03. - Airsoft team Kardaška

No03.qxd
30.10.2003
20:07
StrÆnka 1
AIRSOFT
č a s o p i s
p r o
v š e c h n y
p ř í z n i v c e
a i r s o f t u
Kluby
Tropic Lightning Club
Det Alpha 7th Platoon Seal
Team 2
Recenze
Colt M-16 VN
H&K Mk. 23 SOCOM
Desert Eagle
Akce
Airsoft session 2003
Výstroj
BlackHawk Industries
Novinky
Colt M733
Beretta M93
32
stran
čtení
ročník I.
číslo 3
červen/červenec 2003
cena 50Kč/70Sk
No03.qxd
30.10.2003
20:07
StrÆnka 3
obsah
ÚVOD
Ahoj!
Dostalo se vám do rukou již třetí číslo Airsoftu a při této příležitosti jsem byl požádán
napsat nějakou ktátkou předmluvu. Moji dva redakční kolegové už přispěli, takže teď
je řada na mě.
Musím říct, že všechny nás dost překvapilo, mě tedy určitě, že jste nás po vydání prvních dvou čísel nelynčovali, nebo minimálně na nás neposlali „ostrou partu“. Možná se
ptáte proč. Hned to vysvětlím. Občas slýchám názor, že si časopis děláme pro sebe,
a že nás de fakto nezajímá, co byste chtěli vy, čtenáři, v časopise vidět a číst. To je
samozřejmě naprosto správný názor a je skvělé, že tolik lidí k němu dospělo tak rychle. Ukazuje to totiž na vysoce nadprůměrnou inteligenci v řadách airsoftové veřejnosti. Což je jedině dobře.
Na druhou stranu, co byste chtěli. Pokud redakce stráví několik psychotických večerů, nebo víkendů v „mém“ doupěti, lehce se stane, že sebelepší nápad a úmysl nabere poněkud jiný rozměr, než jsme původně zamýšleli. Zpravidla články vybíráme tak,
aby se v nich psalo pokud možno o nás, abychom k nim mohli pokud možno umisťovat svoje fotografie (co možná největší) a hlavně, aby ze článků bylo naprosto jasné, že
naše jednotky jsou v airsoftu ty „nej“. Jednou dokonce jednoho nejmenovaného člena
redakce napadlo, že bychom měli za každé slovo nejlepší, nejrychlejší, nejtvrdší a
nejdelší umisťovat iniciály MTJ (do dneška nevim, co to znamená). Jindy zase, že
bychom měli každé podstatné jméno nahradit slovem Riggs, což samozřejmě nemá
nic společného s plukovníkem od bývalých GSG9. Takže nás samotné už dvakrát překvapilo jak hezký časopis jsme si to vlastně ke své potěše vytvořili, a doufáme, že tentokráte se nám to opět podaří. I když se ze všech sil snažíme (hlavně naše technika),
aby písmena byla nečitelná, obrázky neostré a nejasné. Ale pokud jste si již během
předchozích čísel stihli zvyknout, tak vás asi v tomhle „díle“ Airsoftu nic nepřekvapí.
Takže co nejmíň nemilých překvapení v Airsoftu i airsoftu vám všem přeje
„psycho“ Witus
OBSAH
Úvod
3
Obsah AIRSOFTu č.3
3
25th Inf. Div. - Tropic Lightning Club (Praha)
4
Det Alpha 7 th Platoon Seal Team 2
6
Historie války ve Vietnamu
8
Co nosíme s sebou 25th Inf. Div. + Det Alpha 7 th Platoon Seal Team 2
Recenze - Colt M-16
10 - 11
12
Recenze - H&K Mk. 23 SOCOM
14 - 15
Akce - Kampaň Iron Fist, operace Alexej
16 - 17
Akce - Airsoft session 2003
18
Akce - Operace Šelmberk II
19
Upgrade - APS - 2
20 - 21
Novinky
26
Ruční palné zbraně US Army + encyklopedie
27
Airsoft a paragrafy
28
3
No03.qxd
30.10.2003
20:08
StrÆnka 4
kluby
TROPICKÝ BLESK Z PRAHY
Pro ty, kdo o nás ještě nikdy neslyšeli a neví, co si pod naším názvem
představit, v krátkosti nastíním zájmový okruh našeho klubu. Zajímáme
se o dvacátou pátou pěší divizi U.S. Army Tropic lightning na přelomu
šedesátých a sedmdesátých let. Zejména o její působení ve válce ve
Vietnamu a samozřejmě o vše, co s tím souvisí. Výstrojí počínaje a
dobovou hudbou konče.
Klub byl oficiálně založen v létě 1998. Jeho členy byli v té době Jan
Šmídek, Viktor Matas, Marek Pech, Martin Buzek a Michal Šulc, který
celé skupině velel.
V zimě 1998 přibyla do řad jednotky i má maličkost. V té době se právě
dávaly dohromady seznamy povinné výstroje a uniforem a začaly se formovat základy stanov
klubu. Na jaře 1999 se
uskutečnilo první výroční
výjezdní zasedání. Stalo
se tak na chalupě rodičů
Michala Šulce. Náš
maličkatý čínský parlament zde do dlouhých
nočních hodin dolaďoval
jednotlivé for mulace
článků právě ve zmiňovaných stanovách klubu.
Pamatuji si, že někteří
z nás bojovali o jednotlivá slova, proto ten příměr k parlamentu. Mít
stanovy klubu jsme
považovali za jakýsi
základní kámen, bez
něhož bychom nemohli
existovat. Vždyť každý
stát má přeci svojí ústavu, na kterou je patřičně hrdý. Dále jsme dohodli jednotlivé součásti povinné výstroje, jejich počty a vyjasnili si, co ano
a co ne. Během léta 1999 se k nám připojili další dva vietnamožrouti.
Jan Kupec a Daniel Vágner (Kolín, Plaňany). V té době se už na našich
akcích a pravidelných slezinách téměř nevyskytoval Honza Šmídek
a jeho členství v klubu bylo s jeho souhlasem ukončeno. Na podzim
1999 naše řady opustil Michal Šulc a na přelomu jara a léta 2000 totéž
učinil Martin Buzek. Díky Janu Kupcovi jsme začátkem léta 2001 „draftovali“ Tomáše Třešňáka (Kolín), který do té doby jezdil modernovou
USMC. První akce, které se s námi záhy zůčastnil byla Bahna 2001.
Tentýž rok se k nám dále připojil Ondřej Surový a Marek Salák, kteří
bohužel, během následujícího roku naší jednotku zase opustili. V té
době nás bylo celkem osm. Zdálo se, že jsme jednotka s poměrně
solidní základnou. Z Marka Pecha se stal čestný člen, což znamená, že
v současné době máme šest stálých členů.
Až do podzimu 2001 jsme de fakto jezdili s nefunkčními, nebo téměř
nefunkčními manuálními klony pušek M16. Sám za sebe můžu říci, že
ani nevím od jakých firem to byly kvéry. Jezdili jsme většinou na akce
nebojového charakteru. Nacvičovali jsme spíš krytí jednotlivých úseků,
zakopávání, maskování, zacházení s výstrojí a jejími doplňky a podobně.
Toto „mezidobí“ poskytlo čas na shánění chybějících výstrojových součástí, zejména členům, kteří přišli později, nebo měli trošku hlouběji do
kapsy než ostatní. Šlo nám samozřejmě o to, abychom na akce s dalšími jednotkami nejezdili jako „požárníci“, ale aby všechno bylo tak jak má
být. Tady bych trochu odbočil a chtěl říci něco o naší výstroji.
Považujeme se za klub s vysokým výstrojovým standardem a snažíme se
„dělat Vietnam“ ortodoxně. Ano, existují i lidé, nebo skupiny, které jsou
„ortodoxnější“. Řekl bych, že se řídíme heslem (když to řeknu trochu
vulgárně): „Co není košer, nesmí být vidět“. Jsou mezi námi jednotlivci,
kteří „syslí“ do skříně a snaží se rozšiřovat svojí sbírku seč jim síly stačí.
4
Na druhou stranu jsou lidé, kteří mají věci na ježdění a jeden dva kusy
do foroty pro strejčka „Příhodu“. Ale ani ve své ortodoxnosti nejsme
úplně důslední. Pokud seženeme výstrojový doplněk nebo součást uniformy, používané US ARMY ve Vietnamu, a je kupříkladu datován až po
skončení války, tak nikdo z nás asi nemá problém po něm sáhnout.
Zvláště pokud je to nějaký nedostatkový kus. Samozřejmě, když máme
možnost si vybrat, dáme přednost kouskům ročníkovým. Toliko odbočka o výstroji.
Když v roce 2001 otevřela I. Airsoftová prodejna s možností nákupu
zbraní na splátky, neváhali jsem ani chvíli a začali jsme horečně přezbrojovat. Sezónu 2002 jsme začínali už kompletně „električtí“ s puškami M16.
Kromě airsof tových
akcí a akcí bojového
charakteru se též aktivně účastníme i akcí společenských. Dost často
jsme i jejich organizátory. Kdo by nepamatoval
sérii 60’s párty v Běštíně
a jednu velmi povedenou v Černošicích...
Nepravidelně pomáháme s organizací, vždy
aspoň část klubu, dětských dnů v Kolíně a folkových festivalů na
Kmochově ostrově tamtéž. Všechny tyto akce
mají za úkol pozvednout
morálku a upevnit vztahy
v jednotce. Díky tomu
poznáváme i další lidi kolem airsoftu a v „military“ světě. V roce 2001
jsme vstoupili do CASA a na straně teroristů / žoldnéřů jsme se aktivně
podíleli na celoroční kampani Iron Fist. Během toho jednoho roku jsme
navázali kontakty s mnoha dalšími jednotkami a začali jsme úzce spolupracovat se 173rd Abn. Bde., 25th ID „Nam Ghosts“, 1st Avn. Bde.
a Navy Sea Bees. To nám ovšem nikterak nebrání v tom, abychom
občas vyrazili jenom sami na nějakou tu „pěší tůru“ a jen tak bez nepřátel i spojenců procvičit a utužit rychle se vytrácející znalosti a dovednosti.
Text: Witus
Foto: Kosák
No03.qxd
30.10.2003
20:08
StrÆnka 5
vzor
25th INFANTRY DIVISION
V roce 1872 stanul generál major John M. Schofield na pobřeží
Havaje, aby zhodnotil vojenský potenciál přístavů na Oahu. Nalezl dva
skvělé přístavy ve středním Pacifiku, vzdálené od sebe jen 6 mil.
Generál Schofield, nyní velící generál armády, přesvědčil Kongres, že
Havaj je životně důležitá pro obranu Spojených států. Havajské ostrovy
byly anektovány jako americké teritorium v srpnu téhož roku a o čtyři dny
později 1,300 příslušníků 1. Newyorského dobrovolnického pěšího
pluku a 3. prapor 2. Dobrovolnického stavebního Regimentu
Spojených států přistálo blízko Diamond Head, aby zde zřídili první
vojenskou základnu.
Schofieldova kasárna byla postavena jedenáct let poté, aby zajišťovala základnu pro armádní mobilní obranu ostrova. Schofiled, který byl
zpočátku jen jednoduchým kempem, se brzy stal plně vybavenou vojenskou základnou.
S počátkem 1. světové války opustily 2 pěší a 1 jízdní a dělostřelecký
regiment, nyní dislokované v Schofieldu, ostrovy, aby zaujaly pozice
v zákopech Evropy. Nakonec Havajská národní garda převzala obranu
Oahu a Schofield byl používán jako důstojnický výcvikový tábor.
Konec války nastínil vznik toho, co se nakonec stalo 25. pěší divizí
USA. Dva pěší pluky, 33. a 44. (nyní 21.) přijely na ostrovy. 27. pluk
dorazil z Orientu. Tři pluky polního dělostřelectva připluly, stejně jako
3. ženijní oddíl, z Manily. Divize byla zformována 28. února 1924 pod
velením Brigádního generála Josepha E. Kuhna.
Druhá světová válka
Divize byla znovu aktivována 21. října 1941. Hlavní složkou staronové
divize se stala 24. pěší divize. 24. pěší divize, regimenty 25.pěší divize
a brigáda polního dělostřelectva zformovaly jádro nové 25. pěší divize.
O děvet týdnů později zaútočili Japonci na Pearl Harbor a 25. vstoupila
do 2. světové války.
Gualdalcanal
Rok po napadení Havaje vedl generálmajor J. Lawton Collins divizi na
Šalamounovy ostrovy, aby posílila ostatní armádní jednotky a ulehčila
Námořním pěšákům. Přítomnost a bojové schopnosti 25. výrazně ovlivnily převahu Spojených států. Rychlost, se kterou divize plnila svěřené
úkoly, jí vysloužila přezdívku „Tropický blesk“.
27. pluk „Wolfhounds“ a 35. „Cacti“ se prodíraly vpřed skrz hustou
džungli a vyháněli nepřítele z jeho pevností. Divize se zmocnila částí
Kokumbury, poté se zúčastnila postupu k mysu Esperance na severozápadním pobřeží ostrova. V několika krátkých týdnech „Wolfhounds“
zničili silné nepřátelské uskupení a 14. srpna pluk obsadil Bairoko
Harbor. 35. „Cacti“ obsadil ostrov Vella Lavella na severu a 2 pluky odjely na odpočinek na Nový Zéland. Po roce válčení v džungli si odpočinek
zasloužily.
Kampaň na Filipínách
Divize byla poté přemístěna na Novou Kaledonii, aby se připravila na
invazi na Filipíny. 11. ledna 1945 se divize pod velením generála
Charlese L. Mullinse, nalodila na výsadková plavidla a vyplula k pobřeží
Luzonu. Přistála v oblasti u San Fabian a vydala se napříč Luzonskou
Centrální plošinou, aby zničila nepřátelské síly u Binolanu. Během
rychlého pronásledování obsadila Umingan, Lupas a San Jose, ničíce
japonské tankové síly u Luzonu.
Okupace Japonska
Bombardování Hirošimy a Nagasaki předem zamezilo plánu na invazi
do Japonska. Namísto toho zaujala 25. pěší místo v rámci okupačních
sil, krátce po kapitulaci Japonska. Pro muže z 25. se stalo charakteristickým to, že vždy dokázali to, co se od nich očekávalo. V míru, stejně
jako ve válce, 25. vložila své srdce do práce. V průběhu 57 měsíční
cesty do Japonska byla divize odpovědná za péči o válečné uprchlíky
a bezdomovce. 27. pluk „Wolfhounds“ a 8. dělostřelecký pluk
„Automatic Eight“ založily v Osace sirotčinec pro válečné sirotky. Muži
podporovali sirotčinec tak svědomitě, že se brzy stal jedním z nejlepších
v Orientu.
Korea
5. července 1950 byla divize opět povolána do boje a „Tropic
Lightning“ opět rychle zareagoval. Po urychleném nalodění, přistáli na
korejských březích za méně než dva dny.
Když divize přijela, situace byla značně zoufalá a části 25. byly v těžkých bojích už od 9. července. S koncem měsíce byli muži 25. rozmístěni podél severozápadního lomu Pusanského perimetru.
V srpnu generál Walton H. Walker varujíce všechny polní velitele
v Koreji odvelel 25. pěší divizi do 140 kilometrů dlouhého jihozápadního sektoru, aby ho hlídala proti možným nepřátelským průnikům do
Masanu, které mohly znamenat ztrátu Pusanu a zničení amerických
pozic.
Jak komunisté začali utahovat smyčku, „Wolfhoundi“ se stáhli zpět
a byli připraveni bránit jakýkoli sektor, který by se ocitl v bezprostředním
nebezpečí. Nakonec porazili nepřítele u Chinju Gap a zatlačili jej zpět,
když pronikl liniemi 24. pěší divize poblíž Yong Sanu a zastavili jej na přístupech k Taegu.
V půlce září divize zahájila operaci ke znovudobytí tzv. „Battle
Mountain“. S vidinou ukončení války do Vánoc, 25. obnovila postup
k Yalu, ale masový útok čínské armády zintenzivnil boje. Operace
„Thunderbolt“ byla zahájena v únoru a zúčastněné jednotky způsobily
nepříteli maximální možné ztráty.
Po stabilizaci frontové linie, bylo úkolem divize udržovat kontakt
s nepřítelem, zjistit a eliminovat všechny výpady. V květnu 1953 byla
divize odvelena s úkolem střežit Soul. Ačkoli po více jak rok zde probíhaly jen omezené boje, 28. května zahájil nepřítel všeobecný útok na
Soul. Divize udržela své pozice a útok byl odražen, síla útoku byla absorbována 14. pěším plukem „Golden Dragons“. Úspěšná obrana Soulu
před postupujícím nepřítelem vynesla divizi její 2. prezidentskou citaci
prezidenta Korejské republiky.
Během Korejské války se divize zůčastnila deseti kampaní. Se 13 návrhy na udělení Medaile cti, se divize stala nejvyznamenanější divizí celé
války.
Vietnam
Během operace „Blue Light“, největšího hromadného přesunu jednotek v historii, přesunula 25. pěší divize 4000 vojáků a 9000 tun materiálu během 25 dní do severozápadního sektoru jižního Vietnamu. Do
výborně opevněné a vybavené enklávy, ze které mohla divize operovat.
2. brigáda, dislokovaná v Cu Chi, stálamezi Viet Congem v Kambodži
i v Saigonu, sídle vlády jižního Vietnamu a hlavním objektem útoku.
3. brigáda, úderný svaz, v Pleiku zaznamenala historický úspěch když
vyčistila Viet Congem kontrolovanou dálnici č. 19. Ta umožňovala přesun životně důležitého materiálu.
V lednu a únoru 1968, na vietnamský nový rok Tet, porušil Viet Cong
příměří a vrhnul všechny své síly do dramatického pokusu znovu získat
území a vliv, které na nich Američané dobyli. Divize se rychle přesunula
do cesty nepřátelskému útoku. Zastavila ho a zahájila protiútok. Během
léta 1968 se nepřítel stáhl do svých útočišť v Kambodži a na sever od
města Tay Ninh.
Když přišel další útok, byl divizí odražen zpět. 1. brigáda zničila útočné
jednotky nepřítele u Tay Ninh a FSB Buell. Přesunula se přes gumovníkové plantáže u Ben Cui a zatlačila nepřítele zpět. Vojáci NVA znovu zaútočili na 1. brigádu u Ben Cui a znovu byly s velkými ztrátami odraženi.
20. září zlikvidovala divize zbytky osmi pluků NVA stahujících se z bojů a
zajala přes 2000 nepřátel.
V prosinci 1970 se divize začala stahovat zpět na svou domovskou
základnu na Havaii.
Za války získali její příslušníci celkem 22 medailí cti a tímto se stala
druhou nejčastěji vyznamenanou divizí této války.
Text: Cherry
5
No03.qxd
30.10.2003
20:08
StrÆnka 6
kluby
Det Alpha 7th Platoon Seal Team 2
Prvopočátky existence Vrchlabského Seal Teamu sahají do roku
1996, kdy zakládající členové počali s přestřelkami v místním lesíku.
