Boss OD-20 test v časopise Music-Store

Autor(ři):
Dalibor Grepl
Vyšlo:
7 / 02
Proslulá firma Boss velmi dobře zná a také uspokojuje muzikantské potřeby a přání
kytaristů a mnoha hudebníků. Zná ovšem také nemilosrdné podmínky trhu a ví, že
„kdo chvíli stál, již stojí opodál", jak praví marketingová poučka.
A protože konkurence je motor změn a hybná síla vývoje, a protože se některé firmy
rozhodly, že „jeden (pedál) nikdy nestačí", je tu výsledek v podobě výrobkové řady
Twin Pedal Series.
Mnohé jiné firmy by daly cokoliv za postavení, jaké má tato pilná japonská
společnost ve svém oboru – vždyť když se řekne Boss, každý muzikant ví, o co jde (
„…to jsou ty krabičky na zem?" - zněla otázka jednoho saxofonisty). Dosavadní twinpedálovou řadu Amp Factory, WP-20, OC-20, EQ-20 a Loop Station rozšiřují právě
teď noví dva sourozenci Drive Zone a Chorus Ensemble. Konečně, protože právě
zkreslovače a chorusy od Bosse jsou těmi nejpoužívanějšími efekty vůbec. Navíc,
jako kdyby vývojáři slyšeli, že jedno paměťové místo je přece jen trochu málo, dali
hlavy dohromady a vyřešili to elegantně.
CE-20
To první, co mě upoutalo na obou výrobcích, byl na poměry celkem luxusní vzhled
(metalické barvy, stříbřité knoflíky a gravírovaný panel) a hlavně to typické
bossovské „protitankové" provedení, díky kterému tyto krabičky přečkají snad
všechny věky. Líbí se mi i to, že už jen podle barvy krabičky lze poznat, co že to tam
ten kytarista na zemi vlastně má. Vždycky si ale u Bosse můžeme být jisti jedním:
jednoduché, „knob-base" ovládání, zpřístupňující ty nejdůležitější parametry efektů v
dostatečném rozsahu a okamžitě.
CE-20 je možné zapojit klasicky mezi kytaru a aparát, do smyčky či přímo do mixu.
Vstupy i výstupy jsou dva, odděleně pro pravý a levý kanál, takže je možné plné
stereo už i na vstupu. Zadní panel ještě obsahuje přepínač zdvihu úrovně +4dB pro
send/return mixu či recorderu, a výstup pro sluchátka (tady musím říct, že se
sluchátky je to opravdu zážitek).
Jak tedy ovládnout celý ten chorusový „ansábl"? Úplně jednoduše. Levý pedál slouží
klasicky jako on/off přepínač, pravým pedálem se pohybujete mezi manuálním
modem efektu, tedy aktuálním nastavením, a celkem čtyřmi paměťmi. To elegantní
řešení, o kterém jsem mluvil na začátku, vidím v tom, že si právě můžete zvolit
způsob, kterým se v pamětech budete pohybovat. Tyto pedálové mody jsou tři: první
mod jednoduše přepíná mezi aktuálním manuálním nastavením a mezi pamětí jedna
až čtyři postupně tak, jak jdou za sebou. U druhého modu si pevně vyberete jednu z
pamětí a tu potom sešlápnutím pedálu volíte. Třetí mod nabízí to, co druhý, s tím
rozdílem, že si navíc (současným sešlápnutím obou pedálů) můžete během hraní
vybrat zase jinou paměť, kterou pak použijete. Docela dost to rozšiřuje možnosti a
posunuje tak tuto krabičku směrem k multiefektům.
Vedle výhody čtyř pamětí a možnosti volby pedal-modů je tu další velmi praktická
pomůcka, zejména pro živé hraní – „lighting pattern", tady mám-li zapnutou paměť
jedna, svítí jedno světýlko, mám-li paměť tři, svítí tři světýlka. Prosté, praktické a
přehledné.
