Použití kulových ráží na spárkatou zvěř u nás a v Evropě

Použití kulových ráží na spárkatou zvěř u nás a v Evropě
Dr. Ing. Jiří Hanák
O ranivosti kulové střely bylo již napsáno mnoho, přesto se k tématu vrací časté diskuse.
Výrobci střeliva věnují vývoji střel mimořádnou pozornost a v posledních letech nabídli na trh
řadu nových účinnějších střel. Ve vývoji nových střel se soustřeďuje pozornost nejen na
balistické vlastnosti, ale zejména na docílení optimálních ranivých účinků.
Zkonstruovat dokonalou střelu není vůbec jednoduché. Jsou na ni kladeny velmi protichůdné požadavky:
musí být patřičně pevná, aby pronikla do dostatečné hloubky, nejlépe oběma polovinami těla zvěře a ty
narušila. Pevnost střely nejvíce ovlivňuje tvrdost olova jádra, konstrukce a tloušťka pláště, a především
spolehlivost spojení pláště s jádrem. Střela musí být tak tvrdá a pevná, aby bezpečně pronikla i silnější
kostí nebo kloubem. Na druhou stranu se však musí mírně rozložit, zvětšit svoji plochu pro předání
energie i při průchodu měkkými tkáněmi. Procesu zachování celistvosti a současně částečné deformaci
říkáme řízený rozklad střely. Střela by měla mít v přední části měkkou deformační zónu, zatímco zadní
má být pevná a tuhá.
OPTIMÁLNÍ ŘEŠENÍ PRO LOV SPÁRKATÉ ZVĚŘE – DVOUJADERNÁ STŘELA
Splnit požadavek na to, aby střela byla pevná a aby byl současně zajištěn její optimální rozklad, není
vůbec jednoduché. Těmto požadavkům nejlépe vyhovuje dvoujaderná střela. Jde vlastně o dvě střely v
jedné. V přední části dvoujaderné střely je jádro z měkkého olova, které se po nárazu deformuje, v zadní
části je olovo tvrdé, zajišťující pevnost a celistvost střely pro patřičnou průraznost. Jádro má být v plášti
střely uzamčeno, aby nedošlo k vzájemnému oddělení. Nejlepší je, pokud jsou jádra oddělena přepážkou
v plášti, potom je celistvost zaručena. První, kdo rozpoznal potřebu konstrukce jádra střely s dvěma
vlastnostmi, byl německý konstruktér střeliva Wilhelm Brenneke, jenž zkonstruoval svoji dvoujadernou
střelu TIG již v r. 1917 a osadil ji do náboje 7x64. Tato střela se vyrábí dodnes a patří k nejlepším.
K dalším faktorům ovlivňujícím ranivost patří průměr a hmotnost střely, její dopadová rychlost a
dopadová energie. Čím je průměr střely vyšší, tím větší je okamžitá plocha při dopadu a tím více energie
je předáno. Střela o vyšší hmotnosti je objemnější, takže může mít dokonalejší konstrukci. Kromě toho
má vyšší hybnost a setrvačnost k pronikání do tkáně organismu. Vysoká rychlost pronikání střely do
organismu působí vyšší ranivý efekt daný vyšším stupněm traumatického šoku. Při skutečně vysoké
rychlosti pronikání střely organismem (nad 700 m/s) vzniká rázová vlna, která se šíří tělními tekutinami.
Vlivem hydrodynamického efektu jsou postiženy traumatickým šokem i orgány nezasažené střelou.
Dochází k překrvení jater a mozku s následným fatálním snížením krevního tlaku. Kolem střelného kanálu
se vytváří kmitající dutina – kaverna, která rozšiřuje prostor přímého poškození orgánů do většího
okruhu kolem střelného kanálu.
Způsobení výrazného hydrodynamického efektu je charakteristické zejména pro superrychlé ráže. U
rychlé, ale malé střely je často gyroskopická stabilita ve vysoké rychlosti na samé hranici, která je při
průniku do hustšího prostředí snadno destabilizována. Střela se překlápí kolem špičky a působí na tkáň
větší plochou. Účinek pak bývá někdy překvapivě vysoký, ale s negativními účinky na zvěřinu (časté
trhání tkáně a trychtýřovité poškození). Nevýhodou těchto malých a rychlých ráží je jejich snadná
destabilizace vnějšími vlivy – stéblem trávy, deštěm, větrem. Problémem též bývá malá průraznost při
nárazu na silnější kost nebo kloub či na krunýř dospělého kňoura.
Malé střely mají kromě snadné destabilizace další nevýhodu v nízké hmotnosti, a tím malé setrvačnosti a
horším pronikání do organismu. Pokud je střela malá, není v ní možné vytvořit deformovatelnou a za ní
současně pevnou část. Mám zkušenost s rážemi 223 Remington, 5,6x50 R Magnum nebo 5,6x52 R
Savage z doby, kdy s nimi bylo možné lovit i větší spárkatou zvěř. Úspěšně jsem zbraněmi těchto ráží
střelil několik kusů daňčí a holé jelení zvěře. Zvěř se někdy zlomila v ohni, což však vyžadovalo velmi
přesný zásah. Po méně přesném zásahu zvěř odcházela často dosti daleko. Musím upozornit, že šlo o lov
v oboře a riziko ztráty zvěře téměř neexistovalo. Ve volné přírodě bych ale neriskoval. Zásah střelou
malé ráže je někdy překvapivě účinný, ale jindy naopak velmi neúčinný, zpravidla v závislosti na místě
zasažení. Zvěř neznačí, nebarví a odchází z nástřelu.
