Týnecké listy

Měsíčník Obce Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Ročník XXIll
Říjen 2013
Říjnový
úvodník
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, sluníčko dnes ještě svítí a je
příjemné se na něm ještě chvíli
hřát. Dušička se tetelí a to nejenom
díky němu. Říjen je takový státotvorný měsíc. Napsal jsem loni ve
svém úvodníku pro Týnecké listy
a teď mám možnost se citovat. No
řekněte, kdy se vám podaří, abyste
si dali za pravdu. Ale pryč s literární
pýchou! Kdo ví, jak to všechno dopadne. Tím mám na mysli blížící se
volby do Poslanecké sněmovny.
Stejně jako v přírodě i na stránkách
novin a na obrazovkách přijímačů
dozrávají plody slibů. Když trhám
jablka na uskladnění, tak si u toho
tak přemýšlím. Které vydrží, a které
shnije. Pečlivě je prohlížím, a přesto
je třeba několikrát za zimu udělat
probírku a ty nakažené vyhodit. Do
jablka prostě nevidíte. Někdy si také říkám, kdy vás jablíčka naše
budeme jíst? Budeme do vás kousat
v radosti, nebo ve vzteku? O zítřku
ale předem nikdo nic neví. Můžete
věřit ve svoji šťastnou ruku, intuici
či vyšší vedení. A tak jsem rozhodnut. K volbám půjdu. Stranám, které kandidují do voleb, příliš nevěřím. Máme však k dispozici čtyři
kolečka. Čtyři jablíčka, která si
z těch stranických bedýnek můžete
vybrat. Čtyři konkrétní lidi. Těm
dám důvěru a budu věřit, že se
nezkazí.
Když už se tak udály ty pěkné dny,
rozhodl jsem se jich využit i ve škole. V prvouce teď probíráme opadavé a neopadavé dřeviny. Než se
lopotit nad knihami, zvolil jsem
praktickou výuku v podzimní přírodě. Vyrazili jsme tedy s druháky
na přírodovědnou vycházku do lesa. Na Chlumu jsme si vše podstatné řekli a osahali. Při návratu
jsme se zastavili v Cihelně u lípy, na
které je cedulka „Památný strom“.
Utrhl jsem jeden list a vysvětloval
dětem, že každý ten list má tvar
jako celá koruna. Řekl jsem jim
také, že lípa je náš národní strom
a jeho ratolest je na české standardě. „Proč je právě lípa naším
národním stromem?“ zeptala se Barunka. A Dominik jí hbitě odpověděl: „Protože má listy ve tvaru
srdce.“ Ano, každý ten list je srdce
jednoho člověka. A celý strom to je
náš národ. Nadmíru upokojen tímto
pedagogickým závěrem velel jsem
v dvojstup nastoupit a zpívat. Děcka se rázem sešikovala a začala zpívat ná nánana (popěvek trpaslíků
ze Sněhurky). To né! Nejsme trpaslíci, něco jiného. Tak hymnu! nadhodil kdosi a dal se do neumělého
zpěvu. Z trávy vyběhl bažant a rázem se celá třída proměnila v lovce.
Z triumfálního příchodu do vesnice
tedy jaksi vlivem okolností sešlo. To
podstatné však bylo vyřčeno. Mějme srdce s nadějí a nebojme se.
Mnoho krásných dní i bez ohledu na
počasí vám přeje
Stanislav Denk
Cena 10,- Kč
www.velkytynec.cz
Výstava květin, ovoce a zeleniny 2013
Foto: 3x Petr Hanuška
V neděli 22. září se velký sál společenského domu zaplnil květinami, ovocem a zeleninou.
Naši zahrádkáři zde pořádali svou tradiční výstavu, která probíhala za velkého zájmu veřejnosti.
Jak využít prostor po vyklizené pobočce
České spořitelny, a. s.?
Petr Hanuška Na 16. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec řešili radní i přítomní občané způsob využití
prostoru po bývalé pobočce České
spořitelny v ulici Na Kříbě 59. Z auditoria zazněl návrh, aby se prostřednictvím anketního lístku vyjádřili i čtenáři Týneckých listů.
Proto se na vás obracíme s otázkou:
K čemu by měl sloužit prostor po
vyklizené pobočce České spořitelny?
Anketní lístek najdete uvnitř vydání.
Otázka pro...
Foto: Petr Hanuška
4 Rozhovor s Anežkou Stejskalovou
- jednou z prvních porevolučních podnikatelek
v obci a majitelkou obchodu se smíšeným zbožím
Lucii Peňaškovou
- spolupořadatelku
Vánočního jarmarku
... str. 7
7 Rodinné centrum Čmelda pomohlo
mnoha maminkám
Marcela Charvota
- předsedu TJ Sokol
Velký Týnec a člena
výboru fotbalového
oddílu
... str 10
12 Lampiónový průvod
PRŮVOD
V RC Čmelda hodnotili úspěšný projekt Chci být
maminkatelka...
pořádaný u příležitosti 95. výročí vzniku samostatného
Československa letos proběhne 25. října
Týnecké listy neleznete v elektronické podobě na obecních internetových stránkách
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
Zářijové kalendárium
9. září
16. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
- společenský dům – 17:00 hodin
15. září
III. vzpomínky na návštěvu TGM ve Velkém Týnci
- kopec Hradisko – od 14:00 hodin
20.-21. září
Autobusový zájezd do pivovaru Regent v Třeboni
22. září
Výstava květin, ovoce a zeleniny
- společenský dům – 8:00 – 17:00 hodin
28. září
Velký Týnec Open 2014
- tenisový turnaj ve čtyřhře – areál tenisových kurtů – od 9:00 hodin
Vinobraní 2013 – zámecké stodoly – 14:00 hodin
29. září
Turnaj mládeže v tenise
- areál tenisových kurtů – 9:00 hodin
Další události
Dne 2. září starosta obce společně
s vedením ZŠ Milady Petřkové slavnostně zahájil nový školní rok 20132014.
Dne 2. září se starosta obce zúčastnil
4. zasedání Výboru pro regionální rozvoj Olomouckého kraje.
Dne 7. září byly na slavnostní mši
celebrované v kostele Nanebevzetí
Panny Marie nově vysvěceny rekonstruované varhany.
Dne 12. září proběhla v týneckém společenském domě konference Maminkatelka 2013.
Dne 16. září jednal starosta obce s vedením národopisného souboru Týnečáci o přípravě Čuháckého roku 2014.
Dne 19. září proběhl v hasičské zbrojnici Aktiv zasloužilých hasičů Olomouckého kraje. Účastníky pozdravil
starosta obce krátkou zdravicí.
Komentář
Náhle jsme se ocitli na konci měsíce
září. Měsíce, ve kterém se v naší obci
uskutečnila řada zajímavých akcí
a v němž neutichnul ani stavební ruch.
Ve čtvrtek 12. září proběhla ve společenském domě konference, kterou pořádalo Mateřské centrum Čmelda. V jejím rámci účastníci hodnotili grantový
projekt Maminkatelka, který pod taktovkou týneckých maminek probíhal
od roku 2010. A musím říct že zdárně.
V neděli 15. září jsme si potřetí připomněli návštěvu T. G. Masaryka ve Velkém Týnci (18. září 1921). Kromě drobné historicky laděné vzpomínky byl pro
přítomné připraven i kulturně-sportovní program. Pro děti malý branný závod, pro dospělé prohlídka několika
ručních zbraní z výzbroje Armády ČR.
Pro všechny pak chutné občerstvení.
O týden později byl velký sál společenského domu zaplněn květinami,
ovocem a zeleninou. Naši zahrádkáři
zde pořádali svou tradiční výstavu.
Proběhla za velkého zájmu veřejnosti.
Poslední zářijová sobota byla zasvěcena dvěma akcím: tenisovému turnaji
dospělých a Vinobraní 2013, o které se
postarali fotbalisté z TJ Sokol Velký
Týnec. O den později si daly na tenisových kurtech dostaveníčko děti, pro
které byl uspořádán speciální turnaj.
Devátý měsíc nám přinesl ukončení
prací na nové fasádě pošty. Myslím, že
modrý kabát ji skutečně sluší. Mateřská škola si mohla zase oddechnout ve
chvíli, kdy byly završeny práce na zhotovení nové střechy. Nehrozí tak již zatékání z rovné střechy, kladně by se
mělo promítnout i zateplení stropu.
V závěru měsíce byly zahájeny práce
na rekonstrukci chodníku před budovou staré školy a výstavba nového
chodníku na hřbitově (jde o druhou
etapu). Na tuto akci nám finančně přispěje i sousední obec Grygov.
V posledních týdnech se zmnožily
útoky zlodějů na soukromý majetek
našich občanů. Bylo vykradeno několik
rodinných domů, někdo v areálu hasičské zbrojnice provrtal nádrž v automobilu, ukradl stěrače ad. Obracím se
na všechny občany naší obce s prosbou: když uvidíte v našich obcích podezřelý pohyb cizích osob, zavolejte nám
na obecní úřad či na Policii ČR. Obecní
policista pan Filip Raclavský bude
v těchto konat závěrečné zkoušky,
které mu umožní konečně vykonávat
svou práci. Bude mít oprávnění monitorovat veřejný prostor prostřednictvím kamer, zintenzivní pochůzky po
našich obcích. Bez vaší pomoci však
ani jeho práce nebude mít ten očekávaný efekt.
Počasí
Jako celek měsíc září nepatřil k nejteplejším, ba spíše se řadil k těm nejstudenějším. Pokračoval v trendu
ochlazování nastoupeném v posledním srpnovém týdnu, i když víkend 7. –
8. září byl teplotně příjemný. První dekáda: noc – 15, 8, 16, 11, 12, 9, 7, 9, 18,
9; den – 17, 17, 17, 21, 22, 23, 24, 25,
16, 21. Druhá dekáda: noc – 12, 11, 11,
12, 10, 15, 13, 5, 9, 6; den – 16, 18, 13,
10, 18, 19, 11, 13, 15, 13. Třetí dekáda:
noc – 11, 6, 12, 14, 10, 10, 3, 2, 3, 5;
den – 14, 15, 17, 17, 15, 18, 11, 14, 15,
13, 12.