Když jsem u těch světýlek (celý efekt se totiž po zapnutí rozzáří hned několika
diodami) – na panelu je i dioda „peak", indikující přebuzení efektu např. silným
signálem ze smyčky. Ovšem největší dojem na mě udělaly dvě diody u ovladače
Rate, svítící až ultrafialově, které ukazují, jak právě probíhá vlna modulace a její
tempo. Intenzita svícení se jakoby přelévá z jedné diody do druhé, je to velmi efektní
a hlavně vynikající pro absolutní kontrolu nad modulací a prací s efektem; žádné
dlouhé nastavování mnoha parametrů – prostě se podívám a vidím. Hned.
To, co nejvíc odlišuje CE-20 od obyčejných chorusů, je nabídka v ovládacích prvcích.
E.level paralelně přimíchává efektovaný signál k původnímu, tedy v jeho nulové
poloze hrajete „dry", napřímo bez efektu, a v maximální poloze je to „wet". Low a
High jsou ve střední poloze aretovány a takto jsou bez jakéhokoli vlivu na
procházející signál; otáčením vlevo ukrajujete, vpravo potom vybuzujete zvolená
frekvenční pásma. Nutno říct, že frekvence pro tyto korekce jsou vybrány s patřičnou
zkušeností dlouholetého výrobce – upravují zvuk naprosto přirozeně ve všech typech
chorusů. Řeší hloubku, resonanci, attack, břitkost i částečně presenci signálu kytary
a zvláště pro baskytaru v jejím typu chorusu jsou nepostradatelné. Záběr CE-20
ještě více umocňují ovladače Brillance a Ambience. Brillance vybírá ty pravé
harmonické složky a typický skleněný efekt zvuku chorusu, Ambience přidává třetí
rozměr – hloubku a šířku k efektovanému zvuku, je to jakoby modulovaný „půlhall" a
je ho tam jen jako dobrého koření. Rate a Depth jsou klasické chorusové ovladače,
jeden pro vlastní „výrobu" chorusového efektu zpožděním původního signálu,
cyklickým měněním a smícháním, druhý pro určení hloubky této modulace.
Chorusuji, chorusuješ, …
Ovladačem Mode volíme mezi jednotlivými typy chorusů, což je možnost naprosto
vynikající. Každý typ se chová výrazně odlišně, a i když Bass je pro baskytaru, líbil
se mi moc právě pro svoji konkrétnost na basovějších tónech; Rich zase málem svojí
šířkou vylezl ven ze sluchátek. Jsou tu ovšem dva velmi zajímavé mody: CE-1
modeluje starý analogový vzor i s jeho hřejivou hladkostí, Dimensional zase dřevní
Roland SDD-320, jiskřivý až chrumkavý (slovenské „chrumkavý" je podle mě
přiléhavější pro tento popis než trochu těžkopádné české „křupavý") chorus z dob
raného bigbítu. U tohoto modu je potenciometr Rate určen k volbě zvuků z
jednotlivých paměťových míst či k jejich vzájemnému smíchání. Velmi zajímavé.
Ušní dojmy
Každý ví, co udělá chorus s kytarovým tónem. Já to vím také. Jenže CE-20 je víc než
jen chorus a opět posunuje laťku tohoto typu modulace dál. Dostaneme tu zvuky od
suchého vibrata přes měkký, jemný a hebký chorus až po hluboký vlnivý zvuk
zdvojené kytary. Možná se stalo, že jste nějaký chorusový pedál měli, nedostali jste
z něho však přesně zvuk podle vašich představ a tak jste se pustili do hledání dalších
úprav jinými efekty a pěkně jste se do toho zamotali. Méně je v modulaci vždycky
více a možná by stačilo mít k dispozici jen další typ chorusu, protože není chorus
jako chorus. Zde se navíc nabízí možnost mixu a úprav dalších parametrů pouhým
otočením knoflíku; všechno přehledné a téměř dokonalé. Efekt skoro nešumí, na
rozdíl od mého analogového předpotopního, a tak v hluboké úctě smekám; je to „Pan
Chorus".
