Projevy velikostní kategorizace v hospodaření obcí

Projevy velikostní kategorizace v hospodaření obcí
Doc. Ing. Petr Tománek, CSc.
VŠB – TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra veřejné ekonomiky
Abstrakt
V podmínkách ČR je výrazně diverzifikována velikostní struktura obcí, od obcí s méně než sty
obyvatel po více než milión obyvatel. Přitom zákon o obcích nediferencuje z hlediska výkonu
samosprávy mezi rozdílně velkými obcemi, ale pravidla rozpočtového určení daní od roku
2000 vytvořila velikostní kategorizaci obcí; do roku 2008 existovalo 14 velikostních kategorií
obcí a od roku 2008 je to pak již jen 6 velikostních kategorií obcí. Kategorizace obcí je
využívána pro sdílení daní, jako jedno z hlavních kritérií. Pří více než polovičním podílu
daňových příjmů v rozpočtech obcí je tak touto kategorizací obcí ovlivněn výrazný podíl
příjmů obcí. Kategorizace obcí v rámci rozpočtového určení daní, ovlivňujícího příjmy obcí,
se pak odráží ve skutečných výdajích obcí.
Příspěvek prezentuje dílčí poznatky z analýzy vybraných výdajových okruhů obcí z pohledu
velikostních kategorií obcí, platných do roku 2007. Na vybraných výdajových okruzích jsou
na základě běžných, kapitálových a celkových výdajů obcí v letech 2005 až 2007 na obyvatele
postiženy tendence, ukazující skutečné podmínky hospodaření obcí. Tendence výdajových
oblastí ukazují v některých oblastech v podstatě stejnou úroveň výdajů na obyvatele, nicméně
řada výdajových oblastí je ovlivněna velikostní kategorií obcí a to tak, že s růstem velikostní
kategorie rostou výdaje obcí na obyvatele nebo naopak klesají. Výsledky této analýzy
přispívají k rozšiřování poznatkové základny pro objektivizaci podmínek hospodaření obcí.
*
*
*
1. Úvodem
Od roku 2000 byla v rámci hospodaření obcí spolu s novelou rozpočtových pravidel
provedena výrazná změna ve způsobu financování obcí a to v oblasti poskytování daňových
výnosů obcím. Pro oblast rozdělování daňových výnosů obcím a jiným veřejným rozpočtům
byl deklarován nový pojem „rozpočtové určení daní“ (RUD) vymezené v příslušném zákoně.
Nový princip poskytování daňových příjmů obcím tak legislativně pokryl nový zákon, který
do současnosti shrnuje rozdělování výnosů státem vybíraných mezi jiné subjekty než stát, což
jsou obce, kraje a státní fond. U tohoto zákona byla ve vztahu k obcím provedena poslední
novelizace k roku 2008. V období 2000 až 20071 tak byl princip poskytování daňových
výnosů obcím v podstatě stejný. V tomto způsobu rozdělování daňových výnosů obcím byla
výrazným prvkem velikostní kategorizace obcí provedená do 14 velikostních kategorií2,
spojená s rozdělováním daňových výnosů obcím na základě počtu obyvatel obce a
koeficientu, ovlivňujícího přidělený výnos na jednoho obyvatele, což se pohybovalo od
0,4213 u nejmenších obcí po 2,7611 u Prahy a rozdíly ve sdílení daní mezi největšími a
nejmenšími obcemi na jednoho obyvatele se tak lišily asi šestinásobně. Podkladem pro
stanovení koeficientů pro sdílení daní byl předcházející systém poskytování daní obcí (platný
do roku 2000) s praktickým využitím údajů za rok 2009, kdy na základě existujících pravidel
a skutečných daňových výnosů daní obcím, byly odvozeny tyto koeficienty jako průměrné
1
Kromě dílčí úpravy v roce 2001
Přehled velikostních kategorií obcí v rámci RUD: VK 1 do 100 obyv., VK 2: 101 – 200 obyv., VK 3: 201 – 300
obyv., VK 4: 301 – 1 500 obyv., VK 5: 1 501 – 5 000 obyv., VK 6: 5001 – 10 000 obyv., VK 7: 10 001 – 20 000
obyv., VK 8: 20 001 – 30 000 obyv., VK 9: 30 001 – 40 000 obyv., VK 10: 40 001 – 50 000 obyv., VK 11: 50 001
– 100 000 obyv., VK 12: 100 001 – 150 000 obyv., VK 13: 150 001 obyv. a výše, VK 14: Praha
2
1
proporce mezi velikosti daňových příjmů ve vymezených velikostních kategoriích obcí. Tyto
výsledky kategorizace obcí tedy byly využívány do roku 2007.
