…(herní den 2013.10.18) raport baronovi, vlastně skoro markraběti

…(herní den 2013.10.18) raport baronovi, vlastně skoro markraběti:
Po té co jsme se se soumrakem vrátili do Ateru, první místo kam jsme zavítali nebyla naše hospoda, ale dům
našeho barona Balanara. Tloukli jsme do dveří dlouho, ale nakonec otevřel. Otevřel osobně sám Balanar. Už to bylo dost
divné. "Co si přejete" byla jeho první slova. Taktně jsem jej nastrkal do audienční místnosti jeho domu. Konec konců se
jednalo o dosti delikátní záležitost.
"Tak si představte, pane barone, ...". Vylíčil jsem Balanarovi události dnešního odpoledne a nestyděl jsem se
rovnou učinit skromný závěr, a to takový, že se nás Doriel pokusil zabít. Baron okamžitě oponoval, že Doriel nemá
havrana, ale kočku a proto mé obvinění je poněkud milné. Bez jediného zaváhání jsme se okamžitě omluvil za má
unáhlené úsudky.
Mimo jiné se v audienční místnosti objevila lepá elfí děva ve špinavé zástěře. Baron nám osvětlil, že se jedná o
jeho osobní alchymistku. Byli jsme na odchodu. Jack se ještě zdržel, potřeboval něco probrat osobně. Jen jsem jej
upozornil, ať nedělá ostudu. Když už jsme byli za dveřmi uvědomil si malej Květoslav souvislosti. Z kapsy vytáhnul útržek
pergamenu. Z něj vyplívala slova jako zabít, alchymista, kouzelník. A když mají kouzelníka Doriela a baron má ještě
alchymistku.
Opět buším na dveře. "pane barone, pane barone, jsou po Vás, teda po vašich lidech!" Vyhrkl jsem takřka
zděšeně. Osvětlili jsme původ našeho dalšího podezření. Byl jsem uvnitř klidnější, že útok není mířen na naší rodinu, ale
že si někdo troufá se postavit samotnému baronovi, to je možná ještě vážnější. Baron Balanar poděkoval a požádal nás,
aby pokud zjistíme nějaké informace, závažné informace, které by celou věc osvětlili, aby jsme jej okamžitě vyhledali. S
tím jsme se definitivně rozloučili.
Další dva dny se nic zvláštního nedělo. Vše jako by odvál mořský vzduch. Výstavba nejen hospody, ale celého
Ateru pokračovala. Mám pocit, že baron musel odplout, protože ten vojenský velitel, Eldar, posílil počty dřevorubců a
soustředil se na kácení lesa. Třetí den od mé rozmluvy s baronem už v dopoledních hodinách se ozval táhlá zvuk rohu. To
se blížila nějaká loď.
Ve zvláštní formaci uskupené 4 lodě. dvě z nich vypadali jako relativně běžné válečné. Třetí byla o poznání
mohutnější a vyzbrojená těžšími zbraněmi. Čtvrtá loď, tu kterou všechny tři hlídali vypadala jako ze zlata. Někdo z vojáků
hlesl něco jako: "loď Vznešených!" Že by návštěva z Eldoru?
Mohutná bitevní loď zůstala dál od přístavního mola a zůstala hlídat na moři. Pak jedna z válečných lodí připlula
k našemu molu. Ven se hrnulo vojáků, že se nedali v prvním okamžiku ani počítat. Vytvořili bezpečnostní kordon od mola
až k radnici, zvládli pokrýt i celé náměstí. Někdo asi netušil jak málo nás tu přežívá. Pak z lodi vystoupil nějaký voják,
zřejmě velice důležitý, protože jej osobně uvítal velitel Eldar. Tiše spolu rozmlouvali během procházky na náměstí.
Mezitím přirazila i ta zlatá loď. Zprvu z této vynášeli trůn, sesle, nějaký stolec, jednoduchý oltář. Když na náměstí
bylo vše nachystáno, z lodě vystoupila honorace. Jako první šel elf, mě naprosto cizí, po boku s baronem Balanarem. Tiše
spolu rozprávěli, za nimi šli další mimo jiné i kněží. Velké shromáždění na náměstí. Byli zde všichni, krom místní posádky
která byla na stráži, opravdu všichni.
Následoval úžasný obřad, při kterém byl baron Balanar oním elfem pasován do titulo makraběte Ateru a Kirinu.
