NFR58_listopad 2015

ročník VII. / číslo 58.
listopad 2015
Listopadove tema mi dava
opravdu zabrat. Je to opravdova
rehole. Jelikoz sedím uz druhý
den u PC a hledím na prazdný
word, muj domací rad uplne
zkolaboval. Není výprano, coz
zas není tak spatne, neboť kdýbý býlo, nebýlo bý zas výzehleno. Není navareno, coz dost hodne vadí stravovacímu radu meho muze a mých detí. V zamestnaní jsem dost vazne porusila
pracovní rad, neboť jsem si ten
prazdný word otevrela i tam,
kdýbý nahodou neco naskocilo.
Nakonec jsem místo wordu musela výhledat i jízdní rad. Volala mi
ma radobý samostatna dcera, ktera odjela rano v sest vlakem do
Brna a v Otrokovicích zjistila, ze
jede do Vídne. Za výkoný dnesní
pracovní dobý bých Řad prace
nedostala. Vlastne ten uz ani nedavají, naposledý ho dostal nejaký
pan Stanislav Pazderka dne 29.11.
1989. Takový Řad T. G. Masarýka
bých brala. Líbilo bý se mi být ve
spolecnosti nekterých jeho nositelu, treba Vaclava Havla, Olgý Havlove, Jana Patocký, Frantiska Tomaska, Josefa Zveriný, Tomase
Spidlíka, Frantiska Halase, meho
oblíbeneho Ludvíka Vaculíka
a mnoha dalsích. I Kdýz od soucasneho prezidenta pro me neprezidenta bých ho nevzala. Ale
pozor na pravní rad! Neboť takova urazka majestatu bývala jedním z nejtezsích zlocinu, za nejz
obvýkle nasledoval trest smrti! Za
dob komunismu bých si odsedela
treba i dva roký. Od 1. ledna 1998
se vsak nemusíme bat, neboť trestnepravní ochrana prezidenta
býla ten den z pravního radu odstranena (a to prímo na navrh
tehdejsího prezidenta, pasak :)).
Pravní rad bých tedý nerada porusila, ale porusení skolního radu,
to mam za sebou. A trídní dutku
k tomu. Nedosla jsem do pruvodu
na pocest vítezneho unora. Kdýz
tak koukam na soucasne príkladý
porusovaní tohoto radu, tak kourení marihuaný ci nosení zbraní
do hodiný se to me porusení nevýrovna. Domovní rad se take
snazím dodrzovat, zavíram vchodove dvere, výtíram podlahu a po
desate se snazím svou rodinnou
smecku ztisit. Mozna tý holubý
bých nemusela krmit. Řad tedý
muzeme oznacit jako poradek,
opak chaosu, zmatku ci neporadku. V tomhle prípade je vzdý dobre ho dodrzovat. A co církevní radý? Zvladla bých zivot ve spolecenství, ktere se rídí urcitou reholí? Vzdala bých se mých oblíbených cinností? Dokazala bých se
odloucit od svých blízkých a pratel? Klobouk dolu pred vsemi, kterí zijí v jakemkoliv radu, zijí tam
svobodne, dle cisteho svedomí,
pomahají v místech chudobý, nemocí a tezkeho starí. Klobouk dolu pred vsemi jejich modlitbami
za nas a celý svet. Verím, ze zrovna tato spousta uprímných modliteb drzí celou nasi popletenou
malou zemekouli jeste pohromade.
Kamila F.
P.S. A víte co je v navstevním radu
Zoologických zahrad? Prece – nekrmte zvírata! Ale temhle ocím se
fakt nedalo odolat :)
Drazí Farníci, Farnice a Farnicata….
…v posledním mesíci liturgickeho
roku Vam davame do rukou císlo naseho farního casopisu venovane tematum, kterými se asi pramalo zabývame ve svem kazdodenním zivote,
a presto je to oblast zivota Církve,
ktera je pro její zivot nesmírne dulezita. Mýslím tím zasvecený zivot, tedý
zivot v reholních komunitach, ale
i v knezství, význacující se svobodným vzdaním se toho, co je pro bezný,
laický zivot naprosto prirozene. Malo
kdý potkavame na ulicích reholníký
a reholnice, malo mladých lidí uvazuje nad svým zivotem v perspektive
totalního odevzdaní se Hospodinu
a rezignace ze sebe samotneho…
a prece, kdýz vidím Jezíse na Krízi,
který sebe sama odevzdal a ja jsem
Jeho ucedník, mela bý me napadnout
i tato moznost realizace sveho lidství
v totalním odevzdaní, nebo lepe receno: darovaní. Vzpomínate si jiste, alespon nekterí, na reholní sestrý v nasem meste, na tý ktere slouzilý ve
starem domove duchodcu, na tý, ktere v dobach prazskeho jara výucovalý
u nas nabozenství a melý malý klaster
v míste, kde dnes stojí katechetický
dum, na sestrý, ktere se jiste modlilý
za mesto a farnost v dobach, kdý jeste
nebýl Prior a v tomto okolí se nachazel take reholní dum… K cemu jsou
reholní komunitý dobre? A zda tento
zpusob zivota ma smýsl jeste i dnes?
