5/8.5 Úrazy stálých zubů

Praktický rádce zubního lékaře
Úrazy zubů u dětí
5/8.5
str. 1
5/8.5
Úrazy stálých zubů
MUDr. Romana Ivančaková, CSc.
1 Úvod
2 Ošetření úrazů stálých zubů
2.1 Zlomenina zubní korunky
2.1.1 Infrakce skloviny
2.1.2 Zlomenina skloviny
2.1.3 Zlomenina skloviny a dentinu
2.1.4 Komplikovaná zlomenina zubní korunky
2.2 Zlomenina korunky a kořene zubu
2.3 Zlomenina kořene
2.4 Kontuze
2.5 Subluxace
2.6 Extruzivní luxace
2.7 Laterální luxace
2.8 Intruzivní luxace
2.9 Avulze
3 Komplikace a prognóza poranění zubů ve stálé dentici
3.1 Infrakce a nekomplikovaná zlomenina zubní korunky
3.2 Komplikovaná zlomenina zubní korunky
3.3 Zlomenina kořene
3.4 Luxační poranění
3.4.1 Nekróza zubní dřeně
3.4.2 Resorpce kořene
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 2
Úrazy zubů u dětí
1. Úvod
K úrazům stálých zubů dochází nejčastěji mezi 8.–11. rokem věku dítěte. Z toho vyplývá, že většina poraněných
zubů nemá dokončený vývoj kořene, kořenový kanálek
zubu je široký a jeho stěny jsou v apikální oblasti tenké.
Pokud dojde k nekróze zubní dřeně poraněného zubu, nepokračuje apozice sekundárního dentinu s rizikem zlomeniny kořene zubu v apikální třetině a následné ztráty zubu. Základním principem ošetření úrazů stálých zubů je
tedy zachování vitality zubní dřeně, která umožňuje pokračování vývoje kořene včetně fyziologické apozice dentinu.
2. Ošetření úrazů stálých zubů
2.1 Zlomenina zubní korunky
Při poranění zubní korunky je důležité diagnostikovat případné současné poranění závěsného aparátu zubu, protože riziko komplikací se s přidruženými luxačními poraněními zvyšuje.
2.1.1 Infrakce skloviny
Infrakce skloviny je poranění zubní korunky, kdy nedochází ke ztrátě tvrdých zubních tkání. Lomná linie většinou
končí v oblasti dentino-sklovinné hranice a je nejlépe vidět, pokud je světelný paprsek při osvícení zubu paralelní
s dlouhou osou zubní korunky. Poranění nevyžaduje léčbu, následné kontroly pacienta jsou ale nutné, protože při
nárazu mohlo dojít k poškození závěsného aparátu zubu
a nervově-cévního zásobení zubní dřeně v oblasti apexu
zubu.
2.1.2 Zlomenina skloviny
Ztráta zubních tkání je minimální. Ošetření spočívá buď
v ohlazení ostrých sklovinných okrajů a aplikaci fluoridového preparátu (nejlépe laku), a nebo v doplnění ztracených zubních tkání kompozitním materiálem.
2.1.3 Zlomenina skloviny a dentinu
Jedná se o poranění zubní korunky, kdy lomná linie
prochází sklovinou a dentinem a došlo k otevření dentinových tubulů (viz FOTO 272). Neošetřená dentinová
rána může být vstupní branou infekce a následně zánětu zubní dřeně, případně její nekrózy. Ošetření obnaže-
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 3
Úrazy zubů u dětí
ného dentinu je nutné provést co možná nejdříve. Následuje doplnění ztracených zubních tkání kompozitním
materiálem.
Provizorní ošetření zubní korunky spočívá v překrytí obnažených dentinových tubulů preparátem s hydroxidem
vápenatým a zhotovení provizorní výplně (obvazu) z kompozitní pryskyřice nebo pryskyřicí modifikovaného skloionomerního cementu (kompomeru) na lomné ploše zubu.
Toto ošetření je indikováno v případě, že celkový zdravotní stav pacienta neumožňuje definitivní estetické doplnění ztracených zubních tkání kompozitním materiálem nebo pokud je zlomenina zubní korunky spojena s luxačními
typy poranění zubu a je nutné zhotovení dlahy (viz FOTO
273, 274).
