téma čísla - Lékaři bez hranic

12
12
Zpravodaj Lékařů bez hranic Zima 2011
Lékaři bez hranic po sovětské invazi tajně překračují afghánskou hranici.
Afghánistán 1981 © MSF
TÉMA
ČÍSLA
TÉMA ČÍSLA
40 LET LÉKAŘŮ BEZ HRANIC
1999: Nobelova cena za mír
EDITORIAL
DR.
RONY BRAUMAN
DR. RONY BRAUMAN
EDITORIAL
Súdán 2010 © MSF
Milí přátelé,
toto je můj poslední úvodník k novému číslu Zpravodaje. Podle vnitřních
předpisů Lékařů bez hranic opouštím
svůj post ředitele 5 let po oficiálním
založení české kanceláře organizace.
Jsem hrdý na to, čeho naši odhodlaní
a vysoce motivovaní zaměstnanci v této
době dosáhli, a jsem ohromen mírou
podpory, jíž se nám od české veřejnosti za tu dobu dostalo. Byla to úžasná
cesta a já přeji svému nástupci Pavlu
Gruberovi vše nejlepší při pokračování
tohoto dobrodružství. S Lékaři bez hranic se však neloučím a v příštím roce
se opět vrátím do terénu, do přední
linie práce Lékařů bez hranic, která je
základem všeho našeho snažení.
V této době slavíme 5. narozeniny
pražské kanceláře organizace, stejně
jako 40 let od položení základů Lékařů bez hranic. Lékaři bez hranic byli
založeni v roce 1971 s cílem vytvořit
nezávislou, neutrální a nestrannou
zdravotnickou a humanitární organizaci, která by byla schopna reagovat na
krizové situace ve světě. Od té doby se
Lékaři bez hranic proměnili v meziná-
rodní hnutí, s nímž dnes ve zhruba 65
zemích světa, kde poskytujeme pomoc,
spolupracuje přes 27 000 lidí. Přinášíme akutní zdravotnickou a humanitární pomoc lidem trpícím uprostřed
válek a ozbrojených konfliktů, obětem
přírodních katastrof a opomíjených nemocí či lidem bez přístupu ke zdravotní péči bez ohledu na geografické, politické, etnické, náboženské či sociální
hranice.
O tom, kde a kdy budeme zasahovat, se rozhodujeme nezávisle a na
základě nestranného posouzení situace
a potřeb populací v nouzi. Tato operační nezávislost je možná jen díky
podpoře milionů dárců z celého světa.
Po třech letech od zahájení fundraisingových aktivit v ČR k nim patří i desítky tisíc Čechů a Slováků, jimž bych
chtěl obzvláště poděkovat. Je to právě
tato podpora, která nám umožňuje stát
pevně na našich základních principech
a uchovat si finanční a díky ní i operační nezávislost.
Za 40 let své existence se Lékaři bez
hranic rozrostli do celosvětové organizace mj. proto, aby byli schopni rychleji a účinněji reagovat na aktuální krize
kdekoli na světě. Přesto jsme ale stále
nuceni činit rozhodnutí, kde zasahovat
a kde nikoli, především s ohledem na
dostupné zdroje. Právě proto hledáme
nové zdroje i zde v České republice
a na Slovensku, a to jak finanční, které nám umožňují poskytovat pomoc
více lidem, tak lidské, díky nimž jsme
schopni tuto pomoc skutečně doručit.
Naše nezávislost a neutralita nám
umožňuje přístup k populacím v obtížně přístupných oblastech a poskytovat
zde životně nezbytnou pomoc, kterou
potřebují. To je hlavní důvod, proč
jsme jednou z mála organizací, které
jsou schopny pracovat na takových ne-
stabilních místech, jako je Somálsko.
Na druhou stranu v dnešním politicky
nabitém světě je přístup k těm nejvíce postiženým populacím v řadě krizových oblastí složitější, než bychom
chtěli. Nucené vysídlování etiopského
obyvatelstva v roce 1985, genocida ve
Rwandě v roce 1994, útoky na civilisty v Čečensku v roce 1999, konflikty
v Libanonu v roce 2005, v Gaze v roce
2009 či v Libyi a Somálsku v letošním
roce jsou jen některé případy z mnoha.
40. výročí založení Lékařů bez hranic není radostná událost. Dokazuje to, že je naší práce stále potřeba
a že utrpení lidí uprostřed přírodních
katastrof, stejně jako krizí způsobených samotnými lidmi, neubývá. Můžeme jen doufat, že v příštích 40 letech se situace změní k lepšímu. Do
té doby však budeme ve svém úkolu
přinášet zdravotnickou pomoc lidem
v ohrožení pokračovat. Nesmíříme se
s nedostupností zdravotní péče a nedostatkem levných léků či diagnostických
prostředků pro pacienty v nejchudších
oblastech světa, utrpením národů sužovaných konflikty, útoky proti civilistům
či nuceným vysídlováním, i nadále
budeme přinášet pomoc těm nejpostiženějším a zpět přivážet svědectví
o jejich situaci.