OD-20
je podobné konstrukce jako jeho chorusový kolega, tedy pokud se týká kvalitního
provedení, možností práce se dvěma pedály, pohyb mezi paměťmi a „osvětlení". Je
tu však jedno nápadité řešení. Jelikož se pohybujeme v oblasti zkreslení, a tam se
občas musí přepínat mezi kanály pro volbu jiných druhů zvuku, rozhodli se u Bosse,
že nám usnadní život. Pomocí „Amp Control" totiž umí OD-20, po propojení s vaším
zesilovačem, přepnout jeho kanály (!) a vy tak nemusíte šlapat během hraní po
dalším spínači. Tak se rázem z vašeho jedno či dvoukanálu může stát virtuální xkanál (no, maximálně pětikanál, ale díky za ty dary) a to už zní hodně zajímavě!
Samozřejmě se může stát, že zapojení switchingu vašeho zesilovače se této snaze
bude zpočátku vzpírat, ale mělo by to fungovat na všech dostupných typech. Je
ovšem nutné mód stisknutého tlačítka AmpCtrl zakomponovat do jedné z pamětí,
aby tato volba byla přístupná pro sepnutí nohou.
Je opravdu zajímavé, jak jsou u těchto efektů, na první pohled jednoúčelových,
znásobeny možnosti právě té jednoúčelovosti. Zkrátka všechno, co potřebujeme mít
k dispozici při řešení kvalitního nebo variabilního zkresleného zvuku, tu najdeme.
Není tu mnoho korekčních pásem ekvalizéru, na to je koneckonců jiná „mašina";
tady se řeší zkreslení, takže basy a výšky stačí a ovladač drive má i oblast „turbo",
kdy se drive téměř násobí. Dále tu máme navíc přesně to, co se kolikrát tak těžce
hledá a nastavuje: ovladač Attack Shape a Heavy Octave. První z nich jsem si
pracovně nazval jako trsátkový knoflík; pracuje rozhodně jinak, než attack u
kompresorů. Dodá ohromnou čitelnost trsátkové hře, zvláště rychlé běhy vyniknou a
zdá se, jako kdybyste hráli pravou rukou víc úhozů. Je to velmi efektní. Ovladač má
aretovanou nulovou polohu uprostřed rozsahu, takže doleva je smooth, zjemnění,
doprava edge, naostření. Krásně také vynikne hra prsty pravé ruky, prostě nádhera.
Heavy Octave přidává spodní oktávu a v maximální poloze ovladače je poměr
hlasitosti tak asi 1:0,8, oktáva je trošku schovaná pod hlavním tónem a je zřetelná
spíše u hlubších tónů. Umí udělat přesně to, co žádají moderní a tvrdí hard-rockoví a
hard-atd. hoši: ohromně zahustí a zhutní zvuk. Vyvalí se to na vás jako voda z
protržené hráze. I tady však platí všeho s mírou; více jak 3/4 rozsahu už se mi zdály
neúnosné pro těžká „kila", ale to je zřejmé. Jinak je to super – nemáte ještě
sedmistrunku? Nevadí - zde je trošku náhrada. Vyzkoušejte.
