Listy ODS 3/2005

LISTY ODS
Informační bulletin Občanské demokratické strany
✍
ÚVODNÍ SLOVO
3
Buďme realisty
Dne 26. dubna 2005 se v Toskánském paláci na Hradčanském náměstí v Praze konala mezinárodní
konference „Rovná daň – základ daňové reformy“ pod patronací předsedy ODS Mirka Topolánka.
Mezi její účastníky patřil ministr financí Ivan Mikloš, který představil slovenskou daňovou reformu.
K tématu rovné daně více na stranách 6 až 10.
Důvěra proti důvěřivosti
MIREK TOPOLÁNEK
Pokud jsme s každým dalším premiérem nominovaným ČSSD říkali, že už to nemůže být
horší, mýlili jsme. Minimálně v jejich schopnosti
lhát, překrucovat fakta, a slibovat nesplnitelné.
A hlavně: nestydět se při tom!
Stále dokola se snaží naši političtí protivníci
opakovat otřepaný trik s nástupem nových, lepších, čistých a spravedlivých. Za potlesku nepoučitelné části českých médií je takovou aktuální
lilií Jiří Paroubek. Člověk s dikcí a vzezřením
komunistického aparátčíka – však také začal okamžitě po svém jmenování soudruhům patřičně
nadbíhat, muž dokonale proplouvající pološerem socialistické politiky celou řadu let, předlistopadový nomenklaturní kádr. Jestliže se pod
jeho vedením (zatím pouze vlády) preference socialistů potácejí kolem deseti procent, je logické, že mu tradičně opatrné a „vyvažující“ česká
média budou po určitou dobu přihrávat. Nemů-
květen 2005
žeme si však ani v takové situaci nechat líbit brutální zaměňování pojmů, příčin a následků. Je
neuvěřitelné, že někdo vydává za úspěch vlády
získání důvěry v Poslanecké sněmovně. Odhlédneme-li od praktik, kterými k ní vládní koalice dospěla, nemůžeme nevidět, že se jedná
o stále stejně neúspěšnou vládní koalici Špidlovu a Grossovu. Ne tak ovšem česká média.
Vždyť tato vláda ztratila důvěru občanů a voličů již dávno. Technické získání většiny v parlamentu nelze zaměňovat s podporou voličů. Tato vládní koalice sází jen a pouze na důvěřivost.
Důvěra je nenapravitelně ztracena v nesplněných
slibech, programových kotrmelcích, nevěrohodnosti. Absenci programu a odvahy vládnout zaměňuje s demagogií a zkratkovitými hesly, viď
šampióne, Sobotko! Jako z kolovrátku slyšíme
také útoky na politiku a program občanských demokratů.
(pokračování na str. 3)
Koaliční vláda Jiřího Paroubka dostala důvěru. Nikoliv překvapivě, 14 měsíců v poslaneckých a vládních křeslech je pro koaliční poslance, z nichž
významná část již po volbách ve sněmovně nebude, příliš velké lákadlo. Ve
skutečnosti se nejedná o Paroubkovu
vládu, ale vládu Špidlovu a Grossovu
bez pánů Špidly a Grosse. Programově a personálně se prakticky neliší.Vláda toho příliš nepředvede, nemá jasnou představu, a to platilo i o Grossově
a Špidlově sestavě, co udělat s ekonomikou, důchody, zdravotnictvím či byrokratickou zátěží. Bude to udržovací
vláda, která se pokusí hodně slibovat
a v předvolebním období i rozdávat.
Silně pozapomíná na vlastní sliby snižující deficity veřejných rozpočtů. Volby se blíží, a tak nastal čas tradičního
rozdávání a slibování všeho všem,
v čemž jsou čeští socialisté nepřekonatelnými mistry.
Mnohaměsíční vlekoucí se vládní
krize však, mimo vší pochybnost, začala poškozovat celou polickou scénu.
Oprávněná otrávenost občanů z vládní koalice se začala obracet proti všem
stranám. Z tohoto pohledu pokračování vládní krize nebylo dobré pro nikoho. Socialisté však také zjevně prošli
svým údolím smrti, jejich preference se
dotkly dna a pokud neudělají hrubé
chyby, zřejmě trend otočí. Nelze vyloučit, že se v následujících měsících
začnou naše preference sbližovat. Také pan Paroubek jen stěží bude horší
premiér než pánové Gross a Špidla.To
je jen vybídnutí k další usilovné a tvrdé práci. Musíme zodpovědně sestavit
kvalitní kandidátky, pokračovat v intenzivních přípravách na volební kampaň,
začít práce na volebním programu a od
koce léta ještě intenzivněji působit mezi voliči.
Současně musíme být čitelnou
a kvalifikovanou oponenturou vlády, držet vládní koalici pod tlakem a srozumitelně argumentovat naši alternativu
reforem a vládních kroků.Věnujme čas
intenzivní přípravě na volby a kvalitní
přípravě vládnutí a neztrácejme ho příliš častým sledováním volebních preferencí. Nehřejme se sebeklamem, že
voliči nakonec uvidí, jakým „ničemou“
náš politický protivník je. Tvrdě pracujme, nelžeme sami sobě a stavějme naši další činnost na realistických základech.
PETR NEČAS
1. místopředseda ODS
LISTY ODS
✍
NÁZORY, KOMENTÁŘE
Staronová vláda
nechce řešit problémy
zdravotnictví
Nový kabinet pod vedením premiéra Paroubka by mohl vyvolávat
dojem, že svitla naděje na nové, jiné vládnutí pro zbytek volebního
období. Chci upozornit na jasný důkaz, že to není prakticky možné.
Premiér, který si ponechá ve vládě
ministryni Emmerovou, dává jasně
najevo, že mu o vyřešení problémů
občanů nejde.
Ve vedení resortu, kde se den
ode dne prohlubuje krize, zůstává
osoba, která již prokázala, že problém řešit neumí a stihla naopak
krizi ve svém krátkém působení
prohloubit. Jen namátkou: poslední léková vyhláška stála zdravotní
pojišťovny stamilióny korun navíc,
aniž by se to projevilo na větším
komfortu pacientů. Deficit veřejného zdravotního pojištění již přesahuje 10 miliard, a místo účinných
stabilizačních opatření se připravují
další nebezpečné vyhlášky. Korupční prostředí bují.
Nový premiér vydává zároveň
signál, že je příznivcem koncepčních návrhů, vracejících nás do poloviny minulého století. Je evidentní, že návrat do starých časů
komunistického chudinského zdravotnictví se odehraje za podpory
komunistických poslanců. Pacient
je stále přezírán a svou nejistotu
a strach při návštěvě zdravotnického zařízení si vykupuje úplatkem.
Do role absolutního outsidera ho
zatlačí návrhy paní ministryně na
znárodnění našeho zdravotnictví.
Nedejme se mýlit svatými deklaracemi o právech pacientů.Vždyť jasně navrhuje přidělování nemocnic
a doktorů podle místa bydliště, nikoli podle našich potřeb a přání! Paní ministryně si zahrála na Boha
i v kampani do Senátu: „Vyléčím
zdravotnictví, vyléčím společnost“.
Zvolena nebyla, většina občanů ji
zaplať opravdický Bůh neuvěřila. Já
nechci, aby o mém zdraví rozhodoval ministr a věřím, že to nechce
většina obyvatel této země. Potřebujeme bezpečný prostor pro své
rozhodování a praktickou garanci
našich práv. Tato vláda nám naději nedává, tato vláda je tady sama
pro sebe.
TOMÁŠ JULÍNEK
senátor ODS
stínový ministr zdravotnictví
2
2005/3
Měří policie všem stejným metrem?
První květen, prvomájové
oslavy, rudé vlajky a praporky
se tyčí nad hlavami, lidé zaníceně poslouchají projevy komunistických vůdců o tom, jak je
potřeba zamést s kapitalismem
a všemi, kteří jej představují.
Kdo se odváží nesouhlasit, je
policisty v civilu a bez řádného
označení zbit, spoután a odvezen k výslechům. Myslíte si, že
tady popisuji dobu před listopadem 1989 a ta je už naštěstí dávno za námi? Omyl! Jedná se
o popis záběrů z prvomájových
oslav KSČM z 1. května 2005
v Praze na Letné.
Těchto oslav se účastnila
i malá skupinka odpůrců komunistického režimu, aby projevila svůj nesouhlas s myšlenkami
komunismu a způsoby jejich
vládnutí, které jen v bývalém
Československu měly na svědomí tisíce obětí, na celém světě
pak desítky milionů lidských životů.
Připustíme-li, že občasné výkřiky skupinky těchto antikomunistů měly takovou sílu, aby
narušily řádně ohlášenou demonstraci, pak musíme připustit
i to, že bylo povinností přítomných policistů, aby v souladu se
zákonem o Policii ČR a zákonem o právu shromažďovacím
proti těmto „narušitelům“ za-
kročili, neboť ti se dopustili přestupku proti právu shromažďovacímu.
