docDuchovní hodnoty a budoucnost českých nadací
download 
Stížnost Transkript
Duchovní hodnoty a budoucnost českých nadací
STUDIE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉHO ÚSTAVU JOSEFA HLÁVKY Duchovní hodnoty a budoucnost českých nadací Lubomír Krbec Prosinec 2010 Národohospodářský ústav Josefa Hlávky Obnovení činnosti Správa Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových dne 24. října 1994 obnovila činnost Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky (NÚJH) jako jednu z forem své nadační činnosti. Ústav neprovádí vlastní vědecký výzkum. Jeho posláním je stimulovat a podporovat samostatnou badatelskou činnost v oblasti českého národního hospodářství. K tomu slouží nadační dary v podobě stipendia. Ústav se může podílet finančně a organizačně na vydání úspěšných studií. Hlavní tématické zaměření Národohospodářský ústav považuje za ústřední téma své činnosti studium těch stránek národního hospodářství, o nichž se domnívá, že ležely na srdci zakladateli ústavu – Josefu Hlávkovi. Jde o rozvoj českého národního hospodářství z hlediska lidí, kteří jsou tvůrci, uživateli i spotřebiteli hodnot. Jedná se o studium české ekonomie v závislosti na civilizačních a kulturních potřebách moderní společnosti, v prostředí obnoveného českého státu, popř. ekonomie jeho předchůdců. Tyto problémy je nutné studovat s přihlédnutím k dlouhodobým sociálně ekonomickým trendům českých zemí a v jejich evropských ekonomických souvislostech. Veřejná soutěž o získání stipendia Správní rada NÚJH vypsala soutěž o získání individuální finanční podpory k vytvoření nebo k dokončení původních badatelských prací o českém národním hospodářství a jeho společenských souvislostech. Přihlášky i odevzdané studie posuzuje správní rada ústavu, podle potřeby i za účasti žadatele. Rada Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., předseda rady Prof. Ing. Milan Žák, CSc., místopředseda rady Prof. RNDr. Přemysl Beran, DrSc., člen rady Doc. PhDr. Jiří Buriánek, CSc. JUDr. Michal Illner, člen rady Prof. PhDr. Vladimír Kašík, DrSc., člen rady Prof. JUDr. Jaroslav Krejčí, člen rady Doc. Ing. Karel Müller, CSc., člen rady Prof. Ing. Václav Průcha, CSc., člen rady PhDr. Dagmar Rýdlová, CSc., člen rady Doc. PhDr. Jiří Šouša, CSc., člen rady Praha, prosinec 2009 Krbec Lubomír [email protected] ISBN: 978-80-86729-59-6 2 Úvod Předseda správní rady Nadačního fondu Martina Bubera, který je autorem studie, oslovil v roce 2007 představitele významných českých nadací (Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace VIA a Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové) s návrhem na spolupráci a podporu projektu vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog.1 Představitelé těchto nadací se shodli na tom, že jedním z důvodů prohlubující se krize naší společnosti je destrukce vyznávaných etických a filosofických hodnot a že nastává chvíle, kdy by se lidé z nadací měli společně zamyslet nad touto situací. Zvláště když mají nadace v nadačním zákoně na prvním místě uveden obecně prospěšný cíl, kterým je rozvoj duchovních hodnot.2 Nepodléháme sice iluzi, že by nadace mohly společenské dění výrazně ovlivnit, ale přinejmenším jsou to jedny z mála právnických osob, které nejsou závislé na státních dotacích a mohou si dovolit tuto situaci reflektovat a analyzovat její důvody. Díky těmto úvahám vznikla idea zpracování studie, která by na jedné straně zpřehlednila myšlenková východiska a poslání významných nadací, interpretovala, v čem spočívá obecně prospěšný cíl nadačního zákona, kterým je rozvoj duchovních hodnot, a navrhla možnou roli nadací pro přicházející budoucnost. Podmínkou pro analýzu naší současné společenské situace je však vytvoření dialogu především lidí z nadací a universit, ale i lidí z uměleckého a mediálního světa. Hlavním cílem studie tedy není vytvoření vědeckého díla, ale srozumitelná a k diskusi vybízející reflexe myšlenkových východisek a poslání českých nadací, přemýšlení o činnosti nadací jako celku a hledání možné role nadací do budoucnosti.3 Druhým cílem studie je pokus nadačního manažera o interpretaci obecně prospěšného cíle, kterým je rozvoj duchovních hodnot a navržení praktického postupu pro vedení společného dialogu prostřednictvím projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího. V první kapitole studie „Nadační svět a naše přítomnost“ jsou zpřehledněna myšlenková východiska a základní témata činnosti českých nadací, a to srovnáním poslání vybraných významných nadací a asociací, které vznikly v devadesátých letech, nadačního zákona a nadacemi přijatých etických principů chování. Ve druhé kapitole „Myšlenková východiska vybraných nadací a důležitá témata“ jsou identifikována významná témata v činnosti vybraných nadací, a to v kontextu myšlenkových východisek těchto nadací prezentovaných na jejich internetových stránkách, která jsou uvedena v příloze č. 2 (Zpřehlednění poslání, cílů a programů vybraných nadací). Jednotlivá témata byla s představiteli těchto nadací konzultována a odsouhlasena. Z těchto významných témat jednotlivých nadací je pak vytvořen návrh společných důležitých témat, která by měla být reflektována a diskutována s odborníky především z akademického světa. Ve třetí kapitole „Úloha duchovních hodnot a poslání nadací ve společnosti“ je nabídnuta interpretace rozvoje duchovních hodnot, která vychází z pojetí skutečnosti, jež se děje a uskutečňuje v událostech, tedy v neustálých změnách, a má svou předmětnou i nepředmětnou stránku. Význam slova hodnota je pojat jako to, co býti má, a význam slova duchovní jako niterný. Pokud budeme schopni připustit a promyslet niternost neboli nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, mohly by nám takto pojaté duchovní hodnoty pomoci při hledání společných cílů a bránění se krizi, ve které se nachází naše společnost. Lidé z nadací jsou tímto vyzýváni, aby na sebe vzali odpovědnost za společný dialog a vzhledem k finanční nezávislosti nadací i větší odpovědnost za celkový vývoj naší 1 Nadační fond Martina Bubera, který vznikl v roce 2004, měl za sebou tři neúspěšné pokusy o získání finančních prostředků z programů EU na realizaci vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog, předložených na programy EU ve spolupráci s nakladatelstvím OIKOYMENH a Univerzitou J. E. Purkyně. 2 Zákon o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb. 3 Předložená studie tedy nemá parametry studií vydávaných v rámci grantů Hlávkovy nadace. To se odráží i v bibliografii, kde jsou uvedena pouze díla, která jsou ve studii využita. 3 společnosti. V příloze č. 1 (Duchovní hodnoty a víra) jsou pak uvedeny prameny, ze kterých autor při své interpretaci vycházel. Ve čtvrté kapitole „Hledání společné cesty do budoucnosti“ je nastoleno téma, od kterého se odvíjí budoucnost českých nadací, a tím je odpovědnost nadací za celkový rozvoj naší společnosti tak, jak je vyjádřena v jejich přijatých etických principech chování. Je navržen projekt Porozumění přítomnému a hledání budoucího, jehož hlavním cílem je vytvoření dialogického společenství a vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog. V příloze č. 3 (Rozhovory s představiteli nadačního světa) jsou pak jednotlivá témata studie diskutována s několika představiteli významných nadací. V příloze č. 4 (Zadání projektu: Porozumění přítomnému a hledání budoucího) je zpřehledněno stručné zadání projektu. 4 I. Nadační svět a naše přítomnost 1 Vznik nadačního světa po roce 1989 Vznik českých nadací a celého nadačního světa po roce 1989 je zvláštním fenoménem, který zatím nebyl dostatečně reflektován. Zajímavým východiskem může být úvaha, že lidé, kteří tento svět vytvářeli, tušili, že politický a ekonomický rozvoj naší společnosti bude provázen mnoha obtížemi a že je třeba tvořit společenskou sílu, která bude do určité míry na obou těchto procesech nezávislá. Situace byla složitá v tom, že nebylo příliš na co navazovat, protože spolkový život a tradice nadací, která sahá až do středověku, byly předcházejícím režimem potlačeny. Navíc v celé Evropě jsou nadace spíše okrajovým společenským jevem a tradice v USA, kde nadace jsou naopak silnou součástí společnosti, je nám příliš vzdálená a vzhledem k rozdílnosti evropských a amerických dějin těžko předatelná, ač řada českých nadací se snaží „americký model“ převzít.4 Pokud chceme uvažovat o budoucnosti českých nadací, měli bychom znát jejich dějiny i širší dějinné souvislosti. Měli bychom reflektovat myšlenková východiska a tvořit myšlenkové zázemí českých nadací, které by tím mohly získat větší vliv v naší společnosti, nejenom v oblastech, kde se angažují prostřednictvím svých poskytovaných grantů. Nadační svět vznikl po roce 1989 poměrně rychle. Podíl na tom měly čtyři existující a silné nadace, jejichž původ charakterizuje problematickou situaci transformace naší společnosti. Nadace s nejdelší historií v Čechách, kterou je Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových,5 byla jedinou nadací, kterou minulý režim nezrušil. Po roce 1989 byla obnovena hodnota odkazu J. Hlávky a renesance jeho Nadání – podporovat vynikající studenty pražských vysokých škol, talentované mladé vědecké pracovníky a umělce, stejně jako přispívat k rozvoji české společnosti a jejího hospodářství prostřednictvím Národohospodářského ústavu J. Hlávky. Dalšími dvěma existujícími nadacemi, které byly založeny v zahraničí po vzniku Charty 77, byly Vzdělávací nadace Jana Husa a Nadace Charty 77. Vzdělávací nadace Jana Husa vznikla na sklonku sedmdesátých let v Oxfordu s cílem pomoci ohrožené kultuře a vzdělanosti v komunistickém Československu. Nadace podporuje rozvoj plnohodnotného a kvalitního vzdělávání jako základu zdravé občanské společnosti založené na principech demokracie, solidarity a zodpovědnosti. Vizí nadace je svobodná společnost založená na svobodném toku myšlenek a informací a uvědomění si každého občana svých práv, povinností a zodpovědnosti. Činnost Nadace Charty 77 přešla plynule ze Stockholmu, kde ji předseda nadace František Janouch založil v roce 1978, a od února 1990 byla registrována v ČR. Nadace od široce pojímané ochrany lidských práv a podpory disidentů přešla k podpoře celé škály kulturně humanitárních aktivit a stala se, podle vlastního sebehodnocení, průkopníkem občanské společnosti. Čtvrtou nadací byla Československá rada pro humanitární spolupráci (dnes Česká rada humanitárních organizací), která vznikla v květnu 1990 z „neslavného“ Fondu míru a solidarity.6 Jejím cílem bylo zmírnit lidské utrpení realizací nejrůznějších humanitárních projektů, zejména v oblasti zdravotně a sociálně handicapovaných. 4 Srovnání činnosti nadací v Evropě a v USA není předmětem této studie, ale je to důležité téma, jehož zpracování by napomohlo k lepšímu porozumění nadační činnosti. Zvláště pak rozdíly v pojetí community a community care. 5 Nejstarší česká nadace byla Dr. Josefem Hlávkou založena dne 25. ledna 1904. Činnost Nadání byla po celou dobu nepřetržité právní kontinuity úzce spojena s osudy české společnosti. V roce 1953 byly rozhodnutím vlády zrušeny všechny české nadace s výjimkou právě Nadání, jemuž byla ponechána možnost formální existence s určitým vlastivědným posláním a torzem původní majetkové podstaty. Do roku 1989 se podařilo několikrát zabránit zrušení této nadace, naposledy pak v roce 1987. 6 Fond míru a solidarity Národní fronty Československé socialistické republiky. 5 Nejvýznamnějšími mezi nově vzniklými nadacemi byly Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a Nadace Občanského fóra. Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové založila Olga Havlová (1933–1996), první manželka prezidenta České republiky, počátkem roku 1990 v tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Charty 77. Cílem nadace bylo pomáhat lidem se zdravotním nebo sociálním handicapem, aby se mohli co nejlépe začlenit do společnosti. V květnu 1990 byla založena Nadace Občanského fóra jako samostatná organizace, které Občanské fórum propůjčilo své jméno a poskytlo počáteční finanční grant. Posláním nadace je podporovat obnovu a ochranu kulturního dědictví v České republice se zvláštním důrazem na opomíjené památky. Důležitou organizací, která byla registrována v roce 1990 jako organizace s mezinárodním prvkem, byl Český helsinský výbor, který byl založen z podnětu Mezinárodní helsinské federace v roce 1988, aby sledoval dodržování a porušování lidských práv v tehdejší ČSSR. Po roce 1990 pokračoval ve své obhajobě lidských a občanských práv. Český helsinský výbor však nepracuje jako nadace. V roce 1993 vznikly další dvě významné organizace NROS (Nadace rozvoje občanské společnosti) a ICN (Informační centrum nadací). NROS považuje existenci silné a nezávislé občanské společnosti za důležitou podmínku udržování demokratických hodnot nejen v ČR ale i v celoevropském měřítku. Jako své základní poslání chápe NROS podporu organizací občanské společnosti, protože přispívají k prosazování demokratických hodnot a společenské odpovědnosti a k upevňování občanských práv a svobod, tolerance, principu rovnosti a solidarity. ICN vzniklo na základě dohody neziskových organizací na historicky významné konferenci neziskových organizací v roce 1991 ve Stupavě a jeho posláním bylo prostřednictvím kvalitního vzdělávacího a informačního servisu rozvíjet neziskový sektor v ČR a podporovat filantropii. Po roce 1989 začaly v naší zemi působit i zahraniční nadace. Z deseti nejbohatších nadací v USA si v Praze vytvořila sídlo pro Evropu C. S. Mott Foundation a pobočku zde má i Open Society Fund, a sice Nadaci Open Society Fund Praha. Obě nadace mají ve svém poslání podporu rozvoje demokratické a pluralitní společnosti. V roce 1991 vznikla z podpory German Marshall Fund z USA Nadace Partnerství, která pomáhá nevládním organizacím, obcím a dalším partnerům v péči o životní prostředí, stimuluje trvale udržitelný rozvoj, mezisektorovou spolupráci a účast občanů na věcech veřejných. Samostatným právním subjektem se Nadace Partnerství stala v roce 1998. V roce 1990 založila Wendy W. Luers v New Yorku nadaci Foundation for a Civil Society pro podporu demokracie a občanské společnosti v ČR a SR. Prostřednictvím této nadace vznikly především Nadace VIA a Komunitní nadace Euroregionu Labe. Nadace VIA vznikla v roce 1997 jako transformace nadace Foundation for a Civil Society. Jejím posláním je podporovat a posilovat aktivní účast veřejnosti na rozvoji demokratické společnosti v České republice, zejména prostřednictvím podpory komunitních projektů v ČR, a je u nás hlavním nositelem idejí komunitních nadací v USA. Komunitní nadace Euroregionu Labe, která vznikla také v roce 1997, je první komunitní nadací v naší zemi a jejím posláním je usilovat o otevřené lidské společenství a zlepšování podmínek života v Euroregionu Labe. V roce 1997 vzniklo i občanské sdružení Fórum dárců (Czech Donors Forum), které poskytuje poradenské služby nadacím i firmám při jejich filantropii. Členy Fóra dárců jsou významné nadace, nadační fondy a firemní dárci (Asociace nadací, Asociace nadačních fondů a Klub firemních dárců DONATOR). 6 2 Nadační zákon a Nadační investiční fond Určitým vyvrcholením procesu rozvoje nadací bylo v roce 1997 schválení Zákona o nadacích a nadačních fondech a zároveň vytvoření nadačního jmění vybraným nadacím z Nadačního investičního fondu. Zákon o nadacích a nadačních fondech7 definoval nadace a nadační fondy jako účelová sdružení majetku zřízená a vzniklá pro dosahování obecně prospěšných cílů. Obecně prospěšným cílem je podle tohoto zákona „zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu“. Přestože se v preambuli Ústavy ČR hovoří o „svobodném a demokratickém státě, založeném na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti“, nadační zákon termín občanské společnosti nepoužívá. Stejně tak zákon neřeší ani problém filantropie, tedy pravidla pro získávání finančních a jiných prostředků od dárců, která jsou předpokladem pro dosahování obecně prospěšných cílů. Naopak se v nadačním zákoně jako první obecně prospěšný cíl objevil rozvoj duchovních hodnot, který mají nadace v popisu své činnosti jen výjimečně a není blíže určen. Výraznou podporou ve vývoji nadací byl NIF (Nadační investiční fond),8 který vznikl v rámci druhé vlny kupónové privatizace, kdy bylo vyčleněno 1 % akcií s cílem využít těchto prostředků na posílení nadačního sektoru a zajištění jeho určité finanční nezávislosti tak, aby se mohl podílet na podpoře rozvoje občanské společnosti v České republice. V první etapě byla uzavřena smlouva s 38 nadacemi, rozdělená finanční částka představovala 483 mil. Kč. Ve druhé etapě byla uzavřena smlouva s 64 nadacemi, z nichž 29 získalo příspěvek i v první etapě, a byla rozdělena částka ve výši 849 mil. Kč. Nadace a nadační fondy9 se tím staly významným fenoménem ve vytváření partnerství a společného řešení problémů ve veřejném, soukromém a neziskovém sektoru, jehož klíčovými představiteli jsou obce, státní instituce, obchodní společnosti a nevládní neziskové organizace. Nadace udělaly další krok při hledání své identity, když v roce 2002 přijaly v Asociaci nadací při Fóru dárců společné „principy etického chování“,10 kde bylo konstatováno, že „účelem nadací je spravovat a rozdělovat finanční prostředky pro veřejně prospěšné účely, a tím sloužit celé společnosti“. Závěr prohlášení končí větou, že „nadace jednají s vědomím odpovědnosti za celkový obraz a vývoj neziskového sektoru“. Filantropie představuje podle těchto principů „nezištnou pomoc penězi, věcnými dary, časem a dovednostmi bez očekávání osobního zisku. Jde o činnost zaměřenou na dosahování veřejně prospěšných cílů. Tradice dárcovství a péče o druhé je pro kvalitu života zcela zásadní. Nadace a nadační fondy jsou projevem organizované filantropie v ČR“. 3 Pojetí občanské společnosti Společným jmenovatelem ve všech výše uvedených posláních, ať už přímo či nepřímo vyjádřeným, je rozvoj občanské společnosti. A právě na vývoji pojetí občanské společnosti je vidět, že vše se mění, a na tyto změny je třeba reagovat. V současné době jsou v humanitních vědách rozlišována tři rozdílná pojetí občanské společnosti. V prvním pojetí je občanská společnost chápána jako konkurenční pojem k demokracii, ve smyslu omezené a odpovědné autority a jako neodmyslitelná součást trhu. „Volný trh podle generalistů a maximalistů kultivuje občany, učí je odpovědnosti, názorové pluralitě, toleranci a názorovému sebeomezování a je neodmyslitelnou součástí občanské společnosti, jako je 7 Zákon o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb. Nadační investiční fond (NIF) vznikl v roce 1991 na základě zákona ČNR č. 171/1991 Sb. Vláda vyčlenila 1 % akcií z druhé vlny kupónové privatizace jako majetek tohoto fondu, in: www.donorsforum.cz. 8 9 Ve zbývající části textu se hovoří pouze o „nadacích“, přičemž jsou tím myšleny i „nadační fondy“. Asociace nadací Fóra dárců pro své členy sestavila závazná Pravidla etického chování nadací jako základního principu fungování nadační činnosti, in: www.donorsforum.cz. Text je uveden na str. 12 této studie. 10 7 občanská společnost neodmyslitelnou součástí trhu“,11 což jsou v tomto konceptu důležité předpoklady fungující občanské společnosti. Ve druhém pojetí je občanská společnost zastřešujícím konceptem, platformou institucí, která mimo rámec státu zahrnuje tržní hospodářství a jeho instituce, veřejné mínění, vládu práva, politické strany, veřejné i soukromé asociace, nejrůznější formy společenské spolupráce, jež vytvářejí závazky a zakládají vztahy důvěry. I zde je neodmyslitelnou součástí občanské společnosti tržní hospodářství, které jí poskytuje zásadní oporu. V třetím pojetí se občanská společnost nachází mimo stát, mimo ekonomiku a trh i mimo ostatní části společnosti. Představuje samostatnou sféru společenské solidarity a hodnotového konsensu, to znamená určité kulturní předpoklady, tradice, hodnoty, normy a sdílené mravy. V tomto pojetí je občanská společnost nositelem „universálních a transcendentálních hodnot“12 a stojí v opozici proti státu a trhu a měla by poskytovat zázemí pro jejich transformaci. Pokud připustíme smysluplnost těchto interpretací pojetí občanské společnosti, pak z poslání nadací nevyplývá, k jaké z těchto variant se hodlají přiklonit a většinou je jejich pojetí občanské společnosti formulováno pouze v obecné rovině. 4 Dějinné souvislosti a naše přítomnost Jestliže chceme uvažovat o budoucnosti českých nadací a o společných tématech a cílech, měli bychom se nejprve zamyslet nad dnešní situací naší společnosti. Hodnocení toho, co se událo v posledních dvaceti letech v naší zemi, je třeba uvést tím, že je velmi problematické srovnávat politický režim před rokem 1989 se současností, protože tyto události vycházejí ze zcela rozdílných dějinných podmínek a myšlenkových východisek. Z hlediska paměti národa je nešťastné, že jsme se s dobou před rokem 1989 zatím nevypořádali a nepojmenovali jsme „síly“, které v ní vládly. Sovětský svaz sice zaniknul, Rusko přešlo ke kapitalismu, ale je otázka, jak zaniknul bolševismus, který v Rusku vládnul sedmdesát let a který byl vzhledem k délce svého trvání obdobnou tragédií pro evropskou kulturu a civilizaci jako fašismus. „Sametová revoluce“ v roce 1989 byla spíše směnným obchodem, kdy politická moc byla směněna za moc ekonomickou. Jestliže údobí od roku 1939 do roku 1989 bylo pro český národ „vyhnanstvím“, pak „návrat“ do vlastní země a k demokracii se zatím nezdařil. Sice již nežijeme v „bezprávní“ společnosti, ale žijeme ve společnosti, kde zákony nejsou dodržovány. Po dvaceti letech bychom měli být schopni pojmenovat alespoň nejhrubší chyby, ke kterým došlo, přitom však nezůstávat pouze u kritiky. Vnějšně nazíráno spočívá krize naší společnosti v tom, že po padesáti letech totalitních režimů procházíme změnami, ve kterých, vedle mnohých pozitivních jevů, dochází i k jevům negativním. Negativními jevy, které jsou důvodem současné společenské krize, jsou především nízká úroveň politických představitelů, kteří zneužívají své politické moci. A dochází ke korupci, kdy jsou zneužívány veřejné finanční prostředky k osobnímu obohacování. Státního majetku se v procesu podivné privatizace zmocnili v mnoha případech buď představitelé minulého režimu, což byl případ privatizace velkých státních podniků, nebo lidé, kteří se v minulém režimu živili vekslováním či jinými podvody. Dnes se tito lidé stávají „elitou národa“. Další vlnou nezákonnosti a podvodů byla privatizace bankovnictví. Současným klíčovým jevem je provázanost politické moci a soukromého kapitálu a nezákonné osobní obohacování zneužíváním státních finančních prostředků a dotací z EU. Všechny tyto vnější jevy bychom měli být schopni pojmenovat, abychom si vyjasnili alespoň fakta. 11 M. Blafková, „Občanská společnost: spory mezi generalisty, maximalisty a minimalisty“, in: www.e-polis.cz, 2008. 12 Tamt. 8 Jsou ale výše uvedené jevy opravdu důvodem současné společenské krize? Nejsou spíše důsledkem toho, jakou filosofii, vyznání a hodnoty a z nich vyplývající pravidla a normy jsme po listopadu 1989 přijali jako lidé a občané pro vytváření naší společnosti a lidských společenství v ní? Pokud svobodu nebudeme pojímat jako „anarchii“, která se řídí pouze právními předpisy, ale především jako odpovědnost, pak jako jsme byli spoluodpovědní za minulý režim, jsme ve svobodě, kterou jsme získali, ještě více spoluodpovědní za současný režim. A nadace, které jsou a měly by být nezávislými organizacemi, jsou odpovědné minimálně za reflexi a analýzu těchto společenských procesů. 9 10 II. Myšlenková východiska vybraných nadací a důležitá témata 1 Vybrané nadace a etický kodex českých nadací Cílem následující analýzy je ukázat výchozí myšlenky a významná témata vybraných nadací. K analýze byly vybrány nadace, jejichž ředitelé se účastní přípravy projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího: NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti (dále jen NROS), Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (dále jen VDV) a Nadace VIA.13 Dále byly do analýzy zařazeny Nadace Charty 77, Nadace OSF Praha, Nadace Partnerství a Vzdělávací nadace Jana Husa. Mezi nadace, které se podílely na rozvoji nadačního světa po roce 1989, bezesporu patří i Nadace „Nadání Josefa, Zdeňky a Marie Hlávkových“, která však vzhledem k tomu, že je poskytovatelem grantu na zpracování této studie, nebyla do analýzy zařazena. Významná témata v činnosti vybraných nadací byla navržena ve spolupráci s jejich představiteli14 a návrh vycházel z myšlenkových východisek těchto nadací prezentovaných na jejich internetových stránkách, která jsou uvedena v příloze č. 2 (Zpřehlednění poslání, cílů a programů vybraných nadací). NROS, VDV a Nadace VIA reprezentují tři významné proudy, ve kterých se uskutečňuje činnost a působení nadací v naší zemi. Prioritou NROS je podpora silné a nezávislé občanské společnosti prostřednictvím rozvoje neziskových organizací. Prioritou VDV je podpora neziskových organizací ve zdravotní a sociální oblasti. A prioritou Nadace VIA je rozvoj komunitního života českých měst a obcí prostřednictvím neziskových organizací a obnova zpřetrhané tradice filantropie a dárcovství v České republice. Nadace Charty 77 se poněkud odchýlila od svého původního poslání, které bylo původně pojímáno především na obranu lidských práv a podporu pronásledovaných disidentů a nezávislé kultury, ale zejména její Konto Bariéry je ukázkou toho, podobně jako projekt NROS Pomozte dětem, jak je možné uskutečňovat veřejné sbírky15 i ve společnosti, která se postupně uchyluje k předmětnému pojetí skutečnosti a k orientaci nikoliv na duchovní hodnoty, ale na hodnoty materiální. Nadace OSF Praha je příkladem toho, co znamená se inspirovat zahraničními zkušenostmi. Tím, že Nadace OSF Praha převzala zkušenosti své mateřské nadace, přinášela a přináší důležitá témata, kterými jsou vedle občanské společnosti a podpory vzdělanosti především témata lidských práv a boje proti korupci, na která upozorňuje naléhavěji než ostatní nadace. Nadace Partnerství je klíčovou nadací, která se zabývá tématem ochrany životního prostředí a trvale udržitelného života. Vzdělávací nadace Jana Husa spolu s Hlávkovou nadací jsou nadacemi, jejichž hlavním cílem je vzdělanost a vzdělávání. Všechny nadace vybrané do analýzy se v devadesátých letech minulého století významným způsobem podílely na vytváření nadačního světa v naší zemi. 13 PhDr. Hana Šilhánová (NROS), MUDr. Milena Černá (VDV), Ing. Jiří Bárta (Nadace VIA). Výjimkou je Vzdělávací nadace Jana Husa, kde se nepodařilo navázat komunikaci a témata byla konzultována pouze s bývalým dlouholetým ředitelem Ing. M. Pospíšilem, dnes ředitelem Centra pro výzkum neziskového sektoru. 15 Podle zákona č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách a změně některých zákonů, § 1 „veřejnou sbírkou je získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí“. Sbírku je oprávněna konat za podmínek stanovených tímto zákonem pouze právnická osoba. 14 11 Etický kodex českých nadací Zajímavým fenoménem bylo v roce 2002 přijetí Pravidel etického chování nadací,16 která sestavila Asociace nadací při Fóru dárců jako základní principy nadační činnosti, jimiž propaguje dodržování etických zásad jako základního principu fungování nadací. Nadace zařazené do analýzy jsou členy Asociace nadací a přijaly následující Etický kodex: PRINCIPY ETICKÉHO CHOVÁNÍ NADACÍ My, nadace sdružené v Asociaci nadací při Fóru dárců, jsme se dohodly na následujících principech etického chování, které respektujeme a považujeme pro svou činnost za závazné. Vyzýváme ostatní nadace, aby se k těmto etickým principům připojily. PREAMBULE Filantropie představuje nezištnou pomoc penězi, věcnými dary, časem a dovednostmi bez očekávání osobního zisku. Jde o činnost zaměřenou na dosahování veřejně prospěšných cílů. Tradice dárcovství a péče o druhé je pro kvalitu života zcela zásadní. Nadace a nadační fondy jsou projevem organizované filantropie v ČR. Tyto subjekty, i ostatní, které mají stejné záměry, potřebují pro svou činnost jasné principy etického chování v oblasti poskytování prostředků tak, aby filantropie získala všeobecnou důvěru a respekt široké veřejnosti. Nadace jsou podle zákona č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech účelová sdružení majetku, zřízená a vzniklá pro dosahování obecně prospěšných cílů. Obecně prospěšným cílem je zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. Nadace si uvědomují, že jejich účelem je spravovat a rozdělovat finanční prostředky pro veřejně prospěšné účely, a tím sloužit celé společnosti. Tohoto účelu dosahují zejména prostřednictvím podpory nestátních neziskových organizací. Jejich přístup ke společenským otázkám je nestranický. 16 Asociace nadací Fóra dárců pro své členy sestavila závazná Pravidla etického chování nadací jako základního principu fungování nadační činnosti, in: www.donorsforum.cz. 12 Tento dokument shrnuje základní etické principy činnosti nadací, které respektují a přesahují rámec současného zákona. Dokument předjímá budoucí normy jednání a působení nadací na veřejnosti. Zveřejněním dokumentu usilují jeho signatáři o to, aby se zde uvedené zásady staly obecně přijímanými. V souladu s etickými principy nadace: • používají své prostředky na obecně prospěšný účel, pro který byly zřízeny • dodržují princip rozdělování nadačních příspěvků třetím osobám • minimalizují náklady na svoji vlastní administrativu • hospodaří s majetkem jim svěřeným zakladateli a dárci tak, aby byl trvalým a pokud možno rostoucím zdrojem dalších příjmů • poskytují veřejnosti možnost seznámit se se svými statuty a grantovými pravidly • vedou řádně své účetnictví a zajišťují vyjádření nezávislého auditora ke svému hospodaření • uveřejňují výroční zprávu o činnosti a výsledcích hospodaření s majetkem, vyčíslují významné dary a uvádějí přehled významných poskytnutých nadačních příspěvků • dodržují své jasně a srozumitelně definované poslání, cíle a programy v souladu se svým posláním, statutem, cíli a programy: o dbají na to, aby se udělování nadačních příspěvků řídilo jednoznačnými a předem uveřejněnými pravidly o dbají na to, aby proces rozhodování o poskytování nadačních příspěvků probíhal řádným a objektivním způsobem a aby nedošlo ke konfliktu zájmů osob, které se účastní výběru uchazečů a rozhodování o výši nadačních příspěvků o dbají na uzavírání smluv obsahujících podmínky pro poskytnutí nadačního příspěvku o dbají o kontrolu řádného využití poskytnutých nadačních příspěvků v souladu s podmínkami zákona a příslušných smluv o pečlivě sledují a průběžně hodnotí výsledky své nadační činnosti • dbají o minimalizaci nákladů na správu tak, aby nejenom dodržovaly zákonem stanovené omezení zapsané ve statutu, ale aby ušetřené prostředky mohly být použity pro plnění cílů a programů • dbají o zachování morálního kreditu členů správních a dozorčích orgánů • ochraňují intelektuální hodnoty vložené žadatelem do předložených projektů a dbají na to, aby nápady žadatele, ani jejich část, nebyly využity ve prospěch jiného subjektu bez vědomí autora • dbají na ochranu informací o osobních údajích žadatelů, které získají v souvislosti se žádostmi o nadační příspěvek • informují o své činnosti prostřednictvím pravidelně vydávaných zpráv: o o svém poslání, cílech, programech a činnosti v uplynulém kalendářním roce o o grantových pravidlech a jejich úpravách o o zdrojích příjmů a jejich výši, včetně zákonem požadovaného výčtu nadačních darů o o výši provozních nákladů o o celkových výdajích a jejich struktuře, včetně výčtu významných poskytnutých nadačních příspěvků o o změnách statutu nebo dalších významných dokumentů veřejného charakteru o o členech správní a dozorčí rady • dbají o řádnou evidenci přijatých nadačních darů a poskytnutých nadačních příspěvků • projevují úctu a vážnost ve vztahu k zakladatelům a dárcům • respektují projevenou vůli a přání dárců, pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo statutem • informují dárce o skutečnostech, které se vztahují k jeho osobě, jsou-li použity v dokumentech vydávaných nadací • dojednají s dárcem, zda a v jaké formě bude uvedena ve výroční zprávě informace o poskytnutém daru • řádně spravují svůj majetek a usilují o jeho zajištění do budoucnosti • volí etické prostředky k propagaci své činnosti • jednají vždy s vědomím odpovědnosti za celkový obraz a vývoj neziskového sektoru. 13 Etický kodex nadací je dobrou ukázkou toho, co představuje orientace našeho současného myšlení na vnější, předmětné a materiální. Principy etického chování nadací se totiž tématu etiky dotýkají pouze na čtyřech místech, a to bez bližšího vysvětlení, v čem spočívá dodržování těchto principů: • dbají o zachování morálního kreditu členů správních a dozorčích orgánů • ochraňují intelektuální hodnoty vložené žadatelem do předložených projektů a dbají na to, aby nápady žadatele, ani jejich část, nebyly využity ve prospěch jiného subjektu bez vědomí autora • projevují úctu a vážnost ve vztahu k zakladatelům a dárcům • volí etické prostředky k propagaci své činnosti Zajímavá a mnohoznačná je závěrečná věta, že nadace jednají vždy s vědomím odpovědnosti za celkový obraz a vývoj neziskového sektoru. 