Jednou jsem ve fyzice dostal 23 pohlavků

Jednou jsem ve fyzice dostal 23 pohlavků...
říká v rozhovoru náš pan ředitel - Leoš Sekanina
Kolik vám je let? 45. Jak dlouho už děláte ředitele? Od 27 let. Na kolik hudebních nástrojů hrajete? Standardně
hraju na klávesové nástroje, to je klavír, varhany, elektrické klávesy, umím ještě trošku na kytaru a na
dechové nástroje, flétny, klarinet. Jaký je váš oblíbený film? Některé české komedie, české pohádky, z cizích
možná francouzské filmy s Pierrem Richardem. Jaká je vaše oblíbená píseň? Z populární hudby třeba od
Olympicu „Bon soir mademoiselle“. Jaké máte koníčky? Muzika, sbormistrovství a když můžu tak se rád
věnuji rekreačně některým sportům, zimním sportům, lyžování, v létě velmi rád jezdím na windsurfingu.
Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití? Třeba pečené kuře s rýží, tam
není co pokazit a pití, když si po nedělním obědě mohu dát pivo,
tak to uvítám, jinak většinou piji černý čaj. Jaká je vaše oblíbená
barva? Možná modrá, ale nebráním se ani nějakým červeným,
fialovým. Máte nějaké zvířata? Já sám zvíře nemám a zvíře doma
odmítám, doma ale přece jenom něco máme, momentálně to jsou
pískomilové, potom tam máme larvy nějakých lupenitek a ještě
jsou tam v teráriu ploštice ruměnice a zdechlého střevlíka a v
akváriu rybičky. Jakou třídu rád učíte? Momentálně v letošním
roce raději mladší žáky, co se týče učiva, tak se mi líbí učivo,
které probíráme v 6. třídě a potom se mi ještě líbí učivo ve
starších ročnících. Nemám momentálně žádnou třídu, kde bych
nechtěl chodit, pravda, že do některých jde člověk raději. Jaký je
váš oblíbený žánr hudby? Z vážné hudby poslouchám raději
hudbu romantickou, případně impresionistickou, z populární
hudby poslouchám spíše hudbu ve stylu spirituálu a takové věci.
Z čeho máte největší strach? Pracovně mám obavu z toho, aby ve škole všechno fungovalo tak jak má, aby
nebyly velké problémy, abychom měli dostatek peněz, dostatek učitelů i dostatek žáků. Soukromě, aby
nám všechno doma fungovalo, abychom byli zdraví, ale že bych měl vyloženě z něčeho strach a trápil se
tím to asi nemám. Kde jste se narodil? Ve Šternberku. Kde jste byl nejdál? Na severu za polárním kruhem v
Norsku, na západě asi v Irsku, na jihu v Řecku a na východě jsem byl nejdál v turecké Ankaře, většinu
těch cest jsem absolvoval s pěveckým sborem. Jaký byl váš největší trapas? Božíčku, to já mám co chvíli
nějaký trapas, hodně trapasů mám z toho, že si nepamatuji lidi a když ke mně přistoupí někdy nějaká
žena nebo dívka a začne se se mnou živě bavit, případně se ke mně žene, že mě bude objímat a já nevím
vůbec o koho jde, tak z toho jsou potom trapasy, někdy se to dozvím až po několika letech, kdo to vlastně
byl. Čím vás žáci nejvíce naštvou? Nejvíc mě naštvou, když jsou zlí k sobě navzájem a potom mě štvou,
když se jim nechce vůbec nic. Jaké funkce jste ve škole už vykonával? Začal jsem jako učitel na prvním
stupni, potom jsem přestoupil částečně na druhý stupeň a potom jsem už začal ředitelovat. Co vás na vaši
práci nejvíc baví? Když se to daří, když jsou vidět nějaké úspěchy, když je ve škole a nakonec i ve třídě
pohoda, klid, dokonce ještě někdy i veselo a tak to potom člověka baví a občas se dají překonat i nějaké
nezdary. Jaké je vaše největší přání? Životní nějaké velké přání nemám, mám jen přání splnitelná, která se
daří plnit a takové to běžné přání, aby všechno bylo v pohodě kolem mě, to znamená jak ve škole, tak v
rodině, tak i s lidma, se kterými spolupracuji. Jaký byl na škole váš nejmíň oblíbený předmět? Možná fyzika,
tam jsme měli takového starého učitele, který nejvíc kontroloval naše zápisy a kontroloval naše sešity, za
každou tečku, kterou jsme neměli za větou jsme od něj dostávali pohlavek, jednou jsem jich dostal 23. Čím
jste chtěl být jako malý? Protože pocházím z učitelské rodiny, tak asi jsem si přál být učitelem, taky jsem
chtěl být muzikantem, ale to mi brzo vyhnali z hlavy a nebo po tatínkovi řidičem, takže se mi to v podstatě
splnilo všechno.