Tehdy se střílelo, alespoň u nás, výhradně manuálními zbraněmi a automatické zbraňe byly výsadou několika podnikatelů, či jinak těžce vydělávajícíh. My jsme v té době všichni byli školou povinní a proto připadaly v úvahu pouze manuální pušky firmy Accademy a to někdy i z druhé
ruky. Tehdy naše skupina bojovala s jednotkou místních specialistů,
kteří byli se svými dvěma elektrikami a nespočtem manuálních zbraní
v nepoměrné výhodě co se palebné síly týče. Bojovalo se tvrdě a po
mnohých bitvách se nám postupně počínalo dařit obracet výsledky na
svoji stranu. V té době jsem byl přijat k jednotce i já. Rozdíl mezi námi
a výše zmíněněným uskupením byl v tom, že jsme pravidelně trénovali
taktiku a i jinak upevňovali vztahy mezi členy jednotky. Výsledkem bylo,
že jsme zaznamenávali úspěchy ve střetech s místními protivníky.
Přibližně o půl roku
později jsme získali
kontakt na 7th special
forces z nedalekého
Trutnova. Slovo dalo
slovo a došlo k prvním bojům na
Trutnovském
„Ruském Hrobě“.
První setkání s novým
protivníkem nás zdatně usadilo. V té době
již plně automatickými
zbraněmi vybavená
skupina nás předčila
jak palebnou silou,
tak výstrojí, ale hlavně
a to především taktikou boje. Tímto byly
vytyčeny nové mety
a stanoven nelehký
úkol dostat se a lespoň na úroveň onoho
protivníka, né-li jej
předčit. Hlavním
úspěchem bylo, že
tito nás přijali coby rovnocenné protivníky. Po této akci se naše aktivity
v oblasti Trutnova prudce zvýšily a společná setkání s 7th special forces
se stala naším „denním chlebem“. Během těchto na vítěztví chudých
časů jsme začali získávat poloautomatické a automatické zbraně a nadále trénovali taktiku. Postupně též přibývali noví členové a náš tým nabýval pevných základů a pevného uskupení. Dalo to práci, ale první úspěchy se dostavily. Dařilo se nám s „Trutnováky“ držet krok a někdy i vítězit. Začali jsme vyjíždět na akce v rámci severních a východních Čech,
navštěvovali jsme Hradec Králové, Jaroměř, Liberec a jiná pozoruhodná
místa. Na tomto místě bych chtěl vzpomenout Drsnou Akci s ibereckou aliancí, kde jsme zjistili, zač jsou toho „plastové tyče“, a pětidenní
operaci na Trutnovsku, kde probíhala skutečná válka a každý si cenil
života nade vše. Tyto akce nám daly asi nejvíce ponaučení a zkušeností. Opravdová zkouška ohněm nás však teprve čekala a to v podání
manévrů v okolí Máchova jezera roku 1997. Tam jsme se prvně setkali
s lidmi, co reprezentovali, jak jsme říkali „první ligu“. První setkání se slzným plynem, dýmovnicemi a výbuškami nás ohromilo. Do té doby nikdo
z nás netušil, že lze něco takového provozovat i ve světě Airsoftu, ale byli
jsme mladí nadšení a tak jsme do toho šli po hlavě. Postupem následu-
6
jících let jsme získávali stále více kontaktů a rozvíjeli svoji činnost i směrem na Moravu.
Prvním našim setkáním s jednotkou z krajin moravských byla operace
s Det Alpha 9th Platoon Seal Team Two. Tato jednotka nás v mnohém
inspirovala a opět byly stanoveny nelehké úkoly, to se psal rok 1998. Od
té doby jsme se úzce specializovali na bojové operace jednotek Seals
ve Vietnamské válce. Začalo období, kdy jsme začali shánět vyloženě
dobovou výstroj, redukovat výzbroj na zbraně používané ve Vietnamu.
Souběžně s tím jsme začali jezdit na akce více na Moravu, kde jsme
poznali mnoho jednotek zabývajících se též Vietnamem a začali s nimi
spolupracovat. Na těchto akcích nám byli protivníkem zejména soudobé
specielní jednotky jako Rangers, SAS, Sovětští výsadkáři a další. Při
čemž výše zmínění Rangers byli a jsou protivníkem vskutku elitním.
V současné době
se náš počet ustálil
na čísle 10, do bojových akcí vyrážíme
však ve 4 až 8 lidech.
Takto jezdíme výhradně operace spadající
do období války ve
Vietnamu. V oblibě
máme zejména operace na Moravě
a jiné, v nichž se
odráží skutečný zájem
lidí o Vietnamský konflikt. Naše mise se
skládají
zejména
z průzkumné činnosti
a rychlých operativních zásahů proti
m e n š í m s ku p i n á m
nepřátel opevněním,
či technice. V tomto
nám jsou podporou
především pěší jednotky a průzkumné
týmy od ruzných složek námořnictva
a armády spojených
států amerických.
Zde bych chtěl
vyzdvihnout 1st Infantry division, která nám již v mnohém pomohla a to
i případech, kdy šlo vážně do tuhého. Též úzce spolupracujeme s Det
Alpha 9th Platoon Seal Team Two z Brna, jimž vděčíme skutečně za
mnoho poznatků zejména v oboru vycházkových uniforem a operací
Sealů v deltě řeky Mekong. V roce 2000 jsme posvětili naši činnost
zformováním klubu vojenské historie a jeho následnou registrací.
Musím říci, že skrze airsoft naše jednotka vznikla a v oblasti airsoftových a kcí se dodnes pohybuje, ale neděláme to jen kvůli strělbě 6 mm
projektily, spíš ptroto, že je pro nás airsoft vítanou pomůcku při realizaci specielních operací a z toho vyplývajících úkolů. Osobně to cítím tak,
že taktika boje a přesvědčení je důležitější, než přestřelka v neděli odpoledne v nějaké budově jen tak pro radost. Tento přístup neodsuzuji, ale
není to náš styl. Závěrem bych chtěl poděkovat lidem ze 7th special forces z Trutnova, bez jejichž podpory v době našich začátků by jsme se
nedostali tam co jsme dnes. Doufám, že se někdy setkáme v boji, protože se domnívám, že nejlepší presentace jednotky je v bojové akci.
Chcete-li se o nás dozvědět více tak zde je adresa na náš web:
http://mujweb.cz/kultura/seal.
Text: Will, Foto: archiv autora
No03.qxd
30.10.2003
20:08
StrÆnka 7
vzor
USN SEAL TEAMS VE VIETNAMU
Historie speciální jednotky U. S. NAVY spadá do roku 1961. Tehdy si
americký prezident J. F. Kennedy uvědomil nutnost vytvořit speciální
jednotku v rámci námořnictva,která by splňovala požadavky na nový typ
vedení války. Po celém světě se rozmáhal partyzánský způsob boje.
Jednotka měla účinně bojovat v jakékoli situaci. U. S. NAVY již takovou
podobnou jednotku měla. Byly jí slavné podvodní demoliční týmy
UDT (underwater demolition teams), které se proslavily hlavně v Koreji.
Jednalo se hlavně o průzkum nepřátelských pláží a ničení podvodních
překážek a min, které by mohly ohrozit vylodění spojeneckých jednotek.
Jejich vybavení se skládalo jen z páru ploutví, potapěčských brýlí, pískových plavek a nože. Tělo měli pomalované zelenou a černou barvou,
aby splývali s podvodní vegetací. Odtud název žabí muži. Jejich výcvik
byl jeden z nejtvrdších na světě a jejich styl boje byl příkladem pro nově
vznikající jednotku. Po návratu Taylorovy komise z Jižního Vietnamu
Kennedy požadoval vytvoření nové jednotky co nejdříve, protože si uvědomoval možnost amerického zapojení ve Vietnamu. Proto 1. a 8. ledna
1962 prezident odsouhlasil vytvoření dvou speciálních jednotek. SEAL
Teamu One, který měl operovat v Tichém oceanu a SEAL Teamu Two
pro Atlantický oceán. Jméno SEAL je složeninou třech živlů (SEa, Air,
Land), v nichž měla nová jednotka operovat. Znakem pro jednotky SEAL
se stal Trident (Orel, kotva, trojzubec a pistole). V každém týmu bylo 10
důstojníků, 10 poddůstojníků a zbytek tvořili námořníci, kteří právě
dokončili výcvik UDT. Většina můžů, tvořících novou jednotku, pocházela z UDT-21. Členové nové jednotky prodělali výcvik vedení nekonvenční války ve Fort Braggu v severní Kalifornii. Dále výcvik přežití
(163 hodin) a vedení boje v džungli v Panamě. Dále výsedkový kurz a
výcvik se zbraněmi všeho druhu.
První čety SEAL přijeli do Danangu v roce 1962. Zde vytvořily Mobile
Training Teams (MTT). Každý team se skládal ze 7-10 členů a vykonával
trénink a velení jihovietnamských Biet Hai, námořního a pobřežního personálu. MTT zahrnoval základy ze SEAL Team One a Two. První bojový
oddíl SEAL byl oddíl Golf utvořený z ST1, a byl dislokován na námořní
základně Nha Be (provincie Gia Dinh, jihovýchodně od Saigonu). Další
důležité oddíly ve Vietnamu byly: Alpha, Bravo, Echo a Golf. Oddíl Golf
se skládal z ST1 a základní operační zónou byla Rung Sat. Oddíl Alpha
utvořený z ST2 byl sesterskou jednotkou oddílu Golf a byl dislokován
v Binh Thuy na řece Bassac. Oddíl Bravo kontroloval jihovietnamské
jednotky PRU (Provisional Reconnaissance Units). Oddíl Echo měl
základnu v Danangu a patřil pod SOG (Studies and Observation Group)
operující pod rozkazem MACV (Military Assistance Command Vietnam).
V roce 63 již bylo ve Vietnamu 12000 amerických poradců a počet
členů SEAL jako poradců se zvyšoval. Následujícího roku vzniklo
v Jižním Vietnamu několik týmů LDNN (Lien Doc Nguoi Nhai), což byla
vietnamská obdoba amerických SEAL.
V roce 1968 byli již úspěšně zabydleni ve Vietnamu, v deltě Mekongu
a ve speciální zóně Rung Sat, blízko Saigonu. Jednotky SEAL vyvinuli
taktiku, která fungovala a přinesla dobré výsledky. Hlavní ofenzíva Tet
vedená vojskem z Hanoje a Vietcongem z jihu byla označena jako bod
zlomu. Tato událost však neměla vliv na jednotky SEAL, které po čtyři
roky pokračovaly ve svých operacích. Americká vláda byla přesvědčena,
že vítězství ve válce je nemožné a jediným řešením bylo stažení jednotek
z konfliktu. Rok 1968 byl rok bojových akcí jednotek SEAL, které provedly stovky léček, průzkumných a tajných misí.
Během druhé poloviny roku 1968 námořní vrchní velitelství rozhodlo
zapojit jednotky SEAL do programu PRU (Provinciál Reconnaissance
Unit). Jednotka PRU se skládala z místních rekrutů, kteří znali místní
terén a nenáviděli Vietcong. Tento program měl úspěch, třebaže počet
příslušníků SEAL v těchto jednotkách byl neobyčejně malý.
V lednu roku 68 zahájil sever mohutnou ofenzivu TET. Jednu chvíli byla
četa SEAL postavená v městě Chau Doc proti 4000 příslušníků
Vietcongu.
V roce 69 se začala mohutná vietnamizace amerických jednotek. Ani
jednotky SEAL se ji nevyhnuly a počet Američanů v četách se začal snižovat. Jednotky SEAL dál podnikaly akce proti Vietcongu a NVA. Často
se jednalo o tajné operace „přes plot“, kdy SEAL podnikali tajné akce
v Kambodži a Laosu, kde měl nepřítel základny a výcvikové tábory.
SEAL byli oblečeni a vyzbrojeni jako příslušníci Vietcongu, jelikož bylo
nutné skrýt americkou vojenskou angažovanost v těchto zemích. Byli to
velice úspěšné akce.
Vietcong přezdíval SEAL jako „muže se zelenými tvářemi“ a vypsal na
jejich hlavy vysoké odměny. Měl ze SEAL velký a oprávněný respekt.
Během vietnamské kampaně SEAL získalí 3 Medal of Honour, 3 Navy
Cross medal, 50 silver star medal, 400 bronze star a 3500 Navy commendation medal. Asi 48 SEALů padlo ve Vietnamu a jejich těla se vrátila zpět do vlasti. To kontrastuje s 2500 pohřešovanými Američany.
Celkem vzato se SEALové účastnili 88 záchranných misi k osvobození
amerických válečných zajatců. Celkově bylo osvobozeno 252 vězňů. To
představovalo 48 % všech osvobozených zajatců během války. Za celou
dobu války se nepodařilo zachránit ani jednoho amerického zajatce
drženého Vietcongem. Oficiálně SEALové zabili 580 příslušníků
Vietcongu a pravděpodobně dalších 300 mají na svědomí. Celkový
počet uskutečněných mísí překračuje číslo 4000. Ve skutečnosti je jich
mnohem více, nejsou totiž vzaty v úvahu mise kdy SEALové působili jako
poradci PRU.
Výstroj a výzbroj.
Dá se říci, že SEALs používali cokoli, co jim mohlo přinést úspěch.
SEAL Team Two obržel jako první nové AR-15/M-16 často doplněnou
granátometem XM-148, později pak M-203, samozřejmě pak standardní M-79 a jeho upravenou třírannou opakovací verzi. Další zbraně třeba
CAR-15 s. m. g., XM-177 E1 a E2. Dále to byly licenčně vyráběné G3
A3 pod označením T233, ukořistěné AK-47, útočné pušky Stoner 63 a
čínské pušky vz. 56, samopaly Carl Gustav mod. 45 bez nebo s tlumičem, S&W M76, M10 M11 INGRAM, greese gun M3, atd.
Kulomety zastupovala upravená M60. Úprava spočívala ve zkrácení
hlavně, odstranění nožiček, odstranění mířidel a často byla pažba nahrazena jen hliníkovým víčkem. Nejpopulárnější byl ale kulomet
Stoner M63 A1 a jeho pozdější verze Mark 23. Mohl nést buben na
150 ran nebo schránku na 110 ran. Často až 5 mužů ze 7 neslo na akci
Stoner.
Pistole používali Colt M-1911A1 ráže 11, 43 mm na 7 nábojů a v menším množství belgický Browning HP ráže 9 mm na 13 nábojů. Mezi speciální modely patřily pistole High Standart Model B a Ruger Mk. II, střílející sportovním nábojem .22LR. Oba typy byly s integrovaným tlumičem. Kromě těchto „sportovních“ pistolí určených nejen k likvidaci hlídacích psů (odtud pochází slangový název Hush Pupp, čili „utišovač štěňátek“) bylo v roce 1968 pro Navy SEAL vyrobeno okolo 300 kusů
pistolí Mk. 22 Mod. O. Byl to Smith & Wesson M-39 s prodlouženou
hlavní k namontování tlumiče Mk. 3 Mod. 30, zbraň střílela podzvukovou
municí 9 mm.
Brokovnice hlavně Ithaca M-37 na 5 ran, ale používané byly také
Remington M-870, Winchester M-12 a Stevens M-77E.
Nůž K-Bar Mark 2 nebo Gerber, plastová pouta na jedno použití,
páska Duck tape, reaktivní střelu M72 LAW, všechny druhy granátů,
radiostanice PRC-25 a 77, injekce morfia na uklidnění zajatců a v neposlední ředě zeměřovač pro noční vidění PVS2 starlight scope.
Populární Tiger stripe, ERDL, černá VC pyžama, maskáče Duckhunter
a různé kombinace těchto maskáčů, modré Levi's jeans, často i jiné
civilní oblečení. Na hlavách často kloboučky bonnie hat, šátek nebo
maskovaný baret. Na nohou Jungle boot, corálové boty (plavecká obuv
jednotek UDT pro pohyb na korálových atolech). Vietnemské gumové
sandále tzv „Hočiminky“, pointmani často bez bot.
Text:
7
No03.qxd
30.10.2003
20:09
StrÆnka 8
historie
HISTORIE VÁLKY VE VIETNAMU
Na počátku druhé světové války byla Francouzská Indočína dobyta a
obsazena vojsky Japonského císařství. Japonci zde velmi záhy zavedli
skutečně hrůzovládný režim a s místním obyvatelstvem zacházeli v lepším případě jako s otroky. Proto z iniciativy Komunistické strany
Vietnamu vznikl Svaz boje za nezávislost Vietnamu známý jak Viet Minh.
V jeho čele stál Ho Či Minh, který se významnou měrou podílel na osvobození Vietnamu od japonské nadvlády.
Po skončení druhé světové války se francouzská vláda rozhodla vrátit
do Indočíny a obnovit zde své kolonie. To se samozřejmě nelíbilo Ho Či
Minhovi, který se pokládal za osvoboditele a důrazně požadoval nezávislost Vietnamu a stažení všech francouzských vojsk. V září 1945 Ho Či
Minh vyhlásil Vietnamskou demokratickou republiku, kterou Francie
uznala za „svobodný stát“ v rámci „Francouzského společenství“, ale
obratně to záhy popřela. Následně vypuklo otevřené nepřátelství mezi
Francouzi a Viet Minhem, které se vyznačovalo neobyčejnou krutostí na obou stranách. Ho Či Minh od počátku bojů volil
taktiku „do vyčerpání“, jejímž cílem bylo
oslabit Francouze vojensky, ale hlavně
působit na francouzské veřejné mínění.
Proto se francouzská generalita rozhodla
ukončit válku jediným rozhodujívím úderem, který měl rozdrtit Viet Minh jednou
provždy. Výsledkem tohoto „geniálního“
plánu byla drtivá porážka francouzské
cizinecké legie u Dien Bien Phu roku
1954 a následné stažení francouzských jednotek z Vietnamu. Ženevskou konvencí, podepsanou téhož roku, byly zastaveny veškeré boje.
Země byla dočasně, podle plánu na dva roky, rozdělena 17. rovnoběžkou na VDR na severu a Vietnamskou republiku na jihu. Ta vznikla roku
1955. Po dvou letech se měly konat volby, které měly rozhodnout o politickém uspořádání Vietnamu. To se však nikdy nestalo, neboť Ngo Dinh
Diem, do té doby premiér VR, vyhlásil referendum v němž svrh císaře
Bao Daie a stal se prezidentem. To silně
pobouřilo Ho Či Minha, který počítal s ovládnutím jižního Vietnamu a vyvolalo to zasílení
intenzity operací Viet Minhu, nyní známého
jako Viet Cong.
Již od svého vzniku se VR orientovala na
USA. Ty jí dodávaly zbraně a peníze. Teď i
poradce, kteří měli cvičit ARVN. Přesto
ARVN nebyla schopna vojensky porazit Viet
Cong a tak bylo jen otázkou času kdy se do
boje přímo zapojí americké oddíly. Tuto příležitost jim v roce 1964 poskytlo napadení torpédoborce USS Maddox severovietnamskými čluny v Tonkinkském zálivu. V důsledku
tohoto útoku schválil kongres USA „Rezoluci
o Tonkinkském zálivu“, která opravňovala prezidenta USA, Lyndona
Johnsona, k použití ozbrojené síly v jihovýchodní Asii a tím zabránit další
agresi.