Připustíme-li tedy, že policisté
byli oprávněni v tomto případě
zasáhnout, musíme také zároveň
trvat na tom, aby zásah policistů byl v souladu s právními předpisy, tedy aby takový zákrok byl
i přiměřený. Zda přiměřenosti
takové situace odpovídá nasazení neuniformovaných policistů,
použití donucovacích prostředků včetně chvatů a hmatů, déle
než hodinu trvající spoutání hříšníků (kteří navíc „drze“ trvali na
svých právech a požadovali, aby
se jim policisté legitimovali
a oznámili jim, z čeho jsou vlastně podezřelí), to nechám na posouzení každého čtenáře. Z toho,
co jsem měl možnost vidět ve
sdělovacích prostředcích a z výpovědí svědků, kteří se na mne
po zásahu obrátili, mám mnoho
důvodů o přiměřenosti takového
zákroku pochybovat. I ministr
vnitra Bublan vyjádřil pochybnosti o taktičnosti zákroku policistů. Zda z toho vyvodí i patřičnou odpovědnost, to ukáže čas.
Na čem musíme ještě trvat, je
skutečnost, že všichni lidé jsou
si v této zemi rovni, že všichni
musí dodržovat stejné zákony
a pokud tyto zákony poruší,
musí přijít ze strany příslušných
orgánů odpovídající trest. Pokud tedy postupuje policie tak
razantně proti pachatelům přestupků proti právu shromažďovacímu a proti výtržníkům, musí stejně rychle a razantně
zakročovat i v případech, které
§ 260 trestního zákona označuje jako podpora a propagace
hnutí směřujících k potlačení
práv a svobod člověka. Takového trestného činu se dopouští
mj. ten, kdo hlásá národnostní,
rasovou, náboženskou či třídní
zášť nebo kdo k takovému hnutí veřejně projevuje sympatie.
Vždyť slovo je nejmocnější
zbraní, mocnější než meč a dokonce mocnější než jakékoli moderní zbraně. Bylo to právě slovo, slovo plné nenávisti a zášti,
a lhostejnost k hlásání těchto
slov, které stály za rozpoutáním
toho nejkrvavějšího válečného
konfliktu v dějinách lidstva
a mají na svědomí stamiliony
dalších lidských životů, včetně
obětí komunismu. Z pohledu
těchto skutečností se musím ptát,
jak je možné, že na nedávném
sjezdu představitelů komunistických stran z celého světa v Praze mohla beztrestně zaznívat slova o nutnosti ozbrojeného boje
proti třídním nepřátelům, otevřené projevování sympatií ke
stalinismu a všem zlům, které
napáchal atd.? Jak je možné, že
beztrestně mohou z úst představitelů KSČM zaznívat sympatie
k tomu, co se v této zemi dělo
v dobách komunistické totality
a k osobám, které za těmito zločiny stály?
Policie umí zakročit proti vrahům a násilníkům. Dokázala
nám, že proti pachatelům přestupku umí použít bolestivé
chvaty a nasazovat pouta, proti
levicovému extremismu však zasahovat odmítá. Měří všem stejným metrem? Je mnoho důvodů
si myslet, že nikoli!
IVAN LANGER
místopředseda ODS
2005/3
LISTY ODS
Konec vládní krize?
Máme za sebou více než tříměsíční krizi vlády Stanislava
Grosse. Nemá cenu opakovat její jednotlivé fáze, jsem si jista,
že si je všichni dobře pamatujeme. Co však je hodno analýzy,
to je dopad tohoto vládního debaklu na vnímání politiky v naší zemi. Dostávám denně spoustu ohlasů na aktuální politické
dění. Vím tedy, že vládní krize
zasáhla i ty vrstvy naší společnosti, které se obvykle o politiku tolik nezajímají. Spokojen
není nikdo. Důvody nespokojenosti jsou různé a vždy jsou řazeny dle osobní zkušenosti či
povahy jednotlivých pisatelů.
Během uplynulých měsíců jsem
se často vracela ke svému projevu v Poslanecké sněmovně ze
srpna roku 2004. Před rokem
padla vláda Vladimíra Špidly.
Začala éra Stanislava Grosse.
Uvedla jsem tehdy v projevu důvody, proč ODS této vládě nemůže dát podporu. Mrazí mě,
jak se mé obavy stoprocentně
vyplnily. Dovolte několik citací:
Početní slabost v Parlamentu je umocněna neloajálností
koaličních stran vůči sobě navzájem. Je tedy jasné, že vláda
se vysílí na tom, aby vydržela pohromadě a nemůže stačit
na velké a energické kroky reforem.
Vláda pomíjí největší současné téma, nezabývá se změnou ústavy a volebního systému. Dosavadní volební systém
brání vzniku silné vlády, která
by byla schopna prosadit potřebné změny v našem životě.
Bez této změny budou pokračovat slabé a kompromisnické vlády a sebelepší program prosazen
nebude.
V kapitole bydlení vláda neřeší, jak se postaví k sílící vlně
žalob na ČR u Štrasburského
soudu pro lidská práva.
Do oblasti justice se promítá časté střídání ministrů. Naše justice je nemocná. Vedle
průtahů a přehazování případů
mezi soudy, platí i kritika do
vlastních (poslaneckých) řad.
Přijímáme nesmyslné množství
stále se měnících zákonů. ODS
na tento stav dlouho upozorňuje a hledáme u ostatních politických stran pochopení a snahu po
změně. Jinak justici ani vymahatelnosti práva nepomůžeme.
Vadí mi způsob obsazování
vládních postů. Nikoliv soutěž
myšlenek, ale hledání trafik
pro ty, kteří se budou hodit nebo naopak by mohli dělat problémy.
Vadí mi prudký nárůst státního dluhu, systémové chyby ve
zdravotnictví, růst nezaměstna-
nosti, omezené možnosti studia
na vysokých školách, nezvládnutí důchodové, daňové a zdravotní reformy, nerovné podmínky pro tuzemské a zahraniční
investory, nadměrná daňová
a byrokratická zátěž podnikatelů a občanů. Na tyto palčivé
otázky nastupující vláda odpověď nedává. To jsou důvody, které mě přesvědčují, že nemáme
vládu novou, ale staronovou, že
nemáme nový program, ale staré sliby. Proto ODS takové vládě nemůže dát svou důvěru.
To jsou slova stará 8 měsíců.
Změnilo se něco na jejich aktuálnosti? Nikoliv. Nová, již třetí
vláda ČSSD, si nese zátěže
svých předchůdců – Špidly
i Grosse. Výběr nového premiéra ve stylu „všechny kandidáty
na předsedu vlády jsme již pro-
brali, nenapadá vás ještě někdo?“ je ostudou. Sestavení vlády ze stran, které jsou mnohem
rozhádanější než byly kdy dříve, je hazardem.
Proto odpovídám na otázku,
kterou jsem dala do nadpisu tohoto článku. Krize vlády nekončí. Pravda, vyměnil se již potřetí
premiér. Z dosavadních 33 měsíců vládnutí sociální demokracie
si krize jednotlivých premiérů
a jejich týmů vyžádaly více než
rok čistého času. Vzpomeňme na
volbu prezidenta, evropské volby,
pád Špidlovy vlády, krajské a senátní volby, tříměsíční tragikomické potácení se Grossovy
vlády. Obávám se, že bude promarněn další čas. Ke škodě nás
všech.
MIROSLAVA NĚMCOVÁ
místopředsedkyně ODS
(pokračování ze str. 1)
sledky přímo úměrné počtu našich poslanců a senátorů. Nesmíme tím být demotivováni, vždyť
celá řada úspěchů posledních tří
let šla dokonce nad rámec naší reálné parlamentní síly. Nenechme
si, prosím, vnutit nálepku neúspěšných, netrpělivých a negativistických. Stále platí, že tato
špatná vláda bude vládnout přesně tak dlouho, jak dlouho ji lidovci, unionisté a socialisté budou držet při životě. I proto jsme
výsledek poslední vládní krize
dopředu odhadli naprosto přesně.
Spoléháme také na vaši aktivitu. Vítězství v parlamentních volbách nedosáhneme bez nebývalého osobního nasazení našich
zastupitelů, starostů, radních, primátorů, tedy všech, kteří pracují
v každodenním kontaktu s lidmi.
Každý jednotlivý člen a příznivec
Občanské demokratické strany
musí být schopen a ochoten podílet se na našem společném vítězství. Nejen věrohodně reprezentovat naše myšlenky, ale také
pomoci v konkrétních věcech.
Hodláme mnohem více než v mi-
nulosti komunikovat v reálném
čase se všemi členy, i proto potřebujeme vaše telefonní a mailová spojení. V kampani budeme
totiž stát jako jeden muž (a žena),
jedno tělo a duše, jen tak můžeme zvítězit.
Budeme totiž na rozdíl od socialistů sázet u voličů na důvěru,
nikoliv důvěřivost!
Socialisté dospěli tak daleko,
že se vymezují vůči našemu, tedy opozičnímu programu. Považuji za světovou raritu, když vláda připravuje alternativu opozici!
Jaký hmatatelnější důkaz vládní
impotence můžeme ještě chtít?
I proto Vás, milé kolegyně
a kolegové, příznivci a voliči,
prosím v tuto chvíli o dvě základní věci: trpělivost a aktivitu!