Fixace odlomeného fragmentu zubní korunky – patří
k méně častým způsobům ošetření zlomeniny zubní korunky, protože odlomená část se většinou nenajde. Pokud ano, je tento způsob ošetření z estetického hlediska
nejlepší. Důležité je, aby byl úlomek uchován ve vlhkém
prostředí (např. ve sklenici s vodou) a ošetření provedeno co možná nejdříve. Fixace se provádí kombinací
leptací techniky poraněného zubu a úlomku a fixací pomocí vazebného systému (sklovinného a dentinového
adheziva).
2.1.4 Komplikovaná zlomenina zubní korunky
Lomná linie prochází sklovinou, dentinem a současně je
poraněna zubní dřeň (viz FOTO 275, 276). Cílem ošetření
je uchování vitality zubní dřeně. Zubní dřeň musí být
izolována od zevního prostředí (bakteriální invaze), aby
nedošlo k jejímu infikování. Ošetření spočívá v přímém
překrytí zubní dřeně nebo v provedení parciální pulpotomie. Oba postupy jsou uvedeny v tabulce 1 a 2. Pokud
váháme, který způsob ošetření zvolit, provedeme raději
parciální pulpotomii, která zajišťuje lepší ochranu exponované zubní dřeně vůči bakteriální kontaminaci (viz
FOTO 277, 278).
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 4
Úrazy zubů u dětí
Tab. 1 Přímé překrytí zubní dřeně
Indikace
– zubní dřeň je zdravá,
– poranění není spojeno s poruchou cévního zásobení zubní dřeně (luxační poranění),
– pulpa je otevřená max. 1 mm,
– doba mezi poraněním a ošetření je max.
24 hodin.
Postup
– izolace zubu pomocí koferdamu,
– očištění lomné plošky sterilním vatovým
smotkem namočeným ve fyziologickém
roztoku nebo chlorhexidinu (0,1 %),
– osušení lomné plošky suchým sterilním
vatovým smotkem,
– překrytí perforace pastou s hydroxidem
vápenatým (Dentbalsam, Calci-line),
– zhotovení hermetické výplně – doplnění
zubní tkáně.
Tab. 2 Parciální pulpotomie
Parciální pulpotomie
Ošetření spočívá v odstranění částečně infikované zubní dřeně. Raná plocha je obvykle 2 mm pod úrovní perforace
(hloubka amputace). Parciální pulpotomie je indikována zejména u zubů s nedokončeným vývojem zubního kořene.
Prognóza není limitována velikostí perforace ani dobou mezi
úrazem a ošetřením.
Technika
– aplikace lokální anestezie,
– izolace zubu pomocí koferdamu a očištění lomné plošky
sterilním vatovým smotkem namočeným ve fyziologickém
roztoku nebo chlorhexidinu (0,1 %),
– preparace skříňkovité kavity v okolí perforace,
– odstranění zubní dřeně sterilním exkavátorem do hloubky
2 mm,
– kontrola krvácení (nesmí dojít k vytvoření krevní sraženiny
mezi ránou pulpy a obvazem z hydroxidu kalcia) pomocí
vatového smotku namočeného ve fyziologickém roztoku
nebo anestetiku s vazokonstrikční přísadou,
– překrytí rány pulpy pastou s hydroxidem kalcia (Dentbalsam, Calci-line), přes pastu vrstva tuhnoucího cementu,
– zhotovení hermetické výplně – doplnění zubní tkáně.
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 5
Úrazy zubů u dětí
2.2 Zlomenina korunky a kořene zubu
Tento typ poranění postihuje sklovinu, dentin, zubní cement a často bývá poraněna také zubní dřeň. Lomná linie
může být vertikální, častěji ale bývá šikmá nebo obloukovitá, lokalizovaná několik milimetrů nad okrajem gingivy
na labiální plošce zubu, palatinálně pak může zasahovat
různě hluboko pod cemento-sklovinnou hranici. U zlomenin, které komunikují s ústní dutinou, bývá poraněn závěsný aparát zubu. Prognóza těchto poranění je obvykle
špatná, zejména pokud je poraněna také zubní dřeň.