Johnson zahájil operaci „Rolling Thunder“, mohutné bombardování
severu, které mělo přinutit Ho Či Minha k zastavení útoků na jihu.
Zároveň Johnson vyslal do Vietnamu jednotky, které se měla přímo
účastnit vojenských operací proti Viet Congu. V březnu 1965 se v Da
Nangu vylodili první oddíly USMC a během roku přibylo několik jednotek US Army. Šlo především o 173rd Abn. Bde., 1st Inf. Div., 101st Abn.
Div. a 1st Cav. Div. Koncem roku 1965 bylo ve Vietnamu již 183000 příslušníků amerických ozbrojených sil. S jejich příchodem se naprosto
změnila taktika boje proti Viet Congu. Její typický rysem byly mise typu
„search and destroy“, kdy měla americká jednotka vyhledat nepřítele.
Následně se do oblasti vrtulníky přesunuly velké svazy, které měly
8
s pomocí dělostřelectva a letectva zničit nepřítele. Dále Američané využívali „základny palebné podpory“, které měly poskytovat palebné krytí
jednotkám v terénu.
I přes novou taktiku se nedařilo zastavit pronikání partyzánů do jižního
Vietnamu. Bylo to způsobeno zákazem operovat na území Laosu
a Kambodži. Tam se Viet Cong shromažďoval, přeskupoval, doplňoval
zásoby a měl rozsáhlé týlové zabezpečení s rozvinutou logistikou.
Na konci roku 1965 se odehrála, do té doby největší, bitva mezi ozbrojenými silami USA a Viet Congem. Stalo se tak v údolí Ia Drang. Pro
Spojené státy a ARVN tato bitva znamenala velké vítězství, neboť se
konečně podařilo porazit partyzány v regulérní pozemní bitvě.
Celý rok 1966 posilovali Američané své jednotky v jižním Vietnamu
a jejich počet se v prosinci vyšplhal na 385300 mužů. Válka v té době
vstoupila do fáze „války do vyčerpání“. Komunistům neměl být ponechán
čas na oddych, neboť operací s přímým
kontaktem s nepřítelem rapidně ubývalo.
Tento rok se také uskutečnily první masové protiválečné demonstrace ve čtrnácti
městech USA a západní Evropy. To bylo
důkazem toho, že válka s narůstajícím
seznamem padlých přestává být populární.
Americké letouny také od května začaly
bombardovat demilitarizovanou zónu
(DMZ) mezi VDR a VR, kde se nejvíce
shromažďovaly partyzánské oddíly
a odkud pronikaly do jižního Viatnamu. To znamenalo velký posun v
myšlení politiků, neboť do té doby byly operace v DMZ, stejně jako v
Laosu a Kambodži, přísně zakázány. Během tohoto roku pokračovaly
mnohé operace z nichž nejdůležitější byla bezesporu operace „Junction
City“. Jejím cílem byl pokus o vyčištění tzv. „železného trojúhelníku“.
Jednalo se o oblast, asi třicet kilometrů severozápadně od Saigonu, přibližně vymezenou městy Ben Cat, An Loc a Tay Ninh. Byla to oblast
silně obsazená Viet Congem, odkud byl
Saigon nejčastěji napadán.
Během roku 1967 stále více zesilovaly
protiválečné demonstrace, během nichž
byly američtí vojáci líčeni jako vrazi žen
a dětí. Naproti tomu zločiny Viet Congu
nebyly vůbec brány v potaz. Do konce tohoto roku již bylo ve Vietnamu 485000 amerických vojáků a jejich počet stoupal.
V lednu 1968 vypukla v celém Vietnamu
velká ofenzíva Viet Congu a NVA. Známá
též jako ofenzíva Tet. Byly napadeny všechny důležité cíle v zemi. V Saigonu dokonce
útočníci na několik hodin obsadili americkou ambasádu, ale byli nakonec všichni
zabiti. Akce s podobným scénářem probíhali po celém jižním Vietnamu,
neboť komunistické jednotky byly nakonec rozdrceny materiální převahou amerických ozbrojených sil. Tato ofenziva zdecimovala síly agresora natolik, že již nikdy nedosáhl své původní síly. V tu dobu zároveň
Spojené státy započali program tzv. „Vietnamizace“ války. Mělo se jednat o aktivnější zapojení ARVN do války a postupné stahování vojsk
USA. To bylo dokončeno v roce 1972 s tím, že ve Vietnamu zůstali nadále jen poradci a několik leteckých jednotek.
28. ledna 1973 byla v Paříži podepsána Dohoda o zastavení palby
a na konci března oficiálně opustili jižní Vietnam i poslední poradci.
Pro USA válka tímto skončila. Jihovietnamce však čekala potupná
porážka a poměrně rychlé obsazení severem.
Text: Cherry
Foto: archiv autora
No03.qxd
30.10.2003
20:09
StrÆnka 9
konverze
M60 Z KRKONOŠSKÉ DÍLNY
Vždy jsem byl příznivcem těžkých zbraní všech druhů a všech kalibrů.
S myšlenkou něco takového přenést do světa airsoftu jsem si pohrával
již dlouho, avšak volba konkrétní zbraně byla o něco komplikovanější.
Šlo v zásadě o to, že pomocí této zbraně jsem chtěl podporovat náš tým
a jelikož se zabýváme výhradně operacemi jednotek NAVY SEALS za
období Vietnamské války, tak se mi výběr nehorázně zúžil, ale stále přetrvávala nejistota. V několika následujících týdnech jsme se mimo jiné
učastnili bojové operace se spřátelenou jednotkou (Det. Alpha 9th
Platoon Seal Team Two) z Brna a u nich jsem prvně uzřel značně modifikovanou M60 Shorty. No a pak to bylo ráz na ráz, vzal jsem inkriminovanou zbraň do ruky, potěžkal, vystřelil, pak znova a znova, no a pak mě
museli kamarádi trochu krotit, ale o tom jindy. Výsledkem bylo to, že
jsem byl rozhodnut zhotovit M60, ale po zvážení všech pro a proti jsem
se rozhodnul zhotvit kompletní verzi DX, což je nejdelší verze s nožičkami nosnou rukojetí, taková jak ji pod názvem M60E1 GPMG zavedla
U. S. ARMY. Nuže první krok byl
učiněn. V zasadě to byl malý krůček pro lidstvo, ale velký krok pro
mě. Vlastní realizace tohoto projektu začala zakoupením, v té
době již pomeěrně legendární, ale
o to více rozložené, M16VN.
Zasvěcení vědí, že zažila v skutku
mnoho a já jí po náležité rekonstrukci ještě docela dost přidal.
Jen tak pro zajímavost, některé její
části v našem týmu střílejí dodnes.
Souběžně s bojovými aktivitami
mě samého a výše zmíněné zbraně jsem vyráběl stěžejní díly mé
budoucí zbraně. Začalo to mířidly,
hlavní, valstním tělem zbraně atd..
Vše (až na nějaké nezbytnosti)
jsem vyráběl na koleně, za pomocí běžného nářadí. Ovšem to neznamená, že jsem to mínil odfláknout.
Vše jsem zhotovil výhradně z oceli a mědi. Po odpolednách jsem doma
u svěráku nezahálel, nůžky na plech a pilka na železo se nezastavily
dlouho do noci. Nevýhodou bylo, že jsem tomuto nemohl věnovat tolik
času, co bych sám chtěl (to víte maturita). Nuže práce pokračovaly
pomalu ale jistě. Někteří méně chápaví kamarádi z týmu si ze mě dělali
srandu, že až to dodělám, tak mi bude 60. Vskutku trapné, že?!
Výsledkem mého dvouletého snažení je tedy celokovová zbraň, na
které není z oceli snad jen pažbení, pár součástek mechaboxu a HOPUP guma. S tím pažbením to byl vůbec větší problém, než by se mohlo
zdát. Původní myšlenka osadit zbraň originál díly ztroskotala na problému, ono zmíněné vůbec sehnat, no a když se vyřešilo i to, tak jsem
zjiistil, že se do těchto dílů rozměrově nevejde upravený mechabox
a konec konců ani velká baterie. Tak bylo rozhodnuto díly pažbení zhotovit ze dřeva a to s náležitou povrchovou úpravou. Výsledkem jsou díly
lehce rozměrově odlišné od originálu, avšak zcela vyhovující konstrukci
zbraně a konec konců i mým pažím. Zbraň je osazena mechaboxem
typ 2 a hlavní z výše zmíněné M16VN. Při čemž hlaveň je o 100 mm prodloužena, a to pomocí ocelové soustružené spojky 100mm dlouhého
kusu hlavně z XM 177, vše je slícováno a sletováno. Mechabox byl přestavěn k nepoznání. Výše zmíněný mechabox je usazen v pažbě
a motor je pootočen ve směru hodinových ručiček o 520° tak, že jeho
osa je rovnoběžná s osou hlavně, u onoho motor musela být zkrácena
hřídel s pastorkem o 30 mm, aby se zkrátila celková délka takto upraveného mechaboxu. Tento motor pochází z konverzního setu pro XM,
M16, M4, s dlouhou hřídelí, tak taky proto to zkrácení. Dále je mechabox vybaven 208 mm dlouhou tryskou vyrobenou z plynařské měděné
trubičky o průměru 6 mm a osazen ocelovými koly od (C.A.), jež jsem
považoval za nejlepší kompromis mezi kvalitou a cenou. Chtěl bych jen
dodat, že investice do těchto kol se mi vyplatila (drží to již dost dlouho
a řekl bych spolehlivě), jen bylo potřeba vyměnit osičku u podpístového
kola, protože různě deformovaných jsem jich u ubgradovaných zbraní
od C.A. viděl již poměrně dost. Další speciální výbavu tvoří polykarbonový píst (Systema), lehce upravená mosazná ložiska (made by
Student), protitlaká hlava pístu a jí přináležící hlava válce (neznámého
výrobce odkudsi z Itálie) a to vše kvůli pružině M120. Vše pohání již výše
zmíněný motor EG700 zásobený baterií 7,2 V/1500 mAh. S tou baterií je to však dost na hraně. Zbraň si tak sice udržuje reálnou kadenci
550 - 600 ran/min (podle nabitosti baterie), ale baterky měnim, jak šílenej. Časem uvažuji o podstatně silnějším zdroji. Počítám, že taková
9.6 V/2400 mAh by mohla být ideální. Účinný dostřel se pohybuje
okolo 60 m na volném prostranství. Zásobování municí se děje z elektricky poháněného zásobníku zhotoveného na obázi 190 ranného
zásobníku z M16. Tento zásobník
byl omezen jenom na podávací
ústrojí a osazen převodovkou ze
známého modelu trktoru Zetor na
dálkové ovládání. Poté byl doplněn bezmála 200 mm dlouhým
podávacím potrubím, jehož vyladění ke správné funkci bylo největším kamenem úrazu celé zbraně. Kapacita takto upraveného
zásobníku činí 5000 kuliček.
Tento je pak poháněn baterií
7,2 V/200 mAh. Při plném nabití
baterie to zvládne celý zásobník,
ale to už z pravidla jedu na druhou
bateri pro mechabox. Tento
zásobník je umístěn v bedně
naboku zbraně, která je vtipně
skryta v sumce na nábojový pás
(jako u originálu). Zbraň i se zásobníkem váží bez mála 11 kg, samotná
zbraň pak 10 kg. Toto jsou však současné perametry, zbraň od svého
uvedení do provozu, prodělala mnoho „dětských nemocí“ a z počátku
střílela dost mizerně a nespolehlivě, jak jste se jistě mnozí přesvědčili či
doslechli. Nyní je však dostřel i spolehlivost na uspokojivé úrovni a mnohokrát nám již tato zbraň pomohla v tvrdých bojích. Do budoucna plánuji, vyhotovit na této zbrani, nové tvarově přesnější překlopné víko
závěru, jehož první model se mi podle mého soudu moc nepovedl
a nové vratné plynové potrubí s pístem, jenž vzniklo v prvních fázích
výroby, kdy jsem neměl možnost práce na obráběcíh strojích, a proto je
toto tak nějak hrubě zpracováno. V současné době pracuji s kamarády
z různých sfér airsoftové činnosti na M60 druhé generace (EVO II), jenž
by měla být plně automatickou, blowback systémem vybavenou zbraní
poháněnou CO2 plynem. Tato zbraň by měla být rovněž celokovová, ale
tentokráte vyvedená stoprocentně v rozměrech originálu a osazena co
možná nejvíc originál díly, ale o tom někdy později.
Jen bych chtěl říci, že mnou vyrobená zbraň není a nebude perfektní
kopií M60, ale je tak z 85 % věrnou sestrou skutečného originálu.
Myslím, že se našlo a najde dost lidí, kteří budou mě a mé zbrani vyčítat
to či ono, ale takový holt lidi kolem airsoftu již jsou a já jsem se s tím celkem smířil. Výsledkem mé snahy je téměř nerozbitná zbraň v téměř reálné váze. S touto zbraní nosím v nábojových pásech až 700 ran což
reprezentuje až 15 kg jenom v munici, tak si musíte představit, jak po
několikadení bojové akci vypadám. Závěrem bych rád poděkoval
Zdeňkovi Kuchařovi a Josefu Záborskému, bez jejichž pomoci, přesněji pomoci Zdeňkovy kovodílny, výrobních prostředků a Josefovy práce na
kompenzátoru výšlehu, by tato zbraň nevznikla.
Text: Will, Foto: archiv autora
9
No03.qxd
30.10.2003
20:10
StrÆnka 10
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - 25th Inf. Div.
Foto 1.
Příslušník U. S. Army (25. pěší divize) je oblečen do tropické ripstopové uniformy olivově zelené barvy. Evidentně se jedná o třetí vývojový
model. Jeho výstroj se skládá z nosného systému ILCE M-56. Jde o
bavlněný pistolový opasek, dvě sumky na čtyři dvacetiranné zásobníky
do pušky M-16. Na stranách sumek si můžete povšimnout závěsů na
granáty. Dále nosné řemení a dvě 1 quartové plastové polní lahve v bavlněných pouzdrech. Na levém nosném popruhu má zavěšené „psaníčko“ na obvaz. Pod pažbou pušky je částečně viditelné druhé „psaníčko“,
které slouží jako pouzdro na kompas. Dále je to protistřepinová vesta M1952A. Na hlavě má ocelovou helmu M-1 s maskovacím potahem
Mitchell. Jeho zbraní je útočná puška M-16. Typickým znakem pro tuto
zbraň je předpažbí s trojúhelníkovým průřezem a kónický tlumič výšlehu
hlavně. Na nohou má obuté standardní G. I. jungle boots, boty do
džungle. V tomto případě již s pozdější tzv. „panamskou“ samočistící
podrážkou, která měla zabraňovat zanášení podrážkového vzorku bahnem, nebo hlínou.
Foto 2.
Při pohledu ze zadu je nejdominantnější částí výstroje batoh T-62 s hliníkovou trubkovou samonosnou konstrukcí. V jeho horní části je připevněna nafukovací matrace, srolovaná celta s jednou stanovou tyčí a pěti
10
stanovými kolíky. Veškeré řemení batohu, jakožto i hlavní nosný vak jsou
z nylonu. Na vrchu halvního vaku batohu je patrné složené pončo. Na
pravé straně je viditelná polní lopatka v pouzdře, na kterém je připevněno pouzdro s bajonetem M7. Na batohu jsou na karabině zavěšené
rukavice používané při manipulaci s ostrými předměty. Vojáci je používali v džungli na odstraňování větví trnitých keřů a podobných překážek.
Text: Witus, Foto: Kosák
No03.qxd
30.10.2003
20:10
StrÆnka 11
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - SEAL TEAM
Foto 1. Rifleman - Střelec.
Příslušník SEAL Teamu na obrázku je oblečen do maskovací uniformy,
která se skládá z blůzy s ERDLovým potiskem a kalhot ze vzorem všeobecně známým pod označením Tiger Stripe. Výstroj tvoří ILCE 1956
(Individual Load Carrying Equipment). Jedná se o bavlněný nosný opasek, nosné řemení a univerzánlí sumky (sloužila k nesení zásobníků pro
M-14, nebo M-16). Pod pravou rukou je jasně viditelné „psaníčko“ na
polní kompas, nebo obvaz. Na pásku jsou dále zavěšeny (i když nejsou
na fotografii zcela patrné) dvě polní lahve. Na nosném popruhu na pravé
straně jsou připevněny dvě sumky na dva zásobníky do Coltu M 1911.
Dále je na levém rameni patrný popruh od Claymore bagu - bavlněného
batůžku s protipěchotní minou Claymore a jejím příslušenstvím. Křížem
přes hruď, v levém podpaží, má tento střelec zavěšené pozdro na pistolí Colt M 1911. V pouzdru je však umístěna poloautomatická pistole
značky Smith & Wesson ráže 9 mm. Barva pouzdra napovídá, že se
jedná o model používaný během druhé světové války. Hlavní zbraní
tohoto střelce je značně modifikovaná XM 177 E2. Jedná se o experimentální, zkrácenou, verzi útočné pušky M-16. Povšimněte si v nábojové šachtě založeného zásobníku na třicet nábojů, což nebylo v šedesátých letech úplným standardem. Další zajímavostí je koncovka hlavně,
která se běžně vyskytovala u verze M-16. Uniforma je doplněna
ERDLovým kloboučkem, pod kterým je ještě zřetelně viditelný šátek
zamezující stékání potu do očí. Maskování obličeje, rukou a dalších viditelných částí těla mělo za úkol dopomoci k dokonalejšímu splynutí s
okolním terénem a snížit možnost prozrazení.
Foto 2. - RTO (Radio Technical Operator) - radista
RT O (Radio Technical Operator) na obrázku je oblečen do uniformy
s maskovacím potiskem Tiger Stripe. Na hlavě má custom boonie hat
(upravený klobouček tak, aby odpovídal požadavkům majitele více, než
standardní G.I. boonie hat). Jeho výstroj opět tvoří ILCE 1956, dvě plastové polní lahve v pouzdrech, které používala námořní pěchota. Lahve
mají obsah 1quart (odpovídá přibližně 0,9l). Butt pack - tzv. náprdelník
určený na osobní věci vojáka v poli po dobu maximálně tří dní. Dále je
to sumka na zásobníky ke Coltu M 1911 a útočný nůž Ka-Bar připevněný na pravém nosném popruhu kvůli lepší dosažitelnosti v případě nutnosti a dvě univerzální sumky. Na zádech na nosném řemení ST138/PRC-25 je připevněna radiostanice PRC-25, pouzdro na antény a
další příslušenství CW-503/PRC-25. Radiooperátor je vyzbrojen XM
177 E2. Z fotografie není patrné jestli disponuje pistolí, nebo jinou krátkou zbraní. Stejně jako střelec na vedlejším obrázku je obut do G.I. jungle boots - bot určených pro boj v džungli a tropických oblastech.
