Kdy duše vidí Ježíši Tebe, nic pro ni těžké není

Kdy duše vidí Ježíši Tebe, nic pro ni těžké není

Březen-Duben 2011 - Číslo 2/44/ - Ročník 6
DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE,
ČECHY POD KOSÍŘEM
Kdy duše vidí Ježíši Tebe, nic pro ni těžké není,
ani bolest, ani temný stín,
touží jen zůstat v Tobě, v zapomnění,
v tichu položená k nohám Tvým,
Kdy vidí duše Ježíši Tebe a zří Tvé oči v lidských srdcích,
pak v každém člověku kousek Tebe má,
nedívá se jen na sebe, a v tom svoje štěstí nalézá,
vždyť Tvoje láska to není jenom radost znát,
to je přijímat i bolest druhých a v nich Tě milovat,
Kdy duše vidí Ježíši Tebe, v Hostii, jak prodléváš,
kde jsi jako zrno v chlebě života
a tajemně se rozdáváš,
nemůže jen tak zůstat stát,
ale stejně jako Ty chce se rozdávat.
A.K.
Malé křesťanské kalendárium…
Březen
7. 3. Památka sv. Perpetuy a Felicity, mučednic
9. 3. Popeleční středa
„Doba postní připravuje věřící ke slavení velikonočního
tajemství, a to jednak připomínáním křtu nebo přípravou na jeho
přijetí, jednak pokáním“ (SC 109).
Tato koncilní slova vyjadřují smysl postní doby a její celé
bohatství. Postní doba tedy není pouze několik pochmurných týdnů
věnovaných rozjímání o utrpení Páně. Jsou to především dny
přípravy na nové prožití velikonočních svátků. Tato příprava může
probíhat jak připomínkou svého vlastního křtu a jeho významu, tak
konáním skutků pokání (modlitba, odříkání – půst, almužna –
činění dobra pomocí toho, co jsme si odřekli, smíření). Skutky
pokání nemají význam samy v sobě, ale mají nás obracet ke Kristu.
Naše cesta víry a obrácení potřebuje posilu a orientaci neustálým
nasloucháním Božímu slovu, protože jen to v nás dovede dokončit
proces růstu a zrání.
Příprava na Velikonoce
Začneme od konce postní doby – od Velikonoc. Jsou to
ústřední svátky všech křesťanů, neboť celé jádro a síla křesťanství
spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. Účast na tomto
tajemství získává člověk sjednocením se s Kristem skrze svátost
křtu. Proto je také jedním z hlavních úkolů postní doby vyvrcholení
přípravy katechumenů na křest. Ostatní věřící by měli tuto dobu
dobře využít k přípravě na obnovu křtu o Velikonocích. Postní doba
je příhodným časem pro obnovu chápání křesťanského života jako
velkého putování do domu Otce. Začíná udělováním „popelce“ - kněz
sype popel na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk
1,15) Těmito slovy zahájil Pán Ježíš své poslání na zemi, aby uvedl
každého na cestu života, aby smířil lidstvo s Otcem. (Pozn: druhá
varianta doprovodných slov k sypání popela: „Pamatuj, že jsi prach
a v prach se navrátíš.“)
Cesta k Otci
Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství.
(Jan Pavel II.) To, co v člověku dusí víru, naději, lásku a život
2
vůbec, je mylné přesvědčení o tom, že Bůh je s námi nespokojen, že
je na nás rozzlobený, mrzutý, že nás chce trestat, nebo že je k nám
lhostejný… tedy že je takový, jací bychom asi byli na jeho místě my.
Bůh ale není jako my. Je Otec, původce a dárce lásky. Je milosrdný,
dobrotivý, odpouští nám, přijímá nás takové, jací jsme, a chce,
abychom byli v životě šťastní. O tom, jaký je Bůh a jaká je jeho
láska k nám, hovoří Ježíš v podobenství o milosrdném otci a
marnotratném synu (Lk 15,11). Boží otcovskou (i mateřskou) lásku
může zakusit každý z nás. Prakticky však jen do té míry, do jaké se
jí sami chceme otevřít. Boží láska má obrovskou moc změnit náš
život. Syn vstal a šel k otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a
pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil… (Lk 15, 20)
Hřích a pokání
Člověka dělí od Boží lásky především nedůvěra k Bohu,
svévole, snaha za každou cenu nalézt štěstí a naplnění života pouze
vlastními silami. Toto všechno svádí člověka ke hříchu, který pak je
bariérou v našem vztahu k Bohu. Obrácení (pokání) spočívá v
tomto: obrátit se opět k Bohu, důvěřovat mu a v síle Jeho lásky se
pak vydávat po Jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak
„negativní“ aspekt: osvobození od hříchu a zla, i aspekt „pozitivní“:
rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost
pokání jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka.