Ošetření obvykle spočívá v odstranění koronárního fragmentu a další postup záleží na tom, jak hluboko lomná linie zasahuje intraalveolárně. Pokud zub nemá dokončený
vývoj kořene, často dochází k jeho ztrátě (extrakce). Pokud vývoj kořene je dokončen a foramen apicale uzavřeno, můžeme poranění korunky a kořene ošetřit několika
způsoby:
a) odstranění gingiválního fragmentu a re-attachment
gingiválního úponu – gingiva spontánně vytvoří re-attachment k dentinu (pomocí dlouhého spojovacího
epitelu),
b) odstranění koronárního fragmentu a gingivektomie –
následuje rekonstrukce zubní korunky,
c) odstranění koronárního fragmentu a ortodontická extrutze – koronární fragment je nejprve provizorně fixován k sousednímu zubu (prevence přerůstání gingivy
přes okraj lomné linie), kořenový kanálek je endodonticky ošetřen a zub extrudován pomocí fixního ortodontického aparátu asi v rozsahu 0,5 mm, koronární
fragment následně odstraněn a ošetření dokončeno rekonstrukcí zubní korunky,
d) odstranění koronárního fragmentu a chirurgická extruze – v nové poloze je kořen fixován většinou suturou,
následuje provizorní endodontické ošetření kořenového kanálku zubu. Po 4 týdnech je kořenový kanálek
ošetřen definitivně (kondenzační metodou) a za další
4 týdny může dojít k rekonstrukci zubní korunky.
2.3 Zlomenina kořene
Zlomenina kořene postihuje dentin, zubní cement a zubní
dřeň (viz FOTO 279). Koronární fragment může být dislokován, většinou palatinálně, pokud lomná linie probíhá
v gingivální třetině zubního kořene. Léčba spočívá v okamžité repozici koronárního fragmentu (pokud je to nutné)
a fixaci poraněného zubu pomocí semirigidní dlahy. Fixaci je nutné provést vždy, aby byl zajištěn optimální kontakt fragmentů, který je důležitý zejména v prvních týdnech hojení.
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 6
Úrazy zubů u dětí
Zhotovení dlahy – dlaha musí zajistit dobrou stabilitu poraněného zubu a být jednoduchá na zhotovení, nesmí
překážet v okluzi, musí umožnit provádět testy vitality
a v případě potřeby umožnit přístup do kořenového
kanálku zubu. Technika zhotovení dlahy je uvedena v tabulce 3.
Tab. 3 Zlomenina kořene – fixace
– aplikace lokální anestezie,
– repozice koronárního fragmentu (pokud to je nutné) tlakem
prstů,
– zhotovení rentgenového snímku, zda je repozice optimální,
– zhotovení dlahy – kombinací krouceného ortodontického
drátu a kompozitní pryskyřice v rozsahu alespoň 2 sousedních zubů,
– doba fixace je alespoň 2–3 měsíce,
– výplachy dutiny ústní 0,1 % roztokem chlorhexidinu
2x denně po dobu 7–10 dnů,
2.4 Kontuze
Pojem kontuze označuje poranění závěsného aparátu zubu, kdy nedochází k dislokaci nebo uvolnění zubu ze zubního lůžka. Typickým příznakem je pocit brnění až bolesti
při poklepu na poraněný zub. Stav nevyžaduje ošetření,
pacienta však dlouhodobě kontrolujeme pro možnost následných komplikací (nekróza zubní dřeně).
2.5 Subluxace
Postižené zuby vykazují různý stupeň pohyblivosti, který
může být doprovázen krvácením v oblasti marginální gingivy (viz FOTO 280, 281). Pokud je příčinný zub pohyblivý
v horizontálním i vertikálním směru, měla by se provést
jeho fixace na 1–2 týdny pomocí kombinované dlahy
z kompozitní pryskyřice a ortodontického drátu nebo dlahy typu fibre-splint (viz tab. 3). V ostatních případech pacientovi doporučíme měkkou stravu na 1–2 týdny a pro
kontrolu hygienických poměrů v dutině ústní výplachy
0,1 % chlorhexidinem.
2.6 Extruzivní luxace
Při tomto poranění dochází k vysunutí zubu ven ze zubního lůžka v axiálním směru. Zub je potom jakoby delší
a extrémně pohyblivý. Objevit se může také krvácení z periodontální štěrbiny.
