Skutečné obyvatelstvo centra Prahy a každodenní život v jeho

Skutečné obyvatelstvo centra Prahy a každodenní život v jeho

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA
KATEDRA SOCIÁLNÍ GEOGRAFIE A REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
LUCIE POSPÍŠILOVÁ
SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO CENTRA PRAHY
A KAŢDODENNÍ ŢIVOT V JEHO LOKALITÁCH
DIPLOMOVÁ PRÁCE
PRAHA 2007
VEDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE: RNDR. MARTIN OUŘEDNÍČEK, PH.D.
Prohlašuji, ţe jsem předloţenou diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze
za pouţití uvedených zdrojů dat a literatury.
V Praze dne 27.8. 2007
Lucie Pospíšilová
2
Ráda bych poděkovala RNDr. Martinu Ouředníčkovi, Ph.D. za čas, který mi věnoval
při konzultačních hodinách, za cenné rady, náměty a připomínky. Děkuji také Jiřímu
Vejrychovi z Českého statistického úřadu za poskytnutí dat a ochotu, se kterou zodpovídal
všechny mé dotazy. Zároveň děkuji všem účastníkům terénního šetření a Jiřímu Kučerovi
za pomoc při jeho realizaci.
3
OBSAH
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................................ 6
SEZNAM TABULEK ............................................................................................................................................. 7
SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................................................. 7
SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................................. 7
ABSTRACT .............................................................................................................................. 9
1.
ÚVOD .............................................................................................................................. 10
2.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE .......................................... 13
2.1. PRÁCE STUDUJÍCÍ SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO ........................................................... 13
2.2. GEOGRAFIE ČASU (TIME GEOGRAPHY) ....................................................................... 15
2.2.1. Koncepty v rámci geografie času ......................................................................... 16
2.2.2. Prostor v každodenním pohybu jedince ................................................................ 17
2.2.3. Prostor aktivit a druhy denních pohybů ............................................................... 18
3.
METODIKA PRÁCE ..................................................................................................... 20
3.1.
VYMEZENÍ PRAŢSKÉHO CENTRA ................................................................................ 27
4. VÝVOJ OBYVATELSTVA PRAŢSKÉHO CENTRA OD DOB HISTORICKÝCH
AŢ PO SOUČASNOST .......................................................................................................... 30
4.1.
4.2.
4.3.
5.
HISTORIE OSÍDLENÍ CENTRA PRAHY OD JEHO VZNIKU PO PRŮMYSLOVOU REVOLUCI . 30
CENTRUM V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ ............................................................................ 33
VÝVOJ PO ROCE 1989 ................................................................................................ 35
SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO PRAŢSKÉHO CENTRA ...................................... 40
5.1. OBYVATELSTVO BYDLÍCÍ ........................................................................................... 40
5.1.1. Bydlící obyvatelé vyjíždějící za prací a do škol .................................................... 44
5.1.2. Bydlící obyvatelé vyjíždějící za rekreací .............................................................. 46
5.2. DOJÍŢDĚJÍCÍ ZA PRACÍ ................................................................................................ 47
5.2.1. Skutečná dojížďka za prací ................................................................................... 51
5.2.2. Struktura osob dojíždějících za prací ................................................................... 53
5.2.2.1. Směrové proudy dojíţďky, dojíţdějící podle pohlaví, věku a vzdělání ....... 53
5.2.2.2. Dojíţdějící podle odvětví ekonomické činnosti ........................................... 55
5.3. DOJÍŢDĚJÍCÍ DO ŠKOL ................................................................................................. 58
5.3.1. Skutečná dojížďka do škol .................................................................................... 62
5.4. OBYVATELSTVO DOČASNĚ PŘÍTOMNÉ ....................................................................... 63
5.5. SHRNUTÍ .................................................................................................................... 67
6. SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO A KAŢDODENNÍ ŢIVOT VE VYBRANÝCH
LOKALITÁCH....................................................................................................................... 70
6.1. VÝBĚR LOKALIT PRO TERÉNNÍ ŠETŘENÍ ..................................................................... 70
6.2. PODSKALÍ .................................................................................................................. 72
6.2.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Podskalí ............................................. 74
6.2.2. Každodenní život v lokalitě a její denní rytmus .................................................... 82
6.3. JOSEFOV .................................................................................................................... 90
6.3.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Josefova ............................................. 92
6.3.2. Každodenní život v lokalitě a její denní rytmus .................................................... 99
6.4. DOLNÍ ČÁST VÁCLAVSKÉHO NÁMĚSTÍ (STŘED ZLATÉHO KŘÍŢE) ............................. 104
4
6.4.1. Skutečné obyvatelstvo Václavského náměstí ..................................................... 107
6.4.2. Každodenní život v lokalitě a její denní rytmus ................................................. 112
6.5. SHRNUTÍ .................................................................................................................. 117
7.
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 123
SEZNAM LITERATURY................................................................................................................................... 127
DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................................................................ 131
PŘÍLOHY............................................................................................................................................................ 134
5
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Vymezení praţského centra ................................................................................................................ 28
Obrázek 2: Podíl obyvatelstva staršího 65 let na celkovém počtu obyvatel v urbanistických obvodech centra
Prahy v roce 1991 a 2001 (v %) ................................................................................................................... 37
Obrázek 3: Změna počtu obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy mezi roky 1991 a 2001 (v %) ......... 39
Obrázek 4: Počet cizinců a jejich struktura podle státního občanství v urbanistických obvodech centra Prahy
v roce 2001................................................................................................................................................... 43
Obrázek 5: Absolutní počet pracovních míst a počet pracovních míst na 100 zaměstnaných* obyvatel
v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 2001 .................................................................................. 50
Obrázek 6: Dojíţdějící do katastrů centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 ....................... 57
Obrázek 7: Dojíţdějící do urbanistických obvodů centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 57
Obrázek 8: Počet dojíţdějících do škol v centru Prahy a jejich struktura podle stupně školy v roce 2001 ........... 61
Obrázek 9: Podskalský břeh v okolí Výtoně před výstavbou nábřeţí, rok 1905 ................................................... 73
Obrázek 10: Pohled do Podskalské třídy směrem k jihu, rok 1907 ....................................................................... 73
Obrázek 11: Podskalí
Obrázek 12: Jiţní část Podskalí ............................................................................................................................. 73
Obrázek 13 Podíl osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) .............................. 75
Obrázek 14: Podíl důchodců na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) ............................................ 75
Obrázek 15: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce
2001 (v %) ................................................................................................................................................... 76
Obrázek 16: Podíl osob se státním občanstvím ČR na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %).......... 77
Obrázek 17: Domy určené k bydlení podle vlastnictví v roce 2007 ...................................................................... 79
Obrázek 18: Fyzický stav domů určených k bydlení v roce 2007 ......................................................................... 79
Obrázek 19: Vyšehradská ulice, Praha 2, květen 2007 .......................................................................................... 81
Obrázek 20: Porovnání obsazenosti parkovacích míst ve všední den a o víkendu v Podskalí v roce 2007........... 88
Obrázek 21: Vizualizace rekonstrukce činţovního domu v ulici Pod Slovany, Praha 2 ....................................... 89
Obrázek 22: Josefov v roce 1898............................................................................................................................9 1
Obrázek 23: Josefov v roce 1900 .......................................................................................................................... 91
Obrázek 24: Katastrální území Josefov...................................................................................................................91
Obrázek 25: Josefov – sledovaná lokalita ............................................................................................................. 91
Obrázek 26: Podíl obyvatel starších 65 ................................................................................................................ 93
Obrázek 27: Podíl důchodců na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) ............................................ 93
Obrázek 28: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce
2001 (v %) ................................................................................................................................................... 94
Obrázek 29: Podíl osob s cizím státním občanstvím (vyjma občanství SR a dvojí státní občanství) v roce 2001 (v
%)................................................................................................................................................................. 95
Obrázek 30: Domy podle vlastnictví v roce 2007 ................................................................................................. 98
Obrázek 31: Domy podle fyzického stavu v roce 2007 ......................................................................................... 98
Obrázek 32: Václavské náměstí od Můstku v roce 1868..................................................................................... 105
Obrázek 33: Václavské náměstí od Můstku v roce 1895..................................................................................... 105
Obrázek 34: Václavské náměstí od Můstku v roce 1885..................................................................................... 105
Obrázek 35: Dolní levá část Václavského náměstí, pohled od Můstku před r. 1894........................................... 105
Obrázek 36: Pohled na dolní část Václavského ................................................................................................... 106
Obrázek 37: Dolní část Václavského náměstí – sledovaná lokalita..................................................................... 107
Obrázek 38: Střed Zlatého kříţe – sledovaná lokalita ......................................................................................... 107
Obrázek 39: Funkční vyuţití dolní části Václavského náměstí a přilehlých ulic v roce 2007............................. 108
Obrázek 40: Dům č.p. 721, ulice Palackého, Nové Město ................................................................................. 108
Obrázek 41: Provaznická ulice, Staré Město ....................................................................................................... 108
Obrázek 42: Pohled do ulice V Cípu, Nové Město.............................................................................................. 109
Obrázek 43: Podíl osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %) .......................... 110
Obrázek 44: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu starším 15 let v roce
2001 (v %) ................................................................................................................................................. 110
Obrázek 45: Rozloţení pracovních příleţitostí v oblasti Zlatého kříţe v roce 1965 ........................................... 111
Obrázek 46: Mapa hustoty pěší dopravy v centru města v roce 1965 a 1980...................................................... 112
Obrázek 47: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy – všední den .................................................... 119
Obrázek 48: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy- sobota ............................................................ 120
6
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Podíl osob s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu osob starších
15 let v roce 1991 a 2001 (v %) ................................................................................................................... 36
Tabulka 2: Bydlící obyvatelstvo denně vyjíţdějící či zůstávající v centru ............................................................ 45
Tabulka 3: Bydlící obyvatelé podle frekvence vyjíţďky z místa bydliště ............................................................. 45
Tabulka 4: Počet osob v domácnostech s moţností rekreačního vyuţití v roce 2001 ........................................... 46
Tabulka 5: Dojíţdějící do Prahy a jejího centra v roce 2001 ................................................................................. 48
Tabulka 6: Dojíţdějící do katastrálních území praţského centra v roce 2001....................................................... 48
Tabulka 7: Intenzita dojíţďky do zaměstnání v roce 2001 .................................................................................... 49
Tabulka 8: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001................................................................................ 52
Tabulka 9: Dojíţdějící do centra podle frekvence v roce 2001 ............................................................................. 52
Tabulka 10: Dojíţdějící do centra podle frekvence včetně dopočtených hodnot v roce 2001 ............................... 53
Tabulka 11: Směrové proudy dojíţďky za prací do centra Prahy v roce 2001 ...................................................... 54
Tabulka 12: Dojíţdějící ţáci, studenti a učni do Prahy a jejího centra v roce 2001 .............................................. 59
Tabulka 13: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001 ..................... 59
Tabulka 14: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle stupně škol v roce 2001 ....................................................... 60
Tabulka 15: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001.............................................................................. 62
Tabulka 16: Příjezdy zahraničních turistů do Prahy a centra podle měsíců v roce 2006 ....................................... 65
Tabulka 17: Rozloţení příjezdů zahraničních turistů během roku a týdne v roce 2006 ........................................ 65
Tabulka 18: Odhad skutečného obyvatelstva v praţském centru pro rok 2006 (tisíce) ......................................... 69
Tabulka 19: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 107 domů) ................................. 78
Tabulka 20: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 108 domů) ................................. 78
Tabulka 21: Objekty k bydlení podle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 97 domů)* ........................................ 78
Tabulka 22: Nejvyšší ukončené vzdělání osob bydlících a pracujících v Podskalí v roce 2001 ........................... 80
Tabulka 23: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 68 domů) ................................... 96
Tabulka 24: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 65 domů) ................................... 96
Tabulka 25: Trvale obydlené domy dle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 64 domů) ....................................... 97
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Věková struktura obyvatel centra Prahy v roce 1991 a 2001 .................................................................... 36
Graf 2: Vývoj počtu obyvatelstva v katastrálních územích praţského centra 1869-2001 ..................................... 38
Graf 3: Struktura cizinců v praţském centru v roce 2001 ( celkem 2 017 osob) ................................................... 42
Graf 4: Struktura cizinců v Praze v roce 2001 (celkem 49 477 osob) ................................................................... 42
Graf 5: Věková struktura osob pracujících v centru Prahy v roce 2001 ................................................................ 54
Graf 6: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001 (celkem 105 456
osob) ............................................................................................................................................................ 55
Graf 7: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001 (celkem 105 456
osob) ............................................................................................................................................................ 56
Graf 8: Věková struktura obyvatel Podskalí v roce 1991 a 2001 .......................................................................... 74
Graf 9: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den ......................................................................................... 85
Graf 10: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den (podrobnější členění skutečného obyvatelstva) ............ 86
Graf 11: Denní rytmus jiţní části Podskalí - sobota .............................................................................................. 87
Graf 12: Věková struktura obyvatel Josefova v roce 1991 a 2001 ........................................................................ 92
Graf 13: Struktura osob s cizím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001 (celkem 82 osob) 95
Graf 14: Struktura osob s dvojím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001 (celkem 24 osob)
..................................................................................................................................................................... 96
Graf 15: Denní rytmus lokality Josefov – všední den ......................................................................................... 100
Graf 16: Denní rytmus lokality Josefov – sobota ................................................................................................ 103
Graf 17: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí – všední den ............................................................... 113
Graf 18: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí - sobota ....................................................................... 116
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1: Názvy katastrálních území praţského centra ...................................................................................... 135
Příloha 2: Názvy základních sídelních jednotek praţského centra ...................................................................... 135
7
Příloha 3: Katastrální území Staré Město ............................................................................................................ 136
Příloha 4 Katastrální území Nové Město ............................................................................................................. 137
Příloha 5: Katastrální území Hradčany ................................................................................................................ 138
Příloha 6: Katastrální území Malá Strana ............................................................................................................ 139
Příloha 7: Katastrální území Josefov ................................................................................................................... 140
Příloha 8: Katastrální území Vyšehrad ................................................................................................................ 140
Příloha 9: Směrové proudy dojíţďky za prací do praţského centra podle věku v roce 2001 (kumulativní
procentuální hodnoty) ................................................................................................................................ 141
Příloha 10: Vývoj migrace z a do centra Prahy v letech 1992-2004 ................................................................... 142
Příloha 11: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle vzdělanosti v letech 1992-2002 ............................... 142
Příloha 12: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle rodinného stavu v letech 1992-2002 ........................ 142
Příloha 13: Věková struktura osob přistěhovalých do centra Prahy v letech 1992-2002 .................................... 143
Příloha 14: Věková struktura osob vystěhovalých z centra Prahy v letech 1992-2002 ....................................... 143
8
ABSTRACT
After the end of communism in 1989 the internal spatial structure of Prague and other
Czech cities has changed. The Prague´s city centre is the most affected part because of its
extraordinary position. A process of commercialization goes together with a large
reconstruction of buildings and a decrease of population. A number of foreign tourists is
rising. All these processes are reason of high disparity between number of an inhabitants and
a number of persons coming to the centre during a day and also between day and night
population. A Transformation of current buildings or a construction of new commecial
buildings (offices, shops, hotels, restaurants etc.) led to concentration of job opportunities.
The historical monuments are attractive for Czech and foreign tourists and employees of
international companies are often accommodated at local hotels. The Colledges of Prague
universities are visited by students from different places of the Czech Republic. All these
people are part of real population of Prague´s centre and its everyday life.
The thesis measures a number of all persons visiting the Prague centre during a day by
using statistical data (especilly data of the Czech Statistical Office) and a relationship between
various groups of people. I study quality of statistical data and find out whether we can use it
to this purpose. Finally I try to find methods and calculations instead of inaccessible data.
They should complete statistics and the then results should be more exact.
Every day in city space is a result of human activities in that area. Prague´s centre is
heterogeneous and a lot of people visit it during a day. A different persons are in the centre in
a different times. The thesis explores daily rhytm of three localities of the city centre
(Podskalí, Jewish Quarter, Wenceslas Square) – it means how many people stay at the places
during 24 hours of weekday or weekend day. The thesis tries to answer the question, whether
some regularities between daily rhytms of localities exists and if we can measure rhytm of
another locality only on the basis of knowledges about this place.
9
1. ÚVOD
V době po pádu komunistického reţimu dochází v Praze i ostatních českých městech
v důsledku transformačních procesů k významným proměnám prostorové struktury. Centrum
města je díky svému výjimečnému postavení ovlivňováno nejvíce. Proces komercializace
doprovází fyzická obnova a úbytek trvale bydlícího obyvatelstva. Roste tlak především
zahraničního cestovního ruchu a automobilové dopravy. Všechny tyto jevy jsou příčinou
početního rozdílu mezi bydlícím a dočasně přítomným obyvatelstvem a rovněţ mezi denním
a nočním obyvatelstvem. Přeměna stávajících či výstavba nových budov pro komerční
vyuţití (kanceláře, obchody, hotely, restaurace aj.) vedla ke koncentraci pracovních
příleţitostí a vzrůstu návštěvnosti praţského centra. Historické památky do centra
kaţdoročně přitahují mnoţství turistů a v místních hotelech se často ubytovávají také
zaměstnanci mezinárodních firem. Areály praţských univerzit navštěvují studenti z různě
vzdálených míst ČR. Ti všichni tvoří skutečné obyvatelstvo praţského centra a stávají se
součástí jeho kaţdodenního ţivota.
Člověk v průběhu dne vykonává činnosti, které se váţou k jeho potřebám. Některé
jsou pravidelné a stávají se denní rutinou (návštěva zaměstnání, péče o děti, nákupy apod.),
jiné se mohou odehrát třeba pouze jednou za ţivot. Aktivity jedince mají časovou a
prostorovou dimenzi, jinými slovy uskutečňují se v určitou dobu na konkrétním místě.
Kaţdý den v městském prostoru je tak utvářen činnostmi osob, které se v něm vyskytují.
Mohou zde strávit delší čas nebo pouze projít. Vzniká denní (dvacetičtyřhodinový) rytmus
dané oblasti. Funkční mnohostrannost praţského centra způsobuje, ţe je vyuţíváno
rozmanitými skupinami obyvatel, coţ se odráţí také v jeho rytmu. Protoţe je však centrum
různorodé, hodnocení celého území by vedlo k přílišnému zkreslení skutečnosti. Vybrala
jsem proto několik lokalit, ve kterých rytmus sleduji. Kaţdá centrální oblast má svou podobu
a denní rytmus odlišný od těch ostatních.
Diplomová práce si klade za cíl na základě statistických dat určit počet skutečného
obyvatelstva v centru Prahy a vzájemný poměr jednotlivých skupin obyvatel, které ho
tvoří. Statistická evidence není v České republice pro výzkum tohoto druhu dostatečná.
Proto se v rámci prvního cíle práce snaţím o zhodnocení kvality statistických údajů a
vhodnosti jejich pouţití k uvedeným účelům. Za nedostupná či neexistující data hledám
vhodné metody a výpočty, které statistiku doplní a povedou k přesnějším odhadům.
Vyuţívání praţského centra jednotlivými sloţkami skutečného obyvatelstva je proměnlivé
10
v čase. Druhý cíl diplomové práce spočívá ve sledování denního rytmu vybraných lokalit
neboli výskytu a vzájemnému poměru různých skupin obyvatel na daném území v průběhu
24 hodin všedního či víkendového dne.
Diplomová práce odpovídá na následující výzkumné otázky:
1)
Jaký je vzájemný poměr mezi jednotlivými skupinami skutečného obyvatelstva
a rozdíl mezi denním a nočním obyvatelstvem v centru Prahy? Které ze skupin centrum
nejvíce přizpůsobuje své funkce?
Pro svou polohu a význam v rámci celého města je centrum územím, kam přichází
kaţdodenně vysoký počet osob za různými účely. I přes tzv. „vylidňování“ má centrum stále
mnoho bydlících obyvatel. Někteří odjíţdí v průběhu dne do zaměstnání. Značný podíl osob
v důchodovém věku je však příčinou vysokého počtu lidí zůstávajících v lokalitě. Vysoká
koncentrace pracovních příleţitostí a škol má za následek mnoţství dojíţdějících
ekonomicky aktivních osob a studentů. Obchody, restaurace, hotely a historické památky
lákají do centra návštěvníky a turisty. Jiţ z tohoto výčtu je zřejmé, ţe rozdíl mezi bydlícím a
dočasně přítomným a stejně tak mezi denním a nočním obyvatelstvem bude značný.
2)
Jsou dostupná statistická data vhodná pro výzkum skutečného obyvatelstva
pražského centra? V jaké oblasti by v tomto smyslu bylo třeba českou statistiku posílit?
Otázka souvisí s prvním pracovním cílem. Centrum Prahy je vymezeno podle
hranic katastrálních území. Za takto malé územní jednotky neposkytuje česká statistika
mnoho údajů. Většina pochází z téměř sedm let starého Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Musí
se proto pouţít i další zdroje a pro určení počtu skutečného obyvatelstva také odhady. Je
proto velmi důleţité vědět, pro jakou oblast mohou být uţita data ze sčítáni lidu, kde je musí
doplnit jiné zdroje a kdy musíme přistoupit k odhadům.
3)
Existují podobnosti či odlišnosti v denních rytmech vybraných lokalit? Lze
nalézt pravidelnosti?
Centrum Prahy je územím velmi různorodým. Denní rytmus lokalit můţe být
ovlivněn i nepatrnými rozdíly. Proto se domnívám, ţe rytmy různých území praţského centra
budou téměř vţdy odlišné, i kdyţ třeba jen v některém směru. Pokud však lze nalézt
v denních rytmech vybraných oblastí určité pravidelnosti, bylo by moţné pouze na základě
znalosti dané lokality, denní rytmus přibliţně určit.
Diplomová práce je rozdělena do sedmi částí. V úvodu si stanovuji hlavní cíle a
výzkumné otázky. Ve druhé kapitole představuji teoretická východiska, ze kterých práce
11
vychází. Poté popisuji metodiku práce a vymezuji území praţského centra, jeţ je sledováno
v následujících kapitolách. Historický vývoj obyvatelstva praţského centra stručně shrnuje
čtvrtá kapitola Pátá a šestá kapitola tvoří jádro diplomové práce. Nejprve se na základě
dostupných statistických dat snaţím určit počet skutečného obyvatelstva praţského centra a
rozdíl mezi jeho denním a nočním obyvatelstvem. Na vybraných lokalitách poté sleduji
přítomnost jednotlivých skupin skutečného obyvatelstva během dne neboli denní rytmus.
V závěrečné části shrnuji poznatky z celé práce.
12
2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE
Diplomová práce byla inspirována výzkumnou zprávou Faktické obyvatelstvo Prahy
(Čermák a kol. 1995) a snahami některých dalších českých i zahraničních autorů o zachycení
veškerého obyvatelstva na určitém území. Ve druhé části práce jsem se navíc inspirovala
poznatky geografie času (time geography). Ke sledování skutečného obyvatelstva v území byl
jako další sloţka přidán čas. Rytmus lokality je pak chápán jako výsledek kaţdodenního
pohybu jedinců a skupin v prostoru města.
2.1.
Práce studující skutečné obyvatelstvo
Problematikou skutečného obyvatelstva se zabývá a v minulosti zabývalo jen velmi
málo českých autorů. Přestoţe je zájem úřadů i odborné veřejnosti značný, nedostatečná
statistická základna a náročnost úkolu mnohé odrazuje.
V roce 1995 vznikla na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje a katedře
demografie a geodemografie PřF UK výzkumná zpráva Faktické obyvatelstvo Prahy (Čermák
a kol. 1995). Její autoři se v práci snaţí odhadnout počet přítomného obyvatelstva Prahy.
Obyvatelstvo dělí na dvě cílové kategorie: přítomné denní a přítomné noční. Na základě
dostupných statistických údajů a doplňujících úvah se pak snaţí odhadnout počet obyvatel
trvale bydlících, dojíţdějících za prací a do škol a návštěvníků. Ve všech uvedených
skupinách se zabývají rovněţ počtem cizích státních příslušníků. Pro výsledné počty osob
zvolili průměrný pracovní den mimo turistickou sezónu, protoţe odpovídá situaci, která se
vyskytuje nejčastěji a zachycuje moment maximálního zatíţení Prahy jako celku. Počet
„nočního“ obyvatelstva Prahy odhadují v roce 1995 na 1 425 – 1 460 tisíc a „denního“ na
1 590 -1 635 tisíc. Autoři se v práci snaţí o výčet dostupných dat a nastínění problematiky
nedostatečné statistické evidence.
O třicet let dříve se Zdeněk Murdych (1966) ve svém článku pokusil zachytit počet
přítomných osob v centru Prahy, které vymezil jako území správního obvodu Praha 1. Osoby
v centru přítomné rozdělil do tří skupin: bydlící, pracující a přítomné z jiných důvodů,
především uţívání občanského vybavení. Kaţdé skupině věnuje část textu. Obyvatelstvo
trvale bydlící hodnotí na základě dat ze Sčítání lidu v roce 1961, sleduje různé demografické a
sociální charakteristiky ve vztahu k ostatním praţským částem i Praze jako celku. Počet
pracovních míst v roce 1962 porovnává s počtem bydlícího obyvatelstva a ukazuje tak
13
na koncentraci pracovních příleţitostí (PP) do centra (32 % pracovních příleţitostí Prahy, 8 %
trvale bydlícího obyvatelstva Prahy). Autor neopominul ani rozmístění PP uvnitř centra, i
kdyţ se zde omezil pouze na oblast tzv. Zlatého kříţe. Jako velmi přínosné hodnotím srovnání
hustoty PP mezi centry několika evropských měst. Počet osob přítomných v centru z jiného
důvodu neţ zaměstnání či bydlení odhadl Murdych na polovinu počtu pracovních příleţitostí.
Veškeré přítomné obyvatelstvo centra poté porovnává s dalšími městskými částmi. V závěru
článku se autor věnuje hustotě pěší dopravy v oblasti Zlatého kříţe a pro Václavské náměstí
vytvořil časový graf odpoledního průběhu pěší dopravy. Článek je doplněn mnoţstvím úvah
o skutečném obyvatelstvu centra a jeho denním výskytu.
Intenzitou pěší dopravy v praţském centru se Murdych (1980) zabýval ještě v dalším
článku. Hlavním výstupem je zde mapa hustoty pěší dopravy v oblasti Václavského náměstí a
širšího okolí pro rok 1975. Dopravní frekvence převzal z Generelu dopravy, který vypracoval
Ústav dopravního inţenýrství Prahy.
Ze zahraničních autorů se problematikou skutečného obyvatelstva zabýval profesor
Donald Foley z University of California. Napsal dva články týkající se přítomného
obyvatelstva a denního pohybu osob. První z nich, s názvem Denní pohyb obyvatelstva
do CBD (Foley 1952), se zabývá mj. otázkou jaký podíl celoměstského obyvatelstva se kaţdý
den vyskytuje v centru (CBD) středně velkých a velkých amerických měst. Pomocí
dopravních šetření (kordónového dopravního sčítání a výzkumu „zdroj – cíl“, při kterém jsou
dotazováni lidé a řidiči po vstupu do centra) zjišťuje, ţe u milionových amerických měst 1
osoba z pěti navštíví kaţdý den CBD a 1 z deseti se zde vyskytuje ve tři hodiny odpoledne,
tedy v době největšího zatíţení. S rostoucí velikostí měst tento počet klesá a naopak.
Druhý článek (Foley 1954) představuje jiţ obecnější zamyšlení nad denní populací
v amerických městech. V práci autor hledá odpovědi na tři otázky: Jaké jsou základní rysy
městské struktury přispívající k rozdílům v rozmístění denní a noční populace? Jaké
charakteristiky denního pohybu a rozmístění můţeme identifikovat pro velká americká města.
Jaký je současný stav a budoucí výhled studia denní populace v rámci demografie a ekologie?
Přestoţe autorovy poznatky pocházejí z výzkumu amerických měst, některé je moţno
aplikovat i v našich podmínkách. Za hlavní příčinu rozdílu mezi denní a noční populací určil
segregaci a pohyb osob mezi funkčními areály. Ten je nezbytný, pokud má město fungovat
jako integrovaný celek. Druhým důvodem pohybu osob během dne je podle jeho názoru
rostoucí centralizace pracovní a zábavní funkce (denních aktivit) a proti tomu rozptýlenost
rezidenčních areálů.
14
2.2.
Geografie času (time geography)
Výzkum aktivit v prostoru a čase vznikl počátkem 70. let ve Švédsku a je spjat s T.
Hägerstrandem, jeho spolupracovníky a studenty na Lundské univerzitě. Time geography
zkoumá fyzické prostředí, v němţ se odehrávají sociální aktivity a sleduje jak ovlivňuje a jak
je ovlivňováno denními pohyby jedinců a skupin (Giddens 1984). Kaţdý pohyb, událost nebo
aktivitu je moţno vyjádřit ve čtyřrozměrném prostoru, coţ vneslo nový rozměr
do geografického mapování. Začaly být mapovány i prostorové toky a v geografii se vytvořila
slibná perspektiva pro výzkum dynamiky kaţdodenního prostředí (Ira 2001). Časoprostorový
model společnosti zobrazuje lidské subjekty jako opakující se série denních cest1 (path) v čase
a prostoru, které jsou přerušovány časem stráveným ve stanicích (domov, pracoviště, škola,
obchod apod.) (Pred 1981 in Ley 1983). V širším smyslu můţeme v časoprostorovém regionu
kaţdého jednotlivce vnímat jako spojitou čáru začínající v bodě narození a končící v bodě
smrti. V závislosti na délce pozorování můţeme hovořit o denních, ročních či celoţivotních
drahách (Ira 2001).
Přístup se kromě činností jednotlivců a skupin zabývá rovněţ prostorovou a časovou
organizací celého systému aktivit, čímţ prezentuje propojení mikroúrovně jednotlivce
s makroúrovní společnosti (Golledge, Stimson 1990 in Ira 2000). V diplomové práci
hodnotím vliv pohybu jednotlivců a skupin v čase a prostoru na rytmus dané lokality. Jinými
slovy je sledováno určité území, jeţ je stanicí2 denního pohybu mnoha lidských individuí.
Time geography úzce souvisí s konceptem kaţdodenního ţivota. Klade důraz na
komplexnost lidských situací během dne, roku či ţivota. Kaţdodenní ţivot jedince ve vyspělé
společnosti zahrnuje projekty3 (projects) související se zaměstnáním, domácími aktivitami a
volným časem a dopravní propojení mezi místy, kde se tyto aktivity odehrávají (Ellegård,
Pater 1999). Hägerstrand označil kaţdodenní ţivot jako sled činností konaných jedinci
v průběhu 24 hodin na různých místech (Vilhelmson 1999).
Opakující se vzorce aktivit můţeme označit za rytmus. Kaţdé městské prostředí je
z velké části vytvářeno těmito rutinami, které tvoří průnik městského ţivota se ţivotem jeho
obyvatel (Ley 1983). V jakémkoli městském prostoru nebo jeho částech se během dne
neustále mění počet osob (PŘ: v 5 hodin není na náměstí nikdo, v 7 hodin 10 lidí, v 11 hodin
1
Kontinuální činnosti jedince v průběhu ţivota - pohyb jedince v čase a prostoru
Prostředí, ve kterém jedinci konají své činnosti (Ira 2001)
3
Soubor činností vedoucí k naplnění určitého cíle (Ellegård 1999)
2
15
25 lidí atd.). Takovéto variace během 24 hodin, stejně jako podobnosti mezi jednotlivými dny,
vytvářejí ve spojení s aktivitami jedinců městský rytmus (Parkes, Thrift 1980).
2.2.1. Koncepty v rámci geografie času
Lenntorp (1999) rozlišuje v geografii času 50 konceptů, které jsou důleţité k jejímu
pochopení. Zde uvedu ty nejdůleţitější týkající se předmětu výzkumu diplomové práce.
Cesty (paths) - ţivot jedince je chápán jako kontinuální proces, ve kterém je kaţdý
časový moment vázaný na určité místo a činnost (Johnnston 1977 in Ira 2001). Jedinec
vykonává činnosti v posloupném pořadí a nemají pro něj rovnocenný význam. Některé z nich
mohou být i nechtěné.
Stanice (stations) - prostředí ve kterém jedinci konají své činnosti nazýváme stanice.
Stanicí můţe být místo zaměstnání, obchod či rekreační zařízení (Ira 2001). Sledování stanic
v daném prostoru je hlavním předmětem diplomové práce. Jednotlivci ve stanicích pobývají a
pohybují se mezi nimi. Stanice se v prostoru objevují v různém počtu a vytvářejí geografické
struktury s různými relativními vzdálenostmi. Vyskytují se od vysokého stupně koncentrace a
diferenciace ve městech aţ po nízký stupeň koncentrace a diferenciace v řídce osídlených
oblastech. Rozdíly existují i mezi jednotlivými městskými částmi. Se změnou časové
perspektivy (např. roční období) se stanice mohou velikostně změnit. Některé přestanou
existovat, jiné se stanou součástí jiného prostoru.
Kontexty (contexts) - různé činnosti, které probíhají společně, vytvářejí důleţité
kontexty v kaţdodenním ţivotě. Je důleţité hodnotit aktivity jedince v rámci daného kontextu.
Ellegård (1999) rozlišuje čtyři kontexty aplikované v časoprostorovém přístupu:
Projektový kontext (project context) je definován prostřednictvím činností, které se
uskutečňují za účelem dosáhnout určitého cíle. Jednotlivé činnosti nemusí následovat jedna
po druhé, ale mohou být přerušovány činnostmi jinými.
Kaţdodenní kontext (everyday context) je kombinací činností, které vytvářejí
posloupnost v průběhu dané časové periody (např. 24 hodin).
Sociální kontext (social contexts) jednotlivce zahrnuje všechny ostatní jedince, jejichţ
aktivity jsou nějakým způsobem spojeny s jeho činností.
Geografický kontext (geographical context) - všechny činnosti se uskutečňují
v konkrétním prostoru. Zabývá se vztahem mezi aktivitami, jejich lokalizací a pohybem
jedince.
16
Svazky, uzly (boundles) ilustrují situaci, kdy se dvě nebo více individuálních drah
střetávají v určitém místě (Parkes, Thrift 1980). Pro diplomovou práci mají uzly či svazky
zásadní význam.
Prisma (prism) ukazuje moţnosti pohybu s výhledem na budoucnost viděné z místa
současné lokace v čase a prostoru (Lenntorp 1976 in Golledge, Stimson 1997). Odvozuje se
od principu návratu. Člověk se vrací domů, kaţdodenně na místo zaměstnání. Šířka prismy je
dána místem, kde se člověk nachází, rychlostí disponibilních dopravních prostředků a
nejbliţším bodem v čase, kdy by měl být jednotlivec na původním či jiném místě (Parkes,
Thrift 1980).
Činnosti (activities) - vše co člověk dělá se odehrává v prostoru a čase. Existují různé
druhy činností. Někdy se činnosti vykonávají samostatně, někdy je nutné koordinovat je
s aktivitami jiných. Kdyţ jedinec některé činnosti pravidelně opakuje vytvářejí se pravidelné
postupy (routines).
Projekty (projects) úzce souvisí s projektovým kontextem. Jedná se o soubor činností
vedoucích k naplnění určitého cíle. Tyto činnosti na sebe nemusí navazovat.
Při dosahování cíle brání jedincům řada omezení (constraints). Lokalizaci v čase a
prostoru ovlivňují tři typy omezení4: Omezení daná způsobilostí (capability constraints)
vznikají s nutností uspokojování fyziologických potřeb člověka. Omezení daná vazbou
(coupling constraints) vyplývají ze skutečnosti, ţe většina vykonávaných činností musí
probíhat v souladu s aktivitami jiných lidí. Omezení mocenského charakteru (autority
constraints) jsou hranice stanovené na základě zákonů, zvyků a norem dané společnosti
(Giddens 1989).
2.2.2. Prostor v kaţdodenním pohybu jedince
Kaţdodenní pohyb jedince a jeho aktivity se projevují v prostoru. Prostorový rámec,
ve kterém jedinci ţijí nazýváme social space. Sociální struktury jsou v něm podmíněny
ekologickými a kulturními faktory (Chombart de Lauwe 1952 in Golledge, Stimson 1997).
Sociální prostory jedinců s jejich územním vyjádřením vytvářejí vzorec rezidenčních areálů
ve městě. Mnohé definice sociálního prostoru zdůrazňují uzavřenost a sousedsky orientované
aktivity a modely zahrnující místo pracoviště bývají často opominuty (Golledge, Stimson
1997). Chombart de Lauwe identifikuje čtyři specifické prostory, v kterých skupiny a jedinci
4
Překlad je převzat z Ira 2001, jiný dostupný překlad v Novák 2004
17
ţijí, pohybují se a kooperují: Rodinný prostor – charakterizovaný vztahy na úrovni
domácnosti; sousedský prostor, který zahrnuje denní a lokální pohyb; ekonomický prostor
zahrnující místa zaměstnání a městský (regionální) prostor (Chombart de Lauwe 1960 in
Golledge, Stimpson 1997).
V průběhu 60. a 70. let přišli američtí behaviorální geografové s pojmy action a
activity space (Golledge, Stimpson 1997). Akční prostor (action space) zahrnuje veškeré
vztahy jedince s prostředím. Lidé shromaţďují informace ze svého okolí a kaţdému místu
přiřazují určitou hodnotu. V širším kontextu tvoří akční prostor rámec, v němţ probíhají
prostorové interakce jedinců a skupin (Dijst 1999). Akční prostor jednotlivých lidí se liší,
protoţe ţádní dva jedinci nevnímají prostředí současně ze stejného bodu, a protoţe kaţdý
jedinec vyhodnocuje informace na základě svých dřívějších zkušeností. Pohyb jedinců
v akčním prostoru můţeme označit za prostor aktivit (activity space), jeţ je definován jako
podmnoţina všech míst, se kterými má jedinec přímý kontakt a zároveň jako výsledek
denních aktivit. Druhá část akčního prostoru se nazývá „communicating over space“ a
zahrnuje nepřímé komunikační prostředky jako je telefon, noviny, televize aj. (Golledge,
Stimpson 1997). Prostor aktivit tvoří přímé kontakty lidí mezi sebou a člověka s jeho
sociálním a fyzickým prostředím, zatímco druhá sloţka akčního prostoru je pouze nepřímým
spojením.
2.2.3. Prostor aktivit a druhy denních pohybů
Kaţdý individuální prostor aktivit se skládá z hierarchie pohybů, na jejímţ vrcholu je
místo, kde jedinec bydlí. Z domova je vykonávána naprostá většina všech pohybů. Denní
vzorec aktivit tvoří tři provázané sloţky: čas, prostor (místo aktivity) a typ aktivity. Čas
můţeme chápat ve dvou rovinách, jako dobu trvání aktivity a jako čas začátku aktivity.
Rozmístění příleţitostí pro aktivity v prostoru má zásadní význam a určuje zda bude či
nebude aktivita uskutečněna, jak dlouho bude trvat a s jakou frekvencí se bude opakovat.
Golledge, Stimpson (1997) předpokládají, ţe aktivity mají delší trvání, pokud je přístup k nim
snaţší a bliţší. Kaţdý jedinec vnímá potenciální prostory aktivit ze svého hlediska. Při
hodnocení je třeba navíc zahrnout socioekonomické charakteristiky jedinců a domácností.