Text: Will
Foto: archiv autora
11
No03.qxd
30.10.2003
20:11
StrÆnka 12
recenze
Colt M-16 VIETNAM VERSION (Tokyo Marui)
K válce ve Vietnamu neodmyslitelně patří několik zbraní, které se tímto
konfliktem „proslavily“. Obrněný pásový transportér M 113, helikoptéra
UH-1 Huey nebo „turbína“ F-4 Phantom. Z ručních palných zbraní to
pak byl kulomet M-60, samopal AK 47 a útočná puška Colt M-16. Právě
ta si zde odbyla svoji premiéru…
Mezi první airsoftové zbraně japonské firmy Marui patří i Colt M-16 A1.
Po ní brzy následovalo to „pravé“ pro Namaře. Automatická útočná
puška Colt M-16, první verze, která byla v Namu používaná. A protože,
přes svoje stáří, se jedná o AS zbraň o kterou je stále velký zájem, blíže
se s ní seznámíme.
První, co nás po otevření krabice (mimochodem s pěkným znakem
173rd Airborne Brigade „Sky Soldiers“) praští do očí, je krátký zásobník
a absence tzv. šťouchadla. Ano, tato verze Coltu M-16 (stejně jako Colt
CAR-15) má v sadě rovnou velkokapacitní zásobník (točák) na 190 ran.
Tento zásobník imituje ostrou
20-ti rannou verzi, která byla v Namu nejvíce používaná. Pro nás sofťáky má hned dvě velké výhody a to: s kratším zásobníkem se lépe manipuluje i leží a právě cca 190 kuliček se také vejde do
plastové oválné krabičky (no, je to blbost - oválná krabička, ale jak to
nazvat?) na film do foťáku. A tak odpadá finančně náročné kupování
náhradních zásobníků. Tmavá barva zásobníku nevadí. Skalní nadšenci
si ho odřou nebo přebarví na světlejší odstín, aby to bylo „věrnější“ (viz
foto). Jinak lze použít všechny zásobníky řady Colt firmy Marui.
Plastové tělo této verze M-16 má světlejší barvu než předcházející M16A1. Po několika akcích, kdy se na něm objeví pár škrábanců a dostane patinu boje, pak vypadá docela věrně (a kovově). Kovové tělo na M16 se v současné době nevyrábí. Regulace systému Hop-Up je skryta
pod dvířky na výhoz prázdných nábojnic. Je to celkem malé, ozubené
kolečko, kterým se otáčí po nebo proti směru hodinových ručiček. To je
docela nevýhoda. Nevíte posléze jak je Hop-Up nastaven, a zkoušet to
střelbou třeba při průzkumu není zrovna „košer“ (lépe je třeba řešen AK47). Také to chce trošku šikovnosti. Kolečko na seřizování Hop-Up je
velmi citlivé. Na této straně těla je také tlačítko na výhoz zásobníku a již
tradiční nápis Made in Japan, který je však docela malý a tak nám zbraň
příliš nehyzdí. Na druhé straně těla je přepínač režimu palby SAFE /
SEMI / AUTO (zajištěno/jednotlivé/automatická). Originální vzhled zbraně pak umocňují popisky COLT´S FIREARMS DIVISION, COLT INDU-
STRIES HARTFORD. CONN. USA. Přímo nad šachtou zásobníku je
logo firmy Colt a nápis COLT AR-15. Níže pak PROPERTY OF U.S.
GOVT. M16A1 a výrobní číslo 5038982. K výrobnímu číslu se váže
jedna fakt vtipná historka, tak na chvilku odbočím. Kdysi před léty chytla skupinku Namařů hlídka policie. Po zběžné prohlídce si začali policisté zapisovat výrobní čísla AS zbraní. Když asi po páté diktovali to
samé číslo, došlo jim, že to jsou skutečně hračky….
Pistolová pažbička skrývá motůrek EG 700. Kryt spouště lze odklopit
směrem k pažbičce pro jednoduší manipulaci v rukavicích.
Předpažbí je starší, trojúhelníkového průřezu. Uvnitř je na obou půlkách připevněno závaží. To jde lehce odšroubovat, tak nemusí někteří
z nás navíc posilovat. Ortodoxáci to dělat nebudou - čím těžší, tím lepší.
Horší je to s uchycením hlavně. Není právě nejpevnější (vnější kryt hlavně je navíc dělený). Stačí však u vstupu do
těla utáhnout stahovacím kroužkem na
hadice a je vystaráno.
Samotná přední mířidla, hlaveň a tlumič výšlehu jsou kovová, což je podstatný rozdíl od verze
M16A1 (kde jsou z plastu). Tlumič výšlehu je tzv. trojzubec. Měly ho
opravdu první verze M16, pozdější verze dostaly již tzv. ptačí klec.
Pevná pažba bez problémů pojme i baterie typu L. Jediná další menší
nevýhoda této verze M16 je botka pažby. Je jenom nasazovací, tak se
někdy stává, že se ztratí, což je opravdu nepříjemné (v tom je verze
M16A1 lépe řešena. Botka je napevno přišroubovaná a má pouze dvířka na baterii). Kousek dokola nalepené lepenky to však spraví.
Střelba je díky dlouhé hlavni velmi přesná zejména při boji v lese či
otevřeném terénu. Její délka je však trošku nevýhodou při boji v budovách, ale při celkové délce zbraně (jež nepřesahuje 1 m) to zase tak
velký handicap není. Samozřejmostí je již tradiční spolehlivost výrobku
fy Marui. Zajímavé je pak doplnění této zbraně granátometem M203
(Marui nebo Sun Project). S pomocí montáže, je možné připevnit optiku, nebo kolimátor.
Příznivcům americké armády ve Vietnamu se dostává do ruky zbraň,
která se díky konfliktu v této zemi stala legendou.
+ velkokapacitní zásobník, kovová přední mířidla a hlaveň, pevná
pažba = velká baterie
- později kývání hlavně, lehce připevněná botka pažby
Text: MTJ
Foto: Kosák
délka
hmotnost
délka hlavně
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
kadence
Airsoftová M-16
984 mm
2.900 g
510 mm
190 nábojů
6mm kuličky
90 m / sec.
750 až 850 ran / min.
Skutečná M-16
984 mm
3.300 g
538 mm
20 nábojů
5.56mm x 45 (cal. 223)
990 m / sec.
750 - 850 ran / min.
PS: Na fotografiích je autorova M-16, která má kompenzátor výšlehu
jiný než originální zbraň.
12
No03.qxd
30.10.2003
20:11
StrÆnka 13
recenze
DESERT EAGLE 50 A.E. (KWC)
V tomto článku se vás pokusím aspoň trochu seznámit
s veleslavným „Pouštním Orlem“ což je uznávaná a zároveň
kritizovaná zbraň, která prošla mnoha filmy a to hlavně filmem
Matrix, kde byl hojně používán agenty. Jde o velmi masivní zbraň.
Zkrátka „dělo“.
Tak touto větou by se dala popsat i airsoft verze této zbraně, popravdě
jsem se ještě nesetkal s tak nadupanou manuální zbraní konkrétně
pistolí. První co vás překvapí při pohledu na otevřenou krabici je velikost
našeho „Orla“. Zbraň má doslova mamutí rozměry, no při délce 27 cm
se není čemu divit. Po dalším prohlédnutím zjistíte, že má zbraň i originální ražení a také kolejničky nad hlavní pro montáž příslušenství (mimochodem s koliminátorem vypadá D.E. fakt úžasně). Pěkná věc je také
povrch zbraně, sice nevypadá jako ocelový, ale je rozhodně pevný. Další
věc která vás možná překvapí je rychlonabíječ, který se často hodí
(zvláště když po vás jdou :-)). Na samotné zbraní vás hned uchvátí váha,
která činí neuvěřitelných 940 g což je na manuální pistoli dost. Zbraň je
totiž tvořena velkou částí z kovu a to především hlaveň (která se mimochodem na konci rozšiřuje na průměr 12,5 mm), píst, spoušť, kohoutek,
zásobník a téměř celý vnitřek. Do zásobáku sice narvete 25 kulí, ale
zásobník potom odmítá podávat, tak to ládujte radši 24 kuličkami.
Parádní věc je taky pojistka, která opravdu funguje a ne jako
u Bereta 92 od UHC, kde je napevno, a mimo to je pojistka zvýrazněna červenou tečkou. Další plus je zvuk pří natahování a dále při výstřelu. Natahování má zvuk asi jako pravá zbraň (s mými zkušenostmi
s Glockem 23 to mohu potvrdit). Samotný výstřel je dost hlasitý, takže
se při střelbě asi odhalíte, ale na druhou stranu je „rána“ dost efektní.
To vám sice kůži nezachrání, ale rozhodně tím uděláte dojem.
Zbraň je z dílny taiwanské firmy KWC, což samo o sobě
říká, že zbraň má slide - lock (pro ty co nevědí co
je slide - lock, připomínám že závěr po
poslední kuličce zůstane natažen
a tudíž odpadá nepříjemné
počítání ran) a rozborku.
Další
zarážející
věcí je hop
u p .
No jo, asi
si řeknete
hop má teď
drtivá většina
zbraní,
ale
Desert ho má
jako jedna z mála
manuálních zbraní
dokonce regulovatelný. Hopka se
reguluje po odkrytí
krytky výchozího okénka
a otáčením kolečka se zářezama! Ale pozor na stržení kolečka. Poté se
vám může hop rozbít! Což je problém, jelikož pak musíte rozebrat hlaveň
čímž ztrácíte záruku. Trvalo mi sice dlouho než jsem se známým hop
našteloval, ale s 0.2 g a navíc v zimě to lítalo těch 40 m, možná dál. Při
střelbě na pohyblivý terč se známý za bezvětří trefil cca. na 25 m. Zbraň
je jako na míru šitá pro CQB, kde se s ní hraje opravdu výborně, ale
můžete ji tahat i do lesa, kde vás taky nezklame (není se čemu divit,
vždyť kinetická energie činí asi 0,40 J, tj. asi jako Vz. 61 či H&K
MP5 A3). Jediný problém s Desertem je pouzdro. Jelikož
zbraň má téměř kilo, do kapsy bych ji tedy nedával a do
pouzdra firmy Dasta, kam pasuje UHC D.E. se vám
ani omylem nevejde. D.E. Má ještě jednu vadu na
kráse a to je cena, která je podle mě silně
přemrštěná, a činí totiž přibližně 3500 Kč,
což je na manuální pistoli fakt dost. Ale
pro člověka kterému není líto vyhodit
tuto sumu za pistoli, mohu říci, že
rozhodně nebude litovat. Kdo
koupí, neprohloupí.
Text: Feeder
Foto: Kosák
13
No03.qxd
30.10.2003
20:11
StrÆnka 14
recenze
H&K Mk. 23 SOCOM (TOKYO MARUI)
Koncem 80. let vznikla ve Spojených státech potřeba vytvořit společné velení pro speciální jednotky všech čtyř složek armády. Proto vzniklo
Velitelství speciálních operací SOCOM (Special Operatations
Command), které má za úkol koordinovat činnost speciálních útvarů
armády - Rangers, Delta, Green Berrets, námořnictva - SEAL, letectva oddíly leteckých návodčí a Námořní pěchoty. Zároveň v americké armádě probíhalo přezbrojení z Coltu 1911 ráže .45 ACP, který sloužil vojákům od první světové války, na novou pistoli Beretta 92 FS ráže 9 mm
Luger. Beretta byla zavedena v armádě pod označením M-9. Její výhoda spočívá oproti Coltu 1911 ve větším počtu nábojů (15+1 oproti 8 u
Coltu), dále možnosti nosit náboj v komoře s vypuštěným kohoutem, kdy
je zbraň pohotověji připravená ke střelbě. S pokusem zavést zbraň
i u speciálních jednotek se ale objevilo několik problémů. NAVY SEAL
používají munici, která má větší prachovou náplň a která je tudíž
výkonnější. Během testů pistole M-9 došlo v několika
případech k roztržení závěru zbraně, neboť ten
nevydržel velký tlak způsobený
výkonnou municí. U NAVY
SEAL byla proto zařazena do výzbroje pistole
Sig-Sauer 228 pod označením M-11. Dalším problémem Beretty bylo to, že
náboj 9x19 Luger je ve standartu nadzvukový. Proto nelze
utlumit jeho vnější balistiku,
když náboj překonává rychlost
zvuku a dochází k aerodynamickému třesku1. Proto náboj 9 mm
Luger není vhodný pro pistole s tlumičem, které speciální jednotky
často používají.
SOCOM proto uvedlo požadavky na novou pistoli pro jednotky pod
svým velením. Mělo se jednat o samonabíjecí dvojčinnou pistoli, životnost zbraně
měla být 30.000 výstřelů při použití munice
ráže .45 ACP s vyšší prachovou náplní a při
dlouhodobém používání tlumiče, dále byl
v požadavcích rychloupínací systém pro nesení
laserového zaměřovače nebo svítilny bez nutnosti jejich seřizování po znovunasazení. Rozptyl zásahů měl být na 25 m do 5 cm za všech podmínek.
V roce 1990 těmto požadavkům žádná pistole nevyhovovala. Bylo osloveno několik výrobců, ale z původních pěti, kteří se
nakonec přihlásili, zbyli ve finále jen dva. Německý Heckler a Koch
a americký Colt. Soutěž nakonec vyhrál Heckler a Koch s nově vyvinutou pistolí pod označením US SOCOM Mk.232. Mk. 23 SOCOM byla
původně určena pouze pro armádu , ale nakonec byla uvolněna i na
civilní trh a to za opravdu nadprůměrnou cenu okolo 50.000 Kč!
Daleko dostupnější je její airsoftová verze od Tokyo Marui. Pistole je
vyráběna jako plynová bez Blow Backu se seřiditelným Hop Up systémem. Pistole je dodávána v plastovém kufříku, kde kromě zbraně
samotné nalezneme ještě tlumič a podvěsný modul se svítilnou.
Pistole je velmi robustní , je vyrobena z černého plastu, hlaveň je kovová a je prodloužená, takže její ústí vystupuje ven ze závěru. Ústí je opatřeno závitem pro nasazení tlumiče.
Závěr zbraně je také z černého plastu. V přední dolní části po levé
i pravé straně je opatřen osmi příčnými drážkami, které umožňují lepší
natažení závěru, který je jinak hladký. Dalších osm drážek se stejnou
funkcí je v zadní části závěru a jsou po celé jeho výšce. Na levé straně
je vyrytý nápis HK US. GOVT. Cal. .45 a dále číslo 23-042. Na pravé
14
straně závěru je otvor pro vyhazování prázdných nábojnic, který je krytý
kvadratickým blokem. Muška a hledí jsou z plastu, hledí je stavitelné.
Ze spodní části závěru lze vyndat blok s hlavní a pružinou. Na spodu
tohoto bloku je kolečko pro regulaci Hop Up systému.
Rám zbraně je v přední části vybaven drážkami pro uchycení podvěsného příslušenství, dále je na rámu ve střední části záchyt závěru, který
spojuje rám a závěr a slouží mimo jiné i k rozebírání zbraně. U reálné
zbraně slouží k vypuštění závěru, který po vyprázdnění zásobníku zůstává v zadní poloze. Při posunutí páky záchytu do horní polohy dojde k
zajištění zbraně. Při zajištění nelze zmáčknout spoušť. Pojistka funguje
při napnutém i vypuštěném kohoutu. Za záchytem závěru je páka vypouštění kohoutu, která je u airsoftové verze nefunkční, je na zbrani pouze
vylisována. Páka slouží k bezpečnému vypuštění kohoutu, kdy se
zbraň nosí nezajištěná, natažená s nábojem v komoře
a s vypuštěným bicím mechanismem. Na konci závěru je
páka pojistky. Ta je upravena pro ovládání levou i pravou
rukou. Pojistkou lze zbraň zajistit pouze, když je natažený bicí mechanismus a kohout je v zadní poloze. Zbraň
se nosí buď natažená s vypuštěným kohoutem v
přední poloze a nezajištěná a nebo natažená s
kohoutem v zadní poloze a zajištěná to je tzv.
Americký způsob3. Když je pistole odjištěna, je
vidět nad pojistkou červená tečka, pokud se
zbraň zajistí, objeví se pod pojistkou tečka
bílé barvy.
Spoušť je podélně drážkovaná, je
dostatečně dlouhá i široká, stejně tak
jako lučík. Ten poskytuje dost místa
i pro střelbu v rukavicích. Lučík je
v přední části zdrsněn příčnými
drážkami, nad kterými je otvor
sloužící k fixaci podvěsných
zařízení. V zadní části lučíku, kde dochází ke spojení
s pažbičkou, je zádržka
zásobníku. Jedná se
o páku, která je přizpůsobena pro praváka i pro
leváka a slouží k pohodlnému vypouštění zásobníku.
Pažbička je dost široká, to proto, aby se do ní
u reálné zbraně vešel zásobník na 12 nábojů ráže .45 ACP, které
oproti různým nábojům ráže 9 mm nejsou žádní drobečkové. V přední
a zadní části je pažbička zdrsněna malými jehlany, po stranách je zdrsněna pískováním. V zadní spodní části je očko pro uchycení šňůry, kterou se zbraň přivazuje k opasku. Na levé straně pažbičky je nápis
HK .45 a na pravé Tokyo Marui Co., Ltd., Made in Japan, ve spodní
části pak US SOCOM Mk. 23.
Zásobník je celý kovový, je dvouřadý ve spodní části je opatřen patkou.
V patce je hrdlo pro plnění plynem. V přední části je pružina s podavačem. Kapacita zásobníku je 28 kuliček. Podavač nemá žádný záchyt,
který by podržel pružinu ve spodní poloze, když je třeba nabít zásobník.
Tento systém mají např. zásobníky pistolí Glock od KSC, kde se zachytí podavač ve spodní poloze a pak se zapáskují kuličky. U zásobníku
Mk.23 SOCOM je třeba držet pružinu palcem a druhou rukou páskovat.
Podvěsný modul se svítilnou je vyroben z černého plastu. V horní části
jsou dvě lyžiny, které se nasouvají na drážky zbraně. V zadní části je
šroub, kterým se modul přitáhne k lučíku. Ve spodní části je schránka
na tři mikrotužkové baterie 1,5V AAA. Za schránkou je kruhový vypínač.
Ten je po obvodu zdrsněn drážkováním. Po otočení na pravou stranu se
zapíná svítilna. Druhý vypínač, který slouží k rychlému zapnutí a vypnutí
světla je v zadní části modulu a po nasunutí modulu na pistoli je pod lučí-
No03.qxd
30.10.2003
20:11
StrÆnka 15
recenze
kem. Vypínač má tři polohy. Uprostřed je vypnuto, při přepnutí vlevo
zůstává světlo svítit, při přepnutí vpravo se světlo rozsvítí, ale vypínač se
vrátí po uvolnění do polohy vypnuto, aby svítilna svítila, je nutno vypínač,
držet prstem. Použití této polohy je vhodné pokud potřebujeme probliknout chodbu nebo místnost. Tento vypínač funguje pouze, když je
zapnutý vypínač na spodní části modulu. Po levé i pravé straně jsou tři
kroužky. Dva přední slouží u reálné zbraně k výškové a stranové regulaci laserového zaměřovače, zadní kroužek slouží k utažení fixačního šroubu k lučíku. V přední části modulu je uprostřed svítilna, která vydává
intenzivní světlo bílé až nafialovělé barvy. Dosah svítilny je slušný, dobrá
viditelnost je do 15 m, ale i na větší vzdálenost lze svítilnu bez problému
používat v závislosti na prostředí4. Nad svítilnou jsou vedle sebe umístěny dva laserové zaměřovače. U reálné zbraně je z předního pohledu ten
vpravo používán jako běžný zaměřovač a laser vlevo je kompatibilní s
prostředky pro noční vidění. U airsoftové verze je laser vpravo simulován červeným svíticím bodem.