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 7
Úrazy zubů u dětí
Ošetření spočívá v okamžité repozici a fixaci poraněného
zubu na dobu 2–3 týdnů, aby mohlo dojít ke zhojení poškozených tkání závěsného aparátu zubu. U zubů s nedokončeným vývojem zubního kořene je repozice důležitá
pro revaskularizaci pulpy a dokončení vývoje zubního kořene.
2.7 Laterální luxace
Laterální luxace znamená, že postižený zub je dislokován
palatinálně, bukálně, meziálně nebo distálně. Často dochází současně ke zhmoždění nebo zlomenině zubního
lůžka. Léčba spočívá opět v repozici a fixaci poraněného
zubu kombinovanou dlahou na 3–4 týdny. Před zhotovením dlahy je vhodné provést kontrolu postavení zubu na
rentgenovém snímku.
2.8 Intruzivní luxace
Intruze je nejzávažnější typ luxačních poranění. Postižený
zub je dislokován v axiálním směru do zubního lůžka (viz
FOTO 282). Většinou dochází současně k poranění alveolární kosti, závěsného aparátu zubu a zubní dřeně. Neexistuje zcela jednotný názor, jak takové poranění ošetřit.
Možností je několik: vyčkat na spontánní re-erupci (viz
FOTO 283), provést ortodontickou repozici (viz FOTO 284)
nebo chirurgickou repozici. Každý případ by měl být posuzován individuálně. Určitý standard ošetření intrudovaného zubu je uveden v tabulce 4.
Tab. 4 Intruzivní luxace – ošetření
– V případě okamžité chirurgické repozice existuje značné riziko zevní resorpce kořene a ztráta alveolární kosti. Chirurgické repozici se proto raději vyhýbáme. Indikovaná je pouze
v případě, že zub pronikne skrz nosní spodinu do apertura
piriformis nebo skrz měkké tkáně do vestibulum oris.
– Většinu intrudovaných zubů reponujeme ortodonticky nebo čekáme na spontánní re-erupci. Volba závisí na závažnosti intruze. Zevní zánětlivá resorpce kořene je obvyklou
komplikací intruzivních luxací, a proto by mělo následovat
endodontické ošetření kořenového kanálku postiženého
zubu nejpozději 3 týdny po úrazu. Pokud je možné získat
přístup do kořenového kanálku zubu v jeho intrudované
poloze, provedeme endodontické ošetření a počkáme, zda
dojde ke spontánní re-erupci. V opačném případě provedeme nejprve ortodontickou repozici a následně endodontické ošetření kořenového kanálku postiženého zubu.
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 8
Úrazy zubů u dětí
2.9 Avulze
Avulze je stav, kdy zub zcela opustí zubní lůžko. Poraněnými tkáněmi jsou alveolární kost, zubní cement, parodontální vazy, gingiva a zubní dřeň (viz FOTO 285, 286, 287).
Pokud pacient zub zachrání a přinese ho s sebou na ošetření, měli bychom se téměř vždy pokusit o jeho replantaci. Replantace se neprovádí v těchto případech:
– pokud to nedovoluje celkový zdravotní stav pacienta,
– pokud je roztříštěno zubní lůžko,
– pokud je avuldovaný zub mechanicky poškozen,
– nereplantujeme dočasné zuby.
Pokud pacient zub s sebou nepřinese a neví, kde zub je,
zejména, pokud byl krátce v bezvědomí, je zcela nezbytné
zhotovit rentgenový snímek plic, zda nedošlo k zapadnutí
zubu do dýchacích cest.
Při tomto poranění vždy dochází k přerušení nervově cévního svazku a prognóza závisí na tom, zda se jedná o zub
s dokončeným vývojem kořene nebo nedokončeným vývojem kořene.
Pokud je kořen zubu vývojově dokončen a foramen apicale uzavřeno, není prakticky žádná naděje, že by došlo k revaskularizaci zubní dřeně. Výsledkem je nekróza zubní
dřeně s následným rozvojem zevní zánětlivé resorpce.
Proto je nutné pohlížet na replantaci vždy jako na dočasné řešení a pacienta s touto skutečností seznámit. V případě, že zub nemá dokončený vývoj kořene a ten je ve
stadiu, kdy stěny kořenového kanálku jsou alespoň paralelní, existuje možnost revaskularizace zubní dřeně díky
otevřenému foramen apicale a komunikaci s okolními
tkáněmi periodoncia.