Děkuji Vám za Váš zájem u humanitární dění a veškerou podporu a přeji
Vám radostné Vánoce a pokojný nový
rok.
(Téměř) 40 let
s Lékaři bez hranic
Lékař Rony Brauman je specialista na tropickou a akutní medicínu. K Lékařům bez hranic se připojil ještě v době, kdy byla organizace řízena z jediné
kanceláře v Paříži. Pracoval v utečeneckých táborech, v oblastech sužovaných hladomorem i uprostřed válek. V letech 1982-1994 působil jako prezident Lékařů bez hranic a podílel se tak na utváření organizace v té podobě,
v jaké ji známe dnes. Čtyřicet let po založení Lékařů bez hranic se Rony
Brauman ve svém vyprávění ohlíží zpět k samotným počátkům.
„Když jsem poprvé vstoupil do kanceláře Lékařů bez hranic v Paříži,
pracovala tam jen jedna sekretářka,
Christiane, a to ještě jen na částečný
úvazek. Bylo to v polovině sedmdesátých let, kdy jsem po letech politické
aktivity konečně odpromoval na lékařské fakultě. Odjakživa jsem chtěl
být lékař a účastnit se toho kouzla
uzdravování lidí. O lékařské práci
jsem tehdy měl dost mytickou představu.
Na lékařskou fakultu jsem nastoupil jako sedmnáctiletý v roce 1967,
ale v květnu 1968 začaly studentské
protesty a já se vrhnul do politiky.
U té jsem vydržel následujících pět
let, dokud mě ideologická kocovina
nedonutila s tím skoncovat.
V době mých studií posílala lékaře
do zahraničí pouze církev nebo vláda. Ani jedna z těchto možností mě
nelákala a tak politicky i nábožensky
neutrální Lékaři bez hranic pro mě
byli v tomto ohledu velmi zajímaví.
Právě práce pro Lékaře bez hranic
byla mou hlavní motivací k tomu,
abych dokončil studia a naučil se
chirurgii, tropickou a akutní medicínu, abych byl připravený na situace
všeho druhu.
O Lékařích bez hranic jsem se dozvěděl od kamaráda, který jel na jednu z jejich prvních misí po přírod-
Váš
Richard Walker
ředitel Lékařů bez hranic v ČR
OBSAH
OBSAH
D R . R O N Y B R A U M A N (Téměř) 40 let s Lékaři bez hranic
str. 3
F O T O G A L E R I E 40 let Lékařů bez hranic
str. 5
A K T U Á L N Í K R I Z E Válka, hlad a spalničky v Somálsku str. 9
R O K P O T É Cholera na Haiti
str. 11
Zpravodaj Lékařů bez hranic - magazín pro dárce a příznivce
Vydavatel: Lékaři bez hranic - Médecins Sans Frontieres in Czech Republic, o.p.s.
Kontakt: Seifertova 555/47, 130 00 Praha 3, tel: 257 090 150, fax: 257 090 155, e-mail: [email protected].
Redakce: Dušan Brinzanik, Martina Hončíková. Grafika: Peter Drong. Veřejná sbírka: 210 10 50 700 / 2700.
| 2 |
Zima 2011 Zpravodaj Lékařů bez hranic
Zpravodaj Lékařů bez hranic Zima 2011
Etiopie 1985
© Sebastião Salgado / Amazonas images
ní katastrofě v Hondurasu. Samotná
mise skončila naprostým krachem
– letěli takovou dálku a nakonec nedělali nic jiného, než že rozdávali
nádoby s vodou. Trvalo několik let,
než jsme se naučili účinně pomáhat
během přírodních katastrof.
Lékaři bez hranic byli tehdy stále
jen malou organizací – pracovalo
pro ně 10-12 lékařů a sester v Africe
a Asii a někdy se ani nevědělo, kde
všichni jsou. Jednu velmi poctivou
a pracovitou lékařku poslali do Zairu
a pak na ní úplně zapomněli. Vrátila
se po osmi měsících do Paříže a chtěla vědět, proč nikdo neodpovídal na
její dopisy.
Pak jsem přišel na řadu já. Poslali
mě do Thajska, abych tam založil nemocnici poblíž kambodžské hranice.
Po šesti měsících jsem byl zcela bez
prostředků, v kapse jsem neměl ani
halíř. Jídlo jsem dostával od utečenců, protože jsem na ně neměl peníze.
V autě bylo jen tak tak benzínu na
to, abych dojel do Bangkoku. Když
jsem se vrátil do Paříže, zorganizovali Lékaři bez hranic přednáškové
turné po severu a východě Francie.
Přednášel jsem, abych vydělal peníze
a nemocnice mohla fungovat dalšího
půl roku.