Pohled na Velký Týnec ze střechy kina
Stranu připravil Petr Hanuška
Obecní úřad ve Velkém Týnci
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Foto: P. Peňaška
Záříjové počasí přálo i houbařům
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495
585 151 113
fax: 585 391 506
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120
Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119
Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115
Stavební úřad - Ing. Bc. Karla Brzobohatá ............................................ 585 151 118
Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114
Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116
Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112
Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec
1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIII., č. 10. Vyšlo v říjnu 2013. Cena výtisku 10,Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor:
PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta
Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail:
[email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk:
EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se
stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis 3
TÝNECKÉ LISTY
Životní jubilea
V měsíci říjnu blahopřejeme k narozeninám:
60 let
Zdeněk Stratil z Čechovic
Vladimír Prečan z Velkého Týnce
75 let
František Motáň z Velkého Týnce
Jiří Majer z Velkého Týnce
65 let
Alois Grmolenský z Velkého Týnce
Marie Kvochová z Velkého Týnce
Jiřina Skopalíková z Velkého Týnce
Stanislav Zlámal z Velkého Týnce
80 let
Josef Žádník z Velkého Týnce
70 let
Jiřina Nekoksová z Velkého Týnce
Vlasta Sofková z Velkého Týnce
Jana Huková z Velkého Týnce
Petr Kubáček ze Vsiska
84 let
Alois Šrámek z Velkého Týnce
Libuše Chalupová z Velkého Týnce
89 let
František Grygar z Čechovic
Dne 23. září 2013 by se dožil 70 let
pan Josef Hyžík
Vzpomínají manželka, syn a dcery s rodinami
Píseň
Josef Čapek
Již připozdívá se, truchlivý den
s večerem do náručí noci klesá,
mračný závoj stře se přes nebesa,
jen jedna hvězda, jedna jen
na celém nebi svítí, večernice.
Tak daleko, ach daleko je vše,
tak vzdáleno se všechno zdá
jako ta hvězda, jak ta nebesa,
všechno, co daleké a ztracené
v ztracený vzdech náš život mění;
tak daleko je vše! jen moje samota
je se mnou, jen mé odloučení!
Nové knihy
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
Ballantyne, L.: Kdo je bez viny
Collins, J.: Plavba za všechny prachy
Frenchová, T.: Ztracený přístav
Jackson, L.: Absolutní strach
Lamková, M.: Káťa a Škubánek se neztratí
Luptonová, R.: Sestra
Lyndon, R.: Cesta sněžných ptáků
Nesser, H.: Síť
Preston, D.: Chladnokrevná msta
Sandford, J.: Krvavá pomsta
Slaughter, K.: Kriminálník
Naučná literatura
Eben, M.: Na plovárně s M.Ebenem
Rešeta, I.: Bruce Willis: poslední skaut
Anketní lístek
Připravila Marta Ivančíková
K čemu by měl sloužit prostor
po vyklizené pobočce České spořitelny?
Místní knihovna Vsisko
Beletrie
Jitka Volfová: Smlouva s Adamem
Hannah Howell: Nájezdník z Normandie
Cathy Maxwell: Čas zázraků
Lucie Müllerová: Nevěrná
Ellery Queen: Horké a studené
Veronica Stallwood: Mrtví nikdy nespí
Henning Mankell: Vrazi bez tváře
Helena Longinová: Posedlost
India Knightová: Sakra, chlapi, proč mě nechcete?
Táňa Kubátová: Léto s Hubertem
Lauren Weisberger: Poslední noc
Připravila Eliška Navrátilová
Otevírací doby týneckých knihoven naleznete na webu obce
www.velkytynec.cz
Váš návrh:
Navrhovatel:
Na vaše náměty čekáme do 31. října 2013.
Hodit je můžete do schránky na Zámecké ulici 35 nebo je přinést přímo na sekretariát
obecního úřadu.
4
Obecní servis, Rozhovor
TÝNECKÉ LISTY
Nejdůležitější je pro nás spokojenost zákazníka...
...říká v říjnovém rozhovoru Anežka Stejskalová. V minulém čísle Týneckých listů jsme vám představili
novou prodejnu smíšeného zboží paní
Hany Lexové, dnes jsme oslovili naopak majitelku skoro nejstarší, která
poprvé otevřela dveře svého obchodu
na počátku devadesátých let – paní
ANEŽKU STEJSKALOVOU ze Smíšeného zboží U Zámku. Vzpomínám si
na vzácné chvíle, kdy jsme do prodejny směřovali v nedělní odpoledne za
čerstvě vypečenými a obzvláště křupavými rohlíčky. Anežka je také záchrana pro všechny muže, kteří opomenou na svátek či narozeniny svých
drahých poloviček a na poslední chvíli
potřebují uvázat pěknou kytičku. Řekl
bych, že v Týnci to umí nejlépe…
Foto: Petr Hanuška
Anežko, patřili jste s manželem
k prvním, kteří si otevřeli po listopadu 1989 soukromý obchod. Jak
na ty časy vzpomínáš? Jací byli
tenkrát zákazníci?
Otevírali jsme v srpnu 1991. Netušili
jsme, co náš čeká. Jen málokdo měl
s podnikáním v té době zkušenosti, ale
měli jsme spoustu energie, nápadů
a chuť věci měnit. Tehdy jsme se rozhodli vybudovat v obci kvalitní pro-
dejnu smíšeného zboží. Nejdříve jsme
začínali jen s nabídkou potravin a až
později rozšířili o smíšené zboží. Postupně, jak jsme poznávali naše zákazníky a jejich přání, jsme rozšiřovali
sortiment o další služby jako barvylaky, drogerie, školní potřeby, řezané
květiny, denní tisk atd. Stejně jako
tenkrát, tak i dnes je pro nás každý
zákazník důležitý a chceme, aby se tak
cítil. Zajímá nás, co potřebuje, a snažíme se na to reagovat.
Jak se vaše nabídka sortimentu za
těch dvacet let změnila? Rozcházela se někdy vaše představa
s realitou tak, že jste na něco museli úplně nebo částečně rezignovat?
Nabídku sortimentu můžeme rozdělit
na zboží, které v domácnosti potřebujete denně, jako je chléb, rohlíky, mléko, a na zboží, které potřebujete jen
někdy a nebo taky nepotřebujete, jen
chcete. Tak jak rostla očekávání našich
zákazníků, rozšiřovala se i nabídka. Mezi oblíbené služby dnes patří dárkové
kazety a balíčky potravin či drogerie.
Původní nabídku řezaných kytek jsme
rozšířili o květinové vazby z čerstvých
květin ke všem příležitostem, včetně
svatebních zakázek. Nabízíme zboží,
o kterém víme, že pro něj nepojedete
několik kilometrů do hypermarketu.
Nebudete ztrácet čas parkováním, prodíráním se davy na chodbách a nebudete se vystavovat zbytečnému stresu. K nám se chodí kupovat většinou to,
co doopravdy potřebujete, zatímco
v hypermarketu je to mnohdy naopak.
A jaká byla naše představa a jaká
je realita?
Totálně jiná. Ralita je vždy jiná. V něčem lepší a v něčem horší. Jako vše v životě.
Provozovat živnost v konkurenci
dalších tří místních obchodů a jednoho hypermarketu není jistě jednoduché. Čím byste si chtěli své
zákazníky nadále získávat?
Potraviny všeobecně procházejí celospolečenskou změnou a zákazník si
sám určuje, co chce koupit a v jaké
kvalitě. Paradoxně malé obchody na
tuto poptávku dokážou reagovat
mnohdy pružněji a svobodněji než
velké řetězce. A tak český výrobce
s kvalitním produkty se prosadí lépe
v malých prodejnách, jako je ta naše,
zatímco se nedokáže prosadit v nadnárodních společnostech.
Věřím, že malý obchod živnostníka je
stejně tak jako velký supermarket vnímán zákazníkem stejně. Tedy jdete
tam, kde je příjemné prostředí, pro vás
lákavý nebo potřebný sortiment. Hledáte nízké ceny a také je důležitý element obsluhy, tedy ochota a odbornost
prodávajících. Podstatná je také vzdálenost od bydliště.
To, na čem je založeno naše podnikání a konkurenceschopnost, je právě
o tom. Sortiment jsem již zmiňovala
a tak je důležité zmínit i prostředí. Jsme
prostě “obchod v sousedství". Jsme
blízko zákazníka, máme vhodný a cenově dostupný sortiment a příjemné
prostředí. A taky doufám příjemnou
obsluhu.
I u nás najdete všechno základní zboží
jako v hypermarketech, ale navíc všechno, co u nás najdete, je pod kontrolou. Každé jednotlivé zboží známe,
bereme je do ruky, než ho prodáme,
a není nám jedno, co prodáváme. Známe nejen své zboží, ale většinou i své
zákazníky. Najdou nás tu po celý týden
většinu dne a jdou na jistotu. Starším či
méně pohyblivým občanům rozvážíme
nákup přímo domů. Věřím, že slušná
a poctivá konkurence je vždy ku prospěchu trhu. Motivuje a nenechá zlenivět.
Objekt, ve které živnost provozujete, prošel úžasnou přestavbou. Zaregistrovali jste ohlasy zákazníků? Chystáte pro ně lákadlo
třeba v podobě malého venkovního posezení?
Tohle je rodinný obchod. Je to naše živnost, naše minulost, současnost i budoucnost. Proto je nutné dívat se dopředu a zušlechťovat podnikatelské
prostředí. Při koupi nemovitosti jsme
se zavázali jí opravit, a to se také stalo.
I pro nás je příjemnější pracovat v hezkém a technicky odpovídajícím prostředí stejně tak, jako zase pro
zákazníka v takovém prostředí nakupovat.
Na příští rok uvažujeme o zbudování
venkovního sezení v prostoru parčíku
vedle prodejny. Je to nejen rozšíření
a zpestření podnikání, ale zejména
rozšíření služby pro zákazníka. V neposlední řadě je to návrat k fenoménu
sociální komunikace a rozvíjení dalších
sousedských vztahů. Ulice je nově
opravená, prodejna taky a příjemné
posezení v novém prostředí může být
přínosem pro všechny.
Vést obchod ve dvou lidech vyžaduje ohromné lidské i časové nasazení. Co vám vaše podnikání v životě přineslo a co naopak vzalo?
Za minulého režimu si nikdo z nás nedokázal představit, co k takovému
podnikání patří. Musíte mu věnovat
a obětovat veškerý svůj čas i veškerý
čas své rodiny. Nemáte volno ani dovolenou a na oplátku máte hodně práce,
nijak nadstandardní příjem a neustálé
starosti s kolotočem objednávání, zásobování, prodeje, účtování atd. Ale na
druhou stranu to pro nás znamená
určitou nezávislost, svobodu vlastního
rozhodování. Co je však podstatné, je
radost, kterou přináší práce s lidmi.