Na týto otazký snad najdete odpoveď
v císle, ktere se Vam dostava do rukou… Dovolím si tvrdit, ze bez tech
zen a muzu, kterí mají odvahu se zcela odevzdat Bohu a Církvi bý kresťanství ztratilo neco zasadního, a totiz
lidi, kterí svým zivotem, i pres veskera uskalí, jsou dukazem, ze totalní
odevzdaní muze cloveka naplnit. Vazme si tedý tech, kterí se zcela odevzdali a ucme se, ze i tento zpusob
zivota je necím, co Církvi dava rust,
a pro tý, kterí uvazují o svem povolaní a míste ve svete, muze být moznou
a plnohodnotnou alternativou naplnení smýslu jejich zivota.
Przemek
Moja prvá skúsenosť s pobytom v kláštore dlhším ako jeden deň bola až na vysokej škole, keď nám na našom
mládežníckom stretnutí kňaz ponúkol možnosť stráviť pár dní v kláštore na Ukrajine. Nikdy som nejako
zvlášť nevyhľadávala pobyt v kláštore... ale veď ísť niekde s priateľmi je vždycky fajn, tak prečo nie? :)
Dovoľte mi podeliť sa s Vami o ten zážitok.
Začíname...
Nasa cesta za dobrodruzstvom
zacala v jedno letne stvrtkove popoludnie. Pobalení a natesení sme
nastupili do mini-autobusu spolu
s nasím knazom a uzívali si cestu
rozpravajuc sa o vselicom. Cesta
nam ubiehala rýchlo, dokiaľ sme
neprisli na statnu hranicu. Tam
sme sa trosku zdrzali, ale to nam
nevadilo, lebo sme sa dobre bavili
na pasovej kontrole, keď chudaci
colníci niektorých nespoznavali na
fotkach v pasoch, keďze mnohí
tam mali fotký este z detstva. No
co, clovek sa vekom mení. Ale nakoniec nas vsetkých pustili.
Svätouspenská
univska lavra
A kam presne sme mali namierene? Do Univskej lavrý Zosnutia
presvatej Bohorodický (lavra =
veľký a mimoriadne významný
klastor). Tento klastor je jedným
z najvýznamnejsích greckokatolíckých klastorov na Ukrajine i vo
svete. Nachadza sa v tichej a pokojnej oblasti, asi 45 km od Ľvova
(a asi 300 km od slovenských hraníc). Lavru toho casu spravuju
mnísi studiti, ktorí ziju podľa tradicných východných mnísských
pravidiel. Fascinovala ma ich pokora a pokoj, ktorý z nich výzaroval.
Zivot mníchov v klastore sa sklada
z troch „castí“: modlitba, praca
a odpocinok. Mý sme tam boli len
necele 4 dni, pridali sme sa akurat
k modlitbe a odpocinku :) Keďze
sme docestovali az v noci, tak nas
len ubýtovali a sli sme spať. Řano
sme zacínali liturgiou, pred nou
bola modlitba utierne (o 6:00) – ta
ale nebola pre nas povinna. :) Avsak niektorým z nas sa podarilo
zobudiť sa pred siestou, tak sme
sli... a stalo to zato. Ten spev bol
nadherný. Tie hlasý mníchov
v spojení s obradnými spevmi
v cirkevnoslovanskom jazýku
a charakteristickým napevom...
nie som spevak a ani nemam ktovie aký hudobný sluch, ale ak bý
som ich niekde pocula, vedela bý
som, ze su to studiti. Po spomínanej
liturgii nasledovali
ranajký. Alebo lepsie povedane ŘANAJKY. Samozrejme
z domacej spajze,
to, co mnísi výpestovali v zahrade. Na
svoje si prídu milovníci
pohanký
a kopru. Ten tam
davaju hadam do
vsetkeho. Ale po-
viem Vam, jedlo je tam výnikajuce.
Maso jedia len minimalne (skor
cez víkend), ale to nemení nic na
tom, ze ich kuchýna je chutna
a hlavne moderne povedane „bio“.
A rovnako luxusne výzeral aj obed
a vecera.
Kde vlastne sme...
Keď sme mali voľno, tak sme sli
preskumať okolie.
V areali sa nachadza budova klastora s miestom pre mníchov
a miestom pre ubýtovavanie hostí.
Srdcom klastora je hlavný chram.
Tam casto prichadzaju putnici,
abý sa stísili a pomodlili pri zazracnej ikone presvatej Bohorodický. Tiez si mozu nabrať „svatu“
vodu z pramena, ktorý sa nachadza kusok od východu z chramu.
Podľa historie sa donatorom
a ochrancom klastora stal knieza
Oleksander Vanko Lahodovský,
ktorý trpel ťazkou chorobou noh.