F DulBur
Hodiny strachu (3) - Dvojčata
Helena Friedlová
Když děvčata vyšla na ponurou zahradu školy, zlost a tíživý strach je opustil. Začaly si povídat o svých
domněnkách, nálezech a starostech. Jen nejmladší členky klubu, dvojčata Kity a Suny, byly nějak potichu.
Nemluvily, jen seděly na kameni obrostlém mechem a koukaly každá na jinou stranu a bylo znát, že v schátralé
budově s polorozpadlou střechou bylo přece jenom
tepleji. Toho, že jsou dvojčata nějaká nesvá si až po
nějaké době všimla Podkova. „Co se stalo, jste
nějaké zaražené.” otázala se. Suny se plaše podívala
na sestru a pak řekla: „Já si myslím, že ten stín byl
duch...” - „Ale prosím tě,” přerušila ji Kity. „Duch
to být nemohl. Duch přece neběhá, ale vznáší se.
Navíc by se to vymykalo realitě, vždyť duchové už
nejsou.” - „Proč by to nemohl být duch? Když by
chtěl Peggy a Polární záři vystrašit a nebo je stama
odlákat. To, že máš, Kity, ve škole jedničky a Suny
trojky, to neznamená, že nemůže mít pravdu.” Do
hovoru se vložila i Peggy: „Já si myslím, že bysme
se na tu půdu měly podívat ještě jednou.” Suny ale
protestovala: „Já si to nemyslím, já si myslím, že by
jsme se měly vrátit domů, nechat si to všechno projít hlavou a vrátit se sem třeba zítra, stejně, až se máma vrátí
domů a nenajde nás tam, tak dostaneme s Kity zaracha a příště nebudeme moct jít.” - „Víš,” řekla Kity, „jde o to,
že se máma mohla vrátit dřív a zaracha dostaneme stejně.” - „Tak víte co,” řekla Podkova, „já pak půjdu s váma
a omluvím vás, a pak se za vás zaručím, abyste mohly jít i příště. Ale teď ještě půjdeme na chvíli dovnitř. Tam,
co jsme byly ve sklepě, jsem si všimla vzadu ještě nějaké další prostory. Pak se mrknem na půdu.”
*
Podkova ve sklepě chvílemi cítila podivné mrazení v zádech. Cítila se tam najednou nějaká podrážděná,
ikdyž neměla žádný důvod. Minuly bez povšimnutí onen krvavý šrám, který před tím zkoumaly, až došly k
velkému sudu, který byl v rohu. Dál vedle něj byla úzká chodba. Její stěny byly obrostlé plísní a z prostoru za ní
byla cítit hniloba. „Suny, tu tvoji velkou baterku.” Suny ji bez říkání Podkově podala. „Díky Suny. Teď mě tu
počkejte, jdu to tam prozkoumat.” Prošla chodbou, aniž by si rozsvítila baterku, protože k ní ještě dozařovaly
baterky Kity a Peggy. Rozsvítila si, až došla do velkého volného prostoru. Uprostřed té místnosti bylo cosi
velkého, vypadajícího jako stroj, opředený pavučinami, z poloviny zakrytý jakousi plachtou. V rohu místnosti
zapištěla krysa. Podkova si teď připadala ještě podrážděnější, měla pocit, že ji někdo sleduje. Při sebemenším
pohybu hlavou viděla pohyb něčeho černého v koutku oka. Když procházela kolem toho podivného stroje,
zavadila o židli a něco z ní shodila. Když k tomu přišla blíž, zjistila, že je to starý mokrý kabát, který se už
očividně dost rozkládal. Když se ještě více přiblížila, viděla, jak se to v kabátě čímsi bílým hemží. Po větším
zkoumání zjistila, že to je hrozná spousta velkých bílých červů a šedých brouků...
(pokračování příště)
HTML tagy
jak na webové stránky
Tagy jsou HTML značky s jejichž pomocí lze napsat celou webovou stránku. Tagy označují, co se má s
objektem mezi nimi stát. Například tag <b>koprovka</b> označuje že slovo koprovka má být napsáno tučně (i
v editačních programech je znaménko B (bold) u funkce pro ztučnění písma).
Tag musí být v lomených závorkách <>, které se píší kombinací klávesy alt+klávesy nad ním (tyto závorky
jsou tam nakreslené). Tag musí být napsán dvakrát, a to před objektem a za ním. Uzavírací tag musí mít hned za
hranatou závorkou lomítko („/“). Do prvního tagu se píší parametry např.: chceme-li aby slovo koprovka bylo
napsáno velikostí 14 a bylo zelené, zapíšeme první tag takto: <font size=+2 color=green>koprovka</font>.