Trpělivost s naší dlouhodobou,
každodenní opoziční prací, která
přináší a může přinášet pouze vý-
MIREK TOPOLÁNEK
předseda ODS
3
LISTY ODS
2005/3
✍
Špatná sezóna nejistých vlád
NÁZORY, KOMENTÁŘE
To, že jsme neměli několik měsíců vládu, která by byla schopná
skutečně vládnout, mělo vedle mezinárodních dopadů také konkrétní dopady u nás doma. Musely se
s nimi vyrovnávat i jednotlivé kraje. Na ministerstvech se nepracovalo. Významné důsledky bude
mít to, že v době vyjednávání o dotačních prioritách účetního období
2007 až 2013 nevyslala ČR do
Bruselu silného vyjednávače s nezbytným mandátem pro uplatnění
našich zájmů. To se přímo dotýká
každého z nás. Můžeme tak přijít
řádově o miliardy korun, které
v krajích potřebujeme na silnice,
infrastrukturu, vzdělání, zdravotnictví a další důležité oblasti.
Nadále se prohlubovala vážná
krize ve zdravotnictví. Zásadní
systémové změny jsou nevyhnutelné. Od předchozí vlády jsme se
žádných konkrétních koncepčních
kroků nedočkali. Místo toho si kupovala voliče lacinými, ale nesplnitelnými sliby. Všude má být nejkvalitnější a nejmodernější péče,
a to zadarmo. Nikdo si prý nebude
muset připlácet. Touto politikou již
ČSSD přivedla nemocnice na pokraj krachu. Potom velkou část
z nich s velkými dluhy a s dlouhodobými problémy předala krajům.
Ekonomické výsledky zatím ukazují, že přes veškeré zdržování plateb od pojišťoven se krajům podařilo zabránit rozpadu zdravotní
péče. Přes vytrvalou likvidaci překážek, které do cesty kladli rychle
se střídající ministři. Nadále zůstává nad reformou otazník a nezdá
se, že by ministerstvo bylo schopné jakéhokoli kvalitního systémového kroku.
S dalšími komplikacemi vlády
kraje bojují v oblasti dopravy. Kraje dotují České dráhy několika mi-
liardami korun, aniž bychom věděli, kolik doplácíme na jednotlivou jízdenku. Žádáme vyčíslení
ztrát na jednotlivých spojích. Bez
toho jsme nuceni odmítat vyplácet částky, které si ČD nárokují.
Nikdo nebude ochotně platit, aniž
by dostal jasné podklady. Některé
kraje řekly rovnou, že nezaplatí, jiné budou podobně postupovat až
od nového roku. Vláda zjevně nemá zájem řešit tento „socialismus“
a ekonomickou nerovnováhu ČD.
Nemilé překvapení vláda chystá
pro kraje a obce přípravou tzv.
elektronického mýtného na státních komunikacích. Už delší čas
se spekuluje nad transparentností
podmínek při výběru dodavatele.
Dosavadní postup vzbuzuje vážné
podezření, zda není již dávno rozhodnuto ve prospěch již překonaného, tzv. mikrovlnného systému.
Ten spočívá v instalaci měřidel na
okrajích zpoplatněné vozovky,
kvantifikujících výši poplatku.
Stát si tak ošetří své komunikace.
Tento systém bude bohužel motivovat dopravce jezdit po krajských
a obecních silnicích. Paradoxně
tak bude vyhánět nákladní dopravu na komunikace, které na takové zatížení nejsou stavěné. Ale ministerstvu dopravy je to jedno.
Podstatné je, že zavedení mikrovlnného systému znamená méně
práce a jednou z toho možná budou zakázky dvě. Dnes na mikrovlnný systém a zítra, až se přijde
na to, že je zastaralý, na systém satelitní. Teprve ten umožní nejen
krajům a obcím organizovat dopravu, ale mj. umožní a zjednoduší
vstup privátních investorů do výstavby komunikací.
PETR BENDL
místopředseda ODS
hejtman Středočeského kraje
Resort spravedlnosti v krizi
V posledních týdnech jsme byli svědky mediální přestřelky mezi ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem a nejvyšší státní
zástupkyní Marií Benešovou. Nepochybně se jedná o jednu z dalších mediálních afér vládní koalice, která dříve nebo později
odezní. Než se tak stane, měli bychom se zamyslet nad příčinami
této krize. Nespočívají totiž v mediální neobratnosti ministra spravedlnosti či nejvyšší státní zástupkyně, ale jsou odrazem
neutěšeného stavu, ve kterém se
nachází resort spravedlnosti.
Za vlády této koalice se na postu ministra spravedlnosti vystřídali tři ministři – Pavel Rychetský, Karel Čermák a Pavel
Němec. Žádný z těchto ministrů
nebyl schopen předložit jasnou
koncepci, která by vedla k řešení
problémů české justice, a to za situace, kdy i méně informovaný
občan ví, že v české justici není
4
cosi v pořádku. Průměrný spor
v ČR totiž trvá dvakrát až třikrát
déle než v ostatních státech EU.
Česká justice proto potřebuje reformu, která povede ke zkrácení
neúměrné délky soudního řízení.
Ministr Rychetský se touto problematikou příliš nezabýval a jediné, co předal svému nástupci,
bylo několik rad v podobě dokumentu, který se vešel na jednu
stránku A4. Ministr Čermák tak
začal na „zelené louce“ a pokusil
se koncepci vypracovat. Začal
svolávat justiční grémia, která
připravovala konkrétní reformní
kroky. Byl však v úřadě příliš
krátkou dobu na to, aby se mu podařilo cokoliv prosadit.
Pavel Němec místo toho, aby
na jeho započatou práci navázal,
se vydal cestou populistických
mediálních her, které měly vytvořit dojem o jeho pracovitosti.
Vzpomeňme na jeho mediální výstupy, jak budou překontrolována
konkursní řízení, či jak bude snížena věková hranice trestní odpovědnosti mladistvých na 14 let.
A výsledek? Konkursy systematicky kontrolovány nejsou a po
snížení věkové hranice neštěkne
ani pes. Tyto dva namátkou vybrané příklady dostatečně dokumentují vztah pana ministra k svému resortu. Jeho nezájem se
projevuje i tím, že přestal komunikovat s představiteli justice
a státního zastupitelství. Od takovéto nečinnosti a nekomunikace
je jen krůček ke krizi, o které zde
hovoříme. To, že je situace mezi
ministrem a soudci či státními zástupci napjatá, si již štěbetali
i vrabci na střeše. Bylo tedy jen
otázkou času, kdy dojde k nějaké
roztržce. Kauza katarský princ tak
byla pouze onou příslovečnou
rozbuškou, která eskalovala krizi
vztahů mezi ministrem spravedlnosti a představiteli justice a státního zastupitelství.
Řešení vzniklé situace tak nelze hledat v systémové změně
vztahu státního zastupitelství
a ministerstva spravedlnosti či
v teoretických diskusích o tom,
zda státní zastupitelství je či není součástí moci výkonné. Nastalou situaci by vládní koalice
nejlépe vyřešila tím, že by našla
věrohodného a pracovitého ministra spravedlnosti. Toto však
od ní můžeme očekávat jen velice těžko. ODS je tak dnes jediná politická strana, která vnímá problematiku práva a justice
jako jedno z důležitých témat,
nutných pro rozvoj kvalitní demokratické společnosti. Doufejme proto, že nám voliči v příštím roce dají dostatečnou důvěru
a budeme moci reformu justice,
obsaženou v Modré šanci, zrealizovat.
JIŘÍ POSPÍŠIL
poslanec ODS
stínový ministr spravedlnosti
2005/3
LISTY ODS
✍
Náš postoj k euroústavě je jasný
EVROPSKÁ UNIE
Evropská komise konečně odpověděla na mou interpelaci. Nechávám pro tuto chvíli stranou neuvěřitelnou skutečnost, že se tak
stalo 17 dní po stanoveném termínu na odpověď (a skoro polykám
poznámku, že když jsem byl ještě
poslancem českého sněmu, nikdy
si žádná česká vláda nedovolila
zmeškat termín pro odpověď na interpelaci). Důležitější je obsah odpovědi.
Tázal jsem se komise na další
postup v případě, že některá ze zemí neratifikuje tzv. evropskou ústavu (ať již v referendu nebo parlamentní cestou). Nezajímaly mne
však politické spekulace, ale pouze možnosti, které jsou souladu
s evropským primárním právem.
Za komisi mi potvrdila komisařka
Wallströmová to, co jsem tušil: pokud byť pouze jediná země odmítne ústavní smlouvu ratifikovat,
současné znění evropských smluv
neumožní, aby smlouva vstoupila
v platnost. To je důležité sdělení.
Stávají se tak nepravdivými spekulace nejrůznějších politiků u nás
i v zahraničí o tom, že jedna země
nemůže ratifikaci zablokovat, nebo že dokonce ústavní smlouva bude platit jen pro ty země, které ji
schválily a ostatní budou „mimo
hru“. Dokonce i současný předseda Evropské rady, lucemburský
premiér Juncker se dopustil takového tvrzení v rozhovoru pro český tisk. Je nanejvýš zarážející,
když takto vysoce postavený evropský politik prokáže neznalost
základních právních předpisů EU.