Řaz v noci videl vo sne Bohorodicku, ktora mu prikazala, abý
v neďalekom lese hľadal pramen.
Nasiel ho, zazracne sa uzdravil
a z vďaký dal obnoviť klastor, ktorý bol v tom case znicený. V areali
sa este nachadza zvonica a naľavo
od dvora drevený chram zasvatený blazeným hieromuceníkom Klimentovi a Leontijovi. Tento chram
dokoncovali v case, keď sme tam
boli a nasi chlapci sa ponukli, ze
im s tým pomozu, takze vlastne
sme sa zapojili aj do pracovnej
cinnosti v klastore :) A abý som
nezabudla... nachadza sa tam aj
obchodík s drobnosťami, ale aj
„liturgickými“ potrebami, resp. potrebami pre knazov. To bý nebolo
nic zvlastne, kebý vacsinu tých
vecí nevýrabali sami. Su sikovní.
V case voľna sme sa sli pozrieť aj
za areal klastora. Je tam nadherna
príroda. Salajuci pokoj a ticho tejto
oblasti je idealným miestom na
modlitbu.
Je to rok od dobý, kdý jsem se
rozhodl stravit týden v klastere
Trapistu v Novem Dvore. Prozíval jsem tehdý nejtezsí období
zivota. Po dvaadvaceti letech
spolecneho zivota mne opustila
zena a ja se rozvadel. Nechtel
jsem to, ale nic jsem s tím nemohl delat. Býlo rozhodnuto.
Beze mne. Snad i díký tomu jsem
nalezl cestu k Bohu a pripravoval se ke krtu. Jenze jsem cítil, ze
to vse co delam, me snahý, me
modlitbý, ze to nestací. Je potreba udelat „neco“. Jenze co? Řozhodný krok. Predel ve svem zivote. Predel na ceste zivotem.
Dovedel jsem se o klasterech
a moznosti stravit v nich nejakou
dobu v modlitbach a klidu, v blízkosti Boha a s Bohem. Kdýz jsem
videl stranký Novodvorskeho klastera Trapistu, vedel jsem, cítil
jsem, ze je to místo, ktere potrebuji a kam mam jet. Blízilý se me narozeniný, jaký lepsí termín si výbrat pro nový zacatek. Napsal
jsem a domluvil si týdenní pobýt.
Od nedele do nedele. V te dobe
jsem netusil, jak silný zazitek to
pro mne bude. A i teď, kdýz písu
týto radký, jsem v uzasu nad tím,
jak v nasich zivotech Buh pusobí,
jak nas vede a ucí. Kdýz mu to dovolíme. Kdýz se sveríme do jeho
rukou.
Bez rozdielu
To, co ma tam najviac fascinovalo,
bol cintorín. Vsetký hrobý výzerali
navlas rovnako, porastene jedným
druhom rastliný. Na nerozoznanie
jeden od druheho. Ziadne hrobý
podľa hodnosti pocas zivota. Uplna rovnosť. Boli sme tam aj v noci
pomodliť sa spolu s jedným otcom
zo Slovenska, ktorý zije v tomto klastore (toho casu tam ziju
a modlia sa 3 slovenskí rehoľníci).
V noci, to uz bola ina atmosfera.
Koniec dobrodružstva?
Ani sme sa nenazdali a bol cas ísť
domov... ten cas tak rýchlo bezí...
Trapiste jsou znamí dodrzovaním
pravidel mnisskeho zivota a tichem. Ticho – Silencium, ktere se
u nich dodrzuje a je soucastí jejich
kazdodenního zivota, je jejich pokladem, za kterým se sjízdejí mnisi
z jiných radu. Řozhodl jsem se, ze
se budu ucastnit mnisskeho zivota, jak nejvíce to bude mozne. Budu zít tak, jak zijí oni. Budu se
modlit. Budu pracovat. Řozjímat.
Budu v prítomnosti Bozí, jak to jen
pujde. A snad se mi to podarilo.
Mel jsem plan. Vedel jsem, co chci.
Buh mi jej zmenil hned na zacatku
me cestý. Mel se mnou jine zamerý. Dekuji mu, ze mi to dal poznat
a pochopit. Jsem vdecný za tu zkusenost. Za to, ze jsem tam býl.
ale aj napriek tomu, ze sme tam
boli tak kratko, som vďacna za to,
ze som tam mohla býť a zazívať tie
pozehnane chvíle s Bohom a priateľmi, vsetci spolu... vtedý som si
ani neuvedomovala, ake je pozehnanie býť na zvlastnom mieste
s ľuďmi, ktorých mam rada a verím, ze som tam nebola naposledý.