Replantace se doporučuje proto, že i přes četné komplikace zub „přežívá“ v zubním oblouku několik let a slouží jako ideální mezerník. Replantát také minimalizuje horizontální i vertikální resorpci alveolární kosti, což je výhodné
pro budoucí způsoby ošetření – uzavření mezery pomocí
ortodontického aparátu, dentální implantát.
Komplikace, ke kterým po replantaci dochází, ovlivňuje
řada faktorů. V první řadě to je extraalveolární perioda,
tedy čas, který uplyne od ztráty zubu po jeho opětovné
vložení do zubního lůžka. Nejvhodnější je, pokud je zub
replantován zpět do zubního lůžka okamžitě po úrazu.
V případě, že to nelze provést, je důležité uchovat zub ve
vlhkém prostředí, aby nedošlo k vysušení parodontálních
vláken, jejichž buňky „přežijí“ v suchém prostředí maximálně 20–30 minut.
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
str. 9
Úrazy zubů u dětí
Po této době se výrazně zvyšuje riziko zánětlivé resorpce
zubního kořene. Poraněný zub lze uchovat a transportovat ve fyziologickém roztoku, mléce, kultivačním médiu
nebo slině. V terénu je obvykle vždy k dispozici pouze slina. Nevhodným transportním médiem je voda.
Doporučení k okamžitému ošetření po avulzi jsou uvedena v tabulkách 5 a 6.
Tab. 5 Replantace na místě úrazu
O první pomoci při avulzi zubu by měla být informována také laická veřejnost.
Doporučení č. 1
– Vložte zub co možná nejdříve zpět do zubního lůžka.
Doporučení č. 2
– Vložte zub do úst dítěte mezi dolní ret a zuby, pokud to
nelze provést, vložte zub do sklenice s mlékem.
– Ihned vyhledejte ošetření u zubního lékaře.
Tab. 6 Replantace v ordinaci
– aplikace lokální anestezie,
– opláchnout zub fyziologickým roztokem pomocí injekční
stříkačky, zub uchopit za zubní korunku, minimálně se dotýkat kořene zubu,
– vypláchnout šetrně zubní lůžko fyziologickým roztokem,
– vložit zub do zubního lůžka a provést šetrnou repozici
prsty,
– postavení zubu zkontrolovat pomocí rentgenového vyšetření,
– fixace zubu pomocí dlahy (kompozitní pryskyřice nebo
kombinovaná dlaha – kompozitní pryskyřice + ortodontický drát),
– celkově podat antibiotika – Tetracyklin po dobu 5–7 dní
u dětí starších 6 let,
– pokud byl avuldovaný zub znečištěn hlínou, aplikovat profylaktickou dávku tetanického anatoxinu (TAT 0,5 ml),
– doporučit pacientovi výplachy dutiny ústní 0,1 % roztokem chlorhexidinu 2x denně po dobu 1 týdne,
– dlahu ponechat 7–10 dní,
– před sejmutím dlahy provést provizorní endodontické
ošetření kořenového kanálku avuldovaného zubu, pokud
poraněný zub má dokončený vývoj kořene.
listopad 2008
5/8.5
Praktický rádce zubního lékaře
str. 10
Úrazy zubů u dětí
V případě, že poraněný zub má dokončený vývoj kořene,
endodontické ošetření kořenového kanálku je nezbytnou
součástí následného ošetření poraněného zubu. Důležitým krokem je správný tvar trepanačního otvoru, který
koresponduje s tvarem pulpální dutiny ošetřovaného zubu. Trepanační otvor musí být dostatečně velký, abychom
odstranili veškerou zubní dřeň z korunkové části pulpy.
Po odstranění kořenové části zubní dřeně vypláchneme
kořenový kanálek sterilním fyziologickým roztokem a po
vysušení jej plníme pastou s hydroxidem vápenatým, kterou v kořenovém kanálku ponecháváme maximálně 1 měsíc. V současné době se ukazuje, že lepší výsledky než
hydroxid vápenatý vykazuje lokální aplikace kortikosteroidů přímo do kořenového kanálku na dobu 4 týdnů, např.