Neméně důležité je i druhé sdělení komisařsky Wallströmové.
Primární právo neumožňuje žádný
sankční postup proti zemím, které
ústavu neratifikují. Ukazuje se tedy, že hrozby jakýmsi blíže neurčeným postihem ČR v případě, že
by neratifikovala ústavu, jsou pouhým vydíráním veřejného mínění.
Je tedy vidět, že ODS svým zřetelně projeveným postojem k euroústavě – totiž NE tomuto doku-
mentu - nezahání ČR do žádné izolace, ani neškodí zemi, jak tvrdí
zcela účelově čeští i evropští eurofederalisté. Chováme se zcela v intencích primárního práva EU, náš
postoj je srozumitelný a jasný, navíc jednoduše vyargumentovatelný. Je také podložen usneseními
nejvyšších orgánů ODS, včetně
Výkonné rady a Kongresu. Není
proto sebemenší důvod tento postoj
měnit, či jakkoliv změkčovat a také se tak – bez ohledu na některé
individuální výroky – neděje.
Nespekuluji vůbec o situaci, že
by se EU začala chovat v rozporu
se svými vlastními právními předpisy a místo nich zvolila cestu politického či mocenského nátlaku.
To nepovažuji vůbec za možné. Do
EU jsme vstupovali jako do právního prostředí, kde platí stejná pravidla pro všechny členy bez ohledu na jejich velikost a počet
obyvatel. Pokud by snad toto základní pravidlo přestalo platit, znamenalo by to tak jako tak konec
Evropské unie – ale v takovém případě by stejně nebylo příliš o co
stát.
JAN ZAHRADIL
předseda klubu poslanců ODS v EP
Jaký byl první rok v Evropské unii?
Jaký byl první rok našeho členství v EU? Co nám přinesl a co
jsme naopak ztratili? Odpověď závisí na tom, co kdo očekával.
Pokud jsme naše členství zhustili do představy o rychlém a bezpracném přístupu k tzv. evropským
penězům, budeme netrpělivě očekávat kvalitní analytický materiál,
který předloží občanům vláda. Je
otázkou zásadního významu, aby
to byla zpráva vyvážená, objektivní a kritická. Ideologické poklepávání si na rameno jenom proto, že
být kritický by mohlo být považováno za méně proevropského, nic
českým daňovým poplatníkům nepřinese. Tzv. evropské peníze totiž
nejsou ničím jiným, než povinným
příspěvkem českého státního rozpočtu do rozpočtu nadnárodního.
Jsou to naše daňové peníze a chce-
me finanční zprávu. Ne ideologickou blamáž. Je v zájmu podnikatelů, zemědělců, obcí a krajů a státní
pokladny, abychom se dozvěděli,
kolik platíme a kolik jsme za rok
členství uměli vyčerpat.
Ti, kteří očekávali, že tzv. evropské finanční zdroje způsobí český
ráj na zemi, budou asi také zklamáni. Čerpat bruselské zdroje má
podmínku: musíme mít nejprve
zdroje vlastní. A tak se příjemný sen
rozplynul v nepříjemnou noční můru především u většiny starostů, primátorů a hejtmanů. Žádání o „naše“ peníze v Bruselu znamená vzít
si úvěr (a zadlužit se) doma.
Cenným poselstvím uplynulého
roku je ovšem potvrzení toho, co
jsme mnozí čekali. Všude je chleba o dvou kůrkách, nikde nelétají
pečení holubi bezpracně do úst
a členství v unii nám mávnutím
kouzelného proutku nepřineslo
„vyspělejší“ politickou kulturu.
Poslední měsíce jsou tomu čítankovým příkladem. Většina „starých“ členských států neustoupila
ani o píď v uvolnění volného pohybu české pracovní síly na svém
území. Nakonec, co jsme si vyjednali, to máme.
Francie s Německem si za uplynulý rok na čas vyřešily vlastní
problém s dodržováním pravidel
Paktu růstu a stability právem silnějšího - změkčily je tak, aby se do
nich vešly. Současně ovšem
(s ohledem na vlastní národní zájem) zdrcujícím náporem smetly
direktivu o službách, která mohla
našim živnostníkům a firmám pomoci jednodušeji podnikat v zemích Evropské unie.
Uplynulý rok nás přesvědčil
i o tom, že prezident ČR není považován za nejvyšší, svobodně
a demokraticky, zvolenou autoritu.
Může se dočkat i vážně míněných
výzev k demisi - od kohosi kdesi
v Evropské unii.
K našemu překvapení jsme byli postaveni i před pokus pootáčet
dějiny: čeští dozorci a holokaust
Romů v českém koncentračním
táboře v Letech u Písku.
Ano, první rok členství ČR
v Evropské unii lze hodnotit pozitivně. Mnohým sňal růžové brýle
nereálných očekávání a potvrdil
jim starou dobrou (ale nedobře se
poslouchající) pravdu: vše je na
nás a náš osud je pouze v našich
rukou.
IVO STREJČEK
poslanec ODS v EP
5
LISTY ODS
✍
2005/3
TÉMA: ROVNÁ DAŇ
Rovná daň – šance pro všechny
ODS prosazuje
rovnou daň
již od 90. let
● ODS od poloviny 90. let prosazuje myšlenku zásadní daňové
reformy, rovné daně.
● Společné tažení ČSSD
a KSČM proti rovné dani je tažením proti větší jednoduchosti
a spravedlivosti daňového systému, svobodě volby, úspěchu
a motivaci k práci.
● Podpora komplikovaného
systému s progresivním zdaněním je znakem levicových kon-
ceptů. I dnes je patrná neochota
socialistů učinit cokoli s daňovou
džunglí, v níž se běžný občan téměř nevyzná.
● Progresivní zdanění je pozůstatkem válečné ekonomiky.
Rovná daň znamená návrat do
normálních poměrů.
Rovná daň
přináší pozitivní
výsledky
● Dnes rovná daň funguje v devíti zemích a další státy o ní vážně uvažují. Všude tam, kde byla
zavedena, přinesla a přináší pozitivní výsledky.
● Hospodářský růst v těchto zemích je podstatně vyšší, než ve
zbytku Evropy. Je až dvojnásobně vyšší než v ČR.
● Nenaplnily se katastrofické
předpovědi, že rovná daň ohrozí
státní rozpočet. V některých zemích se daňové výnosy naopak
zvýšily.
● Rovná daň působí jako konkurenční výhoda. Rozhýbala daňové systémy i v původních
členských zemích EU, přispívá
Efektivní daň v nových členských zemích EU
(v %, údaje z roku 2004)
32,8
35
24,7
30
14,4
14,5
Lotyšsko
Kypr
15
12,8
22,5
5
Malta
Česko
Estonsko
Slovinsko
Maďarsko
Polsko
Slovensko
0
Litva
● Základní lží socialistů je jejich
tvrzení, že rovná daň je výhodná
pouze pro bohaté.
● Jednoduchá nízká rovná daň ve
výši 15 % se vyplatí všem. Je šancí pro všechny. Všem skupinám
obyvatel přinese vyšší čistý příjem. Výhodná je jak pro lidi s nízkými nebo vysokými příjmy, tak
pro firmy.
● ODS garantuje, že rovná daň
bude nastavena tak, aby byla pro
občany a firmy výhodnější nejen
proti současnému stavu, ale i proti uvažovaným návrhům ČSSD.
● Pokud ČSSD tvrdí, že na jejich
daňovém systému vydělá 80 % lidí, v systému rovné daně jich vydělá 100 %.
● Rovná daň přinese spolu s dal-
10
Pramen: studie Ernst&Young na základě údajů roku 2005
6
Rovná daň
je výhodná
pro všechny
Základní principy
rovné daně
18,0
16,7
20
18,0
21,6
25
k evropskému trendu snižování
daní. Například v Německu vláda uvažuje o snížení daní právnických osob z 25 % na 19 %.
šími reformami sociálního, penzijního a zdravotního systému
snížení celkového daňového zatížení pro občany a firmy.
● Rovná daň je jednoduchá
a transparentní. Nahrazuje současný stále komplikovanější daňový systém. Jen publikace k výpočtu daně z příjmu fyzických
osob čítá 200 stran.
● Rovná daň zjednodušuje a zlevňuje administrativu pro drtivou
většinu podnikatelských subjektů. Šetří čas a peníze poplatníkům
i státu.
● Rovná daň odstraňuje daňový
rasismus, kdy jsou výkonnější
a úspěšnější pokutováni vyšší
sazbou daně. Zvyšuje tak motivaci k práci a vyšším výdělkům.
● Rovná daň je nanejvýš spravedlivá. S každým je nakládáno
stejně. Pro nikoho neexistují
žádné výhody ani nevýhody.
2005/3
LISTY ODS
je méně než 12 %, které navrhuje
pro tyto skupiny obyvatel ČSSD.
● Zrušení odečitatelných položek
bude v některých případech (důchodové připojištění, invalidé,
studenti…) nahrazeno cílenou
subvenční státní podporou.