Lebo... dobrodruzstvo s Bohom
nikdý nekoncí... :)
Anička
http://www.grkat.nfo.sk/Textý/univ.html
http://sk.radiovaticana.va/news/2015/05/26/
otec_jon%C3%A1%C5%
A1_maxim_z_rehole_studitov_rados%C5%
A5_z_modlitbý/1146743
(foto: Jan Varchola)
Svou cestu jsem zacal ve vesnicce
Bezverov. Jak príhodný nazev pro
cloveka, který se chýsta ke krtu
a výdal se na cestu k Bohu. Býlo
sedm hodin rano. Výstoupil jsem
z autobusu a hodil si batoh na zada. Vsude kolem býla mlha. Býl
sýchravý podzimní den. Budový
kolem býlý oprýskane a sesle. Nez
jsem se stacil zeptat, dva spolucestující zmizeli v mlze a ja jsem zustal na ceste sam. Býl jsem klidný,
smer jsem znal z mapý, a tak jsem
výkrocil. Za dve hodinký budu
v klastere. Clovek míní, Pan Buh
mení. Po dvaceti minutach chuze
po cervene turisticke znacce jsem
uvidel na kraji cestý kaluz cerstve
krve. Řozum ríkal, ze je to krev
nejakeho zvírete, ale dobre mi
nebýlo. Slapal jsem a slapal. Sel
jsem ostrým tempem cloveka, který ma cíl a ví, ze jde k nemu. Jenze
býla mlha a ja se bal sejít ze znacene cestý do neznama. Kolikrat se
mý vsichni v zivote spolehame
místo na Boha, na radobý jistotý
a „znacene cestý“. Po trech hodinach bloudení a ostre chuze po
turistických znackach jsem na
strome uvidel pribitou cedulku. Býl na ní napis
„Cesta do pekla“. Krve bý
se ve mne nedorezal. Zacal
jsem mít strach. Sel jsem
stale ostreji. Po ctýrech
hodinach jsem prisel zpatký na zacatek. Býl jsem
tam, odkud jsem výsel.
V Bezverove. Nastestí jsem
stopnul auto s lesníkem.
Jeho tvar býla kulata
a usmevava. Kdýz jsem se
ptal na cestu a rekl mu co a jak,
rozesmal se: „Nastupte si, ja vas
tam hodím.“ Dovezl me az pred
klaster, býlo skoro 12 hodin. Zeptal jsem se, kolik jsem dluzen.
Usmal se. „Nic, rad jsem to pro vas
udelal.“ Podekoval jsem a slíbil, ze
i ja pomuzu bliznímu v nouzi. Býl
jsem na míste. Unavený. Od dobý,
kdý jsem poprve výstoupil v Bezverove z autobusu, uplýnulo 5 hodin!!!
Sel jsem do kostela. Oslovil me
svou jednoduchostí a zvlastní krasou. Jen svetlo a stín. Prostý oltar
v cele. Místa pro bratrý po stranach, lavice pro nas, pro hostý.
Muj pobýt v klastere zacal.
Ubytování
Býl jsem ubýtovan spolu s ostatními v dome pro hostý. V prízemí
býla kuchýne. Tadý se chýstalo
jídlo, ktere se varilo na jinem míste, do domu pro hostý se prinaselo. Dale zde býlý jídelný, a místnosti urcene k setkavaní a rozmluvam. Vsude se dodrzovalo ticho a mlcení. Mluvili jsme septem,
pokud uz jsme museli mluvit. Nechýbela zde samozrejme ani kaple
se svatostankem k rozjímaní
a modlitbe. Pokoje býlý v prvním
patre. Kazdý pokoj býl oznacen
cedulkou se jmenem hosta. Na pokoji býla postel, skrín, stul se zidlí
pro cetbu a studium, umývadlo.
A samozrejme kríz na zdi. Jednoduche, proste, ucelne. Zachod
a sprcha býlý spolecne. Mel jsem
tadý vsechno, co jsem potreboval.
Řýchle jsem se zabýdlel a pokoj se
mi stal na týden domovem.
Stolování
K jídlu jsme se schazeli trikrat
denne. Spolecne jsme nachýstali
na stul. Pak prisel jeden z bratru,
pomodlil se a pozehnal jídlo. Vetsina toho, co jsme jedli, býla výpestovana nebo výrobena v klastere. Zelenina, med, horcice, sýrý.
Nase strava býla stejna, jakou meli
bratri. Býli k nam ale shovívaví,
pridali nam oproti tomu, co jedli
oni, na snídani a veceri i nejake
uzeniný. Dýnova polevka, zapekana cuketa, bramborý, zeleninove
placický, musli, ktere sami výrabejí. Vzdý býlo dost pro vsechný, nikdý nechýbelo, i kdýz prijeli necekane noví hoste. Jídlo probíhalo
v tichosti. Jak velký rozdíl oproti
nasim domovum. Nekdý nam
k nemu hrala hudba a jindý jsme
poslouchali predcítaní nejakeho
textu. Zivotopis významneho cloveka, svateho, nebo text z Písma.
Po jídle jsme se zvedli, podekovali
Panu a spolecne pouklízeli ze stolu. Nekterí sli umývat nadobí, jiní
ho utírali a uklízeli, dalsí prostírali
na dalsí jídlo. Vse v tichosti, bez
mluvení. Nebýlo proc mluvit.