Provedení velikostní kategorizace obcí (tj. vymezení velikostní kategorie minimálním a
maximálním počtem obyvatel) nebylo přitom odvozeno od žádných objektivních prvků
postavení či působnosti obcí, ale toto vymezení sleduje pouze jakousi „statistickou“ potřebu,
tj. potřebu pokrytí velikostního rozptylu obcí určitou škálou3 velikostních kategorií a od doby
zavedení ani neproběhly žádné pokusy zdůvodnění takto provedené kategorizace obcí do
velikostních kategorií. Ani ve vymezení obcí, tj. v zákoně o obcích, který by měl být hlavním
východiskem pro jiné legislativní akty týkající se obcí, se nijak nespecifikují rozdíly mezi
obcemi v jejich funkcích v samosprávné oblasti (rozdíly mezi obcemi jsou v rozsahu
přeneseného výkonu státní správy). Změna způsobů sdílení daní pak nastala od roku 2008,
kdy byl omezen počet velikostních kategorií obcí, byly zavedeny koeficienty postupných
přechodů mezi velikostními kategoriemi obcí a byla zavedena dvě nová hlediska pro sdílení
daní a to prostý počet obyvatel a hledisko území, každé s vahou tří procent při sdílení daní.
Velikostní kategorizace obcí (resp. jí dané koeficienty pro sdílení daní) i po změně platné od
roku 2008 se však v praxi stala předmětem diskusí mezi většími a menšími obcemi o podíl na
sdílených daní, neboť ani tato změna nevytvořila „myšlenkovou“ (objektivně zdůvodněnou či
vymezenou) základnu pro uvedený způsob sdílení daní. Iniciativa ze strany menších obcí pak
vedla již v roce 2007 k vytvoření široké pracovní skupiny, ale zejména k zadání provedení
analýzy hospodaření obcí, hospodařících na principu RUD do roku 2007. Jedním ze
základních hledisek analýzy bylo i hledisko výsledků hospodaření obcí v jednotlivých
velikostních kategoriích. Analýza, která byla v tomto smyslu provedena, se nezabývala
otázkou příjmů obcí, ale zkoumala zejména výdajovou stranu rozpočtu obcí. Pominutí příjmů
v této souvislosti bylo dáno zejména tím, že rozhodující část příjmů obcí (více než polovinu)
tvoří daňové příjmy, pro něž platil příslušný způsob rozdělování resp. sdílení daní (RUD do
roku 2007). Pro využití výsledků analýzy je pak nutno uvést, že analýza výdajů poskytuje
obraz o výdajích obcí daných jejich příjmy, nicméně nelze zde klást rovnítko výsledků této
analýzy s potřebami obcí, které by spíše měly být základem pro objektivizaci rozpočtového
určení daní.
2. Zaměření analýzy výdajů obcí
Cílem analýzy bylo vytvořit poznatkovou základnu, která by zajistila objektivizované
podklady pro návrh nového rozpočtového určení daní pro obce.
Pro analýzu bylo zvoleno období let 2005 až 2007, kdy rok 2007 byl k dispozici jako poslední
ucelený v době zpracování analýzy a delší časové období (3 roky) bylo zvoleno jednak tak,
aby v daném období nedocházelo k větším metodickým změnám4 a jednak proto, aby byly
zmírněny nahodilé vlivy hospodaření a zejména pak i objektivizovány kapitálové výdaje,
které mají u obcí nepravidelný charakter a delším časovým obdobím se tak dosáhne lepší
vypovídací schopnosti.
Analýza údajů byla provedena na základě údajů o hospodaření všech obcí ČR. Zpracování
bylo založeno, vzhledem velikostní kategorizaci zejména na propočtech hodnot výdajů obcí
na jednoho obyvatele ve vymezených 14 velikostních kategoriích obcí, jako průměr za
sledované období tří let, samostatně pak jako hodnoty za výdaje běžné, kapitálové a celkové.
3
V rámci změny rozpočtového určení daní od roku 2008 byla provedena i změna velikostní kategorizace obcí,
kdy se snížil počet velikostních kategorií rovněž bez propracované věcné argumentace příslušné změny.