Foley (1954) rozlišuje dvě moţnosti hodnocení denních pohybů v rámci města:
Pohyby osob hodnocených z hlediska cíle cesty (zaměstnání, nemocnice aj.) a pohyby osob
hodnocených z hlediska pohybu mezi funkčními areály, kde kaţdá cesta má svůj začátek a
18
konec (CBD, rezidenční areál aj.). Cesty podle cíle rozděluje na 3 typy5. Cesta do práce je
nejčastějším pohybem ve městě. Koncentruje se do ranních a odpoledních hodin. Druhý
obvyklý pohyb, pro který jsou typické večerní hodiny, nazval „social-recreation“. Posledním
druhem pohybu je cesta za nákupy uskutečňovaná v odpoledních hodinách a často spojená
s cestou ze zaměstnání. Pohyb mezi funkčními areály se během dne projevuje vylidňováním
rezidenčních areálů a přílivem osob do komerčních a průmyslových areálů.
5
Golledge, Stimpson (1997) dělí cesty na: pracovní, socální, ostatní a víceúčelové.
19
3. METODIKA PRÁCE
Diplomová práce vyuţívá dvou základních metod - analýzy statistických dat a
vlastních terénních šetření, v rámci kterých bylo uplatněno mnoho dílčích postupů. První
metoda dala vzniknout části práce o současném stavu skutečného obyvatelstva v centru Prahy.
Ve stěţejní části, týkající se výzkumu rytmu lokalit, statistická data poslouţila ke sledovaní
charakteristik trvale bydlícího obyvatelstva. Doplnila terénní šetření, které bylo zaměřeno
na sledování dočasně přítomného obyvatelstva v lokalitách, tedy pracujících osob, osob
dojíţdějících za sluţbami a turistů. V následujících odstavcích jsou jednotlivé metody
podrobněji popsány.
Počet a struktura skutečného obyvatelstva praţského centra byly zjištěny analýzou
statistických dat. Mnoţství dostupných informací se však s klesající velikostí územních
jednotek sniţuje. Jiţ při sběru statistických údajů za území městského centra jako celku,
vymezeného hranicemi katastrálních obvodů, naráţíme na omezené datové zdroje. Je zřejmé,
ţe v této části práce bylo zapotřebí vlastních odhadů. Celkový počet trvale bydlícího
obyvatelstva kaţdoročně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ) aţ do úrovně katastrálních
území. Podrobnější charakteristiky obyvatelstva za menší územní jednotky neţ městské části
poskytuje pouze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB), jeţ je nejaktuálnější z roku 2001. Podle
sčítacího listu osob, který byl v rámci SLDB vyplňován, jsem vybrala kategorie a po osobních
konzultacích na ČSÚ získala různé demografické a sociální charakteristiky obyvatel
praţského centra v členění po urbanistických obvodech. V práci jsem z nich pouţila
podrobnou věkovou a vzdělanostní strukturu, podrobnou strukturu cizinců ţijících na území
centra, ekonomickou aktivitu a frekvenci dojíţďky za prací. Z kategorie Ekonomická aktivita
jsem odhadla, které osoby denně dojíţdějí za prací a studiem a které zůstávají doma. Data
o dojíţďce za prací rozebraná v následujícím odstavci zahrnují místo bydliště a pracoviště
osob. Z nich jsem určila, kolik lidí v centru zároveň bydlí i pracuje a tudíţ denně nevyjíţdí.
Počet pracovních příleţitostí a charakteristiky pracujících osob byly rovněţ získány
ze SLDB 2001, to jediné poskytuje údaje v podrobném územním členění. Na ČSÚ jsem
dostala podrobnou databázi všech osob dojíţdějících do centra Prahy. Pan Jiří Vejrych z ČSÚ
mi agregoval přesné adresy pracoviště do urbanistických obvodů. Data nejsou kompletní,
protoţe se zakládají na skutečnosti, zda a jak dotazovaní vyplnili místo svého pracoviště.
Z počtu těch, kteří jako místo zaměstnání uvedli pouze Prahu bez bliţšího určení (městská
20
část, ulice) byl na základě jednoduchého výpočtu určen počet dojíţdějících do praţského
centra:
A bez adr. =
A s adr.
B s adr.
* B bez adr.
A - Počet dojíţdějících do centra
B - Počet dojíţdějících do Prahy
s adr. – s uvedenou přesnou adresou pracoviště
bez adr. – bez uvedené přesné adresy pracoviště
Počet dojíţdějících do šesti katastrů praţského centra, kteří neuvedli přesnou adresu
pracoviště, jsem odhadla z celkového počtu těchto osob dojíţdějících do centra (zjištěn
na základě výše uvedeného vzorce) tak, aby zůstal zachován poměr mezi jednotlivými
katastry, který je znám ze zjištěných dat (osoby, jeţ uvedly přesnou adresu pracoviště).
Výsledná hodnota dojíţdějících do praţského centra se rovná součtu osob
dojíţdějících do centra se zjištěnou adresou a odhadu počtu osob dojíţdějících do centra
s nezjištěnou přesnou adresou. Z tohoto čísla jsem vycházela při dalších výpočtech.
Skutečnou dojíţďku do centra (dojíţďka, která nezahrnuje ţeny na mateřské dovolené a osoby
dojíţdějící v rámci centra) jsem opět navýšila o počet dojíţdějících bez uvedení adresy takto:
X celkem =
X s adr.
A s adr.
X – Skutečný počet dojíţdějících
A – Počet dojíţdějících
* A celkem.
s adr. – s uvedenou přesnou adresou pracoviště
celkem – s i bez uvedené adresy pracoviště
Pro šest centrálních katastrů jsem postupovala analogicky (podle stejného vzorce).
Hodnoty skutečné dojíţďky navýšené o počty osob bez uvedené adresy pracoviště jsem dále
pouţila pro tabulku frekvence dojíţďky. Rozpočetla jsem je mezi jednotlivé druhy frekvencí
na základě vzájemného poměru, který je dán daty zjištěnými v rámci SLDB.
Odhad počtu pracovních příleţitostí v Praze podle urbanistických obvodů provedl
pro rok 2003 Regionální organizátor Praţské integrované dopravy (ROPID). Podkladem byla
rovněţ data ze SLDB 2001. Jejich výsledky jsou od mých odlišné nejen kvůli rozdílné
metodice. Při podrobnějším studiu těchto výpočtů jsem objevila chybu, které se zaměstnanci
ROPIDu dopustili. Základní data zahrnovala i pracující studenty, kteří však namísto
pracoviště uváděli adresu školy. Zvláště v centru Prahy, kde se nalézá mnoţství vysokých
škol, je tento nedostatek velmi podstatný. Z tohoto důvodu jsem s daty dále nepracovala.
21
Podrobné charakteristiky pracujících osob jsem si nechala pracovníky ČSÚ přidat
do databáze. Měla jsem k dispozici seznam veškerých kategorií, podle kterých na Českém
statistickém úřadě třídí data ze SLDB 2001 (Struktura databázového souboru GTV – celkem
107 kategorií). Z těchto dat jsem mj. na základě ekonomické aktivity (odečetla jsem počet ţen
na mateřské dovolené) a místa bydliště osob (odečetla jsem osoby bydlící i pracující v centru,
které jsou jiţ zařazeny v trvale bydlícím obyvatelstvu) vypočetla skutečné denní zatíţení
centra dojíţdějícími za prací.
Počet ţáků, studentů a učňů dojíţdějících do škol do centra Prahy byl určen totoţným
způsobem jako osoby dojíţdějící za prací. Na ČSÚ jsem rovněţ získala podrobnou databázi
všech osob dojíţdějících do centra do školy i s vybranými charakteristikami. Někteří studenti
vykonávají při škole také zaměstnání, v dotazníku pro SLDB ale uvádějí pouze místo školy.
Rovněţ by nešlo spolehlivě určit, kdy chodí do školy a kdy do zaměstnání. V práci proto není
uvaţován počet studentů dojíţdějících do centra za prací.
U osob dojíţdějících do škol jsem na základě struktury podle nejvyššího ukončeného
vzdělání přibliţně určila jaký školní stupeň navštěvují. Za ţáky základní školy pokládám
dojíţdějící do škol, kteří uvedli neukončené základní vzdělání a nebo své nejvyšší ukončené
vzdělání nedefinovali, coţ znamená, ţe jsou mladší patnácti let (v sčítacím archu vyplňovali
pouze osoby patnáctileté a starší). Do skupiny studentů středních škol jsem zařadila osoby se
základním vzděláním a středním vzděláním bez maturity (předpoklad, ţe bez maturity není
moţno navštěvovat vyšší či vysokou školu). Třetí skupina zahrnuje studenty vyšších
odborných škol nebo škol vysokých, mezi neţ patří osoby se středoškolským vzděláním
s maturitou a osoby, které absolvovali nástavbové studium. Zde nelze blíţe určit, zda jsou
studenty vyšší či vysoké školy. Vysokou školu (bakalářský stupeň) potom pravděpodobně
studují absolventi vyšší odborné školy a magisterský stupeň studenti s titulem Bc. Studenti,
kteří jiţ mají úplné vysokoškolského vzdělání nebo některý z doktorských titulů byli zařazeni
do poslední skupiny - vysoká škola/vědecká příprava, coţ znamená, ţe studují jinou další
vysokou školu anebo jsou studenty postgraduálu.
Počet zahraničních a domácích turistů ubytovaných v hromadných ubytovacích
zařízeních (HUZ) eviduje ČSÚ a od něj data přebírá a dále zpracovává agentura
CzechTourism. Protoţe jsou však data dostupná pouze za kraje, musela jsem přistoupit
k odhadům. Počet turistů ubytovaných v centru jsem odhadla na základě počtu HUZ takto:
Turisté v centru =
HUZ v centru
* turisté v Praze
HUZ v Praze
22
Počet HUZ je Českým statistickým úřadem zveřejňován v členění za městské části.
Praha 1 aţ na velmi malou část Holešovic a Vinohrad odpovídá území části praţského centra
vymezeném pro tuto práci, zahrnula jsem tedy všechna HUZ této městské části do centra.
K tomuto číslu jsem přičetla polovinu HUZ umístěných na Praze 2, protoţe území
vymezeného centra odpovídá 47 % rozlohy a 28 % populace Prahy 2, ale zároveň zasahuje
do Prahy 5, Prahy 6 a Prahy 8. Autoři výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy uvádějí,
ţe počet HUZ evidovaných ČSÚ odpovídá zhruba polovině skutečného stavu (Čermák a kol.
1995). Pro porovnání jsem dále vyuţila databáze ubytovacích zařízení Praţské informační
sluţby, kde jsem postupně vyhledala všechna HUZ nacházející se v katastrálních územích
centra. Na základě těchto informací jsem počet turistů ubytovaných v centru Prahy (výpočet
výše zmíněným vzorcem) ještě zdvojnásobila. Při dalších odhadech jsem vycházela
z hypotézy, ţe téměř všichni turisté ubytovaní v Praze se přes den vyskytují v jejím centru.
Takto jsem turisty rozdělila na denní (všichni turisté ubytovaní v Praze) a noční (ubytovaní
v centru) a podle vzorce
X denní =
X noční =
X celkem * PDP
365 (dní v roce)
X celkem * PPP
365 (dní v roce)
X – počet turistů v centru
PDP – průměrná doba pobytu
PPP – průměrný počet přenocování
jsem vypočetla průměrný denní resp. noční počet turistů v centru Prahy. Počet jednodenních
návštěvníků praţského centra (včetně ubytovaných z důvodu niţších cen za Prahou) a počet
turistů ubytovaných v soukromí se vyrušil s počtem turistů ubytovaných v Praze, kteří
nenavštěvují její centrum. Na základě rozloţení příjezdů zahraničních turistů v průběhu roku
(podle měsíců) jsem odhadla rozloţení příjezdů do centra (stejný poměr). Průměrný denní a
noční počet turistů v jednotlivých měsících byl vypočten na základě analogických vzorců jako
průměrný počet denních a nočních turistů v roce. Do jmenovatele byl místo 365 dní zadán
počet dní v příslušném měsíci. Denní obyvatelstvo celkem je potom součtem denního a
nočního obyvatelstva, přičemţ noční obyvatelstvo je v tomto případě spočítáno na základě
průměrné doby pobytu namísto průměrné doby přenocování. Podle výzkumné zprávy
23
Faktické obyvatelstvo Prahy jsem poměrem 2:1 odhadla průměrný počet turistů v centru
Prahy ve všední a víkendový den (Čermák a kol. 1995). Výpočet jsem provedla na základě
následujícího výpočtu. Pro zjednodušení má kaţdý měsíc v roce 28 dní a dny v něm jsou
rovnoměrně rozloţeny (měsíc začíná vţdy pondělím).
X denní =
X celkem * PDP
4 (týdny) * 9 (dní, So a Ne 2x)
X noční =
X celkem * PPP
4 (týdny) * 9 (dní, So a Ne 2x)
X – počet turistů
PDP – průměrná doba pobytu
PPP – průměrná počet přenocování
Počet dojíţdějících za sluţbami je prakticky nezjistitelný, svůj odhad jsem zaloţila
na odhadech autorů odborných článků (Čermák a kol. 1995, Murdych 1966).
Pro sledovaní kaţdodenního ţivota jsem v průběhu měsíce dubna a května roku 2007
provedla ve třech vybraných lokalitách (Podskalí, Josefov a dolní část Václavského náměstí)
terénní šetření zaměřené na tři základní skupiny, které tvoří skutečné obyvatelstvo – trvale
bydlící osoby, pracující osoby a návštěvníky. Všechny sledované lokality se nachází
v praţském centru a podstatnou část denního obyvatelstva tvoří čeští i zahraniční turisté.
Počet osob vyskytujících se v centru města za účelem turismu je ovlivněn ročním obdobím a
zároveň počasím v daný den. Jak bude ukázáno v kapitole 5.4., měsíc duben a obzvláště pak
květen jsou charakteristické zvýšeným cestovním ruchem. Ačkoliv to nebylo mým původním
záměrem, výsledek terénního šetření pochází pravděpodobně z období největšího zatíţení
lokalit. Do Prahy přijíţdí mnoho turistů, ale na rozdíl od letních měsíců trvale bydlící
obyvatelé ještě neodjíţdějí ve větším počtu na dovolené.
Jako podklad o trvale bydlícím obyvatelstvu mi poslouţila data ze Sčítání lidu z roku
2001, velmi podrobná data sledující charakteristiky osob po jednotlivých domech (získaná
na ČSÚ společně s daty o dojíţďce do zaměstnání a škol) mi umoţnila sledovat menší územní
jednotku neţ je urbanistický obvod. Malá územní velikost sledované lokality je důleţitá
pro co nejpřesnější výsledky vlastního šetření. Abych částečně zmírnila vliv časového
24
zpoţdění dat ze SLDB, porovnala jsem počet rodin (resp. domácností) v domě dle Sčítání lidu
s počtem jménem popsaných zvonků (pouze lokality s trvale bydlícím obyvatelstvem).
Zvonky na všech domech ve sledovaných lokalitách jsem postupně prohlédla. Při výslednému
počtu bydlících osob jsem k datům ze sčítání nezahrnula domy, které změnily svou funkci
nebo jsou vybydlené a určené k přestavbě apod. Charakteristiky obyvatelstva jsem doplnila
o vývoj vlastnictví domů v lokalitách. Údaje jsem získala ze SLDB 1991 a 2001. Pro
současný stav a také doplnění dat ze Sčítání lidu jsem pouţila internetový server Nahlíţení
do katastru nemovitostí, kam jsem postupně zadávala čísla popisná všech domů a zjišťovala
jejich
vlastníky.
Stejným
způsobem
jsem
pak
zjišťovala
počet
vlastníků
bytů
s vysokoškolským vzděláním (podle titulu) ţijících v lokalitě. Uvedená data by samozřejmě
šla získat i za celou lokalitu najednou, umoţňuje to Dálkový přístup k údajům katastru
nemovitostí. Sluţba je však placená. Fyzický stav budov v lokalitách byl zjištěn pozorováním
a za pomocí fotografií.
K zachycení pohybu bydlících osob během dne by bylo vhodné provést dotazníkové
šetření. V pracích, které se zabývají výzkumem kaţdodenního ţivota obyvatel určité lokality
(Gondová 2004, Novák 2004), byly prováděny analýzy deníkových záznamů, které sledovaly
aktivity osoby v průběhu 24 hodin. Metoda je zaměřena na jedince a jeho pohyb v prostoru a
čase, zatímco tato práce sleduje denní rytmus lokality. Vzhledem k rozdílnému přístupu a
časové náročnosti jsem dotazníkové šetření neuskutečnila a zaměřila se na hůře statisticky
podchytitelné skupiny obyvatelstva - pracující osoby a návštěvníky. U všech osob
ekonomicky aktivních trvale bydlících a také studentů a ţáků je tedy uvaţován pouze pohyb
za prací nebo do školy, vyjma ten, který je vykonán v rámci jednoho domu (kategorie Místo
pracoviště v výsledcích SLDB). V práci jsem se ale vţdy snaţila nastínit moţnosti pohybu
všech bydlících osob v průběhu dne. U osob dojíţdějících za prací jsem odchody z domu
rovnoměrně rozloţila mezi 6. a 8. hodinu ranní (10. hodinu v případě Josefova) a příchody
v Podskalí mezi 17. a 21. hodinu a v Josefově mezi 19. a 23. hodinu (určeno na základě
pozorování a skutečnosti, ţe Josefov obývá více cizinců a osob s vyšším sociálním statusem).
Pohyb ţáků a studentů jsem odhadla podle jejich věku: Ţáci základních a středních škol
odcházejí mezi 6. a 8. hodinou (rovněţ děti do mateřské školy), studenti vysokých a vyšších
odborných škol mezi 7. a 11. hodinou. Jejich příchody domů jsem rozloţila mezi 13. a 20.
hodinu. Děti ve věkové kategorii 3-6 let jsem rovněţ povaţovala za opouštějící lokalitu
(mateřská školka). Ráda bych zde zdůraznila, ţe se jedná o odhady na základě dlouhodobého
pozorování lokalit. Ostatní osoby, z různých důvodů nezaměstnané ani nestudující (důchodci,
ţeny na mateřské dovolené, nezaměstnaní) jsou povaţovány za neodcházející z domu.
25
Ve víkendových dnech odjíţdí mnoho trvale bydlících obyvatel na chaty a chalupy. Počet
vlastníků rekreačních objektů a osob s moţností jejich vyuţití eviduje statistický úřad v rámci
sčítání lidu. Z údajů za urbanistické obvody jsem pomocí snadného výpočtu stanovila počet
těchto osob ve sledovaných lokalitách. Podle mého odhadu o víkendu odjíţdí 70 % trvale
bydlících osob, které tu moţnost mají, z toho polovina v pátek a druhá polovina v sobotu.
Počet pracujících osob za menší jednotky neţ urbanistické obvody jsem neměla
k dispozici, proto výsledky pochází pouze z terénního šetření. Počet zaměstnanců firem byl
zjišťován emailovou komunikací a počet zaměstnanců obchodů a restaurací řízenými
rozhovory anebo rovněţ emailovou komunikací. Kromě otázky ohledně počtu zaměstnanců
jsem poloţila dotaz také na jejich běţné pracovní doby. Při osobním kontaktu zpravidla nebyl
problém poţadované informace získat, jen v obchodech, kde jsou zaměstnány ţeny staršího
věku (Podskalí) se často cítili dotčeni a odmítli mi jakékoli informace poskytnout. Celková
úspěšnost zde byla 67 % (z celkem 115 obchodů, restaurací a hotelů). V těchto případech
nebyl ale problém počet zaměstnanců určit pouhým pozorováním, který jsem pak provedla
několikrát za den. Komunikace přes email s firmami byla poněkud obtíţnější a mnoho firem
mi odmítlo informaci sdělit s odůvodněním, ţe se jedná o příliš diskrétní otázky a samozřejmě
určitá část kontaktovaných firem neodpověděla vůbec. V takovémto případě jsou
do výsledného počtu zahrnuty pouze odhady stanovené na základě zápisu firmy v obchodním
rejstříku či vlastních webových stránek. Pracovní dobu těchto osob jsem uvedla 8-17 (9-18)
hodin případně jinou dle charakteru zaměstnání (noční směny). Ze 46 firem smysluplně
odpovědělo 20 (43 %) u dalších 13 (28 %) nebyl problém informaci vyhledat na internetu a
počet zaměstnanců zbylých 13 firem jsem odhadla anebo firmu nezařadila. Počet
zaměstnanců ve státních institucích mi byl, kromě Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, který sídlí v Podskalí, sdělen ve všech případech.
Návštěvníci státních institucí v území byly stanoveni společně se zaměstnanci
příslušných úřadů, které jsem kontaktovala nejprve emailem a poté telefonicky, na základě
odhadů, u soukromých prodejen byl počet stanoven pozorováním v méně případech při
rozhovorech týkajících se počtu zaměstnanců. Turisté pohybující se venku mimo budovy byli
spočítáni z fotografií. Způsob zjišťování turistů se v jednotlivých lokalitách liší, protoţe se
jedná o různě turisticky atraktivní oblasti. Podskalí není vyhledávanou atrakcí a turisté se
nacházejí pouze na vltavském nábřeţí. Fotografie byly pořízeny v jeden okamţik, vţdy
v celou hodinu. Josefov a Václavské náměstí jsou typické vysokou návštěvností a
nepravidelným procházením početných skupin zahraničních i českých turistů. Snaţila jsem se
minimalizovat tyto výkyvy a proto jsem lokality fotografovala kaţdou hodinu celkem 3x
26
v zhruba desetiminutových intervalech. Ze tří stanovených hodnot jsem vypočetla průměrný
počet turistů v oblasti. Na Václavském náměstí se v denních hodinách nachází obrovský počet
lidí nemoţný zachytit jedinou fotografií. Snaţila jsem se přesvědčit zaměstnance dvou
místních obchodů, aby mi od nich umoţnili fotografovat (pohled z vyšších pater). Bohuţel se
mi to nepovedlo, protoţe oba obchody mají zahraniční vedení a při případné kontrole by
mohlo dojít k problémům. Proto jsem alespoň z těchto prostorů lidi v špičkových hodinách
počítala. Ve všech třech lokalitách jsem se snaţila lidi spočítat také pozorováním a zjištěné
informace pak konfrontovala s fotografiemi.
Rovněţ podle pořízených snímků a sledování jsem spočetla přibliţný počet aut
v lokalitě Podskalí. V sídle ROPIDu jsem absolvovala schůzku s Ing. Baxou a pokoušela se
zjistit, jaké informace o dopravě v centru Prahy by bylo moţné vyuţít pro mou práci. ROPID
eviduje počet přepravených cestujících mezi zastávkami tramvají, metra a autobusů a nástupy,
výstupy a obrat cestujících ve stanicích metra. Pro diplomovou práci jsem pouţila informace
o počtech přepravených osob mezi stanicemi tramvaje v Podskalí.
3.1.
Vymezení praţského centra
Na začátek je třeba vymezit území, které budeme v rámci práce sledovat. Pojem
„centrum“ se v literatuře i mluvě pouţívá velmi často. Otázkou ovšem zůstává, co si pod ním
kdo vybaví. V odborné geografické literatuře není dostatečně definován.
Převáţně v americké literatuře existují snahy o vymezení tzv. Central Business District
(CBD) nebo také downtown. Murphy (1954) vidí CBD jako místo, kde lze nalézt největší
koncentraci úřadů a maloobchodu v rámci města. Ta se odráţí v nejvyšší hodnotě půdy a
nejvyšších budovách. CBD je rovněţ hlavním centrem pěší a automobilové dopravy. Phillips
(1996) definuje centrum dle U.S. Census of Retail Trade (1976) jako „území s velmi vysokou
hodnotou půdy, charakterizované vysokou koncentrací maloobchodu, kanceláří, divadel,
hotelů a sluţeb a území s vysokou dopravní intenzitou“ (Phillips 1996. s. 442). Pacione
(2001) povaţuje za klíčovou vlastnost centra dostupnost, která je hlavním faktorem při
rozhodování o lokalizaci. Různé aktivity mají různé poţadavky na dostupnost, za niţ jsou lidé
ochotni zaplatit. V centru města jsou proto nejdraţší pozemky. Soustřeďují se sem tedy jen
určité aktivity a jiné jsou naopak vyloučeny. Vysoká cena pozemků v centru se odráţí
ve vysoké intenzitě vyuţití ploch, coţ je patrné z výstavby vysokých domů kvůli
maximalizaci zisku. CBD je: „hlavním komerčním centrem města, centrem maloobchodu,
27
územím, kde se koncentrovala průmyslová výroba a stále zde existuje lehký průmysl, místem,
kde se koncentrují sluţby, kanceláře a finanční instituce a zónou s limitovaným rezidenčním
vyuţitím“ (Pacione 2001, s. 151).
Z definice CBD resp. downtown vycházel ve své diplomové práci Robert Med (2005)
a vymezil centrum pomocí specifických funkcí (výrobní sluţby - finančnictví, manaţerské
poradenství, makléřské, účetní a auditorské firmy), sídel významných firem nebo výskytu
administrativních budov, dostupnosti, velikosti zázemí a výšky nájmů. Na základě těchto
charakteristik popsal několik center v Praze, jako celoměstské centrum pak označil
severovýchodní část katastrálního území Nové Město a katastrální území Staré Město (Med
2005). Pro naplnění cílů magisterské práce je však vymezení praţského centra pouze
na základě vlastností CBD nedostatečné. Území je příliš malé a analýza statistických dat proto
není moţná.
V české literatuře se zónováním Prahy zabývalo mnoho odborníků. Většinou
na základě demografických charakteristik byla vymezena různá pásma. Boháč (1923) Prahu
rozdělil do 5 zón (vnitřní Praha – 5 katastrálních území tvořících Prahu aţ do roku 1883).
Moschelesová (1937) vymezuje na základě analýzy Sčítání lidu z roku 1930 3 pásma, stejně
jako později architekti Říha, Stefan a Vančura (1956) a rovněţ Musil (1960). Členění
odpovídá historickým etapám růstu města a vnitřní zónou zpravidla tvoří Praha, tak jak kdysi
existovala v hradbách Karla IV. Pro srozumitelnost, kompatibilitu s ostatní literaturou a také
dostupnost statistických dat se v diplomové práci věnuji praţskému centru v jeho historickém
vymezení. Takto ho nejlépe ve svých pracích popisuje Jiří Hrůza (1992, 1994). Rovněţ
Martin Ouředníček pouţívá tohoto vymezení v diplomové (1994) i disertační práci (2002).
Obrázek 1: Vymezení praţského centra
Josefov
Hradčany
Malá
Strana
Staré
Město
Nové
Město
Hl. město Praha
Vyšehrad
Praţské historické centrum
28
Centrum Prahy zahrnuje čtyři praţské obce, které stavebně splynuly jiţ ve středověku:
Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. Administrativně samostatné zůstaly aţ
do roku 1784, kdy je Josef II. spojil v jedinou obec. V roce 1850 byl připojen Josefov (dříve
Ţidovské město), který ale je uvnitř území Starého Města jiţ od počátku. V roce 1883 se
k Praze administrativně připojil Vyšehrad, stavebně s ní související jiţ od středověku. Území
je také od roku 1972 významnou městskou památkovou rezervací. Význam této rezervace byl
umocněn v roce 1992, kdy byla zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního
dědictví UNESCO. Vymezení praţského centra zachycuje obrázek 1.
29
4. VÝVOJ OBYVATELSTVA PRAŢSKÉHO CENTRA OD DOB
HISTORICKÝCH AŢ PO SOUČASNOST
Tato část práce se zaměřuje na historii praţského centra od doby jeho
předpokládaného vzniku. V první řadě se soustřeďuje na vývoj osídlení a ţivota v centru
Prahy, přesto se ale nelze zcela vyhnout zmínkám o proměnách fyzické či funkční struktury,
která neodmyslitelně patří k vývoji praţského centra. Kapitola je rozdělena do tří částí. První
část je věnována historickým událostem, které zapříčinily vznik jednotlivých praţských měst
a posléze Prahy, jeţ byla téměř do konce 19. století pouze územím dnešního centra. Druhá
část kapitoly zachycuje vývoj Prahy ve 20. století, kdy došlo k rozvoji obcí v praţském okolí,
jejich postupnému připojování a následnému územnímu růstu Prahy. Centrum se začalo
od ostatních částí diferencovat, docházelo k úbytku stálých obyvatel a k počínající
komercializaci, která byla na určitou dobu přerušena nástupem komunistického reţimu, ale
opět pokračovala po roce 1989. Tomuto období se věnuje třetí část kapitoly.
4.1.
Historie osídlení centra Prahy od jeho vzniku po průmyslovou revoluci
Počátky historie praţského centra jsou spojeny se vznikem Praţského hradu v 9. století
n. l. jako nového přemyslovského sídla přesunutého z Levého Hradce (Borovička, Hrůza
1983). Hrad zajišťoval ochranu nad zemědělskými a obchodními sídlišti, jenţ se začínala
vytvářet a rozšiřovat na území Praţské kotliny. V podhradí se nabízely moţnosti obţivy pro
stále širší okruh osob, a proto bylo osídleno obyvatelstvem různých národností, kromě
domácího obyvatelstva přibývali Ţidé, Němci a Románi. Utvářely se znatelné společenské
rozdíly mezi zámoţnými kupci a ostatním obyvatelstvem (Janáček 1968).
Na druhém břehu řeky vzniklo v 10. století trţiště, které se posléze kvůli častým
záplavám přesunulo do oblasti dnešního Staroměstského náměstí (Král 1964). To ze začátku
slouţilo jako dějiště pravidelných sobotních trhů pro průměrné podhradské obyvatelstvo a
místo pro velká veřejná shromáţdění (Janáček 1968). V okolí trţiště si bohatí kupci budovali
kamenné domy a v jihozápadní oblasti se nacházely dvorce církevních a šlechtických
vlastníků (Bečková 2005). Nedaleko vznikla ţidovská kupecká osada, v níţ se Ţidé začali
usazovat zřejmě jiţ před rokem 1100.
V průběhu 11. a 12. století se soustava osídlení mezi oběma hrady rozšiřovala a
koncem 12. století se Praha stala rozsáhlým sídelním komplexem na obou březích Vltavy
30
spojených Juditiným mostem (Borovička, Hrůza 1983). V okolí sídelních jader, vytvořených
obchodem a dopravou, vznikaly četné venkovské vsi či zemědělská a rybářská sídla. Ta byla
obydlena ryze českými obyvateli a rozprostírala se v hojném počtu na vltavských terasách
Praţské kotliny. Jmenujme například ves Podskalí, Újezd, Podzderazí a Zderaz na místech,
které i dnes známe pod stejným názvem (Král 1964).
Stálý příliv nových obchodníků, řemeslníků a jiných osadníků, přicházejících často
z Německa si vynutil budování či přebudování sídel. Ve 13. a 14. století prošla Praha
proměnou od rozsáhlého nerovnoměrného sídelního seskupení k pevně formovanému
středověkému uskupení čtyř měst. Základem této změny bylo zaloţení Starého Města
praţského jako samostatného českého královského města. Většina jeho obyvatel pocházela
z Bavorska. Krátce po tomto vymezení došlo v roce 1257 k dalšímu rozšíření Prahy
plánovitým zaloţením Malé Strany na levém břehu Vltavy. Jako kolonizační sídlo bylo
obydleno německými osadníky, kteří vypudili osadníky české. O něco později kolem roku
1320 byla zaloţena poddanská osada Hradčany rovněţ u Praţského hradu, obývána také
německými obchodníky (Král 1946). Do podhradí se kromě Němců, kteří měli největší
privilegia, stěhovali také Češi, Románi, Ţidé a další národnosti (Janáček 1967).
Koncem 13. století tvořili ve Starém Městě praţském řemeslníci početnou vrstvu
obyvatelstva a byli schopni prosadit své poţadavky do zákonodárství. Pod jejich tlakem se
začal vyvíjet městský ţivnostenský systém zaloţený na zásadě, ţe nic co se ve městě vyrábí
by se také nemělo dováţet. Postupně se jeho oporou staly cechy (Janáček 1968, s. 56). Rozvoj
výroby a obchodu připravil příznivé podmínky pro společenskou diferenciaci. Došlo
k vzestupu patriciátu.
Dovršením a vyvrcholením rozvoje středověké Prahy bylo v polovině 14. století
zaloţení Nového Města praţského Karlem IV. V této době jiţ Praha zaujímala plochu 800
hektarů a předčila svou rozlohou a také počtem obyvatel (40 000 ob.) téměř všechna evropská
města tehdejší doby. Celý tento útvar byl v krátké době obehnán hradbami, jimiţ byl k Praze
územně připojen i Vyšehrad (Borovička, Hrůza 1983). Nové Město bylo obydleno převáţně
sociálně slabšími českými obyvateli a mělo řemeslnický ráz, na rozdíl od obchodního Starého
Města, obydleného patriciátem a zámoţným měšťanstvem. Proto ani společné instituce, jako
trhy, ani různá ustanovení nevedly ke sblíţení měst a docházelo spíše k rozporům (Janáček
1968). I za příznivé vlády Karla IV. docházelo k neúrodám a hladomoru a velká část populace
ţila z ruky do úst (Hladová zeď). Ve městě pokračovala sociální diferenciace. Konjunktura
posilovala především řemeslníky, kteří se snaţili prosadit v městské samosprávě. Cechovní
organizace tak dostávaly politický ráz. Po smrti Karla IV. se město začalo potýkat se stále
31
závaţnějšími problémy. Výrazně se zhoršila hospodářská situace a ještě více se prohloubily
třídní rozdíly. Čím hůře se dařilo řemeslníkům, ţivnostníkům a dělníkům, tím více rostlo
bohatství patriciátu. Patricijské rodiny však ve městě neţily, budovaly si sídla na venkově.
Ještě větší moc ve městě měla církev, která byla největším majitelem rent a veškeré moci
(Janáček 1967).
Během dalších několika století se půdorys jádra Prahy nezměnil. Na počátku 16.století
měla Praha pouze 20 tisíc obyvatel. Města byla nenávratně poškozena husitskými válkami,
které zcela zničily Malou Stranu. Renesanční období pak přispělo k vzrůstu počtu obyvatel aţ
na 70 – 85 tisíc. Bělohorská poráţka a třicetiletá válka přinesla opět zhoršení.
V 17. a 18. století se další části Prahy formovaly do dnešní podoby. Města byla
přebudována hlavně italskými staviteli ve stylu barokním. Šlo však spíše o vnější ráz, protoţe
původní gotický půdorys zůstal ve většině případů zachován. Za vlády Josefa II. došlo
k proměně ekonomické základny Prahy. Cechy řemeslníků, které ovládaly skoro celou
městskou výrobu a dostávaly se aţ do postavení spoluvládců městských konšelů, byly
ochuzovány vznikajícími manufakturami, čili vyšší výrobní formou (Kohout, Vančura 1986).
V roce 1784 byla praţská města administrativně sloučena v jeden celek a vznikla
Praha jako jednotná sídelní oblast s asi 80 tisíci obyvateli. Přestoţe se jednalo o rozlohou
malé území (8 km2), bylo sloţitě strukturované a to jak funkčně, tak majetkově, etnicky i
náboţensky, v případě ţidovského obyvatelstva můţeme mluvit dokonce o segregaci. „Praha
měla v této době svou „latinskou čtvrť“, ulice s výraznou koncentrací určitých řemesel i
obchodu, svou „průmyslovou oblast“ a zóny chudinského bydlení i části s výrazným podílem
šlechtických paláců“ (Linhart a kol. 1977, s. 95).
Ve druhé polovině 18. století Praha hospodářsky i stavebně stagnovala, především
kvůli poklesu politického významu. Výstavba probíhala ve Vídni a proto ani klasicismus, ani
napoleonská doba nepřinesly Praze mnoho nových staveb. Hradby tvořily velmi přesnou
hranici mezi městem a venkovem a netvořila se městská periférie. Jen někde bylo venkovské
okolí z části poměštěno vilami, domy a zámky bohatých šlechticů a měšťanů (Král 1946).
Na přelomu 18. a 19. století začínaly vznikat na území Starého Města první továrny
zejména na jeho styčných plochách s Karlínem a Novým Městem, coţ nepochybně přispělo
k celkovému úpadku a chudnutí této části města (Lorenz 1963, cit. v Linhart a kol. 1977).
Vltavské břehy byly tehdy praţskou periferií, výrobní a skladovací oblastí (Kohout, Vančura
1986). Během průmyslové revoluce došlo za hradbami k výstavbě mnoha nových továren a
průmyslových čtvrtí. Centrální Praha prošla stavebními přeměnami, byly upravovány ulice,
stavěny chodníky, zaváděna kanalizace či osvětlení nebo doprava dostavníky. S nárůstem
32
počtu obyvatel docházelo současně k zakládání rekreačních ploch a sadů za hranicemi města
i uvnitř (Chotkovy sady). V druhé polovině 19. století se město rozvíjelo hlavně za hradbami.
V Praze bylo budováno vysoké nábřeţí, stavěny nové mosty a vyrovnáván do té doby nerovný
terén. Kanalizace a osvětlení se zdokonalovaly, docházelo k asanaci některých čtvrtí. Byla
zavedena koňská doprava a posléze i elektrická dráha (Král 1946, s. 50-51).
„Střídání dne a noci určuje život lidí. V noci město ztichne, jen na nárožích hoří
zapálené louče a lampy s olejem nebo svítí lucerny nad vstupy do hospůdek , kam chodí jen
nejbližší usedlíci. Uplatňuje se vyšší rytmus šesti pracovních dnů a neděle – dne bohoslužeb a
odpočinku po práci“ (Kohout, Vančura 1986, s. 22)
4.2.
Centrum v průběhu 20. století
I ve 20. století docházelo proměnám centrální Prahy. Vltavské břehy regulovaly
mohutné vysoké zdi. Nezdravá a přelidněná Ţidovská čtvrť byla přebudována a rychle se
měnila v moderní a bohatou čtvrť (Král 1946, s. 55). V Praze začínal probíhat proces
vylidňování městského centra jako důsledek rozvoje měst, kdy v jejich středech docházelo
k postupnému potlačování obytné funkce funkcí obsluţně správní (Murdych 1965). Podle
Jiřího Krále je tento pokles způsobován „také stěhováním se obyvatel do modernějších částí
Prahy z tamních, většinou velmi anebo hodně zastaralých bytů a domů často i zdravotně málo
vyhovujících“ (Král 1946, s.80). Namísto trvalých obyvatel přibývá v centru denních
návštěvníků, pravidelných (pracující, docházející) i občasných (nákupy, návštěvy úřadů
apod.). Rostl denní dopravní ruch často do neúnosných rozměrů, ne však o svátcích a
nedělích. Současně docházelo k zdraţování pozemků i budov, zvětšování výšky domů a
zastavování volných ploch (Král 1946).
Aţ do roku 1945 byla Praha vícenárodnostní metropolí s vlivnou německou menšinou.
Němci ţili především v centrálních částech města, jejich podíl tvořil asi 10 – 15 % (Praha 5 %). Po druhé světové válce se Praha stala ryze českým městem (Linhart a kol 1977).
Nejvíce ztrácelo obyvatelstvo Staré Město v souvislosti s nejrychlejší přeměnou
obytné funkce na funkci komerční. Většina obyvatel patřila mezi sociálně silnou vrstvu.
