únor - Římskokatolická farnost Vršovice

Věstník farnosti u kostelů
s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a
27. ledna Léta Páně 2008
2
únor
BŮH JE MRTEV
Tento Nietzscheho výrok nás křesťany
opakovaně zvedá ze židle. Nemusíme
však zatínat pěsti, jak ukazuje např.
Bono, frontman skupiny U2. Ve své
autobiografické knize vzpomíná, že
kdesi v Dublinu se prý pod nápisem
„Bůh je mrtev. Nietzsche“ objevilo
prostinké „Nietzsche je mrtev. Bůh“.
Ďáblovi je nejlépe se hlasitě a pěkně
od srdce vysmát, jak nám připomíná
např. C. S. Lewis v knize Rady zkušeného ďábla. Ale abych se vrátil k výroku
v nadpise: v nastávající
postní době s ním nemusíme ani bojovat ani se
mu smát, ale můžeme
v jistém smyslu – souhlasit! Na úvod obřadů
Velkého pátku bude
kněz ležet před Ukřižovaným tváří k zemi.
Troufnu si tvrdit, že tajemství, na jehož prožití
se budeme postní dobou připravovat,
je největším pokladem křesťanství. Jak
jinak bychom mohli uvěřit v milujícího
Boha, když jsme konfrontováni s oceánem utrpení, z něhož jen část můžeme
přičíst na vrub člověka a jeho svobodné
(z)vůle? Tuto nerovnici bychom nedokázali řešit jinak než pocitem, že Bůh je
zvrhlý sadista – vložil do srdce člověka
touhu po štěstí a pak ho týrá. Jenomže
zatímco my dnes křížovou cestu procházíme bez většího rozechvění a žmoulajíce kancionál, Bůh na
jejím konci zemřel. Ačkoliv tak smysl utrpení
mnohdy dál nechápeme,
můžeme se vrhnout do
náruče Toho, který rozumí. Toho, který smrtí
prošel. BŮH JE VÍTĚZ
– a to je ta nejlepší zpráva pro nás i pro chudáka
Nietzscheho.
MiM
/ II
O H L É D N U T Í za uplynulým měsícem nebo i dál
Zprávy z ekonomické rady 16. 1.
ER projednala přípravu rekonstrukce
sociálního zázemí kostela sv. Václava,
která začne koncem ledna. Dále ER
projednala úpravu ozvučení v kostele sv.
Václava – ještě tento měsíc budou instalována zařízení zlepšující poslech, ostatní úpravy budou provedeny později. ER
byla informována, že byla instalována
čtyři plynová kamna v přízemí fary a že
farnost má na www.farnostvrsovice.cz
nové internetové stránky.
Jiřina Haaszová – místopředseda ER
Zprávy z pastorační rady 17. 1.
Byly podány dvě žádosti o granty, které
zpracovala O. Škochová. O. Rechner
zorganizuje brigádu mládeže k definitivnímu úklidu betléma a farní garáže.
Moc se letos nepovedl nákup stromečků, u sv. Mikuláše chyběly, u sv. Václava
nebyly v potřebné výšce a kvalitě. S. Góra řekl, že problémy nastaly v důsledku snahy ušetřit. Na Štědrý den se při
sbírce vybralo více, než jsme zaplatili
hudebníkům na půlnoční.
H. Rechnerová zhodnotila tříkrálovou sbírku. Kauf land na Bohdalci s vybíráním před obchodem nesouhlasil,
Flóra a Tesco vydaly povolení. Množství
vybraných peněz Charita Praha ještě
nesdělila. Doprovodná hudba byla vítána. Vloni některým rodinám velmi
pomohly peníze z tříkrálové sbírky, ale
jedna si je ani nevybrala. Nápad (sociální účely), jak naložit s 60 %, které
může podle svého uvážení distribuovat
farnost, sdělte S. Górovi nebo H. Rechnerové.
M. Müller mluvil o stavebních úpravách v kapli, které proběhnou, pokud
je památkáři schválí. Proběhnou úpravy
sociálních zařízení v souladu s návrhem, jak byl dříve PR odsouhlasen.
J. Novotný se ptal, zda by lidé nemohli zase ohlašovat své akce sami. Je to
možné po dohodě přede mší sv. Ohlášky
se jinak předávají E. Hrubé.
V. Náměstek upozorňuje, že v kostele jsou drahé vysavače, a prosí, aby se
k nim lidé chovali slušně. Návrhy na
program příští PR se shromažďují do
13. 2., PR se sejde 20. 2. v 19.30 na faře.
Zuzana Váchová – tajemnice PR
Jak se u sv. Mikuláše víno žehnalo
a co vše u toho povstalo
Oslava svátku sv. Jana Evangelisty
(27. 12.) u sv. Mikuláše byla, jak možno
soudit dle účasti některých farníků, největší liturgickou slavností v diecézi. Na
památku sv. Jana se zde žehnalo víno.
Podle legendy totiž byl sv. Janovi kdysi podán pohár otráveného vína. Světec víno požehnal, vypil a zůstal zdráv
a svěží. Proto je jedním z jeho atributů
kalich, z něhož vylézá had.
Vína se sešlo množství veliké, stejně
jako farníků. Nejmladším účastníkem
byl Elísek Müller, který přijel v kočárku. „Už jsem myslel, že tam máte
samé víno,“ žertoval Stanislaw. Ten si
po evangeliu vzal číši bílého a pronesl
/ II
homilii na téma „jak pít víno,“ ale hlavně o lásce, která byla hlavním „atributem“ sv. Jana. Říkal mimo jiné, že víno
je třeba vychutnat všemi smysly, stejně
jako lásku. K nejcennějším druhům
vína patří víno ledové, které se vyrábí
ze zmrzlých hroznů. Tak i pravá láska
dozrává, když prochází utrpením.