4
Takovouto změnou byla např. v rámci rozpočtů obcí změna způsobu financování školství: do roku 2004 přes
rozpočty obcí a od roku 2005 jsou školám poskytovány prostředky přes rozpočet kraje.
2
Vzhledem k počtu jednotek obcí a možnému rozsahu hodnot, byly kromě průměrných hodnot
vyhodnoceny statisticky výdaje i z dalších hledisek. Jsou to jednak hodnoty v jedné velikostní
kategorii na obyvatele na základě obce jako samostatné jednotky (bez ohledu na její velikost
ve velikostní kategorii), střední hodnota a směrodatná odchylka, vč. počtu obcí a podílu obcí
příslušné velikostní kategorie pod a nad směrodatnou odchylkou. Zpracovány pak byly
graficky údaje průměrných hodnot za velikostní kategorie.
Co ukázaly výsledky analýzy hospodaření obcí: především tato analýza poskytla jedinečný
materiál o výdajích obcí v ČR, dosud takto nezpracovaný, který může být využit k řadě úvah
v jednotlivých oblastech hospodaření obcí.
Celkově analýza postihla cca šedesát výdajových oblastí obcí, které byly vybrány z těch které
umožňuje vybrat rozpočtová skladba – kritériem pro výběr příslušných „oblastí“ zde byl
jednak odborný odhad, ale i váha výdajové oblasti ve výdajích obcí. Nabyly tedy analyzovány
všechny výdaje obcí, nebyly zahrnuty zejména objemově nejmenší výdajové oblasti (málo
významné), nebyly analyzovány výdaje týkající se vyplácení státních sociálních dávek
obcemi (které obcím refunduje stát), nebyla zahrnuta otázka placení daně z příjmů
právnických osob obcemi. Celkově tak analýza postihla cca 83 % výdajů obcí.
Analyzované vybrané výdajové okruhy byly vytvořeny na základě odborného odhadu
praktického financování obcí, tj. co zejména vyplývá z povinnosti obcí financovat, resp. co
obvykle obce ze svých výdajů financují. Z pohledu významnosti těchto okruhů to byly
výdajové oblasti, poměrně výrazně se lišící svou vahou ve výdajích obcí.
Poznámka: I když je do analýzy zahrnuta i Praha (velikostní kategorie 14), při hodnocení
poznatků nebyla posuzována zejména z toho důvodu, že její hospodaření zahrnuje rozpočet
města i kraje. Z tendencí vývoje pak v řadě případů vybočuje velikostní kategorie obcí 12, kde
jde pouze o jedno město Olomouc.
3. Výsledky analýzy výdajů obcí
3.1. Struktura výdajů obcí podle velikostních kategorií a skupin5 výdajů
Jeden z pohledů na výdaje obcí z pohledu velikostních skupin lze vyjádřit formou podílu
výdajů jednotlivých skupin výdajů na celkových výdajích. Pro tuto analýzu bylo zvoleno
hledisko členění výdajů podle odvětvového třídění (daného rozpočtovou skladbou) na šest
skupin výdajů. Ukazuje se, že z hlediska velikostní kategorizace obcí se struktura jejich
výdajů dosti výrazně liší.
Z pohledu struktury celkových výdajů obcí (zahrnující výdaje běžné a kapitálové) podle
skupin výdajů se ukazuje, že v kategoriích nejmenších obcí je vykazován relativně největší
podíl celkových výdajů na správu („všeobecná veřejná správa a služby“, skupina 6) a jejich
podíl s větší velikostí obcí kleslá, až na dílčí výjimky (viz graf 1). Tato tendence ukazuje na
významnou roli výdajů na správu obcí, v celkovém objemu výdajů obcí.
Správa obcí patří mezi oblasti, které obce musí vždy zabezpečovat bez ohledu na efektivnost
vynaložených prostředků a kdy lze tedy brát tyto výdaje obcí jako do značné míry
mandatorní. Role těchto výdajů v rozpočtech obcí je dána zejména rozsahem nákladů na
správu na jednoho obyvatele, kdy všechny obce mají stejné povinnosti v oblasti samosprávy,
ale při menší velikosti obce se dá očekávat, že je správní činnost méně efektivní. U větších
5
Pojem „skupina“ zde reprezentuje prvek odvětvového hlediska třídění, uplatněného v rozpočtové skladbě, kde
je použito třídění na 6 skupin.