Zodpovědný myslivec by neměl počítat pouze s ideálním zásahem, ale zcela realisticky kalkulovat i se
zásahem hůře umístěným. Z tohoto pohledu lze říci, že malé ráže nenabízejí za všech okolností
spolehlivou pravidelnost ranivého účinku. Z uvedeného vyplývá, že pro zajištění odpovídajícího ranivého
efektu je nejlepší použít náboje se střelou o co největším průměru, s co nevyšší hmotností a s vysokou
rychlostí.
JAKÉ RÁŽE LZE POUŽÍT K LOVU SPÁRKATÉ ZVĚŘE V EVROPĚ
Aby se zabránilo neetickému způsobu lovu a zbytečnému utrpení zvěře, legislativa upravuje, které ráže
lze použít k lovu spárkaté zvěře. Náš zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, stanovuje v § 45 omezení lovu
srnčí zvěře náboji s minimální dopadovou energií ve vzdálenosti 100 m (E100) 1000 J a pro ostatní
spárkatou zvěř E100 minimálně 1500 J.
Pokud se chystáme na lov spárkaté zvěře do zahraničí, je určitě dobré vědět, jak je to v jiných
evropských státech.
Rakousko: minimální průměr střely 5,5 mm, délka nábojnice 40 mm a dále zvěř do 30 kg E100 1000 J;
zvěř o hmotnosti 30-80 kg E100 2000 J; zvěř nad 80 kg E100 2500 J,
Německo: srnčí zvěř E100 1000 J; ostatní spárkatá zvěř – lov zbraní ráže minimálně 6,5 mm, E100 2000
J; u jelení zvěře minimální hmotnost střely 9 g,
Dánsko: srnčí zvěř E100 800 J, minimální hmotnost střely 3,2 g; ostatní spárkatá zvěř E100 2700 J při
hmotnosti střely 9 g nebo E100 2000 J při hmotnosti střely 10 g,
Lucembursko: srnčí zvěř E100 minimálně 980 J; ostatní spárkatá zvěř E100 2200 J při minimálním
průměru střely 6,5 mm,
Finsko: srnčí zvěř E100 minimálně 800 J a minimální hmotnost střely 3,2 g; jelen, daněk E100 2000 J a
minimální hmotnost střely 6 g; černá zvěř E100 1700 J a minimální hmotnost střely 8 g; los a medvěd
E100 2700 J při minimální hmotnosti střely 8 g nebo E100 2000 J při minimální hmotnosti střely 9 g,
Švédsko: srnčí zvěř E100 800 J a minimální hmotnost střely 3,2 g; ostatní spárkatá zvěř E100 2000 J,
Slovinsko: srnčí zvěř E100 1000 J, minimální průměr střely 5,6 mm a minimální hmotnost střely 3,2 g;
kamzík a muflon E100 1471 J, minimální průměr střely 6,2 mm a minimální hmotnost střely 6 g; jelen,
daněk, černá E100 2452 J, minimální průměr střely 6,9 mm a minimální hmotnost střely 9,7 g; medvěd
E100 3433 J, minimální průměr střely 7 mm a minimální hmotnost střely 11,0 g,
Polsko: srnčí zvěř E100 1000 J; ostatní spárkatá zvěř E100 2000 J a minimální průměr střely 6,5 mm
(los 7 mm),
Maďarsko: srnčí zvěř E100 1000 J; ostatní spárkatá zvěř E100 2500 J,
Švýcarsko: legislativa se liší podle jednotlivých kantonů; většinou je omezením minimální průměr střely
7 mm, pro srnčí zvěř E100 1000 J, kamzík E100 1500 J, ostatní spárkatá zvěř E100 2000 J. Např. v
kantonu Graubünden je povolen lov jelena pouze s nábojem se střelou o průměru větším než 10,2 mm.
Z uvedeného vyplývá, že legislativní omezení použití ráží k lovu spárkaté zvěře je v evropských státech
obdobné jako u nás, v mnoha případech však přísnější. Z využití pro lov spárkaté zvěře (mimo srnčí)
jsou vyloučeny téměř všechny malé ráže. Postih za nedodržení uvedených nařízení je v konkrétních
státech různý, většinou přísnější než u nás. Náš zákon č. 449/2001, o myslivosti, umožňuje za porušení
§ 45, v případě nedodržení stanovené ráže k lovu příslušného druhu spárkaté zvěře, uložit pokutu
uživateli honitby až do výše 200 000 Kč a fyzické osobě, pachateli přestupku, až do výše 30 000 Kč s
odebráním loveckého lístku až na dva roky. Příklad z Německa: použití zbraně ráže 243 W k odstřelu
selete (o účinnosti není pochyb, ale ráž nesplňuje požadavek na minimální průměr střely) znamená
pokutu 1000-2000 eur a odebrání loveckého lístku na dva roky.
Bez ohledu na hrozící sankce je použití vhodné a účinné ráže věcí myslivecké etiky v přístupu ke zvěři.
Na základě svých dlouhodobých zkušeností i poznatků široké skupiny lovců u nás i v zahraničí jsem
dospěl k tomu, že k lovu spárkaté zvěře používám jen zbraně velmi výkonných a velkých ráží. Při použití
vhodného střeliva je lze bez problému použít i na menší zvěř a u velké zvěře jsou spolehlivé.
Zdroj: Svět myslivosti 8/2007