Na konci mše sv. došlo k vlastnímu
aktu žehnání a poté byli účastníci pozváni na faru, abychom víno ochutnali a svátek sv. Jana tak uctili. Pozvání
přijalo farníků hojně (cekem 31). Jídla
bylo veliké množství, sešlo se tolik cukroví, že nebylo kam dát. A tak se jedlo,
pilo, hodovalo, vesele se povídalo. Jedni
vzpomínali, kolik kněží vzešlo z naší
farnosti, jiní hovořili o hudbě a umění,
další vybírali Elískovi vhodnou nevěstu.
Ale vše jednou končí. Tak se skončilo
kolem 21. hodiny i setkání na faře. Bohu
díky za něj! A.K.
Lahodné kázání (foto Jarda Lukáš)
Farní výlet do Třeště,
města betlémů
Výprava by měla být popsána nějakým
účastníkem a nikoli vedoucím, ale pan
šéfredaktor Vinice přesto požádal mě,
protože jsem byl u vzniku téhle tradice.
Obcházíme totiž každoročně o Vánocích s přáteli a známými pražské kostely, obhlédneme jesličky, zazpíváme
v každém kostele koledu a odpoledne se
rozejdeme. Myslím, že to děláme už 25
let. Letos jsme měli výjimku, bylo nás
víc než obvykle. Najali jsme si autokar
a 28. 12. odjeli na Českomoravskou vrchovinu, do Třeště. Nejstarší účastnicí
byla osmdesátiletá Marie Hrušková. Po
návratu mi řekla, že i když si nevzala ty
nejšikovnější boty, přece se jí to moc líbilo. Nejmladším účastníkem byl známý
jedenáctiměsíční Daniel alias Anička.
Toho se můžete zeptat v kostele sami.
Kdysi každá oblast v Čechách měla
své představy o betlémech a podle svých
možností je vyjadřovala. Někde měli
malované a vystříhané z papíru, jinde vyřezávané. Podle způsobů řezby,
omalování, krajiny nebo pozadí se dají
dosud jednotlivé oblasti dobře rozeznat.
Dovedeme odlišit betlémy ústeckoorlické, příbramské, králické a jiné, a taky
třešťské.
Ty jsou velmi osobité. Staví je tak
nejméně od počátku 19. století, tedy už
dvě stě let. S prací začnou v adventu.
Nejdříve postaví v bytě dřevěnou konstrukci, na kterou se umístí skály ze
stromových kořenů. Na to přijde mech
a uschlé květiny. Později se přidávají
figurky a na Štědrý den každá domácnost vloží do jesliček Ježíška. Jesličky
bývají buď ve zbořeništi nebo v pařezu.
/ II
Všechny figurky jsou z lipového dřeva,
ty nejstarší mají obličeje z chlebové
střídky. Jenom u jedné rodiny jsme viděli figurky neomalované. Vyřezali je samotní pradědečkové nebo si je objednali
u souseda, kterému to řezání šlo lépe.
Mnohé betlémy se neustále rozrůstají.
Všude mají své daráky i daračky, těch
je méně a jsou vzácnější. Mezi pastýři
nesmí chybět ani diviš – pastýř, který
se diví andělskému zvěstování. A stovky ovcí, koňů, krav, ryb a ptáčků. Na
Zjevení Páně scénu přestavějí, protože přijedou tři králové s celým velkým
lidským i zvířecím doprovodem. Ani
Ježíšek už neleží v jesličkách, ale sedí
na klíně Panny Marie.
Když jsme ten poslední prosincový
pátek přijeli do Třeště, prohlídli jsme
si několik betlémů v muzeu a rozdělili
se do pěti skupin. Každá dostala mapku
a podle ní jsme obcházeli rodinné domky. Letos nabídli návštěvu v jednadvaceti
…a betlém bohdalecký, vytvořený Láďou Hylenou
při řezbářském kroužku
Malá část jednoho z třešťských betlémů (foto Jarda Lukáš)
domácnostech. Nikomu se nepodařilo
obejít všechny. Návštěvy všude vítají,
jsou upřímně rádi, když je od 26. 12. do
2. 2. navštívíte. Otevřou vám ochotně
dveře a uvedou vás do předsíně nebo do
pokoje. Je-li betlém v podkroví, musíte nejdříve projít několika místnostmi.
Stavby to jsou velké, zabírají notnou
část místnosti, někde půl pokoje. Jinde
postavili zvláštní stavbu do dvora, v betlémském potoce teče opravdová voda
a v rybníce jsou skutečné živé rybičky.
Nechtějí od vás přezouvání ani vstupné.
Jsou rádi, když jim napíšete něco do
jejich pamětní knihy. Po dvou hodinách
procházek jsme se sešli u oběda a ještě si
zajeli na odpolední čaj do blízké Telče.
Ocenili jsme její krásné náměstí a po
návratu domů jsme byli u sv. Václava
přivítáni Stanislawem, který šel právě
kolem.
Pavel Kuneš
P.S. Při obchůzkách jsme se míjeli s jednou menší skupinou. U oběda
nás oslovili. Byli ze Žďáru nad Sázavou a pozvali nás na pašijové hry, které
jejich farnost pořádá v úterý Svatého
týdne navečer. Bude-li se to někomu
hodit, zajeďte se tam podívat, hraje to
asi 200 lidí.
/ II
Setkání starší mládeže
Společenský večer
Na našem setkání, prvním v novém roce
(2. 1.), jsme si povídali na téma církev.
Bavili jsme se o tom, jaké problémy
můžeme mít s přijetím církve spojené
a proč, ale také o tom, k čemu je církev
důležitá. Připomněli jsme si verš z bible, kterým Ježíš církev ustanovil (Mt 16,
13–20) a také verš, ve kterém Ježíš dává
apoštolům na pomoc pro hlásání zvěsti
o něm Ducha svatého (Jan 20, 21–23).
Dále jsme diskutovali o tom, jakým
způsobem je možné dnes oslovit lidi
a bavit se s nimi o víře. Několik z nás
se shodlo, že s tím máme problém. A že
jedním z důvodů je, že nám rodiče od
mala říkali, abychom s nikým nemluvili
o tom, že chodíme do kostela. Jako malé
děti jsme tomu nerozuměli a i když dnes
víme, že to bylo ze strachu před komunistickým režimem, pořád v nás přetrvává dojem, že je to něco, za co bychom
se měli stydět. Myslíme, že „evangelizování“ by mělo být nenásilné – za svou
víru se nestydět, ale také ji nevnucovat
každému na potkání.