● Dopady zavedení rovné daně na
spotřební koš (potraviny, léky) budou nízkopříjmovým skupinám
a důchodcům plně kompenzovány ze zvýšeného výběru DPH. Na
druhé straně poklesnou například
ceny energií a řady služeb.
● Bude zavedena cílenější sociální podpora pro skutečně potřebné.
NÁKLADY NA VÝBĚR DANÍ
(podíl nákladů na výběr k příjmům v %)
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
Rovná daň versus
návrhy ČSSD
● ČSSD přichází s populistickým
0,0
A
US
ko
us
o
k
Ra
o
lsk
o
P
cie
an
r
F
ko
ns
e
ov
Sl
ČR
Pramen: OECD 2004
Odpadá zvýhodnění jedněch
skupin plátců daně na úkor druhých.
● Zvýšením kvalifikace a osobního ohodnocení není nikdo
trestán posunem do vyššího daňového pásma.
● Určitá míra progresivity daně
je zachována, subjekty s vyššími
příjmy platí vyšší daně. Rovná
daň neznamená stejnou daň.
● Klesnou náklady na daňovou
správu, která u nás patří mezi nejdražší v rámci OECD.
● Zavedení rovné daně umožní
zrušení některých daní, jako jsou
daň darovací, dědická, z převodu
z nemovitostí, z dividend nebo
z kapitálových výnosů fyzických
osob. Náklady na výběr těchto
daní jsou neefektivní, odstraňuje
se dvojí zdanění.
● Daňové přiznání se vejde na
stranu formátu A5.
● Efekty zavedení rovné daně se
projeví okamžitě.
Ekonomické
dopady rovné
daně
Jednoduchá nízká rovná daň
zvyšuje hospodářský růst a tím
●
i životní úroveň. Zároveň snižuje nezaměstnanost. Firmám zůstává více peněz na investice
a vytváření nových pracovních
míst.
● Omezuje daňové úniky a šedou
ekonomiku. Odpadají náklady na
daňovou optimalizaci a vyhýbání se placení daní.
● Zvyšuje schopnost ekonomiky
konkurovat, láká zahraniční investory. Firmy nebudou nuceny
vyvážet zisk ke zdanění do zemí
s výhodnějšími podmínkami.
● Nahrazuje investiční pobídky
a daňová zvýhodnění jen pro vyvolené silné firmy, na které doplácí ze svých daní naprostá většina ostatních, především malých
a středních podnikatelů. Neprokázalo se, že by měly investiční
pobídky významný vliv na snížení nezaměstnanosti, která stále
přesahuje půl miliónu lidí bez
práce.
● Rovná daň z přidané hodnoty
znamená snížení 84 % cen zboží
a služeb a zvýšení pouhých 16 %
cen. Dnes se na většinu položek
vztahuje DPH ve výši 19 % po
výrazném transferu placení DPH
(z 5 % na 19 %) v podání socia-
listů. Jen malá část je zařazena
v 5 %.
● Díky konkurenčnímu tlaku
především obchodních řetězců
přitom nebude nárůst cen odpovídat 10 % nárůstu DPH.
● Tvorba kapitálu je efektivnější. Odpadají daňové zápočty
a dotace, které směřují kapitál do
méně výnosných investic.
● Dluhové financování ztrácí své
výhody. Investice z vlastních
zdrojů nejsou trestány dvojím
zdaněním dividend a kapitálového zisku. Důsledkem je zvýšená
podnikatelská aktivita.
● Systém rovné daně tlačí na snížení úrokových sazeb a tím má
pozitivní dopad na trh investic
a trh bydlení.
● Rovná daň zvyšuje šanci naší
ekonomiky dotáhnout se na úroveň průměrných evropských zemí dříve než za desítky let.
Sociální dopady
rovné daně
● Lidé s nízkými příjmy nebudou
platit žádné daně, neboť existuje
jedna vysoká základní odečitatelná
položka pro dospělé i děti, která
funguje jako nulové pásmo. Nula
návrhem snížit daně nízkopříjmovým skupinám obyvatel u prvního daňového pásma z 15 na
12 % a u druhého ze 20 na 19 %.
● ČSSD pouze mate veřejnost,
když porovnává vlastní návrhy
s rovnou daní, neboť se zaměřila
na jedinou variantu výše odpočitatelné položky. ODS pracuje s jinými čísly, která budou příznivější ve prospěch rovné daně.
● ODS má připraveny propočty
řady variant rovné daně podle
výše odpočitatelných položek
od 4000 do 6000 Kč pro dospělou osobu a od 2000 do 3000 Kč
pro každé dítě. Jsou zveřejněny na internetu www.tlusty.cz.
● Návrh ČSSD nadále:
– nemotivuje ke snaze více vydělat,
– ponechává současný komplikovaný a nepřehledný systém,
– zvyšuje daňovou progresi, proto je populistický,
– zachovává nekonkurenceschopnost – vysoké daňové zatížení
podniků,
– neomezuje šedou ekonomiku,
– nedokáže zamezit toku zisku ke
zdanění do zemí s výhodnějšími podmínkami,
– nepodporuje růst investic,
– nevede ke snížení nezaměstnanosti.
VLASTIMIL TLUSTÝ
přeseda Poslaneckého klubu ODS
stínový ministr financí
7
LISTY ODS
✍
2005/3
TÉMA: ROVNÁ DAŇ
Ohlasy zahraničních médií
na slovenskou daňovou reformu
Světová média hodnotí zavedení rovné daně na Slovensku
kladně. Některá jsou ve svých
hodnoceních opatrnější a čekají,
jak reforma dopadne. Většinou
však v seriózních médiích převládá vstřícnost a pochopení, často i chvála. Slovensko je dáváno
jako příklad země, která se odhodlala jít svou cestou, i když je
to pro ni těžké. U rovné daně jsou
oceňovány hlavně přínos pro investory a spravedlnost a přehlednost daňového systému. To oceňují i média, která jsou levicově
zaměřená a obávají se sociálních
dopadů reformy. Tento pohled je
však v seriozních médiích korigován pohledem do minulosti, tedy na země, které již rovnou daň
zavedly.
Slovensko proto bývá srovnáváno s Hongkongem či Irskem.
Na Slovensku je očekávána akcelerace hospodářského růstu,
vyšší životní úroveň a enormní
příliv investic, tudíž i vyšší hrubý domácí produkt. Varování
ohledně zhroucení státních financí, které bylo jedním z argumentů slovenských odborů a dalších odpůrců rovné daně, se ve
světových médiích vůbec nevyskytuje. Nezaměstnanost se tu za
poslední rok snížila z 18 na současných 11 %.
Zároveň je Slovensko (a další
země s rovnou daní) dáváno za
vzor západní Evropě, která chce
zachovat vysokou míru zdanění
a tím i přerozdělování. Většinou
jsou zmiňovány Francie a Německo, největší zastánci sociálního
státu. Všichni komentátoři se však
shodují v tom, že tyto země nemají na kritiku právo. Jejich daňové systémy jsou totiž tak složité, že jsou až nesmyslné. Vysoká
míra přerozdělování je hodnocena jako snaha státu o udržení svého vlivu, ke kterému se dostaly
8
historickým vývojem. Současná
situace je však jiná: globalizace
vše změnila a tyto systémy je nutno reformovat. Mnoho médií připomíná, že odpůrci rovné daně se
chovají farizejsky. I když ji odmítají, podnikají kroky, které jsou
jí inspirovány nebo k ní vedou.
Jde hlavně o snižování sazeb, nižší počet daňových skupin a odbourávání různých výjimek.
Všichni komentátoři se shodují
v tom, že budoucnost patří jednoduchým, přehledným a spravedlivým daňovým systémům.
Mezi nimi je na prvním místě
systém rovné daně.
Výběr ze zahraničních
komentářů
„Provedli jste daňovou reformu. Gratuluji vaší vládě k tak
moudrému rozhodnutí.“
George Bush při návštěvě
Bratislavy v březnu 2005
„Před rokem v lednu zavedlo
Slovensko jako šestá země v Evropě rovnou daň. Během tohoto
období zástupci rovného zdanění
přesunuli východní Evropu z komunistické stojaté vody k investorskému vodopádu. Rovná daň
byla v západních zemích kdysi
normou. Ale v 19. století označil
vynálezce komunismu Karl Marx
vysoce progresivní zdanění za naprostou prioritu. Později byli lépe vydělávající lidé více zdaňování na celém světě. Je ironií
osudu, že všechny země s rovnou
daní (vyjma Hongkongu) jsou
bývalé komunistické státy.“
Christian Science Monitor
„Slovensko, malá země ve východní Evropě, se zbavila svých
daňových zákonů založených na
třídním boji a nahradilo je nízkou
rovnou daní ve výši 19 %. Tato
reforma rychle vytvoří slovenského tygra, a to hned, jak zahraniční investoři využijí této nabídky a ocení její výhody. Nový
slovenský systém není čistou rovnou daní, protože ještě obsahuje některé prvky dvojího zdanění, ale je jedním z nejlepších
daňových systémů na světě.“
The Washington Times
Slovensko: daňový ráj pro německé investory?