Podobný vývoj zaznamenal také Josefov, po přestavbě moderní městská čtvrť s honosnými
budovami na drahých pozemcích. Nové Město zůstalo obytnou čtvrtí. Vznikající obchod a
průmysl se však dotkly největších tepen (Václavské náměstí a přiléhající ulice). Před druhou
světovou válkou zde došlo k velkým výstavbám, vznikly obchodní a bankovní budovy,
33
rozšířily se dopravní tepny a rekonstruovalo nábřeţí. Také byl poloţen základ univerzitnímu
areálu Albertov. Další části Prahy na levém břehu Vltavy plnily odlišnou funkci. Malá Strana,
původně sídlo šlechty, se posléze stala vojenskou čtvrtí a nakonec čtvrtí administrativní a
vládní. Proto také počet obyvatel neklesal tak rychle. Malá Strana byla typická rozdíly
v zastavěnosti plochy, málo v místech šlechtických paláců a jejich zahrad a více v oblastech
s obytnými činţovními domy se sociálně slabšími obyvateli. Stala se také rekreačním místem
Praţanů (velké sady na Petříně spojené se zahradou Kinských, zahradou Seminářskou).
Hradčany plnily rovněţ především vládní a administrativní funkci, hlavně díky přítomnosti
Praţského hradu - sídla prezidenta. Vyšehrad jen málo pozměnil svůj původní ráz přestavbou
a výstavbou moderních obytných domů (Král 1946).
Během 45 poválečných let se stavební aktivita odehrávala zejména na okraji města,
zatímco intervence v historickém jádru byly relativně řídké. V důsledku této stagnace investic
sice centrum chátralo, na druhé straně si však uchovalo takřka intaktní podobu (Kratochvíl
1992). Nivelizační politika socialistického státu směřovala ke sniţování rozdílů mezi městy a
venkovem, mezi městy navzájem i uvnitř města. Z tohoto důvodu docházelo hlavně v prvních
letech komunismu k omezování růstu Prahy. Neexistovaly rozdíly v cenách pozemků podle
polohy a centrum se nelišilo od zbytku města. Stály zde sklady, průmyslové podniky a
zavřené obchody. Domovní fond chátral a celkově se centrální část zanedbávala. Výrazně se
zhomogenizovala sociální skladba obyvatelstva. Zatímco před válkou ţilo v centru6 města
pouze 26 % dělníků7, v roce 1950 jich bylo jiţ 40 %. Počet dělníků a osob s vyšším
vzděláním byl zhruba na úrovni celopraţského průměru. Počet osob vykonávajících tzv.
svobodná povolání8 tvořil dvojnásobek oproti praţskému průměru (Murdych 1966; Linhart a
kol. 1977).
Centrum města plnilo i v této době více funkci pracovní neţ obytnou. Pouze Praha 1
měla podle Murdycha téměř 170 tisíc pracovních příleţitostí (32 % Prahy), na kaţdého
bydlícího ekonomicky aktivního připadalo 3,9 pracujících. Murdych dále odhaduje počet osob
přítomných v centru z jiného důvodu neţ bydliště či práce na polovinu počtu pracujících, tedy
asi 85 tisíc (Murdych 1966).
Teprve v 70. letech došlo k drobnému oţivení výstavby v centru města, bytový fond
byl zkvalitňován, nevyhovující byty z něj byly vyjmuty. Zlepšení kvality bytů v centru
6
Centrum zde představuje pouze území Prahy 1.
Dělníci jsou osoby pracující převáţně za mzdu v materiální výrobě, popř. i mimo ni.
8
Osoby svobodných povolání nejsou v zaměstnaneckém poměru a jejich zdrojem obţivy jsou honoráře.
7
34
s sebou neslo příliv mladšího, často vzdělanějšího a lépe materiálně situovaného obyvatelstva
(Linhart a kol. 1977).
4.3.
Vývoj po roce 1989
Po roce 1989 došlo k velmi zásadnímu obratu ve vývoji praţské prostorové struktury.
Hlavním impulsem byl přechod od centrálně plánovaného hospodářství k trţní ekonomice.
Transformační procesy zasáhly nejvíce právě centrum. Sýkora (1996) rozlišuje dva typy
transformačních procesů, systémové (řízené vládou) a spontánní, ke kterým dochází
v návaznosti na systémové změny. První proběhly v 1. pol. 90. let a druhé probíhají zhruba
od roku 1995 aţ do dnešní doby. V následující části práce zmíním ty, jenţ výrazně ovlivnily
dnešní podobu praţského centra.
Při restitucích budov a pozemků bylo v centru města navráceno do soukromého
vlastnictví aţ 70 % bytového fondu (Sýkora 1996). Noví majitelé, vědomi si vysokého
potenciálu těchto domů, budovy rekonstruovali nebo prodávali soukromým investorům. Tak
začala v centru města v 90. letech rozsáhlá rekonstrukce, která stále pokračuje, ale jiţ ne v tak
velkém rozsahu. Nemovitost, kde jsou majitelé schopni poskytnout nájemníkům náhradní
bydlení nebo kde lidé nebydlí, přestává podléhat regulovanému nájemnému a můţe být
nabídnuta na volném trhu. S opravami domů v historicky atraktivní části města roste i cena
zdejších nemovitostí. Trţní nájemné si nemůţe dovolit kaţdý, proto dochází k významným
proměnám sociálního prostředí. Vysoké ceny bytů či jejich pronájmů jsou dostupné pouze pro
cizince či vyšší třídu. Z tohoto důvodu roste v centru počet bydlících cizinců, mění se
vzdělanost a také věková struktura obyvatel. Můţeme předpokládat, ţe plná deregulace nájmů
tento vývoj do budoucna ještě posílí.
Vývoj počtu cizinců v centru Prahy lze jen těţko zachytit. V roce 1991 evidovalo
Sčítání lidu pouze cizince s trvalým pobytem. Jejich počet je vzhledem k počtu cizinců
s dlouhodobými a neregistrovanými pobyty zanedbatelný. Podrobněji se touto problematikou
zabývám v kapitole 5.1. Zvyšování sociálního statusu v centru můţeme také nepřímo dokázat
zvýšením počtu osob s úplným středním a hlavně vysokoškolským vzděláním (tabulka 1).
K zvyšování vzdělanostní úrovně praţského centra docházelo však jiţ před pádem
komunistického reţimu. Přestoţe podíl osob s úplným středoškolským a vysokoškolským
vzděláním stoupl ve sledovaném období také v Praze, kvůli odlišnému vývoji počtu obyvatel
(centrum – pokles, Praha – mírný nárůst), můţeme prohlásit, ţe nárůst v centru je vyšší.
35
Některé centrální čtvrti jako Hradčany či Malá Strana byly jiţ před rokem 1991 typické svou
vysokou vzdělaností. Jsou to tradiční „dobré adresy“ s kvalitním bydlením, také Josefov se
po asanaci stal vyhledávanou praţskou čtvrtí. Vysoký nárůst obou vzdělanostních skupin
zaznamenalo Staré Město.
Tabulka 1: Podíl osob s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním na celkovém
počtu osob starších 15 let v roce 1991 a 2001 (v %)
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
Praha
Úplné střední,
nástavbové,
vyšší
1991
2001
31.5
34.0
34.2
39.7
32.4
36.9
32.5
37.9
32.0
37.9
30.0
35.1
32.4
37.6
31.1
36.5
Vysokoškolské
1991
27.6
24.0
22.3
19.0
19.5
14.8
19.9
16.3
2001
32.8
26.9
27.5
22.7
25.2
18.3
24.3
19.2
Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001
Graf 1: Věková struktura obyvatel centra Prahy v roce 1991 a 2001
75 a více
70-74
65-69
60-64
MUŽI
ŽENY
55-59
50-54
45-49
40-44
Věk
35-39
30-34
25-29
20-24
Ţeny 1991
15-19
Ţeny 2001
10-14
Muţi 1991
6-9
Muţi 2001
0-5
4200
3500
2800
2100
1400
700
0
700
1400
2100
2800
3500
4200
Počet obyvatel
Zdroj: SLDB 1991, 2001
S výše zmíněnými procesy a také výrazným úbytkem populace souvisí změna věkové
struktury zobrazená grafem 1. Při jejím hodnocení je třeba brát v úvahu desetiletý posun mezi
36
dvěma sčítáními. Téměř ve všech věkových skupinách došlo ve sledovaném období k úbytku
osob. Pokles je znatelný hlavně v případě dětí. Spolu s dětmi ubývá i lidí v produktivním věku
a starších osob. Mladší lidé se z lokality odstěhovávají. Vzhledem k poklesu dětské sloţky
populace oblast opouští převáţně rodiny s dětmi. Naopak vzrůst počtu obyvatel můţeme
pozorovat u věkové skupiny 15-19 let a stagnaci u věkové skupiny 20-29 let. Jedná se o mladé
a nejspíše bezdětné osoby. V centru města stále zůstává mnoho obyvatel starších, kteří zde
pravděpodobně doţijí. Ti jsou příčinou často diskutovaného „stárnutí praţského centra“.
Podíl obyvatelstva staršího 65 let můţeme sledovat v podrobném územním členění
za urbanistické obvody (UO) centra Prahy (obrázek 2). Vidíme, ţe starší obyvatelstvo
v centru Prahy postupně ubývá. Největší pokles zaznamenávají oblasti s vysokým úbytkem
celkového počtu obyvatel a zároveň s vysokými cenami bytů (Malá Strana, Josefov,
Haštalský obvod). Zde dochází pravděpodobně k příchodu mladších osob s vyšším sociálněLegend
ekonomickým statusem. Naopak na Novém Městě a jiţní části Starého Města vysoký podíl
UO s méně neţ 50 ob.
< 9.9
staršího obyvatelstva zatím zůstává.
10.0 - 16.9
17.0 - 17.9
18.0 - 21.9
Obrázek 2: Podíl obyvatelstva staršího 65 let na celkovém počtu obyvatel v urbanistických
> 22.0
obvodech centra Prahy v roce 1991 a 2001 (v %)
1991
2001
Legenda
UO s méně neţ 50 ob.
< 9.9
10.0 - 16.9
17.0 - 17.9
18.0 - 21.9
> 22.0
Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001
Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.
Rozhodujícím procesem měnícím centrum města je komercializace, kterou doprovází
změny ve fyzickém prostředí, zejména rekonstrukce původních nemovitostí a nová výstavba
komerčních center, hotelů, restaurací a obchodů. Výstavba nových komerčních komplexů
37
přinesla kromě fyzické obnovy také ekonomicky efektivnější vyuţití ploch. Funkce, které jsou
schopné vytvářet vysoký zisk na jednotku uţívané plochy, vytěsnily méně výnosné aktivity.
Výroba, sklady i nevyuţívané prostory byly nahrazeny finančnictvím, sluţbami pro podniky a
obchody s luxusním zboţím (Sýkora 1999).
S komercializací úzce souvisí pokles počtu obyvatel (graf 2), který byl zřejmý jiţ
v období mezi světovými válkami a s výjimkou počátků komunistického reţimu u nás (pokles
byl pouze velmi mírný) pokračuje aţ dodnes. Ve srovnání s jinými evropskými městy stejné
velikosti, ţije však v praţském centru stále vysoký počet obyvatel a pokles je tedy očekáván i
do budoucna (Musil, Illner 1994).
Graf 2: Vývoj počtu obyvatelstva v katastrálních územích praţského centra 1869-2001
Nové Město
Staré Město
Malá Strana
Hradčany
Josefov
Vyšehrad
180
Počet obyvatel (tisíce)
160
140
120
100
80
60
40
20
0
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1938
1950
1961
1970
1980
1991
2001
Zdroj: Český statistický úřad 2007, Lehovec 1944 (data pro rok 1938)
Hlavním důvodem úbytku bydlení v centru města je odlišný způsob stanovení
nájemného za nebytové prostory, které je určováno na trţním základě, a nájemného za byty,
které je regulováno (kromě nájemného placeného cizinci). Výnos z pronájmu komerčních
ploch je tak několikrát vyšší neţ z regulovaných nájmů (Sýkora 2001) To samé platí
pro pronájem bytů cizincům. Kaţdý vlastník domu, pokud má prostředky, raději vystěhuje
stávající nájemníky a dům prodá či byty draze pronajme. Majitelé domu musí sice stávajícím
nájemníkům zajistit nové bydlení, to ale celý proces pouze zpomalí.
Saldo migrace do centra bylo po celá devadesátá léta záporné. Do praţského centra
přicházejí převáţně mladé (20–35 let), svobodné osoby s středoškolským či vysokoškolským
vzděláním a odcházejí osoby všech věkových kategorií (nejvíce rovněţ ve věku 20-35 let, 0–
38
10 let a 35-55), středoškolsky vzdělané, vdané či ţenaté. Grafy sledující vývoj migrace a
strukturu migrantů praţského centra jsou obsaţeny v přílohách 9-14 na konci práce.
Obrázek 3 ukazuje změnu počtu obyvatel v urbanistických obvodech praţského centra
mezi roky 1991 a 2001. Ani v jednom urbanistickém obvodě nedošlo za sledované období
k nárůstu počtu obyvatel. Největší úbytky zaznamenal UO Jindřišský obvod, do něhoţ patří
Senováţné náměstí, ulice Jindřišská a Opletalova. I v dalších obvodech s převaţující
komerční či pracovní funkcí dochází k znatelným úbytkům (Betlémský obvod, oblasti kolem
Václavského náměstí, Albertov). Naopak tradiční rezidenční čtvrti ztrácejí trvale bydlící
obyvatelstvo pomaleji (Vyšehrad, Podskalí, Josefov).
Obrázek 3: Změna počtu obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy mezi roky 1991 a
2001 (v %)
Legenda
-32,9 - -24,0
-23,9 - -17,00
-16,9 - -10,0
-9,9 - 0,0
UO s méně neţ 50 ob.
Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001
Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.
Přestoţe se v souvislosti s komercializací zvýšil počet obchodů v centru Prahy,
nabízený sortiment se nijak nerozšířil, spíše naopak. Došlo ke sníţení zastoupení prodejen
prodávajících potraviny a drobných sluţeb pro místní obyvatelstvo. Nabízené zboţí se
orientuje na zahraniční turisty a obyvatelstvo s vyššími příjmy. Převaţují zde galerie, luxusní
restaurace, obchody se suvenýry a sklem. Centrum Prahy se tak stává spíše lokalitou vhodnou
pro turisty a bydlení bohatších neţ pro obyvatelstvo s vyšším podílem důchodců, kteří tvoří
většinu původního obyvatelstva (Sýkora 2001).
39
5. SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO PRAŢSKÉHO CENTRA
Centrum Prahy je nejexponovanějším územím v rámci města a během dne se stává
cílem rozličných skupin obyvatelstva. Bydlící obyvatelé tvoří podstatnou část osob ne tolik
svým počtem jako spíše časem, který zde tráví. Sčítání lidu ovšem nezachytilo všechno
bydlící obyvatelstvo - část trvale bydlících, ale především obyvatelstvo, které v centru trvalý
pobyt nemá, přesto zde i delší dobu ţije. V centru nad funkcí obytnou převaţuje funkce
pracovní a denně se zde vyskytuje mnoho lidí spjatých s centrem jinak neţ svým bydlištěm.
Jedná se o osoby zde zaměstnané a dojíţdějící do škol. Koncentrace občanského vybavení a
vysoká turistická atraktivita přitahuje do centra kaţdodenně vysoký počet domácích a
zahraničních návštěvníků. Zachytit všechny sloţky populace v centru je obtíţné, statistická
evidence a celková znalost od první skupiny ke třetí klesá a je tedy nutné pouţít různé
způsoby odhadů.
V textu pracuji vţdy s konkrétními čísly, aby byl srozumitelný postup, kterým jsem
k dané hodnotě dospěla. V závěrečné části, kde shrnuji poznatky z celé kapitoly, jsou
ke zjištěným či odhadnutým počtům přidána rozpětí.
5.1.
Obyvatelstvo bydlící
Trvale bydlící obyvatelstvo zahrnuje obyvatelstvo se statním občanstvím ČR a cizince
disponující oprávněním k trvalému pobytu. Při sčítání v roce 2001 byli poprvé do celkového
počtu obyvatel v souladu s mezinárodními doporučeními zahrnuti cizinci s dlouhodobým
pobytem (více neţ 90 dnů), coţ obohatilo celkové znalosti o cizincích pobývajících v ČR.
V roce 2001 bydlelo na území centra Prahy vymezeném šesti katastrálním územími
49 847 osob se státním občanstvím ČR a dvojím občanstvím, z nichţ jedno je ČR a 1 631
osob s cizím státním občanstvím, z toho 1 086 s dlouhodobým pobytem. Většinu cizinců
v centru Prahy, ale i v Praze celé tvoří právě cizinci s dlouhodobým pobytem nad 90 dnů.
Dohromady bydlelo v roce 2001 v praţském centru 50 392 trvale bydlících osob9 (4,3 %
trvale bydlících obyvatel Prahy) (SLDB 2001). Od roku 2001 dochází kaţdoročně k úbytku
trvale bydlícího obyvatelstva a k 1.1.2007 má centrum města 46 836 obyvatel (ČSÚ 2007) a
klesá také jeho podíl na praţském obyvatelstvu (3,9 %).
9
Obyvatelstvo bez cizinců s dlouhodobým pobytem; celkem 51 494 obyvatel.
40
České statistiky nejsou schopny část bydlících obyvatel zachytit a to zejména cizích
státních příslušníků. Některé osoby pobývají na našem území nelegálně, mnoho pobytů je
neregistrovaných a podstatnou část tvoří krátkodobé pobyty, při nichţ sice osoby povaţujeme
vzhledem k délce pobytu (do devadesáti dnů) pouze za dočasně přítomné, přesto tvoří
nezanedbatelnou část přítomného obyvatelstva praţského centra. Vysoká cena pronájmů bytů
v centru města do jisté míry stanovuje sociální a národnostní skladbu této skupiny obyvatel.
Ilegálně pobývají na území České republiky převáţně cizinci z „východu“, kteří vzhledem
k nízkému ekonomickému statusu, nejsou finančně schopni ubytovat se v centru.
Neregistrované a krátkodobé pobyty představují pravděpodobně největší problém pro
bliţší určení všech bydlících obyvatel. Centrum disponuje mnoţstvím prázdných luxusních
bytů, jejichţ pronájem dosahuje hodnot dostupných často jen pro firmy či příjmově silnější
skupiny obyvatel. Často je obývají právě krátkodobí ale i dlouhodobí západoevropští
imigranti, zaměstnanci různých zahraničních firem, kteří mohou v různých intervalech
cestovat po evropských městech. Pokud jsou občany EU, EHP či Švýcarska nemusí ani po
třech měsících ţádat o povolení k pobytu a mají právo pracovat v ČR bez povolení
k zaměstnání (Zákon č. 326/1999 Sb.). Stávají se tak nejhůře statisticky podchytitelnou
skupinou obyvatelstva.
Neregistrované dlouhodobé pobyty se týkají také Severoameričanů, většinou se jedná
o mladé intelektuály, kteří cestují do Prahy za poznáním. Často pracují jako lektoři anglického
jazyka, drobní podnikatelé či zaměstnanci zahraničních firem (Čermák a kol. 1995). Někteří
z nich mohou ţít v centru, zvláště ti, kteří preferují luxusnější bydlení. Existenci této skupiny
Američanů dokazuje mj. zájem o přepychovou rezidenční čtvrť v Nebušicích (Šnejdová
2006). Mnoho občanů Kanady a USA se však usazuje v okolí centra nebo dále.
Při sčítání nebyl poloţen dotaz na přechodné bydliště, pouze se zjišťovala přítomnost
či nepřítomnost člověka v místě trvalého bydliště. Osoby, které v centru fakticky bydlí, ale
hlášeni jsou na jiném místě statistika nemůţe zachytit. Domnívám se, ţe vzhledem k vysokým
cenám a nájmům bytů ţije pouze nepatrný počet těchto lidí v centru (byty po prarodičích)
Často se jedná o mladé lidi, kteří se přestěhovali do nového bytu a adresu trvalého bydliště si
ponechali u rodičů.
Strukturu trvale bydlících obyvatel jsem více přiblíţila v předchozí části práce, zde
doplním podrobnější strukturu cizích státních občanů (graf 3), kterou nemáme k dispozici
ve vývojovém sledu, jelikoţ cizinci s dlouhodobým pobytem (67 % cizinců ţijících v centru)
byli Českým statistickým úřadem poprvé sledováni aţ při sčítání v roce 2001. Přesto, ţe jsou
41
údaje o počtu cizinců v centru podhodnocené, je zde patrná odlišná struktura obyvatelstva
ve srovnání s Prahou jako celkem (graf 4).
Graf 3: Struktura cizinců v praţském centru v roce 2001 ( celkem 2 017 osob)
ostatní dvojí státní
občanství*****
14%
bez státního
občanství
1%
Západní Evropa*
24%
ČR+SR
4%
Severní Amerika
11%
SR
13%
ostatní státy****
7%
Asie
Afrika
5%
1%
Střední Amerika
0.4%
Východní Evropa***
13%
Austrálie a Nový
Zéland
EU 25**
1%
5%
Jiţní Amerika
1%
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: V grafu jsou zachyceni cizinci s trvalým a dlouhodobým pobytem (nad 90 dnů).
*Občané bývalé EU 15, Švýcarska, Norska, Lichtenštejnska a Islandu
**Deset evropských zemí, které vstoupily do EU 1.5. 2004
***Občané evropských států, kteří nepatří do kategorie Západní Evropa a EU 25 (zahrnuje občany Ruska)
****Kategorie zahrnuje občany států, které nebyly v rámci SLDB přímo sledovány
*****Osoby se státním občanstvím ČR a cizím a osoby se státním občanstvím SR a EU.
Graf 4: Struktura cizinců v Praze v roce 2001 (celkem 49 477 osob)
ostatní dvojí státní
občanství
7%
ČR+SR
5%
SR
13%
bez státního
občanství
Západní Evropa
1%
11%
Severní Amerika
5%
EU 25
5%
ostatní státy
3%
Jiţní a Střední
Amerika
1%
Afrika
2%
Asie
16%
Východní Evropa
31%
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Kategorie odpovídají obrázku 3
Občané Austrálie a Nového Zélandu jsou zařazeni v kategorii ostatní státy
42
Mezi cizinci ţijícími v praţském centru dominují občané ze „západu“, první tři
kategorie na obrázku 3 (západoevropané, severoameričané a Australané). Dohromady tvoří
36 % všech cizinců bydlících v centru, coţ ukazuje na podstatný rozdíl mezi centrem a
Prahou. V Praze tvoří tato skupina pouze 16 % a naopak výrazně dominují osoby z východní
Evropy a Asie (47 % oproti 18 % v centru). Můţeme tak potvrdit mnohokrát zmíněný
předpoklad, ţe centrum města přitahuje obyvatele s vyšším sociálním statusem.
V podrobnějším pohledu na rozmístění obyvatelstva s cizím státním občanstvím uvnitř
centra (členění po urbanistických obvodech) sledujeme nerovnoměrné rozmístění (obrázek 4).
Obrázek 4: Počet cizinců a jejich struktura podle státního občanství v urbanistických
obvodech centra Prahy v roce 2001
Legenda
absolutní počet cizinců
adneg192eL
adneg106eL
adne12
geL
46
46
46
aporvE Z
apoeirlávrtE
Z+ akiremAEvropa
suA
S
Západní
aporvE Zěmez ékstádidnak - 52 UE
Amerika + Austrálie
eilártsuA + akiremA Severní
S
aporvE V
Aě+meazkéikrsetámdA
eisAzemí)
idnS
ak - 52 UEU
E 25 (10
akirfAEvropa
Východní
V
iremA .řtS a J
didnak - 52 UEaporvEakAsie
OS zeb + íntatso
aporvE V
eisAfrika
A
akilbuper áksnevolS
Amerika
ívtsnačJižní
bo íntáa
ts íStřední
jovd
akirfA
ostatní + bez státního očanství
AA .řtS a J
ae
kiirs
em
Slovenská republika
O
b + íntatsdvojí
o státní občanství
aSkizrefA
hranice katastrů
hranice urbanistických obvodů
akilbuper áksnevolS
kiremA .řtS a JZdroj: SLDB 2001
S
ívtsnačbo ínPoznámka:
táts íjovd UO s méně neţ 10 cizinci nebyly hodnoceny
Kategorie odpovídají obrázku 3
zeb + íntatso
Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.
per áksnevolS
čbo íntáts íjovd
Z obrázku je zřetelná koncentrace cizinců ze západu do uţšího praţského centra (Malá
Strana, Josefov a Staré Město). Největší podíl na celkovém počtu cizinců má Josefov, který je
velmi vyhledávanou lokalitou s luxusním bydlením, o čemţ svědčí vysoké ceny bytů (více
43
v kapitole 6.3 Josefov). Rovněţ vysoký podíl „západních cizinců“ se vyskytuje na Malé
Straně, kde zejména gentrifikovaná lokalita Jánský vršek nabízí klidné bydlení pro náročnější
jedince (Pospíšilová, Pospíšilová 2006). Zřejmý je ovšem zájem o celou Malou Stranu, coţ
můţe být způsobeno geniem loci tohoto klidného místa v praţském centru.
Občany zemí východní Evropy nalezneme v centru Prahy především v oblasti Nového
Města a Vyšehradu, převáţně podél vltavském břehu. Většinu z nich tvoří občané Ukrajiny.
Na Novém Městě a Vyšehradě je bydlení finančně dostupnější neţ ve zbylých částech centra,
ale ne do té míry, aby si ho mohli dovolit ekonomicky slabší jedinci. Mohlo by jít spíše
o zaměstnance našich firem, který zde ţijí v pronajatém bytě. Naproti tomu východní
Evropany ţijící na Starém Městě a v oblastech přiléhajících k Václavskému náměstí zastupují
občané Ruska. V tomto případě by se mohlo jednat o skupinu majetnějších občanů tohoto
státu.
Zajímavé je rovněţ rozmístění občanů Slovenské republiky. Vysoký podíl zaujímají
Slováci v Jindřišském obvodu, v oblasti Albertova, na Vyšehradě a v UO Zderaz. V UO
Jindřišský obvod a Zderaz by mohlo jít o studenty bydlící na kolejích, i kdyţ ve sčítacím
archu měli vyplnit adresu trvalého bydliště. Jako další moţnost se nabízí společný pronájem
jednoho bytu více osobami.
5.1.1. Bydlící obyvatelé vyjíţdějící za prací a do škol
Bydlící obyvatelé tvoří většinu tzv. nočního obyvatelstva. V průběhu dne však část
z nich centrum opouští z důvodu dojíţďky do zaměstnání či školy. Tabulka 2 zahrnuje počty
osob vyjíţdějících z centra za prací či studiem a počet osob zůstávajících během dne v centru.
Mezi osoby které z centra nevyjíţdějí jsem zařadila ţeny na mateřské dovolené, důchodce,
nezaměstnané, osoby v domácnosti a s vlastním zdrojem obţivy a děti předškolního věku do
tří let. Výsledná kategorie v tabulce Zůstávající v centru zahrnuje osoby nevyjíţdějící z centra
resp. katastru spolu s lidmi dojíţdějícími do zaměstnání či školy v rámci centra resp. katastru.
Je zřejmé, ţe osoby povaţované za nevyjíţdějící mohou centrum v průběhu dne
rovněţ opouštět z odlišných důvodů neţ je zaměstnání či škola. Pravděpodobnost je vyšší
v případě sledování pohybu na úrovni jednotlivých katastrů. Bez dotazníkového šetření pouze
na základě statistik nelze však jejich počet spolehlivě zjistit. Na druhou stranu počet osob
pohybujících se za prací či studiem v rámci centra můţe dosahovat vyšších hodnot, protoţe
data jsou vzaty ze SLDB 2001, kde ne všichni lidé vyplnili přesné místo svého
pracoviště/školy, ty nejsou do výsledku zahrnuti (více kapitola 5.2 Dojíţďka za prací).
44
Kategorie Vyjíţdějící v rámci centra dále z důvodu neexistence dat nezačleňuje děti
dojíţdějící do mateřské školky. Ačkoli by tedy počet osob nevyjíţdějících mohl být niţší,
počet osob pohybujících se za prací či do školy v rámci centra můţe být naopak vyšší.
Výslednou hodnotu povaţuji za odpovídající skutečnosti.
Tabulka 2: Bydlící obyvatelstvo denně vyjíţdějící či zůstávající v centru
Bydlící
celkem
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
z toho
vyjíţdějící za
prací/studiem*
nevyjíţdějící**
1 514
1 312
4 566
18 399
6 945
1 152
33 888
763
605
1 988
9 016
3 266
540
16 178
2 313
1 997
6 809
28 113
10 531
1 731
51 494
Vyjíţdějící za
prací/studiem
v rámci centra
Zůstávající
v centru/
v katastru
74
19
521
3 950
951
133
10 445
837
624
2 509
12 966
4 217
673
26 623
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Součet kategorie Vyjíţdějící za prací/studiem a Nevyjíţdějící není roven kategorii Bydlící celkem,
protoţe u části obyvatel nebyla ekonomická aktivita zjištěna.
* Osoby zaměstnané, pracující důchodci, ţáci, studenti a učni a děti předškolního věku od 4 let včetně
** Ţeny na mateřské dovolené, důchodci, nezaměstnané osoby, osoby v domácnosti a s vlastním zdrojem obţivy
a děti předškolního věku do tří let včetně
Téměř třetina všech zaměstnaných osob centrum při cestě do práce neopouští a
polovina studentů zde navštěvuje školu. Tato skutečnost odpovídá koncentraci pracovních
příleţitostí a také škol do centra. Vysoký počet osob zůstávajících v lokalitě v průběhu dne
svědčí také o zachování původního obyvatelstva převáţně z řad starších generací.
Při sledování vyjíţďky bydlících obyvatel hraje roli také její frekvence, kterou ukazuje
tabulka 3. Tabulka udává počty vyjíţdějících osob z místa bydliště bez ohledu na to, zda jde
o pohyb z centra nebo v rámci centra.
Tabulka 3: Bydlící obyvatelé podle frekvence vyjíţďky z místa bydliště
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
Centrum SV*
denně
1 128
972
3 391
13 742
5 102
876
25 211
20 587
týdně
19
21
83
298
124
19
564
461
1-2x měsíčně
1
3
23
102
28
3
160
131
jinak
146
119
343
1 482
583
100
2 773
2 264
nedefinováno
996
875
2 914
12 279
4 560
725
22 349
---
nezjištěno
23
7
55
210
134
8
437
---
Zdroj: SLDB 2001
* Skutečně vyjíţdějící – hodnoty vychází z počtu 23 443 dojíţdějících osob, který byl získán z tabulky 2
odečtením počtu vyjíţdějících v rámci centra od vyjíţdějících celkem
45
Nutné je zde upozornit na nesrovnalost mezi tabulkou 2 a 3. Podle první tabulky
vyjíţdí více neţ 33 tisíc osob bydlících v centru za prací či studiem. V druhé tabulce
po sečtení všech kategorií vyjma „nedefinováno“ (měla by zahrnovat osoby, u nichţ určování
frekvence vyjíţďky není relevantní) dostáváme zhruba 29 tisíc osob. Celkem 4 tisíce obyvatel
tedy označili frekvenci vyjíţďky za nedefinovatelnou, přestoţe navštěvují zaměstnání či
školu. S největší pravděpodobností se jedná o osoby pracující v domě trvalého bydliště,
kterých je 3 tisíce. 1 tisíc osob pak tuto kategorii vyplnil nejspíše neoprávněně. Při práci
s daty za větší území by mohla tato nesrovnalost vést k závaţným chybám ve výsledcích.
5.1.2. Bydlící obyvatelé vyjíţdějící za rekreací
Existence druhého bydlení způsobuje, ţe část obyvatel praţského centra pravidelně
vyjíţdí z místa trvalého bydliště. Tento druh rekreace je spojen převáţně s víkendovými dny
a letními prázdninami. Osoby v důchodovém věku vyuţívají objekty druhého bydlení často
celosézonně. Sezónou je ve výzkumu druhého bydlení rozuměna část roku zhruba od května
do října. Vlastnictví rekreačních objektů v centru Prahy a jeho částech shrnuje tabulka 4.
Tabulka 4: Počet osob v domácnostech s moţností rekreačního vyuţití v roce 2001
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
Počet osob
vlastnící s moţností vyuţití
rekreační objekt rekreačního objektu
737
450
722
320
2 093
1 210
8 258
4 720
3 279
1 713
416
291
15 505
8 704
celkem
1 187
1 042
3 303
12 978
4 992
707
24 209
Relativní vyjádření počtu osob
vlastnící
rekreační objekt celkem
31,86
51,32
36,15
52,18
30,74
48,51
29,37
46,16
31,14
47,40
24,03
40,84
30,11
47,01
Zdroj: SLDB 2001
Počet osob ţijících v domácnostech, které vlastní objekt druhého bydlení, přesahuje
30 % všech trvale bydlících osob. Pokud zahrneme i osoby s moţností vyuţití určitého
rekreačního objektu, blíţí se jejich podíl 50 %. Ne všichni však moţnost víkendové rekreace
vyuţívají. Odhaduji celkem 15 000 osob vyjíţdějících v sezóně (květen – září) pravidelně
na chaty či chalupy. Podle Bičíka a Fialové (2001) ţije v objektu druhého bydlení po celou
sezónu 40 % Praţanů vlastnících rekreační objekt. Centrum se vyznačuje starší věkovou
strukturou, celosezónní pobyt mimo bydliště je zde pravděpodobnější.
46
5.2.
Dojíţdějící za prací
Hlavní město Praha je největším centrem pracovních příleţitostí v České republice.
V roce 2001 bylo z celkového počtu 4 709 985 pracovních míst v ČR soustředěno do Prahy
725 87310 těchto míst, coţ představuje asi 15,4 %11. Většina pracovních míst je obsazena
obyvateli Prahy, ale podíl míst obsazených osobami dojíţdějícími za prací z jiných krajů ČR
stoupá, v roce 2001 činil 22,5 % (Dojíţďka za prací a do škol 2001). Centrum Prahy je
výrazně ovlivněno procesem komercializace a s ním spojeným stálým úbytkem trvale
bydlícího obyvatelstva (Sýkora 1999, Sýkora 2001, Temelová 2001). Dá se tedy
předpokládat, ţe zde bude koncentrace pracovních příleţitostí v rámci Prahy nejvyšší.
V následujícím textu je zachycena skupina obyvatel pracující v oblasti vymezeného praţského
centra.
K tomuto účelu máme k dispozici data z posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce
2001. Bohuţel nejsou kompletní. Místo pracoviště - obec, vyplnila naprostá většina lidí, ale
přesnou adresu, na základě které je moţné zjistit lokalizaci místa práce do katastrálních území
jen 74 % obyvatel (Dojíţďka za prací a do škol 2001). S tímto souborem dále pracuji.
Podle sčítání lidu je v praţském centru zaměstnáno celkem 105 456 lidí. Tento počet
zahrnuje osoby, které uvedly, ţe patří mezi zaměstnané osoby, zaměstnavatele, osoby
samostatně činné, pracující důchodce a ţeny na mateřské dovolené. Nezahrnuje pracující
ţáky, studenty a učně, protoţe ti ve sčítacím archu uváděli místo školy. Asi 15 % (88 006) lidí
pracujících a bydlících v Praze neupřesnilo místo pracoviště. Přesnou adresu pracoviště dále
neuvedlo 32 % (30 361) dojíţdějících ze Středočeského kraje. U dojíţdějících z ostatních
krajů ČR se detailní lokalizace vůbec nezjišťovala (67 174 osob) (Dojíţďka za prací a do škol
2001). To je celkem 185 541 (26 %) osob, u kterých víme pouze, ţe pracují v Praze, ale
neznáme přesnější lokalitu.
10
Součet zaměstnaných osob (ekonomicky aktivní bez nezaměstnaných a v tomto případě také bez pracujících
studentů) a salda dojíţďky za prací. Počet pracovních míst je vyšší pokud pracující studenty zahrneme –
738 121.
11
Autoři výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy odhadli pro rok 1995 celkem 800 tisíc pracovních
příleţitostí.
47
Tabulka 5: Dojíţdějící do Prahy a jejího centra v roce 2001
Praha
z toho
se zjištěnou přesnou adresou
s nezjištěnou přesnou adresou
z toho
se zjištěnou přesnou adresou
s nezjištěnou přesnou adresou
Centrum
Dojíţdějící
ze Středočeského kraje
95 934
65 573
30 361
22 260
15215
7045
Bydlící v Praze
562 765
474 759
88 006
106 969
90 241
16 728
Dojíţdějící
z ostatních krajů ČR
67 174
0
67 174
13110
0
13110
Celkem
725 873
540 332
185 541
142 339
105 456
37 950
Zdroj: Dojíţďka za prací a do škol v hl. m. Praze na základě výsledků SLDB 2001 (pouze data za celou Prahu)
Tabulka 6: Dojíţdějící do katastrálních území praţského centra v roce 2001
Katastrální
území
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Celkem
z toho
Dojíţdějící celkem
zjištěno
absolutně
relativně
4 131
3.92
1 523
1.44
7 889
7.48
65 607
62.21
25 138
23.84
1 168
1.11
105 456
100.00
v rámci Prahy
dopočet
1445
533
2759
22946
8792
409
36883
celkem
5576
2056
10648
88553
33930
1577
142339
zjištěno
3 519
1 337
6 988
55 551
21 779
1 067
90 241
dopočet
652
248
1 295
10 298
4 037
198
16 728
ze Středočeského kraje
celkem
4 171
1 585
8 283
65 849
25 816
1 265
106 969
zjištěno
612
186
901
10 056
3 359
101
15 215
dopočet
283
86
417
4656
1555
47
7045
celkem
895
272
1318
14712
4914
148
22260
z ostatních
krajů ČR
dopočet
514
189
981
8156
3125
145
13110
Poznámka: Dopočtené hodnoty a od nich dále odvozené jsou zapsány kurzívou
Metodika výpočtu je podrobně popsána v kapitole Metodika práce, vycházím z vzájemného poměru počtu v Praze bydlících osob se zjištěnou a nezjištěnou
přesnou adresou pracoviště
48
V tabulce 5 je zachycen počet pracovních míst v Praze a z něho odvozený počet
pracovních míst v praţském centru12. Dopočtené hodnoty vychází z počtu osob, které
neuvedly přesnou adresu pracoviště (pouze Praha). Centrum města poskytuje podle mých
výpočtů 142 339 pracovních příleţitostí, které tak tvoří 20 % pracovních míst v celé Praze.
Zaměstnanci Českého statistického úřadu (krajské pracoviště ČSÚ - hl.m. Praha) odhadli
počet pracovních míst v centru Prahy na 150 000, domnívám se, ţe toto číslo se můţe blíţit
skutečnému počtu. V centru pracuje také určitý počet cizích státních příslušníků poţívajících
diplomatických imunit a výsad, kteří nepodléhali sčítání a cizinci, kteří nemají trvalý či
dlouhodobý pobyt v ČR.
Tabulka 6 uvádí zjištěné a dopočtené počty osob dojíţdějících za prací podle
jednotlivých katastrálních území. Dva největší katastry - Nové a Staré Město mají dohromady
86 % pracovních příleţitostí celého centra.
Koncentraci pracovních příleţitostí lépe přiblíţí intenzita dojíţďky, která je vyjádřena
počtem pracovních míst na 100 (zaměstnaných) obyvatel příslušného území. Tabulka 7
ukazuje intenzitu dojíţďky do katastrů praţského centra a nabízí také srovnání s celou Prahou.