Svým způsobem jsem si své první
zkušenosti užil: neexistovala žádná
hierarchie, žádné doporučené postupy, neměl jsem žádného šéfa – prostě jsem dělal to, co jsem považoval
za nejlepší. Musel jsem zařídit úplně
všechno sám, takže samotná léčba
tvořila jen malou část mé práce. Tak
to tenkrát fungovalo – ale to nemohlo
vydržet dlouho.
Situace se pak změnila – začali
jsme podporovat spolupracovníky na
misích a platit jim. Jsem dokonce první placený lékař Lékařů bez hranic.
V roce 1980 s námi začal spolupracovat farmaceut Jacques Pinel. Sestavil seznam nezbytných léků, vyvinul
doporučené farmaceutické postupy
| 3 |
DR. RONY BRAUMAN
Etiopie 1985 © Sebastião Salgado / Amazonas images
a přesvědčil nás o potřebě spolupráce
s logistiky a odborníky na hygienu.
Začali jsme spolupracovat také
s vědci, akademiky a odborníky, např.
s výživovými poradci. Podílel jsem se
na prvním projektu léčby podvýživy
formou balených potravinových tablet
připravených k okamžité konzumaci
v tropických podmínkách. První tablety, které nám výrobce zaslal, byly
bohužel nepoužitelné – měly špatné složení a nepřijatelnou chuť, takže skončily ve skladu. Byly jich tuny
a já jsem je jedl. Koneckonců nic moc
jiného jsem k jídlu neměl.
Rozhodli jsme se, že se zaměříme na
práci s vysídlenými obyvateli a budeme působit ve válečných oblastech, takže jsme čím dál častěji pracovali také
v utečeneckých táborech. Tam jsme
měli výsadní postavení, mohli jsme začít z ničeho a zprovoznit tolik potřebné služby, které nikdo jiný zprovoznit
nedokázal. V utečeneckých táborech
v Somálsku, Thajsku, střední Americe
a Jihoafrické republice jsme načerpali
své znalosti a zkušenosti a vytvořili metody, které používáme dodnes.
Učili jsme se za pochodu. V létě
roku 1980 jsem odjel do Ugandy na
průzkumnou misi. V zemi vládla
anarchie, jednotlivé ozbrojené skupiny mezi sebou bojovaly bez zřejmého politického cíle. Ve vyprahlé
severovýchodní části země navíc právě propukal velmi těžký hladomor.
Když jsem tam dorazil, vyžádal si už
10 000 obětí.
Už jen vyjít ráno z domu byla noční můra. V prachu u cesty ležela mrtvá těla, lidé byli vyzáblí a na pokraji
smrti. Nejhorší ze všeho bylo, že tahle
| 4 |
situace nebyla oficiálně uznána jako
hladomor. V hlavním městě mě úředníci ujišťovali, že problém už je vyřešen
a všichni jsou najedení lépe než ve
francouzské restauraci. Rozhodl jsem
se situaci prozkoumat na vlastní oči
a to, co jsem spatřil, byla skutečná katastrofa. Pochopil jsem, že oficiálním informacím a statistikám není radno příliš věřit a je naprosto klíčové přesvědčit
se na vlastní oči.
„Organizace se rozrostla co do velikosti i reputace a stala se mnohem
větší a úspěšnější, než si kdokoli
z nás dokázal představit.“
Jen jednou jsem zapochyboval, zda
to Lékaři bez hranic zvládnou. Bylo to
v Čadu, kdy jsme se spolu s jedním
chirurgem a anesteziologem stali obětí
přepadení. Střílelo se a chirurga zasáhli
a těžce zranili. Několik minut jsme mysleli, že je to náš konec. Někdy uvažuju
nad tím, co by se stalo s Lékaři bez
hranic, kdybychom tam tehdy zemřeli.
To se ale naštěstí nestalo. Pokračovali jsme a vybudovali organizaci,
která byla zcela soběstačná a často
také kontroverzní. V roce 1980 jsme
zorganizovali „Pochod za přežití” na
thajsko-kambodžské hranici na protest proti vietnamské kontrole humanitární pomoci pro Kambodžu. V roce
1984 jsme založili skupinu Liberté
Sans Frontières, která polemizovala
s nejčastějšími názory na problémy
a katastrofy třetího světa. Vedlo to
k velkým sporům. Zpětně můžeme
říct, že naše filozofie byla neokonzervativní a ne vše, co jsme říkali, bylo
správné: odsuzovali jsme ideologii, ale
FOTOGALERIE
FOTOGALERIE
zároveň jsme tvrdili, že máme pravdu.
Prohlašovali jsme spoustu nesmyslů, ale
i přesto si myslím, že to užitek přineslo:
stali jsme se natolik kontroverzními, že
jsme se nemohli na nikoho spolehnout.
V humanitárních kruzích jsme neměli žádné přátele, což nás posilovalo.
