Etiquette-Based Medicine

EBM
Etiquette-Based Medicine
EBM – Evidence - Based Medicine
EBM – Eminence - Based Medicine
EBM – Evidence - Biased Medicine
EBm – Evidence Based mush (hromádka konstatování)
EBM – Etiquette - Based Medicine
Vladimír Mihál
Historie (1)
etiketa v moderním smyslu vznikla na panovnických dvorech
už ve starém Egyptě, v Japonsku (rei)
v Evropě vzrostl její význam zejména počátkem novověku a
vyvrcholil v 18. století.
o dvorském původu svědčí i české slovo „zdvořilost“
současně však vznikala i pravidla zdvořilosti a slušnosti
pro chování ve městech vůbec, protože zde se lidé neustále
setkávají a přitom netouží po důvěrných stycích s každým
Etiketa (1)
Slovo etiketa vzniklo ze starofranouzského estiguer
jeho předchůdcem bylo starogermánské "stehen"
obě slova mají podobný význam, tedy "připevnit" nebo "vyvěsit"
pravidla, …a pak je dodržovat…?
Etiketa (z francouzského étiquette, lístek, štítek) může znamenat:
štítek s označením obsahu,
nebo pravidla zdvořilého chování.
Historie (2)
taková pravidla slušnosti pro děti vydal roku 1530 Erasmus
Rotterdamský (De civilitate morum puerilium)
jinou slavnou příručku „Galateus, čili o způsobech“ (Galateo
overo dei costumi) vydal italský kněz Giovanni della Casa roku
1558.
slavnou příručku s titulem „Jak jednat s lidmi“ (Über den Umgang
mit Menschen) vydal A. Knigge roku 1788 a slovo „knigge“
znamená dodnes v Německu příručku slušného chování.
u nás se v tomto ohledu proslavil ceremoniář presidenta
Masaryka Jiří Guth-Jarkovský, autor "Společenského
katechismu".
Etiketa (2)
původně znamená papírový lístek nebo štítek s nějakou informací
(například etiketa na lahvičce s léky, která popisuje obsah)
stejně se označovaly i lístky se jmény, jimiž se u francouzského
královského dvora určovalo místo u stolu, kam se má host posadit
tento význam se pak rozšířil na pravidla slušnosti a dobrého
společenského chování vůbec
i v tomto rozšířeném významu však etiketa znamená pravidla spíše
zdvořilostní, jejichž porušení sice společnost odmítá, ale netrestá a
vlastně ani neodsuzuje
kdo porušil etiketu, je nevychovaný a nezdvořilý, nemusí však být
mravně špatný
1
Etiketa (3)
součástí společenského mravu
nikoli morálky a etiky
její pravidla jsou původně nepsaná a někdy není jasné, proč se určité
chování předepisuje nebo naopak zakazuje
většinou však zpříjemňují vzájemný styk (například zákaz mlaskat při
jídle) a často vyjadřují jistou zdrženlivost a respekt k ostatním, k ženám
a starším (například přednost u stolu, ve dveřích).
Etiketa (4)
dodržováním etikety dává člověk najevo, že ví „co se sluší“ a že tedy do
daného prostředí patří.
Etiketa je vysoce konvenční záležitost a je tedy v každé společnosti a
v každém prostředí odlišná. Přesto se téměř vždy soustřeďuje na několik
hlavních okruhů:
držení těla a gest,
oblečení a účesu,
pozdravu a gest při setkání a loučení,
chování při jídle,
chování vůči osobám druhého pohlaví,
řeči a rozhovoru.
předchází tím konfliktům a zároveň se brání nežádoucí důvěrnosti
Dvorská hostina, Francie, 15. stol.
Jaký je ideální doktor?
ideální: lékař se soucitem
byli by spokojeni kdyby byl dobře vychovaný
Etiketa na plese, Londýn kolem 1895
2
Stížnosti pacientů
Kritika se netýká nepochopení/nevcítění se lékařů
do situace pacienta
nikdy se neusmívají
zírají do obrazovky svého počítače nebo
nemají představu ke komu právě mluví…
Etiquette-Based Medicine
Snadněji se mění naše chování než naše postoje.
Na etice založený přístup k pacientovi – úsilí jak
vyškolit lékaře k humánnějšímu přístupu.