Slovo font označuje styl písma, píše se do uzavíracího tagu. Slova size a color jsou rozšířením, jak má styl
vypadat.
Pokud tag nefunguje, může pomoci dát hodnotu do uvozovek: <font size=,,+2" color=,,green">koprovka</font>
Zajímavé tagy: <marquee>text</marquee> způsobí že text bude po stránce jezdit zprava doleva.
<marquee behavior=slider>text<marquee/> způsobí že text dojede na levou část stránky a zastaví se.
<strike>text</strike> způsobí že text bude přeškrtnutý
F Jaroslav Petřík
V obtížném čtvrtém kole získali cenné body
pouze 3 závodníci. Na druhé místo se
vyšvihnul Jan Okřina. 5. kolo – Classical
pojedeme v úterý 27. května.
Pořadí
Jméno a příjmení
Třída
1. kolo
2. kolo
3. kolo
4. kolo
Celkem
1
Roman Mach
6
13
14
12
5
44
2
Jan Okřina
6
14
14
0
5
33
3
Martin Vikartovský
6
14
12
5
1
32
4-5
Josef Klíma
3
12
10
2
0
24
4-5
Jaroslav Pravdík
7
13
8
3
0
24
6
Zuzana Kučerová
6
10
11
2
0
23
7
Vojtěch Pivoň
5
11
8
2
0
21
8
Ondřej Lengsfeld
3
10
8
2
0
20
9
Jan Mako
4
8
8
1
0
17
10
Patrik Šimončík
4
6
7
0
0
13
11
Jaroslav Jombík
6
0
11
0
0
11
12
Jakub Hynek
3
9
0
1
0
10
13-15
Josef Lengsfeld
1
5
4
0
0
9
13-15
Jiří Lajmar
7
0
9
0
0
9
13-15
Dominik Krelik
3
8
0
1
0
9
16
Pavel Petřík
6
0
0
2
0
2
Luštěnky a hlavolamy
procvičování mozkových závitů o ceny
Řešení z minulého čísla: orsej, hyacint, šeřík, 84°. Jediným úspěšným řešitelem byl Křemil a obdrží se
100% jistotou sáček brambůrek. V tomto čísle přinášíme 2 úkoly – v obou tajenkách naleznete názvy
školních předmětů.
Osmisměrka: abolovat, butyka, holmes, lemur,
mocnina,
mroukat,
natrvalo,
odebrati,
1 K
pohlavek, polák, skalp,
slizobedla, smýkání,
D
2
stodola,
škvorovka,
šprýmy, velcí, velmi.
3
Doplňovačka:
1. výrobce fotoaparátů
2. ruské město
3. jméno inspektora
4. slovensky „proč“
5. vraždit mouchy
6. zábavné historky
7. mužské jméno
(domácky)
4
5
P
E
Y
6
7
K
Ť
Andělskohorská rosnička 2008 – konečné pořadí
Zlatá rosnička: 90 a více bodů
Stříbrná rosnička: 70 - 89 bodů
Bronzová rosnička: 60 - 69 bodů
Extra mámy
Radka Hůjová
Pořadí
Jméno a příjmení
Třída
Celkem bodů
1.
Kristýna Štiaková
6.A
95
2.
Zuzana Kučerová
6.A
77
3.
Adéla Gocalová
1.A
75
4.
Helena Šimončíková
1.A
71
5-6.
Zdeňka Kameníčková
1.A
69
5-6.
Natali Bušíková
1.A
69
7.
Martin Král
1.A
68
8.
Karel Stránský
8.A
64
9.
Jana Zbránková
4.A
58
10.
Ondřej Švarc
8.A
57
Říkám si: „Zač mě Pán Bůh trestá.“
Mámy jsou vážně něco EXTRA!
Ač dcery k rozumu je nutí,
na mámy není spolehnutí.
Přivedou jim prince domů
(a velmi šikovného k tomu).
A ony? Je to neláká,
spíš, vyberou si hlupáka.
A i když dcera dobře ví,
že je ten chlapík falešný.
Dcera si myslí: „To snad ne!“
Kdy vlastně máma vyroste?
Přestávka – seriózník pro zábavu i poučení. Vydává ZŚ a MŠ Andělská Hora. Číslo 5 vyšlo v pátek 15. května
2008. Na jeho sestavení se z řad žáků zvláště podíleli: Tereza Burdová, Zdeňka Dulajová, Radka Hůjová,
Helena Friedlová, Lucie Vaváková, Veronika Waiserová, Jaroslav Petřík. Pedagogický dohled: Bez-Buj.
Vtipy: Pavel Šišpera. Vedoucí distribuce: Pavel Petřík. Řešení luštěnek odevzdávejte na originálních
odpovědních lístcích do boxu u sborovny. Vlastní tvorbu zasílejte na: [email protected].