Tabulka 7: Intenzita dojíţďky do zaměstnání v roce 2001
Počet bydlících obyvatel
celkem zaměstnaných*
Hradčany
2 313
1 157
Josefov
1 997
992
Malá Strana
6 809
3 483
Nové Město
28 113
14 125
Staré Město
10 531
5 414
Vyšehrad
1 731
881
Centrum
51 494
26 052
Praha
1 169 106
601 031
Pracovní
místa**
5 576
2 056
10 648
88 553
33 930
1 577
142 339
738 121
Pracovní místa na
100 obyvatel
241
103
156
315
322
91
276
62
Pracovní místa na 100
zaměstnaných
482
207
306
627
627
179
546
123
Zdroj: SLDB 2001
* Počet ekonomicky aktivních obyvatel bez zahrnutí nezaměstnaných osob
** Včetně dopočtených hodnot (osoby bez uvedené přesné adresy pracoviště
Koncentrace pracovních příleţitostí v praţském centru je vysoká. Na kaţdého
obyvatele připadají téměř tři pracovní místa a na jednoho zaměstnaného obyvatele dokonce
více neţ pět. Srovnáme-li s Prahou, sledujeme očividný přínos centra ke koncentraci
pracovních míst do hl. města. Na jednoho praţského obyvatele připadá pouze 0,6 pracovního
místa, na zaměstnaného obyvatele 1,23. Důvodem rozdílu je kromě komercializace centra
nízký počet obyvatel a také malá územní velikost centra. Vysoká územní koncentrace je
12
Metodika výpočtu je podrobně popsána v kapitole Metodika práce
49
patrná i ze vztahu k rozloze. V centru města je 164 pracovních míst na ha, v Praze pouze 15.
Nejvíce pracovních míst i v přepočtu na obyvatele má katastrální území Nové Město a Staré
Město (šest pracovních míst na jednoho zaměstnaného obyvatele), coţ jen potvrzuje vysokou
koncentraci pracovních příleţitostí na pravý břeh Vltavy. Následuje katastrální území
Hradčany (necelých pět pracovních míst na jednoho zaměstnaného obyvatele). Nejniţší
nabídku pracovních míst nabízí Vyšehrad, který se nejméně podobá zbylému území centra
Prahy a plní spíše rezidenční funkci.
Pro sledování rozmístění pracovních příleţitostí uvnitř katastrů (podle urbanistických
obvodů) bylo pouţito pouze zjištěných dat bez dopočtených hodnot. Následující obrázek
(obrázek 5) ukazuje počet pracovních příleţitostí a intenzitu dojíţďky v podrobném územním
členění po urbanistických obvodech (UO).
Obrázek 5: Absolutní počet pracovních míst a počet pracovních míst na 100 zaměstnaných*
obyvatel v urbanistických obvodech centra Prahy v roce 2001
Legenda I.
Počet pracovních míst
na 100 zam. obyvatel
Legenda II.
Počet pracovních míst
< 2000
< 400
400.1 - 600
2001 - 5000
600.1 - 1000
> 1000.1
5001 - 10000
UO s méně neţ 50 obyvateli
10001 - 15000
> 15001
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.
* Ekonomicky aktivní obyvatelstvo bez zahrnutí nezaměstnaných osob
Nejvíce pracovních příleţitostí nabízí Nové a Staré Město. Nyní se můţeme podívat na
jejich rozmístění uvnitř obou katastrů. UO Jindřišský obvod s více neţ 19 tisíci pracovních
míst (údaje v obrázku 1 nezahrnují dopočtené hodnoty, hodnota můţe být ve skutečnosti
50
vyšší) celému centru dominuje. Do lokality patří Senováţné náměstí, Jindřišská a Opletalova
ulice, část Václavského náměstí k této ulici přilehající a rovněţ část ulice Na Příkopě. Vysoká
koncentrace (více neţ 10 tisíc pracovních míst) je také v přilehlých urbanistických obvodech:
na jihu UO Vodičkova (ulice Vodičkova, Jungmannova a druhá část Václavského náměstí),
severně UO Petrský obvod (náměstí Republiky, ulice Na Poříčí, Petrské náměstí) a západně
UO Betlémský obvod (oblast mezi Mariánským náměstím, přes Betlémské náměstí k Národní
třídě). Za centrum
pracovních příleţitostí můţeme tedy označit pásy mezi Karlovým,
Václavským náměstím a náměstím Republiky a od Václavského náměstí směrem k Vltavě
(Smetanovo nábřeţí). Za osu můţeme povaţovat ulici Spálenou, na ni navazující Národní a
pokračující v ulici Na Příkopě. Toto typické obchodní centrum Prahy s vysokým počtem
obchodů, bank a restaurací se v literatuře objevuje pod názvem Zlatý kříţ.
Rozmístění
pracovních
Převládající pracovní
příleţitostí
můţeme
relativním
vyjádřením
potvrdit.
funkce vytlačuje funkci rezidenční. Do popředí opět vystupuje
Jindřišský obvod s celkem 14 pracovními místy na zaměstnaného obyvatele. Hodnoty mezi 4
a 6 pracovními místy na zaměstnaného obyvatele vykazují dále všechny přilehlé urbanistické
obvody. Nejvyšší počet pracovních míst na zaměstnaného obyvatele (20) vidíme v UO
Albertov. Rozlehlá lokalita zahrnuje na jedné straně Karlovo náměstí a na druhé areál
Karlovy univerzity s nízkým počtem trvale bydlících obyvatel.
Od roku 2001 můţe docházet ke stagnaci či mírnému nárůstu počtu pracovních
příleţitostí. Historickému centru dochází plochy pro další rozvoj13 a pozornost se soustředí
na tzv. sekundární centra (Dolečková 1999, Temelová 2001). Musil a Illner (1994) povaţují
vytvoření sekundárních center za jednu z podmínek k tomu, aby se Praha mohla stát metropolí
střední Evropy14. Přechod k polycentrickému uspořádání města je ostatně i jedním z cílů
Strategického plánu Prahy. Podle dat z publikace Statistický bulletin – hl.m. Praha, který je
vydáván kaţdoročně, dochází v městské části Praha 1 od roku 2002 k poklesu zaměstnanců, v
městské části Praha 2 k střídavému poklesu a nárůstu počtu zaměstnanců.
5.2.1. Skutečná dojíţďka za prací
Do praţského centra dojíţdí za prací celkem 105 456 osob. Skutečná dojíţďka však
zahrnuje pouze osoby, které do lokality přichází z jiných míst neţ samotného centra. Musíme
13
V současné době se v centru Prahy staví např. multifunkční komerční komplex Palladium. Ten bude jistě
zdrojem dalších pracovních příleţitostí.
14
Jako alternativu vidí rozšíření stávajícího centra všemi směry.
51
tedy odečíst osoby, jeţ v centru bydlí a jsou tedy evidovány ve skupině trvale bydlících
obyvatel. Rovněţ ţeny na mateřské dovolené mají sice v centru zaměstnání, ovšem
v současné době ho nenavštěvují. Skutečnou dojíţďku ukazuje tabulka 8.
Tabulka 8: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001
Dojíţdějící ţeny na
celkem
MD*
Hradčany
4 131
47
Josefov
1 523
26
Malá Strana
7 889
96
Nové Město
65 607
1 017
Staré Město
25 138
363
Vyšehrad
1 168
20
Centrum
105 456
1 569
z toho
Skutečná dojíţďka
Skutečná dojíţďka
dojíţdějící v rámci
včetně dopočtených
absolutně relativně
centra/katastru**
hodnot***
65
4 019
97,29
5 425
12
1 485
97,50
2 004
290
7 503
95,11
10 127
2 405
62 185
94,78
83 934
570
24 205
96,29
32 671
44
1 104
94,52
1 490
6 734
97 153
92,13
131 132
Zdroj: SLDB 2001
* mateřská dovolená
** bez ţen na mateřské dovolené
*** metodika výpočtu podrobně popsána v kapitole Metodika práce
Skutečná dojíţďka do centra a jednotlivých katastrů je vţdy niţší neţ celkový počet
dojíţdějících. 92 % z 142 339 osob opravdu do centra dojíţdí a tvoří tedy část skutečného
obyvatelstva Prahy. V případě jednotlivých katastrů jsou procentuální hodnoty vyšší z důvodu
niţšího počtu osob majících bydliště i pracoviště ve stejném katastru. Hodnoty se pohybují
mezi 94 % - 98 %.
Frekvenci dojíţďky za prací do centra Prahy ukazuje tabulka 9. Hodnoty vychází
z počtu skutečně dojíţdějících osob. V tabulce 10 jsou ke zjištěným hodnotám dopočítány
osoby s nezjištěným přesným místem pracoviště.
Tabulka 9: Dojíţdějící do centra podle frekvence v roce 2001
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
Centrum relativně
Denně
3 534
1 268
6 784
56 347
21 582
1 012
87 542
90.11
Týdně
78
33
103
764
346
21
1 301
1.34
1-2x měsíčně
9
4
10
145
78
4
243
0.25
jinak
384
168
579
4 642
2 067
65
7 620
7.84
nezjištěno
14
12
27
284
132
2
447
0.46
Celkem
4 019
1 485
7 503
62 182
24 205
1 104
97 153
100.00
Zdroj: SLDB 2001
52
Tabulka 10: Dojíţdějící do centra podle frekvence včetně dopočtených hodnot v roce 2001
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
Denně
4 770
1 711
9 157
76 054
29 130
1 366
118 160
Týdně
105
45
139
1 031
467
28
1 756
1-2x měsíčně
12
5
13
196
105
5
328
jinak
518
227
782
6 266
2 790
88
10 285
nezjištěno
19
16
36
383
178
3
603
Celkem
5 425
2 004
10 127
83 930
32 671
1 490
131 132
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Metodika výpočtu je popsána v kapitole Metodika práce, hodnoty vychází ze skutečné dojíţďky
včetně dopočtených hodnot v tabulce 8.
Většina osob dojíţdí do centra kaţdý den (90,1 % všech dojíţdějících). Jinou
frekvencí dojíţdí 9,4 % osob (týdně, 1-2x měsíčně, jinak). Tento způsob dojíţďky znamená
jakoukoli nepravidelnou dojíţďku za prací, respondenti však často uvedli tuto moţnost i
v případě dojíţďky se směnným provozem (Dojíţďka za prací a do škol 2001).
5.2.2. Struktura osob dojíţdějících za prací
U osob dojíţdějících za prací můţeme stejně jako u trvale bydlících sledovat strukturu
podle různých demografických i geografických ukazatelů. Tito lidé tráví v centru většinu dne
a nezanedbatelně ovlivňují podobu praţského centra. Protoţe centrum města poskytuje velmi
specifickou nabídku pracovních míst, struktura dojíţdějících za prací je v některých případech
deformována. Pro hodnocení struktury dojíţdějících byla pouţita pouze data zjištěná
ze SLDB 2001 (bez dopočtených hodnot).
5.2.2.1. Směrové proudy dojíţďky, dojíţdějící podle pohlaví, věku a vzdělání
Mezi osobami dojíţdějícími do praţského centra převaţují ţeny. Důvodem je vyšší
zastoupení ekonomických činností jako peněţnictví nebo veřejná správa preferujících právě
toto pohlaví. Mezi muţi i ţenami dominují dvě věkové skupiny obyvatel: 20 aţ 30 let a 45 aţ
60 let (graf 5). Tabulka 11 ukazuje směrové proudy dojíţďky podle jednotek NUTS 4 (NUTS
4 = okres, uvnitř Prahy = 15 správních obvodů). Do jisté míry platí pravidlo, ţe s rostoucí
vzdáleností od centra klesá počet dojíţdějících. Nejvíce osob pracujících v centru Prahy
pochází z území těsně přiléhajícího k centru (Praha 4, 6, 8). Rovněţ počet dojíţdějících
z ostatních částí Prahy včetně samotného centra je vysoký. Okresy Praha-západ a Praha-
53
východ předčily v dojíţďce do centra i některé praţské části. Poměrně vysoký počet
dojíţdějících pochází také z okresu Kladno.
Graf 5: Věková struktura osob pracujících v centru Prahy v roce 2001
85
80
MUŢI
75
ŢENY
70
65
Věk
60
55
50
45
40
35
30
25
20
15
2500
2000
1500
1000
500
0
500
1000
1500
2000
2500
Počet pracujících osob
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: U 44 osob nebyl zjištěn věk
Tabulka 11: Směrové proudy dojíţďky za prací do centra Prahy v roce 2001
NUTS 4
Praha 1
Praha 2
Praha 3
Praha 4
Praha 5
Praha 6
Praha 7
Praha 8
Praha 9
Počet
dojíţdějících
abs.
rel.
4 810
4,56
5 079
4,82
5 584
5,30
9 882
9,37
7 824
7,42
8 301
7,87
3 363
3,19
8 261
7,83
4 410
4,18
NUTS 4
Praha 10
Praha 11
Praha 12
Praha 13
Praha 14
Praha 15
Praha-východ
Praha-západ
Benešov
Počet
dojíţdějících
abs.
rel.
7 679
7,28
6 999
6,64
5 030
4,77
6 525
6,19
3 745
3,55
2 749
2,61
2 993
2,84
3 257
3,09
778
0,74
NUTS 4
Beroun
Kladno
Kolín
Kutná Hora
Mělník
Mladá Boleslav
Nymburk
Příbram
Rakovník
Počet
dojíţdějících
abs.
rel.
815 0,77
2 362 2,24
1 007 0,95
345 0,33
1 295 1,23
328 0,31
995 0,94
705 0,67
335 0,32
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Modře zvýrazněny nejvyšší hodnoty, červeně zvýrazněny nejniţší hodnoty
Mimopraţští obyvatelé dojíţdějící za prací do centra jsou spíše mladšího věku. Podle
mého názoru jde ve většině případů o nové obyvatele suburbánních zón, tedy mladší a
vzdělanější osoby, které se přestěhovaly do zázemí, jejich zaměstnání však zůstalo v centru.
Z tabulky v příloze 4 je tato skutečnost patrná. V oblastech mimo praţský metropolitní region
je věková struktura ještě mladší neţ v okresech Praha-východ a Praha-západ. Starší osoby
54
naopak pochází spíše z Prahy, nejstarší věkovou strukturu má obyvatelstvo dojíţdějící v rámci
centra.
Centrum města nabízí specifickou nabídku pracovních míst. Uplatní se zde zejména
osoby s vyšším vzděláním. Pravdivost tohoto tvrzení dokazuje graf 6. 76 % všech pracujících
v praţském centru má vysokoškolské, vyšší či úplné střední vzdělání. Samotní vysokoškoláci
tvoří 32 % všech dojíţdějících.
Graf 6: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce 2001
(celkem 105 456 osob)
úplné střední a vyšší
44%
odborné (bez maturity)
11%
učňovské (bez maturity)
10%
vysokoškolské
32%
základní a základní
neukončené vzdělání
3%
bez vzdělání
0.02%
nezjištěno
0.1%
Zdroj: SLDB 2001
5.2.2.2. Dojíţdějící podle odvětví ekonomické činnosti
Odlišná nabídka pracovních míst centra města od zbylých městských částí je nejlépe
rozeznatelná při sledování struktury dojíţdějících podle ekonomické činnosti. Ta je zachycena
grafem 7. Odvětvová struktura pracovních příleţitostí úzce souvisí s vysokou vzdělanostní
úrovní osob dojíţdějících do centra. Vyšší procento zaměstnaných v peněţnictví a
pojišťovnictví (12 %, 12 600 osob) je jedním z typických centrálních znaků. V posledních
letech však často dochází k přesouvání těchto aktivit rovněţ do oblastí vnitřního města.
Centrum je také charakteristické vysokou územní koncentrací státních institucí. Osoby
pracující ve veřejné správě (státní správa, samospráva, soudnictví, bezpečnost a pořádek aj.)
tvoří 13 % všech zaměstnaných (téměř 15 tisíc osob). Činnosti v oblasti nemovitostí a sluţeb
pro podniky, které zahrnují pracující v oblasti právnických sluţeb, účetnictví, poradenství,
reklamní činnosti, průzkumu trhu aj., mají v centru Prahy 11 % všech zaměstnanců. Vysoký
55
podíl zaměstnaných oproti praţskému průměru je v odvětví pohostinství a ubytování (8 %)
důsledkem zvýšené koncentrace hotelů, penzionů a restaurací a zvýšené poptávky turistů.
Graf 7: Osoby dojíţdějící do centra Prahy podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001
(celkem 105 456 osob)
Ostatní veřejné a osobní
sluţby
11%
Zdravotnictví, veterinární
a sociální činnosti
7%
Školství
7%
Zemědělství, lesnictví a
rybolov
0.4%
Nezjištěno
Průmysl
Stavebnictví
3%
7%
3%
Obchod, opravy
motorových vozidel a
spotřebního zboţí
10%
Pohostinství a ubytování
8%
Veřejná správa, obrana,
sociální zabezpečení
13%
Výzkum a vývoj
Činnosti v oblasti
1%
nemovitostí, sluţby pro
podniky
11%
Doprava, pošty a
telekomunikace
7%
Peněţnictví a
pojišťovnictví
12%
Zdroj: SLDB 2001
Sledujeme-li rozmístění pracovních příleţitostí podle odvětví ekonomické činnosti
uvnitř praţského centra (obrázek 6 a 7), zřetelně rozeznáváme vládní funkci levobřeţní části a
obchodní funkci pravobřeţní části. Hradčany a Malá Strana nabízí nejvíce pracovních míst
v oblasti veřejné správy, obrany a sociálního zabezpečení. Na Hradčanech pracuje v tomto
odvětví polovina všech dojíţdějících. Největší koncentraci uvnitř jednotky můţeme pozorovat
v UO Pohořelec (974 zaměstnaných ve veřejné správě z 1661 zaměstnaných celkem), kde na
Loretánském náměstí sídlí Ministerstvo zahraničních věcí ČR a budovy v Loretánské ulici
patří Ministerstvu obrany (Hradní stráţ). Na Praţském hradě se dále nachází Kancelář
prezidenta republiky. Malá Strana je také sídlem několika ministerstev ČR a sídlí zde Úřad
vlády ČR (Dolní Malostranský obvod – nábř. Edvarda Beneše), Senát a Poslanecká sněmovna
Parlamentu ČR (Horní Malostranský obvod – Valdštejnské náměstí, Sněmovní ulice).
Dohromady tyto dva katastry zaměstnávají v odvětví veřejné správy 4 410 osob. Nové Město
zaměstnává v tomto odvětví více osob, liší se však svou strukturou a územní koncentrací.
Sídlí zde především úřady pro hl.m Prahu či městskou část Praha 1 (např. Městský úřad,
Finanční ředitelství, Celní ředitelství aj.) a po území jsou mnohem více rozptýleny.
56
Obrázek 6: Dojíţdějící do katastrů centra Prahy podle odvětví
ekonomické činnosti v roce 2001
Obrázek 7: Dojíţdějící do urbanistických obvodů centra Prahy
podle odvětví ekonomické činnosti v roce 2001
UO bez pracovních míst
UO s pracovními místy
Legenda
5,300
Legenda
Zemědělství
5,300
Průmysl a stavebnictví
Počet dojíţdějících
Obchod
Zemědělství
65 000
Pohostinství a ubytování
Průmysl a stavebnictví
Doprava
Obchod
Peněžnictví
Pohostinství a ubytování
24 000
8 000
Činnosti v oblasti nemovitostí
Doprava
Výzkum a vývoj
Peněžnictví
Veřejná
správa
Činnosti v oblasti nemovitostí
Školství
Výzkum a vývoj
Zdravotnictví
Ostatní
Veřejnáveřejné
správaa osobní služby
nezjištěno
Školství
Zdravotnictví
Ostatní veřejné a osobní služby
Zdroj: SLDB 2001
Peněţnictví
Poznámka:
Názvy některých odvětví v legendě jsou zkrácené, jejich plné znění je
patrné Činnosti
z grafuv oblasti
7 nemovitostí
....................Názvy
Výzkum a vývoj katastrů jsou zobrazeny v příloze 1
Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2.
Počet dojíţdějících
19 000
7 000
3 000
nezjištěno
Veřejná správa
Školství
Zdravotnictví
Ostatní veřejné a osobní sluţby
nezjištěno
57
Pravobřeţní část centra Prahy oplývá rozmanitější nabídkou pracovních příleţitostí.
Malá rozloha urbanistického obvodu můţe v některých případech způsobit, ţe jedna instituce
výrazně zvýší zastoupení pracujících v určitém odvětví (Všeobecná fakultní nemocnice –
Albertov, Masarykovo nádráţí).
Sídlem ministerstev (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví,
Ministerstvo spravedlnosti) na pravém břehu Vltavy je UO Podskalí na Nové Městě (jiţně
od Palackého náměstí). V odvětví veřejné správy, obrany a sociálního zabezpečení zde
pracuje 1077 osob (40 % pracovních míst UO).
Zbylé UO Nového a Starého Města a kú Josefov nemají výrazné zastoupení některého
z odvětví. Diversitu pracovních příleţitostí umoţňuje především vysoké zastoupení
maloobchodu. Ve všech UO nalezneme pracovní místa v oblasti obchodu, osobních sluţeb a
činnosti v oblasti nemovitostí. Území Václavského náměstí, ulice Na Příkopě a jejich okolí je
typické značným zastoupením peněţnictví a pojišťovnictví. V kú Staré Město a Malá Strana
je navíc významné zastoupení pracujících v pohostinství a ubytování. Obě lokality jsou
turisticky vyhledávané.
5.3.
Dojíţdějící do škol
Počet dojíţdějících ţáků, studentů a učňů můţeme opět získat ze Sčítání lidu, domů a
bytů z roku 2001, jeţ jako jediné eviduje dojíţďku ve velmi podrobném územním detailu
(UO). Situace je zde podobná jako u dojíţdějících za prací. Přesná adresa místa školy byla
vyplňována pouze studenty s trvalým bydlištěm v Praze či Středočeském kraji. V případě
dojíţďky do škol shledávám tuto skutečnost větším problémem, jelikoţ je v centru města
umístěna většina praţských vysokých škol. Mnoho studentů proto dojíţdí ze vzdálenějších
míst ČR (pohyb je sledován z místa trvalého bydliště). V Praze studovalo v roce 2001 celkem
229 567 ţáků, studentů a učňů (dále jen studentů) z nichţ 54 578 dojíţdělo z jiných míst ČR.
Přesnou adresu školy známe u 80 % z nich (183 941). S tímto souborem osob dále pracuji.
Podle výsledků sčítání dojíţdí do praţského centra 28 956 studentů (uvedli přesnou
adresu školy). Přesnou adresu školy nesdělilo 8 468 osob trvale bydlících v Praze a 4 969
osob trvale bydlících v obcích Středočeského kraje. U 32 189 osob dojíţdějících z jiných
krajů ČR se přesná adresa školy nezjišťovala. Tabulka 12 uvádí statisticky zjištěné počty
dojíţdějících studentů do Prahy a jejího centra a dopočty provedené stejným způsobem jako
u osob dojíţdějících za prací.
58
Tabulka 12: Dojíţdějící ţáci, studenti a učni do Prahy a jejího centra v roce 2001
Dojíţdějící Dojíţdějící
ze Středo– z ostatních celkem
českého kraje
krajů
Praha
174 989
22 389
32 189 22 9567
z toho se zjištěnou přesnou adresou
166 521
17 420
0 183 941
s nezjištěnou přesnou adresou
8 468
4 969
32 189 45 626
Centrum
26 032
5 377
5 067 36 476
z toho se zjištěnou přesnou adresou
24 772
4 184
0 28 956
s nezjištěnou přesnou adresou
1 260
1 193
5 067
7 520
Zdroj: Dojíţďka za prací a do škol v hl. m. Praze na základě výsledků SLDB 2001 (pouze data za
celou Prahu)
Bydlící
v Praze
Poznámka: Dopočtené hodnoty a od nich dále odvozené jsou zapsány kurzívou.
Metodika výpočtu je podrobně popsána v kapitole Metodika práce v části věnující se osobám
dojíţdějícím za prací (výpočet je shodný), hodnoty vychází z poměru osob bydlících v Praze se zjištěnou a
nezjištěnou přesnou adresou školy
Výslednou hodnotu - 36 476 studentů navštěvujících školy v centru Prahy - můţeme
povaţovat za přijatelnou v případě studentů dojíţdějících v rámci města. U dojíţdějících ze
Středočeského a ostatních krajů ČR povaţuji výsledky za podhodnocené, protoţe 65 %
dojíţdějících do Prahy ze Středočeského kraje a téměř 90 % dojíţdějících z ostatních krajů
ČR je starší devatenácti let (Dojíţďka za prací a do škol 2001). S velkou pravděpodobností se
jedná o studenty vysokých škol, které se vyznačují koncentrací do centra.
Tabulka 13: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání v roce
2001
Nejvyšší ukončené vzdělání
neukončené základní vzdělání
základní vzdělání
vyučení bez maturity
střední odborné bez maturity
učební obory s maturitou
úplné střední všeobecné s maturitou
úplné střední odborné s maturitou
nástavbové studium, absolvování
dvou nebo více středních škol
vyšší odborné
vysokoškolské bakalářské
vysokoškolské
vědecká příprava
nedefinováno
nezjištěno
celkem
Celkem
1
9 986
118
92
125
7 787
3 154
z toho
bydlící v Praze
ze Středočeského kraje
z toho bydlící
celkem
v centru
1
0
0
8 403
780
1 583
94
4
24
71
8
21
108
3
17
6 427
413
1 360
2 599
187
555
288
244
20
44
443
1 034
820
29
4 724
355
28 956
358
906
666
28
4 552
315
24 772
24
69
43
0
2 143
17
3 711
85
128
154
1
172
40
4 184
Zdroj: SLDB 2001
59
Tabulka 14: Dojíţdějící do škol centra Prahy podle stupně škol v roce 2001
z toho
Celkem
základní škola
střední škola
vyšší odborná škola/vysoká škola
vysoká škola (bakalářský stupeň)
vysoká škola (magisterský stupeň)
vysoká škola/vědecká příprava
nezjištěno
4 725
10 196
11 354
443
1 034
849
355
ze Středočeského kraje
bydlící v Praze
z toho bydlící
celkem
v centru
4 553
2 143
172
8 568
1 628
792
9 378
623
1 976
358
24
85
906
69
128
694
155
43
315
17
40
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Klíč k přepočtu osob podle nejvyššího ukončeného vzdělání na počet osob podle stupeň školy je
podrobně popsán v kapitole Metodika práce
Ţáci základních škol centra Prahy bydlí v naprosté většině případů v Praze a necelá
polovina z nich ţije v centru. Základní školu rodiče dětí volí často v místě bydliště. Rovněţ
u středních, vyšších a vysokých škol tvoří většinu studentů osoby trvale bydlící v Praze.
Důvodem můţe být, ţe střední či vyšší odbornou školu v centru vybírají spíše studenti
z Prahy, zatímco obyvatelé praţského okolí raději dojíţdí do školy méně vzdálené. Jiná
situace nastává u studentů vysokých škol, kde je velmi důleţitá také dojíţďka z jiných krajů
ČR neţ jsou zobrazeny v tabulce 3. Do centra dojíţdí 2 326 studentů a většina ze skupiny
vyšší odborné školy/vysoká škola (11 354). Nemáme však k dispozici přesné adresy místa
školy u osob dojíţdějících z jiných krajů ČR neţ Středočeského (celkem 32 189 dojíţdějících
do Prahy). Jelikoţ je 89 % z nich starších 19 let (Dojíţďka za prací a do škol 2001), odhaduji,
ţe jsou všichni (28 648) studenty praţských vysokých škol. Z výpočtů v tabulce 1 víme, ţe
5 067 studentů dojíţdí do centra z jiných krajů ČR a tedy 4 510 zde studuje vysokou školu
(89 %). Na území praţského centra se nachází (rovněţ v roce 2001) 8 fakult Univerzity
Karlovy (z 14 praţských), 2 fakulty ČVUT (a některé katedry Elektrotechnické fakulty),
AMU, UMPRUM a čtyři soukromé vysoké školy (z 22 na území celé Prahy), které ale
nemají tak vysoký počet studentů jako školy státní. Odhadem by do centra mohlo dojíţdět
20 % všech studujících vysokou školu v Praze.
Rozmístění jednotlivých typů škol na území praţského centra (členění podle
urbanistických obvodů) ukazuje obrázek 8.
Nejvyšší počet studentů dojíţdí do škol v zsj Betlémský obvod v katastru Staré Město
(4 113), většinu tvoří studenti vyšších odborných a vysokých škol. Na území se nachází FSV
UK a UMPRUM a dále vyšší odborná škola zdravotnická (dohromady se střední odbornou
školou) s udávanou maximální kapacitou 990 studentů (Ministerstvo školství 2007).
60
Na obrázku je velmi dobře viditelná významná univerzitní část centra – Albertov, kde se
nalézá areál Karlovy Univerzity. Obecně můţeme říci, ţe v místech výskytu vysoké školy je
také nejvyšší absolutní počet dojíţdějících do škol. Kromě zmíněných dvou zsj můţu zmínit
zsj Vodičkova s Pedagogickou fakultou UK a Haštalský obvod (Právnická fakulta UK).
Vysoký počet studentů vysokých škol dojíţdí také do Josefova (Filosofická fakulta UK).
Pravý břeh Vltavy v počtu škol převládá, na levém břehu bychom našli spíše školy s menším
počtem studentů a niţšího stupně. Z vysokých škol je zde pouze Akademie musických umění
na Malé Straně.
Obrázek 8: Počet dojíţdějících do škol v centru Prahy a jejich struktura podle stupně školy
v roce 2001
Legenda
Počet dojíţdějících
do škol
4 000
1 500
300
ZŠ
SŠ
VOŠ/VŠ
VŠ
UO bez dojíždějícíh do škol
UO s méně než 60ti dojíždějícími studenty
UO s více než 60ti dojíždějícími studenty
nezjištěno
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Názvy UO jsou zobrazeny v příloze 2
UO vyznačeny v obrázku čárkovaně mohou z hlediska struktury podle stupně školy
podávat zkreslené informace. V těchto UO studuje nejvíce 60 studentů, většinou však pouze
kolem 10. Pravděpodobně došlo v těchto několika případech k chybě při zpracování dat,
protoţe jinak by se muselo jednat o opravdu velmi malé školy. Studenti vysokých škola a
některých středních škol v centru také bydlí a tvoří tak nejen denní, ale i noční obyvatelstvo.
61
V centru jsou 3 koleje UK, a jedna ČVUT s celkovou kapacitou 877 lůţek (Karlova
Univerzita, ČVUT 2007).
Na závěr kapitoly bych ráda zmínila moţný nedostatek při práci s daty o dojíţďce
do škol, který je citelný zvláště u studentů univerzit. Mnoho škol má kromě svého sídla ještě
několik odloučených pracovišť. Skutečné místo výuky se tedy můţe lišit od sídla školy, které
studenti vyplní do dotazníku.
Domnívám se počet dojíţdějících do škol do centra Prahy od roku 2001 spíše narůstá.
Na území převaţují vysoké školy (počtem studentů), které většinou zvyšují své kapacity.
Rovněţ atraktivita základních a středních škol v centru spolu s dobrou dopravní dostupností
sniţují pravděpodobnost uzavírání škol z důvodu nedostatku zapsaných studentů.
5.3.1. Skutečná dojíţďka do škol
Jak jsme se jiţ přesvědčili v kapitole Dojíţďka za prací, skutečný počet dojíţdějících
je vţdy niţší neţ počet celkový. Do skutečné dojíţďky je zahrnut pouze počet dojíţdějících
z jiných míst neţ samotného centra Prahy. Skutečnou dojíţďku do škol v centru Prahy včetně
dopočtu studentů s nezjištěnou přesnou adresou pracoviště ukazuje tabulka 15.
Tabulka 15: Dojíţdějící do centra a jeho katastrů v roce 2001
Dojíţdějící
celkem
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Nové Město
Staré Město
Vyšehrad
Centrum
397
1 920
2 069
15 173
8 609
788
28 956
v rámci
centra/katastru
9
7
231
1 545
381
89
3 711
z toho
skutečná dojíţďka
absolutně relativně
388
97.73
1 913
99.64
1 838
88.84
13 628
89.82
8 228
95.57
699
88.71
25 185
87.18
Skutečná dojíţďka včetně
dopočtených hodnot*
489
2 410
2 315
17 167
10 365
881
31 726
Zdroj: SLDB 2001
* Metodika výpočtu je shodná s postupem aplikovaným v kapitole Dojíţďka za prací, je podrobně popsána
v kapitole Metodika práce.
Většina studentů, kteří dojíţdějí do školy do centra Prahy, nepochází z šesti
centrálních katastrů (87 %). Podíl je niţší neţ v případě dojíţdějících za prací, protoţe školu
si lidé často mohou vybrat např. podle polohy. Rozdíly mezi jednotlivými katastry jsou
minimální. V rámci Josefova dojíţdí do školy pouze 9 studentů, sídlí zde Filosofická fakulta
UK. Naopak největší podíl studentů navštěvujících školu v místě trvalého bydliště vidíme
v katastru Nové Město a Vyšehrad, nejspíše jde o ţáky základních škol.
62
Obyvatelstvo dočasně přítomné
5.4.
Do poslední sledované skupiny obyvatel patří osoby, jeţ se v centru vyskytují
nepravidelně. Jedná se o turisty a návštěvníky Prahy, kteří tvoří velmi podstatnou část
přítomného obyvatelstva praţského centra. Bohuţel o cestovním ruchu nejsou dostatečné
statistické informace, proto musí být počet dočasně přítomného obyvatelstva centra z části
zaloţen na odhadech. Příjezdy zahraničních a domácích turistů do ČR zpracovává ČSÚ a
od něj potom data přebírá agentura CzechTourism, která je dále zpracovává. Turista (rovněţ
host) je účastník cestovního ruchu, který přespí alespoň jednu noc v hromadném či
soukromém ubytovacím zařízení (Pásková, Zelenka 2002), přičemţ statistiky zachytí pouze
ty, kteří se ubytují v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ)15. Hosté HUZ se
zpracovávají pouze za kraje ČR, za menší územní jednotky jsou dostupné pouze údaje
o absolutních počtech HUZ a jejich kapacitě. Jiţ při stanovení počtu turistů ubytovaných
v praţském centru musíme tedy přistoupit k odhadům, které zaloţíme na informaci o počtu
turistů ubytovaných v Praze (nejmenší statisticky sledovaná územní jednotka) a počtu HUZ
v centru.
V roce 2006 přicestovalo do Prahy celkem 3 702 116 zahraničních turistů, kteří zde
v průměru strávili 3,8 dní (ČSÚ 2007). Český statistický úřad dále udává pro rok 2005 597
HUZ (66 351 lůţek) na praţském území, z toho 153 v MČ Praha 1 a 54 v MČ Praha 2
(19 250 lůţek) (Numeri Pragenses 2006). Na území vymezeného centra existuje tedy zhruba
18016 HUZ (30 % všech HUZ v Praze), čemuţ odpovídá 1 100 00017 ubytovaných
zahraničních turistů. Databáze ubytovacích zařízení Praţské informační sluţby eviduje 205
HUZ v centru Prahy s celkovou kapacitou 21 555 lůţek. Podle výzkumné zprávy Faktické
obyvatelstvo Prahy se evidence HUZ v Praze blíţí 50 % skutečného stavu (Čermák a kol.
1995). Na základě těchto údajů odhaduji zhruba 2 200 000 ubytovaných zahraničních turistů
v centru Prahy ročně. Protoţe je průměrná doba pobytu 3,8 dnů, na jeden den připadá
23 00018 v centru ubytovaných turistů. Ty povaţujeme za denní i noční přítomné
obyvatelstvo. Průměrný počet turistů na jednu noc je 17 00019. Zahraniční turisté ubytovaní
v Praze mimo její centrum budou s velkou pravděpodobností rovněţ denními návštěvníky
15
Hromadná ubytovací zařízení jsou zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti lůţky, která pravidelně
(nebo nepravidelně) poskytují přechodné ubytování hostům Mezi hromadná ubytovací zařízení patří hotely,
pensiony, turistické ubytovny, chatové osady, kempy a ostatní ubytovací zařízení (Numeri Pragenses 2006)
16
Postup jakým jsem dospěla k uvedenému číslu je popsán v kapitole Metodika práce
17
Vzorec výpočtu lze nalézt v kapitole Metodika práce
18
Vzorec výpočtu lze nalézt v kapitole Metodika práce
19
Počet přenocování je vţdy o jednotku niţší neţ doba pobytu
63
centra. Takovýchto osob je zhruba 2 600 000. Dle předešlé úvahy počet denních turistů také
zdvojnásobíme na 5 200 000. Denně je tedy v centru přítomno 54 000 zahraničních turistů
ubytovaných v praţských HUZ mimo centrum. Dohromady je v centru průměrně přítomno
17 000 nočních a 77 000 denních zahraničních turistů. Denními turisty nejsou však jen ti,
ubytovaní v praţských hromadných ubytovacích zařízeních. Část turistů můţe být ubytována
v soukromí (pouze malé procento, týká se spíše domácích turistů) a část v ubytovacích
zařízeních s menší kapacitou neţ 5 pokojů či 10 lůţek. Rovněţ je nutné zahrnout jednodenní
návštěvníky centra mezi neţ patří i turisté ubytovaní za Prahou (levnější ceny, kempy u
Vltavy). Na druhé straně existuje i skupina zahraničních turistů, kteří jsou sice ubytovaní
v Praze či přímo v centru, nepatří však mezi turisty v pravém slova smyslu a v průběhu dne se
v centru nevyskytují (např. různé obchodní cesty → kancelářské prostory Anděl, Pankrác aj.).
Navíc mnoho turistů během svého pobytu v Praze navštíví i jiné lokality neţ Prahu a praţské
centrum, dle výzkumné zprávy agentury StemMark tvoří tato druhá skupina turistů 36 %.
(Turisté a návštěvníci Prahy 2004). Počty turistů v obou skupinách by se mohly shodovat a
tedy vzájemně vyrušit.
V předchozím odstavci byly vţdy prezentovány pouze roční průměrné hodnoty. Je ale
zřejmé, ţe příjezdy turistů jsou v průběhu roku a také týdne rozloţeny nerovnoměrně. Podle
počtu příjezdů zahraničních turistů do Prahy v jednotlivých měsících v roce jsem odhadla
roční rozloţení turistů v praţském centru (shodný poměr) (tabulka 16).
Rozloţení příjezdů zahraničních turistů do centra během roku odpovídá celosvětové
městské turistice. Nejvíce zahraničních turistů navštíví centrum o letních prázdninách, tedy
v srpnu a červenci, dále pak na jaře a na podzim, nejméně v lednu a únoru. Mírně zvýšený je
počet turistů v prosinci, coţ můţeme spojovat s oslavami konce roku. Často však záleţí
na konkrétní situaci v daném měsíci, např. Velikonoce mohou zvýšit počet příjezdů buď
v březnu nebo naopak v dubnu20. Rovněţ výjimečné počasí můţe v určitém měsíci změnit
návštěvnost Prahy a jejího centra. V posledních letech dochází k růstu počtu příjezdů
převáţně v jarních a podzimních měsících.
Pobyty turistů jsou rovněţ nerovnoměrně rozloţeny v průběhu týdne, je patrná větší
koncentrace do víkendových dnů. Autoři výzkumné zprávy Faktické obyvatelstvo Prahy
odhadují poměr návštěvnosti víkendového a všedního dne na 2:1 u nočního obyvatelstva a
2,7:1 u denního. Přikloním se k odhadu 2:1 pro obě skupiny a výsledkem je tabulka 17.