2 NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti Významná témata v činnosti NROS Významnými tématy v činnosti NROS jsou zejména rozvoj silné a nezávislé občanské společnosti, udržování demokratických hodnot a společenské odpovědnosti v celoevropském měřítku, upevňování občanských práv a svobod a ochrana lidských práv. V pojetí NROS tato témata znamenají: Rozvoj silné a nezávislé občanské společnosti: Občanská společnost je pro NROS pojmem, který je vystavěn na svobodné iniciativě aktivních a odpovědných lidí, kteří se samostatně nebo v různých více či méně formalizovaných společenstvích snaží ovlivňovat veřejné věci. Tím, že tato uskupení vytvářejí horizontální sítě, jsou schopná vyplňovat prostor mezi občanem a státem, zvyšují participaci na demokracii mimo rámec zastupitelského systému, a ve svém důsledku tak brání excesům v různých oblastech státní politiky či vytvářejí hráz proti společenským otřesům. Demokratické hodnoty a společenská odpovědnost: Prosazování demokratických hodnot a společenské odpovědnosti tvoří základní východisko v poslání a činnosti NROS, a to právě prostřednictvím podpory organizací občanské společnosti. Po dvacetiletých zkušenostech i vzhledem k rozdílným interpretacím významu občanské společnosti pociťuje NROS potřebu veřejné diskuse zaměřené na základní otázky, zejména v čem vlastně spočívají demokratické hodnoty a společenská odpovědnost a jaká je role občana, občanských iniciativ a nevládních neziskových organizací ve vztahu ke státu a politickým strukturám. Občanská práva a svobody: Jedním z nejcitlivějších i nejhlubších problémů naší společnosti jsou občanská práva a svobody dětí a mladistvých se specifickými problémy. Oblast péče je zaměřena jak na děti a mladistvé sociálně znevýhodněné (tj. žijící mimo rodinu nebo ohrožené umístěním do ústavního zařízení), tak na ty se zdravotním postižením. Nedostatečná nabídka i dostupnost zdravotních a sociálních služeb znesnadňuje péči o děti a mladistvé se specifickými problémy. Chybí národní strategie a koncepce péče o dítě a rodinu. Současný systém je roztříštěný a neposkytuje dostatek terénních a preventivních opatření. Důsledkem je alarmující situace, kdy v ČR vyrůstá vysoký počet dětí v ústavních zařízeních. Cílem NROS je přispět ke snížení počtu dětí umístěných v ústavní péči a zlepšit tak poměr rodinné péče na úkor péče ústavní. Stejně jako v případě demokratických hodnot a společenské odpovědnosti by se měla interpretace pojmu „občanských práv a svobod“ stát předmětem multidisciplinární i veřejné diskuse. 14 Ochrana lidských práv: ČR vstoupila do EU v době, kdy v řadě oblastí, zejména v reálné úrovni dodržování a ochrany lidských práv ohrožených skupin (mezi které patří i etnicky a národnostně odlišní), ještě nedosahovala kvality většiny dosavadních členských zemí. Zejména na místní a regionální úrovni není zajištěno naplňování potřeb cílových skupin, jako jsou příslušníci národnostních a etnických menšin a cizinci. Důvodem může být i skutečnost, že v porovnání s jinými evropskými zeměmi není ČR zemí s dlouhodobější migrační zkušeností. Také novodobé standardy ochrany národnostních menšin nejsou ještě v ČR zažité a veřejností plně pochopené. Česká společnost stále vykazuje (jako residuum komunistického režimu) známky uzavřenosti, egocentrismu, nedostatečné vnímavosti k problémům etnicky odlišných osob, často se znaky xenofobních postojů. V mnohém ohledu je možné tyto postoje pozitivně ovlivňovat a měnit prostřednictvím aktivit, kterými NNO přitažlivým způsobem „otevřou tento prostor odlišných“ většinové společnosti. Cílem NROS je přispět ke zlepšování (popř. zahájení) komunikace mezi odlišnými etnickými a národnostními komunitami a většinovou společností, která povede k větší vzájemné otevřenosti a propojenosti komunit žijících na stejném území (obce, regiony). Cílem je oboustranné poznávání, nastolení důvěry, zvýšení komfortu a bezpečného soužití národnostně a etnicky odlišných skupin a příslušníků většinové společnosti. 3 Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Významná témata v činnosti VDV Významnými tématy v činnosti VDV jsou důstojné zapojení sociálně a zdravotně handicapovaných občanů do společnosti, působení na morální vědomí společnosti, upozorňování na nedostatky v sociální politice státu a v práci institucí, rozvoj duchovních hodnot a vzdělávání, ochrana lidských práv. V pojetí VDV, které formulovala ředitelka Milena Černá, tato témata znamenají: Důstojné zapojení handicapovaných občanů do společnosti: Zakladatelka VDV Olga Havlová si po listopadu 1989 uvědomila, co společnost dluží lidem se zdravotními a sociálními handicapy. Odmítala myšlenku, že člověk se zdravotním postižením, dlouhodobě nemocný nebo starý má bez možnosti výběru žít v ústavu s lidmi stejně postiženými. Byla svobodomyslná a svobodu druhých respektovala. Zdůrazňovala tedy svobodnou volbu prostředí, v němž člověk hodlá žít. Bylo však nutné vytvořit systém sociálních služeb, který takovou volbu umožňuje. Dostupnost sociálních služeb je dodnes na nízkém stupni a zákon o sociálních službách, platný od 1. 1. 2007, který zavedl příspěvky na péči pro jednotlivé občany se zdravotním postižením, neobsahuje nástroje, jak tyto příspěvky dostat do systému sociálních služeb. Zvláštní formou důrazu na zapojení handicapovaných občanů do společnosti je Cena Olgy Havlové, založená Olgou Havlovou při pátém výročí založení VDV v roce 1995. Obdrží ji každoročně osobnost, která se přes svůj závažný handicap angažuje pro druhé. Tento aspekt je vůdčí i při rozhodovacích procesech, výběrových a grantových řízeních a přidělování nadačních příspěvků VDV – dnes možná ještě více než v minulosti. Morální vědomí společnosti: Úcta náleží všemu živému a jeho růstu. Respekt k růstu podmiňuje mravně odlišná rozhodnutí. Humánní je hodnotné, nehumánní ohrožuje hodnoty. Velké národní katastrofy (povodně …) vyvolávají ve společnosti ducha solidarity, vyjádřeného spontánním vyčleněním finančních prostředků na pomoc. Sbírky fungují jen v případech, které působí emocionálně, jako např. možnost onemocnění rakovinou, slepé děti apod. Velice málo však funguje cit pro „odpovědnost dávat zpět společnosti“. 15 V ČR stále panuje přesvědčení, že „o všechno se stará stát“. Dokonce někteří do tohoto systému zahrnují i nadace. (VDV se setkává i s tím, jak říká Milena Černá, že zdravotně postižení vytahují na nadace zákony, podle kterých jim to a to náleží.) Úkolem nestátních neziskových organizací je dát vědět, že „každý je odpovědný za vše“. Podnikatelské subjekty mají určité dovednosti, které přinášejí do komunity a které mohou pomáhat i neziskovému sektoru. Společenská odpovědnost firem je dnes už rozšířeným heslem, ale v poslední době nabývá častěji podoby podnikových nadací, které slouží politickým, a nikoliv veřejným zájmům. Nedostatky v sociální politice státu a v práci institucí: Na společenské úrovni probíhají velmi rychlé změny. Změny v organizacích jsou pomalé, neboť systémy se učí pomaleji. Ve společnosti žije mnoho lidí, kteří jsou postiženi změnami. Musíme dospět do takového stavu, kdy na tyto lidi nebudeme pohlížet jako na hlupáky, nýbrž jako na ty, kdo mají určité kompetence. Obecně platí, že úřady jsou velmi resistentní vůči změnám. Občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a účelová zařízení církví jako poskytovatelé sociálních služeb se za dvacet let nestala regulérní součástí společnosti, a tak i v případech, kdy poskytují kvalitní a nepostradatelné sociální služby pro potřebné, se musejí domáhat dotací ze státního rozpočtu, neboť obce a kraje na nabídku jejich služeb – ať už poskytované v terénu či v domácnostech – vesměs nereflektují. Sociální služby pobytového charakteru, dnes jako před listopadem 1989, mají vytvořeny příznivější podmínky pro svoji existenci. Česko – dnes jako dříve – je tradiční zemí ústavů. Podivuhodný fenomén domovů důchodců, relikt socialismu, původně rozpočtových organizací zřizovaných státem, se po regionálním uspořádání státu podařilo protlačit do Evropské unie. Není divu, že obce při reformě veřejné správy svorně odmítly v přímé působnosti financovat tyto zbytnělé instituce, ač stojí na jejich katastru. Proto VDV, podobně jako nestátní neziskové organizace působící v této oblasti, podle svých možností stojí za preventivními, ale zejména terénními a ambulantními sociálními službami. Fakt, že preventivní, terénní a ambulantní služby jsou v úhrnu nejen důstojnější pro uživatele, ale též ekonomicky výhodnější než sanace či pobytové služby, stále není dostatečným argumentem pro transformaci sociálních služeb, o niž MPSV usiluje již deset let. Existuje příliš mnoho překážek a hnutí, jež této transformaci brání. Resistence je obsažena jak v samotném centrálním orgánu státní správy, tak ve veřejné správě, ale i u poskytovatelů sociálních služeb, a sice podle hesla „žádný kapr si nevypustí svůj vlastní rybník“. Ochrana lidských práv: V České republice od počátku devadesátých let minulého století, proti doporučení Vysoké komisařky OSN pro uprchlíky a jejích následovníků, veškerou starostlivost o nejrizikovější cílovou skupinu migrantů přebíral stát. Exekutivní moc se tak propojila s humanitární pomocí, k níž se centrální orgány státní správy chovají velmi odtažitě. Postupně došlo k omezením či likvidaci občanských sdružení, která uprchlíkům pomáhala. V oblasti menšinové politiky, zejména řešení otázek týkajících se romské minority, došlo po listopadu 1989 k rozsáhlým opatřením administrativního i finančního charakteru. V posledním desetiletí dvacátého století se o finanční podporu rovných práv pro Romy postaral zejména filantrop G. Soros z USA, který v celé postkomunistické Evropě vytvořil síť organizací, usilujících o systémové změny v politice lidských práv, rovného přístupu ke vzdělání a zaměstnávání. Později byly v této oblasti bohatě čerpány zdroje z Evropského sociálního fondu. VDV sleduje vše, co se v oblasti ochrany a podpory lidských práv v ČR odehrává. Podporuje ty nestátní neziskové organizace, které spravedlivým, transparentním způsobem hospodaří s veřejnými prostředky, na některé dílčí projekty se jim však financí nedostává. 16 Stěžejním programem tohoto charakteru je program „Obyčejný život“, financovaný z výnosu prostředků z Nadačního investičního fondu. 4 Nadace VIA Významná témata v činnosti Nadace VIA Poslání Nadace VIA se promítá do programových cílů a významných nadačních témat, kterými jsou komunita a komunitní život, rozvoj neziskových organizací, veřejný prostor a aktivní podíl občanů na správě věcí veřejných a filantropie, odpovědnost a svoboda. V pojetí Nadace VIA tato témata znamenají: Komunita a komunitní život: Nadace VIA pomáhá rozvíjet komunitní život českých měst a obcí, neboť vychází z přesvědčení, že odpovědnost a starost o své okolí a ochota podílet se na správě věcí veřejných patří k nezbytným předpokladům života ve svobodné společnosti. Proto poskytuje granty zaměřené na podporu komunitních projektů a svými asistenčními programy pomáhá rozhýbávat aktivitu a dění v místních komunitách. Rozvoj neziskových organizací, veřejný prostor a aktivní podíl lidí na správě věcí veřejných: Nadace VIA posiluje neziskové organizace a investuje do jejich rozvoje, protože je přesvědčena, že neziskové organizace jsou podstatnou součástí života každé zdravé společnosti. Díky nim mohou aktivní lidé vstupovat do veřejného prostoru, díky nim se mohou prakticky zapojit do pomoci přírodě, kultuře, obci nebo přímo konkrétním jednotlivcům, kteří tuto pomoc potřebují. Proto programy Nadace VIA kladou velký důraz na vzdělávání a rozvoj neziskových organizací – a to jak malých začínajících dobrovolnických uskupení, tak i velkých profesionálních organizací. Filantropie, odpovědnost a svoboda: Nadace VIA pomáhá obnovovat zpřetrhané tradice filantropie a dárcovství v Čechách a na Moravě, neboť soukromá filantropie a dárcovství sehrává v životě občanů, ale i celé společnosti významnou roli. Nadace VIA napomáhá tomu, aby se soukromé dárcovství stalo opět běžnou a ceněnou ctností. Ctností, která je projevem naší odpovědnosti a nedílnou součástí naší svobody. Zkušenosti, nabyté díky filantropické činnosti, sdílí Nadace VIA – ať už se jedná o podporu rozvoje neziskových organizací, rozvoj dárcovství nebo rozvoj komunitního života – s kolegy ze zahraničí, především z postkomunistických zemí střední a východní Evropy. Hodnocení současného stavu filantropie v Čechách: Filantropie a ochota občanů a firem pomáhat v posledních letech soustavně roste a to je dobře. Na druhou stranu je to letos teprve dvacet let, co jsme po velmi dlouhé době začali opět žít svobodně, s plnou odpovědností za svět kolem nás. Jak se ony nesvobodné roky podepsaly na nás a na stavu filantropie? Především jsme si příliš zvykli na to, že je to koneckonců stát, kdo se nakonec postará o všechny potřeby ve společnosti. Takovému vidění života a světa samozřejmě nahrává i model sociálního státu, tak jak se po druhé světové válce vytvořil v západní kontinentální Evropě. Fakticky jsme ztratili povědomost o tom, že filantropie – coby soukromá iniciativa směřující k dosažení obecného prospěchu – je vysoce ceněnou ctností a má být běžnou součástí života. A přidáme-li k tomu skutečnost, že platíme značné daně státu, který „do všeho mluví a o všechno se stará“, pak mají mnozí z nás pocit, že „již přispěli dost“. Míra filantropie u nás zatím není dostatečná, ale trend rozvoje soukromého dárcovství přináší naději. Meziroční tempo růstu objemu soukromých darů za posledních sedm let je zhruba 10 %. Avšak poskytnuté dary si ve svém daňovém přiznání uplatňuje pouze 140 tisíc daňových poplatníků (údaj z roku 2007), a potenciál pro další růst jak objemu, tak i množství poskytnutých darů je tedy obrovský. 17 Již dnes darují soukromí dárci, tj. firmy a jednotlivci, kolem 4 miliard Kč ročně, což je zhruba 35 % toho, co na podporu obecně prospěšných projektů poskytují veřejné rozpočty. Další rozvoj dárcovství v současné chvíli pravděpodobně nejvíce limitují následující faktory: • příliš mnoho lidí stále žije v představě, že se stát postará o všechny a všechno a příliš mnoho neziskových organizací je přesvědčeno, že má na podporu dárců „nárok“ • mnohé neziskové organizace se stále ještě nenaučily systematicky vyhledávat soukromé dárce, získávat je pro svou činnost, inspirovat je a zároveň respektovat jejich dárcovskou vůli • mnozí z nás si nejsou vědomi možnosti snížit si základ daně z příjmu o hodnotu poskytnutých darů Přesto je trend z posledních let nadějný – roste počet dárců a hodnota darů, roste i ochota lidí pomáhat dobrovolnou prací či poskytnutím know-how a odbornosti. 5 Nadace Charty 77 Významná témata v činnosti Nadace Významnými tématy v činnosti Nadace jsou zejména podpora handicapovných občanů prostřednictvím aktivního fundraisingu, podpora neziskového sektoru a rozvoj občanské společnosti. Podpora handicapovaných občanů prostřednictvím aktivního fundraisingu: Hlavním motivem a cílem Nadace je vracet handicapované spoluobčany do života, a to prostřednictvím aktivního fundraisingu, kde Konto BARIÉRY je nejstarší a nejúspěšnější veřejnou sbírkou v České republice. Od Konta BARIÉRY se odvíjejí i další fundraisingové programy spočívající především ve spolupráci s významnými obchodními společnostmi. Tím vzniká široká škála pomoci handicapovaným občanům v řešení jejich neobyčejně složitých sociálních, zdravotních a ekonomických problémů a zároveň jsou tím vytvářeny podmínky pro jejich návrat do života a do společnosti. Podpora neziskového sektoru: Získávání finančních prostředků z veřejných sbírek a darů obchodních společností umožňuje i širokou podporu neziskových organizací, které organizují nebo poskytují podporu a pomoc handicapovaným lidem. Tím je zároveň oslovena a pozitivně orientována veřejnost ve prospěch neziskového sektoru. Rozvoj občanské společnosti: Rozsáhlá praktická pomoc handicapovaným občanům a praktická podpora neziskových organizací bezesporu podporuje rozvoj občanské společnosti. Přesto však nadace poněkud ustoupila od svých původních cílů, kterými byla ochrana lidských práv a podpora vzdělanosti. Jakýmsi pozůstatkem jsou ceny udělované za esejistická, básnická či beletristická díla, za zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, nezávislost, suverenitu a demokracii a za práci v oblasti ekologie a životního prostředí. 18 6 Nadace OSF Praha Významná témata v činnosti OSF Významnými tématy v činnosti OSF jsou zejména: podpora budování právního státu a boj proti korupci, lidská práva a antidiskriminace, rozvoj občanského sektoru a posilování občanské společnosti a komunikace a mezinárodní spolupráce. Podpora budování právního státu a boj proti korupci: Právní stát je pilířem demokracie. V právním státě je občanovi dovoleno vše, co není zakázáno právem, zatímco státním institucím je zakázáno vše, co jim není právem výslovně dovoleno, případně co jim není výslovně přikázáno. Ve fungujícím právním státě platí právo stejně pro všechny – jak pro občany, tak pro státní a jiné instituce – a je vynutitelné. Demokratická vláda musí být založena na vládě zákona. Znamená to, že stát nejen musí garantovat, aby právo bylo aplikováno stejně na každého člena společnosti, ale musí být sám podřízen právu a právem se řídit. Lidská práva a antidiskriminace: Problematika lidských práv je dle OSF totožná s problematikou demokracie. Zajištění a důsledné uplatňování lidskoprávních principů je součástí rozvinuté demokratické společnosti. Klíčovými tématy jsou pro OSF soužití většiny spolu s menšinami, zejména pak problém romské integrace. Dále migrace, gender problematika a paliativní péče. Pozornost OSF je zaměřena na trendy veřejné politiky, legislativní úpravy, postoje veřejnosti a médií v daných oblastech a analýzu jejich dopadů a možných důsledků v oblasti lidských práv. Rozvoj občanského sektoru a posilování občanské společnosti: Demokracie je nestabilní všude tam, kde demokratickému systému chybí obsah v podobě rozvinuté občanské společnosti. Dle OSF jsou prioritní procesy doprovázející reformu veřejné správy, zejména zapojení občanů do všech oblastí veřejného života legitimními formami a prosazování těchto forem. Dále spolupráce veřejného a soukromého sektoru s prioritou podpory neziskových organizací, které hrají důležitou úlohu při obhajobě témat veřejného zájmu. V neposlední řadě je cílem OSF posílit vnímání pozitivní role kultury jako nezbytné součásti občanské společnosti. Komunikace a mezinárodní spolupráce: Důležitým tématem OSF je komunikace a vedení dialogu ve veřejném prostoru. G. Soros se při vytváření nadace Open Society Fund opíral o filosofii K. Poppera a jeho pojetí otevřené společnosti, která je vytvářena prostřednictvím kritického myšlení, vzájemného dialogu a podílení se na tvorbě národních politik. Toto téma OSF podporuje prostřednictvím projektů mezinárodní spolupráce a zahraničních stáží. 7 Nadace Partnerství Významná témata v činnosti Nadace Partnerství Významnými tématy v činnosti Nadace Partnerství jsou zejména trvale udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí, mezisektorová spolupráce a partnerství a občanská společnost a účast občanů na věcech veřejných. Trvale udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí: Oblast životního prostředí a udržitelného rozvoje v sobě zahrnuje obrovskou škálu nejrůznějších témat, jejichž naléhavost je vnímána různě a v průběhu času se může měnit. Na počátku činnosti Nadace Partnerství byla mezi nejdůležitějšími společenskými tématy ochrana ovzduší, vod, přírody a problematika odpadů. Zatímco doprava, odpady a energetika zůstávají dodnes prioritní jako dlouhodobá témata, otázka znečištění ovzduší z čelních příček ustoupila a naopak častěji než dříve neziskové organizace upozorňují na 19 problém hodnotové orientace a potřebnosti ekologické výchovy (viz studie Neziskový sektor před vstupem ČR do EU). Nadace navazuje na odkaz J. Vavrouška, jehož působení v politickém světě v devadesátých letech bylo „světlým zjevem“ a jeho předčasná smrt velkou ztrátou pro naši společnost. Jeho projev na zasedání Valného shromáždění Světové unie na ochranu přírody v roce 1994 by měli znát všichni představitelé českých nadací. Základními tématy tohoto jeho projevu s názvem Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života17 byl vztah: • člověka k přírodě • lidského individua ke společnosti • k toku času a smyslu dějin • ke smyslu vlastního života • ke svobodě a k odpovědnosti • k úrovni našeho poznání • k vlastnímu životu • k budoucím generacím • k odlišným názorům a jiným civilizacím • k věcem společným Mezisektorová spolupráce a partnerství: Nadace Partnerství již není nadací podporující a spolupracující výlučně s ekologickými NNO, jak tomu bylo v prvních letech její existence. Pro dosažení svého poslání postupně rozšiřuje svou působnost na celou společnost, především obce, firmy a státní správu. Bylo by velmi prospěšné, kdyby se úsilí Nadace Partnerství více spojilo s dalšími nadacemi typu Nadace VIA a Asociace komunitních nadací. Občanská společnost a účast občanů na věcech veřejných: Zájem veřejnosti o věci veřejné a jejich účast se prolíná všemi aktivitami nadace. V minulosti měla Nadace Partnerství samostatný program zaměřený převážně na informovanost veřejnosti o únicích znečišťujících látek z jednotlivých průmyslových provozů. Program byl ukončen uzákoněním veřejně přístupného registru znečišťujících látek – tzv. Integrovaného registru znečištění. Základní grantový program nadace je nyní zaměřen výhradně na projekty účasti veřejnosti na rozhodování, aktivizaci místních obyvatel a tzv. „advocacy“ projekty.18 Nadace Partnerství považuje tento program za velmi významný, protože umožňuje jako jeden z mála domácích zdrojů financovat „watch dog“ projekty.19 17 K nedožitým šedesátým narozeninám vydala Nadace Partnerství v roce 2005 sborník Josef Vavroušek – Na cestě k trvalé udržitelnosti, kde v kapitole „Životní témata“ se nachází podkapitola „Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným životem“, která je přehledem hodnot vyňatých z vystoupení Josefa Vavrouška na společném zasedání Etické pracovní skupiny a Komise pro enviromentální právo v průběhu Valného shromáždění IUCN – Světové unie na ochranu přírody v Buenos Aires dne 20. ledna 1994. 18 „Advocacy projekt“ je v pojetí Nadace Partnerství projekt zpracovávající návrh změn legislativy nebo projekt právní a jiné pomoci místním občanským iniciativám hájícím zájmy životního prostředí či kvalitu života. 19 „Watch dog projekt“ je v pojetí Nadace Partnerství takový projekt, který sleduje dodržování platné národní či mezinárodní legislativy, především v oblasti životního prostředí či práva veřejnosti na informace. 20 8 Vzdělávací nadace Jana Husa Významná témata v činnosti Husovy nadace Významnými tématy v činnosti Husovy nadace jsou zejména: rozvoj plnohodnotného a kvalitního vzdělání jako základu zdravé občanské společnosti a principy rozvoje demokratické společnosti. Rozvoj plnohodnotného a kvalitního vzdělání jako základu zdravé občanské společnosti: Vzdělanost a vzdělávání jsou hlavním tématem Husovy nadace, která považuje svobodné a kvalitní vzdělávání za jednu ze základních a nejdůležitějších hodnot společnosti. Husova nadace podporuje projekty z oblasti vyššího vzdělávání, které rozvíjejí neaplikované humanitní, společenskovědní a příbuzné obory, neboť svobodné bádání se nemusí vždy ubírat jen standardními cestami současného akademického provozu ani nemusí vždy vyhovovat standardnímu hodnocení vzdělávání, vědy a výzkumu. Důraz je kladen na mezioborový dialog a spolupráci, tedy na celostní přístup ke vzdělávání a vzdělanosti. Principy rozvoje demokratické společnosti: Husova nadace vzhledem ke své historii působila před rokem 1989 i po něm na formulování principů demokratické společnosti v naší zemi. Za klíčová témata pro rozvoj demokratické společnosti Husova nadace považuje: společnost založenou na svobodném toku myšlenek a informací a společnost založenou na principech demokracie, solidarity a zodpovědnosti. Tato témata zaznívají v preambulích internetových stránek, nejsou však dále rozvedena. 9 Důležitá témata v činnosti nadací Z analýzy myšlenkových východisek vybraných nadací vyplynulo, že významnými tématy, která zaznívají v posláních a prezentacích jednotlivých nadací, jsou: NROS • • • • Rozvoj silné a nezávislé občanské společnosti Demokratické hodnoty a společenská odpovědnost Občanská práva a svobody Ochrana lidských práv Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové • Důstojné zapojení handicapovaných občanů do společnosti • Morální vědomí společnosti • Nedostatky v sociální politice státu a v práci institucí • Ochrana lidských práv Nadace VIA • Komunita a komunitní život • Rozvoj neziskových organizací, veřejný prostor a aktivní podíl občanů na správě věcí veřejných • Filantropie, odpovědnost a svoboda • Hodnocení současného stavu filantropie v Čechách Nadace Charty 77 • Podpora handicapovaným občanům prostřednictvím aktivního fundraisingu • Podpora neziskového sektoru • Rozvoj občanské společnosti Nadace Open Society Fund Praha • Podpora budování právního státu a boj proti korupci 21 • • • Lidská práva a antidiskriminace Rozvoj občanského sektoru a posilování občanské společnosti Komunikace a mezinárodní spolupráce Nadace Partnerství • Trvale udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí • Mezisektorová spolupráce a partnerství • Občanská společnost a účast občanů na věcech veřejných Vzdělávací nadace Jana Husa • Rozvoj plnohodnotného a kvalitního vzdělání jako základu zdravé občanské společnosti • Principy rozvoje demokratické společnosti. 10 Témata pro dialog s odborníky Z rozhovorů s představiteli nadací20 vyplynulo, že po dvacetiletých zkušenostech lidé z nadací a neziskových organizací začínají rozlišovat, v čem spočívá politicky a manažersky organizovaná společnost a v čem spočívá lidské společenství. Pokud totiž za vnějšími společenskými nástroji nebudou lidská společenství, ve kterých jsou lidé vnitřně sjednoceni a respektují niternost, nejenom lidskou, a tím i mravnost a odpovědnost, tak pouze vnější pravidla a normy či společenské teorie nezabrání krizi a problémům, do kterých se dostala naše společnost neboli my sami v roli občanů. Neboť za podmínku spravedlivé a lidsky důstojné společnosti společně považujeme to, jak jsou lidé duchovně orientováni a z jakých myšlenkových východisek se utváří jejich způsob myšlení, a tím i hodnoty, které přijímají a vyznávají. Z analýzy myšlenkových východisek vybraných nadací a z rozhovorů s jejich představiteli vyplynula následující důležitá témata pro dialog s odborníky z humanitních oborů: • Rozvoj občanské společnosti a občanská práva a povinnosti, což souvisí s porozuměním tématu demokracie, demokratických hodnot a společenské odpovědnosti, což se však neobejde bez porozumění zejména vztahu kapitalismu a demokracie, vztahu volného trhu a politické svobody, tématům, jako jsou veřejný prostor, veřejný zájem a obecný prospěch, ale i role médií ve společnosti. • Ochrana lidských práv a morální vědomí společnosti, kde proti sobě stojí dva filosoficko-právní koncepty přirozenoprávní teorie a pozitivistické teorie lidských práv, ze kterých vyplývají různá pojetí morálního vědomí společnosti a svobody a odpovědnosti člověka, což úzce souvisí s pomocí handicapovaným a ohroženým lidem, a zejména s ochranou práv ohrožených dětí, neboť ta je vážným problémem naší společnosti. • Rozvoj humanitárních hodnot a pomoc znevýhodněným občanům, což souvisí s pomocí sociálně a zdravotně handicapovaným, kterými jsou i sociálně vyloučení lidé ze společnosti (Romové, jiné etnické skupiny a migranti, ale i lidé trpící chudobou), s jejich důstojným zapojením do společnosti a s nedostatky v sociální politice státu a v práci institucí. • Podpora komunitního života a komunitní péče, kde téma komunity a komunitní péče úzce souvisí s předchozím tématem a s rozdílnostmi v pojetí občanské společnosti a komunity. V případě komunity se jedná o dva rozdílné koncepty, které vycházejí z jiných tradic, a to je community v pojetí amerických komunitních nadací a community v pojetí komunitní péče o handicapované ve Velké Británii. • Podpora vzdělanosti a kultury a úloha hodnot, kde cílem vzdělávání by nemělo být pouze získávání informací a znalostí ve smyslu oborové specializace, ale cílem by měla být i všeobecná vzdělanost, porozumění základním otázkám lidské existence 20 Příloha č. 3: Rozhovory s představiteli nadací, str. 69. 22 • • • a významu filosofických, estetických a etických hodnot ve smyslu celkové kultivace člověka i společnosti. Ochrana životního prostředí a trvale udržitelný život, kdy téma trvale udržitelného života by mělo být jedním ze společných témat všech nadací, kdy bychom si měli položit otázku, zda problém péče o přírodu a životní prostředí nespočívá především ve změně našeho vztahu k živým bytostem a celé přírodě. Podpora neziskových organizací a fyzických osob, která je pro většinu nadací nástrojem k dosahování obecně prospěšných cílů. Otázkou je, zda by nadace neměly vzhledem k narůstajícímu počtu neziskových organizací vyhodnotit jejich efektivitu a přehodnotit své strategie podpory. Filantropie a altruismus, kde otázkou je, jak veřejnost chápe dobročinnost a dárcovství a co nadace dělají pro kultivaci a výchovu svých dárců. Obecně prospěšné cíle, které jsou obsaženy v posláních výše uvedených nadací, v sobě obsahují důležitá témata, jež jsou předpokladem pro spravedlivé a kultivované vytváření společnosti. Je otázka, jak jim lidé z nadací rozumí a jak by nadace mohly účinněji přispět k překonání krize, kterou naše společnost prochází. Pokud přijmeme nabízené pojetí duchovních hodnot, pak toto téma, jako první obecně prospěšný cíl nadačního zákona, je výchozí a spojující myšlenkou ostatních témat. Když srovnáme tato témata s obecně prospěšnými cíli nadačního zákona, tak zjistíme, že až na „ochranu kulturních památek“ a „rozvoj tělovýchovy a sportu“ jsou v nich všechna obsažena s tím, že navíc je tu téma „rozvoje občanské společnosti“, „komunity a komunitní péče“ a „filantropie“. 23 24 III. Úloha duchovních hodnot a poslání nadací ve společnosti Jedním z hlavních problémů naší přítomnosti a naší společnosti je úroveň všeobecné vzdělanosti. Většině lidí chybí hlubší filosofické vzdělání a pociťují nedůvěru i strach před řešením filosofických otázek a problémů. Pokud si však neklademe otázky, zejména jaký je náš způsob myšlení a kde bereme svá myšlenková východiska, co je to niternost a jaké hodnoty to vlastně vyznáváme, a pokud neznáme dějinné souvislosti, vítězí tzv. „zdravý rozum“, kterým se často snažíme překonat svou nevzdělanost, a tím i nejistotu. Především bychom se měli ptát na to, jakým způsobem přistupujeme k něčemu tak zdánlivě samozřejmému, jako je skutečnost. 1 Skutečnost jako událostné dění Položme si tedy otázku, zda řada problémů, do kterých se dostáváme jako jednotliví lidé i naše společnost, nespočívá ve špatném myšlenkovém pojetí skutečnosti, ve které se vše děje a ve které existujeme. Zda jsme před touto dějící se a neustále se měnící skutečností nedali ve svém myšlení přednost tomu, čemu říkáme realita.21 Realita v překladu znamená věcnost či věcovost a často nás vede k neuváženému zvěcňování neboli zpředmětňování skutečností, které se věcí či předmětem stát nemohou. Zejména pak člověk ve své niternosti a svět ve své neuchopitelnosti. Necháváme se strhnout světem věcí neboli předmětnou skutečností, i když tušíme, že skutečnost není pouze tím, co jest, ale tím, co se děje, co se uskutečňuje, co teprve přichází v událostech z budoucnosti.22 V našem světě vítězí fakta a jejich interpretace nad vznikajícími a dějícími se událostmi, neboli latinské factum nad fiens.23 Pravá skutečnost je však fiens, nikoli factum. Factum je pouze jakousi stopou, zbytkem po skutečnosti, jakousi její vnější skořápkou. Vedle slova fakta používáme v podobném kontextu slova konkrétní, srozumitelný, uchopitelný a praktický. Začali jsme žít ve světě věcí, kde i svět a člověk jsou pouhými věcmi. Svět však není „skladiště věcí“. Spíše je osvětlenou scénou, na níž se věci ukazují v pravé podobě. Tomu je možno rozumět i tak, že „věci“, které jsou ve tmě a přicházejí ze tmy, přicházejí do světla, a tím do světa. Čeština (a některé jiné slovanské jazyky) spojuje slova světlo a svět jedním kořenem. Musíme si ovšem stále být vědomi toho, že jde pouze o metaforu. Světlo, jež dopadá na věci a ukazuje je v pravé podobě, nepřichází náhle a najednou, jako když rozsvítíme reflektor na divadelní scéně, která do té chvíle tonula ve tmě, nýbrž s časem a v čase. Jinak řečeno: není to jenom nějaká nová věc mezi dosavadními věcmi, ale právě ne-věc, ne-předmět. Cosi, co není součástí vnější stránky skutečnosti, ale co ji právě proto spoluurčuje, resp. blíže určuje, neboť přichází z budoucnosti, v níž je hluboce zakotveno, a tvoří nepředmětnou skutečnost.24 Tzv. daná skutečnost není vůbec ničím jednoznačným, jak jsme si navykli usuzovat. Když např. zdůrazňujeme, že chceme jen a jen fakta, znamená to vlastně, že nechceme skutečnost celou a plnou, nýbrž pouze ochuzenou, zkreslenou a zároveň nejednoznačnou. Teprve souvislosti, teprve kontext, hlavně pak časový kontext, rozhoduje o tom, jaké místo, 21 Latinský název „realitas“ je odvozen od „res“, věc. Český termín „skutečnost“ souvisí se slovem „skutek“, skutečné je to, co bylo uskutečněno resp. co se uskutečnilo. 22 Následující myšlenky jsou čerpány z nepublikovaného textu L. Hejdánka, „Malý úvod do filosofie“, 1972. 23 „Factum“ je to, co je uděláno, co je tedy hotové, co se už jednou stalo; kdežto „fiens“ je to, co se děje, tedy co sice zčásti už nastalo, ale zčásti se právě děje a ještě za chvíli se dít bude. 24 Nepředmětná skutečnost je jedním z hlavních témat filosofie nepředmětnosti filosofa L. Hejdánka. Výchozí myšlenky jeho filosofie nepředmětnosti jsou rozvedeny v příloze č. 1: Duchovní hodnoty a víra, kap. č. 2: „Filosofie a víra“, str. 47. 25 jakou důležitost mají ta či ona fakta, jaký je jejich smysl, a tím i pravá tvář, pravá podoba. Podle toho, jak rozumíme skutečnosti, rozumíme i sami sobě, druhým lidem a světu kolem sebe neboli svému osvětí. Pokud tedy skutečnost pojmeme jako fiens neboli událostné dění, pak vše, co se právě uskutečňuje, se děje a uskutečňuje v událostech, tedy v neustálých změnách. Takže to, čemu říkáme skutečnost nebo svět, jsou akce a reakce neboli vzájemná reaktibilita událostí. Každá událost, která má svůj počátek, průběh a konec, začíná jako cosi vnitřního, nejsoucího, niterného neboli nepředmětného, co se teprve v průběhu dění zvnějšňuje, uskutečňuje, a tedy zpředmětňuje. Nepředmětné skutečnosti neboli niternému dění můžeme tedy rozumět jako události, ve které je člověk oslovován nepředmětnými výzvami, které přicházejí z budoucnosti. Těmito nepředmětnými výzvami je člověk oslovován zevnitř, avšak hlouběji než ve svém lidském nitru. Niterné dění je jakýmsi vnitřním sepětím mezi člověkem, který se tomuto dění může ve svém nitru otevřít, a nepředmětnými výzvami, jež ho oslovují a povolávají k aktivnímu životu. Pojetí předmětné a nepředmětné skutečnosti, která je jedním od sebe neoddělitelným událostným děním neboli fiens, sice klade velké nároky na způsob našeho myšlení a na jeho reflexi, ale zároveň nás může „ochránit“ před zjednodušováním a extrémy našeho myšlení, kdy buď vše je dané a poznatelné neboli objektivní, nebo individuální a relativní neboli subjektivní. Připuštěním nepředmětné skutečnosti bychom lépe rozuměli i předmětné skutečnosti, tedy tomu, co vidíme, čeho se můžeme dotknout, a tím i zmocnit, předmětné skutečnosti, ve které jsme sami sebe „uvěznili“ ve světě věcí a materiálních hodnot. 