Ledermix pasta (protizánětlivý účinek).
Po této době dokončíme endodontické ošetření kořenového kanálku poraněného zubu některou z doporučovaných kondenzačních metod. Pokud avuldovaný
zub nemá dokončený vývoj kořene, lze očekávat revaskularizaci zubní dřeně a endodontické ošetření odložit. Před replantací je vhodné zub namočit do roztoku
doxycylinu a po té ihned replantovat. Pacienta pak
kontrolujeme klinicky a rentgenologicky každé 2 týdny,
přičemž buď prokážeme pokračující vývoj zubního kořene, nebo nekrózu zubní dřeně. Pokud dojde k nekróze
pulpy avuldovaného zubu, co nejdříve provedeme trepanaci dřeňové dutiny a endodontické ošetření kořenového kanálku (apexifikace).
3. Komplikace a prognóza poranění stálých zubů
Po iniciální léčebné fázi následuje u stálých zubů jejich
dlouhodobé sledování. Protože při úrazu zubu mohou
být poraněny jak tvrdé zubní tkáně, tak závěsný aparát
zubu, má každé poranění svoji specifickou prognózu.
Případné komplikace je nutné odhalit co možná nejdříve. Intervaly, ve kterých provádíme kontroly, závisí na
závažnosti poranění a věku pacienta. Většina komplikací
se objeví do 12 měsíců po úrazu, mohou však vzniknout
kdykoli později. Kontroly provádíme obvykle v těchto
časových intervalech: 1 týden, 3 týdny, 6 týdnů, 3, 6,
a 12 měsíců a dále 1x ročně po dobu 5 let od úrazu. Jejich součástí je vyšetření vitality zubní dřeně, poklepové
citlivosti a pohyblivosti poraněného zubu a jeho případná diskolorace. Rentgenový snímek slouží ke zjištění periapikálních změn a změn v zubní dřeni.
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
Úrazy zubů u dětí
str. 11
3.1 Infrakce a nekomplikovaná zlomenina zubní korunky
Komplikace u těchto poranění nebývají časté. Nejčastěji
dochází k nekróze zubní dřeně (negativní odpověď na test
vitality, periapikální patologie, šedá diskolorace zubní korunky) během prvních 3 měsíců po poranění.
3.2 Komplikovaná zlomenina zubní korunky
Nejčastější komplikací je opět nekróza zubní dřeně. Důležité je diagnostikovat patologii zubní pulpy co možná nejdříve. Ošetření závisí na stupni vývoje kořene poraněného zubu (viz výše).
3.3 Zlomenina kořene
U zhruba 80 % zlomenin zubního kořene zůstává zubní
dřeň vitální. Zlomenina zubního kořene se může zhojit 4
různými způsoby (viz FOTO 288):
a) kalcifikovanou tkání – úlomky jsou spojené pevnou
tkání, lomná linie na rentgenovém snímku je nezřetelná nebo jen málo zřetelná, poraněný zub je pevný,
b) vazivem (vlákna závěsného aparátu) – na rentgenovém snímku je patrná úzká, radiolucentní linie se zaoblenými okraji v místě zlomeniny, poraněný zub zůstává
mírně pohyblivý,
c) kostí a vazivem – oba fragmenty jsou odděleny kostěným můstkem, lomná linie na rentgenovém snímku zůstává patrná, poraněný zub je mírně pohyblivý,
d) granulační tkání – odděluje oba fragmenty, pokud dojde k nekróze zubní dřeně, lomná linie je dobře vidět na
rentgenovém snímku spolu se známkami zánětlivé resorpce na okrajích, zub je zvýšeně pohyblivý.
Nejčastější komplikací zlomeniny kořene je nekróza zubní
dřeně (infekce koronárního fragmentu), ke které zpravidla
dochází během prvních 3 měsíců po poranění. V apikálním fragmentu zůstává pulpa většinou vitální, zejména
u zlomenin v apikální, případně ve střední třetině kořene.
Endodonticky pak ošetříme pouze koronární fragment
a část kořene pod lomnou linií. Oba fragmenty se obvykle
spojí vazivem.