Obnova křtu
Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského
života – ke křtu. Obnova křtu (o velikonoční noci) úzce souvisí
s obnovou celého křesťanského života. Křtem Bůh člověka činí
účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se ale
má rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může
přinášet plody. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a
obnovu křestního spojení s Bohem. „Vy všichni, pokřtění v Krista,
oblékli jste se v Krista.“ (Gal 3,27)
Cesta obrácení – cesta lásky
Ježíš řekl: „První přikázání je toto: ‚… Bůh náš je jediný pán;
miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli
a z celé své síly!‘ Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám
sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.‘“ (Mk 12,29–31) Pravé
pokání je spojeno s obnovou vztahu lásky k Bohu, k bližnímu i k
sobě.
Připravil Jaroslav B.
3
19. 3. Slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie
25. 3. Slavnost Zvěstování Páně
Duben
17. 4. Květná neděle
21. 4. Zelený Čtvrtek
22. 4. Velký Pátek
23. 4. Bílá Sobota
24. 4. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
Květen
1. 5. Neděle Božího Milosrdenství
Beatifikace Jana Pavla II. v Římě
Víš, že …
Nečekaná zpráva
Střípky ze života papeže Jana Pavla II.
/VI. pokračování/
Nejsložitějším obdobím pro polskou
katolickou církev byla polovina padesátých
let. V roce 1952 došlo k odloučení státu od
církve, čímž si vedoucí strana ve státě
chtěla zajistit její podřízenost.
Uzavřeny byly nižší semináře, zatčeno mnoho kněží.
Nejprudší odpor se rozhořel v roce 1953, když vláda oznámila, že
bude jmenovat a odvolávat biskupy a faráře sama, a že bude od
každého duchovního požadovat složení přísahy Polské lidové
republice. Biskupové se postavili na odpor a komunisté to označili
za velezradu. Polský primas kardinál Stefan Wyszyński (arcibiskup
Hnězdna a Varšavy od 12. 11. 1948 – pozn. aut.) v katedrále sv.
Jana ve Varšavě při kázání řekl: „Učíme, že je správné vracet císaři
věci, které jsou císařovy, a Bohu věci, které jsou Boží. Když se ale
císař posadí na oltář, my stroze zvoláme: To se nesmí!“ Biskupové
4
potom podepsali na setkání v Krakově prohlášení Non possumus!
„Nesmíme klást věci Boží na oltář císaře.“ Kardinál Wyszyński byl
zatčen v noci z 25. na 26. září a vězněn až do roku 1956. Předtím
byl již odsouzen na 12 let biskup Czeslav Kaczmarek. Začátkem
roku 1954 byla na čas uzavřena Katolická univerzita v Lublinu.
Sdružení tzv. „vlasteneckých kněží“ spojených s organizací PAX
atakovalo biskupy a dožadovalo se primasovy rezignace.
Otec Karol Wojtyla se mezitím nikterak nestaral o to, co se
děje v politice. Bylo by chybou domnívat se, že věřil v obětování
utrpení církve Bohu, a přitom se vyhýbal jakékoli podobě odboje. De
facto tkal sítě odporu, když přispíval k výchově nové generace
Poláků (Svědek naděje str. 124-5). Kněz – dvojnásobný doktor
(druhý doktorát 1954) – trávil dlouhé hodiny ve zpovědnici. Podle
slov jeho penitentů (kajícníků u zpovědi) byl otec Wojtyla
„fantastický zpovědník“. Ve zpovědi viděl způsob, jak doprovázet
člověka dramatem jeho života. Zpověď u něj byla jakousi výměnou
mezi dvěma jedinci, kdy kněz pomocí vcítění vstupoval do prožitku
druhého. Wojtyla tvrdil, že cílem zpovědi není psychická úleva od
stresu nebo viny, nýbrž posvěcení života, který nelze rozdělit na
život věřících a ostatních. Kajícník si tak měl uvědomit, co má dělat
a kým ve skutečnosti je.
