Želivské ozvěny č. 3/2006

Želivské
ozvěny
Ročník VII. – Číslo 3
říjen 2006
obeczeliv.cz
www.obeczeliv.cz
KLUB JEŘABINY
V polovině července připravili
členové Klubu Jeřabiny v Želivě
první poznávací vycházku do přírody,
nazvanou „Želivský šour, aneb kdo
nešourá s námi, šourá proti nám“.
Turisté, kterých bylo téměř šedesát
(přestože se v klášteře konal jeden
ze sobotních kulturních pořadů),
se vypravili od lávky cestou k Malé
přehradě, pak k elektrárně a odtud
táhlým kopcem až do Vřesníka a zpět
dolů do Želiva na kemp Autoklubu,
kde složili své unavené kosti a mohli
se po namáhavé cestě občerstvit.
Cestou naší krásnou přírodou čekalo
poutníky šest stanovišť se 17
otázkami, které měly doplnit jejich
znalosti o Želivě, Vřesníku i okolí, ale i
fyzickou zdatnost. A tak se chodilo na
chůdách, skákalo v pytli, vyzkoušela
se první pomoc raněnému, hádaly
se předměty v krabici a v cíli ještě
na unavené poutníky čekal žertovný
slalomový běh. Sušenková medaile
byla odměnou pro všechny historicky
první „Želivské šouraly.“ A jak se
šour líbil? Návštěvníci z Prahy nám
napsali: „Velmi pěkný kuriózní nápad
pro dospělé i děti, akce takového
druhu jsou velmi prospěšné. Příště
půjdeme zase.“
Ve druhé polovině srpna připravil
Klub Jeřabiny další „Noční putování
strašidelným lesem“ pro odvážné
dospělé, kteří se cestou lesem u
Malé přehrady mohli (na vlastní
nebezpečí), setkat s 27 nočními
strašidly.
A co „Jeřabiny“ připravily na podzim?
V neděli 15. 10. se od 14 hodin
na kopci u Bolechova uskutečnila
DRAKIÁDA. Soutěžilo se ve 3
kategoriích – „Letec“, „Krasavec“
a „Rozplác“. Zúčastnilo se 25
soutěžících – 14 dětí a 11 dospělých.
Všichni byli oceněni sladkou odměnou
a vítězové kategorií drobnými dárky
a diplomy. Zkřehlí účastníci (kterých
bylo odhadem osmdesát) se ohřívali
u ohýnku, ze kterého voněly pečené
brambory.
A.T.
oyvenzpodzim.indd 1
Základní škola informuje
Albert Einstein: „Vzdělání je to
jediné, co v nás zůstane po tom, co
zapomeneme vše, co jsme se naučili
ve škole.“
Žáci, zaměstnanci školy, rodiče prvňáčků i
pozvaní hosté se sešli 4. září 2006 v tělocvičně
školy, kde byl slavnostně zahájen nový školní rok
2006/2007.
Nový školní rok s sebou přinesl opět několik
změn. Tyto změny se týkají zahájení výuky
cizího jazyka od 3. ročníku /v našem případě
se jedná o anglický jazyk/ a zvýšení počtu
vyučovacích hodin o pět. Více vyučovacích
hodin o jednu mají žáci v ročníku 3., 4., 5., 6. a
9. Většina těchto hodin je věnována anglickému
jazyku, v 6. ročníku byla navýšena matematika
o cvičení z matematiky. Znamená to zároveň, že
poprvé budou mít žáci 5. ročníku také odpolední
vyučování. Do 1. třídy nastoupilo 8 žáků, třem
dětem byla na základě doporučení odložena
povinná školní docházka o jeden rok. Žáci se učí
v devíti ročnících s tímto celkovým počtem hodin
za týden: 20, 22, 24, 25, 26, 29, 30, 31, 32.
Do ročníků druhého stupně jsme zařadili
VOLITELNÉ PŘEDMĚTY:
6. ročník – informatika, cvičení z matematiky
7. ročník – informatika, anglická konverzace,
přírodovědné praktikum
8. ročník – informatika, cvičení z českého
jazyka
9. ročník – informatika, cvičení z matematiky,
anglická konverzace.
Při výběru volitelných předmětů jsme brali v
úvahu to, co je pro děti důležité – znalost práce
na počítači, posílení cizího jazyka, matematiky
a českého jazyka, kde půjde hlavně o kvalitnější
přípravu na přijímací zkoušky. Na náboženství se
letos přihlásilo 7 žáků, což je hranice pro to, aby
bylo náboženství bráno jako nepovinný předmět a
bylo hodnoceno známkou.
Pedagogický sbor tvoří jedenáct učitelů a
vychovatelka školní družiny. Ve složení
pedagogického sboru došlo ke dvěma změnám.
Pracovní poměr ukončila paní učitelka Marie
Vejvodová a na 2. stupeň byl přijat Mgr. Jaromír
Cihlář, který vyučuje zeměpis, přírodopis, dále
matematiku v 5. a tělesnou výchovu ve 3. a 4.
ročníku. Provozní pracovníci a zaměstnanci
školní jídelny pracují ve stejném složení jako
loni.
Škola je otevřena každý den pro dojíždějící žáky
hned po příjezdu autobusu, pro domácí žáky v
7.15 hod. Do školní družiny je přihlášeno 45
žáků. Je otevřena každý den ráno od 6.30 do
7.15 hod. a odpoledne od 11.10 do 16.00 hod.
Chtěla bych upozornit rodiče, že vychovatelka
může uvolnit dítě ze školní družiny jen na
základě písemné omluvenky. Školní jídelna
zajišťuje obědy pro přihlášené žáky ZŠ, svačiny
a obědy pro děti MŠ a dospělé strávníky z řad
zaměstnanců školy. Ve školní jídelně platí stejný
systém odhlašování a přihlašování stravování
jako loni, stejně tak ceny obědů zůstávají zatím
stejné. Pro kontakt se školní jídelnou využívejte
telefonní číslo 565 581 269.
Pro žáky jsme připravili nabídku zájmových
útvarů tak, aby si hlavně zasportovali, protože v
nabitém učebním programu na sport příliš času
nezbývá a dvě hodiny tělesné výchovy týdně
jsou poměrně málo. Žáci si mohli vybrat z těchto
ZÁJMOVÝCH ÚTVARŮ:
aerobik ml. žákyně
Krčilová
aerobik st. žákyně
Krčilová
florbal ml. žáci
Poláková
florbal st.žáci
Strnadová
vybíjená
Decastelová
sportovní hry
Vaněčková
stolní tenis
Nováková
anglický jazyk 1.-2. roč
Trnková
(ostatní ročníky se učí Aj v rámci povinných
předmětů)
německý jazyk
Dolejšová
(jako druhý cizí jazyk v 6. – 9. ročníku).
práce na počítači
Cihlář
(děti 3. –5. ročníku)
výtvarný
Špetlová
zdravotnický
Decastelová
Žáci 3. a 4. ročníku absolvují v jarních měsících
plavecký výcvik v pelhřimovském bazénu –
celkem 10 lekcí po 2 hodinách. Žáci 7. ročníku se
účastní lyžařského výcvikového kurzu společně
se žáky ze ZŠ Lukavec. V průběhu školního roku
budeme vybírat pro děti různé kulturní akce dle
předložených nabídek. Na konci roku pak v rámci
školních výletů budou poznávat různé kouty
naší vlasti. Naší snahou po celý školní rok bude
vést žáky k tomu, aby si uvědomili, že veškerá
práce, kterou udělají navíc /příprava na soutěže,
olympiády apod./ jim umožní získat větší rozhled
a lépe je připraví na vstup do života.