3
obcí se pak může objektivně projevovat naopak ve vyšších výdajích na správu zejména
přenesený výkon státní správy v územním obvodu daleko větším než je příslušná obec.
Ukazuje se, že pokud nesledujeme otázku velikosti těchto výdajů na obyvatele, jsou výdaje na
správu obcí (zahrnující tedy samosprávu a přenesený výkon státní správy) tím, co výrazně
ovlivňuje potřeby finančních zdrojů u obcí. A zde vzniká otázka důvodů této váhy výdajů u
menších obcí ve vztahu k dalším oblastem výdajů: zda je to odrazem jen nižší efektivnosti
z hlediska nákladů při správě obcí nebo z jiných důvodů. Při uvedeném sledování velikostní
struktury výdajů obcí se však pomíjí hledisko objektivnější - hledisko výdajů na jednoho
obyvatele, což ukazuje blíže na efektivnost nákladů na správu obcí. Tyto výdaje jsou
z pohledu jiné části provedené analýzy vyšší u malých obcí, což není jistě překvapením.
Nicméně velikost výdajů této oblasti na obyvatele ukazuje, že na jednoho obyvatele byla z
hlediska velikostních kategoriích obcí vydána nejnižší částka 3,3 tis. Kč na obyvatele za rok
(tj. u velikostní kategorie 5, jako velikostní kategorie s nejnižšími výdaji na správu na
obyvatele), přičemž nejmenší obce (jako kategorie 1), kde lze především očekávat nejvyšší
výdaje na obyvatele na správu, měly výdaje ve výši 5,2 tis. Kč na obyvatele za rok. A tedy
tyto nejmenší obce vykazují „pouze“ výdaje o cca polovinu vyšší, což při výrazné velikostní
diferenciaci obcí nelze hodnotit jako neúměrně nadměrné.
Takže v tomto smyslu lze výraznou roli výdajů na správu v malých obcích hledat i v jiných
příčinách. Jako hlavní se zde nabízí příčina velikosti příjmů těchto obcí, daných zejména
koeficienty při sdílení daní v RUD. Například už při posunu (zvětšení) velikostního
koeficientu nejmenších obcí (velikostní kategorie 1 měla koeficient 0,4213) na úroveň např.
velikostní kategorie 5 (která měla koeficient 0,5977) to znamená, že by příjmy nejmenších
obcí ze sdílení daní byly o cca polovinu větší a váha výdajů na správu ve výdajích nejmenších
obcí by byla výrazně nižší.
Graf 1 Struktura celkových výdajů obcí podle velikostních kategorií 2005 - 2007
100%
80%
Všeob. veřejná správa a služby
Bezpečnost státu
60%
Sociální věci
Služby pro obyvatelstvo
40%
Průmyslová odvětví
Zemědělství
20%
0%
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15
Poznámka: velikostní kategorie „15“ v tomto a v dalších grafech představuje průměr za ČR
Ve struktuře celkových výdajů obcí pak u většiny obcí mají nejvyšší podíl výdaje na „služby
pro obyvatelstvo“ (skupina 3), což zahrnuje široké spektrum výdajů jako např. výdaje na
školství, kulturu, tělovýchovu, bydlení apod. V této skupině výdajů je opět řada výdajů
majících mandatorní charakter – zejména školství, což se projevuje např. u nejmenších obcí
nižším podílem uvedených výdajů, neboť tyto obce obvykle nezřizují samy školu, ale podílejí
4
na úhradách těchto zařízení jiným obcím. Nicméně patří zde i řada výdajů, které jsou pro obce
„zbytné“ a pokud mají nedostatek zdrojů pak tyto výdaje nerealizují, což může být kultura,
tělovýchova i jiné.
Skupina výdajů „průmyslová a ostatní odvětví“ (skupina 2), která zahrnuje zejména výdaje
na technickou infrastrukturu a dopravní obslužnost, je v průměru druhou nejvýznamnější
oblastí výdajů obcí. Ve struktuře výdajů obcí je relativně větší podíl výdajů u menších obcí
spojen s potřebou budování a provozování technické infrastruktury, u největších obcí jsou to
pak zejména důvody zajišťování hromadné dopravy.
Relativně stejný podíl výdajů ve všech velikostních kategoriích vykazují obce u výdajů na
„bezpečnost státu a právní ochranu“ (skupina 5), do níž jsou zahrnovány zejména výdaje
na požární ochranu a obecní policii.