Požádat o souhlas vstoupit do pokoje pacienta; čekat na
odpověď.
2.
Představit se, ukázat osobní totožnost.
3.
Podat ruku pacientovi (v případě nutnosti obléct si
rukavice).
4.
Sednout si. Pokud je to možné, usmát se.
5.
Krátce vysvětlit svou roli v týmu.
6.
Zeptat se pacienta jak se cítí v nemocnici.
Naše (bedside) dovednosti vyžadují
zlepšení (stát se profesionálem)
Pedagogický argument: Etiquette-Based Medicine
má přednost před Compassion-Based Medicine
Čeho bychom měli být
schopni?
1.
Namítají, že
Etika lékaře při setkání s pacientem
ke všeobecné zvídavosti,
umět se dívat na věci očima pacientů,
naučit se tolerovat utrpení,
být pozornými.
vysvětlit následné diagnostické nebo léčebné výkony,
sdělit špatné zprávy,
připravit pacienta na propuštění, atd.)
Netiketa – pravidla (1)
Nezapomínejte, že na druhém konci jsou lidé a ne počítač. To, co napíšete
do počítače, byste možná dotyčnému nikdy neřekli do očí.
Dodržujte obvyklá pravidla slušnosti normálního života. Co je nevhodné
v obvyklém životě, je samozřejmě nevhodné i na internetu.
Zjistěte si taktně, s kým mluvíte. Internet je přístupný lidem z celého světa, a
v každé zemi platí jiná morálka. Co je dovolené na americkém chatu, nemusí
být dovolené na arabském, a to platí o všech podobných skupinách. Politika,
náboženství a podobné problémy by proto měly být diskutovány
s maximálním taktem a v mezích slušnosti.
Berte ohled na druhé. Ne každý má tak dobré internetové připojení jako vy.
Někteří se připojují z domu přes vytáčené připojení a draze za to platí.
Neposílejte proto zbytečně velké e-mailové zprávy a posíláte-li přílohy,
komprimujte je. Při posílání velkých obrázků např. na diskusní server
využívejte funkci náhledu obrázku..
I když píšete bez diakritiky, snažte se používat správný pravopis. Nebuďte
grobián, nezveřejňujte nepravdivé, nebo i pravdivé, ale choulostivé informace.
Vychovávat studenty:
Měli bychom být schopni modifikovat klinické
dovednosti studentů/lékařů:
3
Netiketa – pravidla (2)
Pomáhejte v diskuzích. Pokud má někdo v diskuzi nějaký problém, odpovězte
mu, pokud znáte odpověď. Někdo jiný zase pomůže vám.
Platí zásada: „Napřed poslouchej, pak piš.“
Respektujte soukromí jiných. Pokud vám omylem přišla zpráva, která vám
nepatří, je vhodné ji smazat a taktně upozornit odesilatele na jeho chybu.
Nezneužívejte svou moc či své vědomosti. Pokud jste správce serveru, máte
sice přístup k poště ostatních, ale nemusíte ji neustále kontrolovat jenom tak z
nudy, a pokud umíte hackovat, nemusíte to pořád zkoušet.
Literatura
J. Guth-Jarkovský, Pravidla slušnosti pro mládež. Praha: M. Klátiková 1999
J. Guth-Jarkovský, Společenský katechismus. Praha: Levné knihy 2000
I. Mathé – L. Špaček, Etiketa. Praha: BB art, 2005 - 192 s. ISBN 80-7341-564-X
V. Smejkal, Abeceda společenského chování. Praha: Horizont, 1989 - 208 s.
J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2002. 222
str. ISBN 80-7178-627-6
Odpouštějte ostatním chyby. I vy je děláte. Nevysmívejte se jim a nenadávejte
za ně.
I. Šroněk, Etiketa v obchodě a podnikání. Praha: Management Press, 1992 103 s. ISBN 80-85603-08-X
Nešiřte hoaxy/kachny. Zahlcují internet. Pokud vám přijde hoax, zdvořile
upozorněte jeho odesilatele, že takové jednání je nevhodné.
V. Šťastný, Etiketa, aneb společenské chování v profesním styku. Praha: ASPI
Publishing, 2005 - 175 s. ISBN 80-7357-111-0
Nerozesílejte spam a reklamu.
Neporušujte autorská práva.
4