20
Strategie propagace ČR v zahraničí, kterou zpracovala agentura CzechTourism, je mj. zaměřena na propagaci
mimosézonních období jako Vánoc či Velikonoc (Czechtourism 2004).V posledních pár letech opravdu dochází
k nárůstu příjezdů turistů v těchto obdobích (ČSÚ 2007).
64
Tabulka 16: Příjezdy zahraničních turistů do Prahy a centra podle měsíců v roce 2006
Ubytovaní v Praze Ubytovaní Návštěvníci
v centru
centra
absolutně relativně
Leden
170 689
4.61
101 433
239 750
Únor
165 248
4.46
98 199
232 108
Březen
284 089
7.67
168 821
399 032
Duben
347 327
9.38
206 401
487 856
Květen
348 508
9.41
207 103
489 515
Červen
352 838
9.53
209 676
495 597
Červenec
376 697
10.18
223 854
529 109
Srpen
415 051
11.21
246 646
582 982
Září
373 484
10.09
221 945
524 596
Říjen
344 567
9.31
204 761
483 980
Listopad
252 538
6.82
150 072
354 715
Prosinec
271 080
7.32
161 091
380 760
Celkem
3 702 116 100.00 2 200 000 5 200 000
Zdroj: Český statistický úřad 2007(pouze turisté v Praze)
PDP* Noční** Denní***
3.9
3.7
3.8
3.9
3.8
3.7
3.8
4.0
3.7
3.8
3.7
3.7
3.8
9 489
9 469
15 248
19 952
18 706
18 871
20 219
23 869
19 975
18 495
13 506
14 030
16 877
30 162
30 671
48 914
63 421
60 005
61 124
64 859
75 223
64 700
59 327
43 748
46 960
54 137
Denní
celkem****
42 923
43 648
69 608
90 253
85 392
86 984
92 299
107 049
92 073
84 426
62 257
66 187
77 041
Poznámka: odhadnuté hodnoty a od nich dále odvozené jsou napsány kurzívou
Poznámka: provedené výpočty jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce
* Průměrná doba pobytu
** Noční obyvatelstvo představuje průměrný počet turistů vyskytujících se v noci na území centra tzn.
ubytovaných v centru. Vychází z průměrné doby přenocování.
*** Denní obyvatelstvo představuje průměrný počet turistů vyskytujících se ve dne na území centra. Vychází
z počtu návštěvníků (přítomných v centru ve dne, ale ubytovaných mimo centrum) a průměrné doby pobytu.
**** Denní obyvatelstvo celkem je součtem denního a nočního obyvatelstva, přičemţ noční obyvatelstvo je
v tomto případě vypočteno rovněţ na základě průměrné doby pobytu.
Koncentrace do víkendových dnů je pro městskou turistiku typická. Mnoho turistů
preferuje poznávací zájezdy pořádané v délce prodlouţeného víkendu. Rozdíl mezi všedním a
víkendovým dnem se bude pravděpodobně sniţovat v průběhu letních měsíců a času
dovolených.
Tabulka 17: Rozloţení příjezdů zahraničních turistů během roku a týdne v roce 2006
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Prosinec
Noční
všední den
8 171
7 365
13 131
16 627
16 108
15 726
17 411
20 554
16 646
15 926
11 255
12 082
víkend
16 342
14 730
26 261
33 253
32 216
31 451
34 822
41 108
33 292
31 852
22 511
24 164
Denní
všední den
36 961
33 948
59 940
75 211
73 532
72 486
79 479
92 181
76 728
72 700
51 881
55 690
víkend
73 923
67 896
119 880
150 422
147 064
144 973
158 959
184 362
153 456
145 401
103 762
111 380
Poznámka: Postupy při výpočtech jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce
Poznámka: Kategorie noční a denní obyvatelstvo jsou charakterizované stejně jako v předchozí tabulce. Denní
obyvatelstvo = denní celkem
65
Praha zaujímá mezi českými kraji v počtech příjezdů zahraničních turistů výsadní
postavení. V roce 2006 však došlo poprvé od roku 2002 k poklesu návštěvnosti. Způsobil ho
sníţený počet turistů z Velké Británie (Beránek 2007), kteří v posledních letech tabulky
návštěvnosti vedli. Britové se začali orientovat na levnější destinace, jakými jsou např.
pobaltské státy (Czechtourism 2007). V prvních třech měsících roku 2007 došlo oproti
stejným měsícům roku 2006 opět k nárůstu a můţeme tedy zatím předpokládat, ţe letos bude
Praha opět slavit přírůstek zahraničních turistů.
O domácích turistech máme také k dispozici data z Českého statistického úřadu. V
roce 2006 přijelo do Prahy 440 422 domácích turistů (ČSÚ 2007), kteří zde v průměru strávili
3,2 dní. Protoţe je ve statistikách zachycena zhruba jen polovina počtu HUZ, opět budeme
počítat s dvojnásobným počtem. Do Prahy tedy přijede asi 880 000 turistů ročně. Díky vysoké
koncentraci luxusních hotelů do praţského centra bude převáţná většina z nich ubytována
mimo centrum a do centra dojíţdět pouze jako denní návštěvníci. Předpokládám, ţe v centru
stráví většinu, ne však všechny dny svého pobytu v Praze, odhaduji tedy 2,2 dnů. V centru je
tedy denně přítomno průměrně 5 000 domácích turistů ubytovaných v Praze. Musíme ještě
zahrnout počet jednodenních návštěvníků, tedy takových, kteří se ubytovali za Prahou, a počet
osob ubytovaných v soukromí (u přátel a známých). Dohromady odhaduji průměrně 10 000
domácích turistů denně, koncentrovaných převáţně do prázdninových a víkendových dnů.
V domácí turistice navíc významně převaţují příjezdy v posledních čtyřech měsících roku
(ČSÚ 2007). Důvod spatřuji v niţší poptávce po zahraničních zájezdech právě v tomto
období. Od roku 2000 dochází k střídavému poklesu a nárůstu příjezdů domácích turistů
do Prahy. V dlouhodobém pohledu však počet turistů narůstá a letošní první čtvrtletí převýšilo
to loňské.
Návštěvnost občanů ČR odpovídá v případě měst přibliţně dojíţďce do škol (Čermák
a kol. 1995). Aplikace na praţské centrum není moţná z důvodu vysoké koncentrace sítí
občanského vybavení. Murdych odhaduje počet osob přítomných v centru z jiného důvodu
neţ bydlení nebo práce na polovinu počtu pracovních příleţitostí. (Murdych, 1966). K tomuto
odhadu se přikloním a odhaduji 70 000 osob denně přítomných v centru Prahy z důvodu
vyuţívání sluţeb občanské vybavenosti.
66
5.5.
Shrnutí
Na závěr kapitoly bych ráda shrnula hlavní výsledky provedené analýzy, které vedou
k zachycení veškerého obyvatelstva vyskytujícího se během dne na území praţského centra.
Při porovnávání počtu osob v jednotlivých skupinách skutečného obyvatelstva naráţíme na
dva zásadní problémy. Za první pokládám nejednoznačnost uváděných hodnot. Statistická
evidence v ČR není dostatečná a existují obyvatelé, ať uţ bydlící či pouze dočasně přítomní,
kteří nebyli statistikou zachyceni. Navíc kaţdá osoba vykoná denně mnoho pohybů v prostoru
a čase, jeţ nelze zaznamenat jiným způsobem, neţ celodenním sledováním (deníkové
záznamy). Druhým nedostatkem je časová nesrovnatelnost statistických podkladů. Zatímco
data o bydlícím obyvatelstvu, dojíţdějících osobách za prací či školou a návštěvnících centra
za účelem vyuţití sluţeb občanské vybavenosti pochází ze Sčítáni lidu z roku 2001, údaje
o počtech zahraničních a domácích turistů a návštěvníků odpovídají současnosti (rok 2006).
Oba dva problémy zmírníme zasazením zjištěné či odvozené hodnoty do širšího číselného
rozpětí. Uvedená rozpětí zahrnují moţnou změnu v čase a pravděpodobně statisticky
neevidované obyvatelstvo. Jsou zaloţena na mých znalostech a názorech na danou situaci a
jsou proto do jisté míry subjektivní. Proto vţdy udávám i zjištěné nebo matematicky
odvozené hodnoty, čímţ dávám prostor pro vlastní úvahy. Protoţe druhá část magisterské
práce vychází z terénního šetření prováděného v jarních měsících, i statisticky zjištěné počty
obyvatel centra Prahy odpovídají běţnému dni v této roční době. Je třeba mít na paměti
několik skutečností. V jarních měsících začíná turistická sezóna, která vrcholí v létě a doznívá
na podzim. Do praţského centra se v této době sjíţdí obrovské mnoţství zahraničních i
domácích turistů a celková návštěvnost centra je v průměru vyšší neţ v zimě. Zároveň však
bydlící obyvatelé centra odjíţdí o víkendech na chaty či chalupy a převáţně o letních
prázdninách na dovolené. Uvedené hodnoty přísluší běţnému dni v některém z jarních
měsíců, kterému by byl pravděpodobně velmi podobný běţný podzimní den. V létě přijíţdí
do centra více turistů a více bydlících obyvatel odjíţdí na dovolené. Rovněţ z důvodu
dovolených se v centru vyskytuje méně pracujících osob. V zimě naopak dochází k úbytku
turistů a bydlící osoby ve většině případů nevyjíţdí na víkendové rekreace.
V roce 2001 ţilo na území praţského centra 51 494 obyvatel. Tento počet se kaţdým
rokem sniţuje a k 1.1. 2007 má praţské centrum pouze 46 836 trvale (i dlouhodobě) bydlících
obyvatel. S ohledem na mnoţství neregistrovaných a krátkodobých pobytů i sniţování počtu
trvale bydlících obyvatel uvádím rozpětí 45 tis. – 60 tis. Část bydlících obyvatel odjíţdí
67
do zaměstnání či školy mimo území centra (23 443). Celkem 85 % ekonomicky aktivního
obyvatelstva a dětí do 15 let vyjíţdí za prací či do školy denně. Dalších 10 % uvedlo
frekvenci vyjíţďky „jinak“. Mezi ně patří s největší pravděpodobností osoby pracující
na směnný provoz. Budeme předpokládat, ţe i tyto osoby vyjíţdí denně. Výsledkem je tedy
asi 23 tis. ekonomicky aktivních osob, ţáků, studentů a učňů, kteří kaţdý den opouští
centrum. Přizpůsobím-li hodnotu rozpětí trvale bydlícího obyvatelstva, dostanu 21 tis. –
28 tis. denně vyjíţdějících do zaměstnání či školy. O víkendu odjíţdí mnoho obyvatel
na chaty či chalupy. Celkem 15 505 osob ţije v domácnostech vlastnících objekt druhého
bydlení a dalších 8 704 osob má moţnost určitý rekreační objekt vyuţít. Při určitém
zjednodušení můţeme pokládat všechny osoby vlastnící rekreační objekt za vyjíţdějící a
vzájemně vyrušit osoby vlastnící rekreační objekt a nevyjíţdějící a osoby, které nemají ţádný
objekt druhého bydlení, ale přesto vyjíţdí. Opět výsledek přizpůsobím rozpětí určenému pro
bydlící obyvatelstvo a odhaduji 13,5 tis. – 18 tis. osob vyjíţdějících o víkendu na rekreaci.
Vzhledem ke starší věkové struktuře obyvatel praţského centra dále odhaduji, ţe z tohoto
počtu zhruba 1,5 tis. – 3 tis. osob vyuţívá chatu celosezónně.
Na základě mého výpočtu pracovalo v roce 2001 v centru Prahy 142 339 osob.
Odečteme-li ţeny na mateřské dovolené a osoby, které v centru zároveň bydlí, dostaneme
131 132 osob pracujících v centru, z nichţ denně dojíţdí 128 445. S ohledem na časový posun
a počet osob, které nebyli ve sčítání zahrnuty, odhaduji 125 tis. – 150 tis. osob dojíţdějících
do centra za prací. Školy na území centra navštěvuje 36 476 osob a pokud odečteme ty, kteří
dojíţdí v rámci centra, zbývá 31 726. Na základě skutečnosti, ţe počty osob dojíţdějících
z ostatních krajů ČR neţ Středočeského a Prahy mohou být podhodnocené, odhaduji 30 tis. –
40 tis. ţáků, studentů a učňů dojíţdějících do praţského centra. Rozmezí je sníţeno o počet
vysokoškolských studentů, kteří nedojíţdí do školy kaţdý den. V praţském centru jsou
celkem 4 koleje s celkovou kapacitou téměř 877 lůţek (UK 2007, ČVUT 2007), někteří
studenti mají pronajatý byt, či ţijí u příbuzných a známých. Dohromady odhaduji 0,5 tis. –
1,5 tis. studentů přechodně bydlících na území centra.
Zahraničních turistů je v průměrný jarní den v centru přítomno 87 500. Tento počet
zahrnuje turisty ubytované v hromadných ubytovacích zařízeních na území Prahy. Dospěla
jsem k závěru, ţe počet turistů, kteří tráví den v centru a jsou ubytovaní za Prahou, či
v soukromí se vyruší s těmi, které uvedená hodnota zahrnuje, ale v centru se přes den
nevyskytují. Odhaduji tedy 80 tis. – 96 tis. denních zahraničních turistů a 17 tis. – 21 tis.
nočních (zjištěná hodnota - 19 tis.) – ubytovaných v centru. Domácí turisté navštěvují denně
centrum v počtu zhruba 5 000 (turisté ubytovaní v Praze). Musíme navíc zahrnout osoby
68
ubytované mimo Prahu a v soukromí (u známých a přátel). Odhaduji tedy 5 tis. – 10 tis.
domácích turistů. Z důvodu vysokých cen ubytování bude jen velmi málo z nich také
nočními obyvateli (0 – 1 tis.). Největší statistickou neznámou jsou osoby, které navštíví
centrum z důvodu vyuţití sluţeb občanské vybavenosti. V textu jsem tento počet odhadla
na polovinu počtu dojíţdějících za prací (70 tis.).
V tomto případě přidám větší rozpětí a
udávám 60 tis. – 80 tis. denně přítomných osob, které přijely za sluţbami. Všechny
hodnoty skutečného obyvatelstva ukazuje tabulka 18.
Tabulka 18: Odhad skutečného obyvatelstva v praţském centru pro rok 2006 (tisíce)
Bydlící
Pracující
Ţáci, studenti a učni
Zahraniční turisté
Domácí turisté
Návštěvníci*
Celkem
Noční
45 - 60
-----0,5 - 1,5
17 - 21
0-1
-----62,5 – 83,5
Denní
24 - 32
125 -150
30 - 45
80 - 96
5 - 10
60 - 80
324 - 413
* Pod pojmem jsou myšleny osoby, které přijely do centra za sluţbami občanské vybavenosti
Hodnoty v tabulce prezentují strukturu veškerého obyvatelstva přítomného v běţný
jarní den (noc) na území praţského centra. Za noční obyvatelstvo jsou pokládány osoby, které
v centru bydlí trvale, dlouhodobě či přechodně a ubytovaní turisté. Výsledné hodnoty stírají
rozdíl mezi všedním a víkendovým dnem. Během víkendu se na území centra pohybuje více
turistů a pravděpodobně i více osob dojíţdějících za sluţbami. Centrum je také místem, kde
pracovní doba mnoha zaměstnanců zahrnuje i víkendové dny. Bydlící obyvatelé vyjíţdí
mnohem méně do práce a pouze výjimečně do škol, ale častěji odjíţdějí z důvodu rekreace.
Na první pohled v tabulce vidíme obrovský rozdíl mezi nočním a denním
obyvatelstvem. Přes den se v centru města vyskytuje aţ 5krát více osob neţ v noci, pokud
nezahrneme návštěvníky a zaměstnance barů, nočních podniků nebo hotelů21. Největší podíl
na skutečném obyvatelstvu tvoří pracující osoby, coţ jen dokazuje obrovskou koncentraci
pracovních příleţitostí na malé území praţského centra. Druhou nejpočetnější skupinou
obyvatel jsou zahraniční turisté a třetí - osoby dojíţdějící za sluţbami.
21
Tato skupina osob je ve výsledném počtu skutečného obyvatelstva (obyvatelstvo noční) zanedbána. Odhad
nelze podloţit ţádnými daty ani jiţ provedenými odhady. Pro určení počtu by bylo třeba spočítat zařízení tohoto
typu v centru Prahy.
69
6. SKUTEČNÉ OBYVATELSTVO A KAŢDODENNÍ ŢIVOT VE
VYBRANÝCH LOKALITÁCH
Předchozí kapitola byla snahou o odhad skutečného obyvatelstva praţského centra.
Absolutní počet osob vyskytujících se přes den resp. noc v centru však nevystihuje dostatečně
jeho pravou podobu. Ta je dána 24-hodinovým rytmem. Kaţdý den v městském prostoru tvoří
časově strukturovaný vzorec aktivit. Model uţívání určitého území je projevem změn počtu
lidí v časoprostorových jednotkách, z nichţ se daná oblast skládá (Parkes, Thrift 1980).
Prostorovou jednotkou můţe být restaurace, obchod, park apod. Přidáním časové dimenze
vznikne časoprostorová jednotka. Čas je jediným zdrojem, který je spravedlivě rozdělen mezi
všechny jedince veškerých populací. Všichni lidé dostanou kaţdý den k dispozici 24 hodin a
kaţdou hodinu nějakým způsobem na určitém místě vyuţijí (Ellegård 1999).
Datová základna České republiky není pro výzkum denních aktivit jedinců, rytmu a
kaţdodenního ţivota geografických prostorů dostačující. Ke sledování denního rytmu lokalit
je třeba provést terénní šetření. Jeho výsledky jsou tím přesnější, čím jsou zkoumané oblasti
menší. V následující části práce hodnotím kaţdodenní chod tří lokalit v praţském centru.
Přestoţe jejich výběr vychází z typologie funkčního vyuţití území a kaţdá oblast představuje
odlišný typ, výsledky nelze zobecňovat na celé území centra.
6.1.
Výběr lokalit pro terénní šetření
Výběr oblastí určených pro terénní šetření je zaloţen na funkčních typech centrálních
lokalit. Praţské centrum v hranicích vymezených pro tuto práci je plošně i funkčně rozsáhlejší
neţ centra měst vymezovaná evropskými či americkými autory (Murphy, Vance 1954).
Nezahrnuje pouze CBD s vysokou koncentrací komerčních aktivit, ale rovněţ lokality
s převahou rezidenční, vládní nebo veřejné funkce. Murphy (1971) všechny tyto funkce
povaţuje za necentrální. Oproti klasifikaci, kterou vytvořil Murphy a kol. (1955), je typologie
vnitřní struktury praţského centra rozšířena.
Funkční typy centrálních oblastí můţeme rozdělit do čtyř základních skupin:
rezidenční, obchodní, pracovní, turistické. Jde pouze o hrubé rozdělení, jednotlivé funkce se
prolínají. Rezidenční funkce se v různých měřítkách vyskytuje téměř ve všech lokalitách.
Svůj podíl na tom má regulace nájemného, ale také snaha místní správy obytnou funkci
v centru udrţet. V neposlední řadě znamená bydlení v centru určitou prestiţ a v Praze má
70
svou tradici. K horizontálnímu členění je třeba přidat ještě druhou dimenzi – vertikální.
V centrálních částech převaţuje rezidenční funkce v menším měřítku a ve vyšších patrech
domů, směrem od centra se podíl rezidenční funkce zvyšuje a přesunuje také do pater
přízemních. Na okrajích centra se pak vyskytují domy s pouze rezidenční funkcí. Rezidenční
funkce se vyskytuje nejčastěji v kombinaci s obchodní funkcí. Prolínání obchodní funkce
s funkcí pracovní je zjevné.
Typické rezidenční lokality se vyskytují spíše na okrajích praţského centra. I zde je
ale třeba odlišit dva druhy těchto lokalit. Okraje centra tvoří domy s regulovaným nájemným,
kde ţijí starší obyvatelé a rodiny s dětmi. Jedná se o oblasti Nového Města, jeho severní
(Petrský obvod) a jiţní (Podskalí, Zderaz) části. Nájemní domy se dále ve větším zastoupení
vyskytují v oblasti Újezda. Naopak v centrálních polohách můţeme nalézt domy s jiţ trţní
cenou bytů obývaných bezdětnými páry či jednotlivci často s cizím státním občanstvím.
Záměrně zdůrazňuji slovo domy, protoţe celé lokality, které můţeme označit za
gentrifikované, bychom v praţském centru hledali těţko. Při gentrifikaci pozvolna dochází
k obnově některých do té doby chátrajících čtvrtí nacházející se v těsné blízkosti CBD. Mladí
a obvykle dobře situovaní lidé se začínají stěhovat do těchto lokalit a postupně nahrazují
původní obyvatelstvo (Sýkora 1993). Existence regulovaného nájemného tento vývoj v centru
Prahy do jisté míry brzdí. Přestoţe mnoho domů prošlo po roce 1989 a následných restitucích
rozsáhlou rekonstrukcí, stále zde zůstávají domy v obecním vlastnictví, ale také s majiteli,
kteří nemají dostatek peněz na jejich rekonstrukce či vystěhování původních obyvatel.
Za jedinou rozsáhlejší gentrifikovanou oblast v centru Prahy můţeme povaţovat Jánský vršek
na Malé Straně. Větší koncentrace bydlících cizinců je také v oblasti Josefova.
Mezi lokality s obchodní funkcí patří oblasti s převaţujícím výskytem maloobchodu
a osobních sluţeb. Nacházejí se převáţně v centrální části. Obchody bývají v přízemních
podlaţích a ve vyšších patrech budov se často vyskytují byty nebo kancelářské prostory.
V těchto oblastech převaţují návštěvníci nad zaměstnanci. Typické obchodní lokality jsou
ulice Celetná (spíše obchody orientované na zahraniční klientelu),ulice Na Příkopě, ulice 28.
října či Národní třída
Pracovní funkci mají lokality, kde naopak převaţují zaměstnanci nad návštěvníky.
Jedná se převáţně o oblasti se státními institucemi koncentrované na levém břehu Vltavy,
ambasádami a velvyslanectvími rovněţ převáţně v severozápadní části centra (Maltézské
náměstí, Valdštejnská ulice) a finančními institucemi, které však v praţském centru netvoří
souvislé lokality, ale jsou spíše rozptýleny v územích s obchodní funkcí. Do této skupiny
řadíme také univerzitní areály (Albertov) a oblasti se školními zařízeními, kde zaměstnance
71
nahrazují studenti. Mimo vyjmenované čtyři základní skupiny stojí nemocniční areály,
autobusové a ţelezniční nádraţí a parkovací plochy, přesto je zařazuji jako podtyp lokalit
s pracovní funkcí.
Turistické lokality jsou lokality s výraznou převahou turistů nad praţskými obyvateli.
Zahrnují oblasti s výskytem významných praţských památek – Staroměstské náměstí,
Praţský hrad, Karlův most.
Pro terénní šetření a sledování denního rytmu jsem vybrala 3 oblasti v centru Prahy.
Ţádná z nich nepředstavuje čistý funkční typ. Prolínají se v nich všechny 4 základní funkce
(rezidenční, obchodní, pracovní i turistická). Rozdíl mezi lokalitami je ve vzájemném poměru
těchto funkcí. Podskalí je rezidenční oblast v jiţní části centra. Převaţují zde domy
se státem regulovaným nájmem a v nich ţijící původní obyvatelstvo. Svá sídla zde má několik
státních úřadů a střední a vyšší odborná škola. V Podskalí tedy dominuje funkce obytná
s funkcí pracovní. Josefov je rovněţ rezidenční oblastí tentokrát na severu praţského centra
přímo uprostřed Starého Města. Vysoké ceny bytů svědčí o nebývalém zájmu vyšších
společenských tříd o bydlení v této oblasti. Díky bohaté ţidovské historii navštíví Josefov
denně mnoho českých i zahraničních turistů. Hlavní funkcí Václavského náměstí je jiţ
od dob jeho vzniku obchod. V území se nachází rovněţ kancelářské prostory a mnoho lidí
sem denně dojíţdí za prací. Náměstí je známé i za hranicemi naší republiky a proto jej
navštíví téměř kaţdý turista.
6.2.
Podskalí
Praţská část Podskalí se nachází v jiţní části Nového Města u vltavského břehu. Tato
rezidenční lokalita je jednou z mála souvislých oblastí v praţském centru, kde zůstalo
původní obyvatelstvo ţijící v bytech s regulovaným nájemným a kde nedochází k výraznějším
projevům komercializace.
Podskalí bývala rybářská ves na pravém břehu Vltavy mezi dnešním Ţelezničním a
Jiráskovým mostem ještě před vznikem Nového Města. To ji ve 14. století beze změn pojalo
do svých hradeb. Podskalští obyvatelé se ţivili obchodem se dřevem, vorařstvím, v létě
těţbou písku, v zimě si pak přivydělávali jako ledaři. Na konci 15. století vytvořili cech a
vzniklo tak poříční (plavecké) právo (Muzeum hl. m. Prahy 2007). Vývoj vesnice probíhal
poklidně aţ do 70. let 19. století, kdy byl narušen výstavbou Palackého mostu. Následovala
72
stavba nábřeţních zdí, zvýšení břehů a regulace vltavského koryta se záměrem zabránit
dalším povodním. Plavecké domy a ohrady se dřevem byly zbořeny a na jejich místě vznikly
moderní činţovní domy (Bečková 1998).
Obrázek 9: Podskalský břeh v okolí
Obrázek 10: Pohled do Podskalské třídy
Výtoně před výstavbou nábřeţí, rok 1905
směrem k jihu, rok 1907
Zdroj: Bečková 1998
Foto: A. Klíma
Zdroj: Bečková 1998
Lokalitu sleduji ve dvou vymezeních. V případě analýzy dat ze SLDB zahrnuje oblast
totoţnou s urbanistickým obvodem Podskalí (obrázek 11). Pro hlubší terénní průzkum jsem
zvolila lokalitu menší, pouze jiţní část tohoto území (obrázek 12). Klidná rezidenční lokalita
je ohraničena rušnějšími komunikacemi: Rašínovým nábřeţím, Svobodovou ulicí pokračující
Ţelezničním mostem, Palackého náměstím a ulicí Vyšehradskou (dále Na Slupi).
Obrázek 11: Podskalí
Obrázek 12: Jiţní část Podskalí
Zdroj: Mapy Atlas
73
6.2.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Podskalí
Přestoţe Podskalí není lokalitou znatelně dotčenou procesy probíhajícími v praţském
centru, dochází tu rovněţ k trvalému úbytku stálých obyvatel. V roce 2001 zde ţilo 3 075
osob, coţ je 84 % stavu k roku 1991 (3 642 obyvatel). Hlavním důvodem však není proces
komercializace, jako v jiných oblastech praţského centra, ale stárnutí obyvatelstva zachycené
grafem 8.
Graf 8: Věková struktura obyvatel Podskalí v roce 1991 a 2001
75 a více
70-74
65-69
MUŽI
60-64
ŽENY
55-59
50-54
45-49
40-44
35-39
30-34
25-29
Ţeny 1991
20-24
Ţeny 2001
15-19
10-14
Muţi 1991
6-9
Muţi 2001
0-5
250
200
150
100
50
0
50
100
150
200
250
Zdroj: SLDB 1991, SLDB 2001
Kaţdá věková skupina se za deset sledovaných let posunula o dvě skupiny výše
(zestárla rovněţ o deset let). Téměř u všech došlo během těchto let k mírnému úbytku, mladší
osoby se pravděpodobně z lokality odstěhovaly, u starších můţe být úbytek z části způsoben
úmrtími. U některých věkových skupin však pozorujeme stagnaci či dokonce přírůstek.
Souhrnně lze říci, ţe do sledované lokality přichází osoby ve věku 15–29 let, přičemţ ve věku
20–24 let převaţují ţeny a ve věku 25–29 muţi. Přestoţe mladých lidí v lokalitě přibývá,
zúţená základna věkové pyramidy ukazuje na pokles počtu dětí. Do lokality tedy nejspíše
přichází bezdětné páry či jednotlivci, kteří se svým počtem zatím nevyrovnají původnímu
obyvatelstvu. Dochází tak ke „stárnutí lokality“. Protoţe však starší lidé v oblasti ubývají,
mohl by se do budoucna tento vývoj zvrátit a mladí lidé v oblasti převládnout.
Noví obyvatelé stěhující se do lokality ţijí zpravidla v bytech jiţ nepodléhajících
regulovanému nájemnému, pokud na úřadě nenahlásí nové bydliště, statistika změnu jejich
pobytu nezachytí a důsledkem můţe být pouze zdánlivý pokles počtu obyvatel v lokalitě.
74
Obrázek 13 Podíl osob starších 65 let na
Obrázek 14: Podíl důchodců na celkovém
celkovém počtu obyvatel domu v roce
počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)
2001 (v %)
Legenda
Legenda
< 5.0
< 5.0
5.1 - 15.0
5.1 - 15.0
15.1 - 25.0
15.1 - 25.0
25.1 - 35.0
25.1 - 35.0
> 35.1
> 35.1
Domy s méně neţ 10 obyvateli
Domy s méně neţ 10 obyvateli
Neobydlené domy
Neobydlené domy
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21
V detailnějším pohledu na rozmístění starších osob v lokalitě v členění po jednotlivých
domech (obrázek 13 a 14), pozorujeme vyšší koncentraci do jiţní části (dále od centra) a spíše
do „vnitřku“ sledované oblasti. Rašínovo nábřeţí, které je i přes značný dopravní ruch
povaţováno za prestiţní ulici, obývají především mladší osoby. Také v domech blíţe
k Palackému náměstí je podíl staršího obyvatelstva niţší. Blok domů těsně přiléhající
k Zítkovým sadům je podle SLDB obydlen původním starším obyvatelstvem. Podle mého
názoru došlo však od roku 2001 k rekonstrukcím většiny domů a původní obyvatelstvo bylo
nahrazeno novým. Domy patří převáţně soukromým fyzickým osobám, které pravděpodobně
vyuţili zvýšeného zájmu o lokalitu. V domech ţije mnoho cizinců (jména na zvoncích).
Veškeré rekonstrukce a změny probíhají spíše v severní části lokality. Nejvíce starších lidí
ţije v jiţní části Podskalí. Tato oblast se na první pohled odlišuje od severní části a nábřeţí:
neopravené domy, restaurace a obchody niţší cenové kategorie. Rovněţ sociální skladba osob
pohybujících se v lokalitě (starší lidé, osoby romské národnosti) naznačuje, ţe zde stále ţije
původní obyvatelstvo. Pro porovnání jsem kromě podílu osob starších 65 let sledovala i podíl
75
důchodců. Ve všech domech je jejich počet vyšší a jejich rozmístění v podstatě kopíruje
rozmístění osob starších 65 let.
Jistou pravidelnost nalézáme při porovnání stáří obyvatel s fyzickým stavem domů.
Domy obydlené mladší populací jsou zrekonstruované (případy domů ve vlastnictví bytového
druţstva či bytů v osobním vlastnictví) na rozdíl od těch, kde ţijí lidé starší. Důvodem můţe
být větší zájem mladších lidí na opravě domu spolu s větší ochotou uvolnit dostatečné
finance. V lokalitě také nalézáme opravené domy ve vlastnictví soukromé fyzické osoby,
ve kterých bydlí převáţně mladí lidé (Vyšehradská ulice). Mohlo by se jednat o případy, kdy
majitel měl prostředky na vystěhovaní původních obyvatel, dům opravil a byty pronajímá.
Obrázek 15: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu
starším 15 let v roce 2001 (v %)
Legenda
< 10.0
10.1 - 20.0
20.1 - 30.0
30.1 - 45.0
45.1 - 65.0
> 65.1
Domy s méně neţ 10 obyvateli staršími 15 let
Neobydlené domy
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21
V rozmístění osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním lze jen těţko hledat
pravidelnosti (obrázek 15). V dnešní době je vzdělání dostupnější neţ dříve a proto lokality
se starším obyvatelstvem obvykle vykazují niţší hodnoty. Vzdělanost obyvatel Podskalí není
vysoká (tabulka 22 na str. 79 ). Ve většině domů má vyšší či vysokoškolské vzdělání kolem
20 % osob starších 15 let. Nejvyšší hodnoty mají některé domy na Rašínově nábřeţí (45 % –
76
65 %). Vyšší vzdělanostní úroveň mají obyvatelé severní části Podskalí, včetně bloku domů
přilehajícího k Zítkovým sadům. Je tedy zřejmé, ţe přestoţe zde ţijí nebo ţili starší lidé, jsou
vzdělanější neţ obyvatelé vyššího věku v jiných domech. Těţko vysvětlitelná je skutečnost,
ţe obyvatelstvo jiţního Podskalí (starší věková struktura) není o nic méně vzdělané neţ
obyvatelstvo zbylé části a dokonce má vyšší vzdělanostní úroveň neţ lidé ţijící
ve Vyšehradské ulici (v některých domech mladá věková struktura).
Obrázek 16: Podíl osob se státním občanstvím ČR na celkovém počtu obyvatel domu v roce
2001 (v %)
Legenda
< 50.0
50.1 - 83.0
83.1 - 93.0
93.1 - 98.0
98.1 - 100.0
Domy s méně neţ 10 obyvateli
Neobydlené domy
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 21
Statistika cizinců na našem území je velmi podhodnocena. Sledování jejich rozmístění
v centru města je velmi náročné a dá se říci, ţe i nemoţné. Ve sledované lokalitě nebydlí
téměř v ţádném domě větší počet osob cizí státní příslušnosti, ať jiţ hodnotíme podle sčítání,
pozorování či jmen na zvoncích. Z obrázku 16 je zřejmé, ţe většinu domů obývají pouze Češi
a ţe v lokalitě nedošlo po změně reţimu k výrazné proměně obyvatelstva. Určitý počet
cizinců (2 - 5 osob) ţije v domech ve Vyšehradské ulici (Evropané) a dále v ulici Ladova
(Severoameričané), kde jsme si mohli povšimnout výrazně mladšího a vzdělanějšího
obyvatelstva obývajícího nově opravené domy. Podle jmenovek na zvoncích ţijí cizinci ještě
ve třech rovněţ zrekonstruovaných domech s výhledem do Zítkových sadů.
77
Na vývoj lokality a ţivota v ní má vţdy vliv vlastnictví domů a bytů. Po roce 1989
zůstávala většina domů ve státním vlastnictví jak v centru tak ve sledované lokalitě (tabulka
19). S vládou řízenými transformačními procesy (privatizace, restituce) se podstatná část
budov vrátila do soukromých rukou (tabulka 20).
Tabulka 19: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 107 domů)
Podskalí
Historické centrum
Státní
92.52
92.61
SBD
0.00
0.24
ZD
0.00
0.00
Soukromé
0.00
5.19
Ostatní
7.48
1.96
Zdroj: SLDB 1991
Tabulka 20: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 108 domů)
Podskalí
Historické centrum
Soukromá fyzická osoba
31.48
38.77
Stát, obec
25.93
32.08
Bytové druţstvo
0.00
0.74
Ostatní
41.67
28.41
Zdroj: SLDB 2001
Pro zhodnocení současného stavu vlastnictví nemovitostí v lokalitě a vysvětlení
nespecifikované kategorie „ostatní“ jsem pouţila internetový server Nahlíţení do katastru
nemovitostí (tabulka 21).
Tabulka 21: Objekty k bydlení podle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 97 domů)*
Podskalí
Soukromá
fyzická
osoba
40.21
Obec
Bytové
druţstvo
Bytové druţstvo a
byty v osobním
vlastnictví
Byty v
osobním
vlastnictví
17.53
12.37
5.15
6.19
Ostatní
soukromá
právnická
osoba
16.49
Ostatní
2.06
Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007
* Počet domů je niţší neţ v tabulkách 6.1 a 6.2, protoţe tabulka zobrazuje pouze ty domy, které jsou v katastru
uvedeny jako objekty určené k bydlení. Mezi trvale obydlené domy (kategorie ze SLDB) patří všechny budovy
s jakýmkoli počtem obyvatel, tedy i škola, ministerstva apod.
Zjištěné údaje zcela nesouhlasí s výsledky Sčítání lidu, coţ můţe být způsobeno
časovým rozdílem, ale také různou metodikou. Vhodnější je pouţít druhou metodu, která
podává přesnější informace a navíc jsou údaje téměř kaţdodenně aktualizovány.
Podrobnějším zkoumáním a zasazením do kontextu vývoje lokality jsem došla k závěru, ţe
uvedená data z roku 2001 a 2007, přestoţe pochází z jiných pramenů, můţeme porovnávat.
Hodnoty z obou zdrojů jsou si podobné a rozdíly mezi nimi mohly být vytvořeny
v uplynulých šesti letech. Pokud přijmeme skutečnost, ţe jsou data srovnatelná, je třeba
78
zdůraznit neaktuálnost údajů ze Sčítání lidu z roku 2001 a nutnost jejich doplnění z dalších
dostupných zdrojů.
Většinu domů v lokalitě (40 %) vlastní soukromá fyzická osoba (vţdy 1- 6 osob). Zde
se údaje z obou zdrojů přibliţují (34 podle SLDB 2001 vs. 39 dle Katastru nemovitostí).
Pravděpodobný je návrat domů při silné vlně restitucí v Praze 2 v devadesátých letech 20.
století, v méně případech se bude jednat o pozdější koupi celého domu. Zda obyvatelé většině
těchto domů platí regulované nájemné můţeme nepřímo posoudit z fyzického stavu budov.
Srovnejme obrázek 17 a obrázek 18. Většina domů ve vlastnictví fyzických osob není
zrekonstruována, pokud ano, nachází se v budově soukromé zařízení, z jehoţ pronájmu
mohou majitelé získávat prostředky na opravy. Je tedy patrné, ţe většinu domů navrácených
při restitucích stále obývá původní obyvatelstvo platící regulované nájemné a dědicové
majitelů, kteří dostali dům často ve velmi špatném stavu, nemají prostředky na jeho
rekonstrukci.
Obrázek 17: Domy určené k bydlení
Obrázek 18: Fyzický stav domů určených
podle vlastnictví v roce 2007
k bydlení v roce 2007
Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí
2007
Zdroj: terénní šetření 2007
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu
v příloze 21
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu
v příloze 21
79
V obecním vlastnictví zatím zůstává 17 % domů (17 domů), ještě v roce 2001 vlastnila
obec celkem 28 domů. Pokles je způsoben stále probíhající privatizací bytového fondu. Druhá
vlna privatizace se na Praze 2 uskutečnila v roce 2005 a bylo moţné koupit pouze celý dům
právnickou osobou. Tím je moţné vysvětlit vzrůst počtu bytových druţstev. Domy, které
vlastní bytové druţstvo, jsou z většiny zrekonstruované a rovněţ budovy ve vlastnictví
městské části. MČ Praha 2 plánuje postupně opravit všechny domy ve svém vlastnictví.
V současné době můţeme i v Podskalí vidět několik budov připravených k rekonstrukci.
Vývoj počtu vlastníků – společností s ručením omezeným (kategorie Ostatní soukromá
právnická osoba) nelze sledovat, protoţe ve Sčítání lidu, je zahrnuta pod kategorií ostatní,
stejně jako případ, kdy obec rozprodala část bytů do osobního vlastnictví. K tomu kroku jiţ
nechce přistupovat. Při podílu na vlastnictví domu se obec nezbavila výdajů na opravy a
komunikace s více vlastníky nebyla efektivní. V ţádném z podskalských domů dnes obec
nespravuje pouze část bytů. 17 % domů v lokalitě vlastní soukromá právnická osoba (bez
bytových druţstev). Zajímavá je skutečnost, ţe pouze 2 domy z 16 jsou zrekonstruované.