Odtud pramení naše tradice samostatnosti.
Finančně se naše situace lepšila.
Přišlo období počítačů a emailů a my
jsme se inspirovali tím, jak probíhal
fundraising v USA. Zavedli jsme takové postupy, které nám umožnily být
zcela nezávislými. Založili jsme velmi silnou logistickou sekci, což bylo
v humanitárním sektoru něco nového, a začali jsme používat speciálně
upravená vozidla s náhonem na všechna čtyři kola, ohromnými nárazníky
a anténami, která používáme dodnes. Přijali jsme za svůj americký
přístup založený na důkazech a začali jsme měnit a zlepšovat způsob
naší práce. Spoustu věcí jsme přijali
odjinud – např. různé předpřipravené sady materiálu, které používáme
v krizových situacích, jsme převzali od
Oxfamu.
Organizace se rozrostla co do velikosti i reputace a stala se mnohem
větší a úspěšnější, než si kdokoli
z nás dokázal představit. V roce 1990
už v pařížském ústředí Lékařů bez hranic pracovalo na plný úvazek 100 zaměstnanců. Humanitární problematika
a lidská práva se staly oblíbenými tématy a získali jsme obrovskou podporu
veřejnosti.
Věřím, že všechny instituce mají
určitou životnost – nemusí tu být navěky. Největší nebezpečí pro Lékaře
bez hranic spatřuji v rozsahu organizace. Se snahou být ještě větší, ještě
světovější, může přijít arogance. Neříkám, že bychom měli udělat krok zpět
a naši organizaci zmenšit, jen bychom
možná mohli naše prostředky využívat
jiným způsobem.
Budou-li tu Lékaři bez hranic ještě
za dalších 40 let, rozhodně nebudou
těmi Lékaři bez hranic, které známe
dnes. Jak se svět mění, budou se muset
i oni přizpůsobit. Má generace, která
vyrůstala v šedesátých a sedmdesátých
letech, měla jiný náhled než ta, která
nastupuje teď. Jsem však přesvědčen,
že hluboká motivace lidí, kteří se k Lékařům bez hranic připojují dnes, jejich
očekávání a touha pomáhat jiným lidem, zůstávají stejné.“
(přeložila Eliška Mlynářová)
Zima 2011 Zpravodaj Lékařů bez hranic
40 LET
LÉKAŘŮ BEZ HRANIC
1971
Založení organizace
Válka a hladomor v nigerijské Biafře a záplavy ve Východním Pákistánu (dnešní Bangladéši) jsou pro skupinu francouzských lékařů a novinářů impulzem k založení humanitární organizace Lékaři bez hranic, která
se bude zaměřovat na poskytování akutní zdravotnické
pomoci. Lékaři bez hranic se časem promění v mezinárodní organizaci s celosvětovou působností a poskytující pomoc milionům pacientů ročně.
Francie 1971 © D.R.
1980
Válka v Afghánistánu
Afghánistán 1981 © MSF
V posledních dnech roku 1979 pronikají Sověti do
Afghánistánu a začíná válka, která bude trvat celé
desetiletí. Týmy Lékařů bez hranic tajně překračují pákistánsko-afghánskou hranici a několik týdnů cestují na mezcích, aby se dostaly do odlehlých oblastí
a poskytly pomoc zraněným obyvatelům. Lékaři bez
hranic zůstávají v Afghánistánu až do roku 2004, kdy
je v provincii Badghis zavražděno 5 zahraničních spolupracovníků Lékařů bez hranic a organizace se po
20 letech z Afghánistánu stahuje. Do země se vrací
v roce 2009 a podporuje nemocnice v Kábulu
a Laškargáhu.
1984
Hladomor v Etiopii
Lékaři bez hranic zahajují program na léčbu podvýživy
v oblastech zasažených hladomorem. O rok později jsou donuceni zastavit svoji činnost v zemi poté,
co veřejně obviní etiopskou vládu ze zneužití pomoci
k násilnému přesídlení milionů lidí, jehož výsledkem
jsou desítky tisíc mrtvých. Etiopská vláda později přesídlovací programy zastavuje.
Etiopie 1985 © Sebastião Salgado / Amazonas images
Zpravodaj Lékařů bez hranic Zima 2011
| 5 |
FOTOGALERIE
Ve ře j n á s b í r k a : 2 1 0 1 0 5 0 7 0 0 / 2 7 0 0
1988
Zemětřesení v Arménii
1996
Epidemie meningitidy
v Nigérii
Katastrofální zemětřesení z prosince 1988 v tehdy ještě
sovětské Arménii za sebou zanechává obrovské škody
a nejméně 60 000 obětí na životech. Tato událost vede
k pádu tzv. humanitární zdi, když Sovětský svaz povoluje vstup do země zahraničním humanitárním organizacím. Lékaři bez hranic dorážejí na místo již třetí
den po zemětřesení a zahajují zde svou první krizovou
intervenci na území Sovětského svazu.