„Bratislava, která vždy stála ve
stínu Prahy a Budapešti, nyní
vzkvétá. Platí za nový boom town
střední Evropy. Slovenská liberálně konzervativní vláda chce ze
země udělat ráj pro zahraniční investory. Srdcem její radikální daňové reformy je jednotná sazba
19 % u daně z příjmu, korporátní daně a DPH.“
Bayerische Rundfunk
„Největším přínosem rovné daně je její lepší správa a zjednodušení všech procedur. Mimo to snížení sazeb a jejich srovnání
odrazuje od daňových úniků
a podvodů. Na Slovensku, které
zavedlo 19 % rovnou daň loni,
spadly příjmy z daně z příjmu
o 21 %. Většinu tohoto krátkodo-
bého výpadku nahradila vláda
úsporami a vyššími příjmy z nepřímých daní. Rovná daň se zatím může osvědčovat ve východní Evropě, zatím co na celém
světě se o ní povedou vášnivé debaty.“
The Financial Times
„Pokud Slovensko vytrvá na
cestě reforem, může se stát kostkou domina, který bude tlačit
zbytek staré Evropy, hlavně Francii a Německo, k éře svobodnějšího podnikání.“
Steve Forbes,
Forbes Magazine
„Slovenský příklad vzbudil pozornost v Rakousku. To oznámilo, že letos sníží korporátní daň ze
34 na 2 5%. Když je firemní daň
v Maďarsku 16 % a na Slovensku
19 %, tak Rakousko musí udělat
něco podobného, zdůvodnil to
ministr financí Karl-Heinz Grasser. Místní socialisté a zelení sice
rozhodnutí kritizovali, že poškodí důchodce a zvýhodní velké firmy před malými, ale podnikatelé
se zaradovali. Příjmy od zahraničních firem sídlících v Rakousku se vyšplhaly do oblak.“
Time Magazine
2005/3
LISTY ODS
Zásadní argumenty ve prospěch rovné daně
The Economist
33
30
26
25
25
20
19
16
15
13
14
13
12
1995
2001
2003
2004
2004
2004
2005
Gruzie
1994
Rumunsko
1994
Slovensko
10
5
Rok zavedení
Slovensko, a stejnou sazbu – spíše v zájmu symetrie než z ekonomických důvodů – používá také
pro DPH. V Polsku chce Občanská platforma, středopravicová
opoziční strana okopírovat slovenský vzor, pouze s nižší sazbou
ve výši 15 %. K dnešnímu dni následovalo příklad Estonska celkem osm zemí.
Hlavním důvodem, proč většina zemí zavedla více daňových
sazeb, je spravedlnost. Například
v Kanadě, Austrálii a Evropské
unii, jsou od DPH osvobozeny
základní potraviny, ale nikoli už
jídlo v restauraci. To se považuje
za spravedlivé, protože chudé
vrstvy obyvatelstva utratí větší
část svého příjmu za nezpracované potraviny. Může to ale vést
k nesmyslným důsledkům. Jeffrey Owens a Stuart Hamilton
z OECD poukazují na to, že teplé pečené kuře je zdaněno, zatímco studené pečené kuře nikoli. „Očekává snad někdo, že
správci daně a majitelé firem budou při výpočtu daňové povin-
Ukrajina
Srbsko
Rusko
Lotyšsko
0
Litva
Adam Smith hovořil za mnohé, když naříkal nad „zbytečnými problémy, trápením a útlakem“, kterými lidé trpí pod
rukama výběrčích daní.
Bílý dům tvrdí, že umí naslouchat. Krátce po svém volebním vítězství prezident George Bush zřídil poradní skupinu pro reformu
daňového systému. Skupina by
toto léto měla předložit zprávu
o své činnosti. Soudě podle zadání, které jim dal, prezident Bush
zamýšlí z daňové legislativy odstranit některé problematické pasáže, které omezují spořivost a odrazují od práce, zatímco daňové
úlevy pro dobročinné účely a podporu bydlení ve vlastním hodlá
zachovat. Zároveň ale chce daňové předpisy zjednodušit prostě
proto, aby byly jednoduché.
Američané o tom hovoří. Mezitím v Evropě, na východ od
Vídně až po Rusko a Gruzii, se to
realizuje. V roce 1994 se Estonsko stalo první evropskou zemí,
která zavedla tzv. „rovnou daň“,
nahrazující tři daňová pásma pro
daň z příjmu fyzických osob
a jednu další pro daň z příjmu
právnických osob, jedinou plošnou sazbou ve výši 26 %. Jednoduchost sama. Škrtnutím pera se
tento malý baltický národ transformoval ze stojatých vod do postavení leadera, kterého napodobují jeho sousedi a jemuž závidí
konzervativci v USA, toužící po
rovnějších daních ve své vlastní
zemi.
Litva a Lotyšsko, baltičtí sousedi Estonska, jeho příklad rychle následovali. A v roce 2001 vyhlásilo rovnou daň na příjmy
fyzických osob také Rusko. O tři
roky později zavedlo jednotnou
sazbu daně z příjmu fyzických
a právnických osob ve výši 19 %
Sazby rovné daně z příjmu fyzických osob v %
35
Estonsko
16. 4. 2005
Systémy rovné daně si díky
své jednoduchosti úspěšně razí
cestu ve východní Evropě
Státy, které zavedly rovnou daň
nosti používat teploměry?“ ptají
se pouze napůl v legraci.
Nižší počet sazeb se jednodušeji spravuje, nicméně jediná sazba je nejjednodušší. V rámci čisté
rovné daně si daňový úředník
uřízne z posledního dolaru, který
vyděláte, stejný díl jako z prvního. Stačí ale přidat druhou sazbu
daně nebo individuální výjimku,
a výběrčí daní už musí zjišťovat,
kolik peněz jde do každé výplatní obálky, než si je jist tím, zda
vybral od správné osoby správnou částku. V USA se například
musejí zdaňovat mzdy více než
130 milionů zaměstnanců namísto toho, aby se zdanil objem vyplácených mezd u zhruba 8 milionů podniků.
Kolik spravedlnosti se vlastně
získá za všechnu tuto mimořádnou složitost? Překvapivě málo,
tvrdí pánové Owens a Hamilton.
Například na Novém Zélandu
pouze 10 % nejbohatších domácností platí v rámci progresivního
daňového systému používaného
v této zemi výrazně více, než ko-
lik by platilo v rámci rovné daně
ve výši 25 %. Většina přerozdělování se na Novém Zélandu odehrává na druhé straně účetních
knih vlády, vydáváním více peněz na chudé občany.
Estonská ekonomika od daňové reformy v roce 1994 roste
úctyhodným tempem. V roce
1997 dosáhl růst dvouciferných
hodnot a po poklesu na přelomu
století se ustálil na 6 % ročně. Navzdory možným obavám, zrušení vysokých daňových sazeb pro
bohaté nijak nenarušilo rozpočtovou stabilitu země. V roce
1993 představovaly celkové daňové příjmy státu 39,4 % HDP,
zatímco v roce 2002 činily
39,6 %. Estonsko nyní plánuje
snížit svou rovnou sazbu daně do
roku 2007 z 26 % na 20 %.
Mnoho zastánců rovné daně,
především v USA, argumentuje
tím, že posiluje motivaci k práci.
Tvrdí, že progresivní daň z příjmu, odrazuje nejlépe placené
(a tím i neproduktivnější) členy
společnosti od vyššího pracovního úsilí. Zkušenosti z Ruska však
naznačují, že základní předností
ploché daně je její jednoduchost.
Příjmy státu nevzrostly proto, že
by Rusové najednou začali tvrději pracovat a poctivěji platili daně. Spíše se ruský daňový systém
stal jednodušší pro jeho správu
a snadněji se mu dá vyhovět.
Daňový systém je zčásti tak zatěžující, protože jej lidé obcházejí. Každá díra, která se zneužívá,
se musí zalepit. Každá nejasná linie, která se překračuje, se musí
zpřesnit. Ale Hamilton a Owens
se obávají, že tvůrci daňových zákonů a neplatiči jsou uvězněni ve
vzájemně zničujících „závodech
ve zbrojení“. Zákony se stávají
složitějšími z důvodu zamezení
daňovým únikům. O to více lidí
se ale pak pokouší vyhnout se
placení daní. Nejlepším způsobem, jak bojovat proti daňovým
únikům, je tedy jednoduchost.
(redakčně kráceno)
9
LISTY ODS
✍
2005/3
INFORMUJEME VÁS
Živnostenská „patnáctka“
Občanská demokratická strana
odjakživa usiluje o to, aby podnikatelské prostředí bylo jednoduché, transparentní a předvídatelné.
Jen v posledním volebním období
se naši poslanci a senátoři mnohokrát utkali se snahou vlády, ve většině případů podporované KSČM,
zkomplikovat, zdražit či úplně
znemožnit samostatně výdělečnou
činnost – od zavedení likvidační
minimální daně po registrační pokladny, od balení koblih po omezení prodejní doby, atd.
Tyto návrhy dopadají především
na malé a střední živnostníky, kteří nemají ani čas, ani prostředky se
vlně nařízení a zákazů bránit. Chaos v přijímání nových regulací vede ke ztrátě základních právních jistot (není výjimkou situace, kdy
jeden úřad udělí povolení, živnostník na jeho základě začne vykonávat činnost a další úřad udělí
sankci, protože podle jeho názoru
není na povolení nárok).
ODS nabídne živnostníkům
„balíček“ změn, který rychle odstraní v posledním období nakupené problémy a navíc výrazně
zjednoduší další povinnosti.
MARTIN ŘÍMAN
poslanec ODS,
stínový ministr průmyslu a obchodu
INVESTIČNÍ POBÍDKY VERS. NEZAMĚSTNANOST
nezaměstnanost %
12
10
8,2
8
6,2
6
5,5
5,0
mld. USD
5,0
4
0,7
0,9
1993
1994
2,6
2,6
2,4
2
1,4
1,3
1996
1997
0
1995
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
Mezi nejvýznamnějších 15 opatření patří:
1. rovná daň 15%, sjednocení DPH na 15%,
2. zrušení povinnosti odepisovat pro firmy s obratem do 15
mil. Kč,
3. zrušení povinnosti mít registrační pokladnu,
4. zrušení minimální daně,
5. zrovnoprávnění živnostníků a zaměstnanců (tzv. švarcsystém),
6. zrušení minimální mzdy,
7. zrušení nově nabyté široké pravomoci celní správy, které v posledních měsících doslova šikanují drobné podnikatele,
8. snížení sazby sociálního a zdravotního pojištění,
9. snížení počtu kontrolujících institucí, sjednocení kontrolních činností pod vedením živnostenských úřadů,
10. omezení platnosti zákoníku práce pro malé firmy s obratem do 15 mil. Kč,
11. zvýšení limitu pro povinnou platbu DPH,
12. zjednodušení živnostenského zákona na úroveň 1. poloviny 90. let,
13. zásadní zjednodušení regulace jednotlivých podnikatelských činností (např. oblast hygienických, bezpečnostních, enviromentálních, stavebních, atd.),
14. zrušení selektivních dotačních programů „jen pro některé“,
15. zavedení paušálního, daňově uznatelného výdaje místo
knihy jízd na každé služební auto.
Rovná daň – základ daňové reformy
26. dubna 2005 se vToskánském
paláci na Hradčanském náměstí
v Praze konalo Forum Populini,
mezinárodní konference s tématem
„Rovná daň – základ daňové reformy“ pod patronací předsedy ODS
Mirka Topolánka. Po jeho úvodním slově vystoupil bývalý estonský premiér Juhan Parts, jehož země zavedla rovnou daň již v roce
1994. Andras Tallai z maďarské
strany FIDESZ a Manfred Kolbe
z CDU hovořili o potřebě daňové
reformy ve svých zemích. Andrei
Grecu z britského The Adam Smith
Institut představil daňové přiznání,
které má v systému rovné daně velikost pohledu. Stavem evropské
daňové legislativy se zabýval poslanec EP Ivo Strejček. Nejvíce po-
10
zornosti vzbudil slovenský ministr
financí Ivan Mikloš. Slovensko má
dnes třetí nejnižší daňové zatížení
mezi státy EU, a tak může náš východní soused těžit ze své nynější
atraktivnosti pro investory. Po Vlastimilu Tlustém, který představil
svůj koncept rovné daně, rozvedl
Martin Říman systém daňových
odpisů. Rumunskou rovnou daň
představil 1. náměstek ministra financí Dragos Neacsu. Ekonomický poradce polské Občanské platformy Rafal Antczak prezentoval
návrh na zavedení rovné 15 % rovné daně. Daniel Mitchell z americké The Heritage Foundation apeloval na mladé ekonomiky východní
a střední Evropy, aby nenechaly své
reformy ohrozit nátlakem na daňo-
vé přibližování, po kterém volají
západní státy.
Ze závěrečného slova
Mirka Topolánka
„Když jsme před pěti, sedmi lety začínali s diskusí o rovné dani,
tak mi jeden slovenský politik řekl:
„Vy jste bohatí, bohatá země a rozhodli jste se být chudí. My jsme byli chudí a rozhodli jsme se být bohatí“. To je věta, která naprosto
přesně charakterizuje současný přístup k realizaci reforem v obou státech bývalého Československa.“
„Líbilo se mi, co řekl Dan Mitchell: vždycky jsem byl proti korupci a proti rasismu. Současný daňový systém tím, jakým způsobem
rozděluje společnost, je současně
sociální korupcí a současně sociálním rasismem. Myslím, že současný daňový systém a na něj navázaný sociální systém dnes u nás spíše
lidem umožňují nepracovat. Je to
výhodnější. Výhodnější ale musí
být pracovat! Nesmí být trestán úspěch a aktivita. To je pak sociální
korupce v nejčistší podobě. Současné daně lidi rozdělují na bohaté
a chudé, stejně jako etnický princip
rozděluje lidi na černé a bílé.“
„Zaznamenal jsem v Bruselu článek s názvem „Flat Tax Domino Effect“. Přál bych si, aby úsilí, které
už je korunováno úspěchy v Estonsku, Slovensku a jinde, se stalo pozitivní infekcí v EU, která by nestanovovala minimální daň, ale
stanovovala by maximální daň.“
2005/3
KOMENTÁŘ
Vládní program
jen na papíře
Transformace zemědělských družstev
směřuje k okradení poloviny občanů ČR!
Transformační zákon v roce
1992 rozpočítal majetek 1200
JZD na celkem 1,25 milionu
oprávněných osob. Z toho lze odvodit, že více než polovina rodin
v ČR, má své majetkové podíly
v transformovaných družstvech.
Ministři zemědělství Lux, Fencl
a Palas ale v rozporu se zněním
transformačního zákona vedli
transformaci cestou postupného
okrádání oprávněných osob
a rozsáhlý zemědělský majetek
dnes směřuje do vlastnictví několika set osob, většinou funkcionářů bývalého komunistického
režimu. Jde o strategický boj o trvalý ekonomický a politický vliv
na našem venkově.
Nejprve byli na řadě soukromí zemědělci. Bylo jich asi 350
tisíc Místo toho, aby jim byl jejich majetek do 90 dní vydán,
byli démonizováni jako rozbíječi družstev a škůdci našeho zemědělství. Dlouhé roky žádali,
prosili a soudili se o svá práva.
Dnes jsou „vyrovnáni“ přibližně
ze 70 % velmi často druhořadým
až nepotřebným majetkem a vět-
šina se již s tímto poškozením
smířila. Pak přišel čas „sedmiletých“ čekatelů – nečlenů družstev. Než uplynula „čekací lhůta“, majetek byl převeden do
obchodních a akciových společností a nároky jim zanikaly v likvidaci a konkurzech jejich „povinných“ osob. Dnes nemají ani
koho zažalovat, je jich přibližně
400 tisíc! Velká část zbylých
oprávněných osob ve strachu, že
tímto způsobem o svůj majetek
přijdou, vnesla své podíly do obchodních nebo akciových společností. Ještě to netuší, ale jsou
okradeni. Ke svému majetku nemají již žádná skutečná práva,
nemohou majetkem nijak disponovat. Jen asi ve 20 % managementů povinných osob zvítězila
poctivá snaha se s oprávněnými
osobami řádně vyrovnávat. Vydávali majetkové podíly a nemohli investovat. Tím pádem nejsou konkurenceschopní a cítí se
podvedeni.
Po selhání všech pokusů o nápravu v rámci ČR, jsme se obrátili na Evropský soud pro lidská
práva ve Štrasburku. Našli jsme
způsob, jak zažalovat stát za
špatnou ochranu vlastnických
práv a nabídli ho oprávněným
osobám. V této chvíli jsme zpracovali asi 500 spisů, z nich
105 v hodnotě majetkových podílů 17,7 miliónu korun se dokončuje a prvních 11 stížností
v hodnotě 8,9 miliónu korun
jsme již odeslali do Štrasburku.
Těmito žalobami chceme zlomit
vládnoucí politickou zlovůli
a přinutit patřičné instituce k respektování platného transformačního zákona a ústavních zákonů ČR. Naše zemědělství
přece dokáže fungovat i bez vykradení vlastnických práv poloviny našich spoluobčanů!
Transformace zemědělských
družstev se bohužel stala brutálním příkladem, jak mladá je naše demokracie, jak málo je zažitý respekt k vlastnickým právům
a jak nad základními principy demokracie mohou „vítězit“
osobní a politické zájmy.
MILOSLAV KUČERA
poslanec ODS
✍
Nevěcná kritika
Z REDAKČNÍ POŠTY
Místopředseda sněmu Alejo
Vidal-Quadras a šéf výboru pro
ústavní záležitosti Jo Leinen, oba
prominentní členové Evropského parlamentu, kritizovali teze
prezidenta Václava Klause k euroústavě, které označili jako „zavádějící“, „absurdní“ a přímo
„lživé“.
Jejich kritika je ale absolutně
neadresná. Postrádá jasně formulovaní části těch článků, které jsou předmětem odlišného výkladu tak, aby se čtenář mohl
v rozdílných stanoviscích orien-
tovat. Používání tak silných slov
bez jasné specifikace je naprosto absurdní.
Oběma představitelům europarlamentu nevadí, že tzv. smlouva o ústavě, předkládaná ke
schválení, je pouze shrnutím
všech dosavadních usnesení
přijatých v souvislosti s Evropskou unií a že tento elaborát
o 482 stránkách nelze v žádném
případě prezentovat jako ústavu.
Ústava musí být souhrn jasných
a přesných formulací o právech
a povinnostech státního útvaru
a jeho občanů. Naše ústava má
17 stran a ústava USA pak
13 stran, 7 článků a 26 dodatků.
Evropský parlament a Rada
ministrů, což jsou legislativní orgány Evropské unie, by měly neprodleně zformulovat text skutečné ústavy EU, která by mohla
být zralá k ratifikaci.
Václav Klaus má naprostou
pravdu, když hodnotí Smlouvu
o ústavě jako příliš dlouhý, příliš
složitý a pro normálního smrtelníka nerozluštitelný dokument.
JUDr. JIŘÍ JANKOVSKÝ
Ekonomičtí experti, které oslovila ČTK, postrádají v programovém
prohlášení chuť nastartovat stěžejní ekonomické reformy a odhadují,
že většina plánů zůstane jen na papíře. Kabinet přišel rok před volbami s takovým množstvím slibů, že
by je nedokázal splnit ani za 4-5 let.
Ekonomové se rovněž obávají, že
nová vláda nebude mít odvahu prosadit potřebné rozpočtové škrty
v řádu desítek miliard korun.
Francouzský model
v přímé volbě
Poslanecká sněmovna neschválila návrh US-DEU na dvoukolovou
přímou volbu prezidenta. „Podle nás
není správné, když do druhého kola přímé volby postupují pouze dva
nejúspěšnější kandidáti. Podle našeho názoru se tím eliminují jiní silní kandidáti,“ zdůvodnil nesouhlas
ODS stínový ministr spravedlnosti
J. Pospíšil. ODS prosazovala tzv.
francouzský model, kdy do 2. kola
postupují kandidáti, kteří v 1. kole
obdrželi více než 12% hlasů. Některé komentáře v tisku, že ODS náhle ustoupila od přímé volby, nebyly v této souvislosti korektní.
Komunisté chválili
Paroubkova vláda získala v Poslanecké sněmovně důvěru. „To, co
vzniklo, je ve skutečnosti skrytá
menšinová vláda sociální demokracie tolerovaná či dokonce otevřeně podporovaná komunisty,“ řekl V. Tlustý. Komunisté zpočátku
váhali s podporou. „Chápeme určitý vstřícný konstruktivní přístup pana premiéra,“ uvedl místopředseda
KSČM J. Dolejš. „Tam jsou doopravdy pěkné věci napsány,“ dodal předseda poslaneckého klubu
KSČM P. Kováčik.
Kupředu levá
V ČSSD vznikla Frakce sociálně
demokratické levice (FSDL) jako
oficiální křídlo ČSSD. Člen přípravného výboru I. David řekl: „Ve straně vlastně máme dvě frakce – jedna pracuje, diskutuje o politických
otázkách, druhá se zabývá pouze
tím, kdo má být kam zvolen, a kdo
má být odkud odstraněn.“ O pár dní
později byl David jmenován ředitelem psychiatrické léčebny v Bohnicích. Už předtím se stal jeden z členů frakce P. Lachnit poradcem
premiéra Paroubka a na nátlak
J. Kavana a V. Laštůvky se stal
J. Bašta náměstkem C. Svobody.
11
krátce
✍
LISTY ODS
Tiskové prohlášení ODS ze dne 13. 5. 2005
LISTY ODS
ODS není překvapena výsledky
hlasování o důvěře vládě. Tento
kabinet však důvěru veřejnosti nemá a tímto hlasováním ji nezískal.
ODS považuje hlasování o důvěře vládě pouze za formální akt.
Poslední vývoj v Poslanecké sněmovně jen opět potvrzuje, že ve
skutečnosti v zemi vládne a bude
vládnout koalice ČSSD a KSČM.
ODS konstatuje, že malé koaliční strany tuto stále otevřenější
spolupráci demokratické a nedemokratické levice nadále dobrovolně tolerují a přehlížejí. Jejich
skutečný vliv na dění v zemi se
stále více bude blížit nule.
ODS i z tohoto důvodu nepovažuje za důležité, co je napsáno
v programovém prohlášení staronové vlády. Stále stejní lidé, stále
stejná programová prázdnota, stále stejná nechuť k nutným reformám, stále stejné populistické a nesplnitelné sliby všeho všem.
ODS přesto ve zbytku volebního období podpoří takové návrhy,
které budou v souladu s naším
programem. Mohou jimi být například
– zákon o konkurzu a vyrovnání,
– uvolnění podmínek pro podnikání,
– zjednodušení daňového systému a snížení daní všem,
– snížení administrativní zátěže
občanů a firem,
– zákoník práce, umožňující větší
smluvní volnost,
– zákon o střetu zájmů, neparalyzující fungování obcí
– nebo skutečná důchodová reforma.
Informační bulletin
LISTY ODS
vydává
Občanská demokratická strana
Jánský Vršek 13, 118 00 Praha 1
IČO 16192656
připravuje tisková sekce ODS
foto L. Krušinský + archiv
redakční uzávěrka 23. 5. 2005
e-mail: [email protected]
www.ods.cz
registrace u MK ČR E 12908
12
2005/3
✍
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ ODS ZE DNE 20. 5. 2005
I.
ODS považuje vládní návrh zákona o střetu zájmů za snahu učinit tlustou a spíše mediální čáru
za několikaměsíční vládní krizí.
ODS konstatuje, že pokud má
tato iniciativa znamenat sebereflexi, je nepřesvědčivá, protože
neřeší konflikt zájmů některých
ministrů. Proto jsme přesvědčeni, že nemůže přispět k větší důvěryhodnosti vládní koalice.
ODS je přesto ochotna o zákonu věcně diskutovat a je připravena podpořit takové jeho
znění, pokud bude mít racionální obsah a racionální rozsah,
a pokud nebude znamenat:
– paralyzování chodu obecních
a krajských zastupitelstev,
– přílišné omezování osobních
svobod a práva na soukromí,
a pokud bude okruh dotčených
lidí rozumně zdůvodnitelný a nepřipustí perzekuci rodinných příslušníků.
II.
ODS nepodpoří vládní návrh
zákona o nemocenském pojištění, který považuje za systémově
špatný.
ODS nesouhlasí především
s přesunutím povinnosti vyplácení nemocenské ze státu na
zaměstnavatele. Zejména pro
malé a střední zaměstnavatele
to znamená neúměrnou byrokratickou zátěž. Ve stávajícím
systému nemají žádné nástroje,
jak se bránit zneužívání nemocenské. Jestliže tomuto zneužívání není schopen zabránit stát,
je od něj nezodpovědné, aby ná-
klady nefunkčního systému přesouval na soukromý sektor.
ODS pokládá za neseriózní
návrh vlády, aby zákon nabyl
účinnosti 1. 7. 2006, tedy těsně
po volbách do Poslanecké sněmovny. Vláda se tímto návrhem
vyhýbá odpovědnosti za zavedení zákona do praxe.
ODS vyzývá vládu, aby předkládala parlamentu pouze takové zákony, které vstoupí
v účinnost v době její vládní odpovědnosti.
Nové úkoly, nové výzvy
Hlavní kancelář ODS včetně manažerské sítě
stojí před stejným úkolem jako celá ODS: podílet
se na vítězství ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006. Z hlediska politiků půjde o nové akcenty naší politiky a intenzivní komunikaci s občany. Z hlediska politické
administrativy musí jít o mnohem efektivnější vytváření zázemí pro tvorbu a realizaci politiky.
Jsem velmi rád, že Výkonná rada s touto optikou schválila nové organizační schéma Hlavní kanceláře, které vedle posílení některých organizačních prvků znamená především rozšíření Hlavní
kanceláře o politicko-analytický odbor.
Na základě interních výběrových řízení se postupně daří toto nové schéma naplňovat. Své úlohy se ujal organizační ředitel Karel Coufal i ředitel tiskové a politicko-analytické sekce Marek
Dalík. Výběrová řízení rovněž rozhodla o rozšíření tiskového oddělení, jehož vedoucím se stal Jiří
Sezemský, a obsazení dvou míst politických analytiků (shodou okolností se však jedná o dámy).
Další kroky plánujeme tak, abychom od září měli
plně funkční Hlavní kancelář, která bude vytvářet
efektivní zázemí vedení ODS po stránce organizační, odborně analytické i syntetické.
Je zcela samozřejmé, že svou pozornost věnujeme i vzdělávání manažerské sítě. Máme za sebou
intranetové školení regionálních manažerů, plánujeme dvoudenní setkání celé manažerské sítě, kde
vedle otázek politických a vztahových se chceme
(ve spolupráci s CEVRO) zaměřit na komunikační dovednosti manažerů. Hodně si slibujeme od studijního pobytu regionálních manažerů na centrále
CDU v Berlíně, zajišťovaného ve spolupráci s Nadací Konráda Adenauera koncem srpna.
Prostě musíme být – jako politická administrativa – na nové výzvy připraveni.
JAROSLAV JUREČKA