Když nezpovídal, modlil se ve zpovědnici breviář, četl nebo
rozjímal. On ticho zpovědnice vyhledával záměrně, neboť cítil v sobě
potřebu niternosti. Ona byla místem, kde ho každý našel, i když se
chtěl jen na něco zeptat. Jednou se za ním zastavil jeho přítel, otec
Mieczyslav Maliński. Oba kněží spolu vyšli na procházku,
popovídat si. „Máš něco nového?“ – otázal se přítel. „Víš co? Stojím
před důležitým rozhodnutím,“ řekl Karol. „Oč jde?“ „Profesor
Roźycki se na mne obrátil s návrhem habilitace.“ „Byl jsem
ohromen,“ říká Maliński. „A co na to říkáš ty?“ „Je mi jasné, že
habilitační práce je práce vědecká a já se jako vědec necítím.
Nedovedu si představit, že bych měl přestat pracovat v pastoraci.“
Tím rozhovor skončil a Karol starost na chvíli vypustil z hlavy,
neboť ji překryly jiné události.
Kardinál Sapieha zemřel 23. července 1951. Když nyní
pohlížel do jeho tváře na katafalku, do tváře muže, který jej vysvětil
a byl vzorem jeho kněžské služby, tak trošku si znovu připadal jako
sirotek. Novým arcibiskupem krakovským se stal Eugeniusz
Baziak, jmenovaný Svatým otcem v Římě, ale po dalších 12 let
5
ignorovaný polskou vládou. Původně arcibiskup ve Lvově (od 22. 11.
1945 – pozn. aut.), který v té době patřil do Ukrajinské sovětské
socialistické republiky, byl postupně sovětskou vládou zatčen,
internován a nakonec vyhoštěn ze své diecéze, žil již delší dobu na
pozvání zemřelého kardinála v Krakově. Byl to muž s dobrým
srdcem, ale přísný a strohý i ke svým nejbližším, kněžím i
farníkům. A tak došlo i k zásadnímu rozhovoru mezi ním a otcem
Wojtylou. Kategoricky, jak to arcibiskup Baziak uměl, navrhl, aby
se Karol od sv. Floriána odstěhoval a navrátil do akademického
života, udělal si docenturu, aby mohl učit na univerzitě. Kněz
nesouhlasil, ale arcibiskup mu od 1. září 1951 udělil dvouleté
studijní volno. „Buď – anebo“, vysvětloval Wojtylovi, který nakonec
požadoval jen malou pastorační práci mezi lidmi. „Jenom s mým
výslovným svolením se smíte také věnovat pastorační práci,“ rázně
ukončil rozhovor arcibiskup. A tak se Karol vzdal dosavadního
místa, vystěhoval se z kostela i farnosti sv. Floriána. Bydlel teď v
ulici Kanonicza 21, v domě zvaném „děkanství“, u onoho profesora
Rozyckieho v bytě, ve velkém pokoji, jehož výzdobu tvořily obrazy
kostelních oken od malíře Bronislava Mazura, profesorova přítele.
Ten se jen usmíval, na jeho slova došlo.
Tématem Karolovy habilitační práce byl filozof Max Scheler,
přesněji řečeno zkouška možností vybudovat na základě jeho
systému křesťanskou etiku. Svazky spisů si Wojtyla musel nejprve
přeložit z němčiny, vzhledem k množství odborných výrazů. Po
dvouletém studiu, ve svých třiatřiceti letech, odevzdal habilitační
práci nazvanou „Zhodnocení možnosti zbudování křesťanské etiky
na základě systému Maxe Schelera“. Byla doporučena k přijetí 30.
11. 1953. Dříve však, než mohl být Wojtyla jmenován docentem,
komunistický režim teologickou fakultu Jagellonské univerzity v
Krakově uzavřel. Jmenování se tak oddálilo až na říjen 1954. V tom
roce Karol přednášel na kněžském semináři v Krakově. Poté
nastoupil na Katolickou univerzitu v Lublině, kam dojížděl a kde od
listopadu 1956 působil jako vedoucí katedry etiky plných 22 let.