Výdaje skupiny „sociální věci a politika zaměstnanosti“ (skupina 4) jsou jednak vlivem role
vyplácení sociálních dávek a jednak vlivem zřizovatelských funkcí sociálních zařízení, kterou
mají zejména větší města, soustředěny v kategoriích větších obcí.
Naopak u menších obcí se projevuje ve výdajích výraznější role výdajů ve skupině
„zemědělství, lesnictví a rybářství“ (skupina 1), což souvisí s péči obcí o pozemkový a lesní
majetek a s relativně větším podílem tohoto majetku u menších obcí.
Struktura běžných výdajů obcí (viz graf 2) podle velikostních skupin ukazuje, obdobně
jako struktura celkových výdajů, že u nejmenších obcí hrají nevyšší podíl výdaje na správu,
relativně pak ještě větším podílem, než výdaje celkové, a rovněž pak druhý nejvýznamnější
podíl tvoří běžné výdaje na služby pro obyvatelstvo (skupina 3) a u větších obcí se projevuje
jejich výraznější role v sociální oblasti zejména vlivem vyplácením sociálních dávek (skupina
4).
Graf 2 Struktura běžných výdajů obcí podle velikostních kategorií 2005 – 2007
100%
80%
Vš. veřejná správa
Bezpečnost
60%
Sociální věci
Služby pro obyvatelstvo
40%
Průmyslová odvětví
Zemědělství
20%
0%
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15
Struktura kapitálových výdajů obcí (viz graf 3) ukazuje na specifiku výdajových oblastí; u
menších obcí je cca poloviční podíl z kapitálových výdajů zaměřen na oblast výdajů na
průmysl (skupina 2) což odráží zejména otázky budování technické infrastruktury: silnice,
chodníky, vodovody, kanalizace apod. Příčina váhy těchto výdajů je zejména v tom, že je zde
nižší efektivnost těchto výdajů a to zejména vzhledem k rozptýlené zástavbě a tedy větší
relativní délce těchto sítí na obyvatele. S tím je pak následně spojeno i to, že zatímco ve
5
větších obcích či městech lze např. počítat s tím, že zajišťování služeb jako je vodní
hospodářství lze zajistit soukromými společnostmi, v malých obcích nezaručuje podnikání
v této oblasti dosažení zisku, takže v podstatě jedinou cestou jak to v menších obcích zajistit
je pak i provozování těchto zařízení samotnou obcí, což bude i v budoucnu spojeno s potřebou
obnovy uvedeného zařízení z vlastních zdrojů. Zdrojem uvedených výdajů obcí jsou dnes
především dotace, bez jejichž získání by nebylo reálné budování této infrastruktury.
Ve většině obcí pak největší podíl tvoří kapitálové výdaje na služby pro obyvatelstvo
(skupina 3).
Třetí nejvýrazněji podíl kapitálových výdajů obcí pak tvoří výdaje na veřejnou správu, což
představují zejména investice do obecních úřadů resp. jejich vybavení.
V celkové struktuře kapitálových výdajů pak nejnižší podíl tvoří výdaje na sociální věci
(skupina 4) spojená s investicemi do sociálních zařízení typů domovů pro seniory, apod. a
bezpečnost státu (skupina 5) investice do oblasti požární ochrany, případně obecní policie;
zanedbatelné jsou pak kapitálové výdaje do oblasti zemědělství (skupina 1).
Graf 3 Struktura kapitálových výdajů obcí podle velikostních kategorií 2005 – 2007
100%
90%
80%
Všeob. veřejná správa a služby
70%
Bezpečnost státu
60%
Sociální věci
50%
Služby pro obyvatelstvo
40%
Průmyslová odvětví
30%
Zemědělství
20%
10%
0%
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15
3.2. Struktura výdajů obcí podle výdajových oblastí6
V rámci analýzy bylo posouzeno kolem šedesáti výdajových oblastí obcí. Výdajové oblasti
byly posuzovány z hlediska přepočtu výdajů na jednoho obyvatele a rok a byla sledována
jejich struktura podle výdajů běžných a kapitálových. Mezi těmito výdajovými oblastmi
dosahují nejvyšší podíl zastoupení výdaje na: činnost místní správy, školství (zařízení
předškolní výchovy a základního vzdělávání), doprava (silniční, železniční a doprava
ostatních drah), pozemní komunikace, komunální služby a územní rozvoj, rozvoj bydlení a
bytové hospodářství, odvádění a čistění odpadních vod, tělovýchova, nakládání s odpady,
kultura (viz tab. 1). U každé z těchto výdajových oblastí byla ve sledovaném období let 2005
až 2007 zaznamenána velikost vyšší než 3 % celkových výdajů obcí. Tato analýza
v souvislosti s uvedenými oblastmi výdajů nepřímo ukazuje na faktory, které mohou
ovlivňovat velikost výdajů obcí, které se mohou mezi obcemi lišit a kterým by se především
6
Pojem výdajová „oblast“ je zde použit jako nejmenší prvek provedené analýzy výdajů s tím, že touto výdajovou
oblastí jsou v některých případech jednotlivé paragrafy dle rozpočtové skladby, v dalších případech jde o souhrn
několika paragrafů, v jiných případech jde o pododdíly apod.