Vsichni vedeli, co mají delat, i kdýz
jsme se na tom predem nedomluvili.
Práce
Hned první den jsem výuzil prílezitosti a domluvil si schuzku s bratrem spiritualem, knezem Prokopem. Řekl jsem mu, proc jsem prijel, a ze bých se rad ucastnil mnisskeho zivota, co mozna nejvíce
v jeho rýtmu a povinnostech. Ze
bých se chtel podílet i na pracovních ukolech. Dal mi monterký.
Pujcil knihu o modlitbe a rekl
mi, abých se dopoledne venoval Písmu a studiu a odpoledne
praci. Ta moje býla hrabat listí
ve velke klasterní zahrade. Zacal jsem. Pozdeji mi kamarad
rekl, kdýz jsem mu odpovedel
na otazku, jakou praci mi pridelili, ze „hrabaní listí je nejlepsí lek na hrabaní v hlave“. Mel
pravdu. Hrabal jsem a hrabal
a zdalo se, ze prace vubec neubýva. I prace probíhala v naprostem tichu. Na zacatku si bratri
rozdelili ukolý, pokud to býlo potreba, a pak pracovali v tichosti.
Prace býla oslavou Pana. Proto ji
delali peclive a se vsí pozorností
jako vsechný cinnosti v klastere.
Víc a víc jsem si uvedomoval, co
znamena „Tadý a Teď“. Kdýz jsme
pracovali, tak jsme pracovali. Kdýz
jsme jedli, tak jsme jedli. Kdýz
jsme se modlili, tak jsme se modlili. A v kazde z tech cinností býl
prítomen Buh. Býlo to vzacne
a krasne. Uvedomoval jsem si, jak
casto v zivote utíkame od neceho
nekam. Jsme v kostele a místo,
abýchom býli na msi, premýslíme
o praci, o dovolene, o tom, kdo nas
nastval. Jsme na msi a pritom na ni
nejsme…. Slova pri praci nebýla
potreba. Stacilo zvednout hlavu
a videl jsem ostatní bratrý, jak výkonavají mlcký svou praci. To vedomí, ze tam jsou, ze pracujeme
spolecne, mi stacilo. Znovu jsem se
sklonil a hrabal. A oni to meli stejne. Na zacatku jsme se pozdravili
zvednutím
ruký,
pokýnutím
a usmevem. A na konci jsme se
stejne rozloucili. V tom tichu býlo
receno vse. Patríme k sobe, jsme
soucastí jednoho spolecenství,
jsme tu, abýchom svou prací chvalili Pana.
Konec prace se nerídil tím, jestli je
udelano, hotovo. Řídil se casem
pro modlitbu. I kdýbý mela zbývat
poslední kopka listí k odvezení,
posledních pet dlazdic k polození.
KONEC, zase zítra. Teď je cas na
modlitbu. Teď je cas pro setkaní
s nasím Otcem. Nikde jinde jsem
necítil tak býtostne silne, ze Buh je
na prvním míste. Dodnes to v sobe
mam hluboce ulozene a procítene.
Slova „Nemate cas na modlitbu?
Pravdepodobne pracujete více,
nez Buh chtel.“, mají pro mne dnes
jiný význam nez pred zkuseností
z klastera.
Modlitba
Modlitba je ustredním bodem
mnisskeho zivota. Kazdý den probíhala jedna mse svata a sest dalsích modlitebních setkaní. Zahajovali jsme ve 3:15 hod Matutinum,
modlitba urcena pouze muzum.
Zacatek dne. „Pane, otevri me rtý
a ma usta te budou chvalit. Boze,
pospes mi na pomoc, Pane, pospes
mi pomahat!“ V 6:25 hod probíhala mse svata a v prubehu dne
ostatní modlitbý – Tercie, Sexta,
Nona, Nesporý. Pro mne osobne
býl nejsilnejsím zazitkem Kompletar v 19:15. Ukoncení dne. Prosba
Bohu o propustení z jeho sluzeb.
Prosba o klidný spanek a ochranu
pred Zlým. Vse probíhalo ve tme.
Vnímali jsme jen obrýsý mnichu
a vnitrku kostela. Jedine svetlo
jemne osvetlovalo oltar a cervene
svetýlko oznamovalo nam vsem,
ze Otec je tu s nami. Jeste dnes,
kdýz vzpomenu na tý chvíle, mam
po tele husí kuzi a cítím, jako bých
tam býl znovu. A pak jsme se rozesli v tichu k odpocinku a spanku.
Mají kláštery stále ještě
smysl?
Zaznamenal jsem ruzne nazorý na
existenci klasteru. Autori se výjadrovali k jejich existenci, ke smýslu jejich existence. Psali a hovorili
o tom, ze klasterý jsou prezitkem
minulosti, ze se v nich zastavil cas,
ze je to dotek stredoveku, který
do dnesní dobý snad ani nepatrí.
Meli oni sami zkusenost se zivotem v klastere? Ví, oni sami, k cemu se výjadrují?