Kdo může říct, že většina jeho zákazníků jsou i jeho známí, přátelé či sousedé. Před mnoha lety jsme se rozhodli
tuto práci dělat, a tak ji děláme, jak
nelépe umíme.
Můžete se na naše podnikání dívat jako
na velkou starost, ale je třeba vnímat
i radost, kterou přináší s ohledem na
nejistotu a složitost dnešní doby.
Ptal se Petr Hanuška
Výročí 5
TÝNECKÉ LISTY
Říjnová výročí středomoravského regionu
Před 60 lety – dne 3. října 1953 zemřel v Praze Jaroslav
PTAŠINSKÝ, český hudební pedagog a skladatel.
Pocházel z Hodolan u Olomouce, kde se narodil 5. 12. 1903. Po sextě olomouckého gymnázia odešel do Prahy studovat konzervatoř. Klavír studoval v l. 192024, sborový zpěv a klavír 1924-26. Státní zkoušku ze sborového zpěvu vykonal
v Praze r. 1926 a z dirigování orchestru a z klavíru v r. 1929. Poté začal pedagogickou dráhu na vinohradském reálném gymnáziu, kde učil zpěv v období
1926-34. Založil zde Studentské hudební a pěvecké sdružení. Od r. 1930 měl
Ústav pro hudební a pěveckou výchovu, kde rozvíjel činnost obecně kulturní. Ke
konci okupace byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se věnoval
soukromé učitelské činnosti. Sbormistrovsky se uplatnil v několika menších
spolcích v Praze. Složil přes čtyřicet opusů v letech 1939-51. Skladby pro klavír
vydal vlastním nákladem, Vánoční motivy, Prvé klavírní vánoce. V r. 1936 vyšla
skladba Taneček pro housle a klavír, Když bubnů zazní hlas, S letouny do oblak
(pro zpěv a klavír) v Melantrichu. V l. 1927-31 hodně publikoval v hudebních
časopisech. Je autorem divadelní hry V říši kouzelné písně, která měla premiéru
ve Vinohradském divadle v r. 1933.
Jeho houslový archiv byl věnován Hudební škole Fr. Skuherského v Opočně.
(Československý hudební slovník. Praha 1965, s. 389.)
Před 105 lety – dne 10. října 1908 se narodil v Myslechovicích prof. Václav ČEP, pedagog a překladatel.
Mladší bratr spisovatele a překladatele Jana Čepa (1902-74). Vyrůstal v hanáckém prostředí. Maturoval na reálném gymnáziu v Litovli v r. 1927. Poté odešel
studovat latinu a francouzštinu do Prahy, dva roky pobýval jako stipendista v Římě, kde se učil romanistiku a archeologii. Vysokoškolská studia zakončil promocí
na FF UK v r. 1933. Zprvu působil jako středoškolský profesor v Šumperku, od
r. 1937 učil v Nymburce, kam dojížděl z Poděbrad, kde bydlel. Po osvobození
v r. 1945 se přestěhoval do Prahy, kde učil až do odchodu na odpočinek v r. 1970.
V překladatelském rejstříku Václava Čepa najdeme zejména italskou, francouzskou a španělskou prózu 19. a 20. st. Prvním jeho překladem, na kterém se podílel
se svým bratrem Janem, byl vícedílný román francouzského prozaika Henriho
Pourrata (1887-1959), který v češtině vyšel v r. 1932 pod názvem Kašpar z hor.
Společně přeložili také román Deník venkovského faráře od francouzského
prozaika Georgese Bernanose (1888-1948), který vyšel česky v tomto překladu
v r. 1969. Ze samostatných překladů však můžeme jmenovat díla italského
spisovatele a nositele Nobelovy ceny Luigi Pirandella (1867-1936) Staří a mladí
(vydání 1958) a Mezi dvěma stíny (1959), Alessandra Manzoniho (1785-1873)
historický román Snoubenci, který vyšel v r. 1957, italské prozaičky Grazia Delleda (1871-1936) Ztracený chlapec (vydání v r. 1963) anebo román Alberta Moravia
Římanka, který vyšel v r. 1966. Na jeho kontě je více než dvacet knižních překladů.
Zemřel 26. září 1985 v Praze.
(Lexikon české literatury 1. Praha, Academia 1985, s. 437.; *V. S.: Nebyl agentem.
In: Hanácké noviny, 3, 21. 10. 1992.)
Před 210 lety – dne 13. října 1803 se narodil v Olomouci
Mořic KUNERT, český varhaník, klavírista a učitel hudby.
Byl synem olomouckého věžného trubače Josefa Kunerta, který jej od útlého
mládí učil základům hudby a hře na housle. Poté byl žákem Josefa Richtera,
u které se učil varhanní a klavírní hře. Studoval gymnázium v rodišti a pokračoval
ve studiu hry na varhany u dómského kapelníka Josefa Drechslera ve Vídni.
V l. 1828-57 byl varhaníkem v kostele sv. Mořice a poté působil v arcibiskupském
chrámu. Zároveň zastával funkci věžného trubače do r. 1852. Vystupoval též jako
klavírista a byl vyhledávaným učitelem varhanní hry. Zemřel 31. 5. 1861.
(Československý hudební slovník. 1. Praha 1963, s. 791. * Studie z kulturních dějin střední
a severní Moravy. Přerov 1942, s. 650.)
Před 160 lety – dne 23. října 1853 se narodila v Tovačově
Františka Xavera Ernestina BĚHÁLKOVÁ, významná průkopnice hanáckého národopisu, sběratelka lidových písní
a tanců, krojů, i keramiky.
Pocházela z učitelské rodiny. Protože její rodiče zemřeli v r. 1859, vzal si ji a dva
mladší bratry na vychování strýc, bratr její matky, P. Theodor Mayer (1829-1909),
jehož zásluhou získala Xavera základní vzdělání. Krátce žila v Troubkách a poté se
vrátila do rodiště, kde se u rektora Jana Loyky naučila německému a francouzskému jazyku i hře na klavír. Ucelené odborné vzdělání pak získala na vyšší
dívčí škole v Praze, kde se seznámila se sestrami Braunerovými. Malířka Zdenka
Braunerová (1862-1934) se sestrou Annou navštěvovala o prázdninách Tovačov
a podnítila zájem Xavery, sbírat a studovat staré hanácké výšivky a lidové kroje.
Její sbírka lidových výšivek neunikla pozornosti olomouckého kanovníka Ignáta
Wurma (1825-1911), který v r. 1884 zavezl rodinu Wanklovu do Tovačova ke
slečně Běhálkové. Zde pak bylo ustanoveno, že pro muzeum se budou sbírati.
Soustavná součinnost F. X. Běhálkové, učitelky ručních prací, s českým Vlasteneckým spolkem muzejním v Olomouci (1883) vyústila dne 1. 1. 1885 první
výstavou moravského národního vyšívání v Olomouci, o kterou se nejvíce, kromě
již zmíněných, zasloužili i profesor Jan Havelka (1839 – 86) se svou chotí Vlastou,
roz. Wanklovou (1857-1939). Xavera Běhálková se věnovala také sběru keramiky,
dokladů o zařízení hanáckého obydlí a zapisování zvykosloví z Tovačovska. Spolu
s Lucií Bakešovou (1853-1935), dcerou MUDr. J. Wankla, se podílela na průzkumu
taneční a písňové tvorby prostého hanáckého lidu. Téměř sto zápisů písní a tanců
poslala koncem let osmdesátých prof. Františku Bartošovi (1837-1906), z nichž
byla jen část otištěna v Bartošově sbírce v r. 1889. V témže roce vytvořila F. X. E.
Běhálková v Tovačově lidový taneční soubor, s nímž vystupovala nejen v rodišti,
ale i v Brně a jiných moravských městech. Domácí tance nacvičovala podle autentických podání pamětníků. Zaujaly Leoše Janáčka (1854 -1928) natolik, že některé
harmonizoval a navštívil také několikrát Tovačov. Některé tance vydal ve sbírce
Národní tance na Moravě (Brno r. 1891 a 1893). Národopisná sbírka F. X.
Běhálkové byla základem k expozici hanácké jizby na Národopisné výstavě
v Praze r. 1895. Znalostí a zkušeností Xavery Běhálkové si vážil zejména Leoš
Janáček, jejichž vzájemná korespondence trvala do r. 1905. Její celoživotní sna-
žení však nebylo pochopeno v rodišti, kde jí mnozí považovali za podivínku.
Zemřela 23. 4. 1907 a byla pohřbena na tovačovském hřbitově do rodinného
hrobu. Po její smrti zakoupilo její sbírku prostějovské muzeum, část krojové sbírky
je v olomouckém muzeu a v r. 1996 byla v Muzeu Komenského v Přerově otevřena
národopisná expozice Hané a Záhoří.
(Bečák, J. R.: Lidové umění na Hané. Velký Týnec 1940. * Československý hudební slovník. 1.
Praha 1963, s.70. * Hýbl, F.: Hanácká etnografka F. X. E. Běhálková. In: Lidový oděv a tanec na
Hané. Přerov 1998, s. 239-250.)
Před 30 lety – dne 25. října 1983 zemřel v Olomouci PhDr.
Jaromír STŘÍŽ, spisovatel a kulturní pracovník.
Narozen 12. 1. 1923 v Muglinově u Ostravy. Po maturitě na reálném gymnáziu
v Přerově v r. 1942, byl totálně nasazen do továrny na letadla ve Freinburgu. V září
1944 byl zatčen gestapem a obviněn z protiříšské činnosti, ale pro nedostatek
důkazů byl po měsíci propuštěn. V červnu 1945 se přihlásil na studium FF UK
v Praze, obor estetika a literární věda. Po vzniku Palackého univerzity přišel
v r. 1947 do Olomouce, kde ukončil studia v r. 1950 disertační prací z oboru teorie
filmu. V období vysokoškolských studií působil v redakci časopisu Umělec (1945 1947) a v l. 1947 - 53 hojně publikoval v olomoucké Stráži lidu jako filmový recenzent. Po promoci se oženil a nastoupil vojenskou presenční službu, z níž byl ze
zdravotních důvodů předčasně propuštěn. Pak pracoval v Bruntále jako knihovnický inspektor, 1954-55 v Krajské knihovně Olomouc jako metodik a pěl let
jako krajský inspektor kultury. Po zániku krajů byl k 1. 7. 1960 jmenován ředitelem
Okresní knihovny v Olomouci, kde působil deset let. Básně publikoval časopisecky zejména v Literárních novinách a brněnském periodiku Host do domu.