Marie Dolejšová
10/16/06 10:04:25 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
Informace ze zastupitelstva
23. zasedání zastupitelstva se konalo 30. 8. 2006
Prvním věcným bodem jednání bylo projednání hospodaření
obce k 31. 7. 2006. Po projednání jednotlivých položek příjmů
a výdajů bylo konstatováno, že hospodaření probíhá v souladu
s rozpočetem. Schváleno bylo rozpočtové opatření.
Dále se zastupitelstvo zabývalo zprávou místostarosty
o hospodaření v obecních lesích v 1. pololetí 2006. Vzhledem
k mimořádné situaci, která v lesích vznikla v zimních měsících
roku, kdy došlo k polomům, se podstatně mění plán hospodaření.
Bylo rozhodnuto přizvat do dalšího zasedání zastupitelstva
zástupce nájemce, MěSL Pelhřimov, aby podal vysvětlení, jak
bude hospodaření dále probíhat.
Starosta obce podal podrobnou zprávu o postupu na přípravě
výstavby technické vybavenosti pro rodinné domy
v lokalitě u školy. Bylo konstatováno, že větší část pozemků
má obec vykoupenou a zbytek se realizuje. Na celé území bylo
zahájeno územní řízení a do poloviny září bude vydáno územní
rozhodnutí. Proběhlo geometrické zaměření a byly zahájeny
práce na projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení, které
by mělo proběhnout do konce roku. Je předpoklad, že stavební
práce na sítích by měly být zahájeny do konce prvního pololetí
příštího roku a ve stejném termínu by mohly být stavební
pozemky přidělovány jednotlivým zájemcům.
V dalším průběhu zastupitelstvo projednalo některé
pozemkové záležitosti týkající se převodů pozemků a žádosti
o přidělení stavebních parcel a bytů. Schválena byla smlouva
o nájmu nebytových prostor na provozovnu kadeřnictví
s paní Janou Krejčí a smlouva o provedení auditu hospodaření
obce s firmou Tempo s. r. o. a řešeny byly některé organizační
záležitosti.
V diskusi byly řešeny připomínky k zastupitelnosti úředníků na
obecním úřadu a přínos obce z členství v dobrovolných svazcích
a organizacích.
24. zasedání zastupitelstva se konalo 11. 10. 2006
Nejprve zastupitelstvo projednalo
informaci ing. Kodeše, zástupce nájemce
obecních lesů - MěSL Pelhřimov, který se
jednání zúčastnil.
Vzhledem ke kalamitě v zimních
měsících nebylo možné držet se plánu
a došlo jen k nahodilé těžbě – těžbě
polomů, a to hlavně borovic. K tomuto
datu bylo vytěženo 1747 m3 dřeva
z toho 1374 m3 borového. Pro příští
roky nedoporučil obci těžbu v plném
rozsahu, který povoluje desetiletý plán
hospodaření. Poté odpověděl na několik
vznesených dotazů. Zastupitelstvo vzalo
zprávu na vědomí.
Hlavním bodem programu byla zpráva,
která hodnotila práci zastupitelstva a
obecního úřadu ve vol. období 20022006. Byla zhodnocena práce zastupitelů
a účast na jednáních, zapojení komisí
a výborů. Dále činnost organizačních
složek a členství obce ve svazcích a
aktivech.
Část zprávy se zaměřila na hospodaření
obce, rozpočtem prošlo více než 50 mil.
Kč. Celkový současný majetek obce
/aktiva/ se pohybuje okolo 97 mil. Kč
+ 43 mil. Kč lesní majetek.
Obec nemá žádné nesplacené dluhy a
za celé období nebyly obci uděleny žádné
sankce.
Mezi největší investiční akce patřila
dostavba kulturního domu /2 mil. Kč/,
technická vybavenost v Zadním koutě
/3 mil. Kč/ a nové chodníky /3/4 mil.
Kč/. Zrealizovalo se množství drobných
neinvestičních akcí a oprav.
Do hospodaření obce zasáhly i
mimořádné události a živel. pohromy,
celková škoda na majetku činila cca 5
mil. Kč, část byla hrazena z pojistek,
část z dotace od kraje Vysočina a část z
rozpočtu obce.
Úspěšně se dařilo získávat příspěvky
z různých dotačních titulů na investiční i
neinvestiční akce.
Zpráva hodnotila i činnost
příspěvkových organizací, ZŠ a MŠ. Bylo
konstatováno, že tato zařízení jsou na
velice dobré úrovni a nebyly řešeny žádné
závažnější problémy. Problémem stále
zůstává malý počet dětí.
V oblasti bytové politiky a výstavby
došlo ke značným změnám, byla
zrealizována technická vybavenost pro
nové rodinné domy v Zadním koutě a v
současné době se připravuje další lokalita
u školy pro výstavbu nových rodinných
domů /26 parcel/.
Na základě prokázání vlastnictví
přešlo 12 bytů z užívání obce na Kanonii
premonstrátů.
Dále bylo konstatováno, že pro
podnikání v obci nejsou příliš dobré
podmínky /ochranné pásmo Želivky,
vhodné prostory/.
Část zprávy se zabývala oblastí
turistiky a propagace.
Pozornost byla věnována oblasti
odpadového hospodářství a hospodaření s
pitnou vodou. Zde bylo konstatováno, že
do těchto oblastí směřuje velké množství
finančních prostředků a náklady se stále
zvyšují.
Zhodnocena byla spolupráce obce s
různými organizacemi a dobrovolnými
složkami v obci. Jejich činnost je
přínosem pro společenský a kulturní život
v obci.
Ne vše se podařilo podle plánů a představ.
Z různých příčin se protahuje realizace
posílení vodovodu, nedaří se řešit
čistotu ovzduší v zimním období v obci,
problémy činí i stále nevyřešená situace
se zablokovanými církevními pozemky.
Na závěr bylo odkázáno budoucímu
zastupitelstvu dokončit realizaci občanské
vybavenosti rod. domů u školy, provést
rekonstrukci vodovodů a kanalizací a
posílení vodních zdrojů, pokračovat ve
výstavbě chodníků a zlepšit stav místních
komunikací.
V dalším průběhu jednání schválilo
zastupitelstvo návrh na zvýšení
regulovaného nájemného z bytů dle
zákona č. 107/2006 Sb., které může
činit maximálně 2,4%. Zastupitelé se
vyjadřovali většinou ve smyslu, že takový
minimální nárůst přinese jen zvýšenou
administrativu a téměř nepomůže
pronajímatelům při pokrytí nákladů na
údržbu bytů a domů.
Projednány byly rovněž některé
organizační záležitosti.
Na závěr vzhledem k blížícím se
volbám starosta všem zastupitelům
poděkoval za práci v celém volebním
období, popřál hodně zdraví a pohody v
dalším životě a úspěch v nadcházejících
volbách.
2
oyvenzpodzim.indd 2
10/16/06 10:04:26 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
26. mistrovství záchranných psů ČR v Želivě
O víkendu 6.–8. října 2006 se v rekreačním areálu restaurace “U Jerryho“ v Želivě konala významná
kynologická akce.
R
ozhodnutím Svazu záchranných brigád
kynologů ČR byla uspořádáním celé
akce pověřena naše Záchranná
brigáda kynologů kraje Vysočina.