Tlumič hluku výstřelu je jedna s nejlepších věcí této airsoftové zbraně.
Je vylisován z plechu a je v černé barvě. V zadní části je kovový kroužek,
který je možno odšroubovat. Uvnitř tlumiče jsou čtyři molitanové válečky, které mají tlumící efekt. V přední části tlumiče je bílý potisk s evidenčním
a sériovým
číslem,
pod ním je
velký nápis
U. S. GOVT, pod který je napsáno
Tokyo Marui Co. LTD, Made in Japan, Model GHG Cal.
.45ACP.
Rozborka se provádí následovně: vypustíme zásobník, potom
stáhneme závěr dozadu asi o jeden centimetr a to tak, aby se
výřez na levé straně závěru kryl s výstupkem na záchytu závěru.
Na záchyt závěru potom z pravé strany zatlačíme a z levé strany
ho vytáhneme ze zbraně. Závěr posuneme asi o půl centimetru vpřed a
potom jeho zadní část nadzvedneme a závěr ze zbraně sundáme.
Potom závěr otočíme a z jeho spodní části vyndáme blok s pružinou,
hlavní a HOP UP systémem a to tak, že celý blok zatlačíme asi o půl cm
dopředu a potom nadzvedneme. Zbraň složíme opačným postupem.
Střelba se zbraní je opravdu zážitek. Po zasunutí zásobníku a natažení
závěru zůstane kohout v zadní poloze a chod spouště se zkrátí asi o dvě
třetiny. Protože zbraň nemá Blow Back, není ji vlastně ani potřeba natahovat. Stačí natáhnout, po zasunutí zásobníku, kohout a zbraň je připravena ke střelbě a nebo zasuneme zásobník a můžeme ihned střílet.
Kohout se napne zmáčknutím spouště. Výstřel není tak hlasitý jako u
Blow Back pistolí, neboť závěr zůstává na místě a nezpůsobuje tak
žádný zvuk. Pistole sice nijak nekope, ale zato šetří plyn. Na jedno naplnění zásobníku plynem lze vystřílet asi 80 kuliček, což jsou asi čtyři
napáskované zásobníky. Předností zbraně je střelba po našroubování
tlumiče. Po jeho aplikace je zbraň téměř neslyšná. Několikrát jsem se
na manévrech přesvědčil, že nehlučný výstřel je výborná věc. Je to
dobrý pocit, když protivník odchází z boje zasažen a přemýšlí odkud
vůbec ta kulička přišla a proč jí neslyšel. Každého, kdo si z pistole
vystřelil bez tlumiče a potom s ním, ten rozdíl v hlasitosti výstřelu opravdu nadchnul.
Dále jsem zkoušel dostřel a průbojnost zbraně. Použil jsem tři druhy
kuliček a to 0,20 g Marui, 0,23 g Excel a 0.25 g Marui. Střílel jsem na
silnici, která byla mezi stromy v lese, abych eliminoval co nejvíce vliv
větru. Na silnici bylo natažené pásmo a na jeho konci byla ve výšce 1 m
plechová deska o rozměru 50x50 cm. Začal jsem se střelbou na 30 m
a postupně jsem se vzdaloval po pěti metrech a pokaždé jsem vystřílel
od každého druhu kuliček pět ran. Počítal jsem vždy aspoň tři zásahy do
plechové desky. Výsledek je následující:
1. Marui 0.20 g, 35 až 40 m. Kuličky jsou lehké, na větší vzdálenost
jsou ovlivněny větrem.
2. Excel 0.23 g, 40 až 45 m. Pro Mk.23 asi ideální munice, kompromis
mezi průrazností a dostřelem.
3. Marui 0.25 g, 35 až 40 m. Těžké kuličky - dostřel není takový, ale
jsou podstatně stabilnější při letu.
Test průraznosti jsem prováděl opět se třemi výše uvedenými druhy
kuliva a to tak, že jsem za sebe postavil tři polystyrenové desky,k každá
o tloušťce 2 cm a na ty jsem střílel ze vzdálenosti 15 m na kruhový terč
o průměru asi 13 cm. Soustřel se dařilo držet v kruhu při použití všech
gramáží střeliva.
Výsledky testu:
1. Marui 0.20 g. Prostřelena první deska, několik střel zůstalo v zadní
části první desky, zbytek se zastavil na druhé desce.
2. Excel 0.23 g. Prostřelena první deska skrz, druhá částečně několik
střel skoro prošlo druhou deskou a zůstalo v její zadní části .
3. Marui 0.25 g. Prostřelena první i druhá deska, střely zůstaly uvnitř
třetí desky.
Heckler a Koch Mk. 23 SOCOM od Tokyo Marui je skutečně výborné airsoftové nářadí. Mezi její výhody patří dostřel, průraznost, úspora
plynu, velmi efektní tlumič hluku a podvěsný modul se svítilnou.
Mínusem je úctyhodná
velikost zbraně,
která je bez tlumiče
dlouhá
245 mm a s tlumičem dokonce
427 mm (délka
samopalu MP5 K
je
325
mm
a délka samopalu
Vz.61 Škorpion
je se zasunutou
opěrkou 270 mm). Dále bych
zbrani vytknul, že nemá zvýrazněná mířidla, jako je jí reálný bráška, ale to lze při minimální šikovnosti doladit třemi tečkami bílé barvy
další škoda je, že na podvěsném modulu není funkční laser. Cena zbraně je sice dvojnásobná než cena běžné plynovky, ale na druhou stranu
dostanete k vyjímečné zbrani solidní příslušenství a to není špatná investice, vždyť cena reálné pistole Mk.23 SOCOM je také nadprůměrná, ale
za nadstandartní a výkonnou zbraň si každý rád připlatí.
Poznámky:
1. U samopalu HK MP5 SD lze používat standardní nadzvukovou munici díky speciálním úpravám zbraně. To spočívá ve snížení rychlosti střely odvedením části plynů, které vzniknou po spálení prachu, otvory
těsně za nábojovou komorou do tlumiče, čímž se sníží rychlost střely na
podzvukovou. Nelze ale použít podzvukovou munici, protože její rychlost
by se tak rapidně snížila, že by střela neměla skoro žádný efekt.
2. V roce 1993 byla zbraň představena a o rok později vznikla řada
úspěšných pistolí USP. Pistole USP byla zavedena v Bundeswehru pod
označením P-8 a kompaktní verze USP C byla zavedena u spolkových
ozbrojených složek pod označením P-10.
3. Nošení natažené zbraně s nábojem v komoře a s vypuštěným kohoutem je výhodnější, neboť zbraň je po vytažení z pouzdra okamžitě připravena ke střelbě a jejímu náhodnému výstřelu brání větší odpor spouště, který je více než dvojnásobný a dále delší chod spouště. Natažená
zbraň, která je zajištěná představuje pro střelce hrozbu v tom, že ve stresové situaci vytasí zbraň a zapomene ji odjistit a když si věc uvědomí
bývá většinou pozdě. Další nevýhoda je ta, že běžná pouzdra na pistole
nelze zapnout, pokud je kohout natažen.
4. Dobré je použití svítilny při útoku, kdy protivníkovi bliknete do očí ,
čímž ho ostré jasné světlo oslní a než se rozkouká, tak se slovy: „Mám“,
odchází ze hry.
Text: Tomáš Z.
Foto: Kosák
15
No03.qxd
30.10.2003
20:11
StrÆnka 16
akce
KAMPAŇ IRON FIST
Operace ALEXEJ
Situace:
20.04.2003
Teroristické útoky ve světě dále pokračují, i když se zmenšenou inenzitou. Po výsleších několika svědků dospěla tajná služba
k názoru, že se chystá větší teroristická akce. Protože se blíží summit NATO, existuje podezření, že bude hlavním cílem. Veškeré
bezpečnostní složky byly uvedeny do stavu nejvyšší pohotovosti.
30.04.2003
Ústředí CIA Langley.
Podle satelitních sníků a hlášení operativců se vedoucí představitelé teroristických organizací přemisťují do jednoho malého
východoevropského státu. Byla též zjištěa zvýšená radiace v dané obasti. Místní zpravodajská služba potvrdila podezření, že je
zde ukryta ukradená ruská jaderná hlavice.
01.05.2003
Bylo zjištěno přesné místo schůzky šéfů teroristických skupin.
02.05.2003
Síly rychlé reakce jsou v plné pohotovosti. Velení NATO rozhodlo o nasazení těchto jednotek: 1. Fallschirmjäger Regiment,
75th Ranger Regiment C Company, Delta Forces, NAVY SEALS 6, U.S. Navy SEALs - CZ, SAYERET, 2. průzkumná jednotka
Písek.
03.05.2003
10:00 SEČ je vydán rozkaz k útoku na podezřelý objekt...
3. května se uskutečnila poslední akce celoroční kampaně Iron Fist.
Bylo kolem toho trošku víc zmatků než obvykle. Přispěli k tomu zejména
dva volné čtvrtky státních svátků v květnu. Do poslední chvíle nebylo
jasné v jakém objektu akce proběhne, ale nakonec se všechno vyřešilo
a já ve čtvrtek obdržel obálku s pokyny. Scénář byl sice poněkud jiný,
než jsme původně plánovali, což mě jakožto spoluautora celoročky trošku překvapilo, ale nebyl už čas cokoliv měnit. Navíc jiný scénář by na
průběhu akce stejně nic podstatného nezměnil. Měli jsme přeci prohrát
a je jedno jak. Celý ten rok a půl jsme se snažili, tak strašně snažili, aby
sily NATO, tedy síly dobra, zvítězily. Jednu chvíli už to vypadalo, že přes
veškeré snažení zvítězí ti nepraví, ale naštěstí se pomalu ale jistě vše
začalo vyvíjet správným směrem. Takže poslední příležitost nechat si to
nandat jsme pevně uchopili do rukou s myšlenkou "musí zvítězit".
Celá akce se měla odehrát na rozestavěném torzu motorestu Naháč
na D1 směrem na Brno. Už jenom to byl poněkud oříšek. Kdo ví kde to
je a kdo nemá auto ten chápe, že už jen doprava je poněkud prekérní
záležitost na delší dobu. Bohužel spousta klíčových lidí, které jsem si
zvykl vídat na Iron Fistu zrovna v tu sobotu nemohla vyrazit nechat se postřílet. Takže jsem dlouze
řešil kombinace metro, vlak, autobus…
Nakonec, ale všechno dobře dopadlo, protože
v pátek jsem zjistil, že jedou na naší straně
Billyho chlapci ze SEAL Teamu, a že mají jedno
„zbytečné“ místo v autě.
Takže v sobotu ráno jsem vstal a otráveně
vykoukl z okna jak drobný a vytrvalý deštík dopadá na domy a silnice. Moc pěkná vyhlídka na
sobotu strávenou někde na střeše promoklej
a zmrzlej, řekl jsem si. Ale co. Podle plánu jsem
si zabalil potřebé věci a vyrazil na místo srazu.
Cesta na Naháč byla vcelku veselá. Chlapci ze
SEALs jsou skutečně rozpustilá skupinka…
Snídaně v nejmenovaném fast foodu taky nikoho
nenechala na pochybách, že nejsme úplně normální. Při sjezdu z dálnice jsme poněkud zakufrovali (moje navigační schopnosti se nezapřou),
ale nebyli jsme sami a do cíle jsme dorazili
s Mosquity na chvostě.
Na parkovišti ještě proběhla rychlá oprava
mého rezervního zásobníku, za což ještě jednou
děkuji Petru Kuncovi, a vyrazili jsme na pozice.
Většina lidí zalezla do hlavní budovy. Po chvílích zmateného dohadování
a vymýšlení obranné strategie jsme zavrhli myšlenku na částečné obsazení budovy naproti. Jednalo se o plánovanou jídelnu s kuchyní, která
stála cca 10 m od hlavní budovy. Byla příliš otevřená a přístupná
z mnoha směrů. Měli jsme pocit, že bychom síly zbytečně rozmělnili
a obrana by byla lehce prolomitelná. Ale nakonec se do budovy vydali
dva srdnatí bojovníci ze Sokolova a podle jejich slov to stálo za to. My
ostatní jsme se rozmístili v dobře bránitelných částech a patrech budovy. Igor s Donaldem nám ve spěchu vysvětlovali aspekty boje v této stavbě, protože už zde nejednu akci odbojovali. Byly nastraženy „fake traps“
a úderem desáté, což byla hodina zahájení akce, se rozhostilo nad
celým areálem napjaté ticho. V rychlosti jsem ještě provedl kontrolu
postavení aby bylo jasné kde kdo je a aby zbytecne nedoslo k tzv. „blue
on blue fire“ - střebě do vlastních. Pak už jenom dvacet párů očí propátrávalo přilehlý les a okolí. V jednu chvíli už to vypadalo, že se uskuteční "typický" útok. Po silnici přijela škodovka a postavila se tak, že byla
vidět jen z nejvyšších pater hotelu. Vylezl člověk v zeleném tričku české
armády a začal přerovnávat věci v kufru a autě.
Vypadalo to skoro jako by přijeli „elitní“ protivníci a začali se chystat k akci. Kdybych něco takového už několikrát před tím nezažil asi bych
tomu ani nevěnoval pozornost. Zkušenost je
bohužel jiná.
Z dlouhé chvíle při čekání jsem zalovil v batohu
a vytáhl svojí bílou lakýrnickou kombinézu
a respirátor. Byly původně určeny k jinému scénáři, ale jak už jsem napsal, vše dopadlo jinak
a teď již byly k nepotřebě. Jen tak z hecu jsem
se do toho navlíkl a lidi me začali fotit. Pak
někdo řekl: "Tak budeš dělat toho chemika. Tu
chráněnou osobu". Po delším dohadování jsem
se dozvěděl, že kromě atomových hlavic mají
síly SRR NATO zlikvidovat i „chemického Aliho“.
To je to moje věčně nepozorné čtení podkladů
k akci…
Pak už se začali v lese ukazovat první útočníci
a došlo k lehkému oťukávání. Asi po dvaceti
minutách začali zbraně ve spodních patrech
„hovořit“ razantněji a poměrně dlouze. „Máš tam
někoho?“, ptám se známé, ale bezejmenné
tváře. „Jo, je tamdle v tom roští, ale kvér tam
16
No03.qxd
30.10.2003
20:12
StrÆnka 17
akce
nedostřelí. Je to moc daleko…“ Následuje další zbytečná salva, která
končí neškodně v lese. „Ukaž, kde? Mam tam kilo. Třeba to dá“… Já
na to. Po chvilce ukazování a směrovováni hlav poznávam v křoví nezřetelnou část siluety člověka s woodlandovou čepicí na hlavě. Zdá se že
leží, nebo se pokouší plazit. Pouštím pár krátkých dávek jeho směrem
a zdá se, že vzdálenost nedělá pružině sto větší problémy. Za chvíli se
postava zvedá se zbraní nad havou, sundavá čapici a odchází na mrtvoliště. „Jooo, mam hadráka!!!“
Vyběhl jsem do nejvyššího patra abych se pochlubil. Možná, že to byl
vůbec dnešní první. Pohled na parkoviště mi však napovídá, že ne.
Občas odněkud přilétne dávka a zachrastí na podlaze, nebo po zdi. Je
to tady ale jako na Větrné hůrce, takže se těžko dá poznat odkut střelba
směřuje. Po patnácti dvaceti metrech kuličky berou slušnou „šajtli“.
Z budovy jídelny je slyšet občasná dávka z automatu. Pak rychlé „kašlání“ plynovky. „Chlapci se ještě drží“, napadne mě. Jsou tam sami dva
a už uběhla hodina od začátku akce.
Asi je to tam hustý, ale myslel jsem, že
už bude dávno po nich…
Na přístupové cestě na střechu jídelny se objevuje postava. Okamžitě jí přibíjí několik dávek z různých částí hlavní
budovy. Kdyby se dostali na tu střechu,
bylo by to docela nepříjemný. Mohli by
odtamtud kontrolovat skoro tři patra.
Z malé postavy na rohu se nakonec
vyklubal nejmladší z bratrů Arnoldů. Až
do konce akce ostřeloval z poza rohu
naše pozice. Všichni o něm věděli. Byl
dost daleko na to, aby se kuličkám dalo
vyhnout, ale pokud by na něj někdo
zapomněl mohl za to zbytečně zaplatit.
Nekonečné a v podstatě nesmyslné
přestřelky s ním se staly kratochvílí při čekání na „opravdového“ nepřítele. Bohužel, pokus o jeho definitivní likvidaci, stál Mosquita jeho jediný život. Selhalo krytí a z boku z lesa byl sesmahnut neviditelným dobyvatelem.
Mrtvoliště se pomalu plní a už je tam i několik našich spolubojovníků.
A zbývají více než dvě hodiny do konce… Někteří útočníci už zreciklovali
a mizí v lese nebo za jídelnou. Můžeme jen bezmocně přihlížet. „Mimo
dostřel“. Sestoupil jsem do nižších pater a Kuncmen hlásí: „Už jsou
dole“. „Cože, kdy… Jak…? Dyť ještě před chvílí tam nebyli. No, teď už
jo“, směje se Pilot, jenž v černé kukle vypadá jako lachtan uteklý z cirkusu. Nehledě na to, že mi při tom svým esdéčkem míří na břicho. „Kdo
je pod náma,“ ptám se přítomných. „Nikdo, všichni se stáhli sem. A ty
bys měl radši taky vypadnout, než tě někdo sejme“, ještě někdo doporučí. Uvědomuju si, že bych vlastně měl pokud možno přežít. Nasazuju
si respirátor, kapucu, druhou kapucu a jdu zapózovat na ochoz. Martin
Frič si mě fotí z pole a ještě mi ukazuje jak se mám postavit, aby fotky za
něco stáli. Kolem hlavy mi hvízdne Toníkova dávka, ale to už jsem za
panelem a směju se.
Parkoviště je jako vymetené. Před chvílí se sešikovali zrecyklovaní
dobyvatelé a vyrazili na poslední zteč. A už to jede a už to voní. Bouchání
sádráků a dávky z automatů. Ozývají se výkřiky: „Schody! Schody!!! Ber
si tu šachtu! Tam seš nad nima!“ A pak už jenom: „ Mam, mam, maaaaaam. Do pr…ele dyť řikám, že mam!“ A na mrtvoliště se v krátkých časových intervalech trousí skupinky bojovníků. Bohužel čim dál víc „našich“.
Přibíhá Donald: „Už jsou pod náma“. „A sakra. Už je to tady“, říkám si.
