vody a s rychlým odtékáním
vody odtékají i důležité živiny z půdy. Ty ve vodních tocích podporují růst
nebezpečných sinic. Voda má v krajině nezastupitelnou roli. Při větších plochách slouží k vytvoření mikroklimatu, pomáhá při rozmnožování obojživelníků a obohacuje přírodu o mokřadní a vodní druhy rostlin, slouží jako napáječky pro ptáky a hmyz. Příroda potřebuje hospodařit s vodu tekoucí i
stojatou, potřebuje zadržovat vodu z dešťů, aby ji mohla využívat v době
sucha. Voda je nejdůležitější krajinotvorný prvek – dokáže přesunovat obrovské množství hmot, vyrývat hluboké rýhy, dokáže vyplnit každou prohlubeň, umí být velmi nebezpečná a zrádná, ale je životodárná. Buďme pokorní, dovolme vodě dělat její práci a pomáhejme jí, aby nám z krajiny neutekla příliš rychle.
Každá pomoc, kterou poskytneme přírodě, se nám mnohonásobně vyplatí.
Nezapomínejme tedy na její ochranu a učme se od ní.
Na Hodonínsku a Břeclavsku je spousta ekologicky velmi zajímavých míst,
kde příroda hospodaří tím nejefektivnějším způsobem. Jedná se například o
Očovské louky, které jsou téměř trvale podmáčené a kde díky tomu rostou
vzácné vlhkomilné rostliny. V okolí Hodonína je několik vzácných lužních
lesů, velmi zajímavý je prostor okolo „Ropáku“, kde jsou dobře vidět slepá
ramena a pozůstatky napřimování řeky Moravy. Jednou z nejvýznamnějších
lokalit je CHKO Soutok na soutoku Moravy a Dyje, kde se prolíná kulturní
38
krajina Lednicko-valtického areálu a unikátní prostor lužních lesů a zátopových luk. Mezi Rohatcem a Bzencem, narazíte hned na tři velmi významné
lokality – na řece Moravě Osypané břehy a Meandry, kde je vidět práce neregulované řeky a lokalita okolo železniční tratě Váté písky, která je významná svou stepní florou. Významné jsou i lokality v okolí Mikulčic či Dubňan. V podstatě celý tok řeky Moravy v okolí Hodonína je zajímavý zejména
rozdílností jednotlivých biotopů a obrovským množstvím chráněných živočichů a rostlin. Využijte významných přírodních lokalit k procházkám a pozorování přírody a přispívejte k její ochraně.
Flora a fauna
Vzhledem k tomu, jak využíváme přírodní zdroje, nemůže občas příroda
vystačit s těmi svými a potřebuje pomoct např. s krmením ptáků a lesní zvěře. Je dobré vycházet na procházky vybaven lupou, atlasem zvířat, rostlin a
hub (skvělý je Příroda České republiky - průvodce faunou a ostatní tituly
nakladatelství Academia). To, co děti znají, toho se nebojí.
Ochrana flóry a fauny
 Krmení ptáků v zimě – olejnatá semena a semena obilovin, NE DROBKY,
omezit mák, zajistit i vodu
 Krmení vysoké zvěře a hrabavých ptáků v zimě – v kooperaci s myslivci
– kaštany, žaludy, jablka, mrkev, brambory, kukuřice, obiloviny, malé množství tvrdého chleba (raději se domluvit s myslivci, chleba dávat výhradně do
krytých prostor, aby nenavlhl)
 Hnízdění ptáků – stavět budky a nerušit ptáky při hnízdění
 Nesahat na žádná mláďata, pokud se zdají opuštěná, kontaktovat některou ze záchranných stanic
 U zraněných zvířat kontaktovat některou ze záchranných stanic a domluvit se na nejvhodnější přepravě
 Podpora původních rostlin a dřevin – chránit staré stromy a podporovat
vysazování původních rostlin
 Likvidovat rostliny invazní (křídlatka japonská, sachalinská a česká, bolševník velkolepý, netýkavky, akáty)
POBYT V PŘÍRODĚ
Přírodní herny – stohy slámy, potoky, stromy padlé i stojící, lesy, kameny,
skály… Vždy dbát na bezpečnost dětí, nikdy nevyužívat svážnice (hrozí sesunutí klád a vážný úraz). V přírodě se chovat tiše, ohleduplně a neničit jí. Učit
39
děti poznávat flóru i faunu, využívat přírodu jako hernu i zdroj materiálů pro
tvoření.
Při pobytu venku:
 Opatrnost při nepříznivých povětrnostních podmínkách – vítr, teploty
pod -10°C nebo nad +25°C.
 Zajistit bezpečný pobyt v přírodě – nikdy nepřelézat navršené klády, lézt
na stromy do výšky dítěte.