Přitom v Krakově i nadále sloužil pro studenty a zdravotníky jako
kaplan. Mše svaté celebroval nyní v kostele sv. Kateřiny, ve čtvrti
Kazimierz. Jako učitel byl nebývale oblíbený, vždy připravený,
člověk schopný vzbudit ve studentech chuť ke komunikaci.
Přednášel především v pátých ročnících filozofii a jako
6
vysokoškolský profesor vedl i doktorandský seminář z etiky a
připravoval studenty na disertační práce.
Vedle toho všeho Karol Wojtyla psal do Tygodniku
Powszechného, tenkrát nejoblíbenějších a takřka necenzurovaných
novin v Polsku. Otiskoval zde své eseje o křesťanské antropologii a
v letech 1957 – 1958 zde vycházel jeho dvacetidílný seriál s názvem
„Abeceda etiky“. V prvních deseti letech kněžství se mu dařila i
tvorba dramatická a básnická. Psal pod dvěma pseudonymy –
Andrzej Jawień, což bylo běžné příjmení v Niegowici a pod
pseudonymem Stanislav Andrzej Gruda. Napsal divadelní hru
„Bratr našeho Pána“ o Adamu Chmielowskim (1845-1916), původně
laickém františkánském misionáři a malíři, který nakonec složil
řeholní sliby, přijal řeholní jméno bratr Albert a založil řády
albertinských bratří a později i sester. Další divadelní hra Zlatnický
krám vypráví sugestivní příběh tří manželských párů.
Wojtylova poezie není snadná, ani v originálu, ani v
překladu. Jeho básně spadají do kontemplativní náboženské poezie,
není v nich příliš mnoho výzev, ale jsou velmi lidské.
Jdi raději vlnou! Jdi vlnou a nezraňuj chodidla - vlna tě obejme tak,
že nepocítíš tonutí. Tehdy však přijde on a své vlastní jařmo
přenese na tvé plece. Pocítíš, vzpamatuješ se, zachvěješ.
V srpnu 1958 jel osmatřicetiletý kněz, se svými přáteli na
dvoutýdenní kajakářský výlet po řece Lýně v severovýchodním
Polsku. Doma zanechal přibližný popis
plavební trasy s místy táboření. První den
flotila kajaků urazila asi 25 km. Výletníci se
utábořili na břehu řeky, nejprve chvíli hráli
fotbal a povídali si okolo ohně. V oné chvíli –
5. srpna – dostal Karol Wojtyla písemné
předvolání k polskému primasovi kardinálu
Wyszyńskému do Varšavy, na jehož
pracovním stole leželo nesmírně důležité
rozhodnutí papeže Pia XII. V Krakově totiž zemřel před časem
světící biskup Stanislav Raspond. Arcibiskup Baziak potřeboval
nového světícího biskupa. V diecézi kolovaly nejrůznější dohady o
možných kandidátech. Stále častěji se mezi nimi vynořovalo také
Karolovo jméno. On sám se tím nezabýval, vždyť arcibiskup mu
předurčil dráhu vysokoškolského učitele. Nyní však…
7
Za chvíli se z vln temné řeky vynořovaly špičky dvou kajaků.
V jednom z nich mířil k nejbližší silnici, která vedla od Olsztynku,
nejbližší železniční stanice směrem na Varšavu Wujek sám,
v druhém přátelé Heydel a Turowski. Kajaky ukryli pod mostem.
Bylo nad ránem a tak je svezla mlékařská dodávka. V ranním šeru
na opuštěném nádraží si jeden z mužů oblékl kleriku a k
přijíždějícímu vlaku již vyšel kněz.
(pokračování příště) Připravil R. D.
Víš, že? …
Dne 5. července 2011 přijme VĚČNÉ SLIBY
náš farník, bývalý varhaník
Jan Marek – Br. Maria Bruno.
Tyto sliby se budou konat veřejně v klášteře Matky Boží
v Novém Dvoře. Na této slavnosti by nás farníků rozhodně nemělo
chybět. Zcela jistě vím, že Br. Bruno na naši farnost denně
pamatuje.
Na tuto událost se plánuje uskutečnit zájezd. Určitě neváhejte
a zavčas po vyhlášení se objednejte. Připravil jsem pár článků,
abyste si mohli udělat představu o tom, jak se žije v Novém Dvoře.
Pro mě je to místo míru, klidu, porozumění a hlavně místo
modlitby.