Odborné články z filmové a divadelní kritiky vycházely v časopise Tvorba. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze na úpravě lidových pohádek. Na svém kontě
má dvě knihy pro děti a mládež - Ztracená stopa (1956) a Největší kouzelník
(1959). V lednu 1971 byl odvolán z funkce z politických důvodů a byl jmenován
vedoucím regionálního oddělení, které vzniklo v červenci 1970. Vypracoval
základní koncepci spolu s pracovníky vědecké knihovny v Brně a v Českých
Budějovicích. Bohužel byl po roce a půl opět přeložen na pobočku a tak základní
tezi nemohl převést do praxe.
Před 200 lety – dne 28. října 1813 zemřel v Olomouci
František Konrád BARTEL, profesor matematiky a vynálezce.
Narodil se 14. 7. 1750 ve Vejprtech. Po maturitě na gymnáziu ve Slavkově odešel
do Prahy na Karlovu univerzitu. Zde studoval filozofii, matematiku a práva.
V r. 1779 se stal mimořádným profesorem matematiky a v r. 1782 byl jmenován
řádným profesorem na lyceu v Olomouci. Roku 1790 sestrojil klávesnicovou harmoniku s pohonem hřídele a dvěma pedály. Vynález věnoval císaři. Svůj nástroj
podrobně popsal a zakreslil ve třech publikacích, které vyšly v němčině v Olomouci a v Brně (1796, 1798 a 1799).
(Československý hudební slovník. Praha 1963. s. 51. * Kurfirst, Pavel: Hudební nástroje.
Praha 2002,s. 422.)
Před 100 lety – dne 28. října 1913 se v Kelči narodil Prof.
MUDr. Zdeněk KOJECKÝ, DrSc. – lékař internista a vysokoškolský pedagog.
Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity absolvoval v Brně. Po promoci nastoupil
do nemocnice v Hranicích. Brzy však přešel do Zemských ústavů v Olomouci, kde
nastoupil u primáře MUDr. Blatného. Specializoval se na gastroenterologii
a výživu. Zprvu byl zástupcem primáře. V l. 1954-83 byl přednostou II. interní
kliniky FN v Olomouci, od r. 1963 vedoucí Katedry chorob vnitřních LF UP v Olomouci. Zrekonstruoval bioptickou střevní sondu. Jako předseda Čs. gastrologické
společnosti se podílel na organizaci sjezdů a výměny zahraničních odborníků.
V důchodovém období rád navštěvoval literární večery, divadlo, koncerty
Moravské filharmonie a Spolku pro komorní hudbu. Zemřel 21. 2. 2008 v Olomouci.
(Šimek, I.: Prof. MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. – 85 let. In: Vnitřní lékařství 1998,44, č. 12,
s.736.; Hejtmánek, M.: Prof. MUDr. Zdeněk Kojecký – 85. narozeniny. In: Žurnál 27.11.1998,8,
č. 11; Ehrmann: Za profesorem Kojeckým…In.: Vnitřní lékařství, 54, č. 3 (2008). s. 308–309)
Připravila Hana Ševčíková
Vzpomínky
Vojtěch Hrudník Podzim býval na
dědinách velmi náročný na práci. V září se sklízely brambory a v říjnu cukrovka. Den se podstatně krátil, rádo se
také zhoršilo počasí. Pár dní deště zpomalovalo ruční práce v poli a odvoz cukrovky. Vyorávání řepy dobytkem, vytřepávání a skládání na hromádky, potom okrajování listí širokými noži, nebo
osekávání listí malými srpy, to všechno
byla práce náročná. Okrajovat pomáhaly hlavně starší ženy, u hromádek
klečely nebo seděly na pytlech naplněných slámou. A když byla zem mokrá, zpomalovalo to také odvoz z pole
k cestám a do cukrovaru. Řepa se z Týnce vozila do cukrovaru v Holici na ráfových vozech potahy koňskými i kravskými. Koňská fůra mívala průměrně
30 metráků, kravská do 20 metráků.
Někdy byla řada formanů v Holici až po
hřbitov, popojíždělo se i 40 minut, něž
se zvážilo a řepa složila na kanál. Z cukrovaru formani vozívali domů řepné
řízky, krmení, které se po vrstvách se
skrojky (listím) ukládalo do vyzděných
dolů na dvorech k zakvašení. Řepnou
siláží se krmilo i půl roku, od prosince
do června. Intenzivní pěstování cukrovky v 2. polovině 19. století, dostatek řepné siláže, setí pícnin (vojtešky
a jetele) způsobilo, že se na Hané nemusel již vyháněn dobytek na pastvu.
Finanční příjem za cukrovku dovolil hospodářům nakupovat stroje, opravovat
chlévy, stodoly apod. Také přibylo
z dědin studentů, rodinné rozpočty to
dovolovaly. Mužská mládež z Týnce
chodívala do zimní zemědělské školy
v Olomouci a dívčí zase chodívala k řádovým sestrám, učila se vaření, zava... pokračování na straně 6
6
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
Pověst o tom, jak v Čechovicích mají kříž, co přichází k obci blíž
Jaroslav Chytil Pátrat po týneckých
pověstech a vyprávěnkách není snadné, ale „vy dolovat“ něco podobného
o Čechovicích vyžaduje notnou dávku
štěstí. Do konce i pilný až zhánčlivý
František Dočkal nebyl v tomto příliš
úspěšný a jeho „úlovky“ i pár poznámek na toto téma mají původ nejspíše
v skrovných materiálech po paní učitelce Stavělíkové. Tudíž nezbývá nic
jiného, než projít staré obecní protokoly Týnce i Čechovic, prolistovat virtuální matriky a alespoň „hrubou nití“
dát dohromady příběhy, jako je ten
dnešní.
Pověst vypráví, že na bývalém katastru Čechovic, ale v těsném sousedství
katastru Týnce, stojí „od nepaměti“
kříž postavený zde památce nějakého
velkého neštěstí, o čemž prý svědčila
i plechová tabulka s nápisem v německém švabachu a začínajícím „O ihr Aile
die ihr vorbeigehet an Wege…“, tedy
česky přibližně: „Ó vy všichni přicházející po této cestě…“ a končící upozorněním, že nikdo cizí neporozumí zármutku a bolu pozůstalých po obětech.
(Paní doktorko V., blahosklonně nás
přezkušující z němčiny, hluboce se
omlouvám za ten výtvor!)
Tabulka však vzala za své kolem roku
1888 spolu s křížem „an vichrem nevídaným a dělostřelbou bezohlednou do
Spálivé za své vzal“. Tudíž výsledek
pátrání je, že kříž byl dřevěný a v roce
1888 byl již velmi chatrný, a ze zmínky
o Spálivé lze vyčíst, že to nebyl jiný,
než ten, co stával a stojí u cesty z Čechovic do Velké Bystřice vpravo.
Někoho možná zarazí zmínka o dělostřelbě a bude se ptát, jaká že dělo
střelecká palba a za jaké války zde
měla probíhat. Pro mnohé to bude
objev, ale údolíčko okolo ještě úzkého
potoka Beroňky sloužilo až do 90. let
19. století jako cílová plocha zprvu pevnostního, po zrušení olomoucké pevnosti i polního dělostřelectva!
Leč vraťme se ke kříži, jeho příběh není
ani zdaleka u konce. Po vyvrácení kříže
nastalo jednání „obecních tatíků rádních“, jak kříž obnovit - o tom nebylo žádných pochyb, ale hlavně kdo
to bude „tintili“, jak se nechali slyšet
plátci z Čechovic. Než dojde k rozumné
dohodě, vyšlou obě obce nádeníky
k odstranění pozůstatku kříže a vůbec
úpravě okolí.
Tož bylo rozhodnutí, že z Týnce nádeníci Knobloch, Zlámal a jako „palir
a dohližitel“ vojenský vysloužilec
Bouda. Čechovice poskytly Dohnálka
a Petružela. Výše uvedená sestava
ohlédla místo, nádeníci sebrali
ztrouchnivělé dřevěné zbytky a „pak
se to stalo!“ Čechovští, hlavně asi
Petružel, vytáhli z batohu „kote
praseči“. Chápej to jako usekané dolní
části prasečích nožek (také se z nich
dělával rosol) a „zhrnovše tyto třisky
posvátné, jenž Krista Pána nesl, oheň
přihotovils a kote tyto jaly se od štětin
opalovati a upekati!“ Obecní výboři se
při psaní tohoto zápisu museli otřásat
hrůzou, bylo to něco neslýchaného
a rouhavého!
Foto: P. Peňaška
Kříž, co přichází k obci blíž
„A co palir Bouda činil? Ničeho nečinil,
dýmku dlouhou vojenskou si pokuřo-
Vzpomínky
... dokončení ze strany 5
řování, šití, dále se vzdělávala v kultuře, historii a ekonomice. Doma jsme se
o tom přesvědčovali u naší maminky,
stařenky a dalších hodpodyň v příbuzenstvu.
Přídám vzpomínku na podzim rok
1953. Jako starší školák a starší ministrant chodíval jsem denně ráno,
i osudného 29. října těsně po šesté
hodině do kostela. Zazvonil jsem na
faře, dostal jsem klíče, otevřel kostel,
všechno připravil k ranní mši, která bývala v půl sedmé ráno. Ten den mně
bylo divné, že je fara celá osvětlená.
Zvonit jsem musel několikrát. Konečně
se pootevřely dveře, ale neotevřela
farní hospodyň Poldynka. Cizí chlap se
mně zeptal, co chci. Řekl jsem mu, že
jdu pro klíče, abych otevřel kostel. Hrubě mě odbyl, že dnes nic nebude, ať
val,“ píše se v protokole. Naštěstí jel
okolo „nejaké Klotscha hadliř praseči“
a ten zakročil. Malé ohniště rozkopal
a vodou ve „štandliku“ na voze majícím vše uhasil. No a vše vzápětí hlásil
starostovi v Čechovicích, jeho kolegovi
v Týnci a kostelníkovi Kubíčkovi.
jdu domů, a dveře zavřel. Vrátil jsem se
domů, řekl rodičům, co se stalo. Maminčina reakce byla: „Proboha, přešle
zavříť pana děkana!“ Byla to pravda.