 Mít bezpečné a vhodné obutí a oblečení - pozor na gumáky, cibulovité
oblékání.
 Využívat přírodních a povětrnostních podmínek – po dešti zkoumat žíža-
ly, při horku sledovat vypařování vody…
 Zajistit dostatek tekutin.
 Hlídat podchlazení či přehřátí dítěte, které v zápalu hry nevnímá rizika.
INSPIROMAT –
ANEB TVORBA Z PŘÍRODNÍCH A
ODPADOVÝCH MATERIÁLŮ




Tvořte všemi smysly
Neničte živé organismy
Pěstujte a pozorujte
Veďte děti ke kreativitě, neposkytujte přesné návody
JEDOVATÉ A NEBEZPEČNÉ ROSTLINY
Pečovatelka by se měla orientovat v nebezpečích, které číhají na děti v
domácnostech. Poměrně velké množství otrav je způsobeno jedovatými
rostlinami, které se běžně vyskytují v domácnostech, zahradách a v přírodě.
Přinášíme stručný přehled těch nejobvyklejších, včetně vyobrazení běžných
rostlin pěstovaných v bytech.
Děti by měly být náležitě poučeny, že na rostliny se nesahá a v žádném
případě se nesmí trhat nic, co není dovolené. Pro děti je snadné zaměnit
rybíz za rulík či tis, proto by pečovatelky vždy měly předvídat, ale také učit
děti poznávat nebezpečí.
40
41
42
43
44
Jedovaté a nebezpečné venkovní rostliny
akát
kůra a semena jedovaté
aksamitník /afrikán, tagetes/
alergenní
barvínek
jedovatý celý
bez chebdí
jedovaté plody
blín černý
jedovatý celý
bolševník obecný, b.velkolepý
silně alergenní
břečťan popínavý
jedovaté plody
dřišťál
jedovatý, alergenní
durman obecný
jedovatý celý
fazol obecný, f. šarlatový
jedlé jen po uvaření
jmelí
jedovaté celé
kokořík vonný
jedovatý
konvalinka vonná
jedovatá celá (i voda ve váze)
lilek brambor
jedovaté nadzemní část
lilek potměchuť
jedovatý celý
lilek rajče
jedovaté, jedlé jen plody
lýkovec
jedovatý celý
mahonie
jedovatá celá, plody mírně
mandloň
jedovaté hořké mandle
meruňka
jedovatá meruňková jádra
náprstník
jedovatý celý
ocún jesenní
jedovatý celý
oměj šalamounek
jedovatý celý
pryskyřník prudký
jedovatý celý
rulík zlomocný
jedovaté plody
sasanka
jedovatá celá
skalník
slabě jedovaté plody
tabák viržinský
jedovatý celý
jedovatý celý, červené malvičky
tis červený
jedovaté nejsou, jedovaté jsou pecky
vlaštovičník větší
alergenní
vlčí bob mnoholistý
jedovatá semena
vraní oko čtyřlisté
jedovaté plody
zimostráz vždyzelený
jedovatý celý
45
Použitá a doporučená literatura
 Lorbeer, George C.; Biologické pokusy pro děti; Portál, 1998
 Leblová, Eliška; Environmentální výchova v mateřské škole; Portál, 2012
 Janoušková, Svatava; Environmentální výchova v příbězích; Fortuna,
2008
 kolektiv autorů; Chráněná území okresu Hodonín; Okresní úřad Hodonín, 2002
 Cornell, Joseph Bharat; Objevujeme přírodu; Portál, 2012
 Gabler, Eberhard; Ptačí budky a krmítka; Grada Publishing, 2007
 Šťastná, Jarmila; Všechno, co potřebujete vědět o odpadech a neměli
jste se koho zeptat; EKO-KOM, 2013
 Pelánek, Radek; Zážitkové výukové programy; Portál, 2010
 Johns, Susie; Vyrábíme s dětmi; Mladá fronta, 2010
 Horová, Jitka; 100 inspirací z Ekoateliéru; Portál, 2010
 Paulíková, Zdislava; Ekologie— e-learning; CPR Hodonín 2013; http://elearning.cprhodonin.cz/
 Jedličková, Helena; Studijní materiály pro obor primární vzdělávání, VVP
biologie a přírodopis; MUNI 2007
Metodiku kurzu pro pečovatelky připravila Bc. Zdislava Paulíková za odborného přispění
mnohých odborníků z oblasti pedagogiky, vývojové psychologie, ekologie a první pomoci.
Metodika byla vytvořena v rámci projektu Zaměstnaný rodič—přínos nebo přítěž?
CZ.1.04/3.4.04/88.00072 financovaného z ESF prostřednictvím OPLZZ a ze státního rozpočtu
České republiky.
46