Často říkám lidem, co se trápí – máš-li nějaké starosti, zajeď do
Nového Dvora a po návratu si na ně již nevzpomeneš. To je osobní
zkušenost! Všem Vám přeji, abyste se na toto místo aspoň jednou v
životě dostali.
Kdo by měl zájem o film na DVD z Nového Dvora, tak bude
k zapůjčení v sakristii.
Mnišský život v Novém Dvoře
Řehole svatého Benedikta a cisterciácká tradice v sobě vyváženě
pojí společný život a nezávislost, práci a modlitbu, chudobu, avšak
8
nikoli nouzi, ticho, prostor
a přísnou samotu, jež umožňují
směřovat
k Bohu
v bratrské
atmosféře.
Denní režim v sobě protíná
celodenní
modlitbu
s prácí.
Sedmkrát za den přichází mnich
do kostela ke společné modlitbě;
zpěv žalmů je výrazem modlitby
církve, jeho vlastní modlitby a modlitby celého lidstva.
Dvakrát za den se bratři věnují četbě.
S určitými obměnami v závislosti na ročním období vstávají mniši
v Novém Dvoře ve 3.00. V 19.30 se komunita modlí kompletář,
závěrečnou modlitbu dne, která končí zpěvem Zdrávas Královno (Salve
Regina), „vznešené antifony“, jak ji nazývali ve středověku.
Mniši ze Cîteaux zpívají tento chvalozpěv k poctě Panny Marie
každý večer již od dvanáctého století.
Kolem 20. hodiny udělí převor kláštera všem bratřím své
požehnání; nastává velké mlčení (silentium) a čas spánku.
Mnišská práce
Cisterciácký mnich je cenobita. Ideál důvěrného společenství
s Bohem žije uprostřed svých bratří. Tak jako jej manuální práce pevně
poutá ke konkrétním věcem, upřímný bratrský život, který požaduje
svatý Benedikt a tradice Cîteaux, jej zavazuje k životu v lásce.
Je málo lidských skupin, které by ve své nesourodosti vytvářely
tak jednotné společenství jako mniši. Do kláštera je nepřivedly ani
spřízněnost, ani vzájemná volba, ani pokrevní pouta. Přišli sem se
svými rozdíly a na první pohled se sešli zcela náhodně. Celý život tráví
jeden vedle druhého a vytvářejí tak pestrou paletu lidí, kteří se liší
téměř vším: věkem, sociálním původem, povahou i nadáním. Jediné, co
je předem spojuje, je cíl, ke kterému společně směřují – ale to už samo
o sobě znamená mnoho. Ještě dříve než se mnišské společenství stane
místem bratrských vztahů, je podle Řehole místem duchovního boje.
Zůstává-li takový boj často očím neviditelný, vždy je něčím osobním
9
a společný všem. Ne že by snad byl pro všechny stejný, ale každý mu
musí čelit sám za sebe.
„Budou-li bratři nuceni nezbytností nebo chudobou sami pracovat na
sklizni úrody, nebudou se vůbec rmoutit; tehdy budou skutečnými
mnichy, když budou žít z práce svých rukou podle příkladu našich otců
a apoštolů. Nicméně ať se vše děje umírněně s ohledem na slabé.“
Řehole svatého Benedikta, kapitola 48.
„Klášter musí být pokud možno vybaven tak, aby v něm bylo
vše nezbytné. Tak mniši nebudou potřebovat vycházet ven, což pro
jejich duše není vůbec příznivé.“
Řehole svatého Benedikta, kapitola 66.
Mniši pracují zpravidla každý sám anebo v malých skupinkách.
Nic je neodlišuje od jejich blízkých sousedů: ani pracovní oděv –
montérky, ani stroje, kterých užívají, a nakonec ani starosti o výdělek…
kromě nakrátko ostříhaných vlasů, jež jsou vidět, když nadzvednou
svůj slamák. Za tímto všedním zjevem však zůstává nedotčen ideál
prvních mnichů, kteří se při práci modlili. Z tohoto důvodu, pokud to
ovšem dovoluje ekonomická situace, se mniši snaží věnovat především
zemědělským pracím.