Později se mi doneslo, že to byl osobně vévoda z Eldoru,náš svrchovaný pán a vládce. Proslov měli snad všichni, alespoň
teda ti důležití. Bylo požehnáno jako Kirinu tak Ateru. Pak když skončili veškeré oficiality, všiml jsem si, že baron ... eeh ...
markrabě Balanar šel osobně uvítat elfí dámu s dítkem na molo. Osobně ji představil jako svou drahou choť mylady
Klíčnici a svého syna prince Elrohira Telemnara.
Následoval obrovský hodokvas. Jídlo a pití zdarma pro všechny. Když se společnost uvolnila a otevřela, vetřel
jsem se do přítomnosti Markraběte a taktně jej upozornil na to, že hostinec je po celou dobu nachystán přivítat hosty a
pečovat o ně. Markrabě to vzal na vědomí. Poděkoval jsem a odkráčel jsem k naší hospůdce překontrolovat, že je vše
nachystáno.
Seděl jsem venku na terásce a pokuřoval z dýmky, když se objevil nějaký voják. Ptal se na hostinského. Postavil
jsem se mu do cesty a řekl, že už hledat nemusí, že už našel. Hodil po mne měšec. jeho požadavek byl prostý: "přeji si,
aby jste měli otevřeno celou noc, až do rána, aby se vojáci měli kde ohřát a posilnit. Však žádný alkohol! A když to
nebude stačit, ráno to spolu dorovnáme." Poděkoval jsem a ujistil vojáka, že vše zařídím. Rozehnal jsem houf Mrkvičků a
Bramborátů do práce. V měšci bylo třicet zlatých.
Na útratu to bohatě stačilo, ještě asi deset zlatých zbylo. Krásná provize. A evidentně vše bez problémů a ku
spokojenosti všech. Nikdo neřešil žádné nedostatky ani problémy. Jen pálenky večer Jack upil asi víc než kolik napsal do
notýsku, ale to čert vem.
Ráno se zastavil i sám markrabě Balanar. Jen pozdravil a předal něco Jackovi. Prý je to v pořádku a neškodné, že
si to může nechat. Poté se s námi rozloučil a odešel.
V zápětí Jack křikl a vyrážíme na sever! Všichni jsme na něj koukali jak vyoraní. Jak na sever? proč na sever? Jack
nám ve zkratce všem osvětlil, že v lese v místě kde jsme bojovali s hyenami našel tento kostěný náramek, který jej vede
na sever. Vypadá, že je toho lovce co unesl Doriela. To stačilo k tomu, aby jsme vyrazili. Vzal jsem si svůj batůžek
průzkumníka a přidal se k hobitímu houfu.
Na náměstí vedle radnice stálo něco nového, nástěnka. Stál u ní voják, dle věku asi veterán, zabubnoval na
bubínek a vyhlásil: "Vyhlááška markraběte Balanaaráá!" a následně připíchnul lejstro na nástěnku.
Byli jsme asi první kdo se shluknul u vývěsního prkna.
Vyhláška Markraběte Balanara, barona z Malého hvozdu a Jižní pouště.
-Tímto se vyhlašuje, že použití magie ve městě Ater se povoluje. Při
aplikaci proti humanoidovi, musí tento pronést výslovný souhlas.
-Dále se tímto vyhlašuje, že veškeré věci, které budou nalezeny na ostrově Kirin,
budou předloženy ke kontrole markraběcímu úřadu. Pokud se bude jednat
o věc nemagickou, bude po nechána nálezci, kdy tento má za povinnost
odvést 15% z ceny jako daň z nálezu.
Dále pokud se bude jednat o věc magickou, bude tato podrobena zkoumání.
Pokud bude očarování ustanovené jako zlé, bude tato věc úřadem zabavena,
nálezci však proplacena. Pokud bude očarování dobré, věc bude ponechána
nálezci.
podepsán: markrabě Balana
Obeznámili jsme se s vyhláškou a vyrazili na cestu. Všiml jsem si, že směr hospoda přicházela Hilda, pekařovic
dcera s košíkem. To první zásilka pečiva dorazila. Odskočil jsem si do hospody, dohlédnout, že pečivo nikdo nesežere.
Osobně jsem předal košík s pečivem Vepřomilovi. Půl rohlíku dostala Hilda za donášku o druhou půlku se rozdělili moje
dvě nenažrané děti Květoslav a Narcisa.