Mají tedý klasterý stale jeste smýsl? Pro me je to zbýtecna otazka.
Za mne ríkam „Ano, mají“.
Jsou ruzne radý, tý ktere se venují
pomoci a sluzbe a pak tý, ktere se
venují modlitbe. Klaster, ve kterem jsem býl, je zcela sobestacný.
Ma vlastní produkci. Mnisi se
modlí a pracují.
Býlo napsano hodne o tom, jak
spolecna meditace, spolecna modlitba pomaha menit svet. V New
Yorku udelali kdýsi pokus se spolecnou meditací, modlitbou, a kriminalita klesla o cca 10%. Klasterý a mnisi, nasi bratri a sestrý,
kterí si zvolili zivot v nich, nam
pomahají nas svet menit. Tím, ze
venují cas modlitbe. Venují cas
chvalení Boha. Venují cas pro-
sbam za zmený i v nasich zivotech. Je to projev laský na nejvýssí
urovni, vule milovat, rozhodnutí
slouzit bliznímu. Mý pracujeme,
výchovavame deti, chodíme na nakupý, prozívame sve svetske starosti. A kolikrat zapomíname na
Boha a slova díku. Oni, tam v klauzure, prozívají sve starosti a zapasý, a pritom vsem se modlí, prosí,
dekují, chvalí. Za nas vsechný, za
tenhle svet.
Výtvarejí ostruvký vírý, kde se
muze kazdý z nas setkavat s Bohem takovým zpusobem, jakým to
v beznem zivote nejde. Do klasteru prijízdejí muzi i zený, abý se
ztisili, znovu nasli sami sebe, svou
cestu a místo v zivote. Prijízdejí,
abý v tichu a modlitbach ucinili
zavazna zivotní rozhodnutí. Setkal
jsem se tadý s katolíký, husitý,
evangelíký nebo jen lidmi na ceste, kterí hledají. Jsou klasterý, ktere jsou nam vsem takto otevrený
a kdýz budeme chtít, muzeme výuzít to, co nabízejí. Najednou si
uvedomuji, ze je to vlastne jako
s Bohem, i On tu pro nas stale je.
A jen na nas zalezí, jestli k nemu
vztahneme ruku a nechame se
vest.
Dekuji vsem, kterí zvolili zivot
v klasterech. Dekuji Bohu, ze jim
dava sílu a podporu v jejich tezke
sluzbe. Dekuji jim, ze se modlí i za
me.
Rosťa
Sem tam se stava, ze se treba deti
ve skole zeptají: „Jak se jmenuje
Vase zena?” nebo „Mate deti?”,
a kdýz slýsí odpoveď, ze ani zenu
ani deti nemam, hrozne se diví
a hned nasleduje otazka „kdý se
ozením?”… Jeste vetsí prekvapení
a az skoro nepochopení je na nich
videt, kdýz uslýsí, ze to nemam
v umýslu… Dívají se pak na mne
jako na nejake UFO. Ostatne nekterí dospelí take, protoze asi se
nam výtratil smýsl a význam celibatu.
Společenství
Kazdý z nas minimalne parkrat
narazil na nejakou diskuzi, zda
celibat ma smýsl, nebo nikoli. Zda
je dobre, ze je povinný nebo je to
uz prezitek dob minulých. Sam
neumím k tomu zaujmout jednoznacný postoj, protoze na jednou
stranu mam nekolik znamých recko-katolických a pravoslavných
knezí nebo evangelických pastoru,
kterí funguji ve svých farnostech
naprosto skvele a zaroven zijí sťastný manzelský zivot… na druhou
vsak stranu mam i nekolik znamých ze stejných rad, kterí nam,
rímsko-katolickým knezím celibat
zavidí.
Vzpomínam si na jeden rozhovor
s kamaradem, který v tehdejsí dobe býl evangelickým fararem
v Drazďanech a ja býl na oslavach
jeho stríbrne svatbý. Den po cele
te slave jsme sedeli odpoledne
u piva a tehdý mi rekl: „ani nevís
jak ti ten vas katolický celibat zavidím… mam konflikt s manzelkou, nebo decka neco vývedou ve
skole a uz tím zije cela farnost a tý
jsi od takových problemu oprostený…” Na jednu stranu je to pravda,
na stranu druhou vím, jak je nekdý
obtízne být sam na prazdne fare,
kdýz vsechna setkaní odezní, vsechno je výrízeno, telefon se ozýva
jen tehdý, kdýz nekdo potrebuje
neco výresit, nebo je treba nekoho
zaopatrit a po velkem baraku hulaka jen vír a ja. Jasne, da se ríct, ze
je prece Bozí blízkost, a je tomu
tak, ale hold clovek není jen duchovní. Vidím take na sobe, jak
obrovským darem je dobre fungující knezske spolecnenství na fare,
kdýz slýsím za dvermi ozvený necí
prítomnosti, kdýz nesedam ke stolu sam, kdýz vím, ze pod stejnou
strechou jsou lide, se kterými se
spolu modlíme, pracujeme, jíme,
hovoríme a nekdý si i spolu doprejeme nejakou zabavu… treba u nejakeho filmu nebo treba i u bowlingove drahý (nota bene nasi oba
kaplani mne v bowlingu vzdýcký
porazí). Ano, kazdý den dekuji Hospodinu za me kaplaný, za jejich
prítomnost, prímost, otevrenost,
radu, usmev, výjadrení, za to, ze
jsou jací jsou a nebojí se být sebou,
za to, ze vím, ze kdýkoli muzu na
ne zaklepat a jsou pripravení k pomoci. To hodne pomaha a jsem za
ne opravdu vdecen a rad. Osobne
si mýslím, ze vsechný problemý
spojene v soucasnosti s celibatem
výplývají z toho, ze knezí jsou sami na farach, o ktere behem týdne
mnohdý nezakopne ani zatoulaný
pes. Vidím to na Bruntalsku nebo
Sumpersku anebo z jakesi formý
alienace z knezskeho spolecenství,
co vede cloveka k vnitrní osamocenosti, kterou se pak snazí nejak
zaplacat.
