Pojetí hříchu ve východní a západní církvi

Farní exercicie 2013: Poklad víry v nádobě hliněné
zpracováno podle Christian A. Schwarz: The 3 Colors of Community (www.3colorsofcommunity.org)
Druhý týden postní: Pojetí hříchu ve východní a západní církvi
Druhý týden postní
Pojetí hříchu ve východní a západní církvi
Fp 3,17 – 4,1; Lk 9,28b-36.51-53
Ve světle biblických textů 2. neděle postní: Hlavním tématem druhého čtení i evangelia je
„proměna“, což koresponduje s níže vyloženým důrazem východní spirituality na „vzkříšení“ a
„uzdravení“ v Kristu. Jestliže se naším „bohem“ či „chloubou“ (čili tím, na co se především
zaměřujeme a čemu sloužíme) stane „břicho“ či „to, zač bychom se měli stydět“ (případně jiné
pozemské skutečnosti: pýcha – vlastní já, nestřídmost – břicho, závist – to co mi nepatří, lakomství –
to co mi patří, hněvivost – hřích druhého, lenivost – vlastní pohodlí, smilstvo – vlastní sexualita), pak
naším koncem je „zahynutí“ (viz Fp 3,19). Cestou života je vnímat své „občanství v nebesích“, setkat
se s Ježíšem, který je nás schopen proměnit (viz Fp 3,20-21). Už nyní se můžeme vnímat jako „radost
a sláva“ (či „radost a koruna“; Fp 4,1)! V evangeliu (Lk 9,28b-36.51-53) pak můžeme vnímat, jak
„sláva“ Ježíšova vzkříšení je přítomná uprostřed „těžkého spánku“ (v. 32) našich „nemocí duše“, které
nás přepadávají na Ježíšově „cestě do Jeruzaléma“ (v. 51). Důležité jsou zde také „hlasy“ Mojžíše
(Tóra jako „ukazatel cesty“) a Eliáše (Proroci jako zvěstovatelé Boží přítomnosti teď a tady), a
především nebeského Otce (v. 35), který ukazuje na Ježíšovu tvář („Toto je můj vyvolený/milovaný
Syn…“) a jako lék na tvoje nemoci duše ti nabízí důvěru v Ježíšovo slovo („… toho poslouchejte“).
Dvě plíce křesťanství
Již v historickém exkurzu na začátku úvodu k minulému týdnu jsme mohli vytušit jisté
napětí mezi důrazy, které byly v křesťanské spiritualitě žity na Východě (Evagrius
Pontský v Egyptě) a na Západě (Jan Kasián v Marseille, Řehoř Veliký v Římě).
Jestliže se obrovské bohatství života tryskajícího z jednoho pro všechny křesťany
společného pramene – Ježíše Krista – rozlévá do různých oblastí, je přirozené, že
každá z těchto oblastí na základě své vlastní kulturně-společenské tradice bude
zdůrazňovat ten či onen proud či aspekt křesťanské spirituality (podobné je to i
s jednotlivými křesťany – viz seminář Tři barvy Tvé spirituality). Proto je velmi
důležité, abychom ve vzájemném poznávání těchto různých tradic byli schopni odkrýt
jak jejich silné stránky, tak také důrazy, které jsou v té které tradici případně
zanedbávány a kde se naopak můžeme učit ze spirituální praxe „těch druhých“.
Již raná církev velmi záhy rozvíjela množství různých spiritualit (zárodky této
rozmanitosti nacházíme ovšem již ve „čtvero evangeliích“), z nichž za dvě
nejdůležitější tradice lze považovat spiritualitu východní církve (Egypt, Izrael,
Konstantinopol) a spiritualitu západní církve (Řím, Francie, Španělsko). Kvůli
„velkému schizmatu“ východní a západní církve (r. 1054), které dalo vzniknout tzv.
„římskokatolické církvi“ a „pravoslavné církvi“ byl tento dvojí důraz od sebe uměle
oddělen a v každé z těchto oblastí se rozvíjely především jí vlastní důrazy.