Příště se sejdeme opět ve středu, 6. 2.,
a budeme si povídat na téma „víra ×
příroda“ (o stvoření a evoluci).
Míša Jungová
Dne 11. 1. se konal již tradiční farní
společenský večer v KD Barikádníků.
Je to akce, při které se mohou farníci
společně sejít, pobavit se, popovídat si,
a to třeba i s panem farářem, což také
mnozí využili.
Chtěl bych tímto poděkovat těm,
kdo se přičinili o to, že jsme tuto možnost měli. Jenom škoda, že ji nevyužilo
více vršovických farníků. Ještě jednou
upřímný dík.
Jenda Novotný
Valdštejnská jízdárna
Ve středu 2. 1. 2008 jsme byli se Simonou (a Jiřinou Šmídkovou, která prováděla. pozn. redakce)ve Valdštejnské
jízdárně. Byli jsme zde na výstavě Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Protože
první středu v měsíci je vstup volný,
před jízdárnou čekalo mnoho lidí. Když
jsme tam přišli my, ve frontě stála paní
Jiřinka, která nám držela místo. Přesto
jsme čekáním strávili 1,25 hodiny. Protože byla zima, já, máma a bratranec
jsme si vyběhli Staré zámecké schody.
Na výstavě byly věci z doby Albrechta
z Valdštejna, např. domeček pro panenky nebo halapartna, kterou měl být
Valdštejn v Chebu roku 1634 zavražděn.
Viděli jsme také portréty nebo rodokmen Valdštejnů. Dívali jsme se na video, které přibližuje dobu, kdy Albrecht
z Valdštejna žil.
Výstava se mi líbila. Je možno ji navštívit do 2. 3. 2008. Vojtěch Hobza
← Originální prostředek k prezentaci dražených
pochutin na společenském večeru
/ II
Životopis křesťanství
Naše povídání o dějinách církve se
blíží ke konci. V prosinci jsme mluvili
o době barokní, vymezené přibližně lety
1600 až 1750. Ukázali jsme si, že určitě nešlo o žádné úpadkové období, ba
naopak – vzpomeňme tehdejší hudbu,
divadlo (především operu), stavitelství,
ale třeba i filozofii a vědu. Schválně,
v které době asi žili pánové R. Descartes, B. Pascal nebo I. Newton?
Stinnou stránkou nicméně jistě byly
tehdejší četné války mezi evropskými
mocnostmi, provázené velkou bídou
a utlačováním těch poddaných, kteří
je přežili. To ale není ten pravý důvod,
proč někteří barokní dobu hanobí. Ti,
kteří spolu s K. Marxem věří, že náboženství je opium lidstva, jsou zděšeni
tím, že tehdejší lidé byli absolutně „drogově závislí“. Barokní doba je totiž vel-
kým vzepětím člověka k Bohu. (V případě katolíků a protestantů naneštěstí
jakoby „ke dvěma různým bohům“.)
Krajina s množstvím kapliček a křížů
tehdy dostala svou tvář.
Že nešlo jen o nějakou povrchní
módu, poznáme např. z velkého počtu
nových církevních řádů a jejich početního rozmachu (na prvním místě jezuité,
dále např. piaristé, voršilky, vincentky).
A další mýtus: tato spiritualizace se
neprojevovala přísnou strnulostí, baroko nebylo smutné, naopak, konaly
se velkolepé slavnosti (u nás třeba při
svatořečení Jana Nepomuckého 1729),
pouti, divadelní představení pod širým
nebem … – lidé žijící v následujícím
„osvíceném“ období mohli jen závidět.
O tom zas třeba příště. Při našem setkání 11. 2. už ale mezitím otevřeme dveře
do 20. století.
MiM
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti
Jak to vidí náš pan farář (2)
Druhá část Stanislawova zamyšlení po
půlroce jeho farářského působení u nás
Problém, který mi teď leží na srdci, je
otázka naší fary. Tu máme pronajatou
ještě na 40 let. Bez souhlasu majitele,
kterým je MČ Praha 10, nemůžeme dělat žádné větší změny. My bychom přitom potřebovali nějaké větší prostory
na setkávání, které by bylo možné získat
úpravou dispozice prvního patra – samozřejmě pokud to schválí památkové
úřady. Takovou přestavbu by nebylo ro-
zumné realizovat v objektu, kde jsme
jen v nájmu. Protože stavba nové fary
vedle kostela sv. Václava, kde byla původně projektována, nepřipadá úvahu,
zbývají tři možnosti. Můžeme být čtyřicet let v klidu a nedělat si starosti. Nebo
hledat nějaký dům ke koupi v blízkosti
sv. Václava, tak jako situaci řešili např.
u sv. Antonína – přeci jen dnešní fara je
trochu z ruky od centra většiny aktivit
(mimochodem, nevíte někdo o nějakém?). A nebo odkoupit stávající faru
a upravit ji. Každého napadne, za co,
ale to teď nechci rozebírat.
/ II
Od ledna nás teď čeká vytvoření pastoračního plánu na školní rok 2008/9,
čemu se chceme v pastoraci hlavně
věnovat. Určitým znamením, nakolik
jsme „živí“ jako farnost, je např. svátost
křtu dospělých. Kromě našeho svědectví jde také o nabídku, zda oslovujeme
lidi, kteří stojí u dveří. V pastoračním
plánu bych proto rád viděl i nějakou
nabídku preevangelizační, třeba kurzy
Alfa. Chtěl bych požádat od září o místo
pastoračního asistenta nebo asistentky,
protože Eva Hrubá, která nám moc pomáhá ve farní kanceláři, to dělá za „vatikánskou měnu“ – za Pán Bůh zaplať.