6
měla věnovat pozornost při zdokonalování pravidel RUD. Např. v rámci činnosti místní
správy je patrné, že zde na výdaje obcí působí faktor vykonávaného typu státní správy a
velikost správního obvodu. V rámci výdajů na školství počet žáků v obecních školách. U
dalších výdajových oblastí (zejména v případech, kdy velikost výdajů se měnila v závislosti
na velikosti obcí) se faktory je ovlivňující, z hlediska potřebné disponibilní údajové základny
pro jiný rámec propočtů, než na obyvatele, nepodařilo objektivně údajově zajistit či zhodnotit
a proto tyto faktory se nabízejí pro další výzkum hospodaření obcí. Mělo by jít o stanovení
toho, co ovlivňuje podmínky hospodaření obcí a samozřejmě pak toho, co by mělo být
zařazeno jako parametr RUD.
Tab. 1 Podíl vybraných výdajových oblastí obcí na celkových výdajích obcí v období
2005 - 2007
Podíl výdajové oblasti* na výdajích obcí 2005-2007 v %
Název
(paragraf)
běžné výdaje
kapitálové výdaje
celkové výdaje
Činnost místní správy (6171)
17,98
4,00
13,55
Zařízení předškolní výchovy a základního
vzdělávání (311)
9,99
7,87
9,32
Silniční, železniční a doprava ostatních drah
(222, 224, 227)
8,75
9,21
8,90
Pozemní komunikace (221)
5,63
15,76
8,84
Komunální služby a územní rozvoj (363)
4,93
12,87
7,44
Rozvoj bydlení a bytové hospodářství (361)
4,04
9,81
5,87
Odvádění a čistění odpadních vod (232)
0,54
11,24
3,93
Tělovýchova (341)
2,10
6,32
3,43
Nakládání s odpady (372)
4,23
0,89
3,17
Kultura (331)
3,62
1,90
3,08
Pramen: Propočet na základě údajů ARIS
*Poznámka: vybrané jsou výdajové oblasti s podílem celkových výdajů větším než 3 % na celkových
výdajích
Vzhledem ke komplexnímu pohledu na hospodaření obcí analýza poskytla údaje, které
prizmatem velikostní kategorizace obcí ukazují na tendence ve výdajových oblastech obcí (tj.
jak se mění velikost výdaje v příslušné výdajové oblasti na obyvatele v závislosti na průměrné
velikosti obcí ve velikostních kategoriích obcí). Tyto tendence lze pak shrnout do několika
hlavních typů. Jde o tyto základní typy tendencí a jejich zkrácené označení:
•
•
•
•
výdajová oblast vykazuje v podstatě stejnou hodnotu na obyvatele ve všech velikostních
kategoriích obcí = jednotnost,
výdajová oblast na obyvatele má rostoucí hodnotu s velikostí obcí = růst (bližší charakter
růstu resp. jeho progresivita nebyly hodnoceny),
výdajová oblast na obyvatele má klesající hodnotu s velikostí obcí = pokles (bližší
charakter poklesu resp. jeho progresivita nebyly hodnoceny),
výdajová oblast je ovlivněna zřejmě jiným parametrem, něž počet obyvatel obce =
faktory,
7
•
výdajová oblast je resp. by měla být kryta příjmy z příslušné činnosti a tedy v hospodaření
se neprojevuje potřebou zdrojů (z RUD) = úhrada.