Ještě dnes vidím tu spoušť na faře,
když jsem tam za dva dny přišel. Na
vlastní oči jsem viděl, jak se budoval
nový společenský lidově-demokratický
řád. Týnecký farář P. František Šoupal si
pobyl v kriminálech do roku 1960. Okolo roku 1970 jsme ho několikrát navštívili v Pivíně, kde krátce - do r. 1972 působil. Duchovně stále týž. Zastřený
hlas a tělesná opotřebovanost však
prozrazovala, co v kriminálech zažil.
Přes dvacet let máme svobodu. Vadí mi
ale, když slyším někoho říkat, že za
komunistů bylo lépe. Ať neurážejí tisíce
takových lidí, jako byl P. František Šoupal!!!
Úřední reakce byla ale vcelku mdlá.
Všichni se nad tím pohoršovali, ale
vzkázat pro četníky „by v řetazech
v šatlavu odvedeni byli“ se neuskutečnilo, nádeníci včetně „palira“ Boudy se
dopustili jen skutku morálně odsouzeníhodné, ale ne trestného činu. Svobodník c. k. armády ve výslužbě Bouda
se hájil tím, jak v Itálii ve válce kruté
často i trosky oltářů byly na ohništích
spalovány pro ohřátí a vaření menáže,
tedy stravy…
Nakonec „palir“ Bouda byl jako jediný
potrestán a to tím, že mu nebyl prodloužen pronájem trávníku pod Hra-
diskem. Hůře dopadl udavač Klotschka, kterého „kdosi“ přepadl u obecní skály, „násilí mu kopáním a bitím
bylo učiněno, mnoho boulí měl a jak
uvádí doslovně aji šňopák rozražený“.
Ale to není konec historky, děj běžel
dále. Obě obce se dohodly na postavení nového důstojného kříže z dubového dřeva. Nejlepší duby vhodné k tomuto účelu rostly v lese Království,
majetku to města Olomouce. Na prosebnou supliku o „levnějším“ poskytnutí dřeva na kříž magistrát v Olomouci
(cituji) způsobem odmítavě velkopanským, jazyk český byl úmyslně zkomolován a tím dáno najevo, že prosba
by měla být napsána německy.
I další pokusy koupit kvalitní dubové
kmeny byly neúspěšné a tak pomyslný
trn z paty vytrhl obcím nějaký „Žed
německý“, který promptně dodal oba
požadované kmeny. Naskytnuvší se
otázku, zda kupovali ten další kmen do
zásoby je odpověď snadná: dřevo na
kříž byla i tehdy nákladná investice
a nemohlo se spoléhat na jeden kus
materiálu.
Příprava kříže k výrobě byl malý obřad.
Nejprve se dubový kmen nahrubo
otesal, pak se potřel kravinci s olejem
a uložil někam pod vodní hladinu, aby
se došlo k zatažení prasklin, něco jako
penetrování. Teprve nejméně po dvou
letech byly kmeny vytaženy z vody,
očištěny a opět otesány, tentokrát již
téměř do definitivního tvaru. Další rok
bylo dřevo přemístěno někam „na huru
bezpečnou a suchou“ k závěrečnému
vysušení a pak konečné úpravě. Jak
prameny uvádí, ani toto ošetřování
nezajištovalo 100% úspěch. Tak tomu
bylo i u zde popisované činnosti. Obě
dřeva měla po vysušení ně kolik puklin
a mistr „křížař“ z Chaloupek jménem
Bieberle to považoval za osobní neúspěch. Nakonec bylo tělo nového kříže
nějak načepováno (čep jako způsob
upevnění) a v Čechovicích postaveno.
Když už jsme u té techniky namáčení,
tak kříž byl „močen“ v náhonu vedoucím z Prečanova mlýna a to, „pozdyl
vodopádu mlynskyho“.
Takže asi za další dva roky byl kříž
instalován a (prý) se začaly dít podivné
věci. Dělo se to vždy o Velikonocích na
Velký pátek odpoledne. Ač jinde bylo
klidno, nad Beroní u Spálivé byla krátká bouřka se silným hřměním. Některým prý se zdálo, že po tomto hřmění
byl kříž jakoby opálen ohněm. Když lidé
přišli blíže a bedlivě si úpatí kříže prohlédli, tak měli dojem, že křížem někdo
viklal, vytáhl jej ze země a znovu
zarazil asi tak malý krůček vedle. Tedy
směrem k Čechovicím.
Pověrčiví až někdy i bigotní lidé, kterých bylo v obci vždy několik, to považovali za Boží znamení. Ke všemu prý
se nádeník Petržela na smrtelné posteli
přiznal, že míval vidění a nějaký velebný anděl mu vytýkal, že to byl on,
kdo donesl tehdy ony vepřové „kote“
a chtěl si je opalovat a opékat na zbytcích svatého kříže.
Nejen Petrželu, ale celé Čechovice za
to stihne spravedlivý trest: každý Velký
pátek za hřmění postoupí kříž blíže
k hříšným Čechovicím. No a když dojde
až na náves ke kostelu, pak nastane
poslední zúčtování a konec světa… Tak
si to krátkými hesly napsala paní učitelka Stavělíková.
Místní skupina Červeného kříže v Čechovicích
pořádá 9.listopadu
ZÁJEZD DO POLSKA
Odjezd v 5.00 hodin ráno a návrat kolem 15.00 hodiny odpoledne
Cena zájezdu 150,- Kč
Přihlášky podávejte k pí. Vyhlídalové
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Otázka pro...
Lucii PEŇAŠKOVOU, spoluorganizátorku Vánočního jarmarku 2013
Luci, jak daleko jsou přípravy na
charitativní Vánoční jarmark
2013? Na co všechno se mohou
návštěvníci již dnes těšit?
Přípravy na letošní Týnecký charitativní jarmark jsou v plném proudu. Od
srpna pilně pracujeme na tom, aby se
hostům na jarmarku líbilo. Momentálně dáváme dohromady konečný
seznam prodejců a vystupujících, chystáme dekorace, zajišťujeme materiál, který je potřeba na organizaci
jarmarku.
Dali jsme si pár předsevzetí... Chceme
rozšířit počet prodejců a zaměřit se na
kvalitní výrobky, ruční výrobky, regionální zboží atd. Každého prodejce
pečlivě vybíráme. Momentálně máme
přihlášeno cca 35 prodejců. Můžete se
těšit na zboží od hraček, drogerie,
čajů, kosmetiky, koření, svíčky, koupíte valašské frgály, sýry, slaměné
ozdoby, sušené aranžmá, textilní
zboží a mnoho dalšího. Pro návštěvníky bude také připraveno bohaté
občerstvení, od grilovaných dobrot
přes přesnídávkové polévky až po pravou italskou pizzu přímo z pece.
Také jsme si trochu pohráli s kulturním
programem a musím říct, že jsme měli
pomalu problém všechny vystupující
do času vyměřeného na zábavu vtěsnat. Můžete se těšit např. na skupinu
Stracené ráj, na pěvecký sbor Cassiopea, na skupinu historického šermu
Dragers, na Železného Zekona, a když
to vyjde, tak na jednu velkou sportovní
hvězdu a mnoho dalších. Celý jarmark
začne vypuštěním balónků splněných
přání pro nemocné děti a bude ukončen rozsvícením týneckého vánočního
stromu, který nám poté bude svítit
v naší obci po celý advent.
Letošní novinkou je také to, že výtěžek
této akce půjde na celou dětskou kliniku. Budeme tak pomáhat nejen
dětem na dětské hemato-onkologii,
ale třeba i dětem s cystickou fibrózou,
dětem po úrazech, všem dětem, které
jsou nebo někdy budou hospitalizované na dětské klinice.
Letošní jarmark se bude konat 23. listopadu. Těšíme se na vaši návštěvu
a moc děkujeme za vaši pomoc.
Vánoční jarmark
Velký Týnec
areál zámecké zahrady
23. listopadu od 10°° hodin
7
Jednostranný pohled na svět
v podzimu dvacetiletýma očima
Eva Zdráhalová Jsem ročník 1993.
Splachovací záchod, baterie, žárovky,
auta, tramvaje, bicykly, ústřední topení, teplou sprchu nejméně jednou
denně, jemný, hebký toaletní papír,
ledničku, hypermarkety, to všechno
pokládám za věci samozřejmé a na
světě jsou podle mého názoru od pradávna. (Pro neinformované: pradávno
pro mne začíná Velkým třeskem a končí
mým narozením). O mobilech přeci jen
uvažuji jako o výdobytku týkajícího se
posledních pár let stejně jako o iphonech, noteboocích a čtečkách. Nad nimi zůstává rozum stát a člověk nevyjde
z údivu. A však jsou tu i ty věci prehistorické, dávné a pradávné, nad jejichž
existencí už jen málokdy polemizuji.
Letošní podzim mi ale nasadil ohromného brouka do hlavy.
Co bylo první? Dráty, nebo vlaštovky?
Seděla jsem zrovna u snídaně a tak
jsem měla čas lelkovat a dívat se z okna na podzimní scenérie sklizených
družstevních polí a sloupů vysokého
napětí za naším domem. Vždycky se
těším na vlaštovky, jak budou jedna
vedle druhé sedět na drátech zrovna
tak jako teď a budou plánovat dlouhou
cestu na jih a přitom budou vypadat
jako zápis v notovém sešitě. Typický,
leckdy v literatuře zmiňovaný obraz
podzimu. Líbezný a lyrický. V té chvíli
však napadený otázkou, která se zaobírala historií oněch sloupů a vlaštovek, jimž sloupy poskytují náramný
rozhled po krajině - kde sedávaly v dobách, kdy ještě v domácnostech
a v celých obcích večer panovala opravdová tma, kdy neexistovaly továrny
plné strojů, kdy slovo elektřina ještě
neexistovalo? Byly vůbec vlaštovky?
Neobjevily se na světě až poté, co spatřily světlo světa sloupy vysokého napětí? Či sedávaly na prádelních šňůrách a více trénovaly svého pamatováka, jestli vůbec ještě znají cestu na
jih? Nebo plánovaly v korunách stromů? A odlétaly vůbec? A byl teda
podzim? A zima? Nebo to bylo ještě
úplně jinak?
Bohužel jsem jen mladé děvče neznající minulost, tu minulost mně vzdálenou podobně jako ten Velký třesk.