Bezradně se kouknu kolem. Je nás jenom pět. Rychle organizujeme
baštu posledního odporu. Protivníci jdou po schodech a občas se nám
někoho podaří dostat výtahovou šachtou. Billy dosypává zásobník a po
poradě s Donaldem ohledně uspořádání domu vyráží dolů po schodech. Několik dávek a už je zpátky se spokojeným úsměvem: „tři“. Ale
dobyvatelé si berou na pomoc balistický štít v podobě dveří a postupují
dále. Oklikou přes balkóny se dostávají přímo pod nás. Děrami v podlahách jich pár dostaneme, ale není to zadarmo. Už jsme jenom tři.
Tepová frekvence dosahuje maxima. Hladina adrenalinu v krvi taky.
Studený pot teče po zádech
a ruce se nepředstavitelně třesou.
Schováváme se do posledních
dvou místností. Vietnamovi už
téměř nestřílí kvér. To jsou ty věčný
přestřelky s malim Tondou. Zjišťuju
čas. Už jen čtvrt hodiny do konce.
Zmocňuje se mě pocit, že to
možná dáme. Když se nebudeme
zbytečně vystavovat, možná. Už
jsou v chodbě proti mým dveřím.
Úplně nesmyslně se nakupili
v rohu a dohadují se o další strategii. Jedna dávka a jeden odchází.
Ale my už jsme taky jenom dva.
Deset minut do konce. Ještě jednou vyzkouším prudký výpad. Vůbec se
nepoučili a zůstali na stejném místě! Zběsilá střelba. Další odchází. Fuj,
z toho by jeden zešedivěl… Třetí výpad se mi už nepovedl a koupil jsem
to do ruky. Škoda. Možná jsem se na to měl vybodnout. Čtyři minuty do
konce.
Odcházím ke zbytku mrtvol a jsem rád, že už to mám za sebou. Ještě
jsem svědkem zneškodnění jaderné rakety. Ale chlapci zlatí. Možná jste
nás včas vystříleli, ale bednu jste zlikvidovali až osm minut po limitu. Tak
nevím, nevím…
Pak nám Jarin poděkoval za účast v Iron Fistu, a že doufá, že se nám
to všem líbilo a tak…
Ale bylo to dobré, byla legrace i napětí a to je důležité. Takže doufám,
že se zase brzo při podobné akci zase všichni uvidíme.
Na straně žoldáků a teroristů účinkovali: 25th Inf. Div, 1st Cav.Div.,
42. prapor Viet Congu, Stříbrní vlci, Navy SEALS 2 TRT, Mosquitos,
Instant Killers, 104. VDV, Sokolováci a další...
Text: Witus, Foto: Jarin von Benešov
17
No03.qxd
30.10.2003
20:12
StrÆnka 18
akce
AIRSOFT SESSION 2003
Předposlední dubnový víkend se poblíž Písku uskutečnily airsoftové
manévry, které bezesporu nemají v naší republice obdoby. Jednalo se
již o druhý ročník. Na ploše bývalého vojenského výcvikového prostoru
Oldřichov se sjelo téměř tři sta airsofťáků z celé republiky, aby se zapojily do bojů podle čtyř předem připravených scénářů. Manévrů se
dokonce zúčastnily bojovníci z Německa, Rakouska a Slovenska.
Zúčastněné jednotky (počet členů): 1. divize Bundeswehr, KFOR
(15), 1. průzkumná skupina Praha (2), 1/10th Special Forces Group
(Airborne) (SR) (9), 101st Airborne Division US Army (12), 104. VDV
(7), 15. skotská pěší (5), 173rd Airborne Brigade (8), 1st Cavalry
Division (3), 1st Ranger Bn (9), 1st Ranger Bn C Company (3),
2.Průzkumná jednotka Písek (11), 22.pluk SAS eskadra D (6), 25th
Infantry Division "NAM Ghosts" (4), 25th Infantry Division "Tropic
Lighting Club" (5), 2nd Rangers Bn Strakonice (5), 2nd Rangers Bn
Praha (3), 2nd Recon Bn USMC (5), 3rd Ranger Bn A Company (19),
3rd Recon USMC (4), 42. prapor Viet-Congu (6), 4th Psychological
Operation Group (4), 7th Special Forces (6), 75. Rangers regiment, 2.
Battalion (10), 82ABN Kašperské Hory (4), Buldock Patrol (6), Coniglio
UH (10), Czech Lions (11), Dragon force (6), Hraničáři 1938 (9), KVH
C.M.U. (6), Mosquitos (6), Národní garda KVHS (3), Navy Sea Bees
(10), Navy Seal Team 2 T.R.T. (11), Navy Seals CZ (9), Rebels (5), RMS
Team (SR) (2), Special Operations Team - ALPHA (6)
Manévry byly velmi důkladně připraveny a organizátoři se opravdu
neměli za co stydět. Již první ročník AS byl výjimečným počinem a letošním ročníkem byla pomyslná příčka dokonalosti posunuta o hodný kus
výš. Manévry byly nahlášeny a také oficiálně povoleny od městského
úřadu Písek (i policie byla informována), takže jsme mohli využít celý prostor. Výjimkou byly budovy, jenž se v prostoru nacházely. Jsou ve vlastnictví AČŘ a z důvodu jejich špatného stavu armáda nedovolila jejich
využití.
Hned při příjezdu se účastníci museli prokázat identifikační kartou,
kterou pořadatelé rozeslali všem týmům, které byly na manévry přijaty. V
základním táboře byla všem k dispozici pitná voda a chemické záchody.
Kdo měl zájem, mohl okusit grilované klobásky a pivo. Byl zajištěn i přísun elektrické energie a tím pádem i noční osvětlení a kvalitní hudební
18
kulisa.
Ale protože jsme na AS přijeli především bojovat, pokusím se trochu
přiblížit odehrané akce. Při počtu účastníků nemá smysl zabíhat do
podrobností, protože bych stejně obsáhl pouze část každého scénáře..
Boj o vlajku.
Standardní situace. Dva týmy. Dvě vlajky. Ukrást soupeři vlajku a vrátit
ji do vlastní základny. Vidět sto lidí jak postupuje po poli v rojnici byl velmi
interesantní zážitek. Hlavně pro obránce kopce - Vietnamáky.
Boj o kótu.
Jeden předem určený kopec. Obránci a útočníci. Akce byla předčasně ukončena jedním z obránců. Bylo naprosto úchvatné pozorovat
Vietnamáky při frontálních útocích (bylo jich cca 50). Spousta řevu,
dýmu a masa lidí ženoucích se kupředu.
Průjezd konvoje.
Jednoduchý scénář. Jedna skupina má za úkol provést konvoj po předem vytýčené cestě. Aby byla iluze konvoje dokonalá, přestavoval jej
plný sud naložený na vozíku. Obránci houževnatě bránili a několikrát se
jim podařilo postup konvoje zastavit. Přes urputnou snahu obránců se
konvoji podařilo projet.
Hamburger Hill.
Jak jsme dorazily na kopec a spočítal jsem počet obránců ku počtu
útočníků, bylo mi jasné, že na kopci dlouho živí nezůstaneme. První vlna
útočníků byla ještě odražena, ale druhý nápor byl pro obránce smrtelný
a došlo k jejich vybití.
Takže shrnuto a podtrženo. Největší manévry v Čechách skončily ke
všeobecné spokojenosti a obešly se bez vážnějších incidentů. Můžu
říct, že jsem se seznámil se spoustou nových lidí (zvláště musím pochválit kluky z Coniglia, vínko a slívka byla super, družba s nimi měla vysokou
úroveň), atmosféra prostě super, všichni jsme se výborně bavili. Díky
všem organizátorům Těším se na AS2004.
Text: Riggs, foto: Kosák, Riggs
No03.qxd
30.10.2003
20:13
StrÆnka 19
akce
OPERACE ŠELMBERK II
Již druhý rok jsme pořádali tuto naší atrakci. Píšu atrakce, protože na
rozdíl od akce účelem byla maximální zábava. Tedy ne jenom střílení,
ale i víno, ženy a zpěv. I když těch žen moc nebylo.
Na rozdíl od minulého roku jsme tyto manévry uspořádaly již na jaře
a to konkrétně 19 - 20. 4. 2003. Minulý rok to bylo tuším někdy v červnu.
Ve stejnou dobu probíhal megaball Airsoft Session 2003.Tato atrakce vznikla vlastně díky němu. Jelikož naše pražská aliance (Tango
Force Piranha, Seal Tam 6, Sayeret, Rudé Barety Praha) nebyla přijatá na tento fest. Protože si už všichni naplánovali dopředu volno, rozhodli jsme se tedy něco uspořádat sami. Zváni byli všichni, kdo na AS
nebyli přijati nebo se jim tam z nějakého důvodu nechtělo. Času jsme
už moc na přípravy neměli. Vymysleli jsme tedy hromadu scénářů,
které by mohly proběhnout, a podle mapy navrhli, kde by mohly probíhat. Neměli jsme čas tedy si ani prozkoumat terén, jak se od minulého roku změnil.
Naštěstí alespoň
Adalf zná zdejšího
starostou, takže
nám tam vyjednal
prostor, na kterém
jsme mohli "bitkovat" legálně. To je
taky důvod proč se
tyto manévry pořádaly zde. Šelmberk je zřícenina
gotického hradu.
Nachází se u městečka
Mladé
Vožice pár kilometrů od Tábora. Z
celého hradu zbyla vlastně pouze věž, která je udržovaná, ale otevírá
se pouze při nějakých akcích. Bohužel v tuto dobu byla připravená na
rekonstrukci, takže jsme měli zakázáno ji používat. Což jsme se dozvěděli asi den před akcí, takže nám to trošku pokazilo scénář. Kolem
hradu je hustý les a celkem těžký terén (dost kopce).
Naše akce, co se týče střílení, začala 19. 4. 2003. Ale zábava už
začala o den dřív.Ten den už dorazila většina pražský aliance + pár
dalších týmu. Druhý den ráno se dostavily zbylé týmy a atrakce (ta střílecí) mohla začít. Tento den se sešlo něco kolem 70 Airsofťáků.
Jako první scénář jsme dali Capture The Flag. Tedy odnést nepřátelskou vlajku ke své. Strany byly rozděleny 1:1 a každá z nich označena barevnou páskou na rameni. Strana bílých (s náckama ale nic
společného nemáme) se skládala z pražské aliance a SIS+Delta
Plzeň, vlajku bránila na kopci (na mapě bod B). Strana červených se
skládala z mimopražských týmů a bránila vlajku u zříceniny hradu
(mapa bod H). Recyklace probíhala v každou celou hodinu. Tato akce
byla celkem náročná na fyzičku. Jelikož ať jste byly ze strany červených nebo bílých, museli jste pro vlajku z kopce do kopce a pak se
zas vrátit. Celkem asi jeden kilometr. Díky tomu většinou všichni kempili a jen malá skupinka odvážlivců se pokoušela o dobití, což se jim
díky tak malém počtu nemohlo nikdy povést. Proto se strany bílých
udělal hromadný útok a všichni, co byli živí, zaútočili na tábor červených. Bohužel nevím, co koho napadlo, vzít svojí vlajku sebou. Holt
když nemůže Mohamed k hoře, tak půjde hora k Mohamedovi.
Alespoň se tak tato akce ukončila.
Další scénář se ale vyvedl. Šlo o trošku modifikované piloty.
Skupinka teroristů (SIS + Delta Plzeň - 4 lidi) hlídala svázané piloty na
kopci (mapa bod B). Úkolem červených bylo piloty vysvobodit a eskortovat do místa transportu (mapa bod Z). Piloti po vysvobození (přeříznutí pout) mohli používat manuální nebo plynové BB zbraně. Po té co
byla skupina teroristů zlikvidována, dala signál straně bílých - pohraniční hlídka. A začal hon na piloty. Aby SIS + Delta nemuseli do konce
akce sedět na zadku, při setkání s pohraniční hlídkou se k ní přidali.
Tato akce byla bez recyklace. Aby scénář byl ještě zajímavější. Piloti
se museli na místo transportu dostavit v určitou dobu. Konkrétně to
bylo v 18:30.Transport na ně mohl čekat max. 15 minut. Tedy 18:30 18:45. Strana červených, udělala po lese mnoho klamných skupinek. Proto se na jedné straně lesa válčilo zatímco na druhé straně si
piloti snažili nenápadně přiblížit k místě transportu. Mně osobně se
tato akce dost líbila a to i přes to, že naše strana (strana bílých) prohrála.
Díky mapě, která byla rozdělena na úseky a vysílačce se dalo dobře
koordinovat a dobře spolupracovat. Takže to vypadalo asi následovně:
„……nacházím se na souřadnicích I 6 a čelím velké přesile, potřebuji
pomoc „……“….. tady Delta jsme od vás kousek jdeme vám píchnout“. Za celou
tuhle akci se vysílačky nenechaly
déle jak 3 s v
klidu. Bylo opravdu
zajímavé
poslouchat co se
kde děje a hledat
si na mapě, kde
všude se zrovna
kdo nachází a co
se tam děje. Jinak
jak jsem řekl, strana
červených
vyhrála-oba piloti
se dostali na místo
v čas. Po této střílecí atrakci, se velká část lidí odebrala a jela domů-hold jak to tak většinou bejvává. Zbyli tedy pouze ti vytrvalci - asi 40 lidí.Na večer jsem
mnel sice připravený ještě jeden scénář, ale protože Adalf dovezl buřty
a pivo nikomu se už nechtělo nic dělat.
Večer tedy proběhlo posezení u ohně na statku. Někteří si dovezli
vlastní „zásoby“, takže druhý den vypadali hezky (raději nebudu jmenovat).
Druhý den po dlouhém rejpání v prdeli se dalo opět Capture The
Flag. Tentokrát ale mezi statkem a hradem. Terén mezi těmito objekty
už nebyl tak těžký a bylo to poměrně blízko. Díky statku si našli své i
příznivci CQB. Strany jsme rozdělili Praha proti zbytku - opět bílí a červení. Bílí se usídlili na statku a červení u hradu. Pak jsme to chtěli otočit, ale nestihli jsme dohrát ani tu první hru a někteří už museli jet
domů. Někteří přijeli až z Moravy, takže museli vyjet zavčas. Na závěr
jsme tedy aspoň daly rychlou přestřelku na statku. Za tuto asi
20 minutovou akci se vyházelo tolik dýmovnic a sádráků, kterých by
se nevyházelo za celý den. Po této přestřelce se všichni sbalili a jeli
domu.
Celá akce proběhla hladce, bez žádných hádek (alespoň o žádných
nevím). Myslím si, že se sešla celkem dobrá skupina lidí.
Zde je seznam zúčastněných týmů: Tango Force Piranha (pořádající), Sayeret, Seal Team 6, Rudé Barety Praha, SIS+Delta Plzeň,
Mercenary Team, 3. Úderná četa PREDATOR, 42. prapor Vietcongu,
115. hloubkovej průzkum, 43. výsadkový mechanizovaný
prapor, + jednotlivci
Pokud jste se v seznamu nenašli, tak se omlouvám. Nestihl jsem zjistit, kdo všechno se účastnil.
Text:Maser
Foto: Adalf
19
No03.qxd
30.10.2003
20:13
StrÆnka 20
upgrade
MARUZEN APS - 2
Od obyčejné ostřelovačky k medvědobijce
Maruzen APS II SV (EX) je airsoftová replika odstřelovací pušky Steyr
Mannlicher SSG Police II rakouské výroby, mezi airsoftovými odstřelovači je stejně oblíbená jako reálná zbraň mezi skutečnými snipery.
Vzhledem k nedostupnosti v té době této zbraně u nás, byl jsem nucen
ji objednat z Hong Kongu. Nechal jsem si základ již trochu upgradnout
na 130 pružinu, v této fázi nebylo nutno měnit nic dalšího. Prosím nesrovnávat s pružinami pro AEG, sniperky mají pružiny poměrně silnější a
o dost delší. Puška dorazila asi za tři týdny. V dnešní době se už zde na
přesné zpracování. Zášlehák a hlaveň je šroubovatelná, dále pak hlaveň
je šroubovatelná od těla, takže se rychle dá dostat k HOPu. Dále má
zbraň 3 pojistky. 1 pojistka je natahovací páka nabíjení, pokud je v horní
poloze nevystřelíte. 2 pojistka je přímo na spoušti, je to další malinká
spoušť. 3 pojistka je šoupací páčka vedle nabíjecí páky, tím zafixujete
zbraň proti výstřelu nadobro, ochrany proti náhodnému výstřelu je tu
tedy dostatek. Takže zpět k samotné výmeně, jednoduše se povolí dva
šrouby držící pohromadě tělo a hlaveň s předpažbím, další dva šrouby
trhu občas objevuje ve verzích SV, EX. Když balík dorazil, koukal jsem
na poměrně malou krabici. Uvnitř byl Maruzen na dvě části, hlaveň
a pažba. Dále krabice obsahovala malý pytlík koulí Maruzen 0,29 g
Grand Master, dva imbusové šrouby s imbusem a dlouhé táhlo na čištění hlavně. Prohlédl sem si manuál a začal skládat zbraň, vcelku jednoduché a nenáročné na čas a na zručnost, hlaveň se vloží do pažby a přišroubuje dvěma imbusovými šrouby. Tato verze má fixní HOP, což je
malá nevýhoda. Nemá žádná mířidla, tak jsem navštívil obchod České
Zbrojovky a koukal po vhodné optice. Vzhledem k cenám jsem zvolil
4x32 plastovou FOMEI, další nezbytnou investicí bylo pořízení montáže
na optiku tz. „kroužků“, při výběru je potřeba dávat pozor neboť kolejnice na optiku je široká 2 cm, byla mi doporučena CZ550 a jsem s ní
dodnes naprosto spokojen a můžu vřele doporučit.
Když jsem pak následně vyrazil ven, seřídil optiku a mohl vyzkoušet
střelbu, překvapila mě tichost, snad tišší než manuální pistole. Dostřel
byl odhadem 50 - 55 m při použití 0.29g kuliček. Koule letěla velmi
přesně a vůbec neuhla ze svého směru, leč přímý zásah postavy byl do
40 m, pak už kulička začala v přímce klesat a bylo nutno při střelbě počítat s předstřelem. Vzhledem nedostatku dodaných kuliček u zbraně
jsem vyzkoušel TM 0,25 g Tactical Grade, koule letěla rovně a přesně,
ovšem asi po 35 m šla do oblouku k nebi, následně jsem vyzkoušel
0.27 g? firmy King, výsledek nebyl zase tak strašný, přeci jen něco málo
na váze navíc se kladně projevilo. Takže do přechodného období, než
jsem se rozhodl vzhledem k účinnosti sniperky, hlavně co se týče
dostřelu v airsoftu, posílit upgrade, jsem zůstal u Kingu Sniper Grade.
Po nějaké době brouzdání po internetu a zkoumání cen vyšších
upgradů jsem cenově zvolil upgrade set 300 firmy Classic Army.