Taková žádost je vázána na zmíněný
pastorační plán. Můžeme využít toho,
že víme od Jožky Nagye, že rok 2008,
od 26. června, je rokem sv. Pavla. Je to
pro nás určitý podnět, abychom se věnovali např. Písmu svatému a poznání
sv. Pavla, který konvertoval a stal se pak
velkým hlasatelem evangelia.
Stanislaw Góra
Webové stránky farnosti
Dobrá zpráva! Vedle farního časopisu je
tu další médium, které nabízí informace o dění v našem společenství. Slávek
Heřman, který mistrně zvládá sazbu
Vinice, zprovoznil farní web na adrese
www.farnostvrsovice.cz. Obsah i forma
se budou dále rozvíjet (konstruktivní
připomínky vítány), už teď zde však najdete mj. aktuální program akcí nebo
si můžete stáhnout některé starší číslo
Vinice.
MiM
Pravidelný dar pro farnost; granty
Milí sourozenci v Kristu, jak bylo v minulé Vinici vysvětleno, můžeme naší
farnosti pomoci pravidelným finančním
darem, třeba nějakou menší částkou,
a to formou trvalého příkazu. Praktický
návod, jak na to: Číslo účtu farnosti
je 0280828389/0800. Jako variabilní
symbol použijte třímístné číslo, které získáte, když se zapíšete do sešitu
v sakristii u sv. Václava. Jsou tam připraveny kolonky s předepsanými pořadovými čísly, stačí se k nim zapisovat.
Samozřejmě, kdyby se stalo, že peníze
z nějakého důvodu nebudete moci dále
posílat, jednoduše svůj příkaz zrušíte.
Jen potom v budoucnu, když zase budete chtít dar posílat, použijte prosím
stejný variabilní symbol. Za ekonomickou radu děkuji.
Dalším zdrojem příjmů farnosti mohou být granty, určené na nějakou konkrétní činnost. Hledáme osobu, která
by se spolu s Olgou Škochovou postarala o jejich sepisování.
Martin Bouček, člen ekonomické rady
Děkuji, děkujeme, děkují – poprvé
Děkuji a děkujeme všem, kteří se podíleli – finančně, ušitím či upletením
oblečků, modlitbami, milými poznámkami a sdílením s námi – na předání
krtečků 24 malým dětem v DD v Milovicích.
Děkujeme, že jsme mohli prožít
s dětmi a jejich tetami krásné vánoční
setkání 23. prosince – i ony vám děkují. Aspoň krteček jim každému říkal
a doufám, že říká dál: „Mám tě moc
/ II
rád.“ A tak přeji nám všem, abychom
v tomto novém roce vnímali „mám tě
moc rád“ – jak od Boha, tak od lidí
kolem nás.
Hanka Rechnerová
Děkuji, děkujeme, děkují – podruhé
každému, kdo přispěl k dobrému průběhu Tříkrálové sbírky naší farnosti.
Na vybírání se aktivně podílelo 36
lidí – 10 dospělých a 26 dětí a mladých
lidí. K oživení a většímu výnosu přispěli
svým doprovodem na hudební nástroje Lydie (housle), Táda, Míša, Šimon
a Jirka (kytara) a opět originálním profesionálním přístupem P. Pavel Kuneš
s dudami.
Výborné bylo, že se zapojily velké části
našich rodin – téměř všichni Borští (Vašek, Vojtíšek a Lída), všechny děti Strukovy (Dominik, Kristýnka a Klárka),
děti Hobzovy (Vojta, Klárka i Slávka)
s babičkou a dědečkem Müllerovými,
Polákovi (Táda, Matěj, Martin a Davídek) s babičkou Jarkou, Havlíčkovi
(Verunka a Adam), Jeništovi (Martin
a Klárka jako náhradnice) a velká část
i naší rodiny. Moc děkuji všem mladým
– Derkovi, Patrikovi H., Patrikovi J.
a Vojtovi S., pro které byly některé situace dost nepříjemné a vyrovnali se s tím
skvěle, Johance za originální přístup
k vybírání a všem menším – Verunce Č.
(nejmladší kolednice), Slávce, Julince
a Davídkovi, pro které byla velice nepříjemná letošní zima.
Dana Vacková se svým profesním
přístupem a výbornou energií měla
dvakrát nejnáročnější místa, svým jemným a milým přístupem velice pomohli
Mařenka Kofraňková a Jenda Novotný,
který si opět vzal na starost sobotní
odpolední sbírku.
Děkuji moc Evě Hrubé, bez jejího
úžasného zázemí na faře by to asi nefungovalo. Děkuji panu Müllerovi za
velkou pomoc s byrokracií a Lucce
Polákové za personální oporu. Děkuji
třem oporám – sloupům všech dosud
pořádaných sbírek, kteří zase letos byli
koledovat třikrát – naší Mariánce a Matějovi a Martinovi Polákovým.
Děkuji všem, kteří přispěli, i těm,
kteří ve svobodě nepřispěli, letos jsme
se shodli, že nepříjemnost některých
lidí byla menší než v předchozích letech.
Kolik peněz jsme vybrali, zatím nevíme,
sdělíme – sázky už padly.
Hanka Rechnerová
Naše společenství je
větší, než se zdá …
Dostal jsem emailem prosbu o modlitbu za obyvatele Keni, kde vypukly
nepokoje a mj. byli zabíjeni lidé, kteří
hledali útočiště v kostele.
To mi připomnělo, že naše společenství sahá daleko za hranice Prahy 10.
Můžeme ale udělat něco jiného než
sepnout ruce?
V době kolem roku 1989 jsme měli
kontakty s farníky z německé Gery
a rakouského Innsbrucku, kteří nám
pomáhali dělat první krůčky do svobodného světa.
Nenastal náhodou už čas, abychom se
opět porozhlédli po nějaké „partnerské
farnosti“, ale tentokrát ne na západ
od nás? Což třeba využít Stanislawovy
zkušenosti z Ugandy …?
MiM
/ II
O S O B NÍ
Další devadesátník v našich řadách
Dne 24. 2. oslaví tyto požehnané kulatiny náš farník Zdeněk Bultas, věrná
opora mší svatých v 10.30. Ze srdce mu
přejeme Boží požehnání a přinášíme
několik jeho vzpomínek na dětství ve
Vršovicích.