Odpověď tudíž nemám. A však došla
jsem k závěru, že až dnes, když máme
elektřinu, můžeme být svědky těch
poetických obrazů podzimu s vlaštovkami. Lidé dřív museli mít náramně
smutný život. My máme možnost celé
dny hledět na televizi plnou seriálů
o opravdovém životě, chodit spávat,
když slepice vstávají, skládat nádhernou elektronickou hudbu, hrát na
elektrické kytary, piana, kterým se
přece ty obyčejné nevyrovnají, strávit
svůj drahocenný život v realitě utvořené v našich počítačích, sociálních
sítích, dotykových mobilech...
Sloupy elektrického napětí nám daly
tolik, že už si ani těch vlaštovek venku
nemáme čas všimnout.
Rodinné centrum Čmelda pomohlo mnoha maminkám
Ve Společenském domě se 12. 9. 2013
konala konference na téma sladění
pracovního a rodinného života.
Konferenci pořádalo rodinné centrum
Čmelda, jako realizátor projektu „Chci
být maminkatelka - maminka a podnikatelka!“ CZ.1.04/3.4.04/54.00001,
který je financován z operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.
Realizace projektu trvala tři roky a jeho
cílem bylo pomáhat maminkám s dětmi předškolního věku formou vzdělávacích kurzů, seminářů, ale i přípravou
dětí na mateřskou školu a individuálním hlídáním.
Bez pochopení a podpory našeho starosty PhDr. Petra Hanušky, Ph.D. a obce by Rodinné centrum Čmelda nevzniklo, ba ani by nemohlo fungovat.
Konference se účastnilo 41 zájemců
z řad maminek, ale i odborné a laické
veřejnosti. Maminkám, které měly
s sebou malé děti, jsme zajistili hlídání
ve Čmeldovi, aby se mohly účastnit
a zapojit do diskuse. Přítomni byli
seznámeni s cíli a dosaženými výsledky projektu. Hosty na konferenci, kromě našeho pana starosty, byli mj.
analytik Úřadu práce Olomouc, zástupce Krajského úřadu Olomouc,
místostarosta obce Hlubočky, psycholožky z Rodinného centra Heřmánek
v Olomouci. Zájem vyvolal příspěvek
paní Hanky Lexové, místní podnikatelky, která provozuje obchůdky se
smíšeným zbožím ve dvou obcích
a současně staví malometrážní byty
k pronájmu. Tato maminka, dnes již
dospělých tří dcer, které podnikají s ní,
je příkladem vytrvalosti a píle přes
všechny nesnáze, které ji v životě potkaly. Vytrvat a nevzdávat se, znělo
příkladem i pro jiné přítomné maminky, které se rozhodují, jak dál po rodičovské dovolené.
Na konferenci se nastínila i budoucnost
rodinných center, tj. zda jejími klienty
budou jen rodiče s dětmi nebo i jiné
cílové skupiny z populace. Naše obec,
na rozdíl třeba od Olomouce, nemá
problém s úbytkem obyvatel.
K 1. lednu 2013 měl Velký Týnec o 1/3
obyvatel více než před 22 lety, tj. v roce 1991. Buďme rádi za příliv mladých
lidí, kteří v Týnci nacházejí nový domov. To má vliv na věkovou strukturu
obyvatel. Jestliže v Olomouci dochází
k výraznému demografickému stárnutí
populace, kde na 100 dětí ve věku 0-14
let připadá 125 seniorů ve věku 65 a více let, tak ve Velkém Týnci na 100 dětí
připadá 71 seniorů. Velký Týnec je tedy, oproti jiným obcím, z hlediska věkového složení trvale bydlících obyvatel „mladou obcí“. Je to jen díky
koncepci a dlouhodobým cílům obce,
které jsou postupně naplňovány. Rodinné centrum Čmelda má tak i do
budoucna zajištěnou klientelu.
Záznam z konference a jednotlivé příspěvky budou ke zhlédnutí na webových stránkách projektu: http://
maminkatelka.cmelda.info v průběhu
října 2013.
Realizace projektu spočívala v podpoře
sladění rodinného a pracovního života
formou vzdělávacích kurzů (právo,
marketing, daně, podnikatelský plán,
sociálního/zdravotního pojištění)
a v péči o děti formou miniškoličky
a individuálního hlídání. Projekt nabídl
podporu rodičům, kteří se chtějí aktivně zapojit na trhu práce a i nadále
pečovat o své děti.
Kurzy a semináře byly realizovány v letech 2011 – 2013 ve Velkém Týnci, ve
Velké Bystřici, v Olomouci a v Šumperku.
Z Velkého Týnce a jeho částí (Čechovice, Vsisko) získalo podporu celkem
53 maminek. Celkem se do projektu
zapojilo 294 osob.
Jeden z výstupů projektů – elearningový portál - je zdarma přístupný na
adrese http://portal.cmelda.info a naleznete zde vytvořené výukové bloky
společně s videovým zpracováním jednotlivých lekcí. Můžete si studovat dle
Foto: Petr Hanuška
svých časových možností a kdykoliv se
k jednotlivým tématům vrátit. Každý
modul je po prostudování ukončen závěrečným testem, kde si můžete ověřit
svoje znalosti. Test je zcela dobrovolný.
Po absolvování testu obdrží studující
na email certifikát. O čem vlastně portál je, co obsahuje a jak se s ním pracuje je zpracováno ve videu na první
registrační stránce portálu. Portál bude
přístupný i po ukončení projektu 30.
10. 2013.
Petra Andrýsková,
RC Čmelda
8
Duchovní slovo, Články, dopisy, úvahy, komentáře
Růženec Panny Marie
Růženec Panny Marie je oblíbená modlitba mnoha lidí, světců. Učitelský
úřad církve k ní často vybízí. Pro svou
prostotu a hloubku zůstává i ve třetím
tisíciletí velmi významnou, určenou
k tomu, aby přinášela ovoce svatosti.
Růženec má totiž mariánský charakter, ale je modlitbou s christologickým
srdcem. Při vší střízlivosti svých prvků
obsahuje v sobě hloubku celého poselství evangelia, jehož je jakoby
shrnutím. V něm zaznívá jako ozvěna
Mariina modlitba, Její věčný Magnificat
za spásné dílo vtělení, které se započalo v Jejím mateřském lůně. S ním
vstupuje křesťanský lid do Mariiny školy, aby se dal vést k rozjímání o kráse
a prožitku Kristova života a hloubce
Jeho lásky.
Skze růženec získává věřící hojnost
milostí, jako by je přijímal přímo z rukou Matky Vykupitele. Svatý otec Jan
Pavel II. napsal, že nevynechal žádnou
příležitost, aby nevybízel k časté modlitbě růžence. Od doby mého mládí
měla tato modlitba důležité místo
v mém duchovním životě. Růženec mě
provázel ve chvílích radosti i zkoušek.
Svěřil jsem mu mnoho starostí, vždy
jsem v něm našel útěchu.
Na pozadí slov Zdrávas Maria procházejí před očima duše nejdůležitější
události z Ježíšova života. Tvoří spolu
radostný, bolestný, slavný a též i růženec světla, který nás tak říkajíc
přivádí k živému spojení s Ježíšem
skrze Srdce Jeho Matky. Současně může naše srdce do sledu těchto růžencových desátků zahrnout všechny
záležitosti, které utvářejí život jednotlivce, rodiny, národa, církve a světa;
osobní záležitosti i záležitosti bližních
a těch, kteří nám stojí nejblíže, kteří
nám leží na srdci.
Četná znamení ukazují, jak velice chce
Panna Marie chce skrze tuto modlitbu
projevit svou mateřskou starostlivost.
To ukazuje ze zjevení roku 1858 v Lurdech a 1917 ve Fatimě.
Svatyně na těchto místech jsou cílem
četných poutníků, kteří zde hledají
útěchu a naději.
Kdo se modlí svatý růženec a žije podle
něj, bude zachráněn.
(Použito myšlenek z listu Jana Pavla II.)
Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
TÝNECKÉ LISTY
Skautské okénko
Potáborové setkání v Ratiboři
Ve čtvrtek 22. srpna jsme měli sraz na
vlakovém nádraží v Olomouci, vyráželi
jsme na potáborový sraz za našimi
kamarády do Polska. Tentokrát jsme
jeli jen ve dvojici, ale i tak jsme se moc
těšili. Vlakem jsme dojeli až do Bohumína, kde jsme měli chvíli čas, a tak
jsme si ještě stihli nakoupit jídlo a porozhlédnout se trochu po Bohumíně.
Poté jsme se pomalu vydali k hraničnímu přechodu do Polska. Šli jsme
pěšky, protože vlak, který spojoval
Bohumín s Polskem, už nejezdí. Když
jsme došli na nádraží do Chalupek,
měli jsme chvíli čas, a tak jsme ho vyplnili hraním na kytaru. Poté jsme nasedli do vlaku, a jeli směr Ratiboř. Zde
už na nás čekaly holky Zuza a Ada.
Spaní bylo naplánované v zahradě
u Zuzy. Dorazili jsme právě včas, abychom postavily stany, protože už se
začalo stmívat. Ještě téže noci jsme se
stihly projít do města. Druhý den ráno
po snídani jsme se vydali do nedalekého města Rybnik, podívat se na památky. Cesta Vlakem trvala něco přes
hodinu, ale bylo to nějakých 40 km.
Polské dráhy PKP zkrátka pořád zaostá-
vají. Dorazili jsme do Rybnika, a šli
jsme se podívat na náměstí, které bylo
velmi krásné. Poté naše kroky následovali do obchodní galerie. Naobědvali
jsme se a poté jsme chtěli jít do kina,
ale ujel by nám vlak, takže nic z toho
nebylo. Dojeli jsme zpět do Ratiboře,
chvíli jsme si sedli na zahradě a plánovali jsme další podzimní akce, které
bychom mohli podniknout spolu s našimi oddíly. Přišla řeč na Obnovu Staré
Vody a terénní závod, který bude pořádat družina Černých panterů. Předběžně jsme se dohodli, že se pokusíme
zúčastnit. Další den byl odpočinkový,
protože pršelo. Alespoň jsme udělali
výstavu grafik Ladislava Ruska - Šamana , na kterou se přišlo podívat pár
místních skautů. Odpoledne jsme si zahráli pár her a pobavili jsme se o zážitcích z tábora. Čtvrtý den byla neděle, a to znamenalo odjezd domů.
Moc vlaků o víkendu nejezdí a tak nás
Zuzin táta odvezl na nádraží do Bohumína. Za to mu moc děkujeme. Počkali
jsme na vlak, zamávali jsme a jeli jsme
spokojeně domů. Jen více takových
akcí.