2 Reflexe důležitých společenských témat Vývoj naší společnosti zatím není příliš dobrý, ale snad jsme se po dvaceti letech alespoň zbavili falešných nadějí a iluzí a již nepřijímáme ideologie, které se zaštiťují svobodou a názorovou pluralitou bez vztahu ke spravedlnosti a odpovědnosti. Neměli bychom však podlehnout skepsi a marnosti. Davová kultura vítězila v dějinách ve chvílích, kdy vzdělaní a odpovědní lidé rezignovali na ovlivňování společnosti a ustupovali do ústraní. Naopak se zdá, že je „ten pravý čas“ na to, abychom s odstupem začali znovu vést dialog zejména nad tématy občanské společnosti a volného trhu, což jsou myšlenkové konstrukty, které byly více či méně zneužity jako „politická hesla“ a ze kterých se bohužel staly „novodobé mýty“. Tvrzení, že „volný trh kultivuje občany, učí je odpovědnosti, názorové pluralitě, toleranci a názorovému sebeomezování“,25 je velmi problematické. V takovém pojetí je volný trh „zlatým býčkem“26 (či „zlatým teletem“) neboli novodobým mýtem. Pokud mytické myšlení pojmeme jako celoživotní zaměření člověka na nekritické napodobování nějakých pravzorů neboli archetypů, pak novodobým mýtem je především „neviditelná ruka trhu“ a „zapřažení ďábla do pluhu“.27 Je otázka, zda i občanská společnost se nestala novodobým mýtem. Občanská společnost a volný trh nejsou živé bytosti a nemohou samy od sebe nic způsobit a vyřešit. Je to naše nešťastné vytváření pojmů, do kterých vkládáme něco, co v nich není. Tím si zabraňujeme skutečnosti nejenom rozumět a v její nepředmětnosti i porozumět, ale často se tím zbavujeme odpovědnosti za události, které se uskutečňují a my se na nich podílíme. Měli bychom se znovu zamyslet, co se za těmito myšlenkovými konstrukty skrývá, a měli bychom především rozumět a rozlišovat, co se skrývá za pojmy společnosti a společenství, neboť společenství jsou lidé, kteří jsou nejenom vnějšně spojeni, ale i vnitřně sjednoceni. 25 M. Blafková, Občanská společnost: spory mezi generalisty, maximalisty a minimalisty, in: www.e-polis.cz, 2008. Bible, Ex 32. Mojžíš, který vyvedl svůj národ z egyptského zajetí, se odebral na horu Sijón, a když se dlouho nevracel, přemluvili Židé jeho bratra Árona, aby jim „udělal boha, který by šel před nimi“. Áron jim odlil modlu v podobě „zlatého býčka“, kterého začali uctívat místo svého Hospodina. Po návratu ze Sijónu nechal Mojžíš zlatého býčka rozbít a potrestat ty, kteří toto modloslužebnictví způsobili. 27 Srv. T. Sedláček, Ekonomie dobra a zla, Praha 2009. 26 26 V intencích rozlišení vnitřního a vnějšího bychom měli lépe a hlouběji rozumět i porozumět, v čem spočívá právo a spravedlnost. Dále bychom měli rozumět tomu, co se skrývá za pojmy demokracie a demokratické společnosti, protože z nich vyplývají pravidla a normy, které jsme přijali pro naši společnost. Měli bychom si vyjasnit, v čem spočívá naše role občana v této demokratické společnosti a co je to moc. Co je to politická moc a moc i bezmoc občana. V neposlední řadě bychom měli rozumět tomu, v čem spočívá partnerství, ale i rivalita mezi státními institucemi, obchodními společnostmi a neziskovými organizacemi. Překonání současných společenských krizí je v nedohlednu a musíme jen doufat, že se tyto krize nebudou prohlubovat. Podmínkou všech vnějších změn jsou změny, které by musely nejprve proběhnout v nás samotných. Jedním ze základních předpokladů pro změny ve společnosti je spolupráce lidí z universit, dalších intelektuálů a vzdělanců a vytváření společenství, která budou hledat společné programy. Cíle těchto programů by měly být především v otevřeném pojmenování problémů a krizí a v nabídce alternativ, které budou srozumitelné především pro mladé lidi. Neměli bychom podceňovat to, že pokud takové programy nevzniknou, může dojít k vlně extrémismu všemožného zabarvení. Ve společnosti stále narůstá napětí i projevy nespokojenosti, které, pokud nebudou kultivovány, se mohou zvrhnout do destrukcí. Narůstající problémy, např. romská integrace a projevy neofašismu, jsou jen prvními signály a státní instituce nejsou schopny tyto problémy řešit. 3 Nepředmětná skutečnost a duchovní hodnoty Cílem společných programů by neměla být rychlá a vnější řešení, ale společné zamyšlení nad skutečností, ve které žijeme, a především nad naší spoluodpovědností za vývoj společnosti. Spolupráce by měla spočívat ve vytváření nezávislých společenství, jejichž cílem bude především hledání duchovních hodnot a podpora vzdělanosti ve smyslu celkové kultivace, nikoliv pouze znalostí. Pokud by tato společenství byla složena z lidí jak z akademického a neziskového, tak i z uměleckého a mediálního světa, bylo by možné oslovit i širší veřejnost. Téma duchovních hodnot, kde význam slova duchovní je niterný neboli nepředmětný, by se mohlo stát jedním z hlavních společných témat. Pokud bychom přijali myšlenkový model nepředmětné skutečnosti a niterného dění, ve kterém je člověk ve své niternosti oslovován nepředmětnými výzvami, pak duchovní hodnoty můžeme pojmout jako nepřímé vyjádření této nepředmětné skutečnosti. Duchovní hodnoty jsou v tomto kontextu tím, co „býti má“,28 co můžeme pouze tušit a po čem můžeme toužit. Duchovní hodnoty jsou nepředmětné, a tudíž pouze nepřímo vyjádřitelné.29 Jsou něčím, k čemu se můžeme pouze přibližovat estetickými, etickými a filosofickými hodnotami. Při stanovování, vyznávání a dodržování estetických, etických a filosofických hodnot se můžeme vzájemně vědomě dorozumět a shodnout, ale tyto hodnoty nejsou tím, co by skutečně sjednocovalo naše lidské společenství. Pouze nám umožňují vytvoření vnějších pravidel a norem pro naše soužití, pro organizované žití ve společnosti. Naproti tomu společné hledání duchovních hodnot, kde důraz je na hledání nevyjádřitelného, ale hledatelného, nám může napomoci hledat to, co býti má. Nejenom ve smyslu etickém, ale ve smyslu hledání celkové životní orientace a naplňování lidského života. Tím, že je člověk obdařen vědomím a jazykem, umožňují mu slova, aby rozuměl sám sobě, dorozuměl se s druhým člověkem a snažil se porozumět nepředmětným výzvám, které ho oslovují. Musí se však mít na pozoru, zda dobře rozuměl a porozuměl. A neměl by podléhat iluzi, že „má pravdu“. Pokud naopak pravdu pojmeme ve smyslu duchovních hodnot, tedy ve smyslu nevyjádřitelného, a tím nepopsatelného, kterému se však můžeme 28 E. Rádl ve svých Dějinách filosofie vyslovuje myšlenku, že právě to, co „býti má“, je skutečnější než to, co „jest“. Tedy vše, co přichází z budoucnosti, má přednost před tím, co tu je jako dané. 29 Srv. Příloha č. 1: Duchovní hodnoty a víra, kap. č. 1, „Myšlení nepředmětné skutečnosti“, str. 45. 27 otevřít a přibližovat, pak můžeme spolu s E. Rádlem říct, že „nemáme pravdu, nýbrž pravda má nás; neustanovujeme ji, nýbrž rodíme se do ní“.30 Člověk je ve svém nitru schopen se takovéto Pravdě otevřít a odevzdat a nechat jí určit svůj život, tedy spolehnout se na to jediné spolehlivé. Hledání Pravdy pak není jen o poznání a poznávání, ale především o naplňování poslání individuálního života, kdy se člověk teprve stává sám sebou.31 Tuto Pravdu můžeme milovat, nebo dokonce, jak tomu bylo v dějinách, pro ni obětovat svůj život, ale nemůžeme ji vlastnit. Podstatný není název, ale způsob myšlení a otevření se budoucímu, tedy tomu, co přichází a co býti má. V reflexi niterného dění jsme schopni porozumět. Ve společenství s druhými lidmi se k Pravdě můžeme přibližovat a pokoušet se ji nepřímo vyjádřit ve svých slovech. O tomto boji a rozporu, v čem spočívá osobní lidská pravda a Pravda, která nás oslovuje prostřednictvím nepředmětných výzev, jsou dějiny židovského a křesťanského náboženského myšlení. Především příběhy Starého zákona jsou o boji mezi vírou, která je vnitřním sepětím mezi člověkem a nepojmenovatelným a nezobrazitelným Hospodinem, a mezi dodržováním Zákona neboli vnějšně stanovených a přijatých náboženských pravidel.32 Pokud nejsme schopni přijmout jako duchovní hodnotu takto pojatou Pravdu, protože je v nás příliš „zakořeněna“ pravda ve smyslu řecké pravdy neboli alétheia, která znamená odkrytost,33 pak duchovními hodnotami mohou být „normály“,34 ke kterým by se měly přibližovat námi vyjádřené normy pro normalitu neboli normální život. Je s podivem, jak málo si klademe otázku, co je lidská normalita a co považujeme za normální, přestože toto slovo často používáme. Normalita je pojímána buď tak, že nepsané normy vycházejí z přirozenosti člověka a z opravdovosti jeho citů a pocitů, nebo jsou normy vytvořeny experty či právními předpisy. Co když je lidská normalita spíše směřováním a přibližováním k normálům, které jsou určovány tím, co nás překračuje a co nás vyzývá? Neboť podle toho, jakým způsobem se otevíráme nepředmětným výzvám a přibližujeme k normálům, které nejsou výtvorem člověka, podle toho vypadá náš společný svět. Pokud je lidská normalita určována normály a nikoliv normami, „pak není dána, ale stále ještě se utváří a dotváří“.35 Tak jako nás v životě trápí a pobuřuje to, co je nenormální, tak ještě více to, co je nespravedlivé. Ve svém nitru jsme vyzýváni k tomu, abychom usilovali o pokojné soužití s druhými lidmi a o lepší svět, ve kterém bude vítězit právo a spravedlnost. Toužíme po blízkosti, jistotě a radosti, které přicházejí ve chvílích, kdy nejsme v rozporu se svým nitrem a žijeme v opravdovém společenství s blízkými lidmi. Především je to rodina, ve které jsme se narodili, dále rodina, ve které vychováváme své děti, a společenství přátel, se kterými se setkáváme. To je lidské společenství, ve kterém by měli silnější respektovat důstojnost, práva a svobody slabších a ve kterém se učíme, co je to svoboda a odpovědnost. Protože svobodnými a odpovědnými lidmi se nerodíme, ale stáváme se jimi právě v těchto společenstvích. Pokud i lidská práva a spravedlnost pojmeme jako nepředmětné výzvy,36 které k nám přicházejí z budoucnosti a na které máme a musíme odpovídat, pak „všechno 30 E. Rádl, Útěcha z filosofie, Praha 1969, edice Váhy: „Nemáme pravdu, řekl bych, nýbrž pravda má nás; neustanovujeme ji, nýbrž rodíme se do ní“, str. 12. 31 Srv. Příloha č. 1: Duchovní hodnoty a víra, kap. č. 2, „Filosofie a víra“, str. 47. 32 Tamt., kap. č. 3, „Víra – odkud a kam?“, str. 50. 33 V pojetí Starého zákona vyvolává slovo „pravda“ představu pevnosti, jistoty, věrnosti, stálosti (amen). V pojetí řecké filosofie pravda vyjadřuje, že něco je odkryté – místo aby to bylo zamlčeno či skryto, je to vyjádřeno a zbaveno všeho zastírajícího zdání. 34 Pojem „normálu“ používá L. Hejdánek ve svém textu „Problém normality z filosofického hlediska“: „Normalita jako jev může být poznána a pojmově uchopena jen jako směřování, přiblížení k ‚normálu‘, který je jejím organizujícím rozvrhem...“ Tento nepublikovaný text z roku 1970 byl v pozměněné podobě a bez uvedení autora, v té době uvězněného z politických důvodů, součástí sborníku Normalita osobnosti E. Syřišťové a kol., vydaného v roce 1972. 35 Tamt.: „Lidská normalita není dána, ale stále ještě se utváří a dotváří. Jde dějinami kupředu přes největší propasti. Její směr neleží v lidské libovůli, ale podmaňuje si člověka, aby dovršil obrovskou, strastiplnou, ale ve své mohutnosti velkolepou cestu od toho, co je nejpravděpodobnější, k tomu, co je nejméně pravděpodobné, protože nejméně nahodilé.“ 36 Srv. A. Havlíček, „Otázka lidských a přirozených práv“, in: www.webdialog.cz, 2010. 28 pozitivní právo je jen lidskou odpovědí na výzvu k aktivnímu, praktickému respektu k přicházejícím a každou naši aktivitu předcházejícím základním právům“37. Právo a spravedlnost jsou dalšími duchovními hodnotami, na kterých „stojí a padá“ náš svět. Podle L. Hejdánka má myšlenka základních, tj. primárních a naprosto nezadatelných lidských práv smysl jen za předpokladu, že principiálně rozlišíme tzv. základní (fundamentální) práva od práv zákonných, legálních, tj. ode všech pokusů o jejich formulaci či vyjádření.38 Pokud někdo v této souvislosti tvrdí, že se člověk rodí „vybaven“ základními svobodami a právy, brání se vlastně proti chápání práv jako něčeho, co člověku uděluje, resp. přiděluje společnost nebo stát. A protože v době osvícenství nebylo možné mluvit o Bohu jako garantovi rovných práv a svobod, byla tato garance připsána přírodě. To znamená, že práv a svobod nabývá každý člověk při zrození. Formulace, že se lidé rodí svobodní a sobě rovní v důstojnosti a právech, má podle L. Hejdánka následující smysl: „Je to závazek dospělých, že budou stát při svých narozených dětech, a je to také závazek silných, že budou respektovat důstojnost, práva a svobody slabších, aby tak proti přirozené nerovnosti postavili společnost ne-přirozenou a ne-přírodní, ale zato lidskou“.39 V jeho pojetí spočívají lidská práva, pravda, spravedlnost atd. v tom, že přicházejí z budoucnosti jako výzvy, na které my lidé máme a musíme odpovídat. Hovoří o lidských právech, která „nemáme“, ale která „mají nás“, jichž nejsme „původci, ale jen účastníky“. Taková práva neustanovujeme, nýbrž se do nich rodíme, „jsou tu dříve, než jsme se narodili“.40 I když L. Hejdánek myšlenku lidských práv jako práv přirozených odmítá, přesto usiluje o vykázání lidských práv jako práv nezcizitelných a fundamentálních, a to ve smyslu toho, co přichází z budoucnosti, která je pro náš život primární či základní. Ale tím pádem i o přijetí toho, že všechno pozitivní právo je jen lidskou odpovědí na výzvu k aktivnímu respektu k přicházejícím a každou naši aktivitu předcházejícím základním právům. 4 Člověk jako bytost odpovědná a duchovní Jedním z nejvážnějších problémů současného člověka je, jak rozumí niternému dění a jak je schopen porozumět nepředmětným výzvám. Zda je schopen v tomto niterném dění žít a podle toho myslet a konat, nebo zda je mu schopen pouze rozumět. A podle jakého vyznání či Zákona, který by toto niterné dění vyjadřoval a popisoval, se současný člověk řídí tak, aby pravidla a předpisy z něho plynoucí přijímal nejenom svým rozumem, ale i svým srdcem.41 Vnitřně sjednocený člověk nežije pouze ve svém rozumu, ale v jednotě rozumu a srdce neboli svého nitra. Pokud totiž opravdu „má čisté srdce, působí pokoj a obětovává se pro spravedlnost“,42 nachází svou pravou životní cestu, na které hledá duchovní hodnoty a odpovídá svými myšlenkami a skutky nepředmětným výzvám, které ho oslovují. Pak žije skutečně v niterném dění, uskutečňuje sám sebe a naplňuje své poslání. Zároveň je schopen si toto niterné dění uvědomovat a reflektovat. V této reflexi se otevírá a přibližuje k druhému člověku, a tím i sám k sobě samému. Otevírá se i tomu, co ho překračuje a utváří. Stává se svobodným a odpovědným, a tím i kultivovaným člověkem. Niterné dění, nepředmětné výzvy a duchovní hodnoty jsou vyjádřením nepředmětné skutečnosti, které se nemůžeme zmocnit svým současným způsobem myšlení, ale můžeme 37 L. Hejdánek, „O potřebě filosofického založení myšlenky lidských práv“ (separát, 2001). L. Hejdánek, „Lidská práva a filosofie“, in: Křesťanská revue, 1998, č. 6, str. 151. 39 Tamt. 40 Tamt., str. 152–153. 41 Srv. Příloha č. 1: Duchovní hodnoty a víra, kap. č. 3, „Víra – odkud a kam?“, str. 50. 42 Bible, Mt 5,3–10, Kázání na hoře. 38 29 ji připustit a otevřít se jí. Protože „teprve tam, kde je člověk schopen se otevřít vůči této přicházející nepředmětné skutečnosti, se stává bytostí odpovědnou, a tím duchovní“.43 5 Duchovní hodnoty jako společné téma dialogu Poněkud násilně vyznívá téma duchovních hodnot v nadačním zákoně, kde je jako první obecně prospěšný cíl uveden „rozvoj duchovních hodnot“. Z předcházejícího textu vyplývá, že nemůžeme mluvit o „rozvoji“ duchovních hodnot, protože rozvíjet můžeme něco, co již existuje, co máme. Proto dále budeme mluvit o duchovních hodnotách ve smyslu jejich hledání. Jestliže duchovní hodnoty nepojmeme z pohledu nadací pouze jako náboženské hodnoty nebo jako souhrnný název pro ostatní obecně prospěšné cíle nadačního zákona a nebudeme usilovat o zjednodušující definici, pak jsou duchovní hodnoty složitým filosofickým problémem, který řeší filosofie a většina humanitních věd. Pokud hledání duchovních hodnot budeme chápat jako snahu o porozumění nepředmětným výzvám, které každého z nás jiným způsobem oslovují, pak budeme schopni přijmout bez složitých filosofických interpretací alespoň to, že skutečnost, která se děje v neustálých změnách a uskutečňuje v událostech, má svou předmětnou i nepředmětnou stránku a duchovní hodnoty jsou něčím, k čemu směřujeme a čím nepřímo vyjadřujeme nepředmětnou stránku této skutečnosti. Pak nám hledání duchovních hodnot může pomoci ke sjednocování lidského společenství, ve kterém žijeme, a při stanovování společných cílů,44 kdy budeme respektovat nepředmětnou skutečnost. Pro naše současné myšlení, které je orientované převážně na vnější neboli předmětnou skutečnost, na fakta neboli na factum a nikoliv na fiens neboli na událostné dění, bude takový způsob myšlení obtížně přijatelný. Jsme sice orientováni na konkrétnost a uchopitelnost předmětné skutečnosti, ale o to větší zápas vedeme o niternost neboli nepředmětnost ve skutečnosti i v našem myšlení, ať si to uvědomujeme či nikoliv. To se projevuje, často nereflektovaně, především v mezilidských vztazích. Jestliže se pro nás skutečnost stává pouze vnější neboli předmětnou, jsou duchovní hodnoty v podobě estetických, etických a filosofických hodnot jen prázdná slova, protože hodnotou se stává to vnější, hmotné, v podobě majetku, moci a úspěchu. Dialog a přemýšlení o duchovních hodnotách v tomto pojetí nám může pomoci bránit se krizi, ve které se nachází naše společnost. Může nám pomoci bránit se zavádějícím ideologiím a z nich plynoucím závislostem, ale i všem návratům k různým formám mýtu, v podobě novodobých mýtů, většiny esoteriky, a východních nauk, kterým můžeme stěží porozumět bez dlouhodobého pobytu v autentickém prostředí.45 Proto musíme bránit a rozvíjet rozum a kritické myšlení v intencích evropského myšlení a filosofie, ale ve smyslu rozumnosti a rozumění, které je schopno reflektovat nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti. Pokud člověk není schopen uvědomovat si a reflektovat niterné dění a uskutečňovat sám sebe, míjí se sám se sebou i s druhými lidmi a žije v úzkosti a v prázdnotě, se kterými musí bojovat. Buď tím, že se vrhá do vnějšího světa v horečnatých aktivitách, nebo upadá do zmaru, ze kterého vznikají duševní poruchy, kterými jsou nejčastěji deprese, nebo dokonce do duševních onemocnění, kdy ztrácí přístup i sám k sobě. Lidé, kterým tato prázdnota připadá jako normální, se nad niterným děním nezamýšlejí a hledají své hodnoty ve vnějším světě, a sice v podobě materiálních hodnot. Tito lidé „se zaštiťují normálností“, aniž by 43 L. Hejdánek, „Kapitoly z filosofické antropologie“, in: Protestant, 1991, kap. XI, „Bytost rozumná a duchovní“. Srv. L. Hejdánek, „Budoucnost, ‚nápad‘ a povaha tvorby“, in: Reflexe, č. 22, 2001, str. 44. V tomto textu navrhuje autor jako pojetí nepředmětné skutečnosti i „nepředmětné cíle, tedy něco jako ‚tentativní‘ (cíle) na rozdíl od cílů předem, tj. předmětně daných či stanovených“, což by znamenalo výraznou změnu pro myšlenkový model „poslání a cílů projektu“ v teorii managementu. 45 Druhým extrémem proti novodobým mýtům založeným na vědecké objektivizaci jsou návraty k různým formám esoteriky a hledání jistot ve východních naukách, které pro svou nesrozumitelnost mohou evropskému člověku poskytovat iluzi „řešení“ jeho vnitřních rozporů a problémů. 44 30 věděli, co je to normalita.46 Jsou ale i lidé, kteří se snaží niternému dění rozumět a touží po dialogu. 6 Psychologický a manažerský způsob myšlení Otázkou je, zda jedním z vysvětlení, čím je pro člověka niterné dění a jak v něm má existovat, nebyl „objev“ lidské psychiky a nevědomí. Na přelomu 19. a 20. století se postupně „vyprazdňovaly“ křesťanské hodnoty, evropský člověk byl oslněn svobodou a pokrokem technické civilizace a hledal novou životní orientaci a cestu. Začátek minulého století byl přímo „nabit“ novými myšlenkami a vynálezy. Bohužel výsledkem tohoto tvořivého napětí byly také dvě děsivé světové války, které nemají v dějinách lidstva obdoby. Ve všech těchto nedozírných změnách se konstituovala psychologie a především z ní se postupně emancipující psychoterapie, které se doslova „zmocnily“ lidského nitra a postavily lidské Já do středu jako základ všeho dění. Důležitá přestala být skutečnost jako událostné dění se svými změnami a nepředmětností, podstatnou se stala interpretace skutečnosti a rozumění našim pocitům, prožitkům a potřebám, pouze lidské niternosti. Evropské myšlení, které bylo po staletích ovlivňováno zápasem mezi filosofií a theologií, bylo v posledních více než sto letech nesmírně ovlivněno psychologickým způsobem myšlení. Úspěchy psychologie a psychoterapie jsou nesporné, zvláště ve vztahu k lidem trpícím duševními poruchami a nemocemi, a stejně tak je nesporně důležité, jak jsme schopni lépe rozumět sami sobě a druhým lidem. Ale to také znamená, že jsme schopni rozumět myšlenkovým východiskům, na kterých je naše rozumění vystavěno. A je otázkou, zda psychologie a psychoterapie znají svá myšlenková východiska a zda psychologický způsob myšlení se nestal jednou ze zábran, aby současný člověk mohl rozumět a porozumět niternému dění, které překračuje jeho lidské nitro a které se v tomto dění ustavuje a uskutečňuje. Každý vědní obor, každé lidské myšlení má svá východiska, která jsou pouhým konstruktem, myšlenkovým modelem. Jedině filosofie je schopna se těmito východisky zabývat a reflektovat je.47 Bylo by velmi prospěšné, kdyby došlo k dialogu a spolupráci mezi filosofy, theology, psychology, psychoterapeuty a sociology. Navíc je naše myšlení ovlivňováno novým oborem, který byl podobně jako psychologie konstituován v 19. století, a tím je management a manažerský způsob myšlení.48 Jestliže psychologie a psychoterapie postavily do středu lidské Já, a tím člověku zabraňují jít hlouběji k nepředmětným skutečnostem, tak teorie managementu, který byl původně pouhou technologií na organizování lidské činnosti, ale postupně se stal způsobem lidského myšlení, jde do druhého extrému a z člověka dělá pouhý „lidský zdroj“. Skutečnost pak pojímá jako pouhé vnější dění, které je možné řídit, to znamená plánovat a organizovat činnosti, usměrňovat a vést lidské zdroje a všechny tyto činnosti kontrolovat. Obdobnými myšlenkovými koncepty a východisky, jako má management, se vyznačují obory, zejména pak ekonomie, které se sice zabývají člověkem, ale jako pouhou součástí, jako pouhou věcí či předmětem v dějící se skutečnosti, která je pojímána jako objektivní neboli pouze předmětná. 46 Názor „většiny“ neboli názor „davu“ nemusí být normální a většinou se řídí podle názorů vládnoucích elit. Pokud považujeme naše současné elity za normální, zejména politické a ekonomické elity, které předurčují názory většiny lidí, je diskuse o normalitě přinejmenším problematická. 47 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Praha 1999, str. 135: „Současná věda je vnitřně rozpolcena hlubokým rozporem, vyplývajícím z neudržitelného pojetí a programu vědecké práce; věda se rozpadla na jednotlivé speciální vědy s omezenými rozsahy kompetence, takže žádná věda vlastně není kompetentní, aby prováděla reflexe a revize svých pojmových nástrojů a myšlenkových prostředků. Nemůže se však bez něčeho takového obejít, a provádí to tudíž mimo svou kompetenci. Rozdělení vědeckých oborů podle ‚předmětů‘ je nutně vadné a vlastně neuskutečnitelné; pokus o jeho realizaci vede k destrukci vědy jakožto vědy.“ 48 V první etapě, která probíhala na konci devatenáctého a na začátku minulého století si vzrůstající nároky na řízení stále větších a na řízení zdrojů náročnějších společností vynutily tento nový obor. Jako jeho zakladatelé jsou uváděni H. Fayol, W. Taylor a M. Weber. Za zakladatele moderního managementu je považován P. F. Drucker. 31 7 Lidské společenství a organizovaná společnost V myšlenkových konceptech oborů, které nepracují s tématem nepředmětnosti, je těžké přijmout myšlenku, že lidské společenství vzniká ve chvíli, kdy dochází k setkání lidí a jejich vnitřnímu sjednocení v niterném dění, ve kterém vše vzniká. Tyto obory se shodnou na tom, že společnost vzniká ve chvíli, kdy si určité seskupení lidí vytvoří společná pravidla a normy pro své soužití, kdy si stanoví společný program a jeho cíle. V sociologickém pojetí je společnost „souborem lidských bytostí, jejichž vztahy jsou řízeny institucemi, eventuálně zajištěny sankcemi, ať už explicitními či skrytými, které dávají každému členu společnosti pocítit váhu kolektivního momentu“.49 V případě, že jsou tyto instituce vytvořeny podle přijatých právních předpisů, vzniká společnost buď na úrovni národa či územního celku v podobě státu a jeho organizačních struktur, nebo v podobě právnických osob, jako jsou obchodní společnosti, nadace, občanská sdružení atd. Pokud připustíme existenci a rozdílnost lidského společenství a organizované společnosti,50 můžeme je pojmout jako dvě rozdílná událostná dění, která jsou však vzájemně propojená a neoddělitelná. Společnost je potom vnějším spojením, které může vzniknout z popudu vnitřně sjednoceného společenství, ale může vzniknout i existovat nezávisle na něm. Stejně tak mohou existovat lidská společenství, i když výjimečně, která nevytvářejí vnější pravidla pro své soužití nebo pouze okrajově. Takovým příkladem je soužití partnerů, rodin a přátel, kdy tito vzájemně si blízcí lidé nereflektují nebo nejsou schopni reflektovat niterné dění, ale k vnitřnímu sjednocení mezi nimi dochází. Jestliže však lidé ve společenství reflektují niterné dění, vytvářejí společné vyznání či učení, čímž dochází k zvnějšnění tohoto niterného dění. Tím vzniká v rámci společenství i společnost, která přijala vnější pravidla a normy pro společné soužití. Příkladem jsou církve a společenství jinak duchovně orientovaných lidí. Tato společenství, která se stala zároveň společnostmi, jsou v nebezpečí, že zamění niterné dění s jeho reflexí, jejich vyznání se stane pouze vědomým vyznáváním a uctíváním, ve kterém může vnitřní sjednocení zaniknout, a jejich společenství se stane pouhou společností, vnějšně organizovanou. Pokud ale lidé nejsou schopni si uvědomovat a reflektovat niterné dění nebo odmítnou připustit jeho existenci, pak nepotřebují nebo odmítnou i společné vyznání a své soužití zakládají na vnějšně deklarovaných pravidlech a normách, které však nejsou vnitřně přijímány a jsou vynutitelné pouze sankcemi. V takové společnosti, kdy lidská společenství ustupují do pozadí, se nejvyššími hodnotami stávají „moc a bohatství“, které by měly být prostředkem a nikoliv cílem, či dokonce smyslem lidského života. Ve společnosti vzniká prázdnota a vzájemná odcizenost, se kterými lidé musí bojovat ve svém nitru. Duchovně orientovaní, vzdělaní a zodpovědní lidé tuto situaci často řeší tak, že se od společnosti odvracejí do svého soukromí, čímž společnost přichází o své autority. A politické moci se právě proto zmocňují lidé chorobně toužící po moci, kteří mohou být i velmi inteligentní a schopní, ale jsou patologičtí,51 a tím i nebezpeční. Zároveň se politické moci zmocňují i hloupí, bezohlední a nezodpovědní lidé52 toužící po bohatství, které získávají nezákonnými prostředky. Společnost je postupně ovládána vzájemně provázanou politikou státu a vlastníků kapitálu a člověk v ní přestává být občanem, protože se stává pouhým manipulovatelným voličem a lidským zdrojem. Je porušována zákonnost, mizí niternost a s ní i mravnost, hodnoty se vyprazdňují a lidé se uchylují ke staronovým či novodobým mýtům. Taková 49 G. Durozoi, A. Roussel, Filozofický slovník, heslo „Společnost“. Vedle rozlišení mezi „společenstvím a společností“ bychom neměli také zaměňovat „společnost a instituci“. „Instituce“ je na jedné straně vyjádřením procesu vytváření zákonů a principů, jimiž se řídí nějaká společnost, a procesu organizování této společnosti. Na druhé straně v sobě pojem „instituce“ zahrnuje i způsoby myšlení, cítění a chování občanů v této společnosti, od čehož se odvíjí proces „institucionalizace“, ve kterém se prohlubuje orientace na předmětnou skutečnost. Tento proces bychom neměli zjednodušovat pouze psychologickými interpretacemi. 51 Patologická osobnost je chorobný a nenormální člověk, který se projevuje citovou chladností, agresivitou, zlostností a mnoha dalšími rysy, které vedou k protispolečenskému chování. 52 D. Bonhoeffer ve své úvaze „Po deseti letech“ k desetiletému výročí Hitlerovy moci považuje hloupost za nebezpečnějšího nepřítele dobra, než je zlo. In: D. Bonhoeffer, Na cestě k svobodě, Praha 1991, str. 74. 50 32 společnost je předurčena buď k zániku, nebo k sebedestrukci. Vzpomeňme na zánik starého Říma či na druhou světovou válku. Je otázkou, jakým způsobem mohou ve společnosti, která je založena převážně na vnějších pravidlech a normách a materiálních hodnotách, existovat i lidská společenství, jež jsou vnitřně sjednocena, ať už v Bohu či v duchovních hodnotách. To je otázka nejenom filosofická či theologická, ale přímo existenční. Nehledejme rychlé odpovědi, o ty žádejme filosofy, theology a odborníky z ostatních humanitních oborů, ale v pojetí společného hledání duchovních hodnot, které jsou v nadačním zákoně prvním obecně prospěšným cílem, se podívejme na možnou roli či poslání nadací ve společnosti. 8 Poslání nadací ve společnosti Nadace jsou výjimečné organizace, které na rozdíl od ostatních neziskových organizací, ať humanitárních, školských či kulturních, jsou finančně nezávislé, a o to větší odpovědnost nesou za celkový vývoj naší společnosti. Dějinně bychom mohli, s jistou nadsázkou, nadace přirovnat k církevním řádům, které měly své vlastní majetky, také značnou autonomii a byly v mnoha případech nositeli nových myšlenek i kritiky církve. Dialog o hledání duchovních hodnot by se měl stát společným tématem všech nadací, ne snad v jejich formulaci, ale ve společném směřování k tomu, co býti má. Na prvním místě jde o vnitřní kulturu každé nadace a kultivovanost a vzdělanost lidí z nadací. Manažery se můžeme stát, to je záležitost jistých dovedností a odbornosti, ale duchovními lidmi jsme jen díky porozumění svému srdci a nepředmětným výzvám, které nás oslovují a vyzývají k aktivnímu životu. To by mělo ve spolupráci s filosofy a dalšími odborníky vést lidi z nadací a neziskových organizací k hlubšímu zamyšlení nad teoretickými východisky managementu. Položme si otázku, v čem opravdu spočívá „zisk“ neziskových organizací a v čem spočívají poslání, cíle a aktivity těchto organizací a jejich projektů. S tím souvisí i další důležitá otázka, a sice v čem z manažerského, ale i duchovního hlediska spočívá vyhodnocování kvality a efektivity jejich činnosti. A jak s touto situací, kterou můžeme nazvat „manažerskou schizofrenií“ neziskových organizací, souvisí duchovní hodnoty. Především však jde o nadační společenství, protože kultivovanost a vzdělanost, vedle sebevzdělávání, získáme především prostřednictvím setkání a rozhovorů. Pokud lidé z nadací přijmou větší odpovědnost za celkový vývoj naší společnosti a jejích lidských společenství a nejenom za programy svých nadací, pak se téma duchovních hodnot může stát prostředníkem na této cestě a nadace mohou usilovat o spolupráci s lidmi z akademického, uměleckého a mediálního světa. 33 34 IV. Hledání společné cesty do budoucnosti 1 Spolupráce lidí z universit a z nadací Pro teoretické rozpracování témat vyplývajících z předchozích kapitol a pro zodpovězení otázky, v čem spočívá odpovědnost nadací za celkový rozvoj společnosti, by se měli lidé z nadací pokusit o navázání spolupráce a dialog především s lidmi z universit, ale i z uměleckého a mediálního světa. Měli by se pokusit o vytvoření jakéhosi dialogického společenství, které bude usilovat o reflexi našich současných společenských problémů i o reflexi a rozpracování důležitých nadačních témat a které bude hledat společnou cestu do budoucnosti. Prostředkem při tomto hledání společné cesty může být vytvoření odborně garantované komunikační platformy v podobě internetového vzdělávacího a kulturního portálu, kde budou shromážděny a vytvářeny texty, které umožní porozumění současným dějům a problémům v naší společnosti, přiblíží vybrané evropské kulturní tradice a jejichž autoři budou hledat nové vize a cesty do budoucnosti. Jedním z prvních kroků při hledání takovéto společné cesty byla konference „Financování vědy a budoucnost českých nadací“,53 která se konala v lednu 2008 z iniciativy Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a která byla prvním větším setkáním představitelů universitního a nadačního světa. Konference ukázala, jak jsou si lidé z universitního a nadačního světa vzdáleni a zatím nenacházejí společnou řeč. Lidé z universit jsou „zahlceni“ teorií a lidé z nadací naopak praxí. Vzájemná spolupráce by prospěla oběma stranám. Dalším krokem byl interaktivní projekt NROS, který nesl název „Třetí role vysokých škol a občanská společnost“54 a byl realizován v roce 2008 až 2009 ve spolupráci s několika universitami. V rámci projektu byly diskutovány i možné formy spolupráce universit a nadací. 