Protože my sami jsme součástí „západní“ církve, bude velkým obohacením, když své
pojetí spirituality (a tudíž i hříchu) rozšíříme také o „východní“ důrazy, jak k tomu
vyzýval např. Jan Pavel II., když mluvil o touze po plném společenství, které „církvi
umožní dýchat dvěma plícemi“ a které znovu mezi sebou vyváží „tradici východní,
založenou svatými Cyrilem a Metodějem, a západní, reprezentovanou sv.
Benediktem“ (Angelus 13.10. 1985).
Různá ohniska dvou tradic
Jak již bylo zmíněno, Evagriův koncept „osmi nečistých myšlenek“ (vzniklý v rámci
egyptské – východní – spirituality) byl později Janem Kasiánem a Řehořem Velikým
„pozápadněn“, a mohl být tak široce akceptován i církví římskou – západní).
Abychom pochopili z toho plynoucí rozdíl ve spíše „terapeutickém“ pojetí hříchu na
1
Farní exercicie 2013: Poklad víry v nádobě hliněné
zpracováno podle Christian A. Schwarz: The 3 Colors of Community (www.3colorsofcommunity.org)
Druhý týden postní: Pojetí hříchu ve východní a západní církvi
Východě a spíše „právnickém“ pojetí hříchu na Západě, je třeba se na tyto dvě
tradice podívat trochu šířeji (i když samozřejmě nutně zjednodušujícím způsobem).
Zatímco mnozí západní teologové tehdejší doby byli vzděláni především v právu,
většina tehdejších východních teologů byli vzděláni spíše v rétorice a umění. Jestliže
pak tito teologové reflektovali bohatství zjevení Boží lásky v Kristu těmito odlišnými
brýlemi, je pochopitelné, že i jejich výklady tohoto Zjevení zdůrazňovaly odlišné jeho
aspekty, které pro ně byly relevantní, protože odpovídaly na otázky, na které se ptali.
Tyto rozmanité důrazy, zakořeněné již v samotném Písmu, však existovaly od
samého počátku církve a mohou být proto právem zvány „dvě plíce křesťanství“.
Mezi nimi není vztah typu „buď-anebo“, ale spíše „jak-tak“.
Všeobecně vyjádřeno: Východní tradice zdůrazňuje vtělení a vzkříšení více, než
tradice západní, která zas více zdůrazňuje akt spásy skrze smrt na kříži. Dále pak
má východní tradice větší pochopení pro komunitní dimenzi křesťanské víry,
zatímco tradice západní má tendenci oslovovat lidi primárně jako individuality.
Je ovšem samozřejmé, že jak západní, tak východní církve vždy učily celé biblické
Zjevení – vtělení a spásu, Velký pátek a Velikonoce, individuální dimenzi a komunitní
dimenzi. Obě tradice zdůrazňují Kristovu smrt na kříži jako jedinou cestu k překonání
hříchu. Odlišnost je pouze v tom, že každá z těchto tradic, žijící jedna vedle druhé,
pak zdůrazňuje jeden z těchto pólů trochu více, než ta druhá. Tyto odlišnosti jsou
velmi snadno rozpoznatelné při studiu teologické literatury, liturgie a náboženského
symbolismu (srov. např. typický bohatě zdobený východní kříž znázorňující Krista
vstupujícího do slávy vzkříšení oproti typicky prostému západnímu kříži
zdůrazňujícímu spíše Kristovo obětování se a smrt).
Hřích jako „nemoc duše“
Podívejme se nyní na následující diagram, který propojuje výše načrtnutá rozličná
ohniska východní a západní tradice s jejich rozličnými pojetími hříchu:
Zatímco
právní
tradice
západního způsobu myšlení
(„paradigma“)
ústí
v pojetí
hříchu chápaném primárně jako
porušení zákona, východní
způsob myšlení má naopak
tendenci vnímat hřích jako
nemoc. Tyto odlišné důrazy
pak mají také své důsledky pro
volbu příslušných opatření proti
hříchu. Zatímco západnímu
způsobu myšlení jsou vlastní
právnické termíny jako trest
(předpoklad
odpuštění),
východní způsob myšlení má
tendenci k používání medicínských metafor jako je léčba (předpoklad uzdravení).