3.4 Luxační poranění
Nejčastějšími komplikacemi luxačních poranění jsou obliterace kořenového kanálku zubu v důsledku bakteriální
invaze a nekróza zubní dřeně.
listopad 2008
5/8.5
Praktický rádce zubního lékaře
str. 12
Úrazy zubů u dětí
– Obliterace kořenového kanálku – zubní dřeň se postupně zmenšuje (kalcifikovaná, tvrdá tkáň) a kořenový
kanálek není na rentgenovém snímku patrný nebo jen
málo, zub může na test vitality reagovat negativně,
zubní korunka má většinou nažloutlou barvu. Ačkoli se
zdá, že na rentgenovém snímku je kořenový kanálek
zcela obliterován, vždy zde zůstává tenký proužek pulpální tkáně. Pokud dojde později k nekróze zubní dřeně,
bývá endodontické ošetření technicky velmi obtížné,
proto se někdy doporučuje provést preventivně endodontické ošetření kořenového kanálku poraněného zubu, a předejít tak jeho případné kalcifikaci.
3.4.1 Nekróza zubní dřeně
– nejčastější poúrazová komplikace. U zubů s nedokončeným vývojem zubního kořene se nekróza zubní dřeně vyskytuje méně často než u zubů vývojově dokončených. Široce otevřený apex a komunikace s okolními
tkáněmi periodoncia jsou pro případnou revaskularizaci příznivé.
Diagnostika nekrózy zubní dřeně:
– test vitality (negativní),
– diskolorace zubní korunky – šedé zbarvení zubní korunky,
– periapikální patologie (periapikální projasnění),
– zastavení vývoje kořene.
Nekrózu zubní dřeně nejčastěji diagnostikujeme v rozmezí 3 měsíců až 2 let po poranění.
Diagnostika se opírá o alespoň 2 z výše uvedených příznaků.
3.4.2 Resorpce kořene
– vyskytuje se nejčastěji u poranění, při kterých dochází
k dislokaci zubu v zubním lůžku.
Zánětlivá resorpce je progresivní typ resorpce kořene
zejména po intruzivní luxaci a replantaci (viz FOTO 289).
Příčinou je poškození buněk parodontálních vláken a zubního cementu úrazem a přítomnost infikované, nekrotické
tkáně pulpy. Bakteriální produkty z infikovaného kořenového kanálku pronikají skrze dentinové tubuly do periodoncia, což je impulz pro další resorpci povrchu zubního
kořene a cementu.
Diagnóza se opírá o rentgenové vyšetření, na snímku vidíme miskovité okrsky resorbované tkáně zubního koře-
listopad 2008
Praktický rádce zubního lékaře
5/8.5
Úrazy zubů u dětí
str. 13
ne, které navazují na obdobné okrsky resorpce přilehlé alveolární kosti, nejčastěji ve střední nebo koronární třetině
zubního kořene. Ošetření spočívá v odstranění nekrotické
zubní dřeně a dlouhodobé léčbě kořenového kanálku preparátem s hydroxidem vápenatým. Definitivní endodontické ošetření se provede některou z kondenzačních
metod. Ve většině případů se proces zastaví a okrsky resorpce vyplní nově vytvořený zubní cement.
Ankylóza je nejzávažnější typ zevní resorpce kořene.
Nejčastěji vzniká po intruzivních luxacích a avulzích
(dlouhá extraalveolární perioda). Příčinou je těžké poškození buněk parodontálních vláken a zubního cementu.
Mezi povrchem zubního kořene a alveolární kostí se vytvoří kostní spojení, následuje postupná resorpce cementu a dentinu.
Na rentgenovém snímku vymizí periodontální štěrbina
a zubní tkáně jsou postupně nahrazovány kostí. Dříve než
na rentgenovém snímku můžeme ankylózu diagnostikovat klinicky. Postižený zub charakterizuje typický vysoký,
kovový zvuk při poklepu. Většina ankylóz vzniká v rozmezí
2 měsíců až 1 roku po úrazu. Účinná léčba bohužel neexistuje. Postižený zub se postupně dostává do infrapozice
(okolní kost alveolárního výběžku roste) a většinou musí
být chirurgicky odstraněn.
listopad 2008
5/8.5
Praktický rádce zubního lékaře
str. 14
Úrazy zubů u dětí
listopad 2008