Přestoţe je sledované území rozlohou nevelké, ve fyzickém stavu domů se odráţí vliv
polohy. Směrem k Palackého náměstí roste počet nově zrekonstruovaných budov.
Počet pracujících osob dosahuje podle výsledků Sčítání lidu (2001) téměř 90 % osob
bydlících (2 642 osob dojíţdějících za prací, z toho 46 v rámci UO). Zde spatřuji význam
centrální polohy sledované oblasti a rozdíl oproti rezidenčním lokalitám na okrajích Prahy a
v praţském zázemí. Přestoţe se jedná o oblast s převaţující funkcí bydlení, díky své poloze
v praţském centru a výborné dopravní dostupnosti je vhodná k umístění státních institucí či
soukromých podnikatelských zařízení. Význam centrality dokazuje i rostoucí podíl pracovní
funkce směrem k Palackého náměstí.
Tabulka 22: Nejvyšší ukončené vzdělání osob bydlících a pracujících v Podskalí v roce 2001
Základní a neukončené
Učňovské
Odborné bez maturity
Úplné střední, vyšší
Vysokoškolské
Nezjištěno
celkem
Bydlící osoby*
Pracující osoby*
absolutně relativně absolutně relativně
326
12.18
109
4.06
320
11.96
227
8.45
341
12.74
261
9.72
1 025
38.30
1 036
38.58
601
22.46
1 050
39.11
63
2.35
2
0.07
2676
100.00
2685
100.00
Zdroj: SLDB 2001
* Osoby patnáctileté a starší
80
Centrální polohu Podskalí lze rozeznat i ze struktury bydlícího a pracujícího
obyvatelstva. Srovnejme jejich vzdělanost zobrazenou v tabulce 22. Osoby, které dojíţdí
za prací mají výrazně vyšší vzdělanostní úroveň neţ bydlící obyvatelé. Vysoké vzdělanosti, a
přeneseně také vyšší společenské úrovni kaţdodenně přijíţdějících obyvatel, neodpovídá
občanská vybavenost lokality (např. nízká kategorie restaurací). Ta je svým počtem, kvalitou
a různorodostí přizpůsobena spíše obyvatelstvu lokality, které zde ale v průměru pobývá méně
neţ pracující osoby.
V UO Podskalí se nachází gymnázium, střední odborná a vyšší odborná škola. Dle
SLDB 2001 dojíţdí do lokality 889 studentů (z toho 36 v rámci UO). Číslo je niţší neţ
skutečný stav v současné době. Gymnázium Botičská navštěvuje 403 studentů (Střední školy
2007) a Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola potravinářských technologií mají
dohromady 834 studentů (Krámek 2007). Důvodem mohou být nedostatky ve statistice
podrobně rozebrané v kapitole Dojíţďka do škol anebo navyšování počtu studentů. V kaţdém
případě vidíme další rozdíl Sčítání lidu a skutečnosti. V lokalitě se dále nachází Mateřská
škola Viničná, kterou navštěvuje 96 dětí.
Občanská vybavenost lokality je přizpůsobena struktuře bydlícího obyvatelstva.
Z tohoto důvodu do lokality za sluţbami nepřichází větší počet návštěvníků. Za celý UO si
jejich počet netroufám odhadnout, pro sledovanou lokalitu jiţní části Podskalí jsem se
o částečný odhad pokusila v následující části práce. Málo osob přicházejících do lokality
nejspíš také zapříčinilo zkrachování některých podniků a nezájem podnikatelů otevřít obchod
právě v této oblasti. Vyšehradská ulice je toho příkladem (obrázek 19).
Obrázek 19: Vyšehradská ulice, Praha 2, květen 2007
Foto: autorka
81
Lokalita nepatří mezi výrazně turisticky atraktivní, přestoţe se nachází v praţském
centru. V restauracích jsou zahraniční hosté viděni minimálně a jiné sluţby zde neodpovídají
jejich poptávce. Za jeden víkendový den strávený v lokalitě jsem potkala cca 10 turistů
procházejících se mezi podskalskými domy, kteří ale směřovali blíţe k uţšímu centru. Jiná
situace nastává na vltavském nábřeţí, kde se turisté procházejí, případně nasedávají
na vyhlídkovou loď. Delší časovou dobu zde ale zahraniční ani čeští turisté netráví.
Oblast je ohraničena dvěma tramvajovými zastávkami: Výtoň a Palackého náměstí.
V běţný pracovní den (6:00 – 23:00) zde projede 29 996 lidí ve směru Výtoň - Palackého
náměstí a 27 700 ve směru opačném (ROPID, březen 2005), v noci 103 osob v prvním směru
a 445 ve druhém.
6.2.2. Kaţdodenní ţivot v lokalitě a její denní rytmus
Podskalí je lokalitou s převaţující obytnou funkcí. Kvůli své poloze v blízkosti uţšího
praţského centra a dobré dopravní dostupnosti se však od jiných rezidenčních lokalit v hl.
městě odlišuje. Podle Foleyho (1954) se denní pohyb osob projevuje vyliďňováním
rezidenčních areálů. V Podskalí jsou však díky jeho centrální poloze umístěny státní instituce
a obsluţná zařízení zajišťují mnoţství pracovních příleţitostí, na něţ se váţou nejen
zaměstnanci, ale rovněţ návštěvníci úřadů, obchodů a restaurací. Grafy 9 a 10 ukazují počet
skutečného obyvatelstva, které
se přes den vyskytuje ve sledované lokalitě. Oba grafy
zobrazují všední den v rozloţení na 24 hodin. Během pracovního dne je oblast zatíţena vcelku
rovnoměrně. Počet osob, které území opouští a odjíţdí do zaměstnání nebo školy, je nahrazen
pracujícími lidmi a především studenty místní střední průmyslové a vyšší odborné školy. Ti
tvoří velmi významnou sloţku denní populace. Po 14. hodině, kdy podstatné části studentů
končí vyučování, dochází ke sníţení celkového počtu obyvatel a mezi 15. a 16. hodinou se
v lokalitě vyskytuje nejméně lidí. Naopak nejzatíţenější je lokalita mezi 18. a 22. hodinou.
V tuto dobu se mnoho lidí vrací domů ze zaměstnání a místní restaurace a kavárny se zaplňují
návštěvníky.
6 hodin
7 hodin
Kaţdodenní ruch v Podskalí začíná jiţ s odbytím 6. hodiny ranní,
zintenzivňuje se mezi 7. a 8. hodinou a pomalu doznívá kolem 9. hodiny. Z domů
vycházejí lidé a ve většině případů směřují k blízkému metru (trasa B – Karlovo
náměstí/Palackého náměstí) nebo tramvajové zastávce (Výtoň nebo Palackého
náměstí). Mnozí nasedají do svých automobilů a odjíţdí. V ranních hodinách se
82
v lokalitě pohybuje mnoţství dětí. Některé odchází z domova do školy v jiné části
města, jiné navštěvují místní Střední průmyslovou a Vyšší odbornou školu
potravinářských technologií. V teplých dnech se před vyučováním a také
o přestávkách shromaţďují před školní budovou. Spolu s dětmi vstupují do
budovy také učitelé. Vzhledem k vysoké kapacitě (834 studentů – školní rok
2006/2007) jich škola zaměstnává celkem 65. Ve sledované lokalitě se dále
nachází dvě státní instituce. Na Rašínově nábřeţí sídlí Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových a ve stejném bloku domů, pouze z druhé strany (ulice
Podskalská), stojí budova Ministerstva práce a sociálních věcí, kde má své sídlo
Městský úřad Černošice22. Do obou úřadů přichází kaţdodenně mnoho
zaměstnanců. Protoţe se instituce nacházejí v blízkosti školy, kolem 8. hodiny je
veškerý ruch koncentrován do tohoto místa. Většina osob pracujících v lokalitě
přichází od metra, někteří však přijíţdí auty. Prázdná místa po bydlících osobách,
které odjely do zaměstnání, se tak ihned zaplní. Po celý všední den je v oblasti
nedostatek parkovacích míst. Situace je naprosto odlišná o víkendu, kdy rezidenti
odjíţdí na chalupy. Lokalita i místa na parkování v tu dobu zejí prázdnotou.
Rozdíl zachycuje obrázek 20. Zaměstnanci úřadů i studenti ještě před začátkem
pracovní doby (resp. školního vyučování) nakupují v místním obchodu
s potravinami. Přestoţe se v lokalitě nachází celkem 7 obchodů s tímto zboţím,
pouze tento, nedaleko školy a obou státních budov, navštěvuje téměř po celý den
stálý počet zákazníků. V průběhu ranních hodin (6 - 9 hodin) dochází v lokalitě
k „výměně“ části bydlícího obyvatelstva za pracující a celkový počet lidí
v lokalitě zůstane téměř nezměněn. Dopravní situace na Rašínově nábřeţí bývá
ve všední den kritická, do 9. hodiny především ve směru Výtoň - Palackého
náměstí. Mezi 9. a 10. hodinou pak v obou směrech.
9 hodin
S příchodem 9. hodiny ranní lidí v lokalitě napohled znatelně ubude.
Venku se s mnohem menší frekvencí objevují maminky s dětmi, důchodci a lidé
venčící psy. Ti všichni jsou důkazem skupiny osob zůstávající přes den v lokalitě.
I kdyţ ji samozřejmě mohou také na určitý čas opustit. Častým cílem důchodců
v dopoledních hodinách bývají ordinace praktických lékařů. V lokalitě jsou
celkem 4. Pokud tedy chtějí navštívit lékaře, nemusí vţdy nutně do jiné části
města.
22
V době terénního šetření v této budově sídlil ještě Úřad práce Praha-západ, od 21.5. se nachází na nové adrese
a ve výsledcích proto jiţ není zahrnut.
83
10 hodin
Po 10. hodině můţeme vidět první skupinky lidí na vltavském nábřeţí,
mezi nimi i zahraniční turisty. Většinou lokalitou pouze projdou nebo se na chvíli
posadí na lavičky. S přibývajícím časem jejich počet roste a jsou zde přítomni aţ
do večerních hodin. Výskyt lidí na nábřeţí však ovlivňuje počasí (negativně např.
déšť) a je velmi pravděpodobné, ţe v zimních měsících je zde po celý den téměř
11 hodin prázdno. V průběhu dopoledne, zejména pak kolem 11. hodiny, se postupně
zaplňují místní kavárny. V lokalitě se jich nachází celkem 6 a jsou navštěvovány
převáţně mladými lidmi (často např. studenty z blízkého Albertova). Dvě kavárny
na Rašínově nábřeţí a v blízké ulici Trojická bývají často cílem cizinců,
12 hodin pravděpodobně díky jejich poloze na hlavní třídě a v blízkosti hotelu. V poledne
se k hostům kaváren přidávají téţ návštěvníci restaurací. Do „luxusnějších“
stravovacích zařízení, nabízejících kvalitnější, ale také draţší sluţby, chodí
poobědvat zahraniční turisté23. V běţných restauracích (celkem 7) obědvají
většinou Češi. Mnozí z nich mohou být zaměstnanci okolních úřadů, škol apod.
V restauracích niţších kategorií lze pak vidět převáţně dělníky.
13 hodin
Mezi 13. a 14. hodinou dochází k nárůstu počtu lidí v lokalitě (necelých
2 400 osob). V grafu 6.1 nebo 6.2 vidíme v tuto dobu první ze dvou denních
vrcholů. Děti přichází domů ze škol a zároveň ještě probíhá podávání obědů
14. hodin v restauracích. Po 14. hodině pak lidí v lokalitě znatelné ubývá, opouští ji hosté
restaurací i studenti dvou místních škol. Ulice tak na první pohled působí opět
15 hodin rušným dojmem. Mezi 15. a 16. hodinou je v lokalitě vůbec nejmenší počet osob.
Důvodem jsou právě studenti střední a vyšší odborné školy odcházející
po vyučování domů.
16 hodin
K dalšímu nárůstu dochází opět po 16. hodině. Obyvatelé lokality se
pomalu vrací domů ze zaměstnání. Často s sebou nesou nákupní tašky
z obchodních domů. Zároveň první lidé opouští svá pracoviště v Podskalí.
V ulicích začíná být opět ţivo, ne však tolik jako v ranních hodinách, protoţe
příchody domů a odchody ze zaměstnání jsou rozloţeny do delšího časového
17 hodin úseku. Po 17. hodině se k lidem přicházejícím z práce přidávají také večerní
18 hodin návštěvníci restaurací, kterých přibývá hlavně po 18. hodině. Rovněţ na
vltavském nábřeţí se v tuto dobu často vyskytuje mnoho osob, mezi nimi také
19 hodin zahraniční turisté čekající na večerní plavbu lodí, která se však koná nepravidelně
23
V lokalitě takovéto restaurace pouze 2, z nichţ jedna patří k místnímu hotelu.
84
nejspíše v závislosti na počasí a samozřejmě roční době (v květnu zhruba 3x – 4x
20 hodin
týdně). Kolem 20. hodiny je většina bydlících osob jiţ doma a místní restaurace
bývají zcela zaplněny. Jejich hosty bývají většinou Češi. Někteří z nich mohou být
21 hodin
i místními obyvateli. V 21 hodin nastává druhý denní vrchol (graf 6.1 a 6.2) a
22 hodin
v lokalitě je v této době přítomno zhruba 2 700 lidí. Se setměním se ruch
v lokalitě pomalu utišuje, lidé na nábřeţí a zahrádkách mizí. Uvnitř restaurací sedí
hosté přibliţně do 23. hodiny, kdy většina z nich zavírá. Někteří pak zůstávají
23 hodin
24 hodin
po celou noc v místních nonstop barech.
Graf 9: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den
3000
Počet osob v lokalitě
2500
2000
1500
1000
Počet osob v projíţdějících automobilech
Návštěvníci*
Dojíţdějící za prací a do škol
500
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
* Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy
85
Graf 10: Denní rytmus jiţní části Podskalí – všední den (podrobnější členění skutečného
obyvatelstva)
3000
Počet osob v lokalitě
2500
2000
1500
1000
500
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
BYDLÍCÍ - vyjíţdějící za prací
BYDLÍCÍ - vyjíţdějící do MŠ**
BYDLÍCÍ - ostatní*
DOJÍŢDĚJÍCÍ do škol a MŠ**
NÁVŠTĚVNÍCI - turisté****
BYDLÍCÍ - vyjíţdějící do školy
BYDLÍCÍ - důchodci
DOJÍŢDĚJÍCÍ do zaměstnání
NÁVŠTĚVNÍCI - zákazníci a hosté***
Počet osob v projíţdějících automobilech
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
* Kategorie zahrnuje nezaměstnané osoby, osoby v domácnosti a s vlastním zdrojem obţivy, ţeny na mateřské
dovolené a děti do tří let
** Mateřská škola
***Zákazníci obchodů, restaurací a úřadů, hosté hotelu
*** Čeští a zahraniční turisté procházející se po vltavském nábřeţí nebo uvnitř lokality
Víkendový den v Podskalí je zachycen grafem 11. Na rozdíl od dalších sledovaných
lokalit v centru Prahy se od všedního dne velmi liší. Oblast je celkově mnohem klidnější a
nikdy zde není vidět více lidí najednou. V dopoledních hodinách odjíţdí mnoho obyvatel na
chaty, chalupy nebo jiné výlety. Za hezkého počasí se jejich počet zvyšuje. Jejich odjezdy
jsou patrné i z daleko menšího počtu rozsvícených oken (sobota x pondělí) a prázdných
parkovacích míst před domy. Rovněţ je pravděpodobné, ţe někteří důchodci vlastnící
rekreační objekt, mohou mimo domov pobývat celé léto.
Většina místních obchodů končí otevírací dobu v sobotu mezi 12. a 14. hodinou,
v neděli bývají zavřeny po celý den. Jakmile se uzavřou, i ten nepatrný ruch uvnitř lokality
ustává. Patrný je kontrast mezi vnitřní částí lokality a vltavským nábřeţím, který je ještě více
znatelný v odpoledních hodinách, kdy se vnitřní část Podskalí zdá být téměř „vylidněná“.
Vltavské nábřeţí se začíná zaplňovat dříve neţ ve všední den (kolem 9. hodiny) a v průběhu
celého dne se zde pohybuje více lidí.
86
V restauracích bychom v sobotu našli mnohem více návštěvníků. Jejich počet plynule
roste jiţ od začátku otevírací doby (cca 10 hodin), a proto se v době podávání obědu v grafu
neobjevuje znatelný vrchol. Hosté podskalských podniků o víkendu v podstatě určují rytmus
lokality. Jediným denním vrcholem je 21. hodina, kdy jsou všechny restaurace zcela zaplněné.
Obyvatelé lokality však mohou být v tuto dobu ze stejného důvodu v jiné části města a
celkový počet osob tak můţe být ve skutečnosti niţší. Delší otevírací doba restaurací se
projevuje v pozvolnějším ubývání jejich hostů v území. Z hlediska dopravního zatíţení je
Podskalí během celé soboty téměř prázdné.
Graf 11: Denní rytmus jiţní části Podskalí - sobota
3000
Počet osob v lokalitě
2500
2000
1500
1000
Počet osob v projiţdějících automobilech
Návštěvníci*
500
Dojíţdějící za prací
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
* Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy
Přestoţe graf denního rytmu jiţní části Podskalí vychází částečně z odhadů a pohyb
bydlících obyvatel je zredukován pouze na cesty z/do práce či školy, vystihuje kaţdodenní
chod této lokality. Podskalí je rezidenční oblastí v centru města a právě díky své poloze se
od obytných lokalit v jiných částech Prahy v mnoha případech liší. Rozdílů lze najít hned
několik. Vysoký podíl pracujících osob a studentů dojíţdějících do lokality v průběhu
pracovní doby (resp. školního vyučování) zcela vyrovná počet obyvatel, kteří území přes den
opouští. Celkový počet osob tak nikdy neklesne pod hranici trvale bydlících obyvatel.
Nabízeným sluţbám dominují bary, kavárny a restaurace, které jsou i přes své mnoţství
87
kaţdodenně plně obsazené, z části také díky zahraničním turistům. rovněţ přítomnost sedm
obchodů s potravinami není pro obytnou lokalitu této rozlohy typická. Nově stavěná nákupní
centra donutila svou konkurencí mnohé vlastníky maloobchodních prodejen obchody zavřít.
V centru města je dosah konkurence niţší. V místních prodejnách je však minimálně nabízeno
zboţí denní potřeby. Naopak vysoká je nabídka alkoholických a tabákových výrobků či
různých potravinových doplňků.
Obrázek 20: Porovnání obsazenosti parkovacích míst ve všední den a o víkendu v Podskalí
v roce 2007
všední den – pondělí
víkendový den - sobota
Foto: autorka
88
Budoucí podoba lokality jistě závisí na dalších krocích místní samosprávy, rovněţ
na poptávce po bydlení a sociálním statusu poptávajících. Oblast leţí na okraji praţského
centra, je výborně dopravně dostupná a zároveň klidná. Její atraktivitu můţeme posoudit z cen
bydlení. Nabídka volných bytů je však z důvodu vysokého podílu domů s regulovanými
nájmy omezená. Realitními kancelářemi nabízené ceny druţstevních bytů se pohybují od
60 tis. do 80 tis./m2. Příklad prodeje bytu do osobního vlastnictví jsem neobjevila. Na
Rašínově nábřeţí jsou k dispozici k pronájmu luxusně zařízené byty o velikosti kolem 200 m2.
Ceny se pohybují od 60 tis. do 80 tis. Kč měsíčně a často jsou nabízeny v Eurech. Pronájem
klasického bytu 3+1 lze sehnat za částku kolem 20 tis. měsíčně. Ceny bytů jsou poloţeny
níţeji neţ v jiných částech centra, přesto se pohybují vysoko nad praţským průměrem
(Aliaweb finance 2006).
V lokalitě je vysoký potenciál v rekonstrukci starých domů. Záleţí ovšem
na finančních dispozicích majitelů a moţnostech vystěhování původního obyvatelstva.
S uvolněním regulovaného nájemného dojde nejspíše k zvýšení domovních přestaveb.
V současné době probíhá v ulici Pod Slovany rekonstrukce starého činţovního domu firmou
SATPO Development s.r.o. a mají zde vzniknout luxusní byty. Developerská firma lokalitu
propaguje jako klidné místo v centru města v domě nabízejícím prostorné přepychové byty
v historickém stylu (obrázek 21). V domě bude celkem 8 bytů v cenovém rozmezí 68 tis. aţ
87 tis./m2.
Obrázek 21: Vizualizace rekonstrukce činţovního domu v ulici Pod Slovany, Praha 2
Zdroj: SATPO Development s.r.o. 2007
Budoucí podobu lokality ovlivní jednak rozhodnutí zastupitelstva městské části o další
privatizaci na Praze 2, především však úplná deregulace nájemného, stejně jako v jiných
lokalitách v atraktivních polohách. Více jak třetinu domů v území vlastní soukromá fyzická
89
osoba, spolu s soukromými právnickými osobami (vyjma druţstva) vlastní více jak polovinu
všech domů. Plná deregulace nájemného rozhodne, kdo bude v lokalitě bydlet.
6.3.
Josefov
Historická čtvrť Josefov je nejmenší část praţského centra, ze všech stran obklopená
Starým Městem. Nachází se na území MČ Praha 1. Stejně jako Podskalí je i Josefov pokládán
za rezidenční lokalitu. Liší se však v mnohém: Struktuře bydlícího obyvatelstva, kaţdodenním
ţivotě lokality i jejím rytmu. Bohatá historie ţidovského obyvatelstva zanechala v území
významné památky přispívající k zvýšenému turistickému ruchu. V lokalitě mohly být proto
otevřeny drahé obchody a restaurace specializující se na náročnou klientelu. Rozsáhlá asanace
v 19. století vedla k vytvoření luxusní rezidenční čtvrti. Ta se po pádu komunistického reţimu
začala rozvíjet a stala se z ní oblast s nejdraţšími byty na českém trhu. I kdyţ je v lokalitě
stále mnoho původních obyvatel, dochází k jejich postupné proměně. Nově příchozí osoby se
vyznačují vyšším sociálně-ekonomickým statusem. Je více neţ pravděpodobné, ţe po úplné
deregulaci nájmů24 se jejich počty zvýší.
Ţidovská osada na území dnešního Josefova vznikla pravděpodobně v 11. století n.l.
(Vilímková 1993). Aţ do konce vlády Karla IV. v ní Ţidé ţili spokojeně, byli pod ochranou
českých panovníků. Po Karlově smrti se podmínky v Josefově zhoršily, docházelo
k bezdůvodným vězněním a odebírání majetku. Teprve Maxmilián II.25 dokázal opět navrátit
ţidovským obyvatelům práva. V období všeobecné prosperity za Rudolfa II. se i Ţidům dařilo
v Praze dobře. V 17. století je však postihla morová epidemie následovaná poţárem. Za vlády
Marie Terezie byli vypovězeni ze země. Po čase se mohli vrátit, bohuţel ghetto mezitím
zpustlo a Ţidé byli nuceni se velmi zadluţit (Volavková 2002). V průběhu 19. století se
podmínky v ghettu nadále zhoršovaly, rostl počet obyvatel a hustota zalidnění, bohatší Ţidé
odcházeli do jiných částí města. V roce 1893 byl schválen asanační zákon a o čtyři roky
později začalo bourání a přestavba26 (Bečková 1993). Do nového Josefova27 se Ţidé opět
vrátili. Za druhé světové války byla však většina z nich zabita v koncentračních táborech.
24
Nájmy v lokalitě dosáhnou pravděpodobně vysokých hodnot. Protoţe mnoho obytných domů zde vlastní
soukromá fyzická či právnická osoba, můţe deregulace nájmů vést i k proměně obyvatelstva.
25
Období vlády: 1574 - 1576
26
Dodnes vedou historikové spory, zda byly důvodem neřešitelné hygienické podmínky středověké zástavby, jak
se tehdy tvrdilo, či šlo o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města.
Veřejnou soutěţ vyhrál projekt „Finis Ghetto” od A. Hurtiga, M. Strunce a J. Hejdy (Bečková 1993).
27
Roku 1850 pak byl přičleněn k Praze jako její pátá část a získal současný název. Je pojmenován po Josefu II.,
který se v roce 1781 vydáním tolerančního patentu zaslouţil o zrovnoprávnění ţidovského obyvatelstva (Praţská
informační sluţba 2007)
90
Josefov a rovněţ část Starého i Nového Města ztratily po asanaci mnoho ze své
původní podoby. Staré budovy nahradily zcela odlišné domy, které jsou dnes opět památkami.
Ţidovské obyvatelstvo v Josefově stále připomínají zbylé synagógy, Starý ţidovský hřbitov a
Ţidovská radnice.
Obrázek 22: Josefov v roce 1898
Obrázek 23: Josefov v roce 1900
Zdroj: Agora Praha 2007
Zdroj: Tiskali Pragensia 2007
Obrázek 24 zobrazuje Josefov v jeho katastrální hranici. Analýza dat ze Sčítání lidu
v následující části práce zahrnuje celou tuto oblast. Pro hlubší terénní průzkum a sledování
kaţdodenního rytmu lokality jsem zvolila oblast méně rozsáhlou – východní cíp katastrálního
území (obrázek 25).
Obrázek 24: Katastrální území Josefov
Obrázek 25: Josefov – sledovaná lokalita
Zdroj: Mapy Atlas
Zdroj: Mapy Atlas
91
6.3.1. Proměna lokality a skutečné obyvatelstvo Josefova
Stejně jako Podskalí si i Josefov zachoval po pádu komunistického reţimu rezidenční
funkci. Projevy komercializace jsou zde však intenzivnější. Lukrativní oblast přilákala mnoho
podnikatelů. Převaţují značkové obchody, soukromé advokátní a realitní kanceláře a
pojišťovací společnosti. Ti všichni se snaţí těţit z dobré pověsti, kterou Josefov má. K úbytku
obyvatelstva v lokalitě dochází stejně jako v jiných částech centrální Prahy. V roce 1991 zde
ţilo 2 35428 obyvatel, v roce 2001 1 997 a k 1.1.2007 eviduje Český statistický úřad 1 804
bydlících obyvatel (ČSÚ 2007).
Proměnu sociální struktury obyvatel Josefova a především její současný stav nelze
na základě statistických dat spolehlivě zachytit. Mnoho původních obyvatel zde sice stále ţije,
protoţe měli moţnost byt odkoupit od obce nebo jejich nájemné podléhá státní regulaci. Noví
obyvatelé lokality však pochází často ze zahraničí a nemusí v lokalitě pobývat po celý rok.
Statistika pobyty tohoto typu většinou nezachytí.
Graf 12: Věková struktura obyvatel Josefova v roce 1991 a 2001
75 a více
70-74
65-69
MUŽI
60-64
ŽENY
55-59
50-54
45-49
40-44
35-39
30-34
25-29
Ţeny 1991
20-24
Ţeny 2001
15-19
10-14
Muţi 1991
6-9
Muţi 2001
0-5
150
100
50
0
50
100
150
Zdroj: SLDB 2001
Změnu věkové struktury v Josefově mezi roky 1991 a 2001 ukazuje graf 12. Opět
berme v úvahu desetiletý posun věkových skupin mezi jednotlivými sčítáními. V průběhu
devadesátých let v lokalitě přibyli muţi ve věku 35 aţ 49 let a ţeny ve věku 15 aţ 24 let.
28
Počet nezahrnuje cizince s dlouhodobým pobytem
92
Ostatní věkové skupiny ubývají. Nově příchozí lidé by mohli být cizinci či majetní Češi
s partnerkami soudě podle vysokých trţních cen bytů. Úbytek dětí není tak znatelný jako
v případě Podskalí a podíl osob ve věku 0 aţ 5 let zůstává v případě dívek dokonce nezměněn.
Přestoţe původní obyvatelstvo v lokalitě stárne, nově příchozí lidé jsou mladší a v budoucnu
by tak mohlo dojít k postupnému „omlazování“ věkové struktury.
Obrázek 26: Podíl obyvatel starších 65
Obrázek 27: Podíl důchodců na celkovém
let na celkovém počtu obyvatel domu
počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)
v roce 2001 (v %)
Legenda
Legenda
0
0
0.1 - 10.0
0.1 - 10.0
10.1 - 20.0
10.1 - 20.0
20.1 - 30.0
20.1 - 30.0
30.1 - 45.0
30.1 - 50.0
100.0
> 50.1
Neobydlené domy
Neobydlené domy
Domy s méně neţ 5 obyvateli
Domy s méně neţ 5 obyvateli
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu
v příloze 22
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu
v příloze 22
V podrobnějším členění po jednotlivých domech můţeme v obrázcích 26 a 27 sledovat
rozmístění osob starších 65 let a důchodců na území Josefova v roce 2001. Původní
obyvatelstvo převáţně staršího věku ţije v celém praţském centru a ani Josefov, i přes svůj
odlišný vývoj, není výjimkou. Starší lidé převaţují zejména v západní části sledované
lokality, dále od Paříţské ulice. Téměř kaţdý dům však ještě obývá určitý počet osob
v důchodovém věku. Souvislost s vysokým podílem domů ve vlastnictví bytových druţstev či
soukromých fyzických osob (domy navrácené v restitucích) je zde zřejmá. Mnoho bytů bylo
také městskou částí rozprodáno do osobního vlastnictví. Tato situace je typická pro celou
Prahu 1, která se tomuto kroku, na rozdíl od Prahy 2, nebránila.
Rovněţ niţší podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním dokazuje, ţe v lokalitě
zůstává původní obyvatelstvo (obrázek 28). Srovnáním s rozmístěním osob s cizím státním
93
občanstvím, zachyceném obrázkem 29, dojdeme k závěru, ţe domy s vyšším podílem
vysokoškolsky vzdělaných lidí jsou zároveň ty, v nichţ ţije nejvíce cizinců. Na tomto místě je
třeba znovu zdůraznit neaktuálnost dat ze Sčítání lidu a zároveň jejich niţší vypovídací
schopnost v případě hodnocení rozmístění cizinců na území praţského centra. Domnívám se,
ţe v současné době ţije, zvláště v Paříţské ulici, mnohem více občanů „západních zemí“.
V některých domech, které jsou v mapě zobrazeny ţlutě (nulový počet cizinců), jsem podle
jmen na zvoncích cizince identifikovala a v nejednom případě jsem zahlédla osoby s cizím
státním občanstvím vcházet do domů v lokalitě.
Obrázek 28: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu
starším 15 let v roce 2001 (v %)
Legenda
< 10.0
10.1 - 20.0
20.1 - 30.0
30.1 - 40.0
40.1 - 60.0
100.0
Neobydlené domy
Domy s méně neţ 5 obyvateli staršími 15 let
Zdroj: SLDB
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22
Dle Sčítání lidu ţije v Josefově 79 cizinců, pokud nepočítáme občany Slovenské
republiky a osoby s dvojím státním občanstvím. Tvoří v lokalitě 4 % trvale či dlouhodobě
ţijících obyvatel, coţ je největší podíl z celého praţského centra. Také jejich struktura se liší,
srovnej graf 13 s grafem 3 v kapitole 5.1. Cizinci ze západní Evropy, Severní Ameriky a
Austrálie tvoří více jak polovinu. Ve skutečnosti jich zde podle mého názoru ţije mnohem
více, coţ lze zjistit pouhým pozorováním. Při detailnějším pohledu na osoby s dvojím státním
občanstvím zjišťujeme, ţe všechny mají kromě českého občanství, ještě občanství některé ze
západních zemí (graf 14). Domnívám se, ţe se jedná o páry, kde jeden je cizím státním
příslušníkem a druhý českým. Takovýchto partnerů můţeme v lokalitě najít poměrně hodně
(Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007).
94
Obrázek 29: Podíl osob s cizím státním občanstvím (vyjma občanství SR a dvojí státní
občanství) v roce 2001 (v %)
Legenda
0
0.1 - 5.0
5.1 - 10.0
10.1 - 35.0
35.1 - 60.0
60.1 - 100.0
Neobydlené domy
Domy s méně neţ 5 obyvateli
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22
Graf 13: Struktura osob s cizím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce 2001
(celkem 82 osob)
Západní Evropa*
34%
dvojí státní občanství
22%
Severní Amerika
17%
Slovnská republika
3%
ostatní
1%
Asie
8%
Afrika
1%
Východní Evropa***
9%
Austrálie a Nový Zéland
4%
EU 25**
1%
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: V grafu jsou zachyceni cizinci s trvalým a dlouhodobým pobytem (nad 90 dnů).
*Občané bývalé EU 15, Švýcarska, Norska, Lichtenštejnska a Islandu
**Deset evropských zemí, které vstoupily do EU 1.5. 2004
***Občané evropských států, kteří nepatří do kategorie Západní Evropa a EU 25 (zahrnuje občany Ruska)
95
Graf 14: Struktura osob s dvojím státním občanstvím katastrálního území Josefov v roce
2001 (celkem 24 osob)
ČR + země EU
63%
ČR + Severní Amerika
17%
ČR + Švýcarsko
ČR + SR 4%
ČR + Austrálie
4%
ČR + ostatní
8%
4%
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Země EU jsou zde myšleny jako stav k roku 2003 – tedy 15 zemí
V 90. letech 20. století se také v Josefově významně proměnila vlastnická struktura
domů (tabulka 23 a 24). Po revoluci byla podstatná část domů navrácena v restitucích a
některé z nich byly prodány dalším osobám či firmám, část zůstala v obecním vlastnictví a
k prodeji docházelo postupně.
Tabulka 23: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 1991 (celkem 68 domů)
Josefov
Historické centrum
Státní
92.65
92.61
SBD
0.00
0.24
ZD
0.00
0.00
Soukromé
0.00
5.19
Ostatní
7.35
1.96
Zdroj: SLDB 1991
Tabulka 24: Trvale obydlené domy podle vlastnictví (%) v roce 2001 (celkem 65 domů)
Josefov
Historické centrum
Soukromá fyzická osoba
36.92
38.77
Stát, obec
33.85
32.08
Bytové druţstvo
0.00
0.74
Ostatní
29.23
28.41
Zdroj: SLDB 2001
Porovnání s databází Katastru nemovitostí jsem provedla pro počet trvale obydlených
domů podle posledního sčítání, protoţe domy označené v katastru jako jiné stavby jsou
obydlené.
96
Tabulka 25: Trvale obydlené domy dle vlastnictví (%) v roce 2007 (celkem 64 domů)
Soukromá
fyzická
osoba
Josefov
35.94
Stát
Bytové
druţstvo
1.56
3.13
Obec a byty
Byty v osobním
v osobním
vlastnictví
vlastnictví
20.31
12.50
Ostatní soukromá
právnická osoba
Ostatní
12.50
14.06
Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007
Srovnání s rokem 2001 je obtíţnější neţ v případě Podskalí. Není zcela jasné, do které
kategorie je zařazena Ţidovská obec v Praze spravující
celkem pět obytných budov29.
Většinu domů vlastní soukromá fyzická osoba. Podíl se od posledního Sčítání lidu nezměnil.
Ještě v roce 2001 vlastnila obec resp. stát 22 domů. Dnes obec nespravuje ţádný obytný dům
a stát pouze jeden, kterým je budova Filosofické fakulty UK (i zde trvale ţijí lidé). Došlo
pravděpodobně k další privatizaci a jednotlivé byty byly nabídnuty k prodeji stávajícím
nájemníkům. Bytová druţstva se v lokalitě vytvořila pouze dvě. Obec si v mnoha domech část
bytů ponechala, nejspíše ty, jejichţ obyvatelé neměli finanční prostředky k odkoupení. Část
bytů v Josefově vlastní cizí státní příslušníci, kteří byt koupili nejspíše jiţ za trţní cenu. Pro
příklad bych ráda uvedla ceny prodávaných a pronajímaných bytů v lokalitě Josefov. Ceny
bytů nabízených rozličnými realitními kancelářemi se pohybují od 55 tisíc Kč do 255 tisíc
Kč/m2 podle stupně rekonstrukce domu a také polohy, která i v takto malém území hraje svou
roli. Nejdraţší byty se nacházejí v Paříţské ulici a v těsné blízkosti Staroměstského náměstí.
Ceny pronajímaných bytů (nikoliv apartmánů) se velmi různí, je moţné zde sehnat byt za 25
tisíc Kč/měsíc (většinou 2+kk), ale jsou zde také byty pronajímané za 120 tisíc Kč/měsíc.
Průměrná cena pronajímaného bytu (100 m2) se pohybuje kolem 55 tisíc Kč/měsíc. Sledovala
jsem nabídku realitních kanceláří po dobu tří měsíců. I přes velmi vysoké ceny se průběţně
mění.
Všechny domy (nejen obydlené) podle druhu vlastnictví v podrobnějším členění jsou
zobrazeny na obrázku 30. I zde je patrný vysoký počet domů patřící soukromým fyzickým
osobám (domy navrácené při restitucích). Městská část spravuje určitý podíl v mnoha domech
a je zajímavé, ţe v takto atraktivní poloze, patří jen velmi málo domů soukromým
právnickým osobám. Důvodem bude nejspíše vysoký podíl domů, které vlastní více osob
(často spolu s MČ), coţ zhoršuje podmínky při vyjednávání o koupi. Snahou MČ je zachovat
oblasti rezidenční funkci.
Obrázek 31 ukazuje současný fyzický stav domů v Josefově. Oproti jiným lokalitám
zde došlo k řadě rekonstrukcí a rovněţ všechny domy v původním stavu můţeme označit
29
V tabulce 25 je zařazena do kategorie ostatní.
97
za velmi zachovalé. Opraveny jsou domy, kde podle Sčítání lidu ţijí cizinci a téměř všechny
domy v Paříţské ulici.
Obrázek 30: Domy podle vlastnictví v roce 2007
Legenda
Bytové druţstvo
Osobní vlastnictví
Městská část a byty v osobním vlastnictví
Městská část a soukromá fyzická osoba
Městská část a soukromá právnická osoba
Soukromá fyzická osoba
Soukromá právnická osoba
Stát
Ţidovská obec v Praze
Zdroj: Nahlíţení do katastru nemovitostí 2007
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22
Obrázek 31: Domy podle fyzického stavu v roce 2007
Legenda
Budova v původním stavu
Zrekonstruovaná budova
Budova v rekonstrukci
Zdroj: terénní šetření 2007
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 22
V Josefově podle údajů ze Sčítání lidu pracuje 1 523 lidí (12 osob zde i bydlí), podle
mého dopočtu (se zahrnutím počtu osob, které nevyplnily přesnou adresu pracoviště) pak
2 056. Počet osob dojíţdějících za prací dosahuje téměř počtu stálých obyvatel. V lokalitě se
98
nachází Filosofická fakulta Univerzity Karlovy a podstatnou část pracujících tvoří také
členové Ţidovské obce v Praze či zaměstnanci Ţidovského muzea. Díky atraktivní poloze
pro zahraniční turisty se zde vyskytuje mnoho obchodů, restaurací a kanceláří. Filosofická
fakulta je jedinou školou v území, proto všichni dojíţdějící studenti (1 920 v roce 2001),
navštěvují ji.
Lokalita je turisticky atraktivní hlavně díky ţidovským památkám, ale rovněţ
Paříţskou ulici znají i za hranicemi naší země. Počet turistů v Josefově také významně
ovlivňuje blízkost Staroměstského náměstí a hotelu InterContinental. Zahraniční návštěvníci
tvoří tudíţ podstatnou část denního obyvatelstva sledované oblasti.