Vršovice. Zde jsem se narodil až na
úplném konci 1. světové války. Povím
Vám něco o Vršovicích a o době, jak
to tenkrát vypadalo, když jsem tu já
vyrůstal a dospíval.
Středem Vršovic protéká Botič.
V dětství jsme si mysleli, že je to obrovský potok. Teče přes Průhonice,
Hostivař, Záběhlice, Vršovice a Michli
a nakonec se dostává u Železničního
mostu do Vltavy. Za mého dětství už
byl regulován, ale jenom do Michle.
Nad Michlí to byl potůček mezi břehy,
které byly hliněné. Docela jsme se tam
chodili i koupat, a to do míst, kde dnes
stojí plynárna. Tenkrát tam byla pole
a před Velikonocemi jsme chodívali až
do Záběhlic na vrbové proutí a z něj
jsme si pletli pomlázky.
Vršovice leží v údolíčku, kde na straně
severní jsou dnes Královské Vinohrady,
ale tenkrát, když já jsem byl ještě kluk,
tak od Ruské ulice na sever už byly jenom parcely a pole. Docela si pamatuji,
že když jsem byl hodně malý, tak mi
jednou tatínek říkal: „Tohleto je oves.“
A byl tam opravdu oves i další obilí.
To bylo v místech pod vinohradským
pivovarem.
Na jižní straně údolíčka je Bohdalec.
V době mého dětství to byl jen holý
kopec, ale zdálo se, že je vlastně složen
z kopců dvou. Jeden byl kulatý a zvonovitý, zřejmě sopečného původu, a druhý tvořil hřeben, který se táhl až do
Michle. Mezi těmito dvěma kopci byl
železniční tunel. Tudy vedla dráha z Vršovic do Michle a dál. A touhle dráhou
jsme jezdívali do Krče v neděli na výlety.
Tady jsme podnikali dlouhé procházky.
V té době tu nebylo po současné Krči
ani památky. Byla to jenom obec a kousek dál byl les s potokem, který tekl až
z Kunratic. A když bylo pěkné počasí
a tatínek měl dobrou náladu, šli jsme
až do těch Kunratic a tam jsme si dávali
mléko a tatínek si dal samozřejmě pivo.
Častěji jsme se utábořili někde u toho
kunratického potoka (asi v místech,
kde je dnešní Thomayerova nemocnice) nebo jsme zašli o kousek výš, kde
jsme měli tůňky, hráli jsme si s pískem
a rybičkami a také jsme pouštěli vodní mlýnky, které nám tatínek vyřezal.
V tom kunratickém lese byla spousta
různých brouků, často jsme pozorovali
třeba roháče, které tu už dneska vůbec
nenajdete.
zapsala Markéta Řečinská
Hledá se spolumáma /spolutáta?/
Hledáme spolumamču pro adopci na
dálku. Jedna nám odešla a těm dalším
nechci nabourat rodinný rozpočet, protože jsou to vesměs důchodkyně a mamči od početných rodin. Jde o 1000 Kč
ročně. Hlaste se u mě, tel. 731 577 087.
Dana Vacková
10/ II
P RO S T OR pro sdílení myšlenek, zážitků apod.
Poslouchej, chceš slyšet tajemství?
Přístupů k výchově dětí je asi milion a co
je půvabné, navzájem si odporují – co
jeden přikazuje, druhý zamítá. Zoufalý
rodič tak získává svobodu dělat prakticky cokoli, aniž by se ocitl ve vakuu
nezmapovaném některou z výchovných
kapacit. Ve dvou věcech se však všichni
klasikové i novátoři setkávají; shodují
se na tom, že děti potřebují pevné hranice (a rozcházejí se na jejich detailní
lokalizaci) a naprosto všichni trvají na
tak zvané bezpodmínečné lásce.
Pokud má člověk dětí více, kromě praktického projevování lásky samotné řešíte
i to, jestli ji projevujete všem svým dětem
stejně intenzivně. Říkává se, že nejsložitější situaci mívá dítě (děti) prostřední
– nejstarší má jedno a víceletý náskok,
kdy, byv jedináčkem, mohl požívat všech
výhod s tím spojených. Nejmladší je pak
zkrátka vždy nejmenší, takže nejsladší,
a navíc těží z celkové opotřebovanosti
rodičů, projevující se v ochabování při
hájení výchovných zásad.
My, vědomi si všech popsaných rizik
a současně vedeni touhou mít větší rodinu, jsme si doposud pořídili děti tři
– dvojčata Honzu a Bětku a malého Jirku. Zdálo by se, že v naší rodině zůstává
pozice prostředního dítěte neobsazena
– ale není tomu tak. Je to funkce putovní,
propůjčována vždy na určité období.
To končívá naším poznáním, že jedno
z našich dětí je upozaděno oproti dalším dvěma, a snažíce se věc napravit,
zpravidla umožníme obsazení této pozice
jiným dítětem.
Historka, pro kterou to všechno píšu,
je mou nadějí, že z tohoto kolotoče lze aspoň občas vystoupit. Stala se v momentě,
kdy byl „prostředním dítětem“ Honzík.
Ten den hrozně moc zlobil, byla jsem
opravdu šťastná, že nastává ten zlatý
hřeb dne – ukládání dětí do postýlek.
Honzík konečně ležel v posteli, já přes
něj přehodila peřinu a dala mu pusu na
dobrou noc, ale on měl v očích pořád
nějaké očekávání. Jindy bych asi prostě
odešla, ale tentokrát se mi ze záhadných důvodů vybavily výchovné poučky
hovořící o bezpodmínečné lásce. I když
jsem byla přesvědčená, že to je zbytečné,
protože to nepochopí a navíc přece ví, že
ho mám ráda, řekla jsem, skoro doslova,
toto: „Honzíku, chci abys věděl, že tě miluju takového, jaký jsi, miluju Tě, když
jsi hodný i když zlobíš.“ Skoro se nedá
popsat, co následovalo. Můj chlapeček
se celý rozzářil, jakoby právě na tato
slova čekal celý svůj život. Řekl mi, že
mě taky hrozně moc miluje. Od té doby,
když opravdu velmi zlobí, (nijak ho to
nepolepšilo, víte?) odkazuje se na tento
rozhovor a já ho vždy ujistím o tom, že
ho moc miluji i zlobivého a že stejně
chci, aby poslouchal. Něco se ale přece
změnilo. Začala jsem přemýšlet o lásce,
kterou chovám ke svým dětem, a poznala, že ji nestačí tiše prožívat uvnitř.