Terénní závod Szarych Szeregów
(Šedých zástupů)
Foto: farnost Velký Týnec
Přespolní běh
V pondělí 30.9.2013 se v Olomouci
konal závod v přespolním běhu.
Závodili i zástupci ZŠ Milady Petřkové
Velký Týnec.
Žáci běželi v kategoriích: mladší žáci,
mladší žačky, starší žáci a starší žačky.
Další kategorie, kterých se ZŠ
neúčastnila byly kategorie středních
škol. Trasa běhu byla:začátek na
stadionu Lokomotivy Olomouc, dále
pak parkem a zpátky na stadion.
Každá vyšší kategorie měla parkovou
část delší. Mladší žačky měli trasu
dlouhou 1500m. Za mladší žačky jsem
běžela i já. Mladší žáci běželi taktéž
1500m. Starší žáci a starší žačky běželi
3km.
Byl to závod družstev a týnecká
družstva dopadla velice dobře.
Chlapci v kategorii mladších žáků
postoupili z druhého místa na krajské
kolo , které se bude konat 10.10.2013 v
Jeseníku.
Andrea Krejzlíková 7.A
Z Olomouce jsme vyrazili vlakem do
Katowic. Poté jsme pokračovali do
Poraju, kde to mělo všechno začít.
Sešlo se nás asi něco okolo 300 skautů,
což je velmi dobrý počet. Já a můj
kolega Martin, jsme byli už předem
domluvení, že budeme v hlídce s našimi dlouholetými přáteli z Ratiboře.
Úkolem pro všechny hlídky bylo dojít
pěšky do 5 kilometrů vzdálené školy,
kde jsme měli spát. Bez nejmenších
problémů jsme dorazili do školy, a ubytovali jsme se. Ještě tutéž noc byla hra,
která trvala až do pozdních nočních
hodin. Další den ráno, jsme se vzbudili
okolo deváté hodiny, nasnídali jsme se
a šli jsme závodit. Naším úkolem bylo
ujít trasu 30 km do osmnácté večerní
hodiny. Na trase nás čekala různá za-
dání na téma Szare Szeregi. A kdo to
vůbec byli Szare Szeregi (Šedé zástupy)? Byly to Skauti v odbojové organizaci za druhé světové války. Byla tajná
společnost, protože tehdy nebyl skaut
povolen. Členové bránili svoji vlast
a roznášeli skautskou poštu. Tolik alespoň málo o Szarech Szeregach. Unavení po těžké trase jsme okolo 19 hodiny došli na oběd. Poté nás autobusy
převezli na místo, kde se konala pietní
akce právě na památku Szarych Szeregach. Poté jsme jely zpátky do školy,
kde byl turnaj ve volejbalu, na kterém
jsme obsadili krásné 3. místo. V neděli
jsme si zabalili věci, rozloučili se
s ostatními. Odjeli jsme zpět do Olomouce a další úspěšný víkend byl za
námi.
Říjnové Skautské okénko připravil Petr Denk, 2. oddíl Poutníci, Čechovice
Výlet do Olomouce
Žáci osmé třídy se s paní učitelkou Miladou Jančíkovou a Martinou Šilberskou vydali 19.září 2013 na výlet do
Olomouce. Několik dní před výletem
jsme se rozdělili do skupinek po třech
a každá skupina si měla vybrat některou z památek Olomouce a napsat o ní
pár vět. Dozvěděli jsme se třeba mnoho zajímavých věcí o palácích, kašnách, Nejsvětější Trojici, morovém
sloupu, staroměstském orloji a o spoustě jiných památkách. Během cesty
jsme si je postupně ukazovali, u každé
z nich jsme se pozastavili a poslouchali
výklad jednotlivých skupinek.
Po prohlédnutí několika památek jsme
se vydali do kina Metropol na přednášku o Madagaskaru. Byl to příběh
pradávné Lemurie. Promítání začalo
okolo desáté hodiny. Přibližně hodinu
a půl jsme v sále tohoto kina poslou-
chali příběh Adama- cestovatele, který
se rozhodl vydat se na krásný ostrov
Madagaskar, kde se naučil zvykům
obyvatel, dověděl se plno zajímavých
věcí a celou výpravu natočil, aby se
mohl s námi podělit o tento velký
zážitek.
Mně se to velmi líbilo.
Po ukončení promítání jsme si šli prohlédnout zbývající památky a také
jsme měli pár minut rozchod.
Celý výlet den jsme ukončili prohlídkou
kostela svatého Michala a poté jsme
odjeli zpět domů.
Tento výlet byl nejen poučný, ale i zábavný.
Natálie Švédová, 8. třída
Terénní závod Szarych Szeregów
Fotogalerie
TÝNECKÉ LISTY
9
Vysvěcení opravených varhan
2
1
3
František Haváček, Josef Hrdlička, Václav Haltmar
Opravené varhany byly vysvěceny Mons. Josefem Hrdličkou 7. září.
Při této příležitosti proběhlo i biřmování. (foto 1-4)
Vzpomínka na návštěvu T. G. Masaryka
Foto: Petr Hanuška
Foto: 4x Petr Hanuška
V rámci vzpomínky na návštěvu TGM v Týnci předvedla své zbraně i Armáda CR.
4
Stavíme, opravujeme...
Foto: Petr Hanuška
Kolem staré školy byl opraven chodník
Foto: Petr Hanuška
Foto: Petr Hanuška
Střecha kina dostane nový nátěr
Na hřbitově vzniká nové dláždění
10
Sport
TÝNECKÉ LISTY
Otázky pro...
Marcela CHARVOTA, předsedu TJ
Sokol Velký Týnec, člena výboru
fotbalového oddílu
Co nového ve fotbalovém oddílu
TJ Sokol Velký Týnec? Je pravda,
že nebyly do soutěže přihlášeny
žákovské oddíly? Pokud ano,
v čem spatřuješ příčinu nezájmu
malých kluků o fotbal a sport
vůbec?
V úvodu bych chtěl jménem vedení
oddílu kopané poděkovat starostovi
za otázky, které občanům Velkého
Týnce přiblíží dění v oddíle. Zadání obsahuje tři otázky, proto bych si dovolil
odpovědět postupně na každou
zvlášť.
1. Vedení oddílu kopané Sokol Velký
Týnec doznalo v letošním roce několika změn. Na začátku roku složil svou
funkci předsedy oddílu pan Jindřich
Pospíšil. Protože Jindra byl motorem
úprav areálu v posledních letech,
jsme rádi, že přestože nefiguruje ve
vedení oddílu, nadále nám do jisté
míry pomáhá. Využíváme jeho kontaktů v oblasti sponzoringu, dále pak
kontaktů ve vedení okresního i krajského fotbalu a jiných oddílech. Dále
pokračuje v udržování internetových
stránek a v propagaci našich akcí.
Přestože je to člověk, který má v obci
spoustu kritiků, je potřeba říci, že bez
něj by areál fotbalového oddílu nikdy
nevypadal tak uspokojivě, jak vypadá.
No-vým předsedou oddílu se stal pan
Lubomír Vereš. Dále byl do vedení
přijat pan Tomáš Ehrenberger. Během
prázdnin opustil vedení pan Jan Žádník. V letošním roce jsme se zaměřili
na vylepšení tréninkové plochy. Před
prázdninami proběhlo její komplexní
ošetření. Nyní po vydatných deštích
se plocha konečně vydatně zazelenala, trávník zhoustl a tréninky začaly
být příjemné. Přesun části tréninkových jednotek na vedlejší plochu vedl
ke zlepšení stavu hlavního hřiště, které nám v současné době závidí prakticky každý, kdo do Týnce přijede hrát.
Další větší akcí je zahájení výstavby
tribuny na protilehlé straně. Využili
jsme starou konstrukci pořízenou
z Nových Sadů. Možná se zdá, že výstavba pokračuje pomalu, ale je potřeba si uvědomit, že veškerou činnost kolem hřiště provozuje několik
málo lidí ve svém osobním volnu,
a tudíž nelze očekávat tempo, které
by jistě mohla předvést dobře zaplacená firma. Tímto vyzývám kritiky
tempa výstavby, aby se přihlásili.
Rozhodně se nebudeme bránit dobrovolné pomoci při výstavbě. Představou je tribuna pro cca 80 diváku se
zakrytím lehkou stříškou. Rovněž zadní stěna tribuny by měla být zakryta,
tudíž diváci budou chráněni proti podzimním větrům z týneckých polí. Naším snem je doplnění vybavení areálu
o centrální závlahu na hlavním hřišti,
poté přemístění stávající mobilní zá-
vlahy na hřiště vedlejší. Dalším vylepšením areálu by bylo zbudování hřiště s umělou trávou v prostorách volejbalového kurtu, který přestal využívat
oddíl odbíjené. Bohužel k těmto investicím nemáme v současné době dostatek financí, ale věříme, že v blízké době
dojde i na tyto změny. Poté bychom
mohli s areálem být všichni nadmíru
spokojeni.
Po stránce sportovní hrají muži nadále
1. B třídu, dorostenci pokračují v krajském přeboru. Je nutno si uvědomit, že
se jedná o poměrně vysoké soutěže
s kvalitními soupeři. Většina oddílů
v těchto soutěžích hospodaří s mnohem většími rozpočty, mají v zádech
sponzory, kteří do oddílů vkládají finance v řádech deseti až statisíců.
Prakticky všechny oddíly v této soutěži
hrají s velkým množstvím tzv. cizích
hráčů, kteří jsou placeni apod. Náš
oddíl nemá zdaleka takové prostředky.
Sice část kádru tvoří přespolní hráči,
nicméně filosofií oddílu je postupně do
týmu zařadit mladé hráče, odchovance oddílu. Již v letošním roce hrají
v A týmu mnozí hoši z ročníků 1993,
1994, kteří ještě jako dorostenci vykopali postup do krajského přeboru. Toto
postupné omlazování nese riziko nevyrovnaných výkonů. Je potřeba dát mladým čas. Není možné si ve věku 19 let
zvyknout na hru v I. B třídě během několika málo zápasů. Proto mě mrzí
chování a ohlasy mnohých Týnečáků,
bývalých fotbalistů a rádoby fanoušků,
kteří nadávají mužstvu, místo aby jej
podpořili. Někteří se rovněž nezdráhají
napadat členy výboru, že pohřbívají
týnecký fotbal. Mám pro tyto experty
jeden vzkaz: podívejte se, jaký máte
v Týnci areál, podívejte se jak vysokou
soutěž hrají muži i dorostenci, povězte,
čím jste přispěli v posledních cca 10 letech (ničím!) - potom mluvte. A pokud
se chcete nadále chovat jako doteď,
radím vám, nechoďte na fotbal, nestojíme o vás!