Pokud se v rámci východní spirituality mluví o „trestu“, pak tento koncept zde není
chápán jako nějaký prostředek k uspokojení Boží spravedlnosti, ale spíše jako „lék“ či
„terapie“ (viz pak také různé přístupy ke „skutku pokání“ při svátosti smíření).
2
Farní exercicie 2013: Poklad víry v nádobě hliněné
zpracováno podle Christian A. Schwarz: The 3 Colors of Community (www.3colorsofcommunity.org)
Druhý týden postní: Pojetí hříchu ve východní a západní církvi
Stručně řečeno, zatímco mnohé obrazy používané v západní teologii pro ilustraci
tajemství hříchu jsou vypůjčeny ze soudní síně, východní teologie vnímá církev
spíše jako nemocnici.
Znovu a znovu je však třeba zdůraznit, že obě metafory, forenzní (soudní) i
terapeutická (medicínská), mají své kořeny v samotném Písmu, obě jsou podstatné
pro pochopení křesťanství a obě by měly mít odpovídající praktické důsledky pro
život a službu dnešních církví. Není to otázka „buď-anebo“, ale „jak-tak“.
Avšak za účelem nalezení nové rovnováhy mezi těmito dvěma póly, většina
západních církví potřebuje prohloubit své terapeutické pojetí hříchu tím, že se
budeme ptát např.: Co vede lidi k tomu, že překračují Boží přikázání? V co
doufají, když tato přikázání překračují? Jaké síly je při tom pohánějí? Jak tyto
síly mohou být přesměrovány ke konstruktivním účelům? A konečně, co
můžeme prakticky dělat pro to, abychom lidem pomohli vystoupit ze
sebedestruktivních způsobů jednání?
Evagriovi Pontskému, když pro pouští mnichy sepisoval spisek „Osm nečistých
myšlenek“, leželo na srdci právě to, aby jeho čtenáři rozpoznali důležitost zabývat se
kořeny (tj. primárními příčinami) zla ve svých srdcích, a ne pouze jeho výhonky (tj.
sekundárními symptomy), kterými se toto hluboce zakořeněné zlo projevuje v našem
lidském jednání. Jinak řečeno – důraz Evagriova učení (a ještě více praxe z něj
odvozeného) je spíše terapeutický (medicínský), než forenzní (soudní). V tomto
smyslu lze mluvit o „hlavních hříších“ také jako o „nemocích duše“. Proto stojí za to
Evagriův odkaz studovat a v jeho světle si nechat rozšířit naše vlastní dosavadní –
pravděpodobně převážně západní, a tudíž právní – pojetí hříchu.
Centrum křesťanské víry
Se vším tímto na mysli se nyní podívejme na další diagram znázorňující centrum
křesťanské víry – Kristovo vítězství nad zlem (levý box) a smrtí (pravý box).
Hlavním posláním církve je
komunikovat tuto skutečnost
takovým způsobem, že lidé
toto poselství nejen uslyší,
ale že lidé toto dvoj-jediné
vítězství ve svých vlastních
životech také zakusí.
Jestliže „zlo“ a „smrt“ jsou dva
antipóly
křesťanské
cesty,
znamená to, že bychom měli
toužit po tom, abychom naopak
rozvíjeli „dobrý život“ („dobrý“
jako protiklad „zla“ a „život“ jako
protiklad „smrti“).
A právě o tom je křesťanské společenství. Když budeme dále uvažovat o „sedmi
hlavních hříších“ a „sedmi kvalitách společenství“, naším cílem bude hledat a
pojmenovat, co tento „dobrý život“ znamená pro nás prakticky a jaké překážky
musíme překonat, abychom tento dobrý život nechali mezi námi vzkvétat.