A tak se stalo, že máme s Honzíkem
svou zamilovanou píseň. Je od Beatles
a zpívá se v ní: „Poslouchej, chceš slyšet tajemství? A slibuješ, že to nikomu
nepovíš? Pojď blíž, zašeptám ti to do
ucha, řeknu to, co toužíš slyšet: Miluju
Tě.“
Adéla Kozáková
11/ II
Podobenství o autě
Lidé říkali: „Vybereme si z každého
náboženství to nejlepší a náš život se
stane bohatším.“ Na to se však ozval
automechanik a řekl jim: „Automobil
je složitý stroj a všechno v něm musí do
sebe zapadat. Jeho součásti do posledního šroubečku v něm mají své místo
a svou funkci, byť někdy jen okrasnou.
A jednotlivé kusy téže série se od sebe
liší hlavně barvou a výbavou, nikoli konstrukčním řešením.“
Oni vůbec nechápali, proč k nim hovoří o autech. Tehdy jim podal vysvětlení: „Vidíte před sebou paletu různých
náboženství a to vás zneklidňuje. A protože v každém z nich nacházíte něco,
co není snadné následovat, říkáte, že si
sestavíte náboženství vlastní. Zapomínáte přitom, že i náboženství je celek,
kde jednotlivé složky mají svá místa
a příčiny. A tak sestavujete podle své
libovůle: berete válce motoru z jiného
typu auta než hřídele, přidáte tři karburátory z různých modelů, ale spojku
vynecháte. Spojlery upevníte na střechu
a reflektory na bok karosérie. Výsledek?
Vaše auto je zcela originální, ale nemůže ujet ani metr. I vaše náboženství
bude vypadat zajímavě na pohled, ale
vaši duši neobohatí, protože bude jen
zrcadlem vaší pohodlnosti, se kterým
se nelze vydat na cestu.“
Namítli mu: „Vždyť je přeci obohacující učit se od ostatních! A uniformita je
ošklivá!“ Tu jim řekl: „Správně. Pokud
je váš stroj v souladu s řádem, který mu
vtiskl konstruktér, otvírá se před vámi
celá země. Copak vás vybízím, abyste
jezdili všichni po stejných cestách?“
MiM
Světec v tomto měsíci:
Josefina Bakhita
svátek 8. února
„Drahý Pane, kéž bych mohla odletět
do Afriky a nahlas celému svému lidu
hlásat, kolik dobra jsi mi prokázal! Jak
mnoho duší by slyšelo můj hlas a obrátilo
by se k Tobě!“
Život této světice ukazuje, že súdánská oblast Darfúr byla trpící zemí již
v 19. století. Někdy kolem roku 1876 zde
otrokáři zajali asi sedmiletou dívenku
a pojmenovali ji Bakhita (to znamená
„mající štěstí“). Být otrokem ovšem žádné štěstí není a nebylo. Ač bylo ve většině
zemí otrokářství zakázáno, zde kvetlo.
Dívku nejprve koupil arabský náčelník,
jehož syn ji však zbil do bezvědomí a měsíc trvalo, než se uzdravila. Pak byla opět
prodána, tentokrát tureckému generálovi, aby posluhovala jeho matce a manželce. Ty jednaly s otroky velice krutě,
za sebemenší provinění je nemilosrdně
zbily biči, které nosily neustále u sebe.
Ještě horší však bylo, když se objevila
nová móda – tetování otroků. To probíhalo tak, že se do kůže dělaly hluboké
zářezy žiletkou a rány se potíraly solí,
aby zůstaly otevřené. Bakhita měla 114
zářezů a odnesli ji v bezvědomí.
Zhruba po sedmi letech Bakhitu vykoupil italský vicekonzul v Chartúmu.
Tehdy se Bakhita poprvé setkala s laskavým jednáním. Dostala své první šaty
a naučila se evropským způsobům. Vicekonzul jí pak zařídil v Itálii místo chůvy,
starala se o dceru jeho přítele v katolické
internátní škole, vedené vincentkami.
Zde se Bakhita seznámila s vírou a požádala o křest. Matka její chovanky se však
tehdy rozhodla vzít svou dceru za sebou
do Afriky a odmítala Bakhitě vyhovět,
12/ II
aby mohla zůstat u sester. Zřejmě ji stále
považovala za majetek a snažila se ji prosbami, domluvami i vyhrožováním přinutit k opuštění kláštera. Když neuspěla,
obrátila se na benátského kardinála. Ten
jí ale po poradě s královským prokurátorem odpověděl, že otroctví je v Itálii
zakázáno a Bakhita se jako svobodný
člověk může rozhodnout sama. Tak zůstala mladá žena v Benátkách. V lednu
1890 ji kardinál sám pokřtil i biřmoval.
Přijala jména Josefina Markéta. O tři
roky později vstoupila do noviciátu ke
kanosiánkám. V roce 1902 byla poslána
do řeholního domu ve Schiu, kde sestry
vedly školu. Zde pracovala na různých
místech, vždy ale s péčí a láskou. Naposledy pomáhala jako vrátná. Žáci na
ni byli velice pyšní, protože žádná jiná
škola v Itálii neměla africkou vrátnou,
a nazývali ji „malá hnědá sestra“.
V únoru 1993 byl Jan Pavel II na desáté apoštolské cestě do Afriky. Zastavil
se v Chartúmu, kam byly právě přeneseny ostatky Josefiny Bakhity. Papež
tehdy při kázání řekl: „Raduj se, celá
Afriko! Bakhita se ti vrátila; dcera Súdánu, prodaná do otroctví jako kousek
zboží, a přece stále svobodná; svobodná
svobodou svatých.“
A.K.