Formace mnichů
„Naslouchej, synu, mistrovu učení, nakloň k němu ucho svého
srdce, a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi a uveď ve skutek,
aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu, od něhož ses vzdálil
zahálčivou neposlušností. Obracím se nyní na tebe, kdo se zříkáš
vlastní vůle, a chtěje sloužit ve vojsku Krista, Pána a pravého Krále,
chápeš se mocných a přeslavných zbraní poslušnosti.“
Řehole svatého Benedikta, Prolog
„Kdosi se jednou ptal: ,Co mám dělat se svou duší, je-li bezcitná
a nebojí se Boha?’ Otec Poemen mu řekl: ,Jdi, připoj se k někomu, kdo
se bojí Boha, a společným životem s ním se naučíš i ty bázni Boží.‘“
Myšlenky Pouštních otců, otec Poemen
Mnich je člověk jako každý jiný, ale Boží volání ho vytrhlo
z běžného života, aby ho nasměrovalo k Ježíši Kristu. V důsledku této
nadpřirozené výzvy souhlasil s tím, že se všeho zřekne, aby se zcela
oddal Pánu Ježíši: „Chceš-li..., jdi, prodej, co ti patří; pak přijď
a následuj mne.“ Mt 19,21
10
Povolání je velkým tajemstvím
především pro mnicha samého.
(Mladý) člověk přijde do
kláštera, vysloví své přání stát se
mnichem. Seznámí se s některým
z bratří a pak s otcem novicmistrem.
Je-li jeho přání upřímné a opravdové,
po několika pobytech v klášteře se
stane „postulantem“. Postulát může trvat devět měsíců, rok, někdy déle.
Po uplynutí této zkušební doby přijímá kandidát oděv novice. Po dobu
dvou let se pak učí novému životu, dozrává zároveň jako mnich a jako
člověk. První sliby skládá na dobu tří let: slib stability (stabilitas loci),
obrácení mravů a poslušnosti. Výrazem „obrácení mravů“ shrnuje
svatý Benedikt sliby chudoby a čistoty. Mnich slibuje, že bude žít
v klášteře v souladu s pravidly cisterciáckého života a usilovat
o neustálé obrácení. Udělá všechno proto, aby se nezastavil na cestě,
aby zůstal bdělý a přitom klidný, otevřený Boží službě. Po vypršení
časných slibů se může zasvětit Bohu slavnými sliby na celý život.
Veškerá duchovní formace v těchto několika letech probíhá v klášteře.
Je zaměřena především na Písmo svaté, filozofii, dogmatickou
a duchovní teologii.
„Věrným praktikováním svého mnišského života i skrytou
apoštolskou plodností, která je jim vlastní, slouží mniši Božímu lidu
a lidstvu jako celku.“
Konstituce Cisterciáckého řádu přísné observance
Bratři, kterým se současně s mnišským povoláním dostalo
povolání ke kněžství, bývají vysvěceni několik let po složení slavných
slibů. Mnich-kněz žije i nadále ve svém klášteře a svou kněžskou
službu vykonává bez přímého apoštolátu, v těsné jednotě s Kristem.
Eucharistie, kterou každodenně slaví, je nadpřirozeně účinná pro slávu
Boží a spásu – neboli štěstí – všech lidí.
Produkty kláštera
Tradičně, každý klášter našeho řádu se musí uživit prací svých
mnichů. Na Novém Dvoře chovají se ovce, hospodaří se v lese, jehož
dřevním odpadem pak zásobuje kotelnu a vyrábí se hořčice.
11
Hořčice je vyráběna podle originální trapistické receptury. Jedná
se o výrobek vysoké kvality, příbuzný druhu francouzské hořčice
nazývané „Moutarde à l’ancienne“, což je možno přeložit „Hořčice
postaru“.
Tato hořčice je vyráběna řemeslnicky a v malém objemu,
z vybraného hořčičného semínka, které po namočení do octa
smíchaného s vodou pocházející z lesů obklopujících klášter, je
rozdrceno na mlýnském kameni, provoněno medem a moravským
bílým vínem. Jemně okořeněná hořčice je ručně plněna do sklenic, kde
během několika týdnů dozrávání získává svoje nezaměnitelné aróma,
které ji tak výrazně odlišuje od konkurenčních výrobků.
Je určena jak ke přímé spotřebě – tradičně jako příloha
k masitým pokrmům, tak i k přípravě dressingů a omáček pro různé
druhy salátů.