Akce se zúčastnilo dvacet čtyři závodníků
s různými plemeny psů - německý ovčák,
boxer, zlatý retrívr, labrador, flat, australan
a malinois. Nejpočetnější zastoupení měly
jihočeská a ústecká záchranná brigáda.
Vysočina, jako mladá brigáda, své zastoupení
zatím neměla, nominace nám utekla o dvě
místa.
Závodilo se na třech místech, první byla
poslušnost a zvládnutí deseti překážek v
závodě dovednosti v areálu restaurace „U
Jerryho,“ dalším úkolem bylo vyhledání
osoby v areálu starého statku u pily v Želivě a
pak na zámku v Červené Řečici. Tady měl pes
označit a nalézt dvě ukryté (zavalené) osoby
a označit vzorek mrtvého pachu (nahrazeného
tabletou). Pes označuje nález štěkáním
a psovod z jeho chování určuje, nalezl-li
osobu živou či mrtvou. Musí tedy oba tvořit
sehranou dvojici.
Léto ve Vřesníku
A jaký je můj dojem z průběhu mistrovství?
Pro nás jako pořadatele to byla nesmírně
náročná akce, která prověřila kvality našich
členů jak po fyzické, tak i po psychické
stránce. Většinou pracovali perfektně.
Mně osobně pomáhala skoro celá rodina
a moc jim za jejich přístup a podporu
děkuji. O úspěchu celé akce svědčí i slova
spokojenosti z úst zástupců prezidia Svazu
záchranných brigád kynologů ČR.
V sobotu se v hotelu „Na Kocandě“ konal
společenský večer, kde paní Paličková z
Prahy ke všeobecné spokojenosti a veselí
předvedla ukázku tance se psem. Závodníci i
hosté se při hudbě bavili a tančili do pozdních
hodin a přesto ráno nikdo nezmeškal nástup
na závod.
Pan Miloš Vystrčil, hejtman kraje Vysočina
se na akci omluvil, ale slavnostního
zahájení se zúčastnil pan starosta Karel
Chmel a milou návštěvou byli zástupci
Mysliveckého sdružení Želivka, za jejichž
pochopení naší činnosti jim jménem brigády
Tak je po létě, je tu podzim a do skříní
uklízíme plavky a šortky, ale když to vezmu
zpětně, tak si myslím, že léto bylo opravdu
pěkné. Měsíce červen a červenec byly slunečné
a teploty vysoké, no a srpen byl sice deštivý,
ale začaly růst houby. A že jich bylo... Nejprve
samí praváci a postupně babky, pančáci a ti
ostatní. Ten, kdo šel do lesa, tak rozhodně s prázdným košíčkem
nepřišel. V lese to žilo!
Živo je i ve „Škole v přírodě a školní jídelně Vřesník,“ jak se teď
nově jmenuje škola u nás. Zřizovatelem je Magistrát hlavního
města Prahy a vede to tu paní ředitelka Jana Leligdonová. Hlavní
činností stálé školy v přírodě je zajištění výjezdů skupin dětí do
zdravého přírodního prostředí bez přerušení výchovně vzdělávací
práce. Škola je zaměřena na pobyty dětí předškolního věku. Tomu
odpovídá i vybavení školy a okolí. Pobyt zde plní funkci ozdravnou,
rekreační, výchovnou a poznávací. 94% tvoří děti z Prahy, které si s
sebou přivezou dvě učitelky, ale ostatní služby zajistí šest místních
vychovatelek a paní ředitelka. Děti sem jezdí na 7-12 dní a moc se
jim tu líbí, a jak by také ne! Vždyť tu mají čerstvý vzduch, krásnou
přírodu, pestré vybavení školy uvnitř i na zahradě, a hlavně poníky,
na kterých se mohou pod dozorem dospělých projet. Mají tu i hřiště
na míčové hry. Děti se zde učí vnímat a ochraňovat přírodu jako
zdroj zdraví, poučení i odpočinku. Po celý rok sem jezdí převážně
pražské děti, ale 6% tvoří dětské pobytové tábory, většinou
přes léto, s různým zaměřením - zpěváci, sportovci a také děti z
Pelhřimova sem přijíždějí na výlet. Škola v přírodě je moc vděčná
za výbornou spolupráci s obcí, za společné akce, za udržování
Vysočina velmi děkuji. Přišel také kronikář
obce, pan František Melichar, a na slavnostní
vyhodnocení závodu se dostavil starosta
města Humpolce, pan Jiří Kučera.
První místo na 26. mistrovství kynologů
ČR v Želivě získal Mistr sportu pan Kuchta
z Žatce se psem fletem, druhé místo
Hedvika Češková z Českého Krumlova se
stafordšírským teriérem a třetí místo mistr
sportu Jaroslav Sedlák z Českých Budějovic
s australanem. Dále byly uděleny ceny pro
nejstarší účastnici, nejstaršímu psovi a
nejsympatičtější dvojici pán a pes.
Na závěr tohoto náročného závodu chci
poděkovat za pochopení této akce Obci
Želiv, Červené Řečici a správci zámku, všem
podnikatelům a firmám, kteří nám věnovali
drobné dárky a odměny pro závodníky,
restauraci „U Jerryho“ za výborné ubytování
a stravování, vedoucímu hotelu Kocanda za
perfektní zajištění společenského večera s
občerstvením a také členům ZBK Vysočina
za dobrou organizační práci.
Vedoucí ZBK Vysočina Květa Kasalová
komunikace a už se těší na další akce.
Nenudili se ani v „Rekreačním středisku
Želivka,“ kde to přes léto opravdu vřelo.
Začaly jezdit děti na letní tábory a sjížděly
se z různých koutů republiky, z Prahy,
Brna, sportovní oddíl z Kutné Hory, ze
ZŠ Pelhřimov, volejbalisté a basketbalisté
z Humpolce aj. Ale nebyli tu jen oni.
„Elektrárna“ nebo „Éčko,“ jak se domácky Rekreačnímu středisku
Želivka říká, připravovala i firemní akce, a to pro známé firmy, jako
jsou Coca Cola, Bernard, nebo republikové akce VÖLKS BANK,
GE MONEY BANK, TOMMI HOLDING aj. A v září se to tu
opravdu rozjelo, protože se tu sešli členové ČSSD, Jiří Paroubek,
Miloš Zeman, p. Štěch, p. Šling a další. Pilo se a hodovalo, pekly
se selata a nadívané krůty, zábava byla opravdu veselá a naši
politici i lidé kolem se náramně bavili. A co u nás ve Vřesníku?
Turistickou atrakcí je už dva roky bezesporu malý mlýnek pod
místním rybníkem, který vyrobil zdejší pan Ladislav Vrána. Jeho
výroba trvala s přestávkami půl roku, je z pevného dřeva a střecha z
překližky. Voda z rybníka roztáčí nejen pravé mlýnské kolo, ale také
klapající kladívka, která tomu dodávají tu pravou atmosféru. Mlýn
hlídají dva vodníci, Česílko a Zalenáč a dva trpaslíci, kteří řežou
dřevo s fajfkou v puse. Pan Vrána mlýn uvedl do provozu přesně
v den, kdy se naše země stala členem Evropské unie. Přijeďte se
podívat, stojí to opravdu za to! Podzim je pro někoho už blížící se
zima a pro jiného pěkné období padajícího listí s vůní babího léta.
Choďte do přírody a pozorujte ty barevné změny na loukách a na
stromech. Krásný podzim a dobrou náladu Vám všem přeje
Sbor dobrovolných hasičů Vřesník a Lada Vlčková.