Vánoce v Polsku
Na Štědrý den nám Stanislaw vyprávěl,
jak se slaví Vánoce v Polsku. Nabízíme
další svědectví.
Pocházím z Polska, v České republice
jsem už 35 let. Když jsem byla malá,
žili jsme v dřevěné chaloupce o třech
místnostech. Dva dny před Štědrým
dnem pekly babička a maminka plnou
pec chleba, den nato koláče. Na Štědrý
den, zatímco jsme spali, napekla maminka asi desetilitrový hrnec koblížků.
Nesměli jsme je jíst, ledaže jsme si potají nějaký ukradli. Kolem poledne se
vařily pirohy s kysaným zelím, houbami
a pohankou.
Navečer k nám přicházel dědeček
a vyzvídal, kdy už ta večeře bude hotová, ale vždy trpělivě čekal, než vše bylo
hotovo. Přestože se s mým tatínkem
často pohádali, vždy přišel on a prosil
za odpuštění. Dokázala jsem to ocenit
až s odstupem času.
Potom se ozdobil stromeček a připravil stůl. Doprostřed stolu se na ubrus
dávalo seno, na něj se položila pěkná
dečka a na ni se dal oplatek. Potom se
chystalo 12 potravin: chléb, fazole, houbová polévka, sledi, bramborový salát,
jablkový a hruškový kompot, pirohy atd.
Když bylo vše připraveno, tatínek vzal
oplatku, požehnal a rozlomil ji. Každý
s každým jsme si přáli a ulamovali si
kousek oplatky.
Když měl tatínek dobrou náladu,
tak nám vyčistil boty, abychom je měli
pěkné na půlnoční. Nebo někdy přinesl
ze stodoly trochu slámy a naházel ji na
podlahu. Říkal, že Pán Ježíš se narodil
v chlévě, tak trochu slámy na podlaze
nám neuškodí. To nás štvalo, uklízelo se
až po večeři. Dárky jsme dostávali ne na
Štědrý den, ale na Mikuláše – sladkosti
a ovoce.
I letos jsme slavili Vánoce v polsko­‑českém stylu. Bylo nás celkem osm. Před
večeří jsme si lámaly oplatku a přáli si.
Po večeři si ženy daly kávu a cukroví,
zatímco muži umyli nádobí, to je u nás
tradice. A pak se nadělovaly dárečky.
K.Č.
13/ II
OKOLO ŽDÁNIC
je nad Kouřimí
pahorkatina, oddělující povodí Labe
a Sázavy. V období
mezi Vánoci a
Velikonocemi myslím na tu krajinu,
docela neturistickou. Jak doba, tak
kraj by se hodily
poustevníkům, tolik
by bylo potřeba
přemýšlet a modlit
se. V sousedících
údolích tu potoky
míří k různým
řekám, je tu klid a
k otevřenému nebi
blíž. Společnost
ale poustevníkům
nedělaly jen laně s
vlastnostmi světic.
Také zlo se sem
tlačilo v podobách
démonů a i tady
platilo: S pomocí
Boží vydržet. (v.s.)
Na první straně démon
od Hieronyma Bosche,
vpravo sv. Jeroným, rytina od Petra Brueghela
staršího.
14/ II
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál
Cyklus setkání s Kateřinou
Lachmanovou
Všichni jste srdečně zváni na cyklus set­
kání s Kateřinou Lachmanovou, ThD.
s názvem Křesťansky žít. Jednotlivé
přednášky se budou konat od 26. 2.
do 1. 4. každé úterý od 19.30 v kostele sv. Václava. Na tento cyklus naváže dvojí povídání P. Vojtěcha Kodeta:
8. 4. s podtitulem Cizí oheň, 15. 4. pak
Boží oheň. Pozvání, prosíme, předejte
i svým přátelům.
Kateřina Lachmanová (nar. 1964)
vystudovala v Římě spirituální teologii,
teologickou antropologii a psychologii.
Pracuje v Pastoračním středisku při
Arcibiskupství pražském a vyučuje na
Katolické teologické fakultě UK.
Galerie
Tentokrát druhou středu v měsíci, tedy
13. 2., vyrážíme do Jízdárny Pražského
hradu na výstavu Mikoláše Alše. Sraz
v 15 hod před vchodem. Vstupné budeme tentokrát platiti (důchodci 70 Kč).
První středu si jde každý sám, kam
chce.
Setkání maminek s dětmi
Také se vám nechtělo ve středu vstávat
na 9. hodinu jako našemu Elískovi?
Přijďte mezi nás aspoň na chvilku, čas
setkání jsme posunuli na 10 hod. Na
faře jsme do 12 hod. Jitka Müllerová
Duchovní obnovy aj.
Dne 15. 3. bude dopoledne pro seniory,
odpoledne od 14 hod. obnovíme pořádek v kostele sv. Václava předvelikonoč-
ním úklidem. A ještě výhled do dálky:
24.–28. 10. proběhne duchovní cvičení
v Želivě.
Jarní prázdniny
Doufáme, že opět prožijeme s dětmi
a přáteli z naší farnosti jarní prázdniny
Prahy 6–10, a to ve Víchové v Krkonoších od 23. února do 1. března. Počet
míst je bohužel omezen.
Hanka a Simona
Pouť Levý Hradec – Velehrad
Jako každoročně, i letos se uskuteční
„etapová pouť“ na Velehrad, kterou
pořádá Sekulární františkánský řád.
V Čechách se putuje o víkendech, na
Moravě pak necelý týden bez přerušení.
Vždy se naváže tam, kde minulá etapa
skončila. Trasa symbolicky spojuje Levý
Hradec, kde byl postaven první kostel
v Čechách, s místem, odkud se k nám
do Čech rozšířilo křesťanství. Lze se
zúčastnit všech nebo třeba i jen jediné
etapy. Komu by pochod dělal potíže, je
zván k účasti v modlitbě nebo na mše
svaté, které každou etapu zahajují.