2. Ano, v letošním roce nebyla přihlášena družstva žáků do žádné soutěže.
Situace se vyhrotila již v jarní části sezony 2012/2013. Na podzim vedl žákovská družstva zkušený trenér p. Roman Dulin, který v minulých letech
vedl úspěšně hochy ročníku 1997
a mladší. Podzim odehráli vcelku uspokojivě, přestože na některé zápasy
přišlo málo hráčů. Bohužel v průběhu
zimní přípravy v tělocvičně chodili na
tréninky celkem 2-3 hoši ze dvou družstev. Pikanterií bylo, že ti, kteří se
omluvili pro nemoc, se ve stejnou dobu
proháněli na bruslích po kluzišti. Trenér
situaci vyhodnotil jako neúnosnou a od
vedení žáků odstoupil. Výbor se pokusil situaci zachránit. Pan Jan Boháč,
bývalý dlouholetý trenér naší mládeže,
se ujal objíždění rodičů, přesvědčování
hochů. Bohužel přes sliby se na přípravě scházelo minimum hráčů. Proto
jsme museli navzdory pokutě, kterou
jsme obdrželi od svazu, odhlásit družstva v rozehrané soutěži. Obdobná peripetie proběhla o prázdninách, ale
bohužel hochů ochotných se účastnit
soutěže bylo tak málo, že jsme neměli
jistotu obsazení týmu ani pro malou
formu kopané. Proto jsme byli nuceni
po mnoha letech rezignovat na obsazení žákovské kategorie. Je to velká
škoda, protože jsme hráli v krajské
soutěži, kterou není až tak jednoduché
vybojovat na hřišti.
Opět i v této věci slyšíme mnohé kritiky, kteří vyčítají výboru nečinnost.
Zde je odpověď: pan Boháč navštívil
mnohé rodiče, kteří se dušovali, že
jejich ratolesti budou hrát. Poté se hoši
neobjevili na žádném tréninku. Oddíl
se snažil dohodnout s okolními oddíly
(Grygov, Tršice) na takzvaném střídavém startu hráčů. Protože jsme hráli
vyšší soutěž, mohli jejich hráči hrát
o víkendu jak za domácí oddíl, tak
u nás. Z důvodů mě nejasných však
tyto oddíly se střídavými starty nesouhlasily a nutily hrát jejich chlapce
v nejnižší soutěži. Dále jsme před letošní sezónou připravili náborovou
akci, která byla oznámena ve škole.
Účast byla nesmírná - nula. A pro zajímavost, situace v mládežnické kopané
je obdobná napříč okresem. V letošním
roce nebyl okresní fotbalový svaz
schopen ustanovit soutěž žáků na velké hřiště. Hraje se pouze tzv. minifotbal na polovinu hřiště s menším
počtem hráčů. Ale tyto argumenty naši
týnečtí mudrlanti nechtějí slyšet a pořád si melou tu svou.
3. Proč je tak malý zájem dětí? Důvodů
je spousta. Pokusím se vybrat ty nejdůležitější. Doba, která je uspěchaná,
přetechnizovaná. Děti sedí celé dny
u počítače a jít na fotbal je neláká. Rodiče na ně nemají čas a jsou rádi, že
u počítače dají pokoj. Velká nabídka
nových moderních sportů - golf , florbal
atd. ve spolupráci se slabými ročníky
snižuje počet potencionálních fotbalistů. Špatné jméno kopané, poskvrněné úplatkářskými aférami apod. snižuje atraktivitu pro rodiče. Škola, jmenovitě učitelé tělesné výchovy mnohdy rezignovali na to, aby se děti uměly
hýbat. Občas trávím dopoledne sekáním fotbalového hřiště a vidět žáky
základní školy absolvovat hodiny tělocviku v riflích a halenkách mi přijde
úsměvné. A to nehovořím o tom, jak
pak dámy a pánové imitují běh stonožky nebo něco podobného. Mám informace, že každoročně se snižují limity
pro známkování. Vidíme u dětí, že nedokáží ani kotoul. Jak pak mají sportovat? Další kapitolou jsou rodiče. Mám
někdy pocit, že do sportovních oddílů
děti dávají pouze z toho důvodu, aby se
jich alespoň načas a levně zbavili. Zájem o dění v oddíle je nulový. Rovněž
snaha ohlídat, zda dítě opravdu na trénink přijde, je také nulová. A ne v poslední řadě je nutno si uvědomit, že
pokud dítě bude hrát kolektivní hru,
znamená to upravit víkendy s ohledem
na zápasy. Absence každý druhý týden
z důvodu rodinných akcí pak narušuje
fungování týmu a škodí i ostatním hráčům.
Aby informace nebyly jenom pesimisti-
cké, chtěl bych upozornit, že velkou
nadějí našeho oddílu jsou nejmladší
hoši. Přihlásili jsme letos poprvé do
soutěže družstvo mladších benjamínků. Na tréninky chodí zatím dostatek chlapců, jejich počet se navíc neustále zvyšuje. Hoši jsou velmi šikovní.
Pod vedením pánů Jana Koutného
a Pavla Kovaříka dělají pokroky doslova před očima. Sice zatím prohrávají,
ale je nutno říci, že jsou v soutěži
věkově zdaleka nejmladší a fyzicky
nejmenší. A již dnes hrají vyrovnané
zápasy i s oddíly, jako je Holice. Jsou to
chlapci ročníků 2005 – 2007. Chtěl
bych další chlapce těchto ročníku,
kteří by měli zájem hrát fotbal, srdečně pozvat k trénování, možno i ročník
2008. Dokud počasí dovolí, tréninky
benjamínků se konají v pondělí a středu v čase 16:00 – 17:30 hod.
A abych pouze nekritizoval, je potřeba
říci, že na družstvu mladších benjamínků je vidět velký zájem rodičů,
kteří s chlapci jezdí na každý turnaj
a hlasitě povzbuzují. Vyzývám škarohlídy, kteří kritizují týnecký fotbal, ať
se někdy přijdou na nejmenší podívat.
Až uvidí jejich zápal, nadšení, bojovnost, možná změní názor.
Co říci závěrem. Je smutné, že celý
chod oddílu leží na ramenou čtyř lidí
z výboru. Možná neděláme vše ideálně, možná nejsme dostatečně rychlí.
Alespoň se snažíme něco dělat. Už
jsem zaslechl, že fotbal vedou náplavy, a proto jde ke dnu. Já si osobně dno
představuji jinak než krásný areál
a krajské soutěže obou družstev, ale
asi je to věc názoru. Problém je spíše
v tom, že rodilí Týnečáci jsou líní něco
udělat a umí jen kritizovat a pak musí
bohužel fotbal vést náplavy. Pánové
kritici, pojďte, my na svých funkcích
nelpíme, my vám je klidně předáme
a můžete se pak ukázat. Naštěstí ne
všichni jen kritizují, ale jsou zde vždy
ochotni Jindra Pospíšil a Petr Kovář,
kteří často vypomohou. Proto prozatím fungujeme. Ale vyzývám tímto
každého příznivce týneckého fotbalu,
který je ochoten pro fotbalový oddíl
něco udělat, aby se ozval. Budeme rádi za jakoukoliv pomoc. Zájemci o trvalejší spolupráci jsou vítáni i do vedení
oddílu.
Ještě jednou děkuji starostovi obce za
prostor k vyjádření názoru a za podporu, kterou fotbalovému oddílu obec
každoročně poskytuje.
Foto: fotbalvelkytynec.cz
Fotbalové hřiště prošlo v létě rekonstrukcí
Sport, Křížovka 11
TÝNECKÉ LISTY
Fotbalisté mají za sebou půlku podzimu
Výsledky muži:
V. Týnec - Maletín 1:1
Červenka - V. Týnec 2:6
V. Týnec - Lutín 2:1
V. Bystřice - V. Týnec 4:1
V. Týnec - Haňovice 2:1
Doloplazy - V. Týnec 6:2
V. Týnec - Dubicko 3:4
Lesnice - V. Týnec 5:1
V. Týnec - Zvole 3:1
Babice "A" - V. Týnec 1:6
Výsledky dorost:
V. Týnec - Černovír "A" 2:3
Litovel - V. Týnec 3:3
V. Týnec - Kostelec 2:1
Čechovice "A" - V. Týnec 6:2
V. Týnec - Hlubočky 4:5
Nemilany - V. Týnec 4:2
V. Týnec - Přerov 2:1
V. Losiny - V. Týnec 2:2
V. Týnec - Šternberk "A" 0:2
Určice - V. Týnec 3:0
Tenisová stěna pro začátečníky
Petr Hanuška Na antukovém hřišti
u Základní školy Milady Petřkové vzniká tenisová stěna pro tenisové začátečníky. Velké poděkování patří týneckému občanovi Martinu Dubovému,
který se ji rozhodl vybudovat sponzorsky na své náklady a převést ji poté
bezplatně do majetku obce. Obec ještě
Foto: Petr Hanuška
letos provede dílčí úpravu přiléhajících
antukových kurtů, které slouží především našim volejbalistům. Kolem kurtů
budou po obvodu umístěny obrubníky,
odebrána stará antuka, navezena makadamová vrstva tak, aby v příštím
roce byly úpravy dokončeny uložením
nového antukového povrchu.
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec,
Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého
čísla: Chyba je věřit všemu, chyba je nevěřit ničemu. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky
a výherkyní knihy se stává paní Jitka Paluchová z Velkého Týnce. Výherkyni gratulujeme.
LAMPIÓNOVÝ
PRŮVOD
Pátek 25. října 2013 od 17:30 hodin
Obec Velký Týnec a SDH Velký Týnec
Vás srdečně zvou na tradiční
LAMPIÓNOVÝ PRŮVOD
konaný u příležitosti 95. výročí
vzniku samostatného Československa
sraz účastníků je u společenského domu v 17.30 hodin
Na děti čeká tradiční špekáček a minerálka,
zkrátka nepřijde ani jejich dospělý doprovod!
Ohňostroj připraví pan Pavel Novák z Přerova,
o řízné pochodové tóny se postará dechová hudba Dolanka
Na vaši účast se těší pořadatelé!