3
Farní exercicie 2013: Poklad víry v nádobě hliněné
zpracováno podle Christian A. Schwarz: The 3 Colors of Community (www.3colorsofcommunity.org)
Druhý týden postní: Pojetí hříchu ve východní a západní církvi
Podněty k osobní reflexi
Žalm týdne: Žalm 32
Tento týden si pro osobní reflexi a modlitbu na každý den vezmi opět jeden
z hlavních hříchů (jejich charakteristiky si můžeš vždy znovu plasticky připomenout
pomocí jejich prvního seznamu na str. 2 úvodu k prvnímu postnímu týdnu) a pokus
se jej vnímat jako „nemoc duše“ či „nemoc srdce“. Zároveň ve své každodenní
meditaci zkus místo právních kategorií (zákaz, příkaz, pravidlo, skutek, vina, trest,
náprava, odpuštění…) používat spíše terapeutické kategorie (růst, odumírání,
nákaza, stagnace, nemoc, léčba, lék, uzdravení, proměna…) a Ježíšovu přítomnost
uprostřed takto chápaného hříchu vnímat především ve světle jeho vtělení a
vzkříšení, spíše než jen ve světle jeho smrti za naše hříchy.
Můžeš si také na začátku každodenní meditace přečíst příběh o proměnění na hoře
(Lk 9,28b-36.51-53) a vnímat, jak tato „sláva“ Ježíšova vzkříšení je přítomná
uprostřed „těžkého spánku“ (v. 32) této tvé konkrétní „nemoci duše“, která tě
přepadla v půli tvého náročného následování Ježíše na „cestě do Jeruzaléma“ (v.
51). Zaposlouchej se uprostřed tohoto rozjímání do hlasu svého srdce, ale také do
hlasu Mojžíše (Tóra jako „ukazatel cesty“) a Eliáše (Proroci jako zvěstovatelé Boží
přítomnosti teď a tady), a především do hlasu nebeského Otce (v. 35), který ti
ukazuje především na Ježíšovu tvář („Toto je můj vyvolený/milovaný Syn…“) a jako
lék na tvoje nemoci duše ti nabízí důvěru v Ježíšovo slovo („… toho poslouchejte“).
 Neděle (až sobota): Lk 9,28b-36.51-53 Ježíš na hoře tvého proměnění,
s pokorou svého vtělení a se slávou svého vzkříšení, vstupuje do všech možných i
nemožných projevů tvé nemoci pýchy (nestřídmosti, závisti, lakomství,
hněvivosti, lenivosti, smilstva – viz plastické charakteristiky hlavních nemocí
duše na str. 2 úvodu k prvnímu postnímu týdnu). Naslouchej Ježíši a vnímej, jak tě
jeho slovo touží vést a povede k uzdravení a radikální (tj. až ke kořenům jdoucí)
proměně („radix“ = kořen). Zkus se podívat až za Golgotu, do Božího království,
jak to bude vypadat, až budeš ze své nemoci duše uzdraven(a). Touto budoucí
vizí („slávou“) se nechej jako učedníci povzbudit a posílit už dnes.
Pozn.: Pokud jsi minulý týden nestačil(a) promeditovat všech sedm hlavních hříchů ve světle
života společenství (další důraz východní spirituality), můžeš tento týden také využít k tomu,
abys to dohnala (v tom případě pak použij podněty z minulého týdne).
Podněty ke společné reflexi
Společný rozhovor a modlitbu mohou tento týden obohatit následující podněty:
1. Co konkrétního tě osobně oslovilo z osobních každodenních rozjímání nad
tématy prvního postního týdne?
2. V jakých oblastech jsi nějak jasněji odkryl(a) souvislost mezi hlavními hříchy
(nemocemi duše) a kvalitou života ve společenství? Kdy a jak společenství ve
tvé zkušenosti přispívá či zabraňuje rozvoji hlavních hříchů a naopak, jak jejich
přítomnost či nepřítomnost v životě lidí ovlivňuje život ve společenství?
3. Jaká jiné „komunitotvorná“ či „společenství ničící“ motta bychom mohli doplnit
k příkladům uvedeným v úvodu k prvnímu postnímu týdnu na str. 3 dole?
4. Jsou pro tebe „východní“ důrazy ve spiritualitě, případně východní pojetí
hříchu něčím novým, nebo je to něco, co je běžnou součástí tvého života? Jak
by tyto rozdíly bylo možné vysvětlit vlastními slovy? Má to pro tvůj přístup k
hříchu nějaké praktické důsledky?
4