6.3.2. Kaţdodenní ţivot v lokalitě a její denní rytmus
Pro hlubší průzkum kaţdodenního ţivota jsem vybrala pouze východní část
katastrálního území Josefov. Volila jsem území, které je vzdálené od Filosofické a Právnické
(Staré Město – nám. Curieových) fakulty UK a významných ţidovských památek. Chtěla
jsem, aby denní rytmus lokality nebyl ovlivněn vysokým počtem studentů a turistů. Takto
malé území to však nedovoluje. V blízkosti vybrané lokality se nachází Vysoká synagoga.
Sledovaná oblast zahrnuje Paříţskou ulici s luxusními obchody a velmi drahými restauracemi
a dále dvě postranní ulice Elišky Krásnohorské a Dušní (obrázek 25, kapitola 6.3).
Jiţ při sledování struktury bydlícího obyvatelstva jsme pozorovali kontrast Paříţské
ulice a ulic ostatních. Terénní šetření ve východní části Josefova tuto skutečnost potvrdilo.
Pokles celkové prestiţe od Paříţské třídy dále je patrný nejen u struktury obyvatel, ale také
nabízených sluţeb a osob, jeţ je vyuţívají, coţ nepochybně souvisí s vysokými cenami
sluţeb.
Přestoţe jsem se snaţila volit lokalitu mimo významné ţidovské památky, počet
přítomných zahraničních turistů je vysoký a výrazně ovlivňuje denní rytmus lokality (graf
15). Samotná Paříţská třída je totiţ turisticky velmi atraktivní. Zahraniční turisté tvoří také
převáţnou část návštěvníků obchodů a restaurací, v Paříţské ulici pak většinu. V lokalitě se
nenachází škola ani ţádný úřad či firma s vysokým počtem zaměstnanců. Osoby dojíţdějící za
prací nenahradí úbytek, způsobený odjezdy bydlících obyvatel do zaměstnání nebo školy
(rozdíl oproti Podskalí). Mezi 8. a 9. hodinou, kdy většina obyvatel lokalitu opustí, je v oblasti
nejmenší počet lidí. Ten však je v průběhu dne vyrovnáván zvyšujícím se počtem turistů a
návštěvníků obchodů a restaurací. Ve večerních hodinách dosahuje jejich počet nejvyšších
hodnot a je příčinou jediného denního vrcholu skutečného obyvatelstva.
99
Graf 15: Denní rytmus lokality Josefov – všední den
1000
900
800
Počet osob v lokalitě
700
600
500
400
300
Turisté
200
Návštěvníci firem, obchodů a restaurací
Dojíţdějící za prací
100
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
6 hodin
7 hodin
První lidé se ve všední den v lokalitě objevují od 6. hodiny ranní, mezi 7. a
8. hodinou jich postupně přibývá. Bydlící obyvatelé odchází do zaměstnání či
školy. Jiţ při tomto prvním dění pozorujeme rozdíl mezi Paříţskou ulicí a ulicemi
postranními. Obyvatele obou ulic Dušní a Elišky Krásnohorské můţeme svým
vzezřením přirovnat k podskalským obyvatelům. Na sobě mají běţné denní
oblečení a vlastní automobily střední třídy. Naproti tomu v Paříţské ulici nás
na první pohled upoutá odlišná sociálně-ekonomická struktura obyvatel. Z domů
vycházejí muţi v oblecích a odjíţdí luxusními auty, popřípadě na ně čeká taxi.
Poměr cizinců a Čechů je vyrovnaný30. V drahých bytech této ulice neţijí tedy
pouze cizinci, ale také lépe situovaní čeští občané. Protoţe po pádu
komunistického reţimu došlo k prodeji některých obecních bytů soukromým
osobám, můţeme dle vysokoškolských titulů alespoň u části domů určit
společenské postavení českých obyvatel. Ve sledované části Paříţské ulice se
jedná o 4 domy. Jména vlastníků získaných na katastru nemovitostí jsem
porovnala se jmény na zvoncích. Ve většině případů se shodovala. Tím jsem
30
Lze poznat podle jazyka, kterým osoby hovoří – se ţenou, kolegy či do mobilního telefonu.
100
vyloučila případné pronajímání bytu dalším osobám31. Z vlastníků bytů32 v ulici
Paříţská má 70 % osob vysokoškolský titul33. Ve dvou domech, které vlastní
soukromá fyzická osoba, tvoří většinu obyvatel cizinci. Ve vedlejších ulicích ţije
naopak mnohem méně cizinců (pouze v některých domech a vţdy jen jeden či
dva) a vlastnící bytů vysokoškolský titul nemají.
8 hodin
Po 8. hodině, kdy většina místních studentů a ekonomicky aktivních osob
jiţ opustila lokalitu, nastává klidná část dne. Graf 6.4 ukazuje nejniţší počet lidí
přítomných v lokalitě právě mezi 8. a 9. hodinou ranní. Důvodem je struktura
pracujících podle odvětví ekonomické činnosti, která zcela odpovídá charakteru
lokality. Většinu osob dojíţdějících za prací tvoří zaměstnanci místních restaurací
a obchodů. Otevírací doba těchto zařízení začíná v 10 hodin. Kanceláře jsou
v lokalitě zastoupeny v menší míře a jsou v provozu od 9 hodin. Umístění
kanceláře do oblasti Josefova znamená určitou prestiţ, proto zde najdeme
mnoţství např. advokátních kanceláří (celkem 5). V lokalitě dále sídlí dvě realitní
kanceláře, Kongresové centrum ILF34 a společnost Europcar35. Pracující lidé jsou
9 hodin
v území zpravidla přítomni od 9. hodiny, a to i v obchodech a restauracích, kde se
připravují na otevření. Jejich počet vzroste mezi 9. a 10. hodinou a udrţuje se
do 18. hodiny, kdy odcházejí lidé z kanceláří. Kolem 20. hodiny zavírá většina
obchodů a restaurace zůstávají otevřené do nočních hodin.
10 hodin
S počátkem otevírací doby většiny restaurací přibývá hlavně v Paříţské
ulici zahraničních hostů. Mnozí zde snídají pravidelně a mohlo by se tedy jednat
osoby v lokalitě ţijící. Většinu místních restaurací (a všechny ve sledovaném
úseku Paříţské ulice) nejspíše vzhledem k cenám téměř nenavštěvují čeští občané.
Obyčejnou kávu espreso lze pořídit za 80 Kč. Ještě před 10. hodinou můţeme
v lokalitě vidět pouze malé skupinky turistů (3-4 lidé). Po 10. hodině do lokality
přichází
11 hodin
první
skupiny
turistů
s průvodci.
Oblastí
pouze
procházejí
(pravděpodobně záměrně Paříţskou ulicí) nebo se zastavují u synagógy,
fotografují a poslouchají výklad. V průběhu dopoledne se situace nemění. Aţ
31
Osoby, které v lokalitě vlastní byt zde opravdu bydlí a nepronajímají ho dalším lidem. To povaţuji za
zajímavou skutečnost. Můţe se také jednat o jiţ několikáté majitele bytu.
32
Jedná se pouze o osoby s českým státním občanstvím.
33
Je moţné, ţe některé osoby svůj titul v katastru neuvedli. Jejich podíl by tak mohl být ještě vyšší.
34
Firma zabývající se v první řadě kongresovou turistikou a pomocí několika dceřiných firem dále
poskytováním pojišťovacích, archivačních, logistických a skladovacích sluţeb aj.
35
mezinárodní půjčovna vozidel, kterou vlastní společnost Volkswagen group
101
12 hodin
13 hodin
14 hodin
do 13. hodiny jsou restaurace asi z půlky zaplněné, zhruba tak třikrát za hodinu
projde Paříţskou ulicí skupina turistů.
S 13. hodinou nastává velmi rušná doba. Rapidně vzroste počet lidí
v restauracích a lokalitou prochází doslova jedna skupina turistů za druhou.
Rozpoznáváme tak systém poznávacích zájezdů cestovních kanceláří, kdy
průvodcovské trasy jsou si velmi podobné a Josefov se na programu objevuje
právě kolem těchto hodin. Z nabídek cestovních kanceláří a průvodcovských
agentur vyplývá, ţe prohlídková trasa začíná na Václavském náměstí (spojeno
s nákupy) a pokračuje dále přes Staroměstské náměstí do oblasti Josefova. Aţ do
19. hodiny je v Paříţské ulici velmi rušno, postranní ulice zůstávají klidné. Mezi
15 hodin
16 hodin
17 hodin
18 hodin
15. a 16. je v lokalitě přítomno nejvíce zahraničních turistů. Spolu se skupinami
s průvodcem zastavujících se u synagógy, se zde pohybují i menší skupinky a
jednotlivci. Prochází i ulicí Elišky Krásnohorské, fotografují budovy a navštěvují
luxusní obchody. Kolem 18. hodiny také restaurace ve vedlejších ulicích navštíví
první zákazníci.
19 hodin
20 hodin
V 19. hodin vrcholí počet všech přítomných obyvatel v lokalitě. V tuto
hodinu se začínají plnit místní restaurace převáţně zahraničními turisty. V lokalitě
dominují dvě restaurace v Paříţské ulici (Barock a Pravda, patřící jedné firmě).
Obě mají vysokou kapacitu a v tuto hodinu jsou plně obsazené. Za hezkého počasí
jsou plné rovněţ zahrádky. Restaurace v postranních ulicích jsou prázdnější.
V tuto dobu klesá počet turistů procházejících lokalitou.
V 21 hodin vidíme skupiny turistů jen sporadicky, ve 22 hodin opět pouze
21 hodin
22 hodin
malé skupinky či jednotlivce, ve 23 jiţ téměř ţádné. Hosté v restauracích se ve
23 hodin
větším počtu zdrţují do 23 hodin, i kdyţ počáteční vysoká návštěvnost, o které
1 hodina
3 hodiny
5 hodin
jsem hovořila, ustává ve 22 hodin. Do jedné hodiny pak restaurace opustí většina
osob, vytrvalí zůstávají do 3. hodiny ve dvou otevřených barech. Do 5. hodiny
ranní je zde pak v provozu jeden klub, kde uţ je ale pouze minimum lidí.
Sobota se od všedního dne příliš neliší (graf 16). Zahraniční turisté tvoří hlavní sloţku
skutečného obyvatelstva a obchody i restaurace jsou proto v lokalitě otevřené i o víkendu.
Počet osob dojíţdějících za prací je tak sníţen pouze o zaměstnance firem, kterých je
v lokalitě menšina. Denní ruch nastává po 8. hodině ranní, kdy obyvatelé Josefova odjíţdí na
chaty či výlety. V tuto dobu mají ještě všechny obchody zavřeno a v lokalitě nejsou přítomni
ţádní návštěvníci ani turisté. V 9 hodin přicházejí první individuální turisté a lokalitou
102
projíţdějí vyhlídkové autobusy. Na rozdíl od všedního dne, začíná nepřetrţitý koloběh skupin
zahraničních turistů jiţ 11. hodinou. Turistů zde prochází více neţ ve všední den a spolu
s hosty restaurací je jejich počet v průběhu dne rovnoměrněji rozloţen. Nejvíce turistů je
v lokalitě přítomno kolem 15. a 16. hodiny, stejně jako ve všední den. Restaurace jsou hojně
navštěvovány hlavně kolem oběda a poté ve večerních hodinách. Ve 21 hodin vrcholí počet
hostů stravovacích zařízení. Lidé venku i v restauracích postupně ubývají pomaleji neţ
ve všední den a ve větším počtu se zdrţují aţ do ranních hodin.
Graf 16: Denní rytmus lokality Josefov – sobota
1000
900
800
Počet osob v lokalitě
700
600
500
400
300
Turisté
200
Návštěvníci firem, obchodů a restaurací
Dojíţdějící za prací
100
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
Josefov je velmi atraktivní lokalitou s nejdraţšími cenami bytů v Praze. I zde je však
mnoho domů s regulovaným nájemným a tedy i původním obyvatelstvem. Praha 1, na rozdíl
od Prahy 2, téměř všechny domy prodala do soukromých rukou (bytovým druţstvům či
do osobního vlastnictví). Protoţe tito lidé své byty vlastní, ani po deregulaci nájemného
nebudou nuceni se odstěhovat. Na druhou stranu nejvíce domů v lokalitě vlastní soukromá
fyzická osoba a její budoucí vývoj bude záviset na jejich rozhodnutích.
Domy v Paříţské ulici jiţ teď obývané vyšší společenskou třídou, svůj sociální status
pravděpodobně ještě posílí a v závislosti na konání fyzických osob vlastnících domy v lokalitě
se oblast vyššího sociálního statusu obyvatel rozšíří dále od Paříţské ulice. Zájem o bydlení
103
v lokalitě se zdá být vysoký. V územním plánu hl.m. Prahy je téměř celé území Josefova
označeno jako čistě36 nebo všeobecně37 obytné. Podíl bydlení by zde neměl klesnout pod 60 –
80 % v závislosti na daném území. Na rozdíl od Nového i Starého Města není v Josefově
vysoká nabídka pronájmu nebytových prostor. Zřejmě z důvodu jejich malého mnoţství.
Průměrné ceny pronájmu komerčních prostor se pohybují od 200 Kč do 400 Kč/m2 (Finanční
noviny 2007) a jsou niţší neţ ceny pronájmu bytů (300 Kč – 550 Kč/m2) (Digireality 2007). I
tato skutečnost potvrzuje mnohem větší zájem o bydlení neţ podnikání. Komercializace bude
dle mého názoru v lokalitě postupovat velmi pomalu a Josefov si zachová svůj rezidenční
charakter.
6.4.
Dolní část Václavského náměstí (střed Zlatého kříţe)
Václavské náměstí tvoří střed Nového Města a zároveň přirozený článek propojující
Staré Město s Novým. Spolu s ulicí Na Příkopě a 28. října vytváří významné společenské a
obchodní středisko praţského centra pojmenované proto Zlatý kříţ. Z hlediska počtu
procházejících osob jde o nejfrekventovanější praţskou část.
Václavské náměstí vzniklo při zaloţení Nového Města v roce 1348 jako tzv. Koňský
trh. Název byl odvozen od původního účelu náměstí - obchodování s koňmi a prodeje
zemědělských výrobků. Tehdy nebyla jeho pozice vnímána jako dnes. Rozprostíralo se
na okraji města a na jihovýchodním konci bylo ohraničeno hradbami s Koňskou branou. Ta
byla v roce 1875 zbourána a nahrazena Národním muzeem (Bečková 1998). Na náměstí se
rovněţ zcela běţně popravovalo. Stály zde dokonce dvě šibenice. V roce 1680 byla Janem
Jiřím Bendlem při vstupu do Jindřišské ulice postavena socha sv. Václava. (dnes Štulcovy
sady na Vyšehradě). Při významných chvílích se u ní Praţané setkávali a v roce 1848 tu byla
slouţena mše za dobré pořízení českých poslanců, kteří odjíţděli předloţit císaři do Vídně své
poţadavky (Rybár 1980). Později navrhl K. H. Borovský přejmenování náměstí
na Svatováclavské. Trhy ukončily svou činnost v roce 1877 (Praţská informační sluţba
2007). V roce 1895 byl na náměstí zaveden elektrický proud a o pět let později se v těchto
místech objevila první tramvaj na elektrický pohon. Nové dopravní prostředky jezdily
36
Území čistě obytné – území slouţící pro bydlení. Kromě staveb pro bydlení jsou přípustná mimoškolní
zařízení pro děti a mládeţ, mateřské školy, zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče a dále sportovní
zařízení a obchodní plochy pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí (Územní plán hl.m Prahy ).
37
Území všeobecně obytné – území slouţící převáţně pro bydlení s moţností umisťování dalších funkcí pro
obsluhu obyvatel. Kromě staveb pro bydlení a staveb povolených pro čistě obytné území jsou zde navíc
přípustná kulturní a školská zařízení, církevní zařízení, malá ubytovací zařízení, drobná nerušící výroba, zařízení
veřejného stravování a nerušící sluţby (Územní plán hl.m Prahy ).
104
po náměstí aţ do roku 1980. Po odstranění kolejí zde bylo vysázeno mnoţství okrasných keřů
a květin a v 80. letech došlo k úpravě spodní části náměstí v rozsáhlou pěší zónu (Bečková
1998). Dvacáté století potvrdilo politickou funkci Václavského náměstí, jeţ se stalo tradičním
místem demonstrací, oslav a jiných masových setkání lidu. Všechna tato shromáţdění se
odehrávala v horní části Václavského náměstí u sochy sv. Václava od J. V. Myslbeka z roku
1912 (Borovička, Hrůza 1983). Dolní části náměstí zůstala funkce obchodní. Po první světové
válce zde panoval čilý stavební ruch a po vzniku Velké Prahy (1922) se začaly zřizovat
luxusní domy, banky, obchody, hotely a restaurace, stejně jako v největších ulicích, které
náměstí křiţují - v ulici 28. října a navazující Národní třídě a v ulici Na Příkopě (Zlatý kříţ).
Obrázek
32:
Václavské
náměstí
od
Obrázek 34: Václavské náměstí od
Můstku v roce 1868
Můstku v roce 1885
Foto: František Fridrich
Zdroj: Bečková 1998
Foto: František Fridrich
Zdroj: Bečková 1998
Obrázek
33:
Václavské
náměstí
od
Obrázek 35: Dolní levá část Václavského
Můstku v roce 1895
náměstí, pohled od Můstku před r. 1894
Zdroj: Bečková 1998
Foto: Jan Mulač
Zdroj: Bečková 1998
105
Obrázek 36: Pohled na dolní část Václavského
náměstí a ulici Na Příkopech po roce 1900
Foto: Stengel and Co.
Zdroj: Bečková 1998
Na předešlých fotografiích je zobrazeno Václavské náměstí v 2. pol. 19. století. První
z fotografií zachycuje náměstí v roce 1868, v poslední etapě jeho klidné historie. Za Koňskou
branou zmizela pole a vinice, vyrostly zde první domy z obce Královské Vinohrady. Druhá
fotografie pochází z roku 1885, ještě před počátkem výstavby Národního muzea, hradby jsou
jiţ zbourány. Rok 1895 ukazuje třetí obrázek, kde na vrcholu jiţ dominuje Národní muzeum,
z plochy zmizelo stromořadí a po celé délce náměstí byly postaveny obloukové lampy.
Na posledních dvou obrázcích je vyfotografována dolní část Václavského náměstí, tedy
lokalita, které se věnuji. Na obou z nich můţeme jiţ v této době pozorovat značný počet lidí a
zvýšený dopravní ruch.
Pro výzkum rytmu lokality jsem zvolila dolní část Václavského náměstí, místo, kde se
kříţí s ulicí Na Příkopě a 28. října a které tvoří střed tzv. Zlatého kříţe (obrázek 37). Tento
prostor je díky své poloze přirozeným centrem, a proto je z hlediska pěší dopravy jedním
z nefrekventovanějších v Praze. Z tohoto důvodu jsou do výzkumu zahrnuty pouze budovy
těsně přiléhající ke sledovanému prostoru. Tyto domy neobývají lidé. I kdyţ to však na první
pohled není zcela zřejmé, mnohé budovy v okolí náměstí funkci obytnou mají.
Demografickou analýzu obyvatelstva jsem provedla pro území zobrazeném obrázkem 38.
106
Obrázek 37: Dolní část Václavského
Obrázek 38: Střed Zlatého kříţe –
náměstí – sledovaná lokalita
sledovaná lokalita
Zdroj: Mapy Atlas
Zdroj: Mapy Atlas
6.4.1. Skutečné obyvatelstvo Václavského náměstí
Václavské náměstí a přilehlé ulice se vyznačují zvýšenou koncentrací obchodu a
kancelářských prostor na úkor obytné funkce. Jiţ při svém vzniku ve 14. století bylo náměstí
určeno k obchodování a tato funkce zde nadále přetrvává. Je posilována výbornou dopravní
dostupností38 a s ní související vysokou denní návštěvností. Obrázek 39 zobrazuje funkční
vyuţití budov v širším prostoru dolní části náměstí.
Pouze dvě budovy ve sledovaném prostoru mají funkci čistě obytnou. V jedné z nich,
stojící přímo na Václavském náměstí, se však v přízemní části nalézají prostory pro obchodní
činnost, jeţ jsou v současné době nevyuţity. V oblasti převaţuje funkce obchodní (nákupní
centra, pasáţe). Často se obchod či restaurace vyskytuje v dolní části domu v kombinaci
s kancelářemi či bydlením v horních patrech. Obytná funkce je typická spíše pro část patřící
k Novému Městu a je koncentrována spíše do postranních ulic jihozápadní části. Většinu
budov v území vlastní soukromá fyzická osoba, často je dům rozdělen mezi více vlastníků.
Některé obytné budovy (nebo pouze část bytů v obytné budově) patří stále MČ Praha 1 nebo
Bytovému podniku Prahy 1, který je jiţ několik let v likvidaci.
38
Na Václavském náměstí se kříţí všechny tři trasy metra (A, B a C) a Vodičkovou a Jindřišskou ulicí projíţdí 4
denní tramvajové linky v intervalech 1 – 5 min.
107
Obrázek 39: Funkční vyuţití dolní části Václavského náměstí a přilehlých ulic v roce 2007
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
Poznámka: Restaurační zařízení jsou zařazeny pod obchodní funkcí
Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 23
Širší prostor Václavského náměstí je plný kontrastů. Denní ruch ulic Zlatého kříţe se
střetává s klidem a prázdnotou ulic okolních. Mnoho návštěvníků náměstí zajisté nikdy
nespatřilo ulice v jeho těsné blízkosti. Zchátralé a špinavé domy ostře kontrastují
se zrekonstruovanými budovami hlavní třídy (obrázek 40, 41 a 42).
Obrázek
40:
Dům
č.p.
721,
ulice
Obrázek 41: Provaznická ulice, Staré
Palackého, Nové Město
Město
Foto: autorka
Foto: autorka
108
Obrázek 42: Pohled do ulice V Cípu, Nové Město
Foto: autorka
Protoţe ve sledované lokalitě ţije jiţ jen málo obyvatel, demografické charakteristiky
neukazují na ţádné výjimečnosti. Sledovaní jsem tedy omezila pouze na rozmístění osob
starších 65 let a osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním (obrázky 43 a 44). Navíc podle
mého názoru, počet bydlících obyvatel od roku 2001 ještě poklesl. Některé domy, za které
SLDB sleduje charakteristiky obyvatel, se zdají být neobydlené. Obytná funkce není v oblasti
tou hlavní, jako tomu bylo v obou předešlých sledovaných lokalitách. Domy s nebytovou
funkcí zde převaţují, a proto mají uvedené údaje spíše orientační charakter a jen těţko lze
nalézt pravidelnosti. Území nepatří k výrazně stárnoucím, podíl osob starších 65 let se
nejčastěji pohybuje v rozmezí 0.1 aţ 20 %. Starší lidé ţijí spíše v postranních ulicích, dále od
náměstí. Podle podílu osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním, který vykazuje spíše niţší
hodnoty, soudím, ţe v lokalitě ţije stále původní obyvatelstvo. Vysoký počet vzdělaných
osob ţije pouze v několika domech části patřící Starému Městu. Zájem vyšších tříd o bydlení
zde je podle mého názoru minimální. Počet cizinců v území zjištěný na základě sčítání je
rovněţ nízký. A ani na zvoncích obydlených domů jsem neobjevila ţádné cizí jméno. Hlavní
třída není z důvodu nepřetrţitého denního i nočního ruchu atraktivní a postranní ulice jsou
obývány původním obyvatelstvem a navíc mnoho domů je ve špatném stavu.
109
Obrázek 43: Podíl osob starších 65 let na celkovém počtu obyvatel domu v roce 2001 (v %)
Legenda
0
0.1 - 15.0
15.1 - 20.0
20.1 - 30.0
30.1 - 50.0
Neobydlené domy
Domy s méně neţ 5 obyvateli
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 23
Obrázek 44: Podíl osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním na počtu obyvatel domu
starším 15 let v roce 2001 (v %)
Legenda
< 17.0
17.1 - 25.0
25.1 - 35.0
35.1 - 50.0
50.1 - 75.0
75.1 - 100.0
Neobydlené domy
Domy s méně neţ 5 obyvateli staršími 15 let
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Pro názvy ulic lze pouţít šablonu v příloze 23
110
Počet pracovních míst v lokalitě je vzhledem ke koncentraci obchodní a kancelářské
činnosti vysoký. Z dat za urbanistické obvody, podrobně rozebraných v kapitole 5.2, je patrné
soustředění pracovních příleţitostí praţské centra právě do oblasti Zlatého kříţe. Této
skutečnosti si všiml jiţ v roce 1965 Murdych (1966) a sestavil obrázek rozloţení pracovních
příleţitostí v dané oblasti (obrázek 45). Protoţe na sebe jednotlivá pracoviště nepřetrţitě
navazují, zobrazil je jako kontinuální jevy. Jiţ v roce 1965 oplývalo Václavské náměstí
obrovským mnoţství pracovních příleţitostí a ani dnes tomu není jinak. Oblast, kde jsem
prováděla terénní šetření, zahrnuje pouze 3 budovy s pracovní funkcí a denně ji za účelem
zaměstnání navštíví téměř 500 osob.
Obrázek 45: Rozloţení pracovních příleţitostí v oblasti Zlatého kříţe v roce 1965
Zdroj: Murdych 1966
Kromě osob, které jsou v území nebo jeho okolí zaměstnány, tvoří nemalou část
skutečného obyvatelstva denní návštěvníci, převáţně zákazníci místních obchodů a restaurací.
Ve srovnání s Josefovem nejsou na Václavském náměstí pouze luxusní a drahé obchody.
Mezi zákazníky patří tedy jak Češi, tak cizí státní příslušníci. Např. v třípatrovém obchodu
New Yorker na rohu ulice Na Příkopě nakupuje ve všední den kolem 15. hodiny zhruba 400
lidí. Zahraniční turisté lokalitou procházejí téměř nepřetrţitě. Václavským náměstím začíná
mnoho poznávacích výletů po praţském centru.
Murdych (1966, 1980) měl při hodnocení skutečného obyvatelstva praţského centra
situaci
„zjednodušenou“
z důvodu
nízkého
podílu
zahraničního
cestovního
ruchu
111
v komunistickém reţimu tehdejší doby. Přesto byl i v této době počet osob procházejících
územím vysoký (obrázek 46 a 47).
Obrázek 46: Mapa hustoty pěší dopravy v centru města v roce 1965 a 1980
Zdroj: Murdych 1966
Zdroj: Murdych 1980
6.4.2. Kaţdodenní ţivot v lokalitě a její denní rytmus
Václavské náměstí má oproti dvěma předešlým lokalitám zcela odlišný denní rytmus.
Ve sledované oblasti chybí obytná funkce. Veškeré přítomné obyvatelstvo je tvořeno
pracujícími lidmi, návštěvníky a turisty. Přestoţe je lokalita, kde proběhlo terénní šetření,
mnohem menší neţ druhé dvě sledované oblasti, vyskytuje se zde v průběhu dne více osob
(pokud nepočítáme bydlící obyvatelstvo). Po celý den proudí do lokality mnoţství lidí, v noci
pak dochází k jejímu vylidnění, coţ je znakem komerční lokality (Foley 1954). Denní rytmus
v podstatě určují návštěvníci obchodů, restaurací a lidé procházející lokalitou. Ze tří
sledovaných oblastí bude proto v této patrně největší rozdíl mezi letními (jarními,
112
podzimními) a zimními měsíci. V nočních hodinách je lokalita téměř vylidněná. Skutečné
obyvatelstvo dolní části Václavského náměstí v průběhu všedního dne ukazuje graf 17.
Graf 17: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí – všední den
1200
Lidé venku
1100
Lidé v restauracích a u stánků
1000
Lidé v obchodech
Počet osob v lokalitě
900
Pracující v ochodech a restauracích
Pracující v kancelářích
800
700
600
500
400
300
200
100
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: terénní šetření 2007
6 hodin
Lidé jsou v dolní části náměstí ve všední den vidět přibliţně od 6. hodiny
ranní. Oblastí pouze prochází a spěchají pravděpodobně do zaměstnání. Jejich
7 hodin
počet postupně vzrůstá a zvyšuje se také frekvence jejich pohybu. Po 7. hodině
vstupují první jedinci do kancelářských budov.
8 hodin
Od 8. hodiny se k pracujícím lidem přidávají turisté. Pomalu se otevírají
restaurace, ale jsou zatím bez hostů. Lokalitou projíţdí dodávky, které nejspíše
přiváţí do místních obchodů zboţí. Mezi 8. a 9. hodinou vzroste počet
pracujících, a to v obchodech, v restauracích (celkem 8 těchto zařízení), ale
především v kancelářích, které jsou ve sledované lokalitě umístěny ve dvou
budovách. První z nich, dům na Můstku realizovaný v letech 1977–78 (ČKD)
v návaznosti na podchod a vestibul stanice metra A Můstek (Archiweb 2005),
stojí v katastrálním území Staré Město v samém středu Zlatého kříţe. Kromě
obchodu s oblečením New Yorker (firma zde také vlastní kancelářské prostory) se
zde nachází kanceláře tří zahraničních společností dohromady s 137 zaměstnanci.
113
Do sledování nebyly zahrnuty prostory metra. Novostavba s názvem palác Euro
má v přízemí dva obchody a vyšší patra domů tvoří kancelářské prostory 9 firem,
které dohromady zaměstnávají 288 osob. Snaha co nejvíce vydělat stavbou
vysoké budovy na malém pozemku (Pacione 2001), způsobuje, ţe se na takto
malém území nachází skoro stejný počet zaměstnanců jako např. ve sledované
části Podskalí.
9 hodin
Od 9 hodin, kdy otevírají obchody, začínají významnou sloţku skutečného
obyvatelstva tvořit jejich zákazníci. Počet i podíl na celkové populaci roste zhruba
do 15. hodiny, poté opět klesá. Aţ do zavírací doby (21 hodin) dosahují
návštěvníci obchodů vysokých hodnot. V lokalitě se nachází dvě restaurace, které
ovšem i přes svou polohu nejsou nikdy plně obsazené (srovnej s Josefov,
10 hodin
Podskalí). Přibliţně od 10 hodin začnou dolní částí náměstí procházet skupiny
českých i zahraničních turistů. Ve většině případů přicházejí z ulice Na Příkopě,
na Václavském náměstí se na chvíli zastaví kvůli poslechu odborného výkladu, a
pokračují dále ulicí Na Můstku aţ na Staroměstské náměstí. Pokud bychom chtěli
určit přibliţný počet turistů vyskytujících se v praţském centru během jednoho
dne, postačilo by podle mého názoru spočítat počet osob, které prošly ulicí
Na Můstku. Domnívám se, ţe ji projdou téměř všichni turisté, avšak jen málo
osob dojíţdějících za prací39. Ti směřují spíše na Náměstí Republiky či
na Národní třídu. Ulice je navíc poměrné úzká a tedy vhodná k zachycení všech
procházejících.
11 hodin
12 hodin
Do 11. hodiny plynule přibývá počet osob v lokalitě způsobený hlavně
růstem počtu zákazníků místních obchodů. Kolem oběda se přírůstek obyvatel
zpomalí a naopak můţeme vidět více lidí v restauracích a u stánků
13 hodin
14 hodin
s občerstvením. S odbytím 13 hodiny však dochází opět k nárůstu. Zvyšuje se
15 hodin
najednou. V 15 hodin je v lokalitě přítomno nejvíce lidí. Hlavní sloţku tvoří
hlavně počet turistů. Na sledovaném území bývá aţ několik početných skupin
zákazníci obchodů. Místní obchody nabízí většinou „módu pro mladé“ a nakupují
v nich lidé niţšího věku (ţáci, studenti). Od 15. hodiny dochází k plynulému
poklesu počtu všech přítomných osob způsobeném nejprve úbytkem zákazníků
obchodů a zaměstnanců firem, později pak turistů a zaměstnanců obchodů a
restaurací.
39
Počet osob, které prošly ulicí a vyskytují se v centru z jiného důvodu neţ turistiky by se mohl vyrušit s počtem
turistů, kteří ulicí Na Můstku neprošli.
114
Kolem 16. hodiny bývá v lokalitě nejrušněji. K nepřetrţitě procházejícím
16 hodin
17 hodin turistům se přidávají lidé opouštějící svá zaměstnání (na Václavském náměstí i
18hodin
jinde). Celá sledovaná oblast je zaplněna a lze jí jen těţko projít. Počet osob
v lokalitě nadále ubývá. Do 19. hodiny téměř všichni zaměstnanci kanceláří
19 hodin
20 hodin odejdou domů. Kolem 20. hodiny ubude v lokalitě turistů. Skupiny s průvodci
jsou vidět jiţ jen ojediněle a zůstávají především individuální turisté.
21 hodin
Ve 21 hodin zavírají všechny obchody. Znatelně se sníţí i počet lidí
venku. Zaměstnanci obchodů zůstávají ještě zhruba půl hodiny a poté i oni
odejdou domů. Z pracujících osob jiţ v oblasti zůstávají pouze zaměstnanci
restaurací.
22 hodin
Se setměním (cca 22 hodin) nastává zlom40. Zákazníky obchodů a
zaměstnance firem nahradí muţi lákající kolemjdoucí k návštěvě nočních
podniků. Problematika prostituce v centru města je dlouholetým problémem, který
zatím nikdo neumí definitivně vyřešit. Nastalá situace je však téměř bezvýchodná
z důvodu nevhodného vlastnictví těchto nočních klubů. Ţádný z podniků v těsné
23 hodin
blízkosti Václavského náměstí se nenachází v budově patřící městské části. A tak
jsou zde mnohem častěji vidět policisté a stráţníci, kteří situaci korigují. Kolem
24 hodin půlnoci přibudou k zmíněným muţům a skupinám turistů vyhledávajících tyto
3 hodiny sluţby ještě prostitutky a bezdomovci. Ruch v lokalitě ustává mezi 3.a 5. hodinou
5 hodin ranní v závislosti na počasí a přítomnosti městské policie.
Víkendový den se příliš neodlišuje ode dne všedního. Situace je téměř identická.
V sobotu (graf 18) je pouze celkový počet skutečného obyvatelstva v dolní části Václavského
náměstí niţší kvůli nepřítomnosti zaměstnanců místních firem. Počet návštěvníků i turistů je
rovnoměrněji rozloţen do celého dne a není zde patrný ţádný vrcholový bod. Dochází spíše
k nepravidelným nárůstům a poklesům. Skupiny zahraničních turistů procházejí územím
v menších intervalech neţ je tomu ve všední den a domnívám se, ţe jich lokalitou za den
projde více. Závěrečný pokles obyvatel začíná aţ s 18. hodinou a turisté i návštěvníci
restaurací se zdrţují déle do noci.
40
V zimních měsících dochází k stmívání dříve, zlom ve vyuţívání prostoru Václavského náměstí lze však také
zpozorovat kolem 22. hodiny. Souvisí to spíše s zavírací dobou obchodů neţ vzniklou tmou.
115
Graf 18: Denní rytmus dolní části Václavského náměstí - sobota
1200
1100
Lidé venku
1000
Lidé v restauracích a u stánků
Lidé v obchodech
900
Počet osob v lokalitě
Pracující v ochodech a restauracích
800
700
600
500
400
300
200
100
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: terénní šetření 2007
Oba grafy jsou vytvořeny na základě počtu osob v lokalitě v daný okamţik. Hlavní
sloţku přítomného obyvatelstva tak tvoří zákazníci obchodů. Skutečnou dominantou jsou
však procházející čeští a hlavně zahraniční turisté. Protoţe se jedná o velmi malé území,
početní stav turistů v určitou hodinu není vysoký. Avšak za jednu hodinu jich ve všední den i
o víkendu (jarní, letní a podzimní měsíce) lokalitou projde obrovské mnoţství.
Ve vývoji Václavského náměstí nesehrál komunistický reţim tak velkou roli jako
v rezidenčních lokalitách v centru Prahy a jeho důsledky jsou dnes jiţ překonány.
Komercializace zde probíhala od 19. století, ale v podstatě jiţ ve svých počátcích slouţilo
náměstí obchodu. Ten náměstí provázel po celou dobu jeho existence a ani v budoucnu tomu
nejspíše nebude jinak. Veškeré plochy jsou jiţ zastavěny a kromě několika málo zchátralých
budov jsou všechny domy opravené nebo ve velmi dobrém stavu. Ve většině z nich sídlí
zahraniční firmy nebo obchody. Jiţ dnes tu neţije mnoho obyvatel a jen málo domů plní
obytnou funkci. U nových staveb a stavebních úprav nesmí podle územního plánu dojít
ke změně stávajícího podílu bydlení. Potenciál pro další komercializaci zde tudíţ nevidím.
Otázkou ovšem je, kdo bude v lokalitě bydlet a jak vysoké nájmy přijdou po deregulaci.
Zájem o bydlení v této oblasti není zřejmý jako třeba v Josefově.
116
Koncem roku 2005 byl vybrán vítězný projekt na přestavbu Václavského náměstí,
který v první řadě řeší opětné propojení Národního muzea s náměstím a přesunutí parkovacích
míst do podzemí. Dolní části Václavského náměstí se však tato proměna dotkne jen málo.
Snahou zastupitelů Prahy 1, místních obyvatel i majitelů firem je do budoucna vyřešit
problematiku prostituce a reklam lákajících na sexualní sluţby. Za tímto účelem vzniklo
Sdruţení Nového Města praţského, jehoţ členy se staly místní občané, firmy a podnikatelé
sídlící v prostorech Václavského náměstí. Sdruţení sestavilo seznam nočních podniků a
budov, ve kterých sídlí a snaţí se jednat s jejich majiteli (Sdruţení Nového Města praţského
2007) V několika případech jiţ došlo na jejich podnět k vypovězení smlouvy s nočním
podnikem v lokalitě. Jestli se tedy lokalita stane atraktivní a bezpečnou také po setmění,
zaleţí nejspíše na aktivitách tohoto sdruţení.
Počet zahraničních turistů na Václavském náměstí v podstatě odráţí jejich celkový
počet v Praze. Protoţe téměř kaţdoročně dochází k nárůstu příjezdů zahraničních hostů
do Prahy, lze předpokládat rovněţ zvýšení počtu procházejících osob prostorem Václavského
náměstí.
6.5.
Shrnutí
Pro výzkum kaţdodenního ţivota a denního rytmu byly vybrány tři lokality
v praţském centru: Podskalí, Josefov a dolní část Václavského náměstí. Všechny se nacházejí
na pravém břehu Vltavy a v rámci centra plní odlišné funkce. Pomocí statistik jsem hodnotila
vţdy celé urbanistické obvody (v případě Václavského náměstí okolní bloky budov), pro
hlubší terénní šetření jsem zvolila menší oblasti, tak aby reprezentovaly celou lokalitu.
Podskalí je rezidenční lokalitou v jiţní části centra. Leţí na území té části Nového
Města, která spadá pod MČ Praha 2. Stejně jako v celém centru dochází i zde k úbytku stálých
obyvatel. Příčinou není komercializace, ale spíše stárnutí původního obyvatelstva a záporné
saldo migrace. Myslím, ţe přistěhovalí do lokality často nenahlásí změnu bydliště a pokles
obyvatel můţe být ve skutečnosti niţší. Protoţe však v Podskalí roste počet mladých osob
(15-29 let), mohly by v budoucnu nad starými lidmi převládnout. Územní plán stanovuje
v oblasti podíl obytné funkce na 60 – 80 % a není zde patrná snaha o vytvoření kancelářských
či obchodních prostor. Podskalí pravděpodobně zůstane primárně rezidenční funkce. Kromě
bydlících osob tu podstatnou část denního obyvatelstva tvoří zaměstnanci úřadů a studenti
střední a vyšší odborné školy.