3
oyvenzpodzim.indd 3
10/16/06 10:04:26 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
Byla to náš pan ředitel
MILÁ MÁŇO
Vzpomínka na ředitele školy Aloise Zavadila.
V
letošním roce proběhly v Želivě
oslavy 40. výročí otevření nové školy.
K této příležitosti bych si dovolil
připomenout jméno muže, který od samého
počátku stál v čele učitelského sboru.
Alois ZAVADIL se narodil 3. 12. 1914 v
Krasíkovicích, okres Pelhřimov. Asi 23 let učil
na škole v Žirovnici, tam získal titul „Vzorný
učitel.“ V letech 1961 - 1977 byl ředitelem
Základní školy v Želivě, poté odešel do
důchodu.
Po svém příchodu do Želiva v roce 1961 se
ihned účastnil společenského života v obci.
Byl členem a funkcionářem Sokola, Českého
zahrádkářského svazu a Sboru pro občanské
záležitosti.
Nadšený příznivec vesnického sportování
brzy našel cestu k místním hasičům. Členem
organizace se sice nestal, říkal, že už je starý,
získal si ale brzy mezi hasiči mnoho přátel.
Doufám, že i já jsem byl jedním z nich. V té
době jsem byl jednatelem základní organizace
a s panem ředitelem jsem přicházel často do
styku. Pan Alois Zavadil byl veselé, přívětivé
povahy a zúčastňoval se všech akcí, které
hasiči pořádali a na které byl pozván. Bylo jich
dost. Výbor se scházel pravidelně a každého
čtvrt roku se konaly členské schůze. Výroční
schůze bývala slavnostní. Ostatní činnost
spolku byla tak bohatá, že by si vyžádala
samostatnou práci.
Alois Zavadil, jako správný kantor, byl
hudebně nadaný, výborně hrál na housle a
hezky zpíval, takže byl vítaným společníkem
při různých oslavách, narozeninách členů
výboru a podobných příležitostech.
V roce 1982 se podílel na vydání almanachu
k 90. výročí založení hasičského sboru v
Želivě Při té příležitosti byl jako jediný nečlen
organizace odměněn odznakem“ Za příkladnou
práci“ a v roce 1984, u příležitosti jeho 70.
narozenin mu byl udělen titul“Čestný člen
Základní organizace Svazu požární ochrany v
Želivě.“
V následujícím roce, 22. ledna 1985, pan Alois
Zavadil, přítel želivských hasičů, zemřel.
František Melichar
Knihovna Josefa Čapka informuje
V červenci se v knihovně konal turnaj v pexesu, zahrát si přišlo 18
dětí různého věku, vítězkou se stala Šárka Bloudková z Brtné, druhé
místo obsadil Tomáš Bejda a na třetím místě se umístila Veronika Živná.
Vítězové byli odměněni drobnými cenami, ostatní účastníci dostali
alespoň cenu útěchy – bonbón.
Upozornění pro čtenáře, kteří nevracejí knihy včas: S platností do 1.
listopadu 2006 bude vybírán poplatek 10 Kč od čtenářů, kteří vrátí knihy
déle než za tři měsíce od vypůjčení. Podle výpůjčního řádu se knihy
půjčují na jeden měsíc, na požádání lze půjčovní dobu prodloužit.
KaT
Je to už hodně let, co jsem Ti naposledy
psal. To ještě u nás v Brtné byl obecní
rozhlas. Jó, obecní rozhlas jsme tady měli
od začátku padesátých let, to prý ještě
v Želivě chodil bubeník a hlásal noviny.
Ampliony byly na modřínu ve stráni nad
Veletovými a nahoře ve vsi, mikrofon
v knihovně. Ano, taky jsme tady měli
knihovnu, dnes je tam prodejna a modřín
už nestojí. Ale proč Ti to píšu, párkrát se mi
stalo, že se u vás v Želivě konala zajímavá
akce, vyhlášená obecním rozhlasem, která
by mě zajímala, a já se o ní dověděl až po
skončení. To naštve, viď? A tak Ti jen tiše
závidím, jak vždy natahuješ uši při hlášení,
co zajímavého se bude dít. Trochu jsem
přemýšlel, jak to udělat, aby se ty zprávy
dostaly i k nám do Brtné. V minulosti se
snad uvažovalo o znovuvzkříšení rozhlasu
u nás, ale nevím, jak to skončilo. A na co
já, Brteňák - kabrňák, nepřišel. Celá ves
je pokryta bezdrátovým internetem jedné
nejmenované společnosti a snad každá
druhá rodina je již připojena. To víš, rozvoj
nezastavíš. Stačilo by snad málo. Želiv má
šikovného webmastera, asi ne neprávem
získal první místo za nejlepší elektronickou
službu a třetí místo za nejlepší webové
stránky. Představoval bych si to asi
takto: Paní Průšová píše text ke hlášení
na počítači. Přečte ho do éteru, párkrát
klikne a je hotovo. Co to klikání znamená?
Samozřejmě nebude dělat kliky, klikne
myší (počítačovou) a tím rozešle zprávu na
seznam e-mailů těm, kdo o hlášení mají
zájem. Pro lenochy by mohla mít i zvukovou
přílohu, aby efekt byl co nejlepší. Určitě
by to ocenili i želivští. Vždyť ne každý je
při hlášení. Zajisté by tuto službu dobře
ohodnotili i porotci v soutěži o Zlatý erb
2007, jestli se jí obec zúčastní, věřím, že
ano. Potom už jen stačí si doručený email přečíst doma v klidu, nebo kdekoli ve
světě. A na jakou adresu bych chtěl zprávy
posílat? No [email protected]. Tak si
tak říkám, máš-li už, moje milá Máňo, také
svůj e-mail? Že ne? Ani na to nepotřebuješ
mít vlastní počítač. Vždyť u vás v knihovně
internet máte. Hodná paní knihovnice Ti
určitě poradí se založením e-mailu. A když
už tam budeš, určitě si tam pusť DVD
školní akademie 2006, já už to viděl, a
to budeš koukat, jak máme šikovné děti.
Mimochodem, víš co se stalo s modřínem,
na kterém byl amplion? To neuhádneš.
Tesař z něj vyrobil kříž, který už nějaký ten
pátek stojí u rybníka Belák. To je osud, viď!
Tvůj Brteňák – kabrňák
4
oyvenzpodzim.indd 4
10/16/06 10:04:27 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
Tělesná výchova, sport
a brannost
(pokračování).
Branná výchova v tělovýchovných
jednotách, ve škole, v Masarykově letecké
lize (MLL).
Zanedlouho po uchopení moci fašistickou
stranou v sousedním Německu nabyla hrozba
ohrožení samostatnosti ČSR povážlivých
rozměrů a nastala potřeba připravit národ k
obraně. Určité akce v tomto směru podnikala
tehdejší CPO ( civilní protiletecká obrana),
ve škole byla zavedena branná výchova,
děvčata se učila šít roušky proti jedovatým
plynům a chlapci na školní zahradě kopali
protiletecké kryty.
Obě tělocvičné jednoty Sokol a Orel
ustanovily branné kroužky vedené zkušenými
instruktory, bývalými poddůstojníky a
důstojníky čs. armády. Mimo pořadového
výcviku se prováděly různé branné prvky
podle tehdejších možností, v Orle se
například cvičilo s dřevěnými puškami,
přesnými kopiemi armádních zbraní.
Nejaktivnější výcvik probíhal v letech 1936 –
1938. V roce 1936 dokonce několik nadšenců
založilo v Želivě Masarykovu leteckou ligu
ve snaze pomoci urychlit výcvik vojenských
letců. Pro naprostý nedostatek strojů byl
spolek po několika měsících rozpuštěn,
jména zakladatelů sice upadla v zapomenutí,
ale zůstal další příklad odhodlání lidu bránit
republiku proti nastupujícímu fašismu.
1939 –1945 okupace, Kuratorium
Nařízení okupačních úřadů o zastavení
činnosti všech českých a pokrokových spolků
postihlo samozřejmě i obě tělocvičné jednoty
v obci, Sokol a Orel. Pro mládež vymyslel
protektorátní ministr Moravec onu nechvalně
známou náhražku, zvanou „Kuratorium pro
výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.“
Mládež se zase osvědčila tím, že si název
upravila po svém, když ve slově kuratorium
za „r“ přidala „v“ a celkem přiléhavě tak
označila chování většiny vedoucích tohoto
kolaborantského spolku, který sice v obci
jakousi činnost vykazoval, nenašel se však
ani jediný činovník bývalého Sokola nebo
Orla, který by se v této organizaci angažoval.
Po osvobození
Tělocvičné organizace Sokol a Orel obnovily
hned po osvobození Československa Rudou
armádou svou činnost, aniž se ovšem zbavily
starých neduhů – přetahování členů a
nezdravé řevnivosti mezi mládeží.
O složení výboru Orla nemáme věrohodných
zpráv, proto je neuvádím, ustavující schůze
Sokola se konala v srpnu 1945 a byl zvolen
výbor, který v podstatě pracoval až do
sjednocení tělovýchovy. Starosta František
Pliška, řídící učitel ve výslužbě (v roce
1947 odstoupil pro vysoký věk a byl zvolen
Emanuel Koten, správce lihovaru), jednatel
Jaroslav Josef, poštmistr, náčelník František
Chmel ml., dělník, náčelnice Marie Josefová,
v domácnosti, vzdělavatel František Novák,
učitel, a členka výboru Anastázie Nováková,
v domácnosti. Členové Sokola v prvních
poválečných letech (1945 - 1946) zvětšovali
brigádnicky hřiště „na sokolském,“ aby
se na něm mohla hrát kopaná. To se v
plné míře nepodařilo, ani se zde žádný
mistrovský zápas neuskutečnil. Hřiště bylo
stále pro kopanou nevyhovující, navíc se ani
nepodařilo sestavit mužstvo, které by bylo
schopné hrát soutěž.
Na „sokolák“ mám také osobní vzpomínku,
když jsem tam ještě jako kluk chodil hrát
kopanou. Hrálo se obyčejně Želiv proti
Klášteru, nebo proti některé okolní vsi, bez
rozhodčího, záleželo, co kdo uhádal. Kvůli
identifikaci bylo mužstvo buď v tričkách,
nebo bez. Obutí bylo rozmanité, někteří hráli
bosi, jiní ve střevících, jeden náš obránce
měl dokonce vysoké, okované kanady. Po
jedné straně hřiště rostly dvě řady bříz, a tak
se křídelní útočníci proplétali mezi stromy.
Když míč častěji opustil za bránou hrací
plochu a padl do zahrádky, byl majitelkou
domu nemilosrdně propíchnut a hozen zpátky
na hřiště. Tím zápas končil. Ale příště se
hrálo zas a bylo potěšitelné, že někteří, ti
nejlepší si pak zahráli v jiných oddílech v
opravdových soutěžích, jako Josef Hnát a Jiří
Koudelka v Červené Řečici, Vladimír Tichý
v Horní Cerekvi, Vladimír Hrobský byl
rozhodčím II. třídy, byli i další.
Dařilo se přípravám a nácviku na XI.
Sokolský sjezd, které začaly v roce 1947.
Nacvičovalo se na Kocandě a hromadného
vystoupení na Strahově v roce 1948
se zúčastnily dorostenky s cvičitelkou
Jaroslavou Prokůpkovou ve cvičení s
kroužky. Starší muži, Antonín Prokůpek,
Inocenc a Josef Hrůzové s cvičitelem
Jaroslavem Josefem, cvičili s dlouhou tyčí
a v kategorii mladších mužů prostná Jiří
Koudelka. Původně se na slet připravoval s
Karlem Daňkem, ten však musel nastoupit
vojenskou základní službu, tak odjel J.
Koudelka do Prahy sám, zařadil se mezi
cvičence a hromadného vystoupení se přece
zúčastnil. (Pokračování příště).
František Melichar
MILÁ BOŽENKO!
Jak ten čas utíká – už nás zase čeká zima.
Doufejme, že tentokrát bude mírnější než ta
loňská. Snad to ve zdraví nějak přežijeme.
Musím Ti napsat pár řádků, abys věděla,
co je ve Tvé rodné vesničce nového. Když
se tak nad vším zamýšlím, je to všechno
docela jiné, než si to pamatuješ. Želiv
je krásný pouze na jaře, kdy je vše čisté,
upravené a je radost se na domky a
zahrádky dívat. Potom ale začne všechno
brát za své. Polámané lavičky, poházené
lahve, papíry, nedopalky cigaret a hlavně
se začne krást. Odvážný zlodějíček vyplení
za dva dny vysázené květiny u obecního
úřadu. Ztratí se všechny kovové uzávěry
kanalizačního systému, až na jeden a ten
se ztratil o letošní pouti. A nyní Ti musím
napsat o té naší slavné želivské pouti.
Je pěkné udržovat staré zvyky. Sejdou
se celé rodiny, popovídají, zavzpomínají,
navaří se, napeče a je všem dobře. Želiv
je obležen 150 stánky, kde dostaneš vše,
na co jen pomyslíš – jídlo, ošacení, obutí,
květiny, nádobí, koření, proutěný nábytek
atd. Letos nám počasí přálo a o to více
zde bylo lidí, ale i tak zvaných „pobertů“,
kteří kradli a kradli. Ono se sice krade
po celý rok, ale nejvíce o pouti. Někdo
rozbije nové auto, aby ukradl autorádio,
a to v uzavřeném dvoře. Ztratí se jízdní
kolo, sedací souprava před obchodem u
paní Rokoské, slunečník v zahradě hotelu
Kocanda, ale co je nejsmutnější – okrádají
se i naše děti. Loňského roku někdo ukradl
v mateřské školce slunečník, pod kterým
si děti hrály, a letos o pouti to opět nejvíce
odnesla mateřská škola. Někdo se vloupal
dovnitř a ukradl jim počítač. V základní
škole si děti zasadily nové ovocné stromky.
Během několika dní byly všechny pryč. Je
to smutné, Boženko, co Ti píši, ale opravdu
- rok od roku je to horší. Říká se „můj dům,
můj hrad“. Doma se každý snaží mít vše
v pořádku, uspořádané, dvorek i zahrada
přímo nalinkovaná zahradním architektem,
ale co nám doma překáží, hodí se ke
kontejneru a co hůř, třeba i do lesa. Hlavně
že doma je čisto. A nyní si představ den po
pouti, takový nepořádek hned tak neuvidíš.
Lahve, kelímky, mezi křovím dokonce něžné
dámské i pánské prádélko. Snad i člověk
neandrtálský měl ve své jeskyni větší
pořádek. Je ti z toho, Boženko, smutno?
Mně ano! Snad přijde čas, kdy se lidé poučí
a přestanou dělat nepořádek a budou si
vážit prostředí, ve kterém žijí. Měj se dobře,
Boženko, a hlavně věř, že bude lépe.
Zdraví Tě Tvá Máňa.
5
oyvenzpodzim.indd 5
10/16/06 10:04:27 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
Švýcarská anabáze - srpen 2006
Je středa třiadvacátého srpna pět hodin ráno. Před obecním úřadem se
pomalu srocuje hlouček místních obyvatel a vyhlíží příjezd autobusu, který
je odveze do Kiesenu - malebného sídla nedaleko samotných Alp.
S
tejná situace jako před dvěma lety, jen
se odehrává o tři týdny dříve. Mnozí
z vás jistě tuší...ano, správně...právě v
tuto dobu se chystá skupinka věrných z malé
obce na Vysočině na svou dlouhou cestu za
dobrodružstvím.
Cesta autobusem byla tentokrát nezvykle
dlouhá. Měli jsme autobus jiné značky než
obvykle a hned to bylo na našich kostech znát.
Zlatá Karosa! Za zmínku stojí 15,7 km dlouhý
Arlbergský tunel, kterým jsme projížděli.
Na místo jsme dorazili unavení kolem půl
deváté večer. Naši hostitelé nás krátce poté,
co jsme se navzájem pozdravili, uvedli do
prostor místní knihovny, kde nás čekala již
tradiční večeře na přivítanou. Ještě než si nás
hostitelské rodiny “rozebraly”, dozvěděli jsme
se program na následující dny, z něhož bylo
patrné, že se máme opravdu na co těšit.
Večer jsme šli brzy spát, protože hned
následující den jsme vyjížděli z Kiesenu již
v pět hodin ráno. Naším prvním cílem byl
Niederhorn ( 1.950 m n.m.). Přijeli jsme
do zátoky Beatenbuch, nacházející se při
Thunském jezeře, odtud jsme se lanovkou
vydali na vrchol zmiňované hory. Zde jsme
měli příležitost pozorovat místní faunu a floru.
Nejvíce nás zaujali kamzíci a kozorožci, kteří
se tu volně pohybovali, jako švýcarští turisté
po Václavském náměstí. Poskakovali po
skalách s ladností ruských primabalerin a my
nestačili fotografovat.
Ačkoli se zprvu mohl zdát úmysl vyjet do
Alp již tak brzy jakkoli bizarní, později se
ukázalo, že to mělo svůj účel. Východ slunce
v Alpách byl nádherný. Bylo zataženo, po
obloze se proháněly husté dešťové mraky a
skulinami mezi nimi si cestu hledaly sluneční
paprsky, které nepravidelně osvětlovaly
Thunské jezero. Ještě úchvatnější byl pohled
na širé okolí, kterému dominovalo horské
panorama Bernských Alp s dominantou tří
hor - Eiger ( 3.970 m n.m.), Mőnch (4.099 m
n.m.) a Jungfrau (4.158 m n.m). V překladu
tyto tři vrcholy znamenají Eiger – Čert,
Mőnch – Mnich a Jungfrau – Panna. K tomuto
pohoří se vztahuje i pověst, kde Mnich, který
je uprostřed, chrání Pannu před intrikami
Čerta. Kdo však chrání Pannu před intrikami
Mnicha, prameny neuvádí.
Putovali jsme horskou krajinou a kochali
se tamní přírodou. Cestu se nám snažil
znepříjemnit prudký déšť, který se na nás
snesl, ale jeho trvání nebylo dlouhé, a tak
jsme šťastně došli po poměrně náročné 6,5
km dlouhé trase do malebné horské restaurace
Vorsass, kde jsme poobědvali. Po vskutku
vydatném obědě, za který by se nestyděl
ani Otesánek, jsme sjeli lanovkou zpět k
autobusu. Ten nás dopravil do nedaleko ležící
vojenské pevnosti Waldbrand, která je ukryta
právě ve skalním masívu Niederhorn. Její
výstavba započala v roce 1942 a o dva roky
později byla základní stavba hotova. Pevnost
je dlouhá přes 900 m a nachází se v ní celkem
7 dělostřeleckých pozic s kanóny ráže 105
mm, které mají dostřel až 22 km(!). Poslední
cvičné střelby s ostrou municí z této pevnosti
byly provedeny v roce 1958, kdy zkušební
projektily skončily na dně Thunského jezera.
Následující den nás hostitelé vzali na Col du
Pillon (1.546 m n.m.), odkud jsme vyrazili
lanovkou na ledovec Les Diablerets ( 2.971
m n.m.). Ledovec Les Diablerets, jak už sám
název napovídá, se nachází ve francouzsky
mluvícím kantonu Waadt. Jednalo se u
nádherný přírodní úkaz. Když jsme na něm
spočinuli, jakobychom se přemístili časem
o několik měsíců vpřed - do období zimy,
kdy sníh pokryje krajinu bílým závojem.
I zde bylo všude bílo, nejprve dlouho
a příjemně svítilo slunce, poté se hory
ponořily do mlhy, kdy jsme neviděli na krok.
Absolvovali jsme několika set metrů dlouhou
procházku k malému odpočívadlu, odkud
byl krásný pohled do údolí Rhone. Míjeli
jsme sjezdovku, která nebyla zasněžená, a při
pohledu na obrovské balvany, které se na ní
nacházely, se nám ani nechtělo věřit, že se tu v
zimním období prohání tisíce lyžařů-sjezdařů.
Všude kolem se majestátně tyčily skály.
Přímo nad zmiňovanou vyhlídkou ční několik
desítek metrů vysoký skalní masív, který se
působením přírodních vlivů pomalu rozpadá
a do pětadvaceti let by se měla tato ohromná
masa horniny sesunout do údolí Rhone.
Všichni si plnými doušky vychutnávali pobyt
v místech, kam se již nikdy pravděpodobně
nepodívají. Během návratu do Kiesenu jsme
projížděli kantonem Freiburg, který se pyšní
nádhernou krajinou.
Vzhledem k oběma předchozím dnům, kdy
jsme nachodili značné množství kilometrů
v náročném terénu, zvolili naši přátelé na
závěrečný den takový program, během
kterého jsme měli možnost lépe poznat obec
Kiesen a jeho okolí. Prohlédli jsme si místní
školu a některé významné historické budovy.
Šli jsme bosi lesní cestou Hoelzliwald a poté
si nohy myli v potoce. Jednalo se údajně o
jakousi zdravotní stezku, kterou musí všichni
absolvovat pro posílení vlastního zdraví.
Byla to zajímavá zkušenost. Všude tam roste
poměrně hodně hub všeho druhu.
Obešli jsme prakticky celý Kiesen, zpět
jsme se vraceli podél vlakové trati, po které
jezdí vlaky všeho druhu ve směru BernThun. Obědvali jsme ve zdejším Golf Club
Aaretal, který provozuje místní elitní golfista
Rolf Stalder se svou ženou Katjou StalderLustenberger. Po obědě nás čekalo příjemné
překvapení v podobě lekce golfu.
Večer se však neúprosně blížil a s ním i konec
naší švýcarské anabáze. V 18 hodin jsme se
všichni shromáždili před obecním úřadem,
kde oba starostové páni Ernst Nussbaum a
Karel Chmel společně zasadili strom našeho
společného přátelství, který naši přátelé
obdrželi od svých želivských soukmenovců
při loňské návštěvě Želiva. Oba starostové
vyslovili přání, aby strom i naše společné
přátelství vzkvétalo a rozvětvovalo se. Po
společném přípitku jsme se všichni (vč.
našich hostitelů) přemístili do tělocvičny,
kde jsme absolvovali kulturní program na
rouzloučenou. Pohostili nás svými i mořskými
specialitami, poté se předávaly dary a dostalo
se i na hudbu a tanec. Všude byla pohoda a
o tu nám “spřáteleným dobrodruhům” šlo
především...:-)
V neděli sedmadvacátého srpna v sedm
hodin ráno byl naplánovaný náš návrat domů.
Poděkovali jsme přátelům za vynikající
program, který pro nás připravili, a rozloučili
jsme se. A opět máme o příjemnou starost
navíc, totiž vymyslet něco, na co i naši
švýcarští přátelé budou rádi vzpomínat.
Nebude to jednoduché, ale všichni věříme,
že se toho opět zhostíme dokonale. Máme na
to jeden rok a čas kvapem letí. Tak za rok na
viděnou!
L &M
6
oyvenzpodzim.indd 6
10/16/06 10:04:27 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
Poslední hodiny Karla Havlíčka Borovského
Velký spisovatel a také poslanec v říšském sněmu za Humpolecko
J
ednička a šestka na konci letopočtu sehrály v životě Karla
Havlíčka Borovského významnou roli: narodil se 21. října
1821 – tedy před 185 lety, v roce 1851 /155 let/ byl deportován
za mrazivého počasí do Brixenu. S podlomeným zdravím se v
roce 1855 vrací do vlasti a o rok později – 29. července 1856 /tedy
před 150 lety/ v Praze umírá. Ve věku pouhých pětatřiceti let.
Byl významným českým žurnalistou, satirikem a také politikem.
Za humpolecký okres byl zvolen do říšského sněmu. Významné
výročí jeho úmrtí si Havlíčkobrodští připomenou velkou výstavou,
která byla otevřena v říjnu a potrvá až do konce roku.
V roce 2003 vydala Tiskárna Havlíčkův Brod knihu Františka
Drašara, nazvanou „Karel Havlíček Borovský na Vysočině“. Z
ní přinášíme úryvek ze závěrečné kapitoly „Smrt velkého syna
vlasti“, kdy u jeho lůžka dlela posluhovačka Anna Vedralová:
„Ve čtvrtek to bylo. Žehlila jsem u Jarošů prádlo. Byla jsem doma
sama, neboť jsem před několika dny vypravila pana Jaroše do
Vídně. Už se pomalu stmívalo, dostala jsem žízeň, vzala džbánek
a šla na dvůr pro vodu. Tu pojednou vidím Dr. Podlipského a pana
Sýkoru. Vedli Havlíčka, který šel nejistě a vyhlížel špatně. Šla jsem
jim naproti. Havlíček s námahou podal mi ruku, podíval se na mne
a silným hlasem řekl: Pozdrav Bůh, Anna! Pan doktor Podlipský
se divil, kterak Havlíček mne zná a já mu povídám: Jak by neznal,
vždyť jsem u pan bratra uklízela a posluhovala. Vedli jsme ho
nahoru do pokoje, ale Havlíček ani nepromluvil. Byl zasmušilý.
Doktor Podlipský ho nutil, aby se svlékl a ulehl do postele, ale on
nechtěl. Stál jadko socha. Když po chvilce všichni – až na Havlíčka
– vyšli ven, pravil mi pan doktor starostlivě: kuchařko, on s námi
cestou nemluvil a vyrazil u fiakru okno – je snad, chudák, popleten.
Dejte pozor, aby nevyskočil oknem. Projevila jsem hned starost, že
nevím, co si sama s takovým nemocným počnu, kdyby k něčemu
snad došlo, vždyť bych ho sama neudržela.
Havlíček se dal konečně mocí pohnout, aby ulehl do postele, ale
byl velmi rozčílený a všechno kolem sebe trhal. Potom usnul.
Když po chvíli jsem šla za ním do pokoje, přišla jsem na příčinu,
proč mluvil zmatené řeči. Našla jsem na stolku útržek papírku, kde
napsal: Dali mi prášky na spaní a vzal jsem dva. Nepomohly. Vzal
jsem je všechny najednou – snad usnu. Když se probudil, nemluvil
a já jsem došla pro led a
přikládala na horká prsa
obklady. Ale ty vždycky
strhl a zahodil. Nic moc
nemluvil. Oči jeho byly
dobré – nikdy mi neublížil.
Pak si ale stěžoval na
lékaře, že prý by jej vodou
ulili. Každou noc krátko
prospal, volal mne, abych
se na něho nehněvala. Vzal
mne za ruku a přál si, abych
si sedla k němu blíž a říkal
s úsměvem: Neboj se mne,
Anna, já nebudu už mluvit
hlouposti. Po chvíli se však
odmlčel a smutně zíral do
prázdna... Skoro nic nejedl
a chvílemi ze spaní plakal.
V sobotu jsem šla pro
P. Františka Řezáče, který
bydlel na Hradčanech, aby
přišel Havlíčka zaopatřit.
Když jsem se vrátila,
Havlíček na chvíli vstal
a žádal čerstvou vodu k
umytí chtěl se na neděli
převléci. Jakmile jsem ho
obsloužila a přestlala mu
postel, došla jsem dolů k
paní domácí a požádala
ji o talířek zavařených
třešní, na něž dostal chuť.
Snědl jich asi patnáct a vyzval mne znovu, abych k němu usedla.
Přivedli mu k posteli milovanou dceru Zdeňku, ale Karel ji
nepoznal...Také bratr František přijel do Prahy a když viděl, že
bratrova života je namále, rozloučil se s ním slovy: Karle, co
vzkážeš mamince? – Neodpověděl, pouze se na něho zadíval
bolestivým pohledem a prudce mu stiskl ruku tak, že bratr nemohl
z jeho křečovitého stisku se vysmeknout. František rychle odjel do
Brodu, aby Karlovu maminku přivezl. Tam však zastihla je zpráva,
ze Karel Havlíček 29. července dodýchal. Oba ihned přijeli do
Prahy.“
Alena Vedralová dále vzpomíná i na
přípravy slavného pohřbu:
„Bratr p. Náprstka od Halámků chystal svíce, rakev a všechno,
čeho bylo zapotřebí. Potom se sešli pánové Dr. Podlipský, Sýkora,
Jaroš a myslím ještě i další, aby zemřelého oblékli. Havlíčka
v rakvi přišlo navštívit mnoho velkých pánů, jako i později na
pohřeb. Mezi nimi Riegra a Palackého jsem dobře poznala. Přišla
k rakvi též paní vysoká, černě oděná, mně neznámá. Položila
k rakvi trnovou korunu. Zadívala se krátce na mrtvého a ihned
odešla. Na chodbě pak položila hlavu na zeď a v nářku promluvila:
Snad se narodí člověk, který tohle všechno pomstí. Po chvíli
dovrávorala na pavlač, opřela se o zábradlí a dlouho hořce plakala.
Později jsem se dozvěděla, že to byla Božena Němcová. „ Anna
Vedralová se narodila 18. dubna 1824 ve Smolenicích u Příbrami.
Od svých 13 let byla služebnou či chůvou v několika rodinách
na Vysočině, např. u hajného Pekárka na haberském panství, ale
nejvíce v rodině Havlíčkových. Provdala se za rolníka Petra Vajse
do Křížek u Malé Skály na Jablonecku. Zde jí nikdo neoslovil jinak
než tetička Vajsová. Byla dobrou hospodyní a velmi oblíbenou
a váženou občankou v celém maloskalském okolí. O Havlíčkovi
často vyprávěla, ještě více na něj vzpomínala. V dvaaosmdesáti se
rozhodla, že při Havlíčkových oslavách v roce 1906 navštíví Prahu.