Nigérie 2009 © Olivier Asselin
Arménie 1989 © Roger Job
1994
Genocida ve Rwandě
1999
2. rusko-čečenská válka
a Nobelova cena za mír
Lékaři bez hranic setrvávají v hlavním městě Kigali i během genocidy, při níž hutuští extremisté vyvraždí více než
800 000 Tutsiů a „umírněných“ Hutuů. Lékaři bez hranic
činí bezprecedentní krok, když vyzývají k mezinárodnímu vojenskému zásahu. Přes svoji neutralitu pokládají
Lékaři bez hranic i nadále za svoji povinnost veřejně odsuzovat jednání vlád, v jejichž důsledků trpí civilisté, tak
jak to později učiní například i v případě čečenské války
v roce 1999.
Rwanda 1994 © Roger Job
V říjnu 1999 je Lékařům bez hranic udělena Nobelova
cena za mír jako ocenění průkopnické humanitární
činnosti po celém světě. Tehdejší prezident Lékařů bez
hranic Dr. Orbinski využívá předávacího ceremoniálu
a ve své řeči vyzývá ruského prezidenta Borise Jelcina,
aby okamžitě zastavil bombardování nevinných čečenských civilistů a umožnil humanitárním organizacím přístup do Grozného. Zároveň vyjádřuje obavy Lékařů bez
hranic nad tím, že práva těch, kteří jsou celosvětově
nejvíce ohroženi, zůstávají stále ignorována.
Čečensko 2000 © Eric Bouvet
1995
Masakr v Srebrenici
2003
Invaze Spojených států
do Iráku
Lékaři bez hranic zahajují svoji činnost v Srebrenici
v roce 1993, rok po vypuknutí války. Město je obklíčené
srbskou armádou a 60 000 bosenských obyvatel se stává
součástí enklávy pod ochranou OSN. Lékaři bez hranic
jsou jedinou humanitární organizací, která obyvatelům
poskytuje zdravotnickou pomoc. V roce 1995 se Lékaři
bez hranic stávají svědkem pádu „bezpečné zóny“ OSN
a otevřeně hovoří o následném masakru více než 8 000
obyvatel Bosny, hromadných deportacích a zneužívání
tisíců dalších srbskými vojsky.
Bosna 1995 © Olivier Jobard / Sipa Press
| 6 |
Lékaři bez hranic během rozsáhlé epidemie meningitidy
očkují více než čtyři miliony lidí a otevírají specializovaná
centra pro léčbu tisíců nakažených. Přeprava vakcín
v extrémních teplotách je vysoce riskantní, Lékaři bez
hranic tedy vyvíjejí vlastní systém tzv. chladícího řetězce, který zaručuje uchování vakcíny v chladu od
výrobce až k příjemci. Vakcinační set obsahuje materiál
pro pět týmů a umožňuje očkování 10 000 osob. Jeho
součástí jsou ochlazovací balíky, generátory, plynové
lednice, mrazáky a teploměry, které zaručují udržení
chladícího řetězce.
Lékaři bez hranic setrvávají v Bagdádu během počáteční invaze a poskytují podporu nemocnicím a klinikám
ve vybraných městech. Tři týdny po začátku invaze
upozorňují na to, že v Bagdádu stále není jediná
provozuschopná nemocnice. Později Lékaři bez hranic
kritizují vládu USA za zatažení některých humanitárních
organizací do svého válečného snažení a za neschopnost dostát odpovědnosti okupující mocnosti a zajistit
odpovídající lékařskou pomoc civilistům.
Irák 2003 © Geert van Kesteren
Zima 2011 Zpravodaj Lékařů bez hranic
Zpravodaj Lékařů bez hranic Zima 2011
| 7 |
FOTOGALERIE
2004
Tsunami v jihovýchodní
Asii
Lékaři bez hranic získávají od světové veřejnosti 133 milionů
dolarů na poskytování pomoci po tsunami v jihovýchodní
Asii. Protože získaná částka převyšuje prostředky, které jsou
potřebné a účelně využitelné pro rychlou zdravotnickou pomoc organizace v oblasti, Lékaři bez hranic otevřeně informují
veřejnost a ukončují své sbírky ve světě. Současně žádají
dárce, aby umožnili použití již darovaných prostředků i pro
jiné krizové zásahy, s čímž většina z nich souhlasí.
Indonésie 2005 © Stefan Pleger
2010
Zemětřesení na Haiti
Po ničivém lednovém zemětřesení zahajují Lékaři bez
hranic svou doposud největší misi. Původní a zemětřesením zničené tři projekty v zemi během několika týdnů
rozšiřují na 26. Od světové veřejnosti obdrží pro pomoc
na Haiti přes 104 milionů eur, z toho od dárců v ČR
3,7 milionu korun. V následujících devíti měsících po zemětřesení pak ošetří více než 358 000 pacientů, provedou
16 000 chirurgických zákroků a porodí přes 15 000 dětí.
V říjnu pak zahajují zásah proti epidemii cholery. Do konce
roku vyléčí polovinu všech nakažených v zemi.
AKTUÁLNÍ
A K T U Á L N Í K R I Z E KRIZE
Válka, hlad a spalničky v Somálsku
Události posledního roku byly pro obyvatele Somálska velkou zkouškou. Konflikt, který začal před dvěma desítkami
let, stále pokračuje a jeho důsledky jsou ještě znásobené jedním z nejhorších období sucha v historii země. Desetitisíce lidí byly nuceny opustit své domovy a uchýlit se do větších měst či uprchlických táborů v sousedních zemích.
V Somálsku navíc propukla epidemie spalniček, která je obzvláště nebezpečná pro populaci, která není systematicky
očkovaná.
Lékaři bez hranic působí v Somálsku
od roku 1991. Historie projektů organizace v zemi je poznamenána řadou
bezpečnostních incidentů a také obětí
na životech místních i mezinárodních
spolupracovníků, které pravidelně vedly k nucené evakuaci personálu ze
země. Extrémně složité podmínky ovlivňují projekty organizace v zemi i dnes.
Lékaři bez hranic tu v současnosti mají
13 různých projektů v 9 regionech, kde
jsou schopni poskytnout pomoc desetitisícům lidí, ale na řadu míst a často
i k těm nejpostiženějším obyvatelům se
kvůli odporu místních ozbrojených skupin nedostanou.
Týmy Lékařů bez hranic, jejichž součástí jsou i dva Češi působící v Mogadišu, v současné době bojují především se
smrtelnou kombinací spalniček a akutní podvýživy, která ohrožuje zejména
dětskou populaci. V zemi v posledním
půlroce vyrostlo několik nových výživových center a rozšířila se i kapacita již
existujících nemocnic a klinik Lékařů
bez hranic, kteří jsou často jediným poskytovatelem zdravotní péče v oblasti.
Zdravotnické týmy objíždějí rozptýlené
provizorní uprchlické tábory, kam se
snaží doručit základní pomoc a prová-
dět očkovací kampaně. Potřebnou masovou očkovací kampaň, která by byla
s to epidemii zastavit, však v daných
podmínkách zatím uskutečnit nelze.
S příchodem období dešťů se situace
pro děti a dospělé obývající provizorní uprchlické tábory může ještě zhoršit
a vzroste riziko šíření průjmových
a jiných onemocnění, která pro podvyživené děti představují obzvláště velké
nebezpečí. Lékaři bez hranic se proto
připravují také na možné vypuknutí epidemie cholery, jejíž následky by
byly pro stovky tisíc podvyživených lidí
žijících v přeplněných táborech katastrofální.
Od jara poskytli Lékaři bez
hranic ve svých projektech
v Somálsku, Keni a Etiopii intenzivní zdravotnickou péči více než
10 000 vážně podvyživených dětí
a dalších 54 000 podvyživených
dětí léčili v ambulantních programech; celkově hospitalizovali
přes 5 000 lidí nakažených spalničkami a 150 000 lidí proti spalničkám očkovali.
Průzkum na místě
Terénní koordinátoři David Michalski
a Saíd Hassan přijeli v létě do somálského Mogadiša, kde měli spolu s dalšími spolupracovníky za úkol rozšířit
již existující projekty a rozsah pomoci
poskytované místním obyvatelům a tisícům vysídlených lidí, kteří před krizí
a násilím utekli do města. Zde vzpomínají na situaci na místě.
David: Přijel jsem do Mogadiša se
dvěma kolegy na konci července a okamžitě jsme začali s průzkumem situace
v táborech vysídlených obyvatel. Provizorní tábory vyrostly po celém městě
a zabraly skoro všechnu volnou půdu.
V některých žije jen několik rodin, jinde jsou jich stovky.
Saíd: Stačí se jen projít po ulici
a natrefíte na desítky takových sídlišť.
Obvykle jde o malé chýše, které jsou
natěsnány tak, že mezi nimi skoro ani
neprojdete. Ve většině táborů není ani
jedna latrína. Lidé nemají co do úst ani
na čem spát a musí žebrat. Najdete také
hodně lidí, kteří jsou tak nemocní, že
se ani nezvednou ze země. Lidé se stahují do Mogadiša, protože sucho zabilo
Haiti 2010 © Julie Remy
2011
Válka a sucho
v Somálsku
Dvacetiletá občanská válka a neexistující státní struktury,
včetně sítě zdravotnických služeb, zesílené katastrofálním
suchem v regionu Afrického rohu mají za následek dramatické rozšíření podvýživy v Somálsku a zhoršení zdravotnické
situace. Lékaři bez hranic jsou jednou z mála zahraničních
organizací, která je v Somálsku schopna poskytovat pomoc, včetně léčby podvýživy a boje proti šířící se epidemii
spalniček.
Mogadišu – tábor uprostřed ruin ve čtvrti Hodan
Somálsko 2011 © Martina Bacigalupo / Agence VU
Somálsko 2011 © Jan Grarup / NOOR
| 8 |
Zima 2011 Zpravodaj Lékařů bez hranic
Zpravodaj Lékařů bez hranic Zima 2011
| 9 |
AKTUÁLNÍ KRIZE
ROK
POTÉ
ROK POTÉ
jejich dobytek a přišli o všechno živobytí. K mnoha z nich se ale ani tady
pomoc nedostane.
David: Identifikovali jsme tři hlavní
priority Lékařů bez hranic. Šíří se tu
spalničky, a tak jsme okamžitě zahájili léčebné programy a během distribuce materiální pomoci jsme začali
organizovat také očkovací kampaně.
Hodně rozšířená je samozřejmě podvýživa, která nejvíce ohrožuje malé
děti, a tak jsme začali otevírat také
nová výživová a stabilizační centra,
kde poskytujeme nepřetržitou péči
těm nejvíce nemocným. A nakonec
jsme tu také zaznamenali docela dost
případů cholery a vodnatého průjmu
a s tím související dehydratace, a proto jsme začali budovat také cholerová
léčebná centra. Potřeby jsou skutečně
nezměrné.
Saíd: Když jsme mluvili s lidmi v táborech, ani jsme se jich nemuseli ptát
na to, co potřebují nejvíce. První, co
nám řekli, bylo, že potřebují jídlo, přístřeší a zdravotní péči. V Mogadišu je
sice několik vládních nemocnic, ale
v těch se platí, a většina lidí v táborech na to prostě nemá a do nemocnic se nedostane.
David: Jakmile jsme se přesvědčili
o rozsahu krize přímo na místě, vyslali jsme sem potřebné zásoby z naší základny v Nairobi a také z logistického
centra v Belgii, odkud sem přiletěla
dvě nákladní letadla plná materiálu.
Je ale těžké udělat si celkový obrázek
o situaci ve městě, protože extrémně složité bezpečnostní podmínky
omezují možnosti pohybu. – Situace
je špatná a v dohledné budoucnosti
se pravděpodobně nezlepší. Poslední
úroda byla opět slabá a tak výhled
do budoucna je tristní. Celkový rozsah potřeb a skutečnost, že situace
se nejspíš bude ještě zhoršovat, nám
dělá velké starosti, stejně jako bezpečnostní situace, která je velmi vratká
a podstatně omezuje doručování pomoci do řady lokalit. Právě to je nyní
pro nás největší výzva – pokusit se
dostat pomoc k těm nejohroženějším.
Cholera na Haiti
Lékaři bez hranic otevřeli
sbírku na pomoc v Somálsku
na účtu: 100 27 557 27 / 2700.
Přispět do sbírky je možné
také prostřednictvím dárcovské
SMS na číslo 87777 ve tvaru:
DMS MSFSOMALSKO. Více informací naleznete na www.lekaribez-hranic.cz/dary.
| 10 |
Letiště Galcayo
Somálsko 2011 © Siegfried Modola
Výživové centrum Lékařů bez hranic v Hodanu
Somálsko 2011 © Yann Libessart / MSF
Tábor Rajo v Mogadišu
Somálsko 2011 © Yann Libessart / MSF
Zima 2011 Zpravodaj Lékařů bez hranic
V říjnu 2010, osm měsíců po ničivém lednovém zemětřesení, propukla na Haiti rozsáhlá epidemie cholery a již tak těžce zkoušený národ byl
podroben další vážné krizi. Cholera
se na Haiti objevila poprvé po sto
letech, když byla do země zavlečena v rámci pomoci po zemětřesení,
a lidé na ni nebyli připraveni. Její
šíření pak urychlily zoufalé hygienické podmínky, v nichž jsou statisíce Haiťanů nuceny žít, stejně jako
nedostatek pitné vody. Do dnešního
dne činí bilance epidemie kolem
půl milionu nakažených a nejméně
6 500 obětí. Epidemie však zdaleka
neskončila a ostrovní stát bude sužovat i nadále.
Lékaři bez hranic na riziko propuknutí epidemie kvůli špatným hygienickým podmínkám v zemi dopředu
upozorňovali a také se na ni připravovali. Jakmile pak byly z provincie
Artibonite na západě země hlášeny
první případy, byli schopni okamžitě
reagovat – vyslali týmy do místních
nemocnic a současně začali budovat
centra na léčbu cholery v oblastech
jejího nejintenzivnějšího výskytu. Do
konce roku 2010 stihly týmy Lékařů bez hranic vybudovat 47 cholerových center s kapacitou více než
4 000 lůžek. Na vrcholu krize ke
konci roku léčili Lékaři bez hranic
každého druhého nakaženého, do
dnešního dne pak přes 170 000 lidí.
Ani rok po vypuknutí nákazy se
situace příliš nezlepšila a obyvatelé
jsou stále vystaveni nebezpečí náka-
Vi d e o z H a i t i n a w w w. y o u t u b e . c o m / m s f c z e c h
Haiti 2010 © EPA / Orlando Barría
zy. Opatření, která by měla zabránit
dalšímu šíření cholery, jsou přitom
stále nedostatečná. Je třeba zlepšit nejen kvalitu a přístup ke zdravotní péči,
ale především hygienické podmínky
a celkovou dostupnost pitné vody,
k níž nemá přístup téměř polovina obyvatel země. To jsou nezbytné podmínky jakéhokoli zlepšení
situace.
Mezinárodní společenství poskytlo
v první fázi na boj s cholerou v zemi
významné prostředky. Tak jako se ale
cholera na Haiti postupně vytratila
z prvních stránek světového tisku,
zastavil se i přísun financí a některé
mezinárodní organizace se ze země
začaly stahovat. Potřeba pomoci je
ovšem stále enormní. I dnes jsou
každý týden hlášeny tisíce nových
případů a lidé umírají. Cholera si tak
Haiti 2010 © EPA / Andrés Martínez Casares
Zpravodaj Lékařů bez hranic Zima 2011
stále vybírá svou krutou daň, zejména
v odlehlých částech země, kde chybí zdravotnická zařízení i zkušený
personál a lidé žijí ve zcela nevyhovujících hygienických podmínkách.
Podle Panamerické zdravotnické
organizace (PAHO) lze očekávat, že
i přes jisté zlepšení se v příštím roce
cholerou nakazí dalších 250 000 lidí.
Naději do budoucna představuje
nová vakcína, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) schválila
v září tohoto roku. Vakcína Shanchol
je výrazně levnější než jiné vakcíny
proti choleře, podává se perorálně
a u dětí mladších 6 let, což je v případě cholery nejohroženější skupina,
vyžaduje menší počet revakcinací.
Lékaři bez hranic proto v současné
době připravují plán očkovací kampaně, v níž se budou soustředit na
nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva, především lidi v odlehlých
oblastech, kteří nemají bezprostřední přístup ke zdravotnické pomoci
a jejichž životy jsou v případě onemocnění cholerou ohroženy více než
u obyvatel, k nimž se pomoc může
dostat bezprostředně po nákaze.
Od začátku epidemie cholery
v říjnu 2010 Lékaři bez hranic léčili přes 170 000 lidí, tedy
zhruba třetinu všech nahlášených
případů v zemi. Zdravotnické
týmy v současnosti léčí choleru
v Port-au-Prince ve čtvrtích Martissant, Carrefour, Delmas, Choscal a Drouillard, a v departmentech Ouest, Nord a Artibonite.
| 11 |
Zavádění nitrožilní výživy v nemocnici Lékařů bez hranic
Somálsko 2011 © Sven Torfinn
Přírodní katastrofy, epidemie, války, hladomor…
S Vámi můžeme pokračovat. Staňte se pravidelným dárcem Lékařů
bez hranic na www.lekari-bez-hranic.cz/pravidelne a pomozte nám přinášet krizovou pomoc
v Somálsku a dalších zemích. Děkujeme
Vám!
Krize v Somálsku
Somálsko trpí konfliktem, nestabilitou a nefunkčními základními službami již 20 let. Statisíce lidí byly
nuceny opustit Somálsko a uchýlit
se do uprchlických táborů v Keni
a Etiopii nebo jsou na útěku ve vlastní
zemi. Situaci oslabené populace zhoršilo v poslední době jedno z nejhorších období sucha v historii země, což
vedlo k další vlně vysídlení. Zemí se
kromě podvýživy šíří také epidemie
spalniček, před níž se zranitelná a neočkovaná populace nemůže bránit.
Lékaři bez hranic pomáhají somálským uprchlíkům v Keni a Etiopii
a jako jedna z mála zahraničních organizací působí také přímo v Somálsku,
kde poskytují zdravotnickou a výživo-
vou pomoc ve 13 různých projektech
(např. v Marere, Dinsoru, Mogadišu
a Galcayu). V posledním půlroce poskytli v regionu Afrického rohu intenzivní zdravotnickou péči více než
10 000 vážně podvyživených dětí,
54 000 dětí léčili v ambulantních výživových programech a proti spalničkám
očkovali přes 150 000 lidí.
Veřejná sbírka pro Somálsko: 100 27 557 27 / 2700
Nyní můžete posílat své dary pohodlně také přes internet: www.lekari-bez-hranic.cz/dary-online.
Pro více informací o možnostech podpory se můžete obrátit na www.lekari-bez-hranic.cz/dary
nebo nás kontaktujte na emailu: [email protected] či na tel.: 257 090 151.