Letošní pouť začíná v pátek 8. 2. v 16
hod. mší svatou v kostele sv. Klimenta
na Levém Hradci u Prahy. Po mši následuje první úsek cesty: Levý Hradec
– Praha-Háje (24 km). Den nato je plánována druhá etapa do Velkých Popovic
(22 km), v neděli 10. 2. pak odtud na
Sázavu (21 km). Příchod na Velehrad
je naplánován na 23. 8. Zájemcům rád
poskytnu bližší informace.
M. Müller st. (tel. 732 74 49 53, email: [email protected])
15/ II
Týdenní program
pondělí 17.00–19.30 řezbářský kroužek /Václav Novák/
úterý
13.00–17.00 farní kancelář
16.00–17.30 barevný kroužek /Simona Pišlová/
16.45–18.00 biblická hodina /Jozef Nagy/ – liché týdny
18.00–20.00 dramatický kroužek dospělých /Dana Vacková/
19.00
modlitební setkání /Václav Novák/
19.00–21.00 cvičení pro radost
BOH
středa 10.00–12.00 setkání maminek s miminky a předškoláky
/Zdena Čiháková/
11.00–12.00 maminky s dětmi
15.00–16.45 možnost setkání s knězem
16.00
Euroskaut /Lukáš Alexa/
18.00
náboženství pro dospělé /P. Pavel Kuneš/
18.45
úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. v měsíci
19.00
pěvecký sbor /Olga Polanská/
čtvrtek   9.00–13.00 farní kancelář
16.00–16.45 náboženství pro předškolní děti
16.00–16.45 náboženství pro mladší děti /Jarka Nagyová/
16.45–17.30 náboženství pro starší děti /Hana Rechnerová/
17.30
dramatický kroužek pro děti /Dana Vacková/
18.30
Rozhovory o životě z víry /Jozef Nagy/ – sudé týd.
19.00
zkouška kapely Missa
19.30–20.30 setkání modlitebního společenství maminek
/Zdena Čiháková/
20.00–21.00 tichá adorace před Nejsvětější svátostí
/Jiří Vyšohlíd/
sobota 10.00–12.00 modelářský kroužek /Petr Hříbek/
14.00
procházky Prahou /Simona Pišlová/ – 1× měsíčně
neděle   9.30–10.30 farní knihovna /Jana Stibůrková/
  9.30–10.30 prodej knih /Alena Králová/
11.30
farní káva (a čaj)
Přehled
pravidelných
bohoslužeb
neděle  8.30
10.30 19.00 úterý
18.00 středa 18.00 čtvrtek  8.00
pátek 18.00 sobota  8.00 BOH
FAR
KLU
FAR
KLU
KAP
FAR
FAR
BOH
FAR
VAC
KAP
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
MIK
BOH
VAC
VAC
VAC
kostel sv. Václava
kostel sv. Václava /pro rodiny s dětmi/
kostel sv. Mikuláše /P. Pavel Kuneš/
kostel sv. Mikuláše
kostel sv. Václava /nejen pro mládež/
kostel sv. Mikuláše
kostel sv. Václava
kostel sv. Mikuláše
16/ II
Kalendář akcí na únor
  3. 2. /ne/
  5. 2. /út/
  6. 2. /st/
  7. 2. /čt/
  9. 2. /so/
11. 2. /po/
12. 2. /út/
13. 2. /st/
14. 2. /čt/
16. 2. /so/
20. 2. /st/
21. 2. /čt/
24. 2. /ne/
26. 2. /út/
28. 2. /čt/
v průběhu nedělních bohoslužeb udělování svatoblažejského požehnání
15.30 Mariina legie
FAR
18.00 eucharistie s žehnáním popela
VAC
po mši úklid kostela sv. Václava
VAC
19.30 setkání mladých lidí /19 - 30 let/
FAR
16.00 setkání farníků při čaji – Zdeněk Zelený Vzpomínka FAR
na postní dobu
18.30 „Rozhovory o životě z víry“
FAR
19.30 duchovní setkání maminek - P. Stanislaw Modlitba v FAR
rodině
16.00– duchovní obnova pro manžele nad 10 let trvání manFAR
19.00 želství
18.00– přednáška z cyklu Životopis křesťanství „Je Bůh
19.30 mrtev? aneb kontakty a konflikty s moderní společ- KAP
ností /Míla Müller ml./
16.45 biblická hodina
FAR
15.00 návštěva výstavy prací Mikoláše Alše v Jízdárně Pražského hradu
FAR
19.30 setkání mládeže /13–19 let/
  8.45 Mariina legie
FAR
19.00 setkání ekonomické rady
FAR
16.00 duchovní obnova pro manžele, kteří mají dospělé dětiFAR
po mši úklid kostela sv. Václava
VAC
19.30 setkání pastorační rady
FAR
  8.45 Mariina legie
FAR
18.30 „Rozhovory o životě z víry“
FAR
16.00 loutkové divadlo
FAR
16.45 biblická hodina
FAR
19.30 začátek cyklu přednášek Kateřiny Lachmanové
KAP
„Křesťansky žít“
  8.45 Mariina legie
FAR
BOH– Bohdalec
FAR – fara
KAP – kaple kostela sv. Václava
KLU – klubovna kostela sv. Václava
MIK – kostel sv. Mikuláše
VAC – kostel sv. Václava
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523 | Vydání březnového
čísla je plánováno na 24. 2., příspěvky dodávejte nejpozději ve čtvrtek 14. 2. | Kontakt: [email protected] , případně osobně
nebo do „vinného boxu“ v kostele sv. Václava | Šéfredaktor: Míla Müller ml. (MiM), Praha 10, Pod Sychrovem 28, tel. 272 765 083,
732 736 728 | Redakční rada tohoto čísla: Stanislaw Góra, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol | Jazyková
korektura Simona Pišlová, sazba Slávek Heřman, tisk Eva Hrubá, výtisky pro vás zkompletovali Polákovi