Pomodlila se na Olšanském hřbitově u hrobu svého bývalého
pána. Hned se jí vybavila vzpomínka, jak sem byla poslána p.
Jarošem, aby kameníkovi ukázala hrob, kam má umístit desku.
Přišel i Náprstek a přinesl pod pláštěm posmrtnou masku, kterou
musel ukrýt, poněvadž úřady po ní pátraly. Opět – jako tenkrát – se
usedavě rozplakala...
Zemřela 5. června 1914 ve věku 92 let. Pochována je na
jenišovickém hřbitově na Jablonecku.
-zfal-
7
oyvenzpodzim.indd 7
10/16/06 10:04:28 AM
Ročník VII. – Číslo 3
ŘÍJEN 2006
Želivské ozvěny
ZLODĚJ VE ŠKOLCE
Začátek nového školního roku zpříjemňuje
dětem radostné čekání na pouť, děti jsou
dychtivé nových zážitků z kolotočů a
zábavných atrakcí. Doma se pečou koláče,
cukroví a děti samozřejmě pomáhají. Po
víkendu pak přicházejí do školičky plné
dojmů a ukazují kamarádům nové hračky.
Letošní sváteční pouťová nálada byla v
pondělí narušena nepříjemnou událostí.
Šokem pro ředitelku a zaměstnance
byla rozbitá stěna, která spojuje třídu
„koťátek“ a ředitelnu. Rozšklebený otvor
stěny, ozdobený veselými obrázky, hlásil
vniknutí zloděje, který nám ukradl naši
chloubu – nový počítač, na který jsme si
ušetřili z letního pronájmu budovy. Děti
se tak setkaly s návštěvou policistů, kteří
vyšetřovali okolnosti krádeže. I to je pro ně
poučné a patří to k životu. Kam spěje naše
společnost, když se zloděj nezastaví ani
před domem, ve kterém si hrají malé děti?
S našimi dětmi jsme vyjádřili pohrdání
nad takovým jednáním hloupého člověka.
Počítač mu určitě radost dělat nebude. A
děti mu přejí, aby potkával takové lidi jako
je on sám a aby ho také někdo okradl. Není
to hezké přání, ale je zcela pochopitelné.
Květa Kasalová
Podzimní čas v TJ Sokol Želiv
Bohužel, musíme zahájit smutnou zprávou
V
září opustil naše řady , ve věku 50ti
let, dlouholetý aktivní sportovec,
později funkcionář, kamarád, pan
Jan Radil. Byl členem TJ Sokol Želiv již od
žákovských let. Jeho sportem číslo jedna
byl lední hokej. Svým přístupem ke sportu,
vitalitou a optimismem se stal vzorem pro
ostatní. Bez ohledu na čas a svůj zdravotní
stav pracoval do poslední chvíle na přestavbě
sportovního areálu. V našich srdcích a
vzpomínkách zůstane nesmazatelně zapsán
navždy. Čest jeho památce.
Dne 8.7.2006 se konal IV. ročník turnaje
v kopané o Putovní pohár Memoriálu Jiřího
Sochůrka . Turnaje se zúčastnily týmy:
Rovnost Budíkov – účastník I A třídy kraje
Vysočina, TJ Dálnice Speřice – účastník 1A
třídy kraje Vysočina, TJ Sokol Senožaty –
účastník II. třídy OP, TJ Sokol Želiv – účastník
III. třídy OP.
Domníváme se , že tato sportovní akce
se vydařila, a všichni, jak samotní aktéři,
tak diváci, zde strávili příjemné odpoledne.
Vítězem se již počtvrté stalo mužstvo Dálnice
Speřice. Další týmy se umístily v tomto
pořadí: Rovnost Budíkov, Sokol Senožaty
a Sokol Želiv. Určitou nevýhodou je, že
Jubilea
Marie Svobodová, Lískovice
Jana Líblová, Želiv
Marie Vytisková, Želiv
Marie Křikavová, Želiv
Jan Behina, Želiv
Ludmila Příhodová, Miletín
Josef Průša, Želiv
Václav Švéda, Želiv
60
60
70
70
70
75
80
95
V souladu se zákonem o ochraně osobních údajů
uvádíme ty jubilanty, kteří k uveřejnění dali souhlas.
v tomto období jsou dovolené a mužstva
nejsou kompletní, nicméně se domníváme,
že na sportovní úrovni této akce se to
zásadně neprojevuje. Velký dík patří všem
pořadatelům z řad členů TJ Sokol Želiv.
V měsíci srpnu byly zahájeny soutěže okresu
Pelhřimov. Přihlášeny jsou naše 3 týmy :
A mužstvo, B – mužstvo a tým dorostu. A
tým je v současnosti na 3. místě a udržuje
kontakt s možností postupu. Potvrzuje
se, že špička ve III. třídě je vyrovnaná a
každé zaváhání může mít velký dopad při
závěrečném účtování. Týmy B a dorostu
zatím hledají svou tvář a herní projev. Stále
se projevuje herní nezkušenost a nevyzrálost
výkonů.
Přeji nám všem hodně krásných a
prosluněných podzimních dnů.
Sportu zdar a fotbalu zvlášť.
Za TJ Sokol Želiv – ing. Dolejš Jaromír
PŘIJĎTE SE POBAVIT
a to v sobotu 21. října 2006
do sálu kulturního domu v Želivě,
kde od 20 hodin začíná
HAVELSKÁ POSVÍCENSKÁ
ZÁBAVA.
Pořádá ji pro Vás výbor Sdružení
rodičů a přátel dětí a školy při
Základní škole Želiv.
K tanci i poslechu bude hrát již dobře
známá kapela VYSOČINKA.
Vstupenky je možné zakoupit
v předprodeji u paní Karáskové
v prodejně Smíšené zboží za 70 Kč,
na místě bude vstupné 80 Kč.
Těšíme se na Vaši účast!
Lada Vlčková.
PODZIM
Je tu podzim,padá listí,
fouká vítr, vzduch se čistí.
Slunce hřeje, ale nepálí,
vše sleduje hezky zpovzdálí.
Kouká na nás, na lidičky,
i na stromy, jak mění barvičky.
Opalovací krémy dáme už do
krabičky,
místo slunečníku vytáhneme
hrabičky.
Sklidíme vše, co zimu nesnese
a připravíme se na podzimní
deprese...
Želivské ozvěny vydává Obecní úřad
v Želivě. IČO:249483
Náklad 330ks. Vychází čtvrtletně.
Řídí redakční rada ve složení: Dana
Nováková, Anděla Tomanová, Karel
Chmel, Michael Líbl,
grafická úprava: René Decastelo
Zapsáno do evidence MK ČR E 10244
Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9.,
10.12.2006 Náměty ke zveřejnění
zasílejte na mail [email protected]
OZNÁMENÍ
Dcera Magda oznamuje přátelům
a známým, že její maminka, paní
Magdalena Vacková–Moláčková,
zemřela 24. září 2006 v Liberci.
Alena Moranová
PROČ
Proč přes pobledlou tvář
měl smutku stín,
proč jenom, proč,
to už se nedovím.
A v očích slabá zář
však vzniká,
proč jenom, proč,
mi nikdo neříká.
Zas bude sám,
jak dříve byl,
proč jenom, proč,
a o čem snil?
Co říci mám,
už není vše, jak dosud,
proč jenom, proč?
Snad je to osud.
8
oyvenzpodzim.indd 8
10/16/06 10:04:29 AM