Na základě provedené analýzy byly analyzované výdajové oblasti podle tendencí výsledků
hospodaření obcí rozděleny takto:
Jednotnost:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Podpora podnikání
Činnosti knihovnické
Činnost a muzeí a galerií
Ostatní záležitosti kultury
Ochrana památek a péče o kulturní dědictví a národní a historické povědomí
Sdělovací prostředky
Zájmová činnost v kultuře
Zájmová činnost a rekreace
Ambulantní péče
Ústavní péče
Územní plánování
Územní rozvoj
Ochrana a sanace půdy a podzemní vody
Protierozní, protilavinová a protipožární ochrana
Ostatní činnost k ochraně přírody a krajiny
Omezování hluku a vibrací
Sociální poradenství
Sociální péče a pomoc manželství a rodinám
Sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc
Ostatní krizové řízení
Obecné příjmy a výdaje z finančních operací
Pojištění funkčně nespecifikované
Růst:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Silnice
Ostatní záležitosti pozemních komunikací
Silniční doprava a doprava ostatních drah
Divadelní činnost
Hudební činnost
Tělovýchova
Zvláštní zdravotnická zařízení a služby pro zdravotnictví
Zdravotnické programy
Pohřebnictví
Komunální služby a územní rozvoj jinde nezařazené
Ochrana druhů a stanovišť
Péče vzhled obcí a veřejnou zeleň
Sociální péče a pomoc dětem a mládeži
Služby sociální péče
Ochrana obyvatelstva
Bezpečnost a veřejný pořádek
8
Pokles:
•
•
•
•
•
•
•
Pitná voda
Odvádění a čistění odpadních vod
Výstavba a údržba místních inženýrských sítí
Ochrana ovzduší a klimatu
Veřejné osvětlení
Požární ochrana
Zastupitelstva obcí
Faktory:
•
•
Zařízení předškolní výchovy a základního vzdělávání
Činnost místní správy (vč. přeneseného výkonu státní správy)
Poznámka: mezi položky hlediska faktorů bude zřejmě možné na základě podrobnější
analýzy zařadit i další výdajové okruhy, zařazené zatím mezi faktory poklesu či růstu.
Úhrada:
•
•
•
•
Lesní hospodářství (úhrada příjmy z prodeje dřeva)
Bytové hospodářství (úhrada příjmy z nájemného)
Nebytové hospodářství (úhrada příjmy z pronájmů nebytových prostor)
Nakládání s odpady (úhrada příjmy z poplatků za komunální odpad)
Závěrem
Analýza výdajů obcí poskytla rozsáhlé výsledky, které odrážejí do kterých oblastí obce
v letech 2005 až 2007 vydávaly prostředky svých rozpočtů. Na základě této analýzy výdajů je
pak možné dále pracovat na návrzích řešení rozpočtového určení daní pro obce. Jak už bylo
uvedeno, to co vlastní analýza nemohla poskytnut a kam by tedy měly být zaměřeny případné
další analytické práce, bylo zhodnocení faktorů, které působí na výdaje obcí ve vztahu
k velikostním kategoriím. Samosprávná činnost obcí bude vždycky dána vlastními
rozhodnutími volených orgánů obcí, nicméně empirické tendence, jako objektivní odraz
tohoto rozhodování lze vyhodnotit – což poskytla uvedená analýza. V této souvislosti na
druhé straně z pohledu tvůrce RUD a pravidel hospodaření obcí, tj. státu, se ukazuje, že pokud
by se měl řídit zásadou poskytování zdrojů obcí odpovídajících jejich pravomocem7, pak by
RUD mělo z těchto podmínek vycházet. V rámci řešení analýzy, ale i vzhledem k nastavování
principů hospodaření pro velikostně odlišné obce, se pak jeví určitou cestou vytvoření
doporučených standardů v oblasti veřejných služeb poskytovaných těmito obcemi. Samotná
analýza pak v návrhových oblastech - jako určitý okruh faktorů ovlivňujících výdaje obcí poukázala na „nové“ principy, které by bylo účelné respektovat (resp. je propracovat).
V tomto směru byl navržen princip „mobility“, který by měl zohledňovat vyšší potřeby
veřejných služeb v obcích, které jsou cílem ať už denní dojížďky za prací či z jiných důvodů a
dále u některých služeb princip „regionalizace“, kdy veřejná služba hrazená z obecního
rozpočtu má širší dopad, než jen na obyvatele příslušné obce a kdy její úhrada by měla být i
specificky z hlediska tohoto dopadu řešena.
*
7
* *
Viz Evropská charta místní samosprávy
9