Pojmem set se rozumí zesílený válec, silnější pružina, kovový vodič pružiny, kovová tryska a zesílený píst. Po 14ti dnech set dorazil a já se dal
do výměny. Celou zbraň jsem rozebral, hlavně abych ji poznal. Zjistil
jsem, že kromě pístu, trnu a pažby je zbraň celá kovová a má vysoce
pak oddělí kohoutkový mechanismus od těla, pak se už jednoduše
vytáhne válec s pružinou, už zbýva jen jeden šroub a oddělit natahovací
páku s hlavou od válce. Původní válec byl proti novému vcelku směšný
jednak vahou a jednak pevností. Následné smontování bylo otázkou
chvilky až na malý zádrhel spočívající v neposlušném zasekávacím
zobáčku pružiny, který ne a ne se pořádně usadit do požadované polohy, kdo zná, dá zapravdu (viď, Wille :-). Stále jsem zatím ponechal fixní
HOP jen ho trošku od oka poladil, ponechal jsem i původní 395 mm
inoxovou hlaveň o průměru 6.04 mm. Vypravil jsem se ven testovat.
Nacpal jsem plný zásobník což je 25 kulí, Sniper Grade, zandal a chopil jsem se natahovací páky a ono ejhle musel jsem vynaložit trochu více
síly než jsem čekal, natáhl a vystřelil, první potěšení bylo že odhad
HOPu byl dobrý 0.27ková kule letěla prjamo róvno do neznáma dle krokového měření přez 80 metrů nejistého zásahu, jistý se v následných
akcích ukázal do 50 m. Další věc, která se změnila, byla rána pružiny, již
to nebyla tichá puška. Teď bohužel musím přejít ke stinné stránce tohoto počínání. Po třech týdnech resp. asi 100 výstřelech se set firmy
Classic Army vevnitř doslova rozsypal, bez šance na nějakou rozumnou
opravu, v ten okamžik jsem pochopil cenové rozdíly konkurenčních
výrobců stejně silných upgradů a zapochyboval nad seriozní odolností
dílů CA. Pozitivní aspoň bylo, že nic původního v pušce neutržilo žádnou
újmu. Trochu otřesen touto událostí jsem opět usedl k internetu a objednal upgrade set 400 od firmy PDI, dorazil ani ne za týden, již pomalu
automaticky jsem ho namontoval a vyrazil opět testovat, do natahování
jsem musel zapojit ještě trochu více síly, ale při správném grifu to jde v
pohodě, další nepříjemné zjištění bylo, že ať sem dělal cokoliv s
HOPem, 0.27 vystřelená kule mě div netrefila do zad. Takže rozhodnut
objednat si těžší kule opět v zahraničí, jsem promýšlel jaké použít.
Shodou okolností zrovna v té době otevírala firma Anareus svůj nově přestěhovaný obchod v Melounové ulici, nu nelenil jsem a vyrazil tam, z trocha rozšířeného sortimentu jsem tam objevil kule Maruzen 0.36 g pla-
20
No03.qxd
30.10.2003
20:13
StrÆnka 21
upgrade
stové a 0.43 g s grafitovým potahem, které jsem okamžitě koupil
a druhý den jsem opět testoval, váha kulí byla pro 400ový set naprosto
optimální. Oboje měli perfektní dráhu s tím, že 43ky jsou trošku pomalejší a mají menší dostřel. Takto jsem bez problémů na 75 m trefoval klasické okno. Okno z důvodu absence dobrovolníka, ale proporcí podobné člověku. Vše bylo perfektní, ale vzhledem k dostřelu jsem pociťoval
nedostatky stávající optiky, takže jsem opět zavítal do prodejny ČZ a
vybral optiku Bushnel 3-9x60, kovovou se skleněnými čočkami s nástřelem 60-3800 m, vodotěsnou a odolnou proti otřesům, krásně sedla do
původní montáže. V této konfiguraci jsem fungoval dlouho dobu až do
jedné zimní akce, kde natahovací páka nevydržela mráz -11° C a urvala
se, vzhledem k nemožnosti opravy jsem v Anareusu objednal speciální
novou páku z jednoho kusu pravé ocele, ne jako původní zinková litina,
kterou pak zlatoručičkovky Will připevnil k válci, a zase se fungovalo bez
problémů.
Další svrbění prstů přišlo když jsem se na internetu přečetl zajímavý
článek o tuningu sniperek a co a jak je k tomu vše potřeba, takže jsem
se na vánoce rozhodl si udělat radost, a opět v Hong Kongu objednal
příslušný upgrade set a další náležitosti, světe div se dorazilo to za
2 dny. Konkrétně už poučen jsem vybral díly kvalitně ověřených firem:
titanovou 395mm 6.03 hlaveň se štelovatelným HOPem od Head 1950
a kompletní PDI set Level 3, max. upgrade level pro APS doporučený
k tuningu od 400fps výše a jako kosmetický doplněk tlumič. Takto obohacen jsem vyrazil za Willem do Anareusu, přeci jen takovýto level jsem
už nechal na odborníkovi. Po pár narážkách domácích, (hlavně tedy
Riggse :-) se Will pro odborném kladném zhodnocení dílů dal do práce.
Po 3 hodině usilovné práce za vydatného HafHafova povzbuzování bylo
dílo dokonáno a já se těšil na druhý den, na testování. Naládoval jsem
zásobník 43kama. První natahování se opět neobešlo bez trochu menšího vydáním sil, zamířil jsem na komín (80m) ležící nad mým testovacím
oknem a zmáčkl, ozvala se rána, takřka okamžitě druhá značící zásah.
Překvapila mě věc se kterou jsem nepočítal, výstřel provázelo poměrně
pořádné „kopnutí“ dobře známé z ostrých zbraní. Byl jsem s výsledkem
nadmíru spokojen. Dle dalšího testování odolnosti všeho možného i
nemožného musím říci, že takováto zbraň není absolutně určena na boj
na krátkou vzdálenost, troufám říci, že na extrémně krátkou vzdálenost
může mít ranivý účinek. Tato zbraň s energií střely 10,1 J samozřejmě
nepřekračuje zákonem stanovené limity zbraní kategorie D, kam airsoftové zbraně patří. Ještě nakonec bych měl jedno doporučení, je dobré
vzhledem k mnohem většímu zatížení na spoušťový mechanismus vyměnit původní nedostatečně odolné vnitřní litinové převodní páčky za ocelové.
Závěrem chci říct, že Maruzen APS II SV je vynikající sniper zbraň,
ovšem v základu proti upgradovaným AEG moc v dnešní době neobstojí. Pokud se budete rozhodovat pro upgrade, uvažte kvalitu a značku a
radši nešetřete jako já, protože nakonec Vás to vyjde na dvojnásobek.
Další plus je, že Maruzen APS má největší škálu upgradů a příslušenství
z kategorie sniperek.
Tento článek neslouží jako návod, takže autor nenese odpovědnost za
vámi poškozené nebo zničené zbraně, či jejich součástky.
Technické údaje:
délka
váha
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
SSG Police
113 cm
3.9 kg
5 nebo 10
.308 Winchester
860 m / s
APS 2 SV SK
117 cm
4 kg
25 + 1
6 mm
225 m / s
Hodně štěstí a přesnou mušku přeje:
SKY
Foto: Kosák
No03.qxd
30.10.2003
20:14
StrÆnka 22
pyrotechnika
PYROTECHNIKA OD D-TECHNIK
Jistě se mnou budete souhlasit, že se na manévrech sem tam hodí
použít dýmovnici, dělobuch či světlice. Možná Vás proto zaujme informace, že česká společnost D - TECHNIK vyvinula takové pyrotechnické
produkty, které jsou určeny i pro civilní sektor (čili i pro nás). Chci Vám
proto představit některé produkty, které by se mohly při airsoftu hodit.
Ruční signální dýmovnička - RSD
Dýmovnice sestává z jednostranně zalemované papírové dutinky
192x32x2, čtyř kusů papírových těsnění a jedné podložky, dvou kusů
kotoučků z PPS O 31x40, sestavy výfuku se stopinou a třecí roznětkou
s tříčem, uchyceným ke kovovému kroužku O 24x2, dvou dýmových tělísek O 30/10x41 o celkové hmotnosti cca 70 g, samolepící etikety s
návodem a tkalounu. Zabarvení dýmu je dáno volbou chinonového barviva v dýmových tělíscích, které umožňuje provedení oranžový, červený,
zelený a žlutý dým. Doba vývinu intenzivního barevného dýmu je minimálně 30s. Bude však k dispozici i typ s dobou vývinu 60s.
Dýmovničky by měly být připraveny k prodeji koncem června až července tohoto roku. Dýmovničky jsou prodejné od 18let.
Předpokládaná cena se bude pohybovat okolo 120 až 160 Kč (podle
typu) za kus.
Pro nákup dalších pyrotechnických produktů platí přísnější pravidla,
která plně respektují současnou legislativu a odborné vyhlášky v ČR.
Právě ze znění zákonných norem a vyhlášek je výrobce povinen zajistit
takový způsob prodeje, který má určité zásady a podmínky. Cílem těchto opatření není vytváření způsobů nějaké kontroly vojenských klubů, jak
se mnozí jejich členové mohou domnívat, mají naopak sloužit ve prospěch členů vojenských klubů! K maximální legalizaci jejich "vyzbrojování" a používání cvičné pyrotechniky. V principu se jedná o běžná opatření, která platí pro prodej a používání např. střelných zbraní. Každý
solidní vojenský klub dodržuje patřičnou strukturu velení a rozsahu
vojenských funkcí a hodností u jednotky. Nemělo by být nic obtížného,
aby každý takový klub - jednotka jmenovala svého pyrotechnika, který
absolvuje základní školení a po jeho ukončení získá "zbrojní průkaz" k
nákupu pro celou jednotku. Tento průkaz bude umožňovat nákup všech
pyrotechnických prostředků z produkce společnosti D-Technik, která
plánuje výrobu mimo základních prostředků jako dýmovnice, soft-granáty a světlice také další, vyspělejší řadu cvičné munice (podvěsné granátomety s cvičnou municí, akční hlavice pancéřovek apod.) Společnost
D-Technik je také připravena reagovat na návrhy a praktické připomínky
jak k rozvoji celého sortimentu této pyrotechniky, tak i ke zlepšení a zjednodušení její distribuce. Školení k získání průkazu pro nákup pyrotechniky budou probíhat v Praze a Brně.
Toto oprávnění bude nutné předkládat při nákupu této pyrotechniky
podobně jako klasický zbrojní průkaz při nákupu zbraní a munice. Po
odebrání zakoupené pyrotechniky na základě předloženého oprávnění
se výrobce a prodejce nebudou o další používání těchto prostředků
22
vůbec zajímat. Veškerá odpovědnost za skladování, používání těchto
prostředků přejde na jejich uživatele. Nebude tedy třeba dokládat na co
a kam chtějí kluby tuto pyrotechniku použít!
Produkty, pro které bude potřeba průkaz pro nákup pyrotechniky, jsou
zatím avizovány tyto:
Soft granát - SoG
Jedná se o akustickou výbušku, jejíž síla se podle zodpovědných
zástupců společnosti D - TECHNIK bude blížit k vojenské akustické
výbušce V10.
Pro soft granát se v současné době vyřizuje povolení k prodeji na průkaz pro nákup pyrotechniky. K dispozici v obchodech by měl být během
srpna tohoto roku.
Předpokládaná cena se bude pohybovat okolo 200 až 250 Kč za kus.
Akustická výbuška AV04
Obsahuje 4ks jednotlivých zvukových generátorů s časováním 0,8 2,2s. Je použito hliníkové pouzdro o průměru 30mm a délce 100mm.
Hnací motorky generátorů je možné vyrobit s hvízdavým efektem. Dále
lze do generátorů umístit ekologické dráždivé látky.
Pro akustické výbušky AV04 se v současné době vyřizuje povolení k
prodeji na průkaz pro nákup pyrotechniky.
Předpokládaná cena se bude pohybovat okolo 200 až 250 Kč za kus.
Akustická výbuška AV14
Obsahuje 14ks jednotlivých zvukových generátorů s časováním 0,8 1,5 - 2,2 s. Je použito hliníkové pouzdro o průměru 50 mm a délce
100 mm. Účinný efekt je 105 dB.
Pro akustické výbušky AV14 se v současné době vyřizuje povolení k
prodeji na průkaz pro nákup pyrotechniky.
Předpokládaná cena se bude pohybovat okolo 200 až 300 Kč za kus.
Dýmovnice imitační DT - 25
DT - 25 je signalizační dýmovnice s okamžitou funkcí po odhození,
s dobou dýmání 20 až 35 s. Barva dýmu bílá, černá, modrá, červená,
oranžová, zelená a žlutá.
Pro imitační dýmovnice DT - 25 se v současné době vyřizuje povolení
k prodeji na průkaz pro nákup pyrotechniky.
Předpokládaná cena se bude pohybovat okolo 200 až 250 Kč za kus.
Všechny tyto produkty budou samozřejmě k dostání v 1. Airsoftové
prodejně, která patří do okruhu distributorů této pyrotechniky. Mezi další
distributory patří internetový obchod Armyshop.cz.
Text: Riggs
Foto: D-Technik - VMK Králíky
No03.qxd
30.10.2003
19:57
StrÆnka 23
výstroj
BLACKHAWK INDUSTRIES
Po skončení své aktivní služby u jednotek SEALs amerického válečného námořnictva se Mike Noell rozhodl začít podnikat v oboru vývoje a
výroby taktické výstroje určené především pro speciální jednotky. Za své
více než desetileté působení na trhu se společnost BlackHawk
Industries dostala mezi absolutní špičku ve svém oboru a Mike Noell je
jejím prezidentem. Její produkty využívají i speciální policejní a vojenské
jednotky z celého světa, které se zároveň podílejí i na vývoji a testování
nových produktů. Úzká vazba s jednotkami zvláštního určení je patrná i
z faktu, že poslední katalog firmy je věnován dvou padlým příslušníkům
USN SEALs, kteří padli při operacích v Afgánistánu.
BlackHawk Industries nabízí tři značky taktické výstroje. Jsou to
BlackHawk, HellStrorm a HydraStorm. V dnešní čísle se blíže podíváme
na značky HellStorm a HydraStorm.
HellStorm
Značka HellStorm je zaměřená především na různé druhy rukavic,
věnuje se však též kuklám, různým druhům chráničů, brýlí a dalších
ochraných pomůcek.
Škála nabízených rukavic je opravdu vyčerpávající. Nalezneme v ní
standardní rukavice nomexové. Rukavice určené pro speciální operace
jsou buď kevlarové nebo z materiálu Spectra. Jedná se o velmi odolný
materiál, který je velmi těžko proříznutelný. Pro obojživelné operace jsou
určeny rukavice ze speciálního materiálu, který je kombinací tenkého
heoprenu a HawkTexu. Všechny druhy rukavic jsou dodávány v černé
barvě, nomexové rukavice v olivové a pouštní barvě.
V sortimentu ochranných kukel nabízí BH tři modely. Jedná se o poly-
propylenovou kuklu, nehořlavou Nomexovou kuklu a nehořlavou
Nomexovou kuklu s ochrannou manžetou.
Speciální ochranné brýle pro speciální jednotky jsou vyrobeny z měkkého uretanu, který zachovává svůj tvar i při extrémně nízkých teplotách.
Skla brýlí poskytují ochranu proti UVA, UVB a infračervenému záření
a jsou dvouvrstvá se speciální protizamlžovací ochrannou vrstvou. Skla
jsou samozřejmě výměnná a jsou dodávána v čirém, žlutém, nebo oranžovém provedení.
Posledním typem produktů značky HellStorm, o které se chci zmínit
jsou chrániče kolen, loktů a holení. Jsou vyrobeny z materiálu, který je
kombinací Nytaneonu a lehkého odolného plastu TalonFlexu.
HydraStorm
Jak již název napovídá, budou mít produkty HydraStorm velmi blízko
k vodě. Jedná se o různé druhy vaků na vodu. Všechny jsou koncipovány pro použití v extrémních podmínkách
Buď jsou koncipovány jako ledvinky, typ Runner, s obsahem 1,5 litru,
nebo jako hydratační vaky s obsahem 3 litry. Hydratační vaky jsou realizovány buď samostatně, nebo jako batoh s vestavěným hydratačním
vakem. K hydratačním vakům je také dodávána široká škála příslušenství, např. různé druhy hadiček, filtrů, apod. Mezi příslušenstvím lze
dokonce nalézt i adaptér pro připojení k plynové masce. Hydratační
vaky se dodávají v provedení černá, olivová, woodlandová a pouštní
kamufláž.
Text: Riggs
No03.qxd
30.10.2003
19:58
StrÆnka 24
reportáž
HELLBOY
Hellboy, comicsový hrdina, který je trochu jiný… Neprohání se po
stránkách časopisů jako naolejovaní slušňáci v ultratěsných (a ultraslizkých) křiklavých kostýmech. Nevejde se do žádné (nejen comicsové)
škatulky. Je to totiž dvoumetrová obluda, jakási verze čerta. Ale ne
z našich pohádek… Hellboy má krásný čertovský ocas, jedna z jeho
rukou je ze speciálního kovu, který prorazí všechno. Je totálně odolný
a skoro nezničitelný. Jen rohy jsou Hellboyovi odepřeny, má však po
nich na čele památku.
Praha, duben tohoto roku. Po naší „skvělé“ herecké premiéře v korejském akčním bojovém filmu Dvojitý agent dostáváme nabídku zahrát si
ve filmu Hellboy, který se právě natáčí v ČR. Kontaktuje nás plukovník
Jirka Standa a agentura CineJessy. Máme představovat americké
a německé vojáky… Nikdo nás dlouho nemusí přemlouvat, jdeme do
toho!
Kostýmové zkoušky probíhaly dobře. Pomáhal nám kostymér Péťa.
Horší to bylo, že v naší scéně má docela hustě pršet. A tak pod slušivé
uniformy US Army nebo Wehrmachtu přišel už méně slušivý neoprentělové nebo černé barvy. Nakonec vypadáme buď jako prasátka nebo
Batmani. Samotné natáčení je docela záhul. Běhejte v dešti a neoprenu! Člověk se pak nemůže druhej den pohnout a cítí se doslova „jako
špatně vyřezanej svatej“, jak správně podotknul Petr „Pilot“ Kunc. Nebo
zkuste jít čůrat, když zip na neoprenu končí někde nad pupíkem. Někteří
mají zip dokonce na zádech. A těch pádů a uklouznutí! Nejprve padá
Arnošt, posléze i Kunc. Proto pan režisér (Guillemo Del Toro. Točil např.
24
Blade 2) doporučuje neběhat onou kritickou louží, ale okolo. Správně
běží Nosál, zakopává však o kámen a další záběr za tisíce dolarů je
v pr… Protože se natáčí přes noc, venkovní teploty dosahují hluboko
pod bod mrazu a tak není problém mít na helmě rampouchy. Uniformy
se tak mění na podivné ledové skafandry. Štáb to obdivuje a horentně
fotí, aby v slunném L.A. mohli ukazovat, jak drsní chlapy se u nás rodí…
Střílí se i z vyfasovaných zbraní. Z americké samonabíjecí pušky Garand
M1, karabiny M1, samopalu Thompson a na německé straně pušky
Mauser 98k, samopalu MP 38/40 a kulometu MG 42. Ze zbrojířů se
vyklubou stejní military nadšenci jako jsme my, a tak se možná rýsuje
budoucí spolupráce v rámci manévrů.