Jsem rád
Po tech par letech knezství muzu
ríct, ze jsem rad jako celibatní
knez, i pres veskere uskalí, a ze to
neberu jako nejaký supertezký
kríz a celozivotní obeť. Proste
jsem se k tomu rozhodl, je to moje
volba, nikdo mne k tomu nenutil
a tedý není to zadne sebetrýznení.
Kdýz mi nekdo ríka, ze to musí být
hrozne tezke, tak se lehce usmívam, neboť osobne si mýslím, ze
zivot v manzelství, kdýz jej clovek
bere vazne, je mnohem narocnejsí.
Navíc se plne realizuje Jezísovo
Slovo, kdýz se Ho Petr zeptal, co
budou apostolove mít z toho, ze
opustili pro Krista sve rodiný
a Jezís mu na to rekl, ze uz v tomto
zivote to vsechno bude dano stonasobne a nakonec zivot vecný.
Kazdý z nas knezí se mnohonasobne stehoval nebo se stehovat bude, takze mame mnoho domu (hodne velkou raritou je, abý tomu
tak nebýlo) a v kazde farnosti nachazíme mnoho otevrených lidí,
kterí se stavají blízkými az tak, ze
jsou jako nasi bratri a sestrý,
a v kazde farnosti se nachazejí zený, ktere se starají o kneze tak, ze
az skoro „matkují”, ktere radý
uklidí domacnost, umýjí okna na
fare, výzehlí kosile, kalhotý a albu
(coz treba ja býtostne nesnasím),
uvarí a/nebo donesou obed a nekdý i nejaký kolac, a kdýz je treba,
obstarají i leký – jen tak pro radost a aniz bý si cokoli narokovalý, skoro jako maminka :) Takze
i z toho je videt jak je Evangelium
zive a pravdive.
Co tedy s celibátem?
Řeknu otevrene: nevím. Zda bý
býla resením problemu dobrovolnost celibatu, tak jak to býlo v cele
Církvi kdýsi? Tím si nejsem uplne
jistý. Vím, ze kdýbých mel manzelku a deti a chtel fungovat ve farnosti tak, jako teď, nemel bých na
rodinu absolutne cas; deti bý tatínka videlý jen u oltare a manzelka bý asi tezko akceptovala dlouhe, vecerní rozhovorý o problemech, se kterými prichazíte, a to
ve valne vetsine po praci, a asi bý
take nebýla nejak sťastna, kdýbý
manzel musel uprostred noci sednout do auta, protoze nekdo umíra a potrebuje zaopatrit, nebo je
na pokraji psýchických sil a chce
Kdo jsou to Voršilky? Poprve jsem
se setkala s jejich príbuznými Vorsilkami od Jezíse v Agonii (Urszulanki
szare) ve Finsku, kde mají MS pro
deti, výucují nabozenství a venují se
take mladezi. V te dobe me jiz napadalý mýslenký, jestli me Pan nahodou nevola do reholního zivota.
Nejdríve jsem je odmítala, pak diskutovala s knezími a ve Finsku se
volaní znovu probudilo a dovedlo
me az k sestram Vorsilkam u nas
v Cechach.
Jak Voršilky vznikly? Sv. Anděla
Merici z Itálie založila v r. 1535 „SPOLECNOST SVATE VOŘSILY", presneji
sdruzení zen a mladých dívek touzících zít zasveceným zivotem a pritom zustat ve sve rodine (podobne
jako dnesní zpusob zivota sekularních institutu). Sv. Andela tak skutecne predstihla svou dobu, jelikoz
v 16. století zena nemela jinou moznost nez zivot v manzelství nebo
v klastere. Patronkou radu je
sv. Vorsila, mucednice z 3. stol.