2 Projekt: Porozumění přítomnému a hledání budoucího Jako praktický výstup této studie bylo pak vytvoření projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího,55 jehož vznik inicioval autor studie ve spolupráci s D. Rýdlovou (Nadace Nadání Josefa, Zdeňky a Marie Hlávkových), A. Havlíčkem (Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně) a V. Němcem (Filosofická fakulta Karlovy univerzity), kteří tvoří základ přípravné skupiny projektu. Dalšími členy této skupiny se stali M. Černá (Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové), A. Doležalová (Národohospodářská fakulta VŠE), H. Šilhánová (NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti), J. Bárta (Nadace VIA) a M. Žák (Vysoká škola ekonomie a managementu). Hlavním cílem projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího je vytvoření dialogického společenství složeného z lidí z universit a nadací a z uměleckého a mediálního světa a vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog, který bude komunikační platformou dialogického společenství s veřejností. Dalšími dlouhodobými cíli jsou vytvoření e-learningových programů spojené s realizací interaktivních vzdělávacích projektů a systematická komunikace dialogického společenství s veřejností spojená s vytvořením dlouhodobé komunikační strategie. 53 Informace o konferenci jsou obsaženy ve sborníku vydaném Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Informace o projektu lze nalézt na www.nros.cz. 55 Celkový návrh projektu tvoří přílohu č. 4: Zadání projektu: Porozumění přítomnému a hledání budoucího, str. 76. 54 35 3 Dialogické společenství Dialogické společenství se pokusí o společnou analýzu naší přítomnosti a hledání společných vizí do budoucnosti. Myšlenkovým východiskem celého projektu je idea celostního vědění, které propojí obory, jako je filosofie, theologie, politologie (politická filosofie a věda), psychologie a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika. Budou však reflektovány i další vědní obory, zejména právo a historie. Jde o vědění, které čerpá z poznatků a přístupů jednotlivých vědních oborů, avšak snaží se překročit jejich omezenou perspektivu a integrovat je do celkového poznání člověka, světa a společnosti. Přitom jde o to inspirovat se tím nejlepším z tradic jednotlivých oborů, co v tomto společném úsilí o porozumění přítomnému a hledání budoucího může pomoci. Snahou bude na základě lepšího porozumění naší přítomnosti hledat nové cesty a otevírat nové perspektivy do budoucnosti. K analýze současných problémů a k formulaci témat je nezbytné hledat inspiraci i v minulosti. Dialogické společenství (zhruba 70 osobností) se bude podílet na tvorbě a reflexi portálu WebDialog. V dialogickém společenství bude 40 osobností z universitního světa – filosofové, theologové, politologové, psychologové, sociologové, ekonomové, teoretici managementu a informatiky a osobnosti z dalších vědních oborů. Nadační, umělecký a mediální svět bude každý zastoupen po deseti osobnostech. S těmito lidmi proběhnou rozhovory, které budou uvedeny na portále WebDialog, a budou požádáni o zpracování nebo uvedení již vytvořených textů na zadaná témata s cílem pojmenovat problémy naší společnosti a hledání vizí do budoucnosti. Představa je, aby postupně vzniklo volné a neformální společenství významných osobností, které i při respektování různých názorů a přístupů najde shodu v pojmenování současných problémů a přijde se společnou vizí do budoucnosti. Snahou bude, aby se dialogické společenství prostřednictvím portálu WebDialog a dalších mediálních projektů stalo autoritou pro veřejnost, alespoň pro inteligentní a vzdělané lidi, kde hlavní cílovou skupinou budou mladí lidé, zejména studenti vysokých škol, a lidé z universit, nadací a neziskových organizací. 4 Vzdělávací a kulturní portál WebDialog Hlavním cílem vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog bude vytvoření odborně garantované platformy lidí z universit, nadací a lidí z uměleckého a mediálního světa, které spojuje zájem o lepší a hlubší porozumění sobě samým, světu a společnosti, v níž žijeme. Internetová komunikace, která sice nemůže a neměla by nahradit osobní setkávání a rozhovory, umožňuje zpracovat jedno téma ve více rovinách tak, aby na jedné straně byla umožněna srozumitelnost, a na druhé straně aby nedocházelo ke zjednodušování a špatné interpretaci myšlenek i skutečnosti. Vzdělávací a kulturní portál WebDialog bude obsahovat tyto kapitoly: • „Domovská stránka“56 • „Setkání s osobnostmi“: o Osobní stránky členů dialogického společenství o Analýza přítomnosti a vize do budoucnosti každého člena dialogického společenství (odpovědi na dvě základní otázky) • „Přítomné a budoucí ve společných tématech“: o „Porozumění přítomnému“: Analýzy aktuálních společenských problémů Studie jako samostatné projekty o „Hledání budoucího“: Společná témata a texty k nim od členů dialogického společenství a dalších odborníků 56 V úvozovkách jsou názvy jednotlivých kapitol a podkapitol. 36 Tvorba společných vizí a návrhy projektů • „Inspirace minulým“: o „Vybrané obory a autoři“: Filosofie, theologie, politologie (politická filosofie a věda), psychologie a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika (eventuálně další vědní obory) o „Bible a víra“: Dějinný přehled, studie k biblické a křesťanské tradici a hledání nenáboženské víry při respektování křesťanské tradice o „Literatura a umění“: Studie a hledání společných témat z dějin literatury, divadla, hudby, výtvarného a filmového umění • „E-knihovna“: o Anotace, bibliografie a díla cca 300 doporučených autorů z filosofie a vybraných vědních oborů o Anotace, bibliografie a díla cca 100 doporučených autorů z dějin literatury a umění • „Slovník pojmů“ • „Jmenný rejstřík“ • „Diskusní fóra“: o Účastníků dialogického společenství k vybraným tématům o Dialogického společenství s širší odbornou veřejností o Dialogického společenství se studenty vysokých škol o Diskuse k aktuálním společenským tématům s širší veřejností • „E-learning celostního vědění“ (z témat a textů portálu WebDialog): o Programy pro studenty středních a vysokých škol o Programy pro pracovníky nadací a neziskových organizací o Programy pro celoživotní vzdělávání o Programy „na zakázku“ (zejména pro obchodní společnosti) • „E-knihkupectví a antikvariát“ (prodej doporučených autorů) • „O nás“ Základem vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog jsou osobní portály přizvaných účastníků dialogického společenství („Setkání s osobnostmi“) a kapitoly „Přítomné a budoucí ve společných tématech“ a „Inspirace minulým“. Cíle jednotlivých kapitol portálu WebDialog jsou: • Setkání s osobnostmi Na osobních stránkách se představí účastníci dialogického společenství a budou hodnotit problémy naší společnosti a předkládat své osobní vize do budoucnosti zodpovězením následujících otázek: • Jak hodnotíte přítomnou situaci naší společnosti po dvaceti letech od změny politického systému? Jaké jsou nejvážnější problémy této společnosti a v čem spočívají jejich příčiny? • Jaká je vize do budoucnosti, k jakým změnám by mělo v naší společnosti dojít a jaká je v těchto procesech role lidí z universit, nadací a neziskových organizací a lidí z uměleckého a mediálního světa? • Přítomné a budoucí ve společných tématech Snahou bude analyzovat naši přítomnou situaci, pojmenovat nejvážnější problémy či krizové jevy současného člověka a společnosti a identifikovat jejich příčiny. Pozornost bude 37 soustředěna především na českou společnost a její vývoj v uplynulých dvaceti letech, avšak se zohledněním širšího kontextu a souvislostí. Perspektivy různých oborů by měly napomoci projasnit přítomnou situaci z různých hledisek. Na základě těchto analýz se dialogické společenství pokusí formulovat vize do budoucnosti, vytýčit hlavní změny, k nimž by mělo v naší společnosti dojít, a vyjasnit, jaká v těchto procesech může být role lidí z akademického prostředí, nadací a lidí z uměleckého a mediálního světa. Zastoupení různých oborů má umožnit objasnit problémy a krizové jevy v naší společnosti z různých hledisek a v co nejširších souvislostech. Základ těchto analýz přítomnosti a hledání vizí do budoucnosti by měla tvořit hodnocení jednotlivých členů dialogického společenství (odpovědi na otázky v „Setkání s osobnostmi“) a vzájemný dialog k vybraným společným tématům. Východiskem diskuse by měly být kratší autorské texty jejích účastníků, popř. jiných autorů, pokud jsou vzhledem k tématu relevantní. • Inspirace minulým K analýze současných problémů a k formulaci závažných témat je nezbytné hledat inspiraci v minulosti, tj. u autorů, kteří se podobnými problémy již zabývali a kteří přišli s řešením, jež i v dnešní době poskytuje podněty a pomáhá porozumět našim problémům. F. Nietzsche v této souvislosti napsal, že „‚historický‘ člověk se ohlíží do minulosti proto, aby rozuměl přítomnosti a naučil se mocněji toužit po budoucnosti“.57 Dějinné žití totiž osvětluje přítomné žití minulostí, přivádí nás k sebeuvědomění, ukazuje nám naši vazbu k tomu, co se stalo, z čeho vycházíme, i když někdy nevědomě. Inspirace minulým se neomezí jen na odborné texty historiků, filosofů, politologů, ekonomů, sociologů, psychoterapeutů atd., ale k výše zmíněné analýze nám budou sloužit také texty biblické, literární či umělecká díla. V podkapitole „Témata“ budou vybraná společná témata zpracována z dějinného hlediska. V podkapitole „Vybrané obory a autoři“ budou popsány dějiny i perspektivy vybraných oborů a ke každému oboru budou doporučeni vybraní autoři. V podkapitole „Bible a víra“ budou popsány biblické dějiny a rozdílné přístupy k pojetí víry a náboženství. Texty Starého a Nového zákona budou přiblíženy prostřednictvím knihy Čtení z bible filosofa J. Sokola. Podkapitola „Literatura a umění“ přiblíží dějiny literatury a umění v kontextu dějin evropského myšlení, zejména dialogu mezi uměním a filosofií. V odborných studiích o literatuře, divadle, hudbě, výtvarném umění a filmovém umění bude doporučeno zhruba 100 významných autorů, kteří budou postupně zpracováni do e-knihovny. • E-knihovna Cílem je postupné seznámení se zhruba 400 doporučenými autory, kde ke každému autorovi budou zpracovány anotace (v rozsahu 10–15 stran), bibliografie, primární a sekundární literatura, odkazy na jiné seriózní informační zdroje, audio a video. Podle možností autorských práv budou zpřístupněny vybrané texty či díla. Na e-knihovnu bude navazovat samostatný slovník pojmů. • E-learning celostního vědění Cílem je vytvoření e-learningových vzdělávacích programů v systému BeeWiser, které budou navazovat na předcházející texty a e-knihovnu a budou zpracovány ve třech úrovních náročnosti: pro středoškolské studenty, pro vysokoškolské studenty a pro celoživotní vzdělávání odborné veřejnosti. Na e-learningové programy budou navazovat interaktivní programy, zejména pro potřeby neziskových organizací a vzdělávání nadaných dětí. 57 F. Nietzsche, „O užitku a škodlivosti historie pro život“, in: Nečasové úvahy, 1872. 38 • Zbývající kapitoly portálu WebDialog V „Diskusních fórech“ budou probíhat především diskuse vytvořeného dialogického společenství lidí z universit a nadací a z uměleckého a mediálního světa, ale i diskuse s veřejností. „Slovník pojmů“ umožní orientaci ve zpracovaných tématech a textech portálu WebDialog. „E-knihkupectví a antikvariát“ budou nabízet pouze díla doporučených autorů. Zpřístupnění portálu WebDialog veřejnosti se plánuje na rok 2012. V případě získání dotací z programů EU by mohly e-learningové vzdělávací programy vzniknout do roku 2014. 5 Společná témata dialogického společenství V přípravné fázi vzniku dialogického společenství byla zvolena následující výchozí společná témata, ve kterých se budou postupně řešit i vybraná témata nadací: • Hodnoty a jejich význam pro společnost • Universálnost lidských práv: o J. Sokol, Jsou lidská práva přirozená? o V. Němec, „Přirozenoprávní teorie“ bez pojmu přirozenosti o A. Havlíček, Otázka lidských a přirozených práv • Svoboda a odpovědnost • Normalita a autentičnost • Komunikace a lidské společenství • Demokracie a kapitalismus • Volný trh a obecný prospěch • Krize a společenské změny Zpracování textů ke zvoleným společným tématům umožní lepší a hlubší porozumění problémům naší současné společnosti. Celková analýza naší přítomnosti vyplyne, až bude vytvořeno dialogické společenství a zpracovány odpovědi na základní otázky všemi členy dialogického společenství. Výsledkem těchto snah by mělo být společné řešení tématu odpovědnosti nadací za celkový rozvoj společnosti a vytvoření interaktivních vzdělávacích projektů, mediální strategie a systematické komunikace s veřejností. 6 Realizace interaktivních vzdělávacích projektů Cílem interaktivních vzdělávacích projektů bude využití e-learningových programů portálu WebDialog k podpoře rozvoje komunit a komunitních projektů na území krajů, euroregionů a větších měst. Pro jednotlivé cílové skupiny, pro které budou zpracovány e-learningové programy, by mohly být ve spolupráci s regionálními universitami na úrovni jednotlivých krajů vytvořeny interaktivní vzdělávací projekty, které by přispěly k: • podpoře nadaných studentů z gymnázií a středních škol • rozšíření vzdělání studentů VŠ a jejich motivaci, aby pracovali pro rozvoj svého kraje • postgraduálnímu vzdělávání pracovníků neziskových organizací s cílem posílení místních komunitních společenství a projektů • zvyšování vzdělanosti v daném kraji realizací programu celoživotního vzdělávání Tím by mohlo dojít ze strany nadací a universit na národní úrovni k podpoře neziskových organizací, které realizují komunitní projekty a vytvářejí neformální společenství. Podmínkou realizace těchto vzdělávacích projektů bude vytvoření lektorského týmu, který by dokázal aplikovat e-learningové programy vytvořené na portálu WebDialog ve spoluprácis regionální39 mi universitami, nadacemi a neziskovými organizacemi. Tato spolupráce na přípravě interaktivních vzdělávacích projektů by zároveň umožnila zmapování místních komunitních společenství a iniciování vzniku obdobného dialogického společenství na úrovni větších měst. Předpokladem realizace interaktivních vzdělávacích projektů bude vytvoření místního lektorského a tutorského týmu. Obsahem každého projektu bude realizace společných čtení textů, která umožní účastníkům proniknout do problematiky interpretace a porozumění odborným textům. Dále poskytování osobních konzultací prostřednictvím tutorů, kteří by pomáhali účastníkům při zpracování zadaných prací ze společných čtení a s řešením jejich studijních problémů. Součástí vzdělávacích projektů budou i společné konference, na kterých se účastníci seznámí s celkovou problematikou svého kraje a setkají se s významnými osobnostmi zvanými na tyto konference. Pilotní projekt k tématu podpory nadaných studentů z gymnázií a středních škol s názvem Vzdělávání jako cesta je již zpracován ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity J. E. Purkyně pro Ústecký kraj. Zatím však nebyla získána finanční dotace na jeho realizaci. Vzdělávací projekt by vyplnil závažný deficit ve vzdělávacích koncepcích i praxi gymnázií v České republice, kterým je podpora individualizace vzdělávání nadaných studentů. Cílem doplňkového vzdělávacího projektu je systematická práce s nadanými studenty z gymnázií a středních škol, která má prohloubit jejich vzdělání, přivést je k celostnímu přístupu ke světu a podporovat v nich inovativní přístup při řešení problémů. Projekt by znamenal spolupráci pedagogicko-psychologických poraden s Univerzitou J. E Purkyně při zmapování a výběru nadaných studentů s cílem jejich motivace pro studium na místních regionálních universitách a uplatnění ve svém kraji. V rámci projektu Communitas pro praxis, jehož cílem jsou stáže studentů v nadacích a který předložila Univerzita J. E. Purkyně ve spolupráci s Výborem dobré vůle – Nadací Olgy Havlové, Nadací Partnerství a Nadací VIA na program EU, byla navržena následující témata, ze kterých by byl vytvořen e-learningový program pro vzdělávání studentů FF UJEP: • Základní společenská témata a jejich reflexe: o Úloha duchovních hodnot ve společnosti o Universálnost lidských práv, svoboda a odpovědnost o Role občanské společnosti ve státě o Vztah kapitalismu a demokracie • Analýza a řízení společenských procesů: o Ekonomické teorie ve vztahu ke spotřebě, zisku, obecnému prospěchu a veřejnému zájmu o Teorie managementu jako nástroje pro organizování a řízení společenských procesů o Vztah volného trhu a politické svobody o Veřejný prostor, komunikace a role médií v moderní demokracii • Role universit, nadací a neziskových organizací ve společnosti: o Poslání a myšlenková východiska universit, nadací a neziskových organizací o Filantropie, altruismus, fundraising a public relations o Legislativa a management nadací a neziskových organizací o Vyhodnocování kvality a efektivity činnosti nadací a neziskových organizací • Klíčová témata činnosti nadací a neziskových organizací: o Podpora vzdělanosti a kultury o Humanitární hodnoty a pomoc znevýhodněným občanům o Podpora komunitního života a komunitní péče o Ochrana životního prostředí a trvale udržitelný život 40 7 Komunikační strategie a cílové skupiny V případě že se podaří vytvořit dialogické společenství na reprezentativní úrovni a výše uvedené projekty budou úspěšně realizovány, bude vytvořena dlouhodobá mediální strategie pro komunikaci dialogického společenství s veřejností. To znamená nejenom prostřednictvím portálu WebDialog, ale i ve spolupráci s vybranými médii, popřípadě vytvořením dalšího vlastního média. Hlavní cílovou skupinou by měli být mladí lidé, kteří nechtějí přijmout současné materiální hodnoty a hledají svou vlastní životní cestu. Tito mladí lidé nenalézají autority, které by je oslovily, a stávají se oběťmi prosazované „názorové plurality“, jejímž motivem je strach před ideologiemi a obrana svobody, aby se každý člověk mohl svobodně rozhodnout, jaké „vyznání“ přijme. Otázkou je, zda tato názorová pluralita nezpůsobuje spíše názorový a intelektuální „chaos“ a zda svoboda, která je především odpovědností, se nezvrhává do svévole a neodpovědnosti. Obrazem tohoto chaosu je internet, který je bezesporu geniálním vynálezem, současně však vznáší otázku, co způsobuje a co ještě způsobí. Každopádně bychom měli přijmout, že žijeme ve „světě informací“, ve kterém je těžké ubránit se jejich kvantitě a nalézat ty kvalitní. Druhou hlavní cílovou skupinou by měli být lidé z neziskových organizací a ti lidé z komunit, kterým „leží na srdci věci veřejné“. Pokud komunitu pojmeme jako lidské společenství v určitém vymezeném prostoru, které se snaží tvořit svá společenská pravidla a nástroje pro dobře a spravedlivě fungující společnost, pak podpora takovýchto existujících společenství, která mohou být i v rozporu s místní politickou mocí, by se měla stát prioritou nejenom pro dialogické společenství, ale i pro velké nadace. Po dvacetiletých zkušenostech s komunitními projekty platí, že vše závisí na kvalitě lidí a na kvalitě místního lidského společenství. Vznik reprezentativního, ale vnitřně sjednoceného společenství, zejména na území větších měst, které by neusilovalo o vnější moc, ale stalo se autoritou pro komunitu, by mohlo způsobit mnohé změny. 8 Dialog a spolupráce nadací s veřejností Nositeli estetických, etických a filosofických hodnot by měli být, a také často jsou, především lidé z universit a církví, intelektuálové a umělci. Spolupráce lidí z nadací a universit není zatím na patřičné úrovni a dosažení této spolupráce by se mělo stát prioritou. Vedle dialogu nad společnými tématy bychom měli hledat cesty do budoucnosti, jak se bránit dalšímu rozkladu mravnosti a narůstajícím společenským nespravedlnostem. Je otázka, zda krize naší společnosti nesouvisí mimo jiné s nevyjasněnými či nesprávnými teoretickými předpoklady oborů, jako je politika, ekonomie, právo a management, které mají významný vliv na utváření současné společnosti a lidského života, aniž by však dost dobře rozuměly člověku a společnosti, s nimiž zacházejí. Nadace jsou díky svým obecně prospěšným cílům i finanční nezávislosti přímo předurčeny, aby se staly organizátory programu umožňujícího spolupráci zejména lidí z universit a nadací a lidí z uměleckého a mediálního světa. Tato spolupráce by měla směřovat k nalezení alespoň minimálního společného programu, který by umožnil oslovit zejména mladé lidi. Minimálního programu, který by však v sobě dokázal spojit tři cesty ke vzdělanosti, jimiž jsou celostní vědění, znalost dějin umění a hledání víry v intencích biblických tradic. Celostní vědění propojující filosofii, theologii a politologii, které tvoří základ evropské vzdělanosti, s obory, které se zabývají člověkem a společností, což jsou právo, historie, psychologie, sociologie, ekonomie a teorie managementu a informatiky. Nadace by měly zároveň najít větší odvahu vstoupit do světa médií, ale s tím, že se nepřizpůsobí komerčnímu světu s jeho „duchovní prázdnotou“, a budou hledat svůj vlastní způsob dialogu s veřejností. Především jde o kultivovanost a vzdělanost lidí z médií, protože jsou těmi, kdo výrazným způsobem ovlivňují naši společnou budoucnost. Jejich výmluvy, že „lidi to nezajímá“, jsou často zapříčiněny jejich vlastní nevzdělaností. Podpora obecně prospěšných cílů nadací se stává ze strany soukromého sektoru stále více předmětem obchodu a reklamy, ale je otázka, co nadace samy dělají pro kultivaci a vý41 chovu svých dárců. Možná paradoxně hledání duchovních hodnot a pomoc celé společnosti by pro dárce byly důležitějším tématem než pomoc slabým a nemocným. 42 Závěr Studie Duchovní hodnoty a budoucnost českých nadací vyzývá představitele nadací, aby podpořili a zúčastnili se dialogu lidí z universitního, nadačního, uměleckého a mediálního světa. Jako společné a jednotící téma je navrženo hledání duchovních hodnot, jejichž „rozvoj“ je prvním obecně prospěšným cílem nadačního zákona, kde význam slova duchovní je pojímán jako niterný neboli nepředmětný a hodnota jako to, co býti má. Ve třetí kapitole a v první příloze je navrženo pojetí duchovních hodnot, které vychází ze skutečnosti ve smyslu fiens nikoliv factum neboli událostného dění, kde všechno, co se právě uskutečňuje, se děje a uskutečňuje v událostech, resp. v neustálé reaktibilitě událostí, a kde každá událost začíná jako cosi vnitřního, niterného, nejsoucího neboli nepředmětného, co se teprve v průběhu jejího dění uskutečňuje, zvnějšňuje, a tím zpředmětňuje. Posledním původcem každé události je ryzí nepředmětnost, o které nelze prohlásit, že je „jsoucí“, ale která je skutečnější než každé „jsoucno“. Toto niterné dění a jeho reflexi můžeme pojmout jako nenáboženskou víru, která není vírou „v něco“, ale je celkovým životním směřováním, vnitřním sepětím mezi člověkem, který se tomuto dění může ve svém nitru otevřít, a nepředmětnými výzvami, které ho oslovují a povolávají k aktivnímu životu. Niterné dění neboli víra je tedy událost, ze které a ve které se děje a uskutečňuje nejenom lidský život, ale život všech subjektů. Člověk je však jediným subjektem, který je schopen si tuto víru i uvědomovat a reflektovat ji. Problémem současného člověka je, jak rozumí tomuto niternému dění neboli víře a zda je schopen pouze rozumět, nebo v tomto niterném dění žít a podle toho myslet a konat. Niterné dění neboli víra, nepředmětné výzvy a duchovní hodnoty jsou vyjádřením nepředmětné skutečnosti, které se nemůžeme zmocnit svým současným způsobem myšlení, ale můžeme ji připustit a otevřít se jí. Protože teprve tam, kde je člověk schopen se otevřít vůči této přicházející nepředmětné skutečnosti, se stává bytostí odpovědnou, a tím duchovní. Duchovní hodnoty můžeme pojmout ve smyslu Pravdy, která má nás, ne my ji,58 kdy člověk je schopen se ve svém nitru takovéto Pravdě otevřít a odevzdat a nechat touto Pravdou určit svůj život, tedy spolehnout se na to jediné spolehlivé. Pokud nejsme schopni přijmout jako duchovní hodnotu takto pojatou Pravdu, protože je v nás příliš „zakořeněna“ pravda ve smyslu řecké pravdy neboli alétheia, která znamená odkrytost, pak duchovními hodnotami, tedy dalším nepřímým vyjádřením nepředmětných výzev, mohou být normály, ke kterým by se měly přibližovat námi vyjádřené normy pro normalitu neboli normální život. Duchovní hodnotou pro nás mohou být i lidská práva a spravedlnost, které pokud pojmeme jako nepředmětné výzvy, jež k nám přicházejí z budoucnosti a na které máme a musíme odpovídat, pak „všechno pozitivní právo je jen lidskou odpovědí na výzvu k aktivnímu, praktickému respektu k přicházejícím a každou naši aktivitu předcházejícím základním právům“.59 Takovéto duchovní hodnoty jsou pak nepřímým vyjádřením nepředmětné skutečnosti a jsou něčím, k čemu se můžeme pouze přibližovat estetickými, etickými a filosofickými hodnotami. Pokud bychom byli schopni připustit a promyslet niternost neboli nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, mohou nám duchovní hodnoty pomoci ke sjednocování společenství, ve kterých žijeme, ale především při nalézání vzájemnosti a blízkosti. Dialog o duchovních hodnotách nám může pomoci bránit se i krizi, ve které se nachází naše společnost. Jedním ze základních předpokladů pro změny ve společnosti je spolupráce lidí z universit, dalších intelektuálů a vzdělaných lidí a vytváření společenství, která budou hledat společné programy. Cíle těchto programů by měly být především v otevřeném pojmenování problémů a krizí a v nabídce alternativ, které budou srozumitelné především pro mladé lidi, ale i pro 58 E. Rádl, Útěcha z filosofie, Praha 1969, edice Váhy: „Nemáme pravdu, řekl bych, nýbrž pravda má nás; neustanovujeme ji, nýbrž rodíme se do ní“, str. 12. 59 L. Hejdánek, „O potřebě filosofického založení myšlenky lidských práv“, 2001 (separát). 43 ostatní. Cílem těchto programů by neměla být „rychlá a vnější řešení“, ale společné zamyšlení nad skutečností, ve které žijeme, a především nad naší spoluodpovědností za vývoj společnosti. Výstupem studie je výzva k uskutečnění projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího, který umožní vznik dialogického společenství lidí z universitního, nadačního, uměleckého a mediálního světa a vytvoření vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog. Na portálu WebDialog, který je nástrojem pro vnitřní dialog a komunikaci s veřejností, budou ukázány tři cesty ke vzdělanosti a kultivovanosti. První cestou je celostní vědění, které propojí obory, jako je filosofie, theologie, politologie (politická filosofie a věda), psychologie a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika. Jde o vědění, které čerpá z poznatků a přístupů jednotlivých vědních oborů, avšak snaží se překročit jejich omezenou perspektivu a integrovat je do celkového poznání člověka, světa a společnosti. Druhou cestou je hledání nenáboženské víry jako niterného dění v návaznosti na biblickou tradici. Třetí cestou ke vzdělanosti a kultivovanosti je znalost dějin literatury a umění. Na závěr mi dovolte odcitovat Žalm 15,2–5. Pokud bychom „strach z Hospodina“ pojali jako úctu a respekt před tím, co jsme nazvali ryzí nepředmětností, pak máme před sebou „etický kodex“, kterému se učili naši předkové a který nám říká, kdo je opravdový, odpovědný, a tedy i duchovní člověk: „Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřísáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.“ 44 Přílohy Příloha č. 1: Duchovní hodnoty a víra 1 Myšlení nepředmětné skutečnosti V dějinách evropského myšlení se pojem duchovní hodnoty objevuje ve více podobách, ale formulován byl zejména v materiální etice hodnot,60 která vznikla na začátku minulého století v rámci fenomenologické filosofie. Základní tezí je, že hodnoty nejsou obsahy, jež lze racionálně postihnout, argumentativně vykázat, nýbrž otevírají se cítění hodnot. Mnozí zastánci etiky hodnot soudí, že existuje čistý, nedějinný a absolutní řád hodnot o sobě. Dějinně proměnlivé nejsou hodnoty, nýbrž mění se stav rozvoje našeho cítění hodnot ve vztahu k neproměnnému a nedějinnému světu hodnot. M. Scheler rozlišuje61 v oblasti hodnot hierarchii, kde nejnižší stupeň tvoří hodnoty příjemného a nepříjemného ve smyslu (smyslové) motivace libosti a nelibosti; vyššího řádu jsou hodnoty vitálního cítění ve smyslu stupně životního pocitu, např. v protikladu toho, co je vznešené a nízké, zdravé a nemocné, mladé a staré; a nad vitálními hodnotami stojí duchovní hodnoty, k nimž patří hodnoty morální, ale i právní a estetické, jakož i hodnoty pravdivého (např. ve vědě). Samostatnou a nejvyšší skupinu tvoří pak hodnoty posvátna a neposvátna. Teorie objektivních, o sobě jsoucích, nedějinných a na vědomí nezávislých hodnot se sice ukázala jako filosoficky neudržitelná, ale pokud podržíme její etický imperativ ty máš a pokud toto pojetí rozšíříme v rámci české filosofické tradice, pak ve filosofii E. Rádla je „zdrojem změny a hlavně zdrojem aktivity a tvořivosti ‚svět hodnot‘, resp. to, co býti má“.62 Ve svých Dějinách filosofie vyslovuje E. Rádl myšlenku, že právě to, co „býti má“, je skutečnější než to, co „jest“. Tedy vše, co přichází z budoucnosti, má přednost před tím, co tu je jako dané. Pak „hodnota je dění, či přesněji: hodnota se děje, ale není (tj. neexistuje mimo dění, není věčná ve smyslu neproměnnosti, i když zase v jiném smyslu není součástí dění, není v něm utopena, pohlcena)“.63 Svět hodnoty neboli svět toho, co býti má, je posledním původcem dění neboli každé události. A události tvoří dějiny, pro které je podstatné jejich rozpětí: „dějiny jsou jednak prostým procesem, přechodem (změnou) událostí a situací, jednak též místem ‚zjevení‘, tj. místem, v němž se prosazuje smysl. Je zřejmé, že svět hodnoty musíme umístit tam, kde je smysl dějin. Svět hodnoty není vposledu ničím jiným než smyslem dějin. Smyslem dějin je to, co býti má. Dějiny jsou dějinami uskutečňujícího se smyslu, jsou děním toho, co býti má. To, co býti má, se však může uskutečňovat jen uprostřed toho, co jest. Když se však ‚hodnota‘ stane ‚skutečností‘, přestává být hodnotou.“64 Abychom porozuměli paradoxu toho, že hodnota se děje a není zároveň, měli bychom porozumět i tématu předmětnosti a nepředmětnosti ve skutečnosti a v myšlení. Ukažme si pojetí tohoto tématu u K. Jasperse a M. Bubera, kteří i přes své rozdílnosti směřovali podobným směrem. K. Jaspers řešil tuto problematiku pojetím objímajícího (das Umgreifende).65 To, co myslíme, o čem mluvíme, je vždy něco jiného než my, je tím, na co jsme my, subjekt, zaměřeni jako na něco proti nám stojícího, jako na objekt. Když přemýšlíme o sobě samých, nemůžeme z našeho Já učinit objekt našeho myšlení, jelikož právě naše Já je vždy předpokladem pro to, aby se něco mohlo objektem stát. Tento základní stav našeho myslícího bytí nazýváme rozštěpením na subjekt a objekt. Ať již mluvíme o objektech 60 Srv. A. Anzenbacher, Úvod do etiky, Praha 1994, kap. 9.1: „Materiální etika hodnot“, str. 211. M. Scheler, Formalismus v etice a materiální etika hodnot, 1913. 62 L. Hejdánek, „Hodnota a smrt“, in: Setkání a odstup, Praha 2010, str. 10. 61 63 Tamt. Tamt., str. 11. 65 K. Jaspers, Úvod do filosofie, Praha 1996. Rozhlasové přednášky z roku 1953, III. přednáška „Objímající“. 64 45 reálných či ideálních nebo o našich fantaziích či imaginacích něčeho nemožného, jsme stále v tomto rozštěpení a jsme zaměřeni na něco předmětného, ať vnějšího nebo vnitřního. „Jaký je smysl tohoto v každém okamžiku existujícího tajemství rozštěpení na subjekt a objekt? Zřejmě ten, že bytí jakožto celek nemůže být ani objekt, ani subjekt, nýbrž musí být „objímající“, které se v tomto rozštěpení vyjevuje. Bytí vůbec nemůže být zřejmě předmětem (objektem). Vše, co se mi zpředmětňuje, přistupuje ke mně z objímajícího, a já jakožto subjekt z něho vystupuji. Předmět je určité bytí pro Já. Objímající zůstává pro mé vědomí temné.“66 „Objímající je tedy to, co se vždy jen ohlašuje, je-li myšleno. Samo se nám nikdy neukazuje, nýbrž všechno ostatní se nám ukazuje v něm.“67 Pro náš způsob myšlení, které je předmětné a orientované na věci, je téměř nemožné tuto myšlenku přijmout. Pokud jdeme za poznáním, je naším cílem určitý předmět, který by byl uchopitelný. Pojetím objímajícího se snažíme změnit s pomocí myšlení naše vědomí bytí. Pokud připustíme nepředmětnost objímajícího, můžeme s jeho pomocí nahlížet na jevy jinak, a to tak, že „v nás probouzí schopnost zaslechnout v jevu to, co opravdu jest“.68 Tím se stává pro nás důležitým. Díky němu je možné dívat se na jsoucna, to znamená na to, co je součástí bytí, na jednotliviny kolem nás, s větší jasností. Filosofovat o objímajícím můžeme však jen nepřímo, a tím se bránit zpředmětňujícím tendencím našeho myšlení. Tento problém ukazuje K. Jaspers na třech způsobech rozštěpení na subjekt a objekt. „Jde jednak o rozvažování jakožto vědomí vůbec, jímž jsme všichni identičtí, za druhé o živé bytí, které každého z nás činí zvláštní individualitou, za třetí o existenci, jíž jsme autenticky sami sebou ve své dějinnosti.“69 V našem vědomí neboli rozvažování se objímající vyjevuje jako předmětná skutečnost. Stojíme proti uchopitelným věcem, o nichž můžeme mít všeobecně platné vědění. Naopak v našem živém bytí je pro nás to, co je smysly zakoušeno v zážitku a stává se skutečným jako přítomně dané, nepředmětnou skutečností, která je nepřevoditelná na jakékoli všeobecné vědění. Takovými nepředmětnými skutečnostmi jsme my sami, kteří myslíme. Dále jsou to především druhé bytosti, ale i celé osvětí, ve kterém žijeme. A pak je tu třetí rovina, která je hlavním tématem Jaspersovy filosofie, a tou je existence. „Jakožto existence jsme ve vztahu k Bohu – k transcendenci.“70 Stejně jako nelze věděním uchopit lidské bytí, nelze jím pojmout ani svět v celku. Veškeré poznávání světa má své meze, celek je neuchopitelný. Svět a vše, co je v něm, je obklopeno posledním objímajícím. Tato transcendence (Bůh) se nám tedy ukazuje jen nepřímo, v šifrách, které se filosofie snaží vykládat, aniž by vykládané zvěcňovala – filosofie je neustálým přibližováním k této transcedenci. M. Buber ve své slavné knize Já a Ty71 vyjadřuje nepředmětnost poetičtěji, ale nabízí tím i různé interpretace. „Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí. Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může pronést, jsou dvě. Základní slova nejsou jednotlivá slova, nýbrž slovní dvojice. Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty. Druhým základním slovem je slovní dvojice Já-Ono. Základní slovo Já-Ty lze říkat jen celou bytostí. Základní slovo Já-Ono nelze nikdy říkat celou bytostí. Život lidské bytosti se neomezuje jen na okruh sloves, která vyjadřují směřování za nějakým cílem. Nesestává jen z činností, jejichž předmětem je nějaké ‚něco‘. Vnímám něco. Pociťuji něco. Představuji si něco. Chci něco. Cítím něco. Myslím na něco. Život lidské bytosti nesestává jenom ze všeho tohoto a pochodů tomu podobných. Toto všechno a pochody tomu podobné společně zakládají říši slova Ono. Ale říše slova Ty má jiný základ. 66 Tamt., str. 23. Tamt., str. 24. 68 Tamt. 69 Tamt., str. 25. 70 Tamt. 71 M. Buber, Já a Ty, Olomouc 1995, str. 7–9. Následující citace jsou vybrané myšlenky, kterými autor svou knihu uvádí. 67 46 Tomu, kdo říká ‚ty‘, není předmětem žádné ‚něco‘. Neboť kde je něco, tam je i jiné ‚něco‘, každé Ono hraničí s nějakým jiným Ono – Ono existuje jen proto, že hraničí s jinými. Ale kde říkáme ‚ty‘, tam není žádné ‚něco‘. Ty nehraničí s ničím. Kdo říká ‚ty‘, nemá žádné něco, nemá nic. Ale ocitá se ve vztahu. Říká se, že člověk zakouší svůj svět. Co to znamená? Člověk ohmatává povrch věcí a zakouší je. Čerpá z toho vědění o jejich povaze, zkušenost. Zakouší, čím se navenek vyznačují. Ale nejen zkušenosti otvírají svět člověku. Neboť ony mu otvírají jen takový svět, jehož podstatou je Ono a Ono, On a On, Ona a Ona a Ono. Zakouším něco. Nic se na tom nezmění, připojím-li ke ‚zjevným‘ zkušenostem i ‚tajné‘, s onou sebejistou moudrostí, která ví o zvláštní, uzavřené oblasti ve věcech, vyhražené jen zasvěceným, a má k ní klíč. Ó té tajnosti bez tajemství, ó toho kupení pouček! Ono, ono, ono! Ten, kdo zakouší, se neúčastní světa. Vždyť zkušenost je ‚v něm‘, a ne mezi ním a světem. Svět se neúčastní zkušenosti. Dovoluje, aby byl zakoušen, ale vůbec se ho nedotýká, neboť k tomu ničím nepřispívá a nic z toho nemá. Svět jako zkušenost patří k základnímu slovu Já-Ono. Základní slovo Já-Ty ustavuje svět vztahu. Sféry, v nichž se zakládá svět vztahu, jsou tři. První z nich je život s přírodou. Zde se vztah zachvívá v temnotě a je pod prahem řeči. Tvorové se k nám obracejí, ale nemohou nás dosáhnout, a říkáme-li jim ‚ty‘, vázne naše oslovení na prahu řeči. Druhou sférou je život s lidmi. Zde je vztah zjevný a má podobu řeči. Můžeme dávat i přijímat slovo Ty. Třetí sférou je život s duchovními jsoucnostmi. Zde je vztah zahalen jakoby v oblak, ale zjevuje se, je mimo řeč, ale plodí ji. Neslyšíme žádné Ty a přece cítíme, že jsme voláni. A odpovídáme – ať už vytváříme, nebo myslíme, nebo jednáme, říkáme svou bytostí základní slovo, aniž bychom mohli říci ‚ty‘ svými ústy. Ale jak můžeme pojímat to, co je mimo řeč, do světa základního slova? V každé sféře, skrze vše, co nám dává pocítit svou přítomnost, nahlížíme lem věčného Ty, ze všeho toho slyšíme vát jeho dech, v každém Ty oslovujeme i je – v každé sféře tak, jak to odpovídá její povaze.“ K. Jaspers a M. Buber patří mezi moderní filosofy a theology, kteří se pokoušeli o nové přístupy k pojetí člověka jako personálního subjektu a pro které základními tématy byly zejména nepředmětnost, událostnost a procesualita. Tito filosofové a theologové popisovali důvody vykořenění a odcizení evropského člověka, a proto hledali i nové pojetí starozákonního Boha ve smyslu Hospodina (hebrejsky JHVH neboli „Jsem, který jsem“ nebo také „Jsem, který budu“).72 Patří k nim zejména filosofové K. Jaspers („jakožto existence jsme ve vztahu k Bohu – k transcendenci“), G. Marcel („tajemství, které tvoří metafyzický rozměr bytí, dává smysl víře a svobodě“) a E. Lévinas („transcendence druhého“), křesťanští theologové D. Bonhoeffer („před Bohem a s ním žijeme bez Boha“) a K. Rahner („absolutní budoucnost“) a judaisté M. Buber („věčné Ty“) a F. Rosenzweig („svoboda směřuje k nekonečnu“). Z českých filosofů je to zejména E. Rádl („nemáme pravdu, nýbrž pravda má nás; neustanovujeme ji, nýbrž rodíme se do ní“). 2 Filosofie a víra Mezi současné filosofy, kteří navazují na výše uvedené filosofy a theology, patří L. Hejdánek,73 o jehož filosofii nepředmětnosti „se opírá“ pojetí duchovních hodnot navrhované v této studii. L. Hejdánek pojímá bytí jako událostné dění a Boha jako ryzí nepředmětnost.74 Základní myšlenková východiska jeho filosofie nepředmětnosti jsou: 72 Bible, Ex 3,14. Cílem následujících vět je na „malém prostoru“, s rizikem zjednodušení a neporozumění, přiblížit výchozí myšlenky filosofie nepředmětnosti L. Hejdánka a vytvořit východiska pro pojetí duchovních hodnot jako nepředmětné skutečnosti. 74 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Praha 1999, str. 117: „Není pochyby o tom, že jak v záznamu kázání apoštola Pavla na Areopagu, tak v Augustinových Konfesích máme zřetelný doklad pokusu o překonání předmětného myšlení na jeho vlastní půdě, a to v nejužší souvislosti s pojmem ‚Bůh‘, tj. s pojmem obecně náboženským, kterého si (byť s jistou opatrností) pomocně užili autoři textů Starého zákona a autoři novozákonní. Stejně tak je zřejmé, že pojem ‚Boha‘ nebyl prostě převzat, ale že byl reinterpretován, přeznačován a ve svých původních souvislostech omezován a přímo osekáván. Proto se zdá být naprosto legitimní pokus najít 73 47 všechno, co se právě uskutečňuje, se děje a uskutečňuje v událostech,75 kde „každá událost začíná jako cosi vnitřního, niterného, nejsoucího neboli nepředmětného, co se teprve v průběhu jejího dění uskutečňuje, zvnějšňuje, a tím zpředmětňuje“.76 Posledním původcem každé události je ryzí nepředmětnost, o které nelze prohlásit, že je „jsoucí“, ale která je skutečnější než každé „jsoucno“.77 Ryzí nepředmětnost, která nemá vnějšku a je ryzím vnitřkem, je tím „jedním a celým“, které bylo v počátcích řecké filosofie zpředmětněno jako absolutní jsoucno.78 Ryzí nepředmětnost není jsoucnem ani subjektem. „Nikoliv svou minulostí, ale svou budoucností je každá událost zakotvena v ryzí nepředmětnosti.“79 „A tak každá živá bytost se nejen ‚hýbe a trvá‘80 z moci ryzí nepředmětnosti, ale přímo z ní a z její moci ‚žije‘.“81 Konkrétní (konkrescentní neboli srostlicová) skutečnost má tedy zároveň svou předmětnou i nepředmětnou stránku a děje se a uskutečňuje v podobě vnitřně sjednocených událostí neboli pravých událostí,82 které si mohou ustavit své vlastní subjekty.83 Subjekt je zároveň pravou událostí a zároveň vnitřně neboli niterně založenou, udržovanou a dějící se jednotkou neboli vnitřně integrovaným celkem.84 Subjekt je částečně vysunut či vykloněn do budoucnosti.85 Tuto vykloněnost subjektu do budoucnosti ve smyslu řecké ek-stasis nazývá L. Hejdánek ex-sistencí.86 „Subjekt musí být ke své ex-sistenci vyvolán a povolán.“87 „Vztah mezi subjektem a mezi výzvou, která jej vyvolala a vyvolává k ex-sistenci, nazveme vírou.“88 za takto přeznačeným a deformovaným (či spíše reformovaným?) pojmem ‚Boha‘ (který je eo ipso stejně relativizován) jím míněnou skutečnost, kterou se můžeme na základě podstatně odlišných kontextů (zbavených zejména všech svazků s obecnou religiozitou) pokusit pojmově uchopit či mínit jako ‚ryzí nepředmětnost‘.“ 75 Tamt., str. 118: „Před svým počátkem událost veskrze není, tj. nelze o ní v žádném smyslu mluvit jako o jsoucí. Na samém počátku je událost svou vlastní budoucností, každým krokem v průběhu svého uskutečňování narůstá událost ve své minulostní složce a ubývá ve své složce budoucnostní. Zároveň však zůstává událost integrovaným celkem, který si tuto minulost i budoucnost udržuje při sobě, takže minulost i budoucnost události jsou v jejím celém průběhu vždy ‚při tom‘, jak událost ‚jest‘ (tj. jak se děje); jde tedy o minulost i budoucnost ‚při-tom-nou‘, tedy přítomnou. Na svém konci je událost pouhou minulostí, tj. svou vlastní minulostí. A pak už událost veskrze není, tj. opět o ní nelze v žádném smyslu mluvit jako o jsoucí.“ 76 Tamt., str. 107. 77 Tamt., str. 117: „Je totiž zřejmé, že ‚ryzí nepředmětnost‘ není jsoucnem zejména pak, že není ‚subjektem‘. Jestliže budeme trvat na tom, že jsoucno je všechno, co ‚jest‘, pak se budeme muset napříště vyvarovat i výroku, že ryzí nepředmětnost ‚jest‘. Přisoudíme-li slovu ‚skutečnost‘ rozsah překračující obor jsoucen (tj. všeho toho, co ‚jest‘), můžeme ryzí nepředmětnost vymezit jako skutečnost, o které nelze prohlásit, že ‚jest‘. Nemusím jistě připomínat, že z toho nikterak nevyplývá, že ryzí nepředmětnost je ničím.“ 78 Tamt., str. 121: „‚Svět vcelku‘ může být ve své integritě vskutku založen jenom na ryzí nepředmětnosti, neboť ryzí nepředmětnost je ‚jedna‘. Nemajíc vnějšku a jsouc ryzím vnitřkem, je tím ‚jedním a celým‘, které Pamenidés falešně hypostazoval jako absolutní jsoucno.“ 79 Tamt., str. 122. 80 Bible, Sk 17,24–28. 81 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, str. 123. 82 L. Hejdánek, Filosofie a víra, Praha 1997, str. 228: „Příkladem takového pravého celku resp. pravé události je třeba určitá rostlina: v každé chvíli se s ní něco děje, každým dnem se nám ukazuje v trochu jiné podobě, ale všechny tyto podoby jsou postupnými ‚stavy‘ oné rostliny, o kterých o všech můžeme právem říci, že ‚jsou‘, jenom když opravdu aktuálně ‚jsou‘ hic et nunc takové a takové. Těmto stavům budeme říkat jsoucnosti oné rostliny. Ale rostlina jako celek není jen postupnou střídou svých vlastních jsoucností, ale je právě celkem. Filosofii ergo musí eminentně zajímat, co drží ony jednotlivé jsoucnosti pohromadě tak, že představují nikoli pouze sérii, nýbrž organický celek.“ 83 Tamt., str. 233: „Subjekt (neboli podmět) je ne-předmět, non-objekt, tj. je to nepředmětná skutečnost.“ 84 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, str. 82: „Subjekty neboli pravá jsoucna jsou tím, co Teilhard de Chardin nazval ‚unitées naturelles‘; jeho termín dobře vystihoval okolnost, že tato jsoucna jsou jakýmsi integrovaným celkem, jakousi jednotou vnitřně založenou a udržovanou. Základními typy přirozených jednotek jsou např. atomy, molekuly, velké molekuly, buňky, mnohobuněčné organismy; zatímco otevřenou otázkou je svět subatomárních ‚částic‘.“ 85 L. Hejdánek, Filosofie a víra, str. 234–235: „Subjekt totiž je skutečností, která ‚je umístěna‘ či ‚stojí‘ ven z události, tj. jednak ven z každé její aktuální jsoucnosti, ale také ven z každé její jsoucnosti vůbec. O této vykloněnosti do budoucnosti a o tomto postoji ven z události vůbec můžeme mluvit jako o ex-sistenci. A zatímco dějící se událost je v každé své aktuální jsoucnosti ‚jsoucí-tu‘, subjekt je protivou všeho ‚jsoucího-tu‘ jako to, co ‚stojí ven‘ z každého ‚tu‘.“ 86 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, str. 107: „K oné bytostné proměně dochází v tom momentu reflexe, kdy subjekt sám sebe opouští, kdy se nechává za sebou, kdy se ocitá mimo sebe, kdy vyčnívá, trčí, vystupuje ze sebe; řečtina měla pro toto vystoupení ze sebe slovo ‚ek-stasis‘, jež latina překládala slovem 48 Subjekt se rodí v primordiálním89 aktu víry a v dalších aktech víry se uskutečňuje, tj. sám sebe ustavuje, vykonává a vždy znovu obnovuje.90 Bez primordiálního aktu víry není subjektu, tj. subjekt nemůže vzniknout, nemůže se ustavit a pak se vykonávat a obnovovat. Bez subjektů není žádných aktů a akcí, bez aktů a akcí by nebylo skutečných, dějících se vztahů mezi subjekty, a protože subjekty jsou pravými událostmi, nebylo by ani vztahů mezi pravými událostmi. A nebyly by možné ani vztahy mezi nepravými událostmi, neboť ani nepravé události nejsou možné bez akcí a reakcí subjektů. Bez reaktibility akcí není možný svět ani žádná vnitrosvětná skutečnost. Aktem víry resp. nesčetnými primordiálními, jakož i dalšími akty víry je spolukonstituován svět.91 Subjektem je každá živá bytost a člověk je subjekt, který zároveň z víry a ve víře žije a zároveň tuto víru reflektuje. Abychom lépe porozuměli tomu, co přináší filosofie nepředmětnosti, podívejme se na teze, které L. Hejdánek předložil na odborném kolokviu, jež se konalo u příležitosti jeho „odchodu na zasloužený odpočinek“:92 1. Leukippovy a Démokritovy „atomy“ byly perspektivním nápadem, ale zůstaly sterilní, protože atomy na sebe navzájem nereagovaly (resp. reagovaly jen mechanicky), jelikož neměly „nitro“, resp. nebyly niterně sjednoceny. 2. Leibnizovy „monády“ byly geniálním nápadem, pokud jde o jejich „nitro“, ale ani díky němu nebyly schopny komunikovat (leč snad přes Monádu monád). 3. Hegel rozpoznal důležitost oken (a dveří) „monád“ (ale neříkal jim tak) pro možnost zvnějšňování a zvnitřňování, ale k problému skutečné komunikace mezi nimi se blíže nedostal, protože nadále držel spinozovskou paralelitu vnitřního s vnějším. 4. Kierkegaard dobře rozpoznal chybu v této paralelitě a proklamoval tezi, že v nitru je vždycky víc, než může být zvnějšněno (zatímco ve vnějším světě – můžeme dodat – je vždycky víc, než může být zvnitřněno). Tím vlastně rozvrhl obrovskou problematiku, aniž snad o tom přesně věděl. 5. Teilhard de Chardin navázal na Leibnizovy monády („přirozené jednotky“), nechal jim tělo v prostoru, zdůraznil jejich aktivitu, ale nedocenil povahu časovosti (zůstal u aristotelského, resp. tomášovského ztotožnění bodu A s bodem Ω). ‚ex-sistencia‘ (oba tyto termíny se v evropských jazycích zachovaly, ale jejich význam se povážlivě posunul). Pouze v momentu ‚ek-stase‘ (a tudíž pouze v rámci reflexe) dochází k jakémusi ‚setkání‘ subjektu s posledním zdrojem každé aktivity a každého událostného dění vůbec, tedy i se zdrojem každého subjektu (neboť subjekt je jen zvláštním způsobem strukturovanou událostí); tím je ryzí nepředmětnost.“ 87 L. Hejdánek, Filosofie a víra, str. 235: „Jestliže subjekt není nějakou samostatnou skutečností, nezávislou na příslušné události ani na těle, jejichž je subjektem, a jestliže není ani žádnou jejich složkou ani produktem, nebylo by případné mluvit o tom tak, že událost (resp. její tělo) sama sebe přesahuje, překračuje právě v tomto subjektu. Docela naopak musí být subjekt ke své ex-sistenci vyvolán a povolán. Subjekt na toto vyvolání odpovídá aktem, jímž sám sebe založí a ustaví.“ 88 Tamt.: „Vztah mezi subjektem a mezi výzvou, která jej vyvolala a vyvolává k ex-sistenci, nazveme vírou. Důvodem pro to nám je prostý fakt, že tu nacházíme jediný případ v některém z kořenů evropských tradic, který svědčí o obdobnosti toho, jak se člověk ve svém vědomí vystavuje oné skutečnosti, kterou jsme už naznačili: obdarovaný je sám svým darem; obdarovaný byl sám sobě dán jako dar; stal se sám sebou tím, že si nechal sebe dát jako dar.“ 89 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, str. 149: „Skutečnost je založena pluralitně resp. multiplicitně. Labilnost nicoty se projevuje primárně vznikáním a zanikáním primordiálních událostí (z hlediska mikrofyziky lze mluvit o vznikání a zanikání virtuálních částic a kvant, aniž bychom obojí rovinu chtěli předčasně identifikovat). Každá událost (a tudíž také každá promordiální událost) je kusem ‚skutečného‘ dění kvantové povahy, což znamená, že má svůj počátek, průběh a konec.“ 90 L. Hejdánek, Filosofie a víra, str. 235–236: „Subjekt konstituuje sám sebe aktem víry, který mu však nutně předchází. Subjekt se konstituuje svou odpovědí na svou vyvolanost a povolanost, ale je to tato vyvolávající a povolávající výzva, která nutně předchází každé subjektivní odpovědi, a tedy i samotné konstituci subjektu. Akt víry je skutečnost paralogická (z hlediska školské logiky), a proto se tu láme a troskotá tradiční logické uvažování.“ 91 Tamt., str. 236: „Bez aktu víry není subjektu, bez subjektu není žádného aktu, žádné akce, bez akce není možná vazba mezi událostmi, tj. není možná reaktibilita, bez reaktibility není možný svět ani žádná vnitrosvětná skutečnost. Aktem víry resp. nesčetnými akty víry je spolukonstituován svět. ‚Víra‘ v tomto pojetí je tedy výrazným kosmologickým pojmem, odkazujícím ke skutečnosti: k víře jako kosmickému faktoru.“ ... „Jediné možné řešení problému konstituce subjektu je po mém soudu toto: subjekt je ve své ex-sistenci ustaven a upevňován akty víry.“ 92 Disputace s L. Hejdánkem o jeho filosofii nepředmětnosti se konala dne 21. 6. 2004 na Evangelické fakultě UK v Praze. Celá disputace byla otištěna v časopise Reflexe 28/2006. K disputaci předložil L. Hejdánek následující teze. 49 6. Z velmi odlišných východisek dospěl Whitehead k pojetí „události“ jako dějícího se (procesuálního) ne-předmětu, resp. anti-objektu, a aplikoval je jak na svět fyzikální (Philosophy of Nature), tak biologický (Philosophy of Organism) a posléze i lidský, resp. sociální (jen v náčrtcích; pokračují v tom Hartshorne a procesuální theologové i filosofové). 7. V jakési nedokončené „syntéze“ je možno „subjekt“ koncipovat jako nejen vnitřně, ale i vnějšně se dějící (odehrávající) „monádu“ (toho slova znovu použil Husserl, v rukopise), jako integrovanou událost, která má svůj počátek, průběh a konec, aniž by musela mít pevného nositele (substrát). 8. Přijmeme-li pojetí „události“ jako východisko, je zřejmé, že událost je „jsoucí“ (v tradičním smyslu) jen zčásti, zatímco z nesrovnatelně větší části „už není“ a „ještě není“. To nás vede k prvnímu kroku, jímž rozšíříme své pojetí skutečnosti z pouhé aktuality na vlastní minulost (bylost), jakož i na vlastní budoucnost (budost) – aniž bychom tento velký problém redukovali na nic neřešící záležitost modality (a za použití pseudopojmu „možnosti“). 9. A nyní můj krok nad to: tak jako okolí vnějšku subjektu (jakožto události) nejen přesahuje mez tohoto jeho vnějšku, ale jde dál a dál do „skutečného světa“ a jeho předmětných kontextů, tak i vnitřní stránka (nitro) subjektu (jakožto události) má sice někde svou mez, ale je svými počátky spjato s celým „niterným světem“, který přesahuje vlastní nitro subjektu. Na tomto místě se ukazuje nedostatečnost termínu „vnitřní“ a „niternost“, neboť jakoby sugeruje cosi uvnitř mezí subjektu. Proto je někdy třeba radikálně sáhnout k termínu jinému – zatím využívám možností negace a mluvím o „nepředmětnu“. 10. Že však nejde o „dva světy“, vnitřní a vnější, předmětný a nepředmětný, je už na první pohled vidět z toho, že ve vnějším okolí každého subjektu je množství jiných subjektů, pro něž je tento subjekt součástí jejich vnějšího světa. Ale stejně jako subjekt, od něhož jsme vyšli, také všechny ostatní subjekty („přirozené jednotky“) mají své nitro (svou nepředmětnou stránku), takže nemohou být redukovány na pouhé „předměty“. Tak jako jednotlivý subjekt coby skutečná „unité naturelle“ drží „pohromadě“ (v „jednotě“) spjatostí vnitřní a vnější stránky, také tzv. vnější a vnitřní (celý) svět drží pohromadě nesčíslnými pouty prostřednictvím všech ostatních subjektů. 11. A zde je můj druhý krok: vztah mezi nitrem a vnějškem subjektu (přirozené jednotky) nesmí být chápán jako prostorový, nýbrž také a dokonce především jako časový. Ať už je čas čímkoli a má jakékoli pozoruhodné kvality, děje se pouze prostřednictvím (aktivních) subjektů, tj. přicházející budoucnost „protéká“ dveřmi a okny nebodové „monády“, a jen tak se stává aktualitou a dále odtéká do minulosti. 12. Aby všechny tyto zvláštnosti mohly být podrobeny náležitému zkoumání, je třeba se na ně „správně“ dotazovat; až dosud nebyly příslušné otázky správně položeny, a proto odpovědi musely zůstat neuspokojivé. Správné rozpoznání a vědění fenoménů nám otevře cestu nejen k novým termínům, ale i k novému způsobu práce s nimi, tj. k novému myšlení. 3 Víra – odkud a kam? Z pohledu současného člověka můžeme víře rozumět jako události, jako niternému dění, ve kterém je člověk oslovován nepředmětnými výzvami zevnitř, hlouběji než ve svém lidském nitru. Toto niterné dění neboli víra je jakýmsi vnitřním sepětím mezi člověkem, který se tomuto dění může ve svém nitru otevřít, a nepředmětnými výzvami, jež ho oslovují a povolávají k aktivnímu životu. Pokud za původce událostného dění označíme ryzí nepředmětnost, pak náš vztah k této ryzí nepředmětnosti nemůže být vztahem ve smyslu obrácení se k nějakému předmětu, protože o ryzí nepředmětnosti nemůžeme říct, že „jest“. Tím bychom se mohli vyhnout rozporu starých Hebrejců, kteří sice věděli o nepředmětnosti svého Boha (hebrejsky Elóhím),93 proto ho nazvali JHVH, neboli Hospodinem v kralickém překladu, ale žili 93 Tématem hebrejské víry a nepředmětnosti starozákonního Boha se celoživotně zabývá theolog a religionista M. Balabán, např. v dílech Hebrejská víra, Víra – nebo osud? a Tázání po budoucím. Pojetí „víry“ u M. Balabána 50 v prostředí silných mytologických náboženství a jejich víra byla vírou „v něco“. I když v živého Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova. Přestože sami sebe prostřednictvím svých proroků varovali před náboženstvím a religiozitou a nabádali, že víra není vírou „v něco“, ale životní cestou v čistotě srdce, pokoji a touze po spravedlnosti, k čemuž vyzýval i Ježíš Nazaretský, tak ani židé, ani křesťané tyto výzvy nevyslyšeli. V judaismu i v křesťanství převládla, i pod vlivem zpředmětňující řecké filosofie, náboženská víra postavená především na dodržování Zákona a dogmat, která nejsou pro současného člověka „živá“. To je možná jeden z důvodů, proč je pro většinu současných lidí náboženská víra nepřijatelná. To však neznamená, že bychom na tyto tradice neměli navazovat, ba právě naopak. „Proto každý, kdo chce uvědoměle žít jako Evropan, ale také každý, kdo chce uvědoměle evropské tradice a evropské dědictví odmítnout, si musí ujasnit, co to vlastně fenomén a dějinný, dějinotvorný faktor víry je, co znamenal a co i do budoucnosti stále znamená. A protože existuje nesmazatelná, nepominutelná, bytostná spjatost tohoto fenoménu a faktoru s prorockou tradicí starého Izraele a na prvním místě s osobou a osobností Ježíše z Nazareta, je každá neujasněnost ve vztahu ke křesťanství, k víře a především k Ježíši dokladem malé kulturní, myšlenkové a duchovní gramotnosti.“94 Evropa vyrostla v tradici křesťanství, které propojilo hebrejskou víru a řeckou filosofii. A naše současné myšlení je na těchto tradicích vystavěno. Hebrejská a křesťanská tradice nazývala ryzí nepředmětnost Hospodinem. Náboženská víra v Hospodina z našeho světa odchází, ale potřeba vztahu současného člověka k ryzí nepředmětnosti se stává o to naléhavější. Německý theolog D. Bonhoeffer ve svých dopisech z nacistického vězení krátce před svou smrtí předvídal, že nastává doba, kdy evropský člověk bude žít bez Boha. Ale zároveň nás vyzýval k hledání Boha bez Boha a k novému životu v „bytí pro druhé“.95 Židovský filosof E. Lévinas dokonce hovoří o mravní odpovědnosti jako „odpovědnosti za druhého“.96 Pokud by současný člověk ztotožnil ryzí nepředmětnost s Pravdou,97 pak by tato Pravda byla tím, co býti má, tím, co je skutečnější než to, co jest. Tedy vše, co přichází z budoucnosti, má prioritu před tím, co tu je jako dané. V této ryze nepředmětné Pravdě by mohl být lidský svět nepředmětně, a tedy budoucnostně sjednocen nebo alespoň organizován. Neexistuje však žádná možnost aktivního, či dokonce uzurpujícího přístupu k takovéto Pravdě, ale „existuje zkušenost onoho umlknutí, onoho zapření sebe samého a ztišení té rušivé a překřičující hlučnosti lidského žití a myšlení, abychom mohli zaslechnout oslovující výzvu toho, co (ještě) není a čemu musíme propůjčit nejen svůj hlas, ale sama sebe, aby ten tichý hlas mohl být uslyšen, vysloven a uposlechnut.“98 lze shrnout tak, že víra v hebrejském myšlení není nějaké přesvědčování o něčem, třeba o Boží existenci, je to jistota (hebrejsky: „-m-n“; čti amana), že slovo Boží otvírá cestu k budoucnosti, že je samo Budoucnost. Spolehnutí na tuto jistotu vybavuje člověka víry tak, že odolá tlakům zvnitra i zvenčí. Hebrejské pojetí směřuje k „víře bez předmětu“ – k víře jako takové, a tím vlastně popírá víru v (!) Boha. Jde o jistotu, která se má osvědčit v krizi, ve chvíli ohrožení základu života. Víra tedy znamená pevnou důvěru a spolehnutí, jistotu, jež se neopírá o rozumové důkazy. 94 L. Hejdánek, „Ježíš jako výzva“, in: Souvislosti, revue pro literaturu a kulturu, 1990, č. 4. Článek byl reakcí na anketní otázku: „Co pro Vás znamená Ježíš Kristus?“: „... jít ‚ve stopách‘ Ježíšových neznamená se do něho ‚vžívat‘ a ztotožňovat se s ním, ale pokusit se pochopit, co by asi on dělal a říkal v naší situaci. ... Žijeme v době nové náboženské a mytizující vlny; mnozí chtějí ďábla vyhánět Belzebubem. Ježíš je nám vzorem, jak náboženským vlnám a filosofickým (přesně: pseudofilosofickým) mýtům čelit a jak je překonávat, ne jak s nimi uzavírat shnilé kompromisy.“ 95 D. Bonhoeffer, Na cestě k svobodě, Praha 1991, str. 249: „Bůh, který je s námi, je Bůh, který nás opouští! Bůh, který nás nechává žít ve světě bez pracovní hypotézy Boha, je Bůh, před nímž trvale stojíme. Před Bohem a s ním žijeme bez Boha“, str: 263: „Náš vztah k Bohu není ‚náboženský‘ vztah k nejvyšší, nejmoudřejší, nejlepší bytosti, jakou si můžeme představit – to není pravá transcendence –, ale je to nový život v ‚bytí pro druhé‘, v účasti na bytí Ježíšově.“ 96 E. Lévinas, Etika a nekonečno, Praha 1994 (Rozhovory v RadioFrance z roku 1982), str. 183: „… jsem odpovědný i za své pronásledování, jemuž jsem vystaven. Ale jenom já! Moji ‚blízcí‘ nebo ‚můj národ‘, to už jsou ti druzí a pro ně žádám spravedlnost.“ 97 Ztotožnění „ryzí nepředmětnosti“ s Pravdou navrhuje ve svém díle L. Hejdánek, což má své odůvodnění jak vzhledem k biblické tradici, tak i českým dějinám. 98 L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, str. 112. 51 V momentu takovéto reflexe99 dochází k bytostné proměně, kdy subjekt ve své ex-sistenci opouští sám sebe a kdy může dojít v aktu víry k jakémusi „setkání“ s Pravdou.100 „Člověk je v aktu víry daleko víc tím, čím (kým) bude, než tím, čím (kým) jest – i když neví, čím nebo kým bude. Když se člověk ztotožňuje bytostně se ‚svým‘ subjektem, je vysunut, vykloněn do budoucnosti (rozumí se do ‚pravé budoucnosti‘, nikoli do příští hodiny nebo do zítřka apod.), a tedy tam, kde není a nemůže být zcela sevřen a určen danostmi.“ 101 Podstatný není název, ale způsob myšlení a otevření se budoucímu, tedy tomu, co přichází a co býti má. V reflexi víry, ve které žijeme a která je niterná, jsme schopni porozumět. „Víra již nyní žije pravdou, která přichází z budoucnosti. Ale pravda není odkrytím toho, co tu už i tak jest, nýbrž vynořením kontingentní, zcela nové skutečnosti, která se sama ukáže v plném světle a která vrhne světlo i na všechno to, co předcházelo, takže i to se vyjeví v nových dimenzích a nových konturách. A naše myšlení je voláno k připravenosti: to rozhodující nezávisí sice na nás, ale až bude třeba, musí být naše lampy pohotové a náš olej po ruce. Pravda osloví, když osloví, a mlčí, když mlčí. Podmínkou naší připravenosti k slyšení je však důkladná vzdělanost, tj. zabydlenost a zdomácnělost v tom světě a v té kultuře, do které jsme byli postaveni, a zároveň ochota v kterékoli chvíli nechat vše staré za sebou, nedržet se křečovitě minulosti a nechat vést svůj zrak, aby uviděl to nové a v jeho světle i to staré v nové perspektivě. Vždyť jenom exodus umožňuje, abychom si z toho, co bylo, svobodně volili stavební kameny své vlastní minulosti. Jen pravá orientace do budoucnosti nám dovolí správně a spravedlivě navazovat na to, co už pominulo.“102 99 Tamt., str. 158–159: „Reflexe je myšlenkový ‚obrat‘ (flexio), který může být opakování (re-) a jímž se myšlenkově zaměřujeme nikoli ve shodě se svou akcí na něco vnějšího (např. na nějaký vnější předmět nebo situaci apod.), nýbrž na tuto akci samu .... Subjektu se proto jakákoli ‚vnější‘ skutečnost může jevit jako taková jen díky reflexi; a také pouze v reflexi je možné, aby se subjekt jevil sám sobě jako subjekt.“ 100 Tamt., str. 107: „K setkání s ryzí nepředmětností může dojít pouze tam, kde otevřenost subjektu je vyhnána do extrému, totiž kde subjekt přestává být sám sobě překážkou a zatížením, kdy už nikterak nepotvrzuje ve své akci sám sebe, nýbrž otvírá se, aby sám sebe v novém postavení přijal v bytostné proměně, která se odehraje v jeho jádru (či spíše s jeho jádrem), a která teprve v druhém sledu na sebe bere něco z dřívější povahy, již subjekt v ‚ek-stasi‘ nechal za sebou a k níž se obrátil zády.“ 101 L. Hejdánek, Filosofie a víra, str. 240. 102 L. Hejdánek, „Reflexe víry ve Starém zákoně“, in: Filosofie a víra, Praha 1997, str. 216–217. 52 Příloha č. 2: Zpřehlednění poslání, cílů a programů vybraných nadací Z internetových stránek vybraných nadací (NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Nadace VIA, Nadace Charty 77, Nadace OSF Praha, Nadace Partnerství a Vzdělávací nadace Jana Husa) jsou v příloze vybrány poslání, základní informace a cíle a zpracovány rešerže programů jednotlivých nadací, na základě kterých byla vytvořena významná témata v jejich činnosti v kapitole č. 2 („Myšlenková východiska vybraných nadací a důležitá témata“). 1 NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti NROS byla založena na jaře roku 1993 jako český právní subjekt. Od počátku své činnosti spravovala jeden z programů Phare v České republice – Program rozvoje občanské společnosti, financovaný z prostředků Evropské unie. Podporovány byly zejména takové typy projektů, které měly dlouhodobý charakter, přinášely nové formy služeb a obracely se k dosud opomíjeným skupinám občanů, jež aktivně zapojovaly do řešení problémů. V prvních letech podporovala NROS široké spektrum činností neziskových organizací. Základním cílem bylo nejen podporovat konkrétní veřejně prospěšné projekty v daných oblastech, ale zejména posilovat a rozvíjet neziskový sektor v ČR. Kromě nadační činnosti rozvíjela NROS i některé vlastní projekty v oblasti výzkumu neziskových organizací, vzdělávání a publikační činnosti. V období před vstupem do EU byla NROS v této souvislosti klíčovou institucí, kterou Evropská unie využívala k financování činností rozvoje občanské společnosti v České republice. Nadace spravovala více než 2 200 projektů z národního programu Phare Evropské unie v hodnotě téměř 25 milionů EUR. NROS tudíž hrála klíčovou roli při poskytování grantové podpory i informací, poradenství, vedení a odborné přípravy mnoha neziskovým organizacím a rovněž přispěla ke zvýšení úrovně činnosti nevládních neziskových organizací i ke zlepšení kvality jejich práce. Důležitých výsledků bylo dosaženo v nejrůznějších oblastech, jako jsou integrace romské komunity, zapojení znevýhodněných osob, propagace lidských práv a zlepšení postavení a zapojení seniorů do společnosti. Vstupem České republiky do Evropské unie dne 1. května 2004 bylo zahájeno nové období v činnosti NROS, jež vyžaduje úsilí vedoucí k posílení občanské společnosti v nových podmínkách tak, aby Česká republika mohla plně využít příležitostí, jež přináší integrační proces, a stala se aktivním členem Evropské unie. NROS má svou úlohu i v tomto novém kontextu a zvyšováním kapacity malých neziskových organizací, které usilují o překonání vyloučení jednotlivců a skupin ze společnosti, se nyní podílí na implementaci Evropských strukturálních fondů. NROS je v současné době jednou z největších českých grantujících nadací a od svého vzniku poskytla více než 3 000 grantů ve výši přesahující 1 miliardu Kč. Nadační jmění NROS je v současné době ve výši 83,8 milionů Kč, což je výše příspěvku, který NROS získala z Nadačního investičního fondu. Po celou svoji existenci se NROS specializuje na podporu organizací občanské společnosti a nejedná se jen o jejich finanční podporu. NROS věnovala i věnuje mnoho pozornosti zlepšování celkových podmínek činnosti neziskových organizací, podpoře vzájemné informovanosti, vzdělávání, vytváření legislativního prostředí, mapování a rozvoji informačních zdrojů. NROS dlouhodobě sleduje ve svých programech i projektech růst kompetencí, kvality i dlouhodobé udržitelnosti neziskového sektoru jako nové společenské entity po roce 1989. Svými granty podporuje mimo jiné i projekty neziskových organizací, které posilují jejich vnitřní strukturu a zaměřují se na vzdělávání manažerů, zaměstnanců i dobrovolníků tak, aby dovedli zajistit udržitelnost své organizace. NROS sama jako přední organizace neziskového sektoru prošla cestou profesionalizace v oblasti řízení a grantování a na základě toho získala 53 jako jediná z neziskových organizací akreditaci EDIS (jako implementační jednotka pro programy EU). Je logické, že po získání takových zkušeností NROS přešla k aktivnímu rozvíjení vzdělávacích aktivit ve prospěch vzniku a posilování klíčových dovedností manažerů neziskového sektoru. NROS spolupracuje s řadou neziskových organizací, vysokých škol, s vládními institucemi, médii a podnikatelskými subjekty, patří mezi zakládající členy Fóra dárců v ČR, je zastoupena v Radě vlády ČR pro nestátní neziskové organizace. NROS je partnerem International Youth Foundation (IYF) za Českou republiku a podílí se na práci mezinárodní sítě nadací, které rozvíjejí a podporují programy pro děti a mládež. Základní informace, kterými se NROS prezentuje na svých internetových stránkách: Dáváme lidi do pohybu. Podporujeme odpovědnost občanů za věci veřejné. Považujeme existenci silné a nezávislé společnosti za důležitou podmínku udržování demokratických hodnot nejen v ČR ale i v celoevropském měřítku. Proto chápeme jako své základní poslání podporu organizací občanské společnosti, protože přispívají k prosazování demokratických hodnot a společenské odpovědnosti a upevňování občanských práv a svobod, tolerance, principu rovnosti a solidarity. NROS má formulovanou svou vizi i misi: Vize NROS Naší vizí je společnost odpovědných, aktivních jednotlivců, občanů, kteří sami nebo v dobrovolně vytvářených společenstvích jsou schopni vlastní iniciativou ovlivňovat věci veřejné a upevňovat demokratické hodnoty ve společnosti, občanská práva a svobody, prosazovat toleranci a projevovat solidaritu a podporu sobě navzájem. Mise NROS NROS chápe jako své základní poslání podporu organizací občanské společnosti, aby byly schopné přispívat k prosazování společenské odpovědnosti, upevňování občanských práv a svobod, principu rovnosti a solidarity. Nadace jako celek naplňuje tuto roli financováním, propojováním a slaďováním zájmů, vzděláváním a výzkumem organizací občanské společnosti, protože považuje existenci silné a nezávislé občanské společnosti za důležitou podmínku udržování demokratických hodnot nejen v ČR, ale i v celoevropském měřítku. Činnost NROS NROS dle svého statutu posiluje rozvoj neziskového sektoru, dárcovství a dobrovolnictví, a tím přispívá k rozvoji občanské společnosti a k evropské integraci. Podporuje takové neziskové organizace, které poskytují pomoc ohroženým a znevýhodněným skupinám, hájí lidská práva, demokratické hodnoty, přispívají k vzájemnému soužití a toleranci menšin ve společnosti nebo jinak oživují zájem občanů o místní rozvoj a veřejný život. Jednou z klíčových cílových skupin jsou děti a mladí lidé, které nadace podporuje v rámci specifických programů. NROS také trvale usiluje o zvyšování informovanosti a vzdělání v oblasti neziskového sektoru. Hlavním předmětem činnosti nadace je poskytování nadačních příspěvků v rámci jednotlivých grantových programů na konkrétní projekty nestátních neziskových organizací registrovaných v ČR, jakými jsou občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a účelová zařízení církví. Pro tyto grantové programy získává nadace prostředky u nás i v zahraničí. NROS navíc aktivně vytváří či uskutečňuje programy, které jsou v souladu s jejím celkovým posláním. 54 NROS má v současné době tři hlavní priority, které uskutečňuje v rámci svých programů: 1. Rozvoj občanské společnosti a neziskového sektoru Rozvoj občanské společnosti a neziskového sektoru je základní prioritou NROS a je tradičně podporován zejména z prostředků EU a dalších zahraničních zdrojů. Tyto prostředky sloužily v rámci dnes již ukončených programů k podpoře projektů zaměřených na zlepšování informačních služeb a vzdělávání v oblasti nevládních neziskových organizací (dále jen NNO). V rámci globálního grantu byly prostřednictvím NROS podporovány projekty financované z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, které se zaměřovaly na malé neziskové organizace působící v sociální oblasti. V současné době se NROS věnuje tématu zdravého organizačního a finančního řízení NNO, transparentnosti dotační politiky státu a tématu užší spolupráce neziskového sektoru a vysokých škol. 2. Oblast lidských práv a romské integrace Program ochrany lidských práv a romské integrace byl významnou měrou podporován Evropskou unií z programu Phare. V současnosti je hlavním zdrojem pro projekty v oblasti lidských práva multikulturality Fond pro NNO z Finančních mechanismů EHP/Norska. 3. Programy pro děti a mládež NROS se stává stále významnějším aktérem v oblasti široké podpory programů pro děti a mládež, pro které získává prostředky z místních i zahraničních zdrojů. Program „Pomozte dětem!“ je dnes nejznámější a nejdůvěryhodnější českou sbírkou, jež každoročně poskytuje prostředky pro desítky neziskových organizací v celé republice, které se starají o ohrožené a znevýhodněné děti. NROS realizuje i další programy určené pro aktivní mladé lidi, podílí se na jejich vzdělávání v životních dovednostech, umožňuje jim participaci na veřejném životě a podporuje jejich dobrovolnické projekty ve prospěch komunity. 2 Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové VDV je první nadací, která vznikla v ČR v nových společenských podmínkách po roce 1989. Bezprostředním impulsem k jejímu založení bylo navázání na činnost Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), proto „Výbor“. „Teď máme možnost pomáhat k lepšímu životu lidem, kteří jsou nespravedlivě uzavřeni v ústavech a domovech, ačkoliv by mohli žít svůj samostatný život s ostatními,“ prohlásila Olga Havlová. Z VDV se rychle stala finanční instituce a do dvou let byla založena Nadace Olgy Havlové. V současnosti stále platí název Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. VDV od svého vzniku v roce 1992 do roku 2008 poskytl granty ve výši 630 milionů Kč. Nadační jmění VDV je v současné době ve výši 82,5 milionů Kč, kdy z Nadačního investičního fondu získal VDV 67 milionů Kč. 55 Základní informace, kterými se VDV prezentuje na svém webu: Posláním Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové je podpora nestátních neziskových organizací v oblasti zdravotní, sociální, humanitární a vzdělávací, pokud směřují k důstojnému začlenění lidí se zdravotním postižením, opuštěných dětí, nemocných a starších občanů. Nadace usiluje o to, aby pomoc, kterou poskytuje, zahrnovala celé území ČR, aby sledovala odbornou úroveň služeb a odpovídala aktuální společenské potřebě. Původní prohlášení Výboru dobré vůle: • působit na morální vědomí společnosti, upozorňovat na nedostatky v sociální politice státu a na nedostatky v práci sociálních, zdravotnických, školských a jiných institucí; • napomáhat organizačně i finančně podle svých možností v konkrétních případech, kterých se nemůže ujmout žádná jiná organizace nebo zařízení; • podporovat a brát v ochranu nově vznikající humanitární projekty. Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové založila paní Olga Havlová (1933–1996), první manželka prezidenta České republiky, s cílem pomáhat lidem se zdravotním nebo sociálním handicapem, aby se mohli co nejlépe začlenit do společnosti. Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové každoročně uděluje Cenu Olgy Havlové a podílí se na programech podpory a ochrany lidských práv. Cíle VDV Obecně prospěšným cílem VDV je pomáhat lidem, kteří se pro svůj nepříznivý zdravotní a sociální stav těžko včleňují do společnosti a nemohou se bez pomoci druhých sami o sebe postarat. Svým působením se VDV snaží o rozvoj duchovních hodnot, vzdělání, ochranu lidských práv a všeobecně uznávaných humanitárních hodnot. Prakticky to znamená podporu nestátních neziskových organizací, které se ztotožňují s cíli VDV a podporu jednotlivců, kteří se ocitají v obtížné životní situaci. Identifikace s občanskou společností, k níž nadace náležejí, vede k širšímu působení na vědomí solidarity s lidmi chudými nebo žijícími na okraji společnosti. Na základě partnerství s nestátními neziskovými organizacemi VDV usiluje o zmírňování chudoby a sociálního vyloučení tak, že podporou principů participativní demokracie a občanského dialogu pomáhá k vytváření rámce sociální politiky v ČR. VDV podle svých možností podporuje kvalitu a udržitelnost sociálních služeb, kvalitu vzdělávání a zdravotnictví, jak na systémové úrovni, tak na úrovni poskytování služeb. Od roku 1996 se VDV podílí na činnosti sdružení poskytovatelů sociálních a zdravotně sociálních služeb SKOK, jehož cílem je: • • • • • • • podílet se na tvorbě sociální politiky a právního rámce s ohledem na zájmy uživatelů a poskytovatelů sociálních služeb podporovat a šířit myšlenku sociálního začleňování na úrovni vlády, krajů, měst a obcí podporovat spolupráci NNO rozvíjet nové formy sociálních a zdravotně sociálních služeb zprostředkovat svým členům i širší veřejnosti informace z oblasti sociální podílet se na dalším vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb podílet se na činnosti evropských sítí NNO proti chudobě a sociálnímu vyloučení 56 VDV prezentuje své priority v 1. čísle svého internetového časopisu „Dobré zprávy“: Proč jsme tu? Abychom působili na morální vědomí společnosti, upozorňovali na nedostatky v sociální politice státu a v práci sociálních, zdravotnických, školských a jiných institucí a angažovali se při jejich odstraňování. Na jakých pilířích budujeme naše současné aktivity? Nadace se opírá o čtyři pilíře činnosti: podporuje projekty v oblasti sociální, zdravotně-sociální, vzdělávání a lidských práv. Jak se angažujeme v politice? Aktivně působíme v sociální politice státu a podílíme se na vytváření příznivých podmínek pro činnost neziskových organizací v sociální a zdravotně-sociální oblasti. Jaké principy vyznáváme? Cítíme odkaz paní Olgy Havlové, která dbala zejména na odborný přístup při posuzování žádostí o pomoc, na účelné využití každého nadačního příspěvku, na pohotové poskytování pomoci a na udržování kontaktů s dárci i obdarovanými. Těmito principy se řídíme dodnes. 3 Nadace VIA Nadace VIA zahájila svou činnost v roce 1997, kdy navázala na filantropické programy pražské pobočky americké nadace The Foundation for a Civil Society, jež působila v Československu od roku 1990. Od svého vzniku se Nadace VIA inspiruje anglosaskou tradicí filantropie a do českého prostředí vnáší témata, jež jsou významná pro kvalitu zdejšího života. Mezi jinými se jedná o témata spojená s komunitním rozvojem, životaschopností neziskových organizací, participací jako nástrojem aktivizace lidí a komunit. Dále o témata spojená s rozvojem komunitních nadací a komunitní filantropie a soukromého dárcovství obecně. Jako grantově operační nadace pomáhá Nadace VIA jednak poskytováním grantů a jednak provazováním finanční pomoci s dalšími – aktivními – nástroji podpory, ať již jde o vzdělávání či nabídku zahraničního know-how či o individualizovanou odbornou pomoc např. formou coachingu. Nadace VIA patří mezi největší a nejaktivnější české nadace – od svého vzniku podpořila téměř 2 700 dobročinných projektů částkou přesahující 225 milionů Kč. Nadační jmění Nadace VIA se rovná v současné době výši 45 milionů Kč, kdy z Nadačního investičního fondu získala příspěvek 38 milionů Kč. Jako jedna z mála nadací v České republice buduje Nadace VIA systematicky své nadační jmění a díky štědrosti českých i amerických soukromých dárců je každoročně navyšuje. Nadace si je dobře vědoma skutečnosti, že jsou to právě výnosy nadačního jmění, jež budou i českým nadacím v budoucnu zajišťovat trvalost zdrojů k podpoře dobročinných projektů. Zároveň budou výnosy nadačního jmění důležitým zdrojem nezávislosti a flexibility každé nadace. V posledních letech se o to, co se naučila při podpoře dobročinných projektů v Čechách a na Moravě, Nadace VIA dělí i s nadacemi a neziskovými organizacemi v zahraničí, zejména ze zemí, se kterými sdílíme totalitní minulost. Nadace VIA je členem českých i zahraničních koalic a asociací. Patří mezi ně například: Asociace komunitních nadací, Koalice Za snadné dárcovství, Asociace nadací při Fóru dárců, Transatlantic Community Foundation Network, European Foundation Center, Americká obchodní komora a další. Asociace komunitních nadací v České republice vznikla v roce 2006 a jejím cílem je podporovat rozvoj komunitních nadací a organizací, které se komunitními nadacemi nebo nadačními fondy chtějí stát, podporovat jejich vzájemné kontakty a spolupráci a propagovat myšlenku působení komunitních nadací. 57 Základní informace, kterými se Nadace VIA prezentuje na svých internetových stránkách: Nadace VIA je soukromá nezávislá česká nadace, která vznikla v roce 1997, aby navázala na činnost české pobočky americké nadace The Foundation for a Civil Society, jež působila v Československu od roku 1990. Nadace VIA: • pomáhá rozvíjet komunitní život českých měst a obcí • posiluje neziskové organizace a investuje do jejich profesionálního rozvoje • pomáhá obnovovat zpřetrhané tradice filantropie a dárcovství v České republice Patříme mezi největší a nejaktivnější české nadace – od svého vzniku jsme podpořili více než 2 700 dobročinných projektů částkou přesahující 225 milionů Kč a stali jsme se největším soukromým podporovatelem komunitního rozvoje v Čechách a na Moravě. Jsme grantově operační nadace a pomáháme jak prostřednictvím grantů, tak i promyšlenou nabídkou know-how ve formě konzultací, couchingu či vzdělávání. Kvalifikovaně propojujeme dárce s dobročinnými projekty. Dárcům nabízíme transparentní a efektivní způsob podpory neziskových organizací formou dárcovských fondů. Těšíme se důvěře stovek jednotlivců, domácích i zahraničních firem, ale i největších odborníků americké filantropie. Systematicky budujeme své nadační jmění. To je základním kapitálem nadace a k financování dobročinných projektů jsou každoročně užívány pouze jeho výnosy. Ve své činnosti se inspirujeme modelem amerických komunitních nadací, a tudíž: • podporujeme komunitní rozvoj a investujeme do životaschopnosti neziskových organizací • udržujeme si svou nezávislost tím, že pracujeme se širokou základnou dárců – individuálních, firemních i institucionálních – a v oblastech své programové expertizy propojujeme jejich filantropické zájmy s kvalitními dobročinnými projekty • sledujeme dlouhodobou strategii a budujeme nadační jmění, které je zdrojem nezávislé podpory dobročinných projektů jak dnes, tak i do budoucna • v jednotlivých oblastech své činnosti nabízíme i jiné než jen finanční formy pomoci. Poslání Nadace VIA Posláním Nadace VIA je podporovat a posilovat aktivní účast veřejnosti na rozvoji demokratické společnosti v České republice. Pro naplnění svého poslání Nadace VIA: • podporuje partnerské vztahy mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem, účast občanů na veřejném dění a takové přístupy k řešení místních problémů, jež jsou založeny na zapojení celé místní komunity • posiluje schopnosti organizací neziskového sektoru přispívat ke zlepšování života komunit, v nichž tyto organizace působí • slouží filantropickým potřebám firemních a individuálních dárců tak, aby se tito dárci stali zodpovědnými členy komunit, v nichž působí, a napomáhá dárcům rozhodovat o přímé alokaci darů tak, aby jejich využití bylo v souladu s posláním nadace Nadace VIA ctí anglosaské tradice filantropie, a proto se nepodílí přímo ani nepřímo na kampaních ve prospěch či neprospěch jakéhokoli kandidáta veřejné funkce, zejména se nepodílí na politických kampaních žádného druhu. Dále, pokud nejde o nepodstatnou součást některého jejího programu, se nepodílí na aktivitách, které neslouží charitativním, vědeckým či vzdělávacím účelům, a nepokouší se ovlivňovat legislativu propagandou či jinými způsoby. Může se však vyjadřovat k legislativním návrhům směřujícím k úpravě právního prostředí České republiky pro neziskový sektor. 58 4 Nadace Charty 77 Nadaci Charty 77 (dále jen „Nadace“) založila v roce 1978 ve Stockholmu skupina aktivistů kolem švédského levicového časopisu Folket i Bild (zastoupeni Petrem Larssonem a Petrem Gavelinem) ve spolupráci s Jiřím Pajasem, signatářem Charty 77. Cílem Nadace byla podpora cílů Charty 77 a pomoc pronásledovaným v tehdejším Československu. Později byl do vedení nadace přizván docent František Janouch. Po pádu komunismu v roce 1989 Nadace ještě v listopadu přesídlila do Prahy, registrována byla v únoru 1990. Zároveň vznikly její regionání výbory. Po rozdělení Československa se rozdělila i Nadace na českou Nadaci Charty 77 a slovenskou Nadáciu Charty 77. Mluvčí Charty 77 chystali dokument, ve kterém chtěli zdůvodnit proč nesmí být Charta 77 a Nadace zaměňovány, a distancují se od některých jejích aktivit. Nadace původně podporovala cíle disidentské Charty 77 ze zahraničí. Dnes působí v Česku jako jedna z neziskových organizací. Poskytuje nadační příspěvky oprávněným žadatelům z celé republiky. Hlavním motivem a cílem nadace je vracet handicapované spoluobčany do života. Již sedmnáct let existuje Konto BARIÉRY, které pomáhá a zlepšuje život handicapovaným osobám. Za tuto dobu rozdělilo Konto BARIÉRY více než 230 milionů korun a podpořilo tisíce projektů, na které neměl stát dostatečné prostředky. I proto chce Nadace nadále v tomto poslání pokračovat. Nadační jmění zapsané v Obchodním rejstříku činí 76 616 350 Kč. Hlavními partnery Nadace Charty 77 jsou zejména významné obchodní společnosti. Základní informace, kterými se Nadace Charty 77 prezentuje na svých internetových stránkách: Nadace z široce pojímané obrany lidských práv, podpory pronásledovaných disidentů a nezávislé kultury přešla k podpoře celé škály kulturně humanitárních aktivit a stala se průkopníkem občanské společnosti. Jsme přesvědčeni, že nadace svými aktivitami dokázala: • široce oslovit, ovlivnit a pozitivně orientovat veřejnost ve prospěch neziskového sektoru • prakticky pomoci dnes už tisícům jednotlivců v řešení jejich neobyčejně složitých sociálních, zdravotních a ekonomických problémů • podílet se na vytvoření sítě konstruktivně spolupracujících sociálních, školských, zdravotnických profesionálních i dobrovolných organizací, které jsou nyní schopny pomoc nadace nejen přijmout, ale tvůrčím způsobem proměnit v nové užitečné hodnoty Již 17 let pomáháme zlepšit život handicapovaným spoluobčanům. Za tuto dobu Konto BARIÉRY rozdělilo více než 231 milionů korun a podpořilo tisíce projektů, na které neměl stát dostatečné prostředky. Díky desetitisícům dárců, kteří přispívají pravidelným měsíčním příspěvkem, pomáhá Konto BARIÉRY těm, kteří to opravdu potřebují. Činnost Nadace Vedle stěžejního projektu Nadace, kterým je Konto BARIÉRY, což je první a dosud jediná kontinuální sbírka, jíž se účastní více než 40 000 dárců, kteří ji svým pravidelným měsíčním příspěvkem pomáhají naplňovat, jsou dalšími programy: Počítače proti bariérám, kde cílem projektu je umožnit klientům se zdravotním postižením využívat osobní počítač při výkonu povolání, a v mnoha případech tak pomoci získat zaměstnání lidem, kteří by jinak měli malou možnost uplatnění na trhu práce. Sport bez bariér, jehož cílem je finanční podpora sportovních aktivit lidí s postižením. Adresáty podpory mohou být organizace i jednotlivci všech generací. Projekt je zaměřen na oblasti ohrožené nefinancováním ze státních zdrojů. 59 Aukční salony výtvarníků jsou tradičním projektem Konta BARIÉRY. Stovky českých a moravských umělců darovaly od roku 1993 svá díla ve prospěch Konta BARIÉRY. Aukce přinesly nadaci již téměř 30 miliónů korun, ale také vynikající renomé mezi uměleckou obcí. Burza práce běží především ve spolupráci s programem Počítači proti bariérám a má usnadnit handicapovaným nalézt pracovní uplatnění. Vyplatí se i firmám, které v rámci tohoto programu mohou nalézt vhodnou a kvalifikovanou pracovní sílu. Nový start bude sloužit lidem, kterým se za posledních 12–18 měsíců stal úraz nebo jiným způsobem došlo k nenávratným změnám jejich zdravotního stavu. Fond RWE je výsledkem kvalitní a nadstandardní spolupráce Konta BARIÉRY a plynárenské společnosti RWE. Je zaměřen na pomoc handicapovaným. Jeho prostřednictvím podporují partneři projekty neziskových organizací i jednotlivců. Tipfond, program, ve kterém se Nadace pod hlavičkou Tipfondu stará o dárcovskou agendu sázkové kanceláře Tipsport. Tipsport předává Nadaci k vyřízení žádosti, které na adresu Tipsportu přicházejí. Podporovány jsou převážně projekty a žádosti z oblasti sportu handicapovaných, často podle regionálního klíče. Fond Globus je společný projekt Konta BARIÉRY a firmy Globus, vytvářený z příspěvků z prodeje nákupních tašek v síti hypermarketů po celé republice. Získané prostředky slouží k financování humanitárních projektů – od ledna 2005 konkrétně projektu „Auta bez bariér“. Luventus medica, kde cílem projektu je podpora povinného předatestačního vzdělávání mladých lékařů, příspěvek je možno čerpat na odbornou literaturu nebo na kurzovné. Norské fondy je projekt na „Snížení novorozenecké morbidity zkvalitněním systému národní péče o extrémně nezralé novorozence“. Nadace v rámci grantu nakoupila 12 kompletů přístrojového vybavení, a vybavila tak 12 perinatologických center po celé České republice. Konto MÍŠA získalo prostřednictvím unikátní veřejné sbírky finanční prostředky 100 miliónů korun na zakoupení Leksellova gama nože, který byl instalován v Nemocnici Na Homolce v říjnu 1992. Dům čtyř múz, kde se Nadace spolu s nadací Život umělce a Agenturou Schok podílí na projektu domu aktivního stáří pro umělce, kterým jejich věk, nemoc či nouze brání v provozování svého povolání nebo žijí ve stáří zcela na okraji zájmu společnosti. Ceny Nadace Na podporu československé literatury založila Nadace Cenu Toma Stopparda a Cenu Jaroslava Seiferta. Za občanskou statečnost je udělována Cena Františka Kriegla. V roce 1996 založila nadace na počest tragicky zesnulého ekologa Cenu Josefa Vavrouška. 5 Nadace OSF Praha Nadace Open Society Fund Praha (dále jen OSF) vznikla v roce 1992 v rámci sítě nadací filantropické organizace Open Society Fund, kterou v roce 1982 takto pojmenoval, na počest Karla Poppera, její zakladatel George Soros, americký finančník a filantrop. Tato mezinárodní síť nadací podporuje vytváření otevřených demokratických společností, založených na vládě práva, transparentní veřejné správě, svobodě tisku a respektu k lidským právům. Svoji filantropickou činnost zahájil George Soros v roce 1979, kdy začal poskytovat stipendia černošským studentům, aby mohli studovat na universitě v jihoafrickém Kapském městě. Rovněž poskytoval finanční pomoc polskému hnutí Solidarita a prostřednictvím Nadace Charty 77 ve Stockholmu také oponentům komunistického režimu v tehdejším Československu. První nadaci ve střední Evropě George Soros založil v Budapešti roku 60 1984, v roce 1987 následovala nadace v Moskvě. V roce 1993 založil Open Society Institute, který podporuje jednotlivé Sorosovy nadace, zaměřující se na rozvoj demokracie ve střední a východní Evropě a bývalém Sovětském svazu. V současné době se jeho síť neziskových organizací, zaměřených na budování otevřené společnosti, rozšířila do více než 60 zemí celého světa včetně samotných Spojených států. George Soros založil v roce 1992 Středoevropskou univerzitu s hlavním sídlem v Budapešti.103 V posledních letech se intenzivně zabývá otázkou sociálních a politických dopadů globalizace. Na podporu rozvoje otevřené společnosti vynakládá ročně zhruba 500 miliónů dolarů. George Soros je, jak sám uvádí ve své knize Otevřená společnost, reforma globálního kapitalismu, jedním z mnoha finančníků, ale je téměř jedinečný ve své činnosti nadační. Od roku 1992 OSF v České republice poskytla přes 9000 grantů v celkovém objemu vyšším než 1 miliarda korun. Svoji pozornost zaměřuje na rozvoj demokracie a občanské společnosti. Podporuje aktivity v oblasti ochrany lidských práv, prosazování rovných příležitostí, kultury, prosazování transparentní a zodpovědné státní a veřejné správy, vzdělávání, rozvoje filantropie a mezinárodní spolupráce. Disponuje nadačním jměním přesahujícím 100 milionů korun, z toho téměř 75 milionů získala z prostředků Nadačního investičního fondu. Výnosy z tohoto nadačního jmění každoročně rozděluje formou nadačních příspěvků, především na podporu vzdělávání a ochranu lidských práv. OSF na podporu svých programů postupně získává stále větší množství finančních prostředků z dalších zdrojů, zejména od firemních a individuálních dárců: To jí pomáhá zachovat si nezávislost a umožňuje podporovat iniciativy směřující k rozvoji a posílení demokracie. V současné době OSF úzce spolupracuje s významnými zdejšími dárci, jimž zajišťuje strategické a efektivní nakládání s finančními prostředky určenými na rozvoj demokratických hodnot; patří mezi ně např. společnost Accenture, Nadační fond Hyundai apod. Jako příklady úspěšně realizovaných činností podpořených OSF lze uvést následující programy: analýzy a návrhy účinných metod boje s korupcí, přijetí zákona o střetu zájmů ve veřejné správě, spolupráce na přípravě Bílé knihy – Národního programu rozvoje vzdělávání, vytvoření systému domácí hospicové péče, přijetí zákona na ochranu před domácím násilím, vznik platformy organizací pracujících se sociálním vyloučením aj. OSF podpořila vydání 200 knižních titulů jak původních, tak překladů a poskytla zhruba 500 stipendií na studium v zahraničí. Vedle přerozdělování finančních prostředků neziskovým organizacím v otevřených grantových kolech iniciovala OSF vznik víceletých programů, jejichž cílem bylo představit v České republice nové myšlenky a know-how a postupně je v českém prostředí etablovat a umožnit vznik samostatných institucí, které v dané oblasti nadále pracují. Většina z těchto programů dnes funguje v podobě nezávislých neziskových organizací, a to bez další finanční podpory ze strany OSF. Příkladem těchto úspěšných programů, které nadace iniciovala, je společnost Aperio, Multikulturní centrum Praha, Národní dobrovolnické centrum, Slovenskočeský ženský fond, Fórum 50 %, Step by Step. Při realizaci svých programů spolupracuje OSF dlouhodobě s partnerskými organizacemi, mezi něž patří kromě Otevřené společnosti, o.p.s. např. Ekologický právní servis, o.s., Liga lidských práv, o.s., Poradna pro občanství, lidská a občanská práva, o.s., Transparency International, o.p.s., Oživení, o.s., konsorcium Fórum pro integraci, ISEA, o.p.s. OSF je zakladatelkou Otevřené společnosti, o.p.s., s níž velmi úzce a dlouhodobě spolupracuje. 103 Původním záměrem G. Sorose bylo vytvořit sídlo v České republice (dokonce byl ochoten investovat do přestavby města Terezín), ale vzhledem k nevstřícnosti vládních představitelů ČR přesunul sídlo do Budapešti. 61 Základní informace, kterými se OSF prezentuje na svých internetových stránkách: Koncept otevřené společnosti je založen na poznání, že všichni jednáme na základě nedokonalého vnímání a nikdo nezná absolutní pravdu. Nadace OSF Praha usiluje o rozvoj hodnot otevřené společnosti a podporu demokracie. Důležitým rysem programů Nadace OSF Praha je skutečnost, že je realizujeme ve spolupráci s celou řadou partnerských organizací a že se většinou jedná o iniciativy víceleté. Cílem většiny programů a projektů, které Nadace OSF Praha v současné době podporuje a s jejichž podporou počítá i do budoucnosti, je dosáhnout jejich prostřednictvím systémových změn, změn legislativy, případně zásadnějších změn v dosavadní praxi. Kromě toho Nadace OSF Praha podporuje a bude podporovat programy, na jejichž financování je obtížné získat finanční prostředky z jiných zdrojů – a to především v souvislosti s tím, že většina velkých zahraničních dárců Českou republiku již opustila nebo opouští, domácí donoři se dosud na jejich podporu nezačali orientovat a ani evropské fondy s takovou kategorií programů nepočítají. Jsou to programy na podporu neziskových organizací orientovaných na ochranu veřejného zájmu, boje proti korupci, nezávislé policy instituty či obecně programy orientované na prosazování systémových změn. Činnost OSF Hlavními programovými oblastmi, které OSF dlouhodobě podporuje, jsou: budování právního státu, lidská práva a antidiskriminace, posilování a rozvoj občanské společnosti, komunikace a mezinárodní spolupráce. Budování právního státu Ve fungujícím právním státu platí právo stejně pro všechny – jak pro občany, tak pro státní a jiné instituce – a je vynutitelné. Demokratická vláda musí být založena na vládě zákona. Znamená to, že stát nejen musí garantovat, aby právo bylo aplikováno stejně na každého člena společnosti, ale musí být sám podřízen právu a právem se řídit. Tohoto stavu se snaží OSF dosáhnout poskytováním finančních příspěvků na aktivity, které napomáhají fungování právního státu, a sice: • podporují reformy směřující k zavedení demokratických institutů • eliminují diskriminační přístupy a jejich projevy • zavádějí mechanismy kontroly řízení státu a dodržování zákonnosti • prosazují opatření k odstraňování korupce • zajišťují přístup ke spravedlnosti pro každého • podporují zavádění principů mediace do fungování justice OSF identifikuje oblasti, ve kterých nejsou dostatečně zajištěny principy právního státu, a ve spolupráci se strategickými partnery navrhuje strategii řešení, vedoucí ke změně daného systému. Strategie je pak vytipovaným partnerem realizována s finanční podporou OSF. Opatření k odstranění korupce: Fenomén korupce a boj s ní zůstává jedním z nejdůležitějších témat české společnosti, které negativně ovlivňuje fungování právního státu a samotnou podstatu demokracie. To je také důvodem, proč se OSF na toto téma zaměřuje. Zároveň je nadace jedinou organizací, která se tématu korupce v ČR věnuje dlouhodobě a svojí finanční podporou umožňuje činnost protikorupčních organizací. Nadace se touto tematikou zabývá od roku 1998. Posilování role práva: V současnosti se program Posilování role práva zaměřuje především na podporu watchdogové činnosti neziskových organizací směřující k většímu zapojení občanské společnosti do rozhodovacích procesů, přístup ke spravedlnosti pro nemajetné či jinak znevýhodněné občany, mediaci v netrestních záležitostech, podporu nových přístupů v policejní práci a na další obdobná témata s těmito související. 62 Lidská práva a antidiskriminace Zajištění a důsledné uplatňování lidskoprávních principů je součástí rozvinuté demokratické společnosti. OSF se věnuje problematice lidských práv od počátku svého působení v ČR podporou různých programů směřujících k odstranění diskriminace a podpoře rovných příležitostí. OSF tak činí v následujících programech: • Soužití většinové společnosti s menšinami posilující integraci romské populace • Migrace napomáhající řešení postavení migrujících osob v ČR • Společnost, muži a ženy z aspektu gender prosazující rovnost mezi pohlavími Při realizaci programů OSF uplatňuje následující postupy: • trvale mapuje situaci: směry veřejné politiky, legislativní úpravy, postoje veřejnosti a médií v daných oblastech a analyzuje jejich dopady a možné důsledky v oblasti lidských práv • navrhuje metody a postupy, které situaci zlepšují a zaručují důslednější dodržování a ochranu lidských práv • vyhledává strategické partnery pro realizaci konkrétního projektu s úmyslem ověřit navržený postup v praxi • poskytuje partnerské organizaci nadační příspěvek na realizaci projektu • průběžně konzultuje s partnerskou organizací postup prací na projektu • napomáhá partnerské organizaci při prezentaci výsledků projektů a snaze o dosažení podpory zodpovědných orgánů • vyhodnocuje výsledky projektu • dohlíží na správu finančních prostředků Posilování a rozvoj občanské společnosti Občanská společnost, umožňující zdravé fungování moderního státu a jeho posilování, je dlouhodobě předmětem práce OSF. V období 1995–2004 OSF zejména: • podporovala procesy doprovázející reformu veřejné správy, zejména zapojení občanů do všech oblastí veřejného života legitimními formami a prosazování těchto forem • posilovala vzdělávání v oblasti místní správy a samosprávy • podporovala místní a mikroregionální projekty vznikající z iniciativy místního nevládního neziskového sektoru a reagující na potřeby regionu a místního společenství • podporovala iniciativy mladých lidí (12–18 let) směřující k rozvíjení samostatného kritického myšlení a zodpovědnosti • poskytovala asistenční program na pomoc rozvoje obce, města a mikroregionu • poskytovala asistenční program pro rozvoj muzeí jako institucí pro veřejnost • napomáhala reformě policie jako služby veřejnosti • prosazovala otevřenost státní správy formou garantování práva na informace • participovala na procesech změn zasahujících do institucionálních aspektů fungování neziskového sektoru • finančně participovala na programech pro umění a kulturu: rozvoj divadla, tance, současné hudby, výtvarného umění, nových médií, filmu, podpora vydávání kulturních časopisů a akademických titulů • podporovala rozsáhlé vzdělávací programy zavádějící nové přístupy a metody • poskytovala stipendia jednotlivcům. 63 Komunikace a mezinárodní spolupráce Od roku 1992 podporuje OSF aktivní mezinárodní spolupráci mezi zeměmi střední a východní Evropy s cílem posílit roli otevřené společnosti prostřednictvím výměny zkušeností a navázáním dlouhodobější partnerské spolupráce. Program umožňuje neziskovým organizacím v České republice rozvíjet kritické myšlení, účastnit se věcného dialogu a podílet se na tvorbě národních politik. Zároveň prostředkuje kontakt a zapojení do mezinárodních sítí a organizací. Program mezinárodní spolupráce: East East – Partnership Beyond Borders Program je významným, ojedinělým a zároveň nejstarším programem OSF. Dalšími programy OSF v této oblasti jsou: • Program sociální ekonomiky • Program podpory neziskových organizací prosazujících veřejný zájem • Podpora vzniku think-tanků 2001–2006 • Společně proti drogám 2006–2007 • Program Senioři vítáni 2007–2008. 6 Nadace Partnerství Nadace Partnerství je nejvýznamnější českou nadací podporující projekty udržitelného rozvoje ve všech regionech České republiky. Nadace Partnerství vznikla z programu na podporu ochrany životního prostředí a posílení demokracie ve střední Evropě pod názvem Environmental Partnership for Central Europe (v Československu, Maďarsku a Polsku). Program byl vytvořen americkými nadacemi German Marshall Fund, Rockefeller Brothers Fund a Ch. S. Mott Foundation. Národní organizace pouze grantovaly prostředky amerických nadací a vysílaly lidi z NNO na stáže do USA. V roce 1998 byla registrována dle nového zákona o nadacích nezávislá česká nadace s nadačním jměním 1 milion Kč. Během 19 let své existence podpořila Nadace Partnerství formou nadačních příspěvků ve výši 228 miliónů korun už na 2 568 projektů nevládních neziskových organizací, škol, obecních úřadů i jednotlivců. Společně s pěti sesterskými nadacemi v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku je součástí asociace Environmental Partnership. Nadace Partnerství dosahuje svého poslání především udělováním nadačních příspěvků (grantů) a vlastní činností v rámci specializovaných programů. Tyto programy nadace vytvořila, aby mohla aktivně působit v dané oblasti a spojovat vlastní aktivity s poskytováním nadačních příspěvků jiným subjektům. Nadace Partnerství zastává názor, že rozvoj obcí a regionů je možný pouze s ohledem na zdravé životní prostředí. Podporuje proto šetrné formy turistiky, využívání obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor, šetrnou dopravu a kvalitní a funkční veřejná prostranství v obcích a městech. Zapojování veřejnosti do rozhodování o životním prostředí chápe Nadace Partnerství jako jeden ze základních pilířů fungování společnosti. Pouze společnost s aktivními občany, kteří se zajímají o věci veřejné, je schopna zabezpečit rozvoj, který nepoškozuje životní prostředí, je citlivý k sociálním otázkám a zároveň přináší ekonomický přínos obcím a regionům. Ochrana přírody a krajiny je možná pouze ve spolupráci s lidmi, kteří v ní žijí. Nadace Partnerství proto podporuje moderní přístupy ochrany přírody založené na spolupráci s vlastníky, obcemi, státní správou a neziskovými organizacemi. 64 Základní informace, kterými se Nadace Partnerství prezentuje na svých internetových stránkách: Jsme nejvýznamnější českou nadací podporující projekty udržitelného rozvoje ve všech regionech České republiky. Během 19 let své existence jsme podpořili formou nadačních příspěvků ve výši 228 miliónů korun už na 2 568 projektů nevládních neziskových organizací, škol, obecních úřadů i jednotlivců. Společně s pěti sesterskými nadacemi v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku tvoříme součást asociace Environmental Partnership. Poslání Pomáháme nevládním organizacím, obcím a dalším partnerům v péči o životní prostředí, stimulujeme trvale udržitelný rozvoj, mezisektorovou spolupráci a účast občanů na věcech veřejných. Podpora Svého poslání dosahujeme především udělováním grantů a vlastní činností v rámci specializovaných programů. Dále organizováním stáží, školení, seminářů a jiných vzdělávacích modulů, vydáváním publikací, aktivním propojováním obdobných projektů doma i v zahraničí, zprostředkováváním informací a kontaktů z oblasti životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Poslání Nadace Partnerství (1) Posláním Nadace Partnerství je pomáhat nevládním organizacím, obcím a dalším partnerům v péči o životní prostředí, stimulovat trvale udržitelný rozvoj, mezisektorovou spolupráci a spolupráci a účast občanů na věcech veřejných. (2) Nadace Partnerství je součástí konsorcia The Environmental Partnership for Central Europe ustaveného s cílem pomoci místním komunitám ve střední Evropě při budování demokracie a zlepšování životního prostředí. Hlásí se k tomuto zakladatelskému úmyslu jako k dlouhodobé součásti svého poslání. (3) Nadace Partnerství podporuje projekty cílené na zlepšení životního prostředí a na trvale udržitelný rozvoj, a to prostřednictvím grantového programu, organizováním stáží a vzdělávacích programů, zprostředkováváním technické pomoci, odborných informací a také vlastními programy nadace. Nadace Parnerství napomáhá vytváření občanské společnosti a stabilní neziskové sféry v České republice a podílí se na mezinárodních programech odpovídajících jejímu poslání. Činnost Nadace Partnerství Vedle Základního grantového programu, jehož cílem je podporovat účast občanů a jejich sdružení na věcech veřejných, jsou dalšími programy: • Strom života: program pomáhá nevládním organizacím, obcím a dalším partnerům vytvářet zdravé a příjemné prostředí pro každodenní život • Greenways: program zaměřený především na cyklistiku a cykloturistiku • Prostory: program přispívá ke zkvalitňování veřejných prostranství jako důležité součásti našeho životního prostředí • Dopravní program: program byl založen jako reakce na současný stav automobilové dopravy u nás, který se ukazuje být z dlouhodobého hlediska neudržitelný • Škola pro udržitelný život: společný program Nadace Partnerství a Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER. Posláním programu je vzdělávání v oblasti udržitelného rozvoje a zapojení veřejnosti do konkrétních akcí směřujících ke zlepšení životního prostředí Principy partnerství Klíčovým tématem, které je obsaženo i v názvu, je partnerství. Nadace Partnerství má zformulovány principy partnerství, které jasně vymezují postupy nadace a spoluodpovědnost partnerů za společné programy: princip odpovědnosti vůči poslání nadace, princip věcnosti a „sociální investice“, princip autonomie, princip etického původu zdrojů, princip „odmítnutí 65 reklamy“, princip průběžného zlepšování (inovační princip), princip otevřenosti, princip dlouhodobosti vztahu, princip ukázněnosti v medializaci výsledků, princip možného selhání. Etický kodex a přístup k filantropii Nadace Partnerství přijala omezení původu zdrojů svého financování, aby zdůraznila smysl svého poslání, jímž je podpora ochrany životního prostředí, udržitelného rozvoje a posilování účasti veřejnosti na rozhodování. Nadace Partnerství je však zároveň odpovědná za získávání zdrojů pro zlepšování životního prostředí a bere na vědomí reálnou provázanost výrobních odvětví a kapitálového trhu, a proto bude každý případ posuzovat individuálně. 7 Vzdělávací nadace Jana Husa Vzdělávací nadace Jana Husa je mezinárodní, nepolitická, nekonfesijní, vzdělávací a kulturní nadace. Vznikla na sklonku sedmdesátých let v britském Oxfordu s cílem pomoci ohrožené kultuře a vzdělanosti v komunistickém Československu. Jednalo se o spolupráci oxfordských filosofů s československými kolegy, k nimž se připojili přednášející z jiných universit a probíhaly bytové semináře (L. Hejdánek, P. Rezek, Kampakademie – rodina Paloušova, R. Kučera, Z. Neubauer, S. Sousedík, D. Kroupa, P. Bratinka). V Oxfordu se 8. července 1980 sešlo první zasedání nové charitativní organizace „The Jan Hus Educational Foundation“, aby započalo desetiletí systematické, organizované činnosti. Až do roku 1989 sídlila nadace v zahraničí (Velká Británie, Francie, Kanada, USA, Belgie, Německo). Pomáhala českým a slovenským aktivistům vytvářet síť tajných bytových seminářů, tzv. „podzemní university“, zajišťovat pro výuku v nich pravidelné návštěvy renomovaných přednášejících ze západoevropských a severoamerických universit, překládat a vydávat nejdůležitejší díla západní demokratické literatury v samizdatových edicích a organizovat nezávislé kulturní aktivity. V roce 1987 dokonce zahajuje práci teologický seminář M. Balabána jako externí kurs university v Cambridge a v červnu 1989 skládají na tajném místě v Praze jeho studenti první zkoušky kursu „Cambridge Diploma“. V roce 1990 byla založena Československá Vzdělávací nadace Jana Husa se sídlem v Brně a pobočkami v Praze a v Bratislavě, kde pokračovala v plnění svého poslání v nových podmínkách přechodu od totality k demokracii. Od roku 1993 uskutečňují společné i své vlastní programy dvě organizace – Vzdělávací nadace Jana Husa v České republice a Vzdelávacia nadácia Jana Husa ve Slovenské republice. Jan Hus Educational Foundation ve Velké Británii se po mnoha letech práce a pomoci českému a slovenskému vyššímu vzdělávání rozhodla v roce 2006 ukončit svou činnost. Vzdělávací nadace Jana Husa (dále jen Husova nadace) se snaží napomáhat rozvoji vzdělávání a posílení občanské společnosti v obou republikách. Pomoc Husovy nadace spočívá nejen v udělování nadačních příspěvků jednotlivým projektům, ale také v aktivním přístupu při přípravě i realizaci projektu. Husova nadace je jako skutečný partner ochotna podílet se na řešení organizačních a administrativních záležitostí i na vyhledávání partnerů. K pomoci českým a slovenským akademickým pracovištím nadace v devadesátých letech především využívala rozsáhlé sítě expertů, která byla vybudována v letech „podzemní university“. V tomto prvním „desetiletí obnovy“ systematicky pracovalo s českými a slovenskými kolegy několik desítek vynikajících odborníků, od Jacquese Derridy přes Charlese Taylora až po Rogera Scrutona. Pomáhali znovu vybudovat a inovovat humanitní a společenskovědní obory zdevastované ideologickou represí komunistického režimu a dlouhodobou izolací od vývoje ve svobodném světě. Od počátku nového století nadace klade důraz na další rovoj akademických disciplín, kterým se věnuje, a na podporu mladých vědeckých a pedagogických pracovníků. Podpora je určena převážně vysokoškolským pracovištím, žádost o nadační příspěvek však může podat kterákoliv organizace, jejíž projekt odpovídá zaměření Husovy nadace a podmínkám aktuálních programů. 66 Při realizaci svých programů spolupracuje Husova nadace dlouhodobě s partnerskými organizacemi, mezi něž patří významné české nadace, Komise J. W. Fulbrighta v České republice a Velvyslanectví USA v České republice. Základní informace, kterými se Husova nadace prezentuje na svých internetových stránkách: Vize Společnost, v níž je samozřejmostí svobodný tok myšlenek a informací, společnost, v níž svobodné a kvalitní vzdělávání je jednou ze základních a nejdůležitějších hodnot, společnost, v které si je každý občan vědom svých práv, povinností a zodpovědnosti. Poslání Vzdělávací nadace Jana Husa je nepolitická, nekonfesijní, kulturní a vzdělávací instituce, která podporuje rozvoj plnohodnotného a kvalitního vzdělávání jako základu zdravé občanské společnosti založené na principech demokracie, solidarity a zodpovědnosti. Cíle – rozvoj vyššího vzdělávání – rozvoj občanské společnosti – rozvoj a trvalá udržitelnost nadace – podpora demokracie v zemích, ve kterých je ohrožená Etický kodex Husovy nadace Správní rada Husovy nadace v souladu s historií Husovy nadace a v souladu se svým posláním, vyjádřeným v základních dokumentech, dále v souladu s platnými právními normami a s dobrými mravy přijala Etický kodex, jímž se řídí orgány Husovy nadace (v textu Etického kodexu pouze „Nadace“): • Členové orgánů Nadace usilují o kvalitní činnost, hospodárný provoz, dobrou pověst a transparentnost Nadace, a to bez nároku na svůj materiální prospěch • Členové orgánů Nadace jednají tak, aby předešli možnému střetu zájmů • Nadace používá své prostředky na obecně prospěšný účel, pro který byla zřízena, a minimalizuje náklady na svoji vlastní administrativu • Nadace poskytuje veřejnosti možnost seznámit se se základními dokumenty • Nadace usiluje o to, aby své poslání, cíle a programy definovala jasně a srozumitelně a aby veřejnost seznámila se svým zaměřením • Nadace jedná s žadateli a příjemci grantů a služeb otevřeně, aniž jim tím garantuje jakýkoli jejich nárok na přidělení grantu či služby • Nadace informuje dárce a sponzory o využití jejich příspěvků • Nadace nepřijímá finanční ani jinou podporů od subjektů, o nichž je orgánům Nadace zřejmé (nebo jsou o tom závažné indicie), že jejich prostředky pocházejí z nezákonné činnosti • Nadace k propagaci své činnosti volí umírněné a etické prostředky • Členové orgánů Nadace projevují úctu a vážnost ve vztahu k zakladatelům a vlastní tradici Nadace. Jednají vždy s vědomím svého dílu odpovědnosti za celkový obraz nestátního neziskového sektoru 67 Činnost Husovy nadace Husova nadace, která je zaměřena na podporu vzdělávání, umožnila překlad a vydání více než 120 publikací, 15 sborníků, ročenek a čítanek. Každoročně vyhlašuje ceny: Cena Bronislavy Müllerové, Libellus Primus, Cena IUS et SOCIETAS. V současné době vyhlašuje a podporuje čtyři programy: • Stipendium Husovy nadace V současné době jsou vysoké školy ohroženy odchodem nadaných mladých učitelů a badatelů společenskovědních a humanitních oborů, kteří nejsou dostatečně finančně ohodnoceni, a proto musí hledat jiné zdroje obživy. Husova nadace považuje za jeden z nejdůležitějších úkolů umožnit začínajícím akademickým pracovníkům důstojnější start do jejich pedagogické a vědecké činnosti a podpořit jejich setrvání na vysokých školách. • Cursus inovati Program podporuje projekty z oblasti vyššího vzdělávání, které rozvíjejí neaplikované humanitní, společenskovědní a příbuzné obory, neboť svobodné bádání se nemusí vždy ubírat jen standardními cestami současného akademického provozu ani nemusí vždy vyhovovat standardnímu hodnocení vzdělávání, vědy a výzkumu. • Stipendium Georga Placzeka Ve spolupráci s Placzek Family Foundation (USA) poskytuje Husova nadace stipendia studentům gymnázií České republiky, kteří byli přijati k univerzitnímu studiu fyziky na renomované univerzitě s akreditovaným studiem fyziky kdekoli na světě a jsou kvalifikováni k tomu, aby se věnovali fyzice jako vědě a byli schopni spojovat výsledky přírodních věd s vědami humanitními. • Mezinárodní programy sítě nadací Jana Husa Ve spolupráci se zahraničními partnery Husova nadace organizuje a podporuje programy: „Letní universita francouzské filosofie“, kde cílem programu je podpora dlouhodobé spolupráce francouzských, českých a slovenských studentů a učitelů filosofie. Vyvrcholením spolupráce je každoročně letní universita. Dále pak od roku 1991 podporuje semináře pro české a slovenské učitele dějepisu. 68 Příloha č. 3: Rozhovory s představiteli nadačního světa Na závěr několikaměsíční spolupráce a setkávání, jejichž výstupem byl především vznik projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího a portálu WebDialog, jsme se pokusili o společný rozhovor s Milenou Černou, ředitelkou VDV, Jiřím Bártou, ředitelem Nadace VIA, a Tomášem Růžičkou, zástupcem Nadace Partnerství. V těchto rozhovorech odpovídali na následující otázky: 1. Jak můžeme a máme rozumět skutečnosti, ve které žijeme? 2. V čem spočívá krize naší společnosti? 3. V čem spočívá myšlenkový model občanské společnosti a volného trhu a co může, smí a měl by dělat člověk jako občan? 4. Co pro Vás znamenají duchovní hodnoty a lidská niternost a na jaké tradice bychom měli navazovat? 5. Jaká je Vaše osobní vize do budoucnosti ve vztahu ke společnosti a k lidským společenstvím v ní? 6. K jakým změnám by muselo dojít, abychom překonali krizi naší společnosti? 7. Jaká je v těchto děních role lidí z universit a z nadací? 8. Oč by mělo usilovat dialogické společenství a portál WebDialog? 1. Jak můžeme a máme rozumět skutečnosti, ve které žijeme? M. Černá: Žijeme v postmoderní společnosti charakterizované konformním přístupem ke konzumu podporovaném masivní reklamou. Někdy se zdá, že žijeme jen proto, abychom konzumovali a bavili se. Chybí reflexe, že tento postoj je nemorální nebo přinejmenším orientovaný nesprávným směrem. Hranice mezi dobrým a zlým se stírá. Rozpor mezi dobrem a zlem je obsahem mnohých mýtů, bájí a také pohádek. Hrabivost – rozšířená lidská vlastnost – podsouvá člověku všemožné důvody, aby se neomezoval, aby si nezvolil chudobu a štědrost vůči potřebným. Namlouvá mu například, že je již starý, že nebude mít dostatečné zásoby pro případ bídy a nemoci. Rozpor mezi sobectvím – egoismem – a jeho protikladem – altruismem – pronásleduje naše svědomí od chvíle, kdy si uvědomíme, že můžeme nejen brát, ale též dávat. Jako altruismus se označuje nesobecký způsob myšlení či jednání ve prospěch druhých. Altruismus je od starověku až do současnosti hodnocen jako jedna z nejvyšších lidských kvalit. Podstatné je, že člověk, který jedná nezištně, nesobecky, zároveň neočekává, že bude za své jednání odměněn či oslaven. Moderní doba dává důraz na materiální hodnoty a vnitřní hodnotu opomíjí. Materiální stránka je mimořádně rozvinuta, ale i velmi bohatí lidé mohou být nešťastní. Vnitřní hodnota nemusí vyplývat z náboženského učení, je to biologický faktor. Lidé jsou přirozeně vybaveni citlivostí vůči druhým, schopností lásky a porozumění. Také v rámci sekulární etiky je možné nalézt vnitřní klid. I pro fyzické zdraví je klid mysli důležitý. Pomáhá člověku procházet náročnými životními obdobími, pomáhá uzdravovat. Všechny hlavní náboženské tradice mají stejný potenciál: obracet duši člověka k míru a pokoji. Mají stejný cíl. Vést lidi k tomu, aby ve svém okolí rozdávali lásku, porozumění a solidaritu s druhými lidmi. Postmoderní morálka však tuto tradici zatracuje. V kontextu sjednocení vědy a umění, filosofie a náboženství stírá hranice, které byly po staletí budovány v jednoznačnosti 69 prostoru, času a významu. Místo protikladů se objevuje variabilita, místo znalosti porozumění, místo objektivity subjektivita. Tento mnohoznačný konglomerát pojmů pretenduje na nový filosofický systém, v němž není jistot. Podle jednoho z teoretiků postmodernismu, Jacquese Derridy, se filosofie a rozum v klasických podobách vyčerpaly a překonání je možné jen jím popsanou metodou dekonstrukce. Tuto metodu přirovnává ke vstupu do Alenčina světa Za zrcadlem, kde smysly a měřítka se libovolně zaměňují. Nastupuje věk spontánního myšlení, v němž se změní doposud platné filosofické kategorie a umožní, aby se bez jakékoliv zátěže kombinovaly. J. Bárta: Možná že dobrým obrazem dnešního světa a toho, jak s ním a jeho skutečností většina z nás nakládá, je obraz surfaře. Ten nechce (a vlastně ani nemůže) nikam dojet, nechce dosáhnout žádného zásadnějšího cíle, jen čeká na správně rozjetou vlnu a pragmaticky řeší, v jaký okamžik na ni naskočit, aby se dobře svezl. Zároveň ale neřeší spoustu dalších důležitých věcí – kde se ta vlna vzala a kam má namířeno, jestli je dobrá, nebo špatná, jestli má vůbec smysl na vlnách jezdit. A tak si většina z nás své životní cíle redukovala na dobré svezení na nějaké vlně (a je jedno, jestli se ta vlna týká úspěšné kariéry, dobré zábavy, nejlepší hypotéky či snahy vytvořit zajištěný život pro své blízké) a na podstatné otázky se raději neptáme. Lépe řečeno, děláme, že neexistují. A v dnešní době nám to „prochází“ vcelku snadno – neptají se university, neptají se média, neptají se celebrity, neptá se většina veřejně činných lidí, tak proč bychom se ptali my? Nedávno jsem si četl v Aristotelově Etice Níkomachově. Aristoteles a mnozí jeho souputníci měli docela jasno – věřili, že nejvyšším dobrem je blaženost a mohou ji dosáhnout ti, kteří dobře žijí a dobře jednají. Tvrzení podstatné, ale na stránkách kterých novin či týdeníků se s ním dnes můžeme potkat? A má podobný pohled na svět dnes vůbec příležitost, aby se stal předmětem veřejné diskuse? T. Růžička: V podstatě souhlasím s tím, co říkají kolegové M. Černá a J. Bárta. Myslím ale, že je na každém, aby se sám snažil porozumět současnému světu ve své pozici a ve své životní situaci. Neexistuje jeden svět a jedno vnímání světa. Lidé, kteří žijí ve stejné době a třeba ve stejném městě, mohou žít dva rozdílné životy. Mohou žít ve dvou rozdílných světech. Můžete přijmout svět skrz naskrz prorostlý korupcí, spiknutími, nespravedlností a násilnostmi, anebo můžete vidět svět plný solidarity, snahy vytvářet lepší podmínky, nadšení a zapálení pro dobrou věc. Svět má svůj rub a líc a stejně tak se můžete na svět dívat spíše optimističtějším, či pesimističtějším pohledem. Vždy tomu tak bylo, a není důvod si myslet, že dnes je to jinak. Jen je svět možná vyhrocenější, protože lidí je na něm čím dál víc. 2. V čem spočívá krize naší společnosti? M. Černá: Krizi naší společnosti vidím v ústupu od tradičních hodnot, ve vyšší specializaci ve vzdělávání, v náhradě osobních kontaktů informačními technologiemi, která prostupuje i nejintimnější sféry, a tím oslabení smyslu pro odpovědnost vůči druhým a pro veřejné věci… J. Bárta: Samozřejmě že jsme odpovědní za stav světa kolem nás, či jinak řečeno, za zdejší kvalitu života. Ta, měřeno materiálně, se zlepšuje rok za rokem, ale vnímáno pocitově jde od desíti k pěti. 70 Paradoxně tak dochází k situaci, kdy se mnohým daří výrazně lépe než v minulosti (myšleno zajména materiálně – ale ostatně to je měřítko, kterým jsme si bohužel zvykli poměřovat téměř vše), přesto převažuje pocit nedostatečnosti dnešního stavu věcí. Možná že je jednotícím prvkem nedostatek důvěry – důvěry, že náš hlas má váhu, že můžeme opravdu něco změnit, že spravedlnost si najde cestu, že je před námi budoucnost, která „dává smysl“, apod. Možná že teprve po dvaceti letech znovunabyté svobody si opravdu uvědomujeme, co jsme již leckde slyšeli a četli – a to sice, že není svobody bez odpovědnosti. A možná že se čím dál tím více lidí ptá: Jak máme projevit svou odpovědnost a jak máme přispívat k tomu, aby svobodný život v této zemi dával smysl a nemuseli jsme se za něj stydět? T. Růžička: Každá doba má své krize. V současné době prožíváme celosvětových krizí celou řadu – ekonomickou, potravinovou, ztráty důvěry v instituce atd. Ale pokud se podívám na Českou republiku, nejvýrazněji vnímám krizi, kterou by šlo snad nazvat krizí z „byrokratizace společnosti“ v souvislosti se systémem evropských dotací. Bruselská pravidla vytváříme ještě přísnější a podrobnější, jen aby byl příslušný úředník krytý, jen aby mu někdo z Evropské komise nemohl něco vytknout. Zda jsou evropské prostředky využity efektivně, zda se za ně udělá něco, co má smysl, zda se vydávají dotace na nastartování aktivit, které budou životaschopné, to nikoho nezajímá. Nejdůležitější je správně vyplnit „timesheety“, všude uvést v patřičné velikosti logo EU a ve zprávě k projektu použít naprosto stejnou terminologii jako v žádosti. Nikdy se nikdo neptá na výsledky projektů, nikdy nikdo nezkoumá, jak využít zkušenosti z projektů. Myslím, že tento systém má velmi neblahý vliv právě na neziskový sektor, který pomáhaly ve střední Evropě podporovat především americké nadace. Přinesly do neziskovek a nadací americký tah na branku bez zbytečných formalit. Tento styl ale úřednický přístup Evropské Unie již téměř vytlačil. 3. V čem spočívá myšlenkový model občanské společnosti a volného trhu a co může, smí a měl by dělat člověk jako občan? M. Černá: Občanská společnost znamená konsensus ve věcech veřejných, a to nejen v neziskovém sektoru – organizací mezi sebou, případně mezi veřejností a nestátními organizacemi –, nýbrž i v souladu s vládními politikami. Prostřednictvím občanské společnosti uznávající společné duchovní hodnoty se uskutečňuje soudržnost, vyšší hodnota vztahů ve společnosti i její vyšší produktivita, nehledě na sdílení principů, v nichž se jednotlivci, rodině a komunitě dobře žije. Volný trh připouští rozvoj lidského i materiálního potenciálu, investice do znalostí a inovací, pracovní příležitosti pro prioritní skupiny a další skupinové zájmy, přičemž z vnějšího pohledu nesmí být zanedbána zásada transparence. Podle Marxe občan platí daně a za to chce – a do určité míry dostává – bezpečnost, volnost, rovnost před právem a privilegium soukromého života bez vměšování státu nebo církví nebo kohokoliv jiného. S tím souhlasí i pravicové politiky. Občan oceňuje svobodu podnikání, získá-li podporu společnosti, resp. její ochranu např. formou zlepšení právního rámce nebo podpory vzdělávání. J. Bárta: Souhlasím s tím, že se pojem „občanská společnost“ stal politikem a že to v zásadě není dobře, neb nás to mnohdy odvádí od toho, co je jádrem problému. Jednou z velkých nedostatečností našeho dnešního života je kupříkladu skutečnost, kdy převažuje názor, že veřejný prostor je především doménou státu a jeho institucí, následně pak politických stran, dále snad správně vzdělaných lidí, kteří mají právo do veřejného prostoru vstupovat (třeba finančních analytiků, kteří nám vždy ochotně vysvětlí, jak to bude se světem 71 během příštích týdnů a měsíců). Téměř zcela se vytratilo pojetí veřejného prostoru jako otevřeného prostoru, do kterého se svými pohledy na to „jak věci mají být“ vstupují nejrůznější aktéři – od aktivních lidí přes neziskové organizace, obce až po politické strany, think-tanky, universitní pracoviště či veřejné instituce státu. Nikdo z nich však nemá větší nebo silnější právo v tomto prostoru být a využít ho k tomu, aby se ve veřejné diskusi hledaly odpovědi na otázky, jež „někdo“ ve veřejném prostoru nastolil. Možná že až se naučíme veřejný prostor takto vnímat a využívat, bude méně podstatné, zda se budeme vzájemně kastovat podle toho, kde a pro koho pracujeme. Zpátky k naší odpovědnosti – možná že právě tady selháváme nejvíce, neb mnozí z nás za poslední roky rezignovali právě na to, aby do veřejného prostoru vnášeli (a hájili) jiné pohledy na dnešní realitu a svět. A to se týká jak universit, tak nadací, ale i dalších aktérů, od kterých by člověk právem očekával jiný výklad světa než ten, jenž umí poskytnout např. finanční analytik. T. Růžička: Občanskou společnost chápu jako společenství aktivních občanů, kterým není jedno, jak se společnost utváří a kam kráčí. V naší nadační práci se setkáváme právě s těmito lidmi, kteří chtějí dělat něco pro ostatní, kteří cítí potřebu věnovat se něčemu víc než jen vlastním potřebám a nárokům. Pro tyto lidi jsou tu nadace, aby jim ukázaly možnosti, předaly či zprostředkovaly zkušenosti a eventuálně pomohly i finančně. Více rozebrat myšlenkový model občanské společnosti si vskutku netroufám, ale domnívám se, že je jiný v každé zemi v závislosti na historické zkušenosti a tradici. 4. Co pro Vás znamenají duchovní hodnoty a lidská niternost a na jaké tradice bychom měli navazovat? M. Černá: Duchovní hodnoty uznává člověk žijící vnitřním životem, poznávající dobro a zlo, mající vědomí povinnosti, odpovědnosti za sebe i za druhé. Člověk uznávající duchovní hodnoty usiluje o život v pravdě, je si vědom svých provinění a snaží se je odčinit. Dobro a zlo nejsou pojmy, mezi kterými vždy znovu volíme. Jednat dobře znamená, že dobro je pramenem našeho poznání a východiskem jednání. Jednat dobře znamená stavět se proti zlu a chránit proti němu i druhé. Má-li něco v Evropě tradici, jsou to kořeny židovské a křesťanské kultury, z nichž se odvozují pojmy, jako je svoboda a nutnost, práva a povinnosti, přirozenost a zákony. J. Bárta: Neboť jsme – nejspíše díky kombinaci mnoha vlivů – téma víry a duchovních hodnot téměř zcela odsunuli z veřejného prostoru do privátní sféry našich životů, je poměrně obtížné „vracet“ je zpět „do hry“. Je to o to obtížnější, že již celé generace absolventů nejrůznějších škol jsou vyškoleny v tom, jak správně používat „osvědčené“ metodologie (a je vcelku jedno, jestli jde o metodologie ekonomické, finanční, sociální či sociologické), které nám víceméně „spolehlivě“ umožní ovládat a přetvářet svět. A ani fakt, že se opakovaně ukazuje, že to tak není, nás moc nezviklává v tom, jak rádi a často se k nim obracíme a hledáme v nich oporu. Ostatně, která škola či universita nás dnes učí ptát se na podstatné, hledat a být otevřen výzvám, impulsům a vnuknutím, která tu a tam přijdou a jež nás tu a tam přimějí udělat něco, co nebylo ani předmyšleno, ani naplánováno, a co nám dokonce nepřinese ani žádnou představitelnou hmatatelnou výhodu? My si zkrátka chceme udržovat zdánlivou převahu nad světem a nechceme se vzdát přesvědčení, že ji skutečně máme. Dáváme tedy přednost vědeckým jistotám před nevědeckou nejistotou, neurčitostí a otevřeností. A to i přesto, že nás právě nejpokročilejší 72 věda, kterou je kvantová mechanika, zavedla do oblastí, kde mnohé z dosud platných vědeckých předpokladů neplatí. T. Růžička: Duchovní hodnoty každého člověka si asi neseme už v genech, ale jsou myslím dány hlavně výchovou a určitou tradicí v rodině a zemi, v které žijeme. Osobní zkušenost pak tyto hodnoty může výrazně posouvat a ovlivňovat, ale to nejvíce niterné si neseme od dětství. Nadace (stejně jako další neziskovky) by dnes měly vytvářet podmínky pro prezentování duchovních hodnot, které by se ani nemusely ve veřejnosti významně projevit pro svou zdánlivou okrajovost či nepodstatnost v soudobém systému ekonomické racionality. 5. Jaká je Vaše osobní vize do budoucnosti ve vztahu ke společnosti a k lidským společenstvím v ní? M. Černá: Věřím, že společnost nasycená užíváním si života v blízké budoucnosti bude znovu nacházet zalíbení v duchovních hodnotách. Spoléhám na pozitivní prvky Evropského společenství, které vyzdvihují soudržnost v rodině, v komunitě, v celé společnosti. Vím, že převzít takové postoje je složitější než napodobit výzdobu oken v Rakousku květinami, avšak soudím, že i celé systémy (sociální, právní, ekonomické, gender, životní prostředí) lze přizpůsobit životu ve slušné společnosti, která nás obklopuje. J. Bárta: Souhlasím, že propojení lidí z universit s lidmi z nadací (a posléze i s lidmi ze světa médií) je důležité a může přinést obohacující pohledy na dnešní skutečnost, ale i na naši budoucnost. Důležité však bude, zda si alespoň některé výsledky společné práce najdou cestu do veřejného prostoru, ke studentům apod. Zároveň je nutné, aby docházelo k postupné změně klimatu ve společnosti. A výše zmíněná spolupráce takové změně může – alespoň v malém – pomoci. T. Růžička: Moje osobní vize budoucnosti je z pohledu tématu, kterým se Nadace Partnerství zabývá, tedy životního prostředí, bohužel spíše pesimistická. Degradace životního prostředí je nezadržitelná. Měníme podobu současného světa, který není možné zachránit tak, jak ho známe. Příčinou je podle mého názoru obrovský nárůst lidské populace a existující ekonomický systém, který zákony neumí (nebo nechtějí) korigovat. Co je ale důležité a čemu věřím, je, že člověk se umí přizpůsobit změněným podmínkám a ve společenství s dalšími lidmi dokáže nakonec změnit systém fungování ekonomického modelu, který dnes nepočítá s hodnotou ekosystémů a kvalitou životního prostředí. 6. K jakým změnám by muselo dojít, abychom překonali krizi naší společnosti? M. Černá: Krize naší společnosti je zejména krizí důvěry. Problémy, které vytahují na světlo hromadné sdělovací prostředky, nemají žádný konec, nikdo není potrestán, nikdo není spravedlivě odměněn. Lidé jsou roztrpčeni, na druhé straně se mnozí ve „fíglech“ používaných amorálními individui shlížejí, vědomě či podvědomě je schvalují a sami je napodobují. To by se mělo změnit. Myslím si, že skutečná ekonomická krize, skutečný nedostatek vztahující se i na střední třídy, by způsobil obrat. Nedovedu však posoudit, čeho by bylo zapotřebí, aby se obnovila 73 solidarita se sociálně slabšími, a netroufám si to ani přivolávat (povodně, zemětřesení, tsunami …). J. Bárta: Nemyslím, že je to příliš pesimistické vidění a možná paradoxně nacházím špetku optimismu a naději v tom, co napsal Seneca kolem roku 60: „Na to, že jsou rozvrácené mravy, že vládne ničemnost, že se vztahy mezi lidmi zhoršují a vedou k zločinům všeho druhu, si stěžovali už naši předkové, na to si stěžujeme my, na to si budou stěžovat naši potomci. Avšak tento stav věcí se nemění a nezmění, až na nepatrný pohyb na jednu nebo druhou stranu podobný vlnám, které příliv zanesl dál a odliv zase strhl zpátky ke spodní čáře břehů …. Neřesti nečekají na jednom místě, jsou pohyblivé a nesvorné a zmítají se hned sem, hned tam, vzájemně se honí a jsou zaháněny. A tak tedy musíme o sobě pronášet stále stejný soud – že jsme špatní, že jsme byli špatní a že (nerad to dodávám) budeme špatní“ (O dobrodiních). T. Růžička: Potřebujeme osobnosti, které dokáží ostatním, že se vyplácí nepodvádět, že není nemístné prezentovat své duchovní přesvědčení a že řešení našich problémů nekončí na hranicích našeho státu. A musíme se zbavit závislosti na systému evropských dotací jak třeba v předotovaném zemědělství, tak ve sféře neziskových organizací. Dotace vytváří naši závislost na těchto zdrojích a křiví naše uvažování v tom, že nejsme schopni rozlišit, co je skutečně potřebné a na co je prostě jen možné získat dotaci. 7. Jaká je v těchto dějích role lidí z universit a z nadací? M. Černá: Altruismus, kterého se dovolává většina nadací, je od starověku až do současné společnosti hodnocen jako jedna z nejvyšších lidských kvalit. Podstatné je, že člověk, který jedná nezištně, nesobecky, zároveň neočekává, že bude za své jednání odměněn či oslaven. Postmoderní morálka však tuto tradici zatracuje. V kontextu sjednocení vědy a umění, filosofie a náboženství stírá hranice, které byly po staletí budovány v jednoznačnosti prostoru, času a významu. Místo protikladů se objevuje variabilita, místo znalostí porozumění, místo objektivity subjektivita. Tento mnohoznačný konglomerát pojmů pretenduje na nový filosofický systém, v němž není jistot. Aby university a nadace mohly přispět ke změně paradigmat, je zapotřebí jejich angažovanosti jak při interpretaci a implementaci nově přijímaných pojmů, tak zejména při vytváření pospolitosti, podpoře participativní demokracie, jež mohou svým základním působením otevřeně podepřít. J. Bárta: Propojení lidí z universit a nadací je důležité a potenciálně přínosné zejména v tom ohledu, že by mohlo přispět k tomu, aby i v českém prostředí zakořenila tradice tzv. „think-tanků“, neboli nezávislých institucí, jež primárně pojmenovávají nejrůznější palčivá témata, přispívají k jejich nastolení ve veřejném prostoru, formulují veřejné politiky a předkládají je k veřejné diskusi. První nezávislé think-tanky již v Čechách existují, ale podaří-li se nám napomoci tomu, aby se tento způsob práce prosadil ve větším měřítku, jistě by šlo o důležitý příspěvek ke kvalitě zdejšího života a ke kvalitě zdejší veřejné diskuse. Jsou to totiž právě nejrůznější veřejné politiky (jak na úrovní státu, tak obcí), které mj. zásadním způsobem ovlivňují naše životy a naší budoucnost. 74 T. Růžička: Nadace musí umět reagovat na potřeby společnosti, nesmí se stát institucí samu pro sebe. A kdo jiný může podpořit, kromě ojedinělých mecenášů, nové myšlenkové trendy, nebo naopak připomínat zapomenuté tradice a přístupy? 8. Oč by mělo usilovat dialogické společenství a portál WebDialog? M. Černá: Dialog v původním smyslu znamená dia, „skrze“, a logos, „smysluplné slovo“. Účastníci dialogu, kteří se společně a vzájemně učí, mohou v jeho původním významu zažít obohacení kultury rozhovoru a myšlení. Je též známo, že dialog podporuje procesy změny – jak individuální, tak organizační – na rozličných úrovních a v různých dimenzích. Myslím si, že bez dialogu není demokracie. J. Bárta: O to, aby se lidé z universit a nadací poznali, nahlédli do svých uzavřených světů a hlavně o to, aby je společná práce a témata „zajímala“ a viděli v nich přínos. Jenom pak může spolupráce přežít nesnadné začátky a může dlouhodobě přinášet porozumění a dobré výsledky. T. Růžička: Pro mě osobně může být „dialogické společenství“ důležité pro ujasňování si role nadací v České republice. Jsa pohlcen každodenním řešením problémů a tlačením „naší káry“ dál, chybí mi příležitost pro onen pověstný krok stranou, zastavení se a sebereflexi. Pro společnost jsou takováto fóra či společenství důležitým myšlenkovým zázemím. Prostě nikdy nevíte, kdy se mohou hodit, kdy jim bude dopřáno sluchu. Závěr Co říci na závěr? Z odpovědí představitelů významných nadací vyplývá na jedné straně skepse, vzhledem k vývoji našeho současného světa oprávněná i potřebná, ale na druhé straně i naděje, že aktivnějším propojením a spoluprací lidí z universitního, nadačního, uměleckého a mediálního světa může vzejít dialog a z něho plynoucí reflexe, které přispějí ke zlepšení našeho společného světa nebo alespoň k hledání cesty k tomuto zlepšení. 75 Příloha č. 4: Zadání projektu: Porozumění přítomnému a hledání budoucího V průběhu zpracování studie, které započalo v roce 2007, se projekt Porozumění přítomnému a hledání budoucího posunul do fáze realizace, včetně tvorby vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog. Zadání projektu, které bylo předloženo partnerům projektu, navrženým členům dialogického společenství a potenciálním dárcům, je následující: Název projektu Několik významných českých nadací iniciovalo vznik projektu Porozumění přítomnému a hledání budoucího, v jehož přípravné fázi, probíhající od roku 2009, je postupně tvořeno dialogické společenství lidí z universitního, nadačního, uměleckého a mediálního světa. Hlavní cíl projektu Dialogické společenství se pokusí o společnou analýzu naší přítomnosti a hledání společných vizí do budoucnosti. Za tím účelem vzniká vzdělávací a kulturní portál WebDialog (www.webdialog.cz, uživatelské jméno: webdialog, heslo: cesta), který se stane odborně garantovanou internetovou platformou a na kterém budou shromážděny texty, jež návštěvníkům umožní lepší a hlubší porozumění sobě samým, světu a společnosti. Myšlenkovým východiskem celého projektu je idea celostního vědění, které propojí obory, jako je filosofie, theologie, politologie (politická filosofie a věda), psychologie a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika. K analýze současných problémů a k formulaci témat je nezbytné hledat inspiraci v minulosti, tj. u autorů, kteří se podobnou problematikou již zabývali a podali řešení, jež přináší podněty i dnes. Nepůjde jen o významné autory z vybraných oborů, k analýze budou sloužit i biblické texty, literární texty či umělecká díla. K doporučeným autorům budou v e-knihovně zpracovány anotace, bibliografie a vybrané texty podle možností získání autorských práv. Na odborné studie a e-knihovnu budou navazovat diskusní fóra a e-knihkupectví s antikvariátem. V případě získání dotací z programů EU budou zpracovány i e-learningové vzdělávací programy. Redakční rada portálu WebDialog Redakční rada portálu WebDialog byla ustavena v říjnu 2010. Jejím předsedou je A. Havlíček. Za universitní skupinu jsou členy: V. Němec (filosofie), J. S. Trojan (theologie), J. Jinek (politologie), A. Doležalová (ekonomie), P. Štrach (management). Za nadační skupinu je členkou D. Rýdlová, za uměleckou skupinu E. Černá, za mediální skupinu M. Slezák. Tajemníkem redakční rady je L. Krbec. Projekt je realizován ve spolupráci se společností StringData, s.r.o. (www.stringdata.cz). Cílové skupiny portálu WebDialog Portál WebDialog je určen pro ty, kteří chtějí rozšiřovat své znalosti a hledat celostní přístup ke vzdělání a vzdělanosti. Odborné a obsáhlé texty budou určeny především pro vysokoškolské studenty. Úrovni středoškolských studentů bude přizpůsoben e-learningový vzdělávací program. Specifickou cílovou skupinou jsou neziskové organizace a neformální společenství, která usilují o duchovní změny v naší společnosti. 76 Cíle portálu WebDialog (jednotlivé kapitoly) 1. Dialogické společenství a setkání s osobnostmi Cílem je vytvoření dialogického společenství (70 osobností), které se bude podílet na tvorbě a reflexi portálu WebDialog a které je postupně vytvářeno lidmi z universitního (40 osobností), nadačního, uměleckého a mediálního světa (po 10 osobnostech). Universitní svět je v dialogickém společenství zastoupen filosofy, theology, politology, psychology, sociology, ekonomy a teoretiky managementu a informatiky. V kapitole „Setkání s osobnostmi“ bude mít každá osobnost své osobní stránky, na kterých představí sebe i své dílo a zhodnotí přítomnou situaci naší společnosti a navrhne své vize do budoucnosti zodpovězením následujících otázek: • Jak hodnotíte přítomnou situaci naší společnosti po dvaceti letech od změny politického systému? Jaké jsou nejvážnější problémy této společnosti a v čem spočívají jejich příčiny? • Jaká je vize do budoucnosti, k jakým změnám by mělo v naší společnosti dojít a jaká je v těchto procesech role lidí z universit, nadací a neziskových organizací a lidí z uměleckého a mediálního světa? 2. Porozumění přítomnému a hledání budoucího – analýzy a vize V kapitole „Porozumění přítomnému a hledání budoucího“ se dialogické společenství pokusí společně analyzovat naši přítomnou situaci, pojmenovat nejvážnější problémy či krizové jevy současného člověka a společnosti a identifikovat jejich příčiny. Na základě těchto analýz se budeme snažit formulovat vize do budoucnosti a vyjasnit, jaká v těchto procesech může být role lidí z universit a nadací a lidí z uměleckého a mediálního světa. V modelu celostního vědění se pokusí dialogické společenství o integrovanější přístup k poznání člověka, světa a společnosti v následujících podkapitolách: a. Porozumění přítomnému Cílem je vytvoření společné analýzy naší přítomnosti na základě jednotlivých hodnocení členů dialogického společenství, tj. zpracování kritických analýz, které by mohly lépe rozumět krizím naší společnosti. b. Hledání budoucího Cílem je hledání nových cest a perspektiv do budoucnosti na základě vzájemného dialogu ke společným tématům: Hodnoty a jejich význam pro společnost, Universálnost lidských práv, Svoboda a odpovědnost, Normalita a autentičnost, Komunikace a lidské společenství, Demokracie a kapitalismus, Volný trh a obecný prospěch, Krize a společenské změny. 3. Inspirace minulým Cílem kapitoly „Inspirace minulým“ je zpřehlednit dějiny evropského myšlení a celostního přístupu ke vzdělanosti a vzdělávání v jednotlivých podkapitolách: a. Vybrané obory a autoři V podkapitole „Vybrané obory a autoři“ budou zpracovány charakteristiky jednotlivých oborů (filosofie, theologie, politologie (politická filosofie a věda), psychologie a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika), jejich dějiny a budou doporučeni významní autoři, kteří budou zpracováni v e-knihovně. V roce 2010 byly dokončeny stránky 77 M. Bubera a K. Jasperse a vytvořeny stránky dalších šesti významných osobností: Aristotelés, D. Bonhoeffer, P. Drucker, S. Freud, J. M. Keynes a Platón. b. Bible a víra Cílem podkapitoly „Bible a víra“ je přiblížit biblické dějiny a rozdílné přístupy k pojetí víry a náboženství. Texty Starého a Nového zákona budou přiblíženy prostřednictvím knihy Čtení z bible filosofa J. Sokola. c. Literatura a umění Cílem podkapitoly „Literatura a umění“ je přiblížit dějiny literatury a umění v kontextu dějin evropského myšlení, zejména dialogu mezi uměním a filosofií. Postupně budou zpracovány portály zhruba 100 autorů z oborů literatury, divadla, hudby, výtvarného a filmového umění. 4. E-knihovna Cílem je postupné vytvoření informací zhruba o 300 doporučených autorech z filosofie a vybraných vědních oborů a o 100 autorech z dějin literatury a umění. Ke každému autorovi budou zpracovány anotace (v rozsahu 10–15 stran), bibliografie, primární a sekundární literatura, odkazy na jiné seriózní informační zdroje, audio a video. Podle možností autorských práv budou zpřístupněny vybrané texty či díla. Na e-knihovnu bude navazovat samostatný slovník témat a pojmů. 5. E-learning celostního vědění Cílem je vytvoření e-learningových vzdělávacích programů v systému BeeWiser, které budou navazovat na předcházející texty a e-knihovnu a budou zpracovány ve třech úrovních náročnosti: pro středoškolské studenty, pro vysokoškolské studenty a pro celoživotní vzdělávání odborné veřejnosti. Na e-learningové programy budou navazovat interaktivní programy, zejména pro potřeby neziskových organizací a vzdělávání nadaných dětí. 6. Diskusní fóra – dialog s veřejností Diskusní fóra budou sloužit jak pro odborné diskuse dialogického společenství a dalších odborníků, tak i pro dialog s veřejností. 78 Bibliografie V textu je uváděn připravovaný vzdělávací a kulturní portál WebDialog, jehož adresa je: www.webdialog.cz, uživatelské jméno: webdialog, heslo: cesta. V bibliografii jsou uvedeny pouze texty, z nichž byly použity citace: A. Anzenbacher, Úvod do etiky, Praha 1994. M. Balabán, Hebrejská víra, Praha 1993. M. Balabán, Víra – nebo osud?, Praha 1993. M. Balabán, Tázání po budoucím, Praha 1998. Bible, Ex 3,14, Ex 32, Ž 15,2–5, Mt 5, 3–10, Sk 17, 24–28. M. Blafková, Občanská společnost: spory mezi generalisty, maximalisty a minimalisty, in: www.e-polis.cz, 2008. D. Bonhoeffer, Na cestě k svobodě, Praha 1991. M. Buber, Já a Ty, 1923, Olomouc 1995. G. Durozoi, A. Roussel, Filozofický slovník, Praha 1994. A. Havlíček, Otázka lidských a přirozených práv, in: www.webdialog.cz, 2010. L. Hejdánek, „Budoucnost, ‚nápad‘ a povaha tvorby“, in: Reflexe, č. 22, 2001. L. Hejdánek, Filosofie a víra, Praha 1997. L. Hejdánek, „Hodnota a smrt“, in: Setkání a odstup, Praha 2010. L. Hejdánek, „Kapitoly z filosofické antropologie“, in: Protestant, 1991. L. Hejdánek, Malý úvod do filosofie, 1972 (nepublikovaný text). L. Hejdánek, „Lidská práva a filosofie“, in: Křesťanská revue, 1998, č. 6. L. Hejdánek, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Praha 1999. L. Hejdánek, O potřebě filosofického založení myšlenky lidských práv, 2001 (separát). L. Hejdánek, Problém normality z filosofického hlediska, 1970 (nepublikovaný text). K. Jaspers, Úvod do filosofie, Praha 1996. E. Lévinas, Etika a nekonečno, Praha 1994. F. Nietzsche, „O užitku a škodlivosti historie pro život“, in: Nečasové úvahy, 1872. B. Pascal, Myšlenky, 1662. E. Rádl, Dějiny filosofie, Praha 1932. E. Rádl, Útěcha z filosofie, Praha 1969. T. Sedláček, Ekonomie dobra a zla, Praha 2009. M. Scheler, Formalismus v etice a materiální etika hodnot, 1913. Ostatní podpůrné texty: Disputace s L. Hejdánkem o jeho filosofii nepředmětnosti, in: Reflexe, č. 28, 2006. Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným životem, in: sborník Josef Vavroušek – Na cestě k trvalé udržitelnosti, Nadace Partnerství, 2005. Interaktivní projekt Třetí role vysokých škol a občanská společnost, NROS, 2008. Konference Financování vědy a budoucnost českých nadací, Hlávkova nadace, 2008. Pravidla etického chování nadací, in: www.donorsforum.cz. Zákon o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb. 79 80 Abstrakt Studie Duchovní hodnoty a budoucnost českých nadací vyzývá představitele nadací, aby se zúčastnili dialogu a spolupráce lidí zejména z universitního a nadačního světa. Jako společné a jednotící téma je navrženo hledání duchovních hodnot, jejichž „rozvoj“ je prvním obecně prospěšným cílem nadačního zákona. V první kapitole studie jsou zpřehledněna myšlenková východiska a základní témata činnosti českých nadací. Ve druhé kapitole jsou identifikována významná témata v činnosti vybraných nadací. Z témat jednotlivých nadací je pak vytvořen návrh společných důležitých témat, která by měla být reflektována a diskutována s odborníky především z universitního světa. Ve třetí kapitole je nabídnuta interpretace rozvoje duchovních hodnot, která vychází z pojetí skutečnosti, jež se děje a uskutečňuje v událostech, tedy v neustálých změnách, a má svou předmětnou i nepředmětnou stránku. Duchovní hodnoty jsou pak nepřímým vyjádřením toho, co býti má. Ve čtvrté kapitole je navržen projekt Porozumění přítomnému a hledání budoucího, jehož hlavním cílem je vytvoření dialogického společenství, které umožní dialog a spolupráci lidí z universitního, nadačního, uměleckého a mediálního světa, a vzdělávacího a kulturního portálu WebDialog, který propojí obory, jako je filosofie, theologie, politologie (politická filosofie a věda), psychologie a psychoterapie, sociologie, ekonomie, management a informatika. Realizace projektu a tvorba portálu WebDialog (www.webdialog.cz) byla zahájena v roce 2010. Klíčová slova: Dialog, spolupráce, duchovní hodnoty, odpovědnost, událostné dění jako fiens, ryzí nepředmětnost, nepředmětná skutečnost, nepředmětné výzvy, víra jako niterné dění, reflexe víry, nepřímé vyjádření ryzí nepředmětnosti, e-learning a portál WebDialog. 81 Summary The study titled Spiritual Values and the Future of Czech Foundations invites representatives of foundations to take part in a dialogue and cooperation among people, especially those from universities and foundations. Seeking of spiritual values, the “development” of which is the first beneficiary objective of the Act on Foundations and Endowment Funds, has been proposed as the common and unifying theme. The first chapter of the study provides an overview of the intellectual grounds and basic themes underlying the activities developed by Czech foundations. The second chapter identifies significant topics in the activities performed by selected foundations. These topics then serve as the base for proposals of shared significant topics that should be reflected and discussed especially with experts from universities. The third chapter provides an interpretation of spiritual values development based on the concept of the reality which has been happening and actualizing itself in events, i.e. continuous changes, having its objective and non-objective aspects. Hence, spiritual values are indirect expression of what is to be. The fourth chapter proposes the Understanding the Present and Seeking the Future project, the main objective of which is to create a dialogic community that will enable a dialogue and cooperation among people from the university, foundation, art and media environments, and the WebDialog educational and cultural website designed to intercommunicate such subject fields as philosophy, theology, politics (political philosophy and science), psychology and psychotherapy, sociology, economics, management and informatics. Implementation of the project and development of the WebDialog (www.webdialog.cz) website was started in 2010. Key words: Dialogue, cooperation, spiritual values, responsibility, actualization through events as the fiens, genuine non-objectiveness, non-objective appeals, belief as development of inner events, reflection of belief, indirect expression of genuine nonobjectiveness, e-learning, WebDialog site. 82 Výtahy z oponentských posudků Doc. PhDr. Ing. Antonie Doležalová, Ph.D. „… Autor studie, Lubomír Krbec, se ve své práci odvážně rozhodl spojit zkoumání duchovních hodnot společnosti s otázkou budoucnosti českých nadací. Hlavním cílem jeho studie předložené k oponování je reflexe myšlenkových východisek a poslání nadací jako celku. Avizovaný cíl je základním počinem v oblasti zkoumání českého neziskového světa, které se dosud omezuje buď na popis institucionálně-právního rámce fungování neziskových organizací, nebo jednotlivých typů neziskových organizací. V českém prostředí navíc nestranný pozorovatel nemůže přehlédnout, že toto téma „okupují“ marketingová oddělení (některých) firem. Dát přemýšlení o neziskovém sektoru duchovní rozměr je proto počin velmi inovativní. Koresponduje s dlouhodobým autorovým směřováním, proto jej lze označit i jako lidský postoj. …“ Jiří Bárta „… Oceňuji, že studie vybízí české nadace k reflexi a zároveň je konfrontuje s rolí, kterou mohou – jako nositelé (duchovních) hodnot – sehrávat do budoucna v českém veřejném prostoru. Cenný je také apel na propojení nadací s představiteli universit a mediálního světa a zejména pak skutečnost, že již během přípravy této studie byly zahájeny první aktivity „dialogického společenství“ vznikajícího kolem platformy WebDialog. Příprava studie tedy sehrála roli katalyzátoru a díky tomu byly učiněny první pozitivní kroky na cestě spolupráce a propojování nadací a universit. …“ PhDr. Dagmar Rýdlová, CSc., Prof. Ing. Milan Žák, CSc. (garanti studie) „… studie „Duchovní hodnoty a budoucnost českých nadací“ je nesporně inspirujícím pokusem zachytit významné faktory a události při vzniku neziskových organizací, zejména nadací, po roce 1989 a vyhodnotit myšlenková východiska pro jejich současnou i budoucí činnost. Autor dokládá, že původní cíl, kterým bylo vybudování neziskového sektoru v České republice, je v zásadě splněn. Klíčovým problémem nadací a dalších neziskových organizací je v současnosti reflexe vlastní nadační činnosti a formulování myšlenkových východisek pro její budoucí rozvoj. Vedle filosoficky postulovaného pojetí „duchovních hodnot“, které uvozují činnost nadačního světa již v zákoně o nadacích z roku 1997, se autor pokusil o praktický přínos při řešení tohoto problému vytvořením dialogického společenství WebDialog, osobnostní i internetové platformy pro aktivní spolupráci lidí z universitního, nadačního, uměleckého i mediálního světa. …“ 83 Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 3 I. Nadační svět a naše přítomnost ...................................................................................... 5 1 Vznik nadačního světa po roce 1989 .......................................................................... 5 2 Nadační zákon a Nadační investiční fond ................................................................... 7 3 Pojetí občanské společnosti ....................................................................................... 7 4 Dějinné souvislosti a naše přítomnost ........................................................................ 8 II. Myšlenková východiska vybraných nadací a důležitá témata.....................................11 1 Vybrané nadace a etický kodex českých nadací .......................................................11 2 NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti ........................................................14 3 Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové .................................................................15 4 Nadace VIA ...............................................................................................................17 5 Nadace Charty 77 .....................................................................................................18 6 Nadace OSF Praha ...................................................................................................19 7 Nadace Partnerství....................................................................................................19 8 Vzdělávací nadace Jana Husa ..................................................................................21 9 Důležitá témata v činnosti nadací ..............................................................................21 10 Témata pro dialog s odborníky ................................................................................22 III. Úloha duchovních hodnot a poslání nadací ve společnosti.......................................25 1 Skutečnost jako událostné dění .................................................................................25 2 Reflexe důležitých společenských témat ...................................................................26 3 Nepředmětná skutečnost a duchovní hodnoty ...........................................................27 4 Člověk jako bytost odpovědná a duchovní ................................................................29 5 Duchovní hodnoty jako společné téma dialogu..........................................................30 6 Psychologický a manažerský způsob myšlení ...........................................................31 7 Lidské společenství a organizovaná společnost ........................................................32 8 Poslání nadací ve společnosti ...................................................................................33 IV. Hledání společné cesty do budoucnosti .....................................................................35 1 Spolupráce lidí z universit a z nadací ........................................................................35 2 Projekt: Porozumění přítomnému a hledání budoucího .............................................35 3 Dialogické společenství .............................................................................................36 4 Vzdělávací a kulturní portál WebDialog .....................................................................36 5 Společná témata dialogického společenství ..............................................................39 6 Realizace interaktivních vzdělávacích projektů..........................................................39 7 Komunikační strategie a cílové skupiny .....................................................................41 8 Dialog a spolupráce nadací s veřejností ....................................................................41 Závěr ...................................................................................................................................43 Přílohy .................................................................................................................................45 Příloha č. 1: Duchovní hodnoty a víra ...........................................................................45 1 Myšlení nepředmětné skutečnosti ..........................................................................45 2 Filosofie a víra .......................................................................................................47 3 Víra – odkud a kam? ..............................................................................................50 Příloha č. 2: Zpřehlednění poslání, cílů a programů vybraných nadací .........................53 1 NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti .....................................................53 2 Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové..............................................................55 3 Nadace VIA ...........................................................................................................57 4 Nadace Charty 77 ..................................................................................................59 5 Nadace OSF Praha ...............................................................................................60 6 Nadace Partnerství ................................................................................................64 7 Vzdělávací nadace Jana Husa...............................................................................66 Příloha č. 3: Rozhovory s představiteli nadačního světa ...............................................69 Příloha č. 4: Zadání projektu: Porozumění přítomnému a hledání budoucího ...............76 84 Bibliografie .........................................................................................................................79 Abstrakt ..............................................................................................................................81 Summary .............................................................................................................................82 Výtahy z oponentských posudků ......................................................................................83 85 Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 6/2010 Uspořádal Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 110 00 Praha 1, Vodičkova 17, tel. 224 947 691 (Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových). Obhájeno před radou Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky dne 1. listopadu 2010. Počet výtisků 250. Určeno pouze pro informaci zainteresovaným odborným pracovníkům a institucím. Tisk tiskárna Nakladatelství ČVUT, Zikova 4, 166 36 Praha 6. Dosud vydané studie: 1/1996 2/1996 3/1996 4/1996 5/1996 6/1996 1/1997 2/1997 3/1997 4/1997 5/1997 6/1997 7/1997 8/1997 1/1998 2/1998 3/1998 4/1998 5/1998 6/1998 7/1998 1/1999 2/1999 Ing. Alexej Bálek, CSc.: Problémy sociálně ekonomického vývoje České republiky v období 1996–2006 Mgr. Jana Šetřilová, Dr.: Alois Rašín (vybrané kapitoly) Doc. Dr. Zdislav Šulc, CSc.: Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945–1995 Doc. Ing. Jiří Večerník, CSc.: Změny na trhu práce a v materiálních podmínkách života v České republice v období 1989–1995 Kolektiv autorů za redakce E. Kubů a J. Pátka: Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami (vybrané kapitoly) Doc. JUDr. František Vencovský: Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948 (vybrané kapitoly) Prof. Ing. Lubomír Mlčoch, CSc.: Česká ekonomika a společnost mezi minulostí a budoucností (Institucionální pohled) Doc. Ing. Zbyněk Revenda, CSc., Ing. Petr Dvořák: Analýza systému regulace a dohledu bank v České republice (se zaměřením na pojištění vkladů, věřitele poslední instance a finanční deriváty) Doc. MUDr. Ctibor Drbal, CSc.: Zdravotní stav populace ČR a jeho prognóza jako dominantní determinanta požadavku na systém péče o zdraví Ing. Aleš Müller: Systémový přístup k analýze a tvorbě zdravotnictví (metodologická studie) Prof. JUDr. Jaroslav Krejčí: Demokracie, diktatury, exil. Zkušenost jednoho života Ing. Mgr. Vladimír Tomšík: Příliv zahraničního kapitálu, režim devizového kurzu, vyrovnávací procesy platební bilance a autonomie monetární politiky ČR v letech 1993–1996 Ing. Jiří Havel: Chování subjektů v transformaci Ing. Karel Půlpán, CSc.: Státní dluh habsburské monarchie a jeho osudy v meziválečném období z československého hlediska (Vybrané části) Ing. Mgr. Daniel Krejčí: Teorie endogenních peněz Pavel Hroboň M.S.: Ekonomické hodnocení preventivních zdravotnických programů. Možnosti použití v ČR. PhDr. Eva Křížová: Rovnost ve zdraví (ekvita) v transformovaném zdravotnictví České republiky Stanislav Šaroch: Podcenění kapitálových vstupů při stanovení důchodových daní v ČR Ing. Mgr. Vladimír Tomšík: Transformace ekonomik zemí střední a východní Evropy Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc.: Analýza vývoje, neuralgických bodů a rozvojových příležitostí české sociální politiky po roce 1989 Doc. Ing. Bojka Hamerníková, CSc.: Formování veřejného sektoru v ČR z pohledu veřejných financí Věra Kuchařová, Milan Tuček: Sociálně ekonomické souvislosti rodinného chování mladé generace v České republice Jan Frait, Luboš Komárek: Kapitálové toky a měnové kurzy v globalizované ekonomice 3/1999 1/2000 2/2000 3/2000 4/2000 5/2000 1/2001 2/2001 3/2001 4/2001 5/2001 6/2001 7/2001 1/2002 2/2002 3/2002 4/2002 5/2002 6/2002 7/2002 8/2002 9/2002 10/2002 11/2002 12/2002 1/2003 2/2003 Ing. Markéta Šumpíková: Chování podniků v institucionálně změněných podmínkách Ing. Mgr. Vladimír Tomšík, Ph.D.: Vyrovnávací procesy platební bilance a analýza vývoje zahraničního obchodu České republiky v letech 1993–1998 Ing. Mgr. Martin Lux, Mgr. Pavla Burdová: Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR) Martin Fassmann: Stínová ekonomika I. Prof. Dr. Ing. Jiří Vysušil, CSc.: Koncepce automatizovaného zjišťování údajů pro národní účty a meziodvětvové vztahy Ing. Miroslav Zajíček, M. A. ekonom a energetický analytik: Konkurence v českém plynárenství. Návrh na deregulaci českého plynárenství Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc.: Možnosti řešení současných disproporcí v oblasti sociálních transferů Doc. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc.: Začleňování reemigrantů do hospodářského života v letech 1945–1950 PhDr. Eva Davidová, CSc.: Romové a česká společnost. Hledání domova, porozumění a vzájemného soužití Ing. Viktor Kotlán: Politická ekonomie nezávislosti centrální banky Prof. Ing. Luděk Urban, CSc.: Evropský vnitřní trh a příprava České republiky na začlenění Ing. Leoš Vítek: Daňová politika České republiky. Historický vývoj, současnost a perspektivy zdanění na území ČR s ohledem na integraci českého hospodářství do světového ekonomického společenství Prof. Ing. Bedřich Duchoň, CSc., Ing. Květa Remtová, CSc.: Energie pro malé obce. (1. část: energetické zdroje, technologie a životní prostředí) PhDr. Ing. Antonie Doležalová: Rašín, Engliš a ti druzí. Konfrontace hospodářské politiky a praxe 1. československé republiky ve fiskální a měnové oblasti. Léta 1918–1928 Stanislav Šaroch: Vývoj cen aktiv v ČR. Hospodářský cyklus, konvergence k EU, perspektivy a doporučení pro hospodářskou politiku Jan Frait, Matouš Červenka: Předpoklady a faktory dynamického růstu české ekonomiky ve světle nové teorie a empirie růstu Milan Viturka: Regionálně ekonomické souvislosti procesu integrace ČR do EU Doc. Dr. Zdislav Šulc, CSc.: Vize a skutečnost české transformace. K historii sporů o strategii přechodu k tržní ekonomice 1989–1999 Alena Vančurová: Daňová podpora rodin s dětmi Hana Jírová: Deformace na českém trhu práce Václav Klusoň: Instituce a odpovědnost. K filosofii ekonomické vědy Lucie Cviklová: Rozklad nomenklaturního vlastnictví a postprivatizační proměny formálních a neformálních vztahů na podnikové úrovni Martin Lux: Finanční dostupnost bydlení v ČR a zemích EU Marie Vavrejnová: Distribuce a redistribuce příjmů obyvatelstva ČR v průběhu devadesátých let (vývojové trendy) Lubomír Brokl: Hledání občanské společnosti Marek Loužek: Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik Dan Šťastný: Telekomunikační trh. Promarněná příležitost hospodářské politiky 90. let 3/2003 4/2003 5/2003 6/2003 7/2003 1/2004 2/2004 3/2004 4/2004 5/2004 6/2004 7/2004 8/2004 1/2005 2/2005 3/2005 4/2005 5/2005 6/2005 7/2005 –/2005 1/2006 2/2006 3/2006 4/2006 5/2006 Lubomíra Breňová, Zuzana Džbánková, Marta Nečadová: Změny ekonomického prostředí a jejich dopad na podniky v procesu připojování ČR do EU Martin Fassmann: Stínová ekonomika II (Stínová ekonomika v České republice) Drahomír Jančík, Eduard Kubů: „Arizace“ na úvěr. Příspěvek Kreditanstalt der Deutschen ke germanizaci hospodářského života v „Protektorátu Čechy a Morava“ Ladislav Průša: Reforma veřejné správy a její dopad na systém sociální ochrany obyvatelstva Jana Geršlová: Průmysl a výrobní řemesla v meziválečném Československu ve světle racionalizace a jejich ekonomických a sociálních důsledcích Ctibor Drbal: Naše zdraví a jeho otazníky Pavel Dvořák: Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR Anna Kadeřábková: Strukturální změny české ekonomiky v období transformace Karel Kouba, Ondřej Vychodil, Jitka Roberts: Privatizace bez kapitálu. Zvýšené transakční náklady české transformace Marek Loužek: Rozšiřování EU z pohledu teorie veřejné volby Ivo Pospíšil: Slavistika jako české rodinné stříbro. Tradice, současný stav, výhle dy, návrhy a koncepce Jan Pavel: Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918–1938 Martin Macháček: Česká ekonomie v post-transformační éře: plyneme s hlavním proudem či hledáme vlastní témata výzkumu? Empirická analýza publikací v akademických časopisech Luboš Komárek a kol.: Kurzové aspekty v procesu přistoupení České republiky k eurozóně Pavel Machonin: Česká společnost a sociologické poznání. Problémy společenské transformace a modernizace od konce 60. let 20. do prvních let 21. století. Stručné shrnutí a vybrané kapitoly Zuzana Kučerová: Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy Ilona Bažantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Institucionální pohled Lubomír Mlčoch: Ekonomie důvěry a společného dobra. Česká republika v Evropské unii: pokus o nástin perspektivy Dana Viktorová, Martin Pělucha: Uplatnění a evaluace předvstupní pomoci EU ve venkovských oblastech České republiky v kontextu vývoje zemědělské a venkovské politiky v Evropě Zdeněk R. Nešpor: Sociokulturní kapitál a socioekonomické instituce v zemědělství Antonín Džbánek a kolektiv: Josef Bohuslav Foerster, Život, doba, dílo Tomáš Krabec: Teoretická východiska soutěžní politiky Jiří Novotný: Státní finanční hospodaření v období protektorátu v letech 1939 –1945 Jiří G. K. Ševčík: Šance českého výzkumu a vývoje v EU Roman Horváth: Splňuje Česká republika kritéria teorie optimálních měnových zón k přijetí eura? (Vybrané aspekty) Martin Fassmann: Stínová ekonomika III. Práce na černo a boj proti stínové ekonomice 6/2006 7/2006 8/2006 9/2006 1/2007 2/2007 3/2007 4/2007 1/2008 2/2008 3/2008 4/2008 5/2008 6/2008 7/2008 8/2008 9/2008 1/2009 2/2009 3/2009 4/2009 5/2009 6/2009 7/2009 1/2010 2/2010 3/2010 4/2010 5/2010 Ladislav Průša: Stanovení indikátorů sociální problémovosti jednotlivých regionů v České republice Růžena Vintrová: Historické předpoklady a reálné perspektivy konvergence české ekonomiky k Evropské unii Alena Jaklová: Národnostní a sociálně-ekonomická sebereflexe českých přistěhovalců v čechoamerických periodikách 19. a 20. století Marie Dohnalová: Sociální ekonomika v evropeizaci českého hospodářství Jan Mertl, Helena Vychová: Úloha vzdělání a zdraví v ekonomickém rozvoji. Teoretická analýza a její aplikace v podmínkách ČR Rudolf Zahradník: Laboratorní deník. Zač jsme bojovali Jana Vobecká:Populační vývoj Židů v Čechách v 19. a první třetině 20. století. Společenské a hospodářské souvislosti Milada Polišenská: Antonín Gindely a „evropská dimenze“ jeho díla Zlatuše Komárková, Luboš Komárek: Integrace finančního trhu vybraných nových členských zemí EU s eurozónou Antonie Doležalová: Politické stranictví a ekonomický zájem. Příspěvek ke studiu mechanismů prosazování hospodářských programů a ekonomických zájmů politických stran Lenka Filipová: Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice Ctibor Drbal: Budoucnost zdraví a zdravotnictví Oldřich Dědek: Historie evropské měnové integrace. Od národních měn k euru Lucie Cviklová: Politické a společenské postavení bývalým československých nomenklaturních elit v období tzv. normalizace. Okolnosti jejich rozkladu a vybrané aspekty jejich adaptace Eva Klvačová: Vliv proměn institucionálního rámce EU na konkurenceschopnost české ekonomiky David Prušvic: Fiskální politika, fiskální pravidla a jejich postavení v systému národního hospodářství Marie Vavrejnová: Financování veřejných služeb pro obyvatelstvo a zdroje pro jeho krytí (Vývoj a mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů) Václav Klusoň: Moderní korporace v soudobém kapitalismu Jan Pavel: Veřejné zakázky v České republice Jakub Handrlica: Nezávislé správní orgány Zdislav Šulc: Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomiky. Vzpomínky novináře a ekonoma 1945–1995 Jana Gibarti: Inovační prostředí regionů České republiky Radek Bednařík: Makroekonomické dopady role dolaru v mezinárodním měnovém systému Šárka Laboutková: Prosazování zájmů v EU. Národní a specifické zájmy jako legitimní prostředek ovlivňující tvorbu a rozhodovací procesy hospodářské politiky v Evropské unii Eva Mitchell: Finanční podpora rodin s dětmi v České republice v evropském kontextu Magdaléna Kubečková: Občanství EU a vybrané aspekty jeho vlivu na ČR Štěpánka Korytová-Magstadt: Kde domov můj? Češi a Slováci v USA a jejich vazba k mateřské zemi, 1880–1920 Lucie Česálková: Film před tabulí. Idea školního filmu v prvorepublikovém Československu. Igor Kotlán: Daňové zatížení a struktura daní v ČR ve srovnání s vybranými zeměmi OECD a EU a legislativní změny ve smyslu de lege ferenda