117
Katastrální území Josefov leţí v severní části centra a je ze všech stran obklopeno
Starým Městem. Primárně plní také rezidenční funkci. Dochází zde k částečnému nahrazování
původního obyvatelstva vyšší společenskou vrstvou obyvatel, mezi nimi také cizinci. Jiţ
SLDB 2001 zaznamenalo zvýšený počet bydlících cizinců, kteří pochází převáţně
ze „západních zemí“. Proces se šíří velmi pomalu a je zatím zjevný hlavně v Paříţské ulici. I
Josefov je v územním plánu pokládán za obytnou zónu (60 – 80 % bydlení) a bydlení zde
převaţuje. Zdejší ochody a restaurace se specializují na náročnější klientelu a jejich hosté
bývají spíše cizinci. Ţidovské památky přitahují do lokality mnoho českých i zahraničních
turistů.
Václavské náměstí a Zlatý kříţ plní jiţ od dob svého vzniku funkci obchodní. Trvale
bydlící obyvatelstvo najdeme spíše v postranních ulicích, přímo na náměstí ţije lidí jen velmi
málo. Nic nenasvědčuje tomu, ţe by do lokality přicházely vyšší třídy obyvatel nebo cizinci.
V mnoha vedlejších ulicích jsou domy ve velmi špatném fyzickém stavu. Obchody zde se
nezaměřují pouze na bohatší klienty a navštěvují je jak čeští, tak zahraniční zákazníci,
převáţně však mladšího věku. Moderní budovy nabízí mnoho kancelářských prostor.
Na malém území je koncentrováno mnoţství pracovních míst. Náměstí je součástí většiny
turistických tras po praţském centru.
Tři sledované oblasti se liší svou rozlohou i počtem obyvatel, proto při porovnávání
denního rytmu nelze hodnotit absolutní počet skutečného obyvatelstva, ale pouze vzájemný
poměr jednotlivých sloţek. Obrázky 47 a 48 zachycují dvacetičtyřhodinový rytmus lokalit
ve všední den a v sobotu.
Rytmus lokalit je závislý na osobách, které ji v průběhu dne vyuţívají. Podobnosti i
odlišnosti mezi jednotlivými oblastmi spočívají právě ve sloţkách skutečného obyvatelstva.
Josefov a Podskalí jsou rezidenční lokality. Trvale bydlící obyvatelstvo představuje největší
podíl na celkovém počtu přítomných osob. Oba rytmy jsou si na první pohled podobné. Část
stálého obyvatelstva odjíţdí denně do zaměstnání či školy a večer se vrací domů. Protoţe
Podskalí plní zároveň pracovní funkci dojde k nahrazení bydlícího obyvatelstva, které opouští
lokalitu, pracujícími osobami. Druhá část stálého obyvatelstva zůstává v průběhu dne v
lokalitě. Přes noc jsou téměř všichni obyvatelé ve svých domovech. Ve sledované části
Václavského náměstí neţijí stálí obyvatelé. Od ranních hodin, kdy do lokality přichází
zaměstnanci firem a obchodů, dochází k plynulému nárůstu počtu osob v lokalitě. V noci se
kromě několika procházejících osob v oblasti nikdo jiný nevyskytuje.
118
Obrázek 47: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy – všední den
3000
PODSKALÍ
Počet osob v lokalitě
2500
2000
1500
1000
Počet osob v projíţdějících automobilech
Návštěvníci*
Dojíţdějící za prací a do škol
500
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
9:00
10:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
* Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy
1000
JOSEFOV
900
800
Počet osob v lokalitě
700
600
500
400
300
Turisté
200
Návštěvníci firem, obchodů a restaurací
Dojíţdějící za prací
100
Bydlící
5:00
6:00
5:00
6:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
VÁCLAVSKÉ
NÁMĚSTÍ
- dolní část
1200
Lidé venku
1100
Lidé v restauracích a u stánků
1000
Lidé v obchodech
Počet osob v lokalitě
900
Pracující v ochodech a restauracích
Pracující v kancelářích
800
700
600
500
400
300
200
100
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
Poznámka: Měřítka osy x (počty obyvatel v lokalitě) nejsou srovnatelná.
Postupy, kterými grafy vznikly, jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce.
119
Obrázek 48: Denní rytmus tří vybraných lokalit v centru Prahy- sobota
PODSKALÍ
3000
Počet osob v lokalitě
2500
2000
1500
1000
Počet osob v projiţdějících automobilech
Návštěvníci*
500
Dojíţdějící za prací
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
9:00
10:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
* Osoby, které se v lokalitě vyskytují z jiného důvodu neţ bydlení, práce a školy
1000
JOSEFOV
900
800
Počet osob v lokalitě
700
600
500
400
300
Turisté
200
Návštěvníci firem, obchodů a restaurací
Dojíţdějící za prací
100
Bydlící
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
VÁCLAVSKÉ
NÁMĚSTÍ
- dolní část
1200
1100
Lidé venku
1000
Lidé v restauracích a u stánků
Lidé v obchodech
900
Počet osob v lokalitě
Pracující v ochodech a restauracích
800
700
600
500
400
300
200
100
6:00
5:00
4:00
3:00
2:00
1:00
0:00
23:00
22:00
21:00
20:00
19:00
18:00
17:00
16:00
15:00
14:00
13:00
12:00
11:00
10:00
9:00
8:00
7:00
6:00
0
Čas
Zdroj: SLDB 2001, terénní šetření 2007
Poznámka: Měřítka osy x (počty obyvatel v lokalitě) nejsou srovnatelná.
Postupy, kterými grafy vznikly, jsou vysvětleny v kapitole Metodika práce
120
Víkendový den je v Podskalí i Josefově odlišný, právě kvůli trvale bydlícímu
obyvatelstvu. Část osob odjede na chatu či chalupu a jsou pryč po celý den. Nedochází tedy
k poklesu této sloţky v ranních hodinách a nárůstu ve večerních. Protoţe v Podskalí tvoří
většinu pracujícího obyvatelstva zaměstnanci úřadů, o víkendu zde tato část osob téměř chybí.
Většina obyvatel, kteří dojíţdějí za prací do Josefova, pracuje v oblasti obchodu a sluţeb.
V sobotu je tedy počet pracujících osob téměř stejně vysoký jako ve všední den.
Na Václavském náměstí se právě z důvodu neexistence trvale bydlících osob všední den
od víkendového zásadně neliší. Pouze počet pracujících lidí se sníţí, protoţe většina z nich je
zaměstnána v místních zahraničních firmách.
Josefov a Václavské náměstí na rozdíl od Podskalí představují atraktivní místo pro
turisty. Od 10. hodiny do setmění (cca 21 aţ 22 hodin) lokalitami prochází skupiny českých a
zahraničních turistů. Přispívají k vysokému ruchu a to hlavně v odpoledních hodinách
(nejvíce 15 – 16 hodin) a o víkendech. V Podskalí je tato část skutečného obyvatelstva
zanedbatelná a proto je lokalita kromě ranních a večerních hodin všedního dne (ruch
způsobený příchody/odchody z/do zaměstnání nebo školy) velmi klidná.
Umístění mnoha restaurací a kaváren odlišuje Podskalí a Josefov od Václavského
náměstí. Hosté navštěvují tato zařízení převáţně ve večerních hodinách (ve všední den i
o víkendu) a v obou oblastech jsou příčinou denního vrcholu v 21 hodin. V Podskalí navíc
místní restaurace slouţí jako „jídelny“ pro zaměstnance okolních firem a úřadů a počet hostů
se zde zvyšuje také v době podávání obědů.
V Podskalí a Josefově se nachází mnoho malých obchodů, které jsou vhodné pouze
pro úzce specifikovanou klientelu (Podskalí – místní obyvatelé x Josefov – „majetnější“
zákazníci). Na Václavském náměstí můţeme naopak najít rozlehlé několikapatrové obchody.
Většina z nich se specializuje na módu a mají mnohem širší okruh zákazníků. Jejich klienti
proto tvoří hlavní sloţku skutečného obyvatelstva a jsou příčinou vysokého počtu osob
v lokalitě po celou dobu otevíracích hodin. Po zavírací době (21 hodin) dojde v oblasti
k skokovému poklesu celkového počtu osob. Protoţe ve sledované části dominuje jeden
obchod, který navštěvují převáţně mladší zákazníci, denní vrchol Václavského náměstí je jiţ
v 15 hodin. Podskalské obchody nabízejí převáţně zboţí denní potřeby (potraviny, drogerie
apod.) a k nákupům zde dochází spíše v dopoledních hodinách. Naopak v Josefově se
z většiny nacházejí luxusní obchody (šperky, značkové oblečení), jejich zákazníci jsou
převáţně cizinci a ti zde nakupují hlavně večer (otevírací doba je většinou do 20 hodin).
121
Podskalí jako jediné má na svém území velmi rušnou komunikaci, část skutečného
obyvatelstva tedy tvoří ve všední den i osoby v projíţdějících automobilech a tramvajích41.
Jejich počet je důleţitý zvláště v dopravních špičkách (ráno a večer ve všední dny), protoţe
zde z důvodu neprůjezdnosti stráví více času.
41
Osoby v tramvajích nejsou do výsledného počtu skutečného obyvatelstva započítány, protoţe lokalitou
projedou bez zastávky zhruba za 5 vteřin.
122
7. ZÁVĚR
Základ diplomové práce tvoří dvě hlavní kapitoly. První se věnuje odhadu počtu
veškerého obyvatelstva praţského centra, druhá představuje hlubší analýzu na příkladu tří
centrálních oblastí. Přidáním časové dimenze sleduje kaţdodenní ţivot a dvacetičtyřhodinový
rytmus vybraných lokalit.
V úvodu jsem si stanovila dva cíle a tři výzkumné otázky. Kaţdý z cílů odpovídá
jedné hlavní kapitole. Prvním cílem práce bylo na základě statistických dat určit počet
skutečného obyvatelstva v centru Prahy a vzájemný poměr jednotlivých skupin obyvatel,
které ho tvoří. S ním souvisí dvě výzkumné otázky. První se ptá, jaký je rozdíl mezi denním a
nočním obyvatelstvem a vzájemný poměr mezi jednotlivými skupinami, které tvoří veškeré
obyvatelstvo. Počet osob ve skupinách skutečného obyvatelstva jsem zjišťovala pomocí
dostupných statistických dat. Abych zmírnila nedostatky, zasadila jsem hodnoty do širšího
číselného rozpětí. Uvedená rozpětí zahrnují moţnou změnu v čase (SLDB 2001) a
pravděpodobně statisticky neevidované obyvatelstvo.
V centru města dochází k dlouhodobému úbytku trvale bydlícího obyvatelstva. Jedním
z důvodů je nárůst komerčních aktivit, které jsou z velké části příčinou vysokého počtu osob
navštěvujících praţské centrum. Rozdíl mezi denním a nočním obyvatelstvem je proto
značný. V centru města se přes den vyskytuje aţ 5krát více osob neţ v noci. Největší podíl
na skutečném obyvatelstvu tvoří pracující osoby, coţ jen dokazuje obrovskou koncentraci
pracovních příleţitostí na malé území praţského centra. Druhou nejpočetnější skupinou
obyvatel jsou zahraniční turisté a třetí osoby dojíţdějící za sluţbami. Osob dojíţdějících
za prací je zhruba 3krát více neţ bydlících obyvatel. Také zahraniční turisté tvoří dvojnásobek
bydlícího obyvatelstva. Počet turistů ubytovaných přímo v centru dosahuje třetiny zde ţijících
osob.
Centrum Prahy je funkčně různorodé. Kaţdá jeho část se přizpůsobuje jiné skupině
obyvatelstva. Vnitřní části jsou zaměřené spíše na turisty, protoţe se jich tu přes den
vyskytuje obrovské mnoţství a plynou z nich největší zisky. V nejuţším centru města
(Václavské náměstí, Staroměstské náměstí a okolí) se nacházejí velmi drahé restaurace
a převaţují obchody se suvenýry či značkovým zboţím. V okrajových oblastech zůstávají
levnější restaurace a obchody denní potřeby, které jsou však často také velmi drahé a jejich
nabídka není dostatečná. Místní obyvatelé musí jezdit nakupovat do vzdálených obchodních
123
středisek. Přestoţe je centrum města „jádrem“ praţského obchodu pro bydlící obyvatelstvo je
situace velmi podobná některým nově vzniklým suburbánním zónám.
Druhá výzkumná otázka zněla, zda jsou dostupná statistická data vhodná pro výzkum
skutečného obyvatelstva praţského centra a v jakých oblastech by ji bylo třeba posílit.
Historické centrum Prahy je vymezeno podle hranic katastrálních území. Za takto malé
územní jednotky neposkytuje česká statistika mnoho údajů. Bydlící obyvatelstvo, osoby
dojíţdějící za prací a do škol můţeme sledovat pouze na základě Sčítání lidu, domů a bytů
z roku 2001. Výstupem jsou věty za téměř všechny osoby a lze tedy získat data ve velmi
podrobném územním členění. Velkou nevýhodou je ovšem jejich neaktuálnost. Za sedm let
došlo ke změnám, coţ v práci dokazuji na několika příkladech. V roce 2001 byli poprvé
evidováni cizinci s dlouhodobým pobytem v ČR, to významně obohatilo znalosti o cizích
státních občanech. Přesto je v tomto směru česká statistika nedostatečná. Počty zahraničních a
domácích turistů zjišťuje Český statistický úřad pouze za kraje ČR. Bylo tedy nutné přistoupit
k odhadům na základě počtu ubytovacích zařízení. Osoby dojíţdějící za sluţbami se
v podstatě zjistit nedají.
Přestoţe je zjišťování počtu skutečného obyvatelstva velmi důleţité a potřebné, česká
statistika neposkytuje dostatečné údaje, ani pokud jsou sledovány větší územní jednotky
(Praha – Čermák a kol. 1995). K tématu by jistě přispěly např. vhodně zvolené dopravní
průzkumy. ROPID a Ústav dopravního inţenýrství Prahy sledují v rámci Sčítání dopravy
počet projíţdějících aut na vybraných komunikacích. Dále sčítají osoby v metru, autobusech a
tramvajích. Výsledkem je počet osob, které ze celý den či noc projely mezi dvěma stanicemi a
v případě metra i počet nastupujících a vystupujících osob. Ţádný z těchto výzkumů však
nelze pouţít v případě sledování skutečného obyvatelstva. V mnoha amerických městech
provádějí tzv. kordonové sčítání dopravy, kde se sledují všechny komunikace vedoucí
do vymezené oblasti (Foley 1952). Murdych (1980) při sledování hustoty pěší dopravy
v centru města pouţívá dat z Generelu dopravy. Dnes jsem se podobných výzkumů
nedopátrala.
V některých evropských zemích sbírají národní statistické úřady od vybraného vzorku
obyvatel deníkové záznamy a zkoumají vyuţití času (Novák 2004). I ty by v případě
dostatečného počtu sledovaných osob významně přispěly ke znalostem o pohybu osob
v průběhu dne.
Druhý cíl diplomové práce spočíval ve sledování denního rytmu vybraných lokalit
neboli výskytu a vzájemnému poměru různých skupin obyvatel na daném území v průběhu 24
hodin. Byly vybrány tři lokality s rozdílnou funkční strukturou – Podskalí, Josefov a dolní
124
část Václavského náměstí, kde proběhlo v květnu a červnu 2007 terénní šetření. To se
zaměřilo na sledování dočasně přítomných osob. Údaje o bydlícím obyvatelstvu byly převzaty
ze SLDB 2001. Diplomovou práci by bylo dobré doplnit o dotazníkové šetření, které by
zahrnovalo sledování pohybu bydlících osob během dne. Tím by byl rytmus lokalit
kompletní. V práci jsem se snaţila odpovědět na otázku, zda existují podobnosti v denních
rytmech vybraných oblastí.
Přestoţe se denní rytmy sledovaných území liší, můţeme v nich nalézt určité
pravidelnosti. Rytmus lokalit závisí na funkční struktuře dané oblasti, s níţ úzce souvisí
mnoţství a struktura osob, které se zde vyskytují. V lokalitách s převaţující rezidenční funkcí
tvoří bydlící obyvatelstvo největší podíl z počtu přítomných osob. Část stálého obyvatelstva
odjíţdí denně do zaměstnání či školy a večer se vrací domů. Mezitím ho nahradí pracující
obyvatelstvo, jehoţ mnoţství zaleţí na počtu pracovních míst v lokalitě. Pokud oblast není
sídlem úřadů či velkých firem, zaměstnaných osob je zpravidla méně neţ osob bydlících,
které lokalitu opustily. Naopak pokud rezidenční funkce na sledovaném území zcela chybí,
má rytmus opačné tendence a místo k rannímu poklesu celkového počtu osob dochází
k plynulému nárůstu aţ do odpoledních hodin (v případě lokality s pouze pracovní funkcí
zhruba do 10. hodiny). V takovýchto lokalitách se zpravidla všední den příliš neliší
od víkendového. Stálí obyvatelé o víkendu většinou neodjíţdí do zaměstnání, ale na rekreaci.
Pryč bývají zpravidla po celý den i noc a proto má víkendový graf rytmu rezidenčních lokalit
téměř konstantní průběh. Zda i o víkendu tvoří část skutečného obyvatelstva pracující osoby
záleţí na odvětvové struktuře místních podniků. Obchody, restaurace, hotely aj. přes víkend
provoz nepřerušují na rozdíl od škol, úřadů, bank a dalších.
V centru města mají velký vliv na rytmus lokalit zahraniční turisté. Jejich přítomnost
je však omezena na jarní, letní a podzimní měsíce. Intenzita turistiky závisí na atraktivitě
daného místa a výskytu některé z historických památek. Po celý den pak obvykle lokalitami
prochází skupiny českých a zahraničních turistů (10 – 21 hodin). Přispívají k vysokému ruchu
a to hlavně v odpoledních hodinách (nejvíce 15 – 16 hodin) a o víkendech.
Přítomnost restaurací a kaváren zvyšuje počet skutečného obyvatelstva převáţně
ve večerních hodinách (nejvíce kolem 21. hodiny). Nezaleţí na cenové kategorii restaurace, ta
ovlivňuje pouze strukturu hostů. Draţší zařízení navštěvují spíše cizinci.
Diplomová práce přispěla k výzkumu problematiky skutečného obyvatelstva, kterému
není v České republice věnována dostatečná pozornost. Pro centrum města má navíc dočasně
přítomné obyvatelstvo v podstatě větší význam neţ obyvatelstvo bydlící, protoţe ho svým
počtem mnohonásobně převyšuje. Znalost skutečného obyvatelstva je důleţitá pro úkoly
125
komunální politiky. Jeho počtu a struktuře by měly být přizpůsobeny sluţby v lokalitě i
doprava. Bohuţel však není pro výzkum tohoto druhu dostatečná datová základna a abychom
dosáhli přesných výsledků je třeba sledovat jen velmi malé lokality.
126
SEZNAM LITERATURY
BEČKOVÁ, K. (1993): Asanace – zatracovaný i obdivovaný projekt obce Praţské, Klub Za
starou Prahu, www.zastarouprahu.cz
BEČKOVÁ, K. (1998): Zmizelá Praha. Nové Město. Schola ludus – Pragensia, Praha, 386 s.
BEČKOVÁ, K. (2005): Zmizelá Praha. Staré Město. Schola ludus – Pragensia, Praha, 352 s.
BERÁNEK, J. (2007): Jaký byl rok 2006 v cestovním ruchu a jaký bude 2007? COT
Business, č.1 , s.12-13
BIČÍK, I., FIALOVÁ, D. (2001): Šetření rekreačních objektů v zázemí Prahy v letech 19911997. In: Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta,
katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 167 s.
BOHÁČ, A. (1923): Hlavní město Praha. Studie o obyvatelstvu. SÚS, Bursík a Kohout,
Praha, 100 s.
BOROVIČKA, B., HRŮZA, J. (1983): Praha. 1000 let stavby města. Panorama, Praha, 299
s.
ČERMÁK, Z., DRBOHLAV, D., HAMPL M., KUČERA, T. (1995): Faktické
obyvatelstvo Prahy. Výzkumná zpráva. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra
sociální geografie a regionálního rozvoje Praha, nepublikováno, nestránkováno.
DIJST, M. (1999): Two-earner families and their action spaces: A case study of two dutch
communities. GeoJournal, 48, č.3, s. 195-206.
DOLEČKOVÁ, P. (1999): Praha - rozvoj polycentrické struktury: hodnocení podmínek pro
vznik obvodového centra Vršovice – Eden. Magisterská práce. Univerzita Karlova,
Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 60 s.
ELLEGÅRD, K. (1999): A time-geographical approach to the study of everyday life of
individuals – a challenge of complexity. GeoJournal, 48, s. 167-175.
ELLEGÅRD, K., PATER, B. (1999): Introduction: The complex tapestry of everyday life.
GeoJournal, 48, č.3, s. 149-153.
FOLEY, D. (1952): The Daily Movement of Population into Central Business Districts.
American Sociological Review, 17, č. 5, s. 538-543.
127
FOLEY, D. (1954): Urban Daytime Population: A Field for Demographic-Ecological
Analysis. Social Forces 32, č. 4, s. 323-330.
GIDDENS, A. (1984): The Constitution of Society. Polity Press, Cambridge, 402 s.
GIDDENS, A. (1989): Sociology. Polity Press, Cambridge, 815 s.
GOLLEDGE, R., STIMSON, R. (1997): Spatial Behavior: A Geographic Perspective. The
Guilford Press, New York, 620 s.
GONDOVÁ, G. (2004): Ţivotný štýl obyvatel'ov v suburbánnej zóne Prahy. Magisterská
práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního
rozvoje, Praha, 108 s.
HRŮZA, J. (1992): Urban Concept of Prague. Sborník ČGS, 97, č. 2, s. 75-87.
HRŮZA, J. (1994): Historical Development of Prague. In: Barlow, M., Dostál, P., Hampl, M.
eds.: Development and Administration of Prague. Instituut voor Sociale Geografie,
Universiteit van Amsterdam, Amsterdam, s. 15-28.
IRA, V. (2000). Vnútromestský pohyb človeka v čase a priestore (na príklade Bratislavy). In.
Matlovič, R. (ed.): Urbánny vývoj na rozhraní milénií. Urbánne a krajinné štúdie 3, s. 167173.
IRA, V. (2001). Geografia času: prístup, základné koncepty a aplikácie. Geografický časopis,
53, s. 231-246.
JANÁČEK, J. (1968): Malé dějiny Prahy. Orbis, Praha, 356 s.
KOHOUT, J., VANČURA, J. (1986): Praha 19. a 20. století. Technické proměny. SNTL,
Praha, 289 s.
KRÁL, J. (1946): Zeměpisný průvodce Velkou Prahou a její kulturní oblasti. Melantrich,
Praha, 311 s.
KRATOCHVÍL, P. (1992): Filosofický pohled na památkové dědictví Prahy. In: NovotnáGalardová, A., Kratochvíl, P.: Praha. Budoucnost historického města. Association pour la
Communauté Culturelle Européenne, Paris, s. 15 – 23.
LEHOVEC, O (1944): Prag, Eine Stadtgeographie und Heimatkunde. Volk und Reich,
Praha, 236 s.
LENNTORP, B. (1999): Time-geography – at the end of its beginning. GeoJournal, 48, č.3,
s. 155-158.
128
LEY, D. (1983): A Social Geography of the City. Harper & Row, New York, 449 s.
LINHART, J., RAK, V., VOŢENÍLEK J. (1977): Sociální aspekty ekologické zónace
hlavního města Prahy. Sociologický časopis 13, č.1, s. 94-115.
MED, R. (2005): Transformace systému center v Praze. Magisterská práce. Katedra sociální
geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 82 s.
MOSCHELESOVÁ, J. (1937): The Demographic, Social and Economic Regions of Greater
Prague: A Contribution to Urban Geography. Geographical Review 27, s. 413-430.
MURDYCH, Z. (1965): K problému zonality populačních poměrů v Praze. Sborník ČSSZ,
70, č.1, s 41-54.
MURDYCH, Z. (1966): Centrum Prahy jako bydliště a pracoviště. Sborník ČSSZ, 71, č.3, s.
231-250.
MURDYCH, Z. (1980), Mapa hustoty pěší dopravy v centru města. Sborník ČSGS, 85, č. 4,
s. 325-327.
MURPHY, R., VANCE, J. (1954): Delimiting the CBD. Economic Geography, 30, č.3, s.
189-202.
MURPHY, R., VANCE, J., EPSTEIN, B. (1955): Internal Structure of the CBD. Economic
Geography, 31, č.1, s. 21-46
MURPHY, R. (1971): The Central Business District. Longman Group Limited, London, 193
s.
MUSIL, J. (1960): Vývoj demografické struktury Prahy. Demografie, 2, s. 234-249.
MUSIL, J., ILLNER, M. (1994): Development of Prague: long-term trends and scenarios.
In: Barlow, M., Dostál, P., Hampl, M. eds.: Development and Administration of Prague.
Instituut voor Sociale Geografie, Universiteit van Amsterdam, Amsterdam, s. 149-170.
NOVÁK, J. (2004): Časoprostorová mobilita obyvatel a strukturované prostředí metropolitní
oblasti. Magisterská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální
geografie a regionálního rozvoje, Praha, 112 s.
OUŘEDNÍČEK, M. (1994): Vývoj a současné změny sociálně prostorové struktury Prahy.
Diplomová práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a
regionálního rozvoje, Praha, 144 s.
129
OUŘEDNÍČEK, M. (2002): Urbanizační procesy obyvatelstva v Praţském městském
regionu. Disertační práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální
geografie a regionálního rozvoje, Praha, 110 s.
PACIONE, M. (2001): Urban Geography: a Global Perspective. Routledge, London, 663 s.
PARKES, D., THRIFT, N. (1980): Times, Spaces, and Places. A Chronogeographic
Perspective. John Wiley & Sons, Chichester, 527 s.
PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. Ministerstvo
pro místní rozvoj, Česká republika, 448 s.
PHILLIPS, B. (1996): City Lights. Urban - Suburban Life in the Global Society. Druhá
edice. Oxford University Press, New York, 592 s.
POSPÍŠILOVÁ, L., POSPÍŠILOVÁ, R. (2006): Jánský vršek-gentrifikace. Seminární
práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního
rozvoje, Praha, 28 s.
RYBÁR, C. (1980): Praha – průvodce, informace a fakta. Olympia, Praha, 374 s.
ŘÍHA, J., STEFAN, O., VANČURA, J. (1956): Praha včerejška a zítřka. SNTL, Praha, 172
s.
SÝKORA, L. (1993): Gentrifikace: měnící se tvář vnitřních měst. In: Sýkora, L. (ed.):
Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Univerzita Karlova,
Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s. 100-119.
SÝKORA, L. (1996): Transformace fyzického a sociálního prostředí, In: Hampl, M. a kol.:
Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Univerzita
Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s.
361-394.
SÝKORA, L. (1999): Komercializace centra Prahy a její důsledky. Veřejná správa S´99 10
(9), s. 28-29 - elektronická verze časopisu.
SÝKORA, L. (2001): Proměny prostorové struktury Prahy v kontextu postkomunistické
transformace. In: M. Hampl a kol.: Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská
integrace a obecná teorie. DemoArt, Praha, s. 127-166.
ŠNEJDOVÁ, I. (2006): Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva Praţského městského
regionu. In. Ouředníček, M.: Sociální geografie praţského městského regionu. Univerzita
130
Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, s.
114-127.
TEMELOVÁ, J. (2001): Současná komerční nebytová výstavba v Praze. Magisterská práce.
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního
rozvoje, Praha, 102 s.
VILHELMSON, B. (1999): Daily mobility and the use of time for different activities. The
case of Sweden. GeoJournal, 48, č.3, s. 177-185.
VILÍMKOVÁ, M. (1993): Ţidovské město praţské, Aventinum, Praha, 231 s.
VOLAVKOVÁ, H. (2002): Zmizelá Praha 3, Ţidovské město praţské, Paseka, Litomyšl, 149
s.
VOTRUBEC, C. (1965): Praha – zeměpis velkoměsta. SPN, Praha, 243 s.
DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE
ČSÚ (2004): Dojíţďka za prací a do škol v hl. m. Praze podle SLDB 2001,
http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/p/13-1127-04.
ČSÚ
(2006):
Statistický
bulletin
-
hl.
m.
Praha
za
rok
2005,
http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/p/13-1102-05.
ČSÚ (2006): Numeri Pragenses. Statistická ročenka hlavního města Prahy. Praha.
ČSÚ (2007): Stavy obyvatel a rozlohy katastrálních území hl.m. Prahy 2001-2006. Časové
řady, http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/casove_rady.
ČSÚ (2007): Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních v krajích (NUTS III).
Cestovní ruch – časové řady, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cru_cr.
ČSÚ (2007): Návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních cestovního ruchu - základní
výsledky za 4. čtvrtletí 2006, http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/9206-06.
České
vysoké
učení
technické
v Praze
(2006):
Správa
účelových
zařízení,
http://www.suz.cvut.cz/.
Magistrát hl.m. Prahy, http://magistrat.praha-mesto.cz/, 19.8.2007
131
Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (2007): Výběr z Rejstříku škol a školských
zařízení, http://rejskol.msmt.cz/.
Muzeum hl.m Prahy: Expozice - historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na Vltavě,
http://www.muzeumprahy.cz/texty/expozice.php.
Praţská informační sluţba. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/josefov, 25.6. 2007
Praţská informační sluţba. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/vaclavske_namesti, 25.6.
2007
Seznam ubytovacích zařízení, Praţská informační sluţba,
http://www.pis.cz/cz/praha/ubytovani/seznam_ubytovacich_zarizeni, 19.3.2007
Strategie propagace České republiky 2004 – 2010, CzechTourism, 2004,
www.czechtourism.cz
ŠELIGOVÁ, K. (2007): Jak si povede Česká republika mezi zahraničními turisty
v roce 2007? CzechTourism.
Tramvaje 2005. Zatíţení sítě v centru města. ROPID, 2005
Turisté a návštěvníci Prahy. Stem/Mark, 2004,
http://www.czechtourism.cz/files/statistiky/turisteanavstevnici.pdf
Univerzita Karlova v Praze (2007): Koleje a menzy. Katalog ubytovacích zařízení,
http://kam.cuni.cz/KAM-47.html.
Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR, neoficiální znění se stavem ke dni
28.4.2006, Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz/rady/cizinci/index.html#zakon
Územní plán hl. města Prahy (1999) s úpravami provedenými k roku 2006. Magistrát
hlavního města Prahy, odbor územního plánu.
Strategický plán hl. města Prahy (2000). Magistrát hlavního města Prahy.
Sčítání lidu, domů a bytů 1991, Český statistický úřad
Sčítání lidu, domů a bytů 2001, Český statistický úřad
132
AliaWeb. http://www.aliaweb.cz/, 14.8. 2007
Agora Praha, www.agoract.cz, 5.2.2007
DigiReality.cz. http://www.digireality.cz.
Finanční noviny, http://www.financninoviny.cz/, 14.8. 2007
Hledej reality. http://www.hledej-reality.cz.
Hyperinzerce. http://byty.hyperinzerce.cz.
Mapy Atlas. http://amapy.atlas.cz, 18.5. 2007
Realites.cz. http://www.realites.cz.
Realityeuro.cz. http://www.reality-reality.cz.
Realitymix.cz. http://realitymix.centrum.cz.
Reox. Reality do noty. http://www.reox.cz.
SATPO Development s.r.o. http://www.satpo.cz/default.aspx, 5.6. 2007
SReality. http://www.sreality.cz.
Střední školy.cz, http://www.stredniskoly.cz, 24.6. 2007
Tiscali Pragensia, http://pragensia.tiscali.cz/, 5.2. 2007
Rozhovor s Jiřím Vejrychem (ČSÚ – krajské pracoviště Praha)
Rozhovor s Ing. Richardem Baxou (ROPID)
Rozhovor s Mgr. Václavem Krámkem (zástupce ředitele, VOŠ a SPŠPT)
133
PŘÍLOHY
134
Příloha 1: Názvy katastrálních území praţského centra
Hradčany
Josefov
Malá Strana
Staré Město
Nové Město
Vyšehrad
Příloha 2: Názvy základních sídelních jednotek praţského centra
Na hradbách B
U Písecké brány B
Na hradbách A
U Písecké brány A
Hrad
Haštalský obvod
Pohořelec
Petrský obvod
Josefov
Horní malostranský obvod
Dolní malostranský obvod A
Strahovská zahrada
Seminářská zahrada
Jakubský obvod
Autobusové nádraží B
Autobusové nádraží A
Masarykovo nádraží
Betlémský obvod
Jindřišský obvod A
Újezd
Vojtěšský obvod Vodičkova A
Zderaz
Podskalí
Vodičkova C
Vodičkova B
Štěpánský obvod A
AlbertovŠtěpánský obvod B
Vyšehrad
135
Příloha 3: Katastrální území Staré Město
Haštalský obvod
Jakubský obvod
Betlémský obvod
Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007
136
Příloha 4 Katastrální území Nové Město
Petrský obvod
Autobusové nádraží B
Autobusové nádraží A
Masarykovo nádraží
Jindřišský obvod A
Vojtěšský obvod
Petrský obvod
Zderaz
Vodičkova A
Vodičkova C
Vodičkova B
Štěpánský obvod A
Autobusové nádraží B
Autobusové nádraží A
Masarykovo nádraží
Albertov
Štěpánský obvod B
Podskalí
Jindřišský obvod A
Vojtěšský obvod
Zderaz
Vodičkova A
Vodičkova C
Vodičkova B
Štěpánský obvod A
Albertov
Štěpánský obvod B
Podskalí
Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007
137
Příloha 5: Katastrální území Hradčany
U Písecké brány B
Na hradbách B
U Písecké brány A
Na hradbách A
Hrad
Pohořelec
Strahovská zahrada
Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007
138
Příloha 6: Katastrální území Malá Strana
Horní malostranský obvod
Dolní malostranský obvod A
Seminářská zahrada
Újezd
Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007
139
Příloha 7: Katastrální území Josefov
Josefov
Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007
Příloha 8: Katastrální území Vyšehrad
Vyšehrad
Zdroj: Magistrát hl.m.Prahy 2007
140
Příloha 9: Směrové proudy dojíţďky za prací do praţského centra podle věku v roce 2001 (kumulativní procentuální hodnoty)
NUTS 4
Praha 1
Praha 2
Praha 3
Praha 4
Praha 5
Praha 6
Praha 7
Praha 8
Praha 9
Praha 10
Praha 11
Praha 12
Praha 13
Praha 14
Praha 15
Praha - východ
Praha-západ
Benešov
Beroun
Kladno
Kolín
Kutná Hora
Mělník
Mladá Boleslav
Nymburk
Příbram
Rakovník
15-19
0,7
0,6
0,7
0,6
0,6
0,4
0,9
0,7
0,7
0,6
0,8
1,4
1,0
0,8
1,4
1,3
1,4
1,5
2,1
1,8
1,3
2,0
1,5
1,2
1,3
2,1
2,1
20-24
8,7
10,0
11,3
9,7
10,3
9,8
10,7
12,7
13,0
10,7
14,0
14,6
10,8
13,9
15,0
17,6
15,9
32,1
23,9
19,5
24,4
31,3
23,1
23,8
23,3
30,5
26,3
25-29
20,9
23,3
26,1
23,5
24,7
22,2
26,5
29,1
30,3
25,8
25,9
26,8
23,7
29,2
28,5
34,5
31,3
53,2
47,0
40,4
45,3
58,6
48,4
55,2
49,8
52,3
53,7
30-34
30,5
32,9
36,8
33,6
35,7
32,1
38,2
38,8
41,5
36,4
32,5
34,4
35,4
42,7
36,5
45,3
42,9
63,9
58,5
53,1
54,8
70,4
60,3
68,9
62,9
64,8
65,4
35-39
39,9
42,7
47,1
43,6
47,1
42,3
48,4
46,9
49,9
46,2
40,1
42,9
49,8
55,1
46,7
54,2
52,7
70,3
68,7
62,7
62,6
78,6
68,8
75,3
70,3
72,2
72,2
Věk
40-44
50,2
51,7
56,9
52,2
57,5
51,6
57,1
54,6
58,1
54,8
50,3
55,1
63,3
65,6
57,9
64,0
62,5
79,4
76,4
72,4
72,2
85,8
77,1
82,0
76,8
79,7
80,9
45-49
64,6
65,3
69,9
63,7
70,9
65,4
69,4
67,1
68,6
67,2
67,7
72,4
78,8
77,4
72,7
76,9
75,3
88,0
86,4
82,4
82,7
92,8
85,8
88,1
84,3
88,4
88,1
50-54
81,7
82,1
83,8
77,3
84,9
79,5
84,0
83,3
82,1
81,4
86,0
87,9
90,7
89,3
87,9
89,5
89,0
96,1
94,0
94,2
93,5
97,1
94,7
96,0
92,9
95,9
96,1
55-59
92,4
92,4
93,0
89,4
94,3
90,0
93,5
93,9
93,2
91,6
95,6
95,9
97,0
96,1
96,7
96,3
96,7
99,0
98,8
98,5
98,6
99,7
98,8
99,1
97,9
99,0
99,4
60-64
96,3
96,3
96,3
94,7
97,3
94,6
96,6
97,4
97,2
95,6
98,4
98,2
98,8
98,2
98,4
98,7
98,5
99,6
99,6
99,4
99,5
99,7
99,8
99,4
99,2
99,6
100,0
65+
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
Zdroj: SLDB 2001
Poznámka: Tučně jsou v tabulce vyznačeny hodnoty nejblíţe 50 %
141
Příloha 10: Vývoj migrace z a do centra Prahy v letech 1992-2004
3500
Přistěhovalí do centra
Vystěhovalí z centra
Saldo migrace
2500
1500
500
-500
-1500
-2500
-3500
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Zdroj: ČSÚ
Příloha 11: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle vzdělanosti v letech 1992-2002
Vysokoškolské
Střední s maturitou
Střední bez maturity
Základní
Přistěhovalí do centra
Vystěhovalí z centra
Bez vzdělání
8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000
0
1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 8000
Počet obyvatel
Zdroj: ČSÚ
Příloha 12: Vystěhovalí a přistěhovalí centra Prahy podle rodinného stavu v letech 19922002
Ovdovělý
Přistěhovalí do centra
Vystěhovalí z centra
Rozvedený
Ţenatý
Svobodný
11000
9000
7000
5000
3000
1000
1000
3000
5000
7000
9000
11000
Počet obyvatel
Zdroj: ČSÚ
142
Příloha 13: Věková struktura osob přistěhovalých do centra Prahy v letech 1992-2002
103
95
MUŢI
90
ŢENY
85
80
75
70
65
60
Věk
55
50
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
400
300
200
100
0
100
200
300
400
Počet obyvatel
Zdroj: ČSÚ
Příloha 14: Věková struktura osob vystěhovalých z centra Prahy v letech 1992-2002
100
95
90
85
MUŢI
ŢENY
80
75
70
65
60
Věk
55
50
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
400
300
200
100
0
100
200
300
400
Počet obyvatel
Zdroj: ČSÚ
143