V blízké době Vám bude představena také široká paleta
výrobků: potravinářských doplňků – bio produkty pro snídaně –
sušenky – zavařeniny – želé – přírodní multivitamíny a minerály
pocházející z mateřského kláštera Sept-Fons ve Francii, kde mniši sídlí
již od 12. století. Jejich tradice v pěstování ovoce a cereálií je dovedla
k ovládnutí přírodního bohatství prostředí, kde žijí.
připravil anim. Jakub Marek
K zamyšlení…
Život z víry
- Uzdravení slepce
Přicházejí do Betsaidy, a přivádějí mu slepce s prosbou, aby se ho
dotkl. Vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice. Naslinil mu oči,
vložil na něho ruce a pak se zeptal:“Vidíš něco?“ A on začínal prohledat
a odpověděl: „Vidím lidi, když chodí, vypadají jako stromy.“ Poté opět
položil ruce na slepcovy oči a ten uviděl jasně a byl uzdraven a na dálku
viděl všechno zřetelně. Ježíš ho poslal domů a řekl mu:“Do vesnice ani
nechoď.“ (Mk 8,22-26)
Tento evangelijní příběh mě velmi oslovil. Říkala jsem si, vždyť
i já, Pane, vidím lidi, jako stromy. Jejich větve jsou jako jejich
vlastnosti, schopnosti a dovednosti, které jsou mým očím viditelné,
12
jejich kořeny jsou zasazeny do prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme a
potkáváme se. Dokážu si o člověku vytvořit úsudek vlastním rozumem,
snažím se příliš nepodléhat povrchnímu hodnocení, respektuji jeho
životní prostor a v případě potřeby pro něj dokážu něco udělat. Ale je to
všechno? Je možné vidět více, je možné vidět jasně? Ano, ale bez
dotyku Ježíšových rukou to nedokážu.
Přemýšlela jsem o tomto tajemství několik dní a poprosila jsem
Ježíše, aby se dotkl i mých očí a uzdravil mne.
Pracuji v prostředí intenzivního kontaktu s lidmi. Každodenně
řeším problémy, vyřizuji více či méně komplikované záležitosti.
Jednoduše řečeno, domnívala jsem se, že v rámci svých dlouhodobých
zkušeností dokážu člověka tak trochu odhadnout. Ale Pán mi chtěl
ukázat, že i já vidím lidi jako stromy …
Lenku, svoji kolegyní, znám 5 let. Pracujeme ve stejném oboru,
potkáváme se na školeních, vyměňujeme si pracovní zkušenosti. Občas
jsem ji kritizovala pro její nepříliš příjemné vystupování v kontaktu
s druhými lidmi, připadala mi málo ochotná a její, jak se dnes říká,
komunikativní schopnosti s klienty, jsem považovala, za spíše
nedostačující.
Protože jsem věděla, že její mladší syn je těžce nemocný,
snažila jsem se svou kritičnost držet na uzdě do doby, dokud jsem
nebyla schopna ji přijmout takovou, jaká je a její vlastnosti, které mi
připadaly nedokonalé, jsem přestala pozorovat a zabývat se jimi.
Čtvrtek 24.2.2011 byl den jako každý jiný. Pracovní povinnosti,
nic neobvyklého, rutinní řešení běžných záležitostí. Jedna kolegyně se
za mnou zastavila do kanceláře a mezi řeči došlo i na Lenku. Na
začátku února si vzala nečekaně 3 týdny dovolenou, ale přes avizovaný
termín příchodu ještě nebyla v práci. S trochou zvědavosti jsem se
zeptala, co se děje. Po chvíli váhání mi kolegyně sdělila, že Lenka a její
manžel si vzali do pěstounské péče roční holčičku, a tak je doma, aby si
na sebe zvykli.
Lenku, kterou jsem vnímala jako ne vždy sympatickou ženu,
jsem najednou uviděla jinýma očima. Uviděla jsem člověka
s otevřeným srdcem, který přijal do své rodiny odložené dítě. Shodou
okolností jsem se s ní tentýž den potkala a ona mi spontánně vyprávěla,
jak nečekaně a rychle se události tohoto přijetí uskutečnily. Když se na
podzim loňského roku setkala s přáteli, kteří měli v péči malého
13
chlapce a vyprávěli jí, jak v kojeneckém ústavu zůstala jeho sestřička,
oslovilo ji to natolik, že se v ní zrodilo přání, přijmout tuto holčičku do
pěstounské péče. Její manžel a oba malí synové přijali toto přání za své,
a tak se počátkem února mohla roční Kristýnka přestěhovat do nové
rodiny.
Pán mi dal několikanásobnou radost. Radost z toho, že jedno
opuštěné dítě dostalo novou, milující rodinu. Radost z toho, že v naší
blízkosti žijí lidé s otevřeným srdcem a radost z toho, že jsem uviděla
věci jasně a zřetelně. Protože není podstatné, jaké máme vlastnosti,
schopnosti a dovednosti, ale jaké máme srdce.
Olga Wiedermanová
00000000000
Dětský koutek
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
14
15
16
17
18
19
14
1. Na Velký pátek se neslouží mše svatá, ale…… slova
2. Jakou událost si připomínáme na květnou neděli?
3. Během Velkého pátku se uctívá…….
4. Popelec je znamením obrácení a …….
5. Čtvrtá neděle velikonoční je nazývaná jako neděle……. pastýře.
6. 19. března – tento den je slavnost svatého……
7. Jak se může nazývat 6. postní neděle?
8. Na zelený čtvrtek večerní mší začíná Velikonoční…….
9. Kterým dnem vstupujeme dm postní doby?
10. Jakou nedělí začíná svatý týden?
11. Jak se jmenovala sestra, které bylo zvláště zjeveno Boží
milosrdenství?
12. Zpočátku se zastavení křížové cesty nazývala Bolestné…….
13. Jak dlouho se Kristus postil na poušti?
14. Slavnost světla
15. Jak se nazývá noc z bílé soboty na neděli?
16. Půst se projevuje určitými druhy odříkání, ale jeho kořen je …… ke
Kristu.
17. Pro ty, kteří jsou pokřtěni, je postní doba přípravou na obnovu……
18. 23. dubna – je svátek svatého…….
19. Na zelený čtvrtek biskup žehná olej a ……. Křižmo
Heslo: svátek …..
anim. Jana Ošťádalová
Modlitba
Dej mi, Pane, sílu slov, ať nemusím lhát,
O tom, že je všechno fajn a že už není oč stát.
Dej mi ,Pane, pevný krov a laskavou dlaň
A zázrak svítání. Dej mi víru, co voní po hvězdách,
pusť mě do míst, co nejsou na mapách.
Dej mi ráno, co jenom jednou může být,
v jednu chvíli, kdy se začíná žít. Dej mi místo, kde můžu pevně stát.
Dej mi lásku, která umí víc než brát.
Někde blízko, vím, sladký dech
15
Co se chystá? …
Postní doba je čas k zamyšlení a reflexí nad svým životem. Mají
tomu napomáhat konané pobožnosti a vyhýbání se všemu, co ruší klid a
nedovoluje ponořit se do sebe, tedy např. plesům, větším oslavám, atp.
Ve farnosti Laškov budeme chtít, aby neděle se stala dnem, kdy nejen
se setkáme s Pánem na mši svaté, ale budeme mít možnost se zamyslet
nad jeho umučením a naukou. Mají nám v tom napomáhat pobožnost
křížové cesty, která se bude konat každou neděli ve 14.30 hod. a po ni
setkání v klubovně. Doufám, že využijeme také této možnosti přiblížení
ke Kristu v době, kdy svět se od Něj tak rychlé vzdaluje.
V postní době nebude se konat náboženství pro rodiče děti,
které chodí do náboženství. Věřím totiž, že rodiče využijí této nabídky
vzdělávání.
Na tento zvláštní čas přejí všem spoustu Božích milosti a umění
plné spolupráce s Bohem. Nezapomínejme, že „co nic nestojí, za nic
nestojí“. Nečekejme tedy, že všechno nám snadno přijde. Hodnotné
věci vyžadují námahu.
P. Janusz
Před námi Paschální Triduum a Velikonoce.
Pobožnosti se budou konat:
Zelený čtvrtek Velký Pátek Bílá Sobota Velik.Neděle Pon.Velikon.
Laškov
19.00
16.30
21.00
9.00
9.00
Přemyslovice
17.45
18.00
-
5.30
7.30
Čechy p.Kos.
16.30
19.30
19.00
10.30
10.30
Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika
Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti.
Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení.
www.farnost-laskov.cz
email: [email protected]
tel. 739523415
16