Lampy, lampy
Nabídka zkreslení je naprosto skvělá. S digitálními simulacemi se Boss vypořádal už
v Amp Factory, takže zde bez jakýchkoliv závazků věrnosti modulací nabízí jednak
své staré dobré verze analogových zkreslení, jednak, pomocí své COSM technologie,
emuluje uznávané a prověřené modely jiných značek. OD, DS, BD, MT i HM jsou
zkratky kytaristům dobře známé. Je skvělé, že ke všem těmto krabičkám nyní navíc
můžeme přidávat attack a oktávu; všechno se to tím vlastně jakoby násobí a OD-20
tak není pouhou reminiscencí nebo sbírkou dosavadních modelů ve žlutém laku, ale
je to všechno umocněno právě těmi dalšími prvky ovládání a možnostmi volby
pamětí. Vynikající zvuky jsou také v patternech popsaných žlutě, které jsou
nadstavbou tohoto přístroje a podle mého názoru jsou určeny (nebo se aspoň dají
skvěle využít) k buzení vstupu lampového zesilovače. Ostatně toto byla moje velká
otázka – jak se asi bude Drive Zone snášet s lampami? No, řekl bych, po měsíční
zkušenosti, že s některými určitě vyrůstal. Nejen, že je tu skvělý a jedinečný
Tubescreamer, který budí lampové vstupy skoro déle, než jsem sám na světě, nejen,
že se dá skvěle napodobit ono typické nastavení nízkého drivu a level doprava, ale je
tu šest dalších typů zkreslení, které se dají využít beze zbytku jako pre-drive vašeho
lampového zvuku. Je potřeba pro tyto případy citlivě nastavovat ovladač drive, aby
se celkový zvuk příliš nezahltil a stal se tak nekonkrétním. Stejně dobře je věnovat
pozornost nastavením korekcí na zesilovači ve spolupráci s ovladačem bottom a
tone, poněvadž tyto mají poměrně velký rozsah a zdvih. Ovšem opravdu to stojí za
to. Jediné, co mi tu scházelo, je nějaká rychlá forma šumové brány - některé modely
samozřejmě poměrně značně zvyšují nežádoucí „hlukobrum", ale jen v pauzách,
takže brána by to řešila a citlivé nastavení také. Presety OD-1, BD-2, Boost a Crunch
však žádný brum neprodukují (tedy téměř žádný) a tak se pro mě ve spojení s
lampovým aparátem staly největšími favority. Bylo legrační pozorovat, jak tato
úžasná krabička tvoří ohromný sustain právě například u presetu Boost, kdy se
zahraný tón, který už na zkresleném kanále zesilovače téměř dozněl, po zapnutí
efektu rozezněl téměř znovu a dozníval v tom vysněném „nekonečném" sustainu…
Mosfety a tranzistory
Nezůstanou v žádném případě „v haňbě", jak se u nás na Horňácku říká. Možná
právě se zesilovači této konstrukce využijete naplno všeho, co OD-20 nabízí, protože
k lampám se všechno nehodí, ty jsou háklivé, vybíravé (některé jsou i vybírané),
ufňukané a věčně nemají co na sebe. Opět je třeba trochu citlivěji nastavovat, aby se
na vás z boxu nevyvalil roj bzučivých včel, jako to svého času uměl populární i
zatracovaný HM-2. Ovšem v dnešní módě retro a vintage zvuků, s novou oblibou
jedovatých fuzzů, už mi to jeho zkreslení tak bzučivé nepřipadá, inu doba se mění,
zvlášť, pokud je možné přidat attack. Zkrátka moje uši mají dojem, že rozhodně víc
na vašem zvuku udělá dřevo vaší kytary a vaše ruce – špatné se zkvalitnit nedá ani s
pomocí OD-20. Naproti tomu dobré se jen a jen podpoří. A kdybyste tu našli třeba
alespoň tři superzvuky právě pro vás, nebo dva, nebo i jen jeden jediný, ale ten
pravý, pak má smysl tuto kouzelnou krabičku mít a hrát zase o kousek lépe.
A na závěr
Ve dvou se to lépe táhne a ještě lépe hraje, mohlo by se dodat pro tento „twin" test.
To nejlepší nakonec: kytara, DriveZone, lampový preamp, smyčka a
ChorusEnsemble, stereo konec, nejlépe tak 4xEL84 v jednom kanále, a dvě bedny
Rivera CS 212 s JBL. Kdo tohle zažil, nezapomene. Kdo to zažil a nemá to doma
(jako já), bude třeba rok o chlebu a vodě, aby to měl. Úžasné. Famózní. Dokonalé a
nezapomenutelné. Dokonalost díky dokonalé a umocněné jednofunkčnosti.
Nevěříte? Vyzkoušejte! Boss s vámi.