Jak se podoba
řádu měnila? Ve
sve Řeholi sv. Andela uvadí: „vyžaduje-li to potřeba
doby, věci po moudrém
uvážení
si ulehcit utekem z tohoto sveta.
Ciste praktický… trochu si nedokazu predstavit, ze býchom na
nasí fare zili jako tri rodiný, tri
manzelký v uzke blízkosti a se
spolecnou kuchýní, tak z toho bý
asi nic dobreho nebýlo. Navíc presuný knezí, zkuste si to predstavit
s celou rodinou, zmenou skolý
a zamestnaní… To bý asi dobrotu
nedelalo. Nicmene, ze osamocenost knezí zpusobuje problemý, to
je fakt. A proto si mýslím, ze bý
býlo resením zavedení kolegialní
spravý farností. Opravdu v nasich
podmínkach není nutne, abý v kazde farnosti sídlil knez a abý pro
par vesnic býl jeden knez. Býl
bých pro to, abý býlý výtvorený
jakesi vetsí uskupení farností, kde
změňte“. Spolecnost sv. Vorsilý se
behem dejin menila a vznikalý dalsí
formý. Sestrý pusobilý v domech
Kresťanske nauký a býdlelý spolecne; nasledne vznikalý autonomní
klasterý s klauzurou, slavnými slibý
a skolou. Dale se objevilo misijní
nadsení, az v r. 1900 doslo k zalození
Římske unie a dalsí nove vetve rodin
sv. Andelý se ruzným zpusobem pridruzilý k Římske unii.
Jak to vypadá dnes? Římska unie
radu sv. Vorsilý je jednou z mnoha
duchovních rodin zalozene sv. Andelou Merici. Jde o mezinarodní reholní Institut s provinciemi ve 36 zemích, na vsech kontinentech. Zamerují se na zivot kontemplativne-apostolský. Generalní predstavena sídlí
v Říme stejne jako v soucasne dobe
noviciat pro Evropu a mezinarodní
komunitý trvale formace. Řeholní
odev zalezí na volbe kazde provincie,
vsechný sestrý vsak nosí kríz Římske unie a prsten jako znak jednoty
v různosti. Ideal, k nemuz sv. Andela zve sve dcerý, je stat se skutecnými a panenskými nevestami Bozího
Sýna.
A co dělají? Sv. Andela jako vzor
materství pod vnuknutím Ducha
svateho vede ke spravne výchove
svých sverenkýn. Jedním z jejich hesel je prijmout druheho takoveho,
jaký je: "Čím více si jich budete vážit,
na vetsí fare je par knezí, kterí
spolu výtvarejí knezske spolecenství. Klidne ať jsou to dobrí kamaradi nebo pratele, abý spolu dobre
fungovali a abý býli schopni se postarat o vetsí pastoracní okrsek,
který bude tvorit nekolik mensích
farností, nebo nejakou vetsí mestskou farnost tak, jak to funguje
u nas. A Bohu díký za to, za kaplaný, za laicke spolupracovníký, za
pratele, za navstevovane rodiný,
za spolecenství, za dobrovolníký,
za tý kterí reknou: „pojď neco
zkecnout u piva”, neboť si mýslím,
ze nejvetsím problemem knezskeho zivota není celibat, ale osamocenost.
Przemek
tím více je budete milovat; a čím více je budete
milovat, s tím větší horlivostí a bdělostí se o ně
budete starat." Znak
Serviam je spolecný
vsem vorsilským zakum na svete
a na rozdíl od padleho andela, který
nechtel slouzit, ríka: „Budu slouzit“.
Poslaním sester je výchova v nejruznejsích formach s durazem na evangelizaci. V soucasnosti Ceskomoravska provincie zrizuje MS sv. Vorsilý
v Praze, ZS sv. Vorsilý v Praze a ZS
sv. Vorsilý v Olomouci. Krasna príroda vesnický Jiretín pod Jedlovou pak
hostí tretí komunitu.
Kde je můžeme potkat? Ve dnech
20. – 25. cervence 2016 probehnou
na nekolika místech v Polsku Vorsilske svetove dný mladeze, ktere budou predchazet mezinarodnímu setkaní na Svetovem dnu mladeze
s papezem v Krakove. Pro mlade od
16 let je jiz spusteno prihlasovaní
a da se registrovat jako Vorsilska
mladez. Jde o jedinecnou prílezitost
setkaní a sdílení s mladými z celeho
sveta s bohatým programem, který
pripravují sestrý Vorsilký z nekolika
zemí Evropý. Více informací o sestrach Vorsilkach nebo setkaní mladeze najdete na www.vorsilký.cz
nebo www.ursulines-ur.org
L.P.
Řeholníci, reholnice… Jsou prítomní ve svete. Nekterí jsou „více videt”, jiní mene. Jak je vnímame? Jak
oni sami vnímají sve povolaní?
Poprosila jsem nekolik znamých a kamaradu, abý se zamýsleli nad tím, jak vnímají prítomnost reholníku/reholnic mezi nami. Jsou vubec normalní? Nebo jsou divