7 básniček na zrcadlo + 5 do dopisu (Karel Kryl)

7 básniček na zrcadlo + 5 do dopisu (Karel Kryl)
Nesmíš si má milá
stěžovat
že je to s námi tak špatné
Občas i k slovesu
MILOVAT
patřívá zájmeno zvratné
1.
„Mlha se vleče
ulicí
Hraji si v kleče
s jehlicí
a ruka tvoje
nehřeje!
Napiš mi, co je
naděje!“
„Když něhu hledám
v ústrety byť pílí
paví křik
když oči zvedám
neboť není síly
na výkřik
když jitru kynu
přestože se stmívá
klekání
pak nezahynu
Naděje mi zbývá
v doufání.“
2.
„Napiš mi lásku
z pápěří
o sedmihlásku
na keři
O nebi s duhou
O klíčku
Napiš mi druhou
básničku!“
„Slza, jež sklouzla
po probdělé noci
do čaje
Přítomnost kouzla
které bez pomoci
vyhraje
Budoucnost věcí
která ubírá se
k rozcestí
Láska je klecí
v které umírá se
ze štěstí.“
3.
„Napiš mi snění
skřivánku
že moře pění
ve vánku
když nad ním letí
havrani
Napiš mi třetí
říkání!“
„Když padá nebe
na okenní římsy
na víčka
když nebe zebe
a já vymýšlím si
slovíčka
když rosou jemnou
nebe myje včelám
sasanku
když nejsi se mnou
je to to, co dělám
červánku.“
4.
„Sama jdu bosa
po lese
Slza jak rosa
sklouzne se
po křídle vosím
na stezku
Napiš mi prosím
o stesku!“
„Jsem vyschlá studna
v které není vody
pro blázna
Jsem cesta bludná
Rozbourané schody
do prázdna
Klopýtám vřesem -slepá bílá hůlka
v rozbřesku
Když bez tebe jsem
je mne jenom půlka
od stesku.“
5.
„Napiš mi něhu
miláčku
vločkami sněhu
z obláčku
O princi s kněžnou
O kvítku
Napiš mi něžnou
povídku!“
„Něha je křehčí
skleněného vlasu
na notě
Něha je lehčí
pozachvění hlasu
v samotě
Něha se nedá
napovídat slovy
děvčátko
Slova jsou šedá
O něze ti poví
zrcátko.“
6.
„Už zase pláči
u kávy
Slzička smáčí
rukávy
a kreslí šmouhu
na líčku
Napiš mi touhu
mazlíčku!“
„Když z jara sněží
skřivan k slunci letí
nad mraky
Nad vrchol věží
letí vzkazy dětí
pro draky
Žijeme touhou
Touhou zbičováni
zemřeme -vteřinu pouhou
jsme-li milováni
srdce mé.“
7.
„Povadly kytky
u svíčky
Mám ještě mžitky
pod víčky
Plovou jak v kašně
Skřivánku
napiš mi z vášně
říkanku“
„Tvá ruka v mojí
Oči plné něhy
chtějí zpět
Ústa se spojí
Voda trhá břehy
Hoří svět
Plameny zebou
Vlaje hříva hříbat
přes myrtu
Jsi mnou. Já tebou
Mohu prosím slíbat
krev s tvých rtů?“
8. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na
otázku
„Co je to víra?“
Lanzarote 4.října 1991
„Když boží muka
rozpadlá
zlodějská ruka
vykradla,
strach srdce svírá.
Mlha jde…
Co je to víra,
poklade?“
„Když hluchým zpíváš,
maluješ-li chrámy
pro slepé,
když nezazlíváš,
i když srdce mámy
dotepe,
když láska není
prázdná černá díra
neznámá,
když sen – je bdění,
potkala tě víra,
milá má.“
9. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na
otázku
„Co je pravda?“
Waldkirchen 24.listopadu
1991
„Zas někdo střílí
do dětí
a pravda šílí
v obětí
se lží… Ach Bože,
vyhraje?…
Pověz mi, co že
pravda je?“
„Když rozum stírá
smyčkou stopu citu
na šíji
a slepá vírá
hlásá sterilitu,
zabíjí.
Hlas sedmihláska
zaškrcený v míru…
V nitru mém
Pravda – je láska
spojující víru
s rozumem.“
10. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na
otázku
„Co je pokora?“
Waldkirchen 5. března
1992
„Když pýcha mrazí
z papíru,
hovoří vrazi
o smíru
a radost z boje
okorá…
Vzpomeneš, co je
pokora?“
„Vždy znova – z nuly
stěny dómu tmelit.
Ze vzdoru!
Svobodnou vůlí
vytrvale čelit
netvoru,
bez pýchy – vstoje
střepy odstraňovat
ze sítnic…
Pokora – to je
všechno obětovat,
nechtít nic.“
11. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na
otázku
„Co je krása?“
Waldkirchen 5. března
1992
„Když pro krevety
průhledné
zazvoní květy
poledne,
sen pošetilý
modrá se…
Napiš mi, milý
o kráse!“
„Když dětskou dlaní
kvítek mrazu stíráš
na míse,
když při líbání
víčka uzavíráš -setmí se.
Je slepcem v lese,
kdo jen chlebem žije,
reptaje…
Když miluje se
s pravdou fantazie -krása je.“
12. a závěrečná básnička
na zrcadlo
Klárce Humhalové na
otázku
„Co je to štěstí?“
Waldkirchen 19. dubna
1992
„Když anděl bílý
dobře ví,
že už se víly
nezjeví,
dospělost děs ti
obleče,
co je to štěstí,
člověče?“
„Když víš, že víra
pokora i krása
v pravdě je,
tvé tělo zmírá,
v duši ale jásá
naděje,
stesk, něha, touha,
láska, vášeň. Snění
vědomá…
Štěstí je dlouhá
cesta k naplnění -ženo má…“