Díky tomu, že jsme parta co se zná z manévrů a pravidelně společně
jezdí „bojovat“, je natáčení docela sranda. Valná většina z nás odpadává, musí do práce nebo je fyzicky na dně. Jen hrstka statečných a neohrožených zůstává do konce. Jídlo (a ostatní péče štábu) je dobré a
v hojném množství… a tak nezbývá, než se těšit do kina jak finální výsledek dopadne. Myslím, že (hlavně díky nám) na výbornou.
PS: Pokud na manévrech uslyšíte výkřik „Jako kamera“, nebo „Start
the rain“, buďte si jisti, že to křičí někdo, kdo natáčení přežil.
„Operace Hellboy“ se zúčastnili: 25th Inf. Div. (obě), 1. Falschirmjäger
reg., 666 Panzergrenadier reg., Delta force, Navy seals CZ, Navy
seals 2 TRT, 1st Avn. Bde., 173rd Abn. Bde.
Text: MTJ
Foto: Riggs
No03.qxd
30.10.2003
19:59
StrÆnka 25
reportáž
IDET 2003
Koncem dubna letošního roku byla naše redakce pozvána na slavnostní zahájení prestižního brněnského veletrhu IDET (Mezinárodní veletrh
obranné a bezpečnostní techniky a speciálních informačních systémů). Jelikož nebylo úplně jednoduché se na veletrh dostat, rozhodli jsme se
s MTJ napsat krátkou reportáž a pořídit fotky různých zajímavostí. Oblékli jsme na sebe obleky a vyrazili. Můžete mi věřit, že přesvědčit MTJ, aby si
oblek doopravdy vzal, nebylo vůbec jednoduché. Při registraci jsme obdrželi VIP vstupenky a vyrazili na hon za informacemi. Co nás nejvíce zaujalo, vidíte na fotografiích. Za zmínku ještě stojí naše přítomnost na tiskové konferenci s předsedou vlády Špidlou a ministrem obrany Tvrdíkem.
Nutno poznamenat, že na tuto tiskovku jsme tak úplně pozváni nebyli a ostražité pohledy VP nás poměrně znervózňovaly. Naštěstí jsme nebyli profláknuti a do Prahy jsme se vrátili podle plánu.
Text: Riggs
Foto: Riggs a MTJ
25
No03.qxd
30.10.2003
20:00
StrÆnka 26
novinky
AEG Marui Colt M733
Jedná se o první novinku v sortimentu elektrických zbraní, které letos
Tokio Marui uvedla na airsoftový trh. Tato zkrácená verze pušky Colt
M4A1 je známá především z filmu Black howk down, má se svým předchůdcem mnoho společného. Předpažbí je však kratší a na těle jsou
vyvedena přesná loga a nápisy. Další změna je u kolečka na nastavení
hop-up, které je odolnější proti rozladění. Další inovací je vylepšení vnější hlavně, která je z jednoho kusu, takže by mělo odpadnout viklání hlavně, typické pro ostatní Colty.
G&G tlumiče
U nás poměrně málo známá firma G&G Armament nám přináší dva
druhy tlumičů pro AEG. Typ SOCOM je se standardním závitem na většinu AEG. Druhým typem je SOCOM OTS a ten je určen pro AEG typu
Colt. Nasazování je rychloupínací (viz. obr.). Cena je u obou typů stejná,
2500 Kč.
G&G montáž optiky pro Berettu
Montáž se ke zbrani přichycuje pomocí dvou šroubů. Cena 1800 Kč.
Taktické lyžiny Guarder pro HK G36C
Pokud jste majiteli této pušky, možná uvítáte možnost osadit zbraň dalším příslušenstvím, což vám lyžiny umožní. Montují se na předpažbí a
jejich šíře je 20 mm. Cena 700 Kč.
Guarder montáž optiky pro Colt
Montáž optiky od Guarderu je na první pohled menší, než její předchůdce od Marui. Je také o poznání lehčí a i cena je příznivější. Navíc
má na sobě i mířidla, takže po odmontování optiky nemusíte montáž sundávat. Cena 1000 Kč.
Plynovka KSC Beretta M93 ver. II
Nové verze této zbraně za podstatně nižší cenu. Tak by se dala zkráceně uvést druhá verze M93. Podle nápisů na těle je zbraň určena pro
Italskou policii. Samozřejmostí je blow back a nastavitelný hop up.
Bezesporu nadstandardní vlastností je plně automatická střelba a také
střelba po třech kuličkách. Zásobník na 40bb je při automatické střelbě
velice užitečný. Zásobník je plně kompaktibilní s ostatními blowbackovými Berettami od KSC. Cena 5200 Kč.
Text: Riggs
Foto: Riggs, Kosák
26
No03.qxd
30.10.2003
20:01
StrÆnka 27
zbraně & encyklopedie
RUČNÍ PALNÉ ZBRANĚ US ARMY
III.část
Odstřelovačská puška M24
Upravená verze civilního typu Remington 700 ráže 7,62 x 51 mm (se
speciální střelou M118). Má klasický rukou ovládaný závěrový mechanizmus, zásobník na 6 nábojů. Optický zaměřovač M3 má desetinásobné zvětšení. Zbraň je 1092 mm dlouhá a včetně zaměřovače a
lehké dvounohé opěrky váží 6,6 kg.
Airsoftové provedení: na našem trhu se dají sehnat tyto airsoftové
odstřelovačské pušky: natahovací APS 2, H&K Mk. 24 SOCOM,
Remington SUPER 9 nebo elektrická H&K PSG-1.
Odstřelovačská puška M82A1
Tato puška je určena proti živé síle na dlouhou vzdálenost a ničení
různé techniky a vybavení, střílí poloautomaticky municí 12,7 x 99 mm
(.50 Browning) a je standartně vybavena denním optickým zaměřovačem s desetinásobným zvětšením. Tato zbraň váží 13,3 kg a je dlouhá
1,55 m. Zásobník obsahuje 10 nábojů.
Airsoftové provedení: není
Granátomet M203
Jednoranná zbraň ráže 40 mm konstruována pro připojení pod hla-
veň pušky M16 i karabiny M4. Ve výzbroji plně nahradil samostatný typ
M79 stejné ráže. Dostřel proti plošným cílům cca 350 m a proti bodovým cílům asi 150 m.
Airsoftové provedení: natahovací ( Hop-Up), plynové
Granátomet Mk 19 Mod 3
Automatická zbraň ráže 40 mm určená pro ničení osob a málo odolných cílů na vzdálenost přibližně 1500 m. Granátomet (u některých
jednotek nahradil kulomet M2) lze na třínohém podstavci umístit přímo
na zem, rozšířená je otočná lafetace na kolových či pásových vozidlech.
Airsoftové provedení: není
Text: MTJ, Foto: Kosák, Riggs
ENCYKLOPEDIE - T
Tiger Stripe
Maskování Tiger Stripe-tzv. tygří pruhy. Je všeobecně mylnou představou, že první toto maskování začala používat americká armáda při konfliktu ve Vietnamu. Maskované oblečení a doplňky s "tygřími pruhy" již
od roku 1960 zavedla do výstroje VNMC (Vietnamese Marine CorpsNámořní pěchota Vietnamu). Ta však tento vzor maskování převzala (a
upravila) od francouzského typu "lizard", které na počátku 50-tých let v
Indočíně nosily jednotky Francouzské cizinecké legie nebo parašutistů.
V americké armádě ve Vietnamu ho především používaly skupiny
hloubkového průzkumu (LRRP-Long Range Reconnaissance Patrol),
Special Forces nebo u námořnictva jednotky SEALs.
Tlumič
Tlumí hluk výstřelu zbraně-integrovaný (např. u samopalu HK
MP5SD6) nebo jako speciální doplněk (viz.foto).
V airsoftu se používá mnoho tlumičů nejrůznějších provedení a vzhledu. Ohledně funkce tlumení je to různé (hluk totiž pochází z mechaboxu
tj. těla zbraně) - většinou se jedná o efektní doplněk, který dodá zbrani
atraktivitu.
TOP
Japonská firma (a možná jediná), která sériově vyrábí airsoftové kulomety. V její nabídce nechybí typy jako M60, M60E2 nebo nejnovější
M240 Minimi.
Text: MTJ, Foto: Kosák
27
No03.qxd
30.10.2003
20:01
StrÆnka 28
legislativa
AIRSOFT A PARAGRAFY
Jak už asi všichni víte od 1. 1. 2003 platí nový zákon o zbraních a střelivu. Uvádím stručný přehled částí, které se přímo dotýkají airsoftu.
Nové je rozdělení kategorií zbraní. Airsoftové zbraně spadají podle
nového zákona do kategorie D - Plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně dosahuje nejvíce 16 J - §7 písm. e).
pozn. toto se defakto týká jen upgradnutných sniperek
a předělávaných vzuchovek, odpovídá to úsťové
rychlosti 950 fps resp. 314 m/s. Zatím sem se
s tím nesetkal ale takovýto set se konkrétně
pro APS prodavá (pro zájemce stojí 1300$).
Zbraň kategorie D nebo střelivo do této
zbraně může nabývat do vlastnictví a držet
nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům. Zbraň kategorie
D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet též právnická osoba
- §15 odst. (1).
pozn. Toto je vcelku jasné. Samozřejmě
mladším asi zbraň koupí rodiče. Ovšem na
akci za nezletilé podle zákona odpovídá
nejstarší na místě, takže na to pozor.
Střelba ze zbraně uvedené v §7
písm. c) až g) (airsoftové zbraně)
nebo ze zbraně uvedené v §7
písm. j) je zakázána na místě, kde
by mohl být ohrožen život nebo
zdraví osoby nebo způsobena
škoda na majetku, pokud se nejedná o použití zbraně k ochraně života,
zdraví nebo majetku - §15 odst.(3).
pozn. toto je vcelku taky jasné. Jen
poznamenám pokud někdo má vlastní
objekt třeba uprostřed města nebo má nějaké
sousedy, musí zamezit, aby vystřelené, v našem
případě kuličky, neopustily hranice pozemku resp.
budovy.
pozn 2. ošemetná věc je v případě úrazu, samozřejmě
pokud dojde k „vystřelení oka“ při nějakých kravinách na
„mrtvolišti“, kde se pohybují lidé bez ochranných
pomůcek, je vina jednoznačně na straně toho, kdo vystřelil. V případě, že se
toto stane při akci a dotyčný nemá
dostatečně chráněné v našem případě
nezbytně oči, je to jeho nedbalost. Další
věci, jako pády do děr, zvrknuté kotníky
atp., nese vždy odpovědnost samotný jedinec. Problém může nastat při vystření oka
následkem průstřelu brýlí, pak je na šetření,
zdali zbraň neporušuje zákonem stanovené limity,
nebo zdali byla vina na straně poškozeného nedbalostí použití nedostatečné ochrany, v tomto případě zraku.
Připomínám, že hráč, který se zapojí do hry, bere na sebe vědomě
možné následky z toho plynoucí na sebe, protože i airsoft má psaná pravidla, samozřejmě právními kličkami se dá docílit opak, nic jsem nepodepsal, nikdo mě před akcí nic neřekl, nikde žádný řád napsaný není
atd.
pozn. přeci jen i s replikou se dá vykrást pumpa, trafika, banka.
Držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit viditelně v místech, kam
má veřejnost volný přístup - §15 odst. (5) písm. a).
pozn. tz. při přesunech na akce noste zbraně v neprůhledných pouzdrech, obalech.
Držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit nebo s
ní jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k
této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku
nemoci - §15 odst. (5) písm. c).
pozn. vcelku jasné ne třeba nijak
komentovat
Příslušník policie je oprávněn zadržet
zbraň kategorie A, B, C nebo D, střelivo, zbrojní průkaz, průkaz zbraně nebo zbrojní
průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní
nebo střeliva, aby jejich držiteli zabránil v jednání, kterým porušuje povinnost nebo nedodržuje zákaz stanovený tímto zákonem.
Příslušník policie, který zadržel věc uvedenou ve větě
první, vydá jejímu držiteli na místě potvrzení o převzetí zadržené věci a neprodleně ji odevzdá s
uvedením důvodu zadržení příslušnému
útvaru policie, který rozhodne o jejím
zajištění (§57), o odnětí zbrojního průkazu podle §27 nebo o odnětí zbrojního průvodního listu pro trvalý
vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit
zbraní nebo střeliva podle §48 §56
pozn. policie ap. může zbraň
zabavit, ovšem musí vám dát
potvrzení o převzetí a o stavu
zbraně. V případě, že se tak
nestane a policie ji poškodí, máte
nárok na náhradu vzniklé škody.
Každý, kdo nalezne zbraň kategorie A, B,
C nebo D nebo střelivo do těchto zbraní,
je povinen neprodleně oznámit jejich
nález nejbližšímu příslušníkovi policie
nebo útvaru policie, a nebo orgánu
místní samosprávy, který toto oznámení předá nejbližšímu útvaru policie. O oznámení vydá ten, kdo jej přijal, potvrzení - §68 odst.(2).
pozn. hlavně pro Globuse - s tím
nalezeným střelivem to se nás samo
netýká, že by se to mělo hlásit.
Prosím neberte toto jako rejpání nebo buzeraci, je to prostě obecná informace, jak předcházet
konfliktům s úřady resp. policií. Myslím, že nikdo nestojíme o to aby nám as ustříhli. Proto doporučuji akce hlásit na místním
oddělení. Oni problém nemají nebo aspoň sem se nimi nikdy v problémové situaci nesetkal, jsou to lidé jako my, mají důležitější starosti, mají
nás chránit, proto hlaste akce, oni tak mají radost že je respektujeme.
Text: SKY
Držitel zbraně kategorie D je povinen zbraň a střelivo do ní zabezpečit
proti zneužití, ztrátě nebo odcizení - §15 odst. (4).
28
No03.qxd
30.10.2003
20:01
StrÆnka 29
komiks
SEZNAM AS JEDNOTEK
1. Mechanizovaná brigáda
1. Taktická rota - Olomouc
1. AVN brigade
1. Průzkumná takt. jednotka
10. divize BERSERKER
11. zpravodajská brigáda
173rd Abn. Bde. U.S.Army
1st Ranger bn Army club
1st Recon BN USMC
2. prapor RANGERS
22nd SAS Reg./ A Comp
22nd SAS Reg./ B Comp
25th Tropic Lightning Club
2nd Ranger bn
4.Brigáda Rychlého Nasazení
4th Infantry Division
4th PSYOPS Group
43. mechanizovaný prapor
45. Commando Royal Marines
5. DOČR
6. Spec. Brig. "gen. Moravce"
61th Infantry Troop: Team BETA
75th Ranger Reg. 2nd Bn.
96th SpecialOperationForce
Alpha Team, 5th SFG
B Comp. 1st Bn. 12th SFGA
Black Hunters
Blesk
CAMU - formation of KSK
C Comp. 1/75 Ranger Reg.
CLAT Vipers
DDT
Delta force
Detachment disposal terorist
Devil’s brigade
Milovice
Olomouc, Šternberk
Praha
Jaroměř
Most
Střední Čechy
Praha
Jablonec n N.
Praha, Kolín, HK
Praha
Praha
Teplice
Praha
Trutnov
Praha
Olomouc
Praha
Olomouc
Karviná
Praha 4
Frýdek-Místek
České Budějovice
Unhošť
Praha
Roudnice n/L
Černilov
Opava
Holice
Praha
Česká Lípa
Kralupy n/Vltavou
Frýdek-Místek
Kralupy
Praha
604 71 57 24
605 74 66 95
602 64 24 61
607 13 84 31
603 14 02 38
605 17 99 40
777 67 62 12
603 57 59 47
777 23 65 13
721 48 47 34
606 34 02 79
606 91 47 73
777 94 29 74
439 73 36 95
723 53 02 42
605 42 99 95
608 23 71 11
728 76 99 79
737 36 95 62
732 72 78 22
724 22 27 24
728 12 98 89
604 64 89 74
723 61 63 46
608 05 41 09
724 08 45 24
605 86 64 79
607 57 51 64
721 90 75 37
737 44 20 32
737 83 28 99
777 72 80 66
605 55 45 43
607 57 96 69
603 82 74 61
Divoke husy
DRAGON FORCE
Eagle Team
FOX PATROL
Ghost Recon
GIGN
GSG 9/1 Fallschirmjäger reg.
Headhunters
Hraničáři 1938
Klub Vojenské Historie C.M.U.
KSK
Legie slezsko
Navy Seals Velké Hamry
Navy Seals CZ
OMON Poděbrady
Panzergrenadier div. - Nibelungen
PREDATOR
Red Berets
S.K.O.R.P.I.O TEAM
S.O.T. -ALPHA
S.T.A.R.S.
SAYERET - Israeli Special Forces
S.E.A.L. team 3
SEAL team 4
SEAL TEAM 6
Shadow commando
Sharpshooters
Skull Hunters
Spec Ops
SPECNAZ
Specnaz SSSR
Tango Force Piranha
T.E.T.(Taktický eliminační tým)
T.N.T. (Taktický neutralizační tým)
WARRIORS
České Budějovice
Rudolfov
Kladno
Brno
Praha
Praha
Ostrava
Praha
Praha
Ostrava
Velké Hamry, okr. Jabl. n. N.
Praha
Poděbrady, Nymburk
Pardubice, Přelouč
BUDWEIS
Brno
Mariánské Lázně
Brno
Aš
Praha
Praha
Praha
Praha 4
Slaný
Roudnice nad Labem
Praha
Varnsdorf
Praha 4
Ml.Boleslav 29301
Praha
Havířov
Kladno
Chomutov, Jirkov
603 92 82 25
606 63 67 60
728 91 45 72
732 43 47 58
777 89 88 78
728 91 45 72
608 47 40 01
606 51 17 96
604 15 95 51
723 87 88 04
607 70 16 01
604 16 30 59
776 59 09 17
604 11 20 99
603 21 86 44
603 79 88 47
776 20 34 40
728 05 41 96
606 28 70 66
603 30 06 95
607 66 26 02
605 54 32 75
728 10 69 83
607 16 03 99
737 53 34 71
605 52 34 35
602 95 25 29
603 58 33 05
606 13 84 77
602 86 14 45
605 90 20 71
723 26 86 00
605 48 10 24
737 70 43 56
607 73 64 76
Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12
Zdroj: Internet
Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, grafická úprava a DTP: Witus. Email: [email protected], [email protected], [email protected]
Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Melounová 2, Praha 2, 120 00, tel.: 224 94 13 52. Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8, 181 00,
IČ: 25779613, Krajský obchodní soud v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu 13. 7. 1999. Evidenční číslo : MK ČR E 14493.
29
No03.qxd
30.10.2003
20:02
StrÆnka 30
příště...
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE...
C.M.U. Royal Marine Commandos
2nd Recon Bn. USMC
Recenze M-733 Commando
Co nosíme s sebou....
Recenze P-90
Reportáž ofenziva Tet
Navy Seals CZ
Reportáž Normandie
Recenze Mauser k. 98
R OČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPIS AIRSOFT
Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma.
Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Melounová 2, Praha 2, 120 00.
Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Melounová 2, Praha 2, 120 00.
Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO
Jméno, příjmení
Firma
RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)
DIČ
Ulice
Město, PSČ
Telefon:
od čísla:
1
2
3
4
(označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)
30
5
6
No03.qxd
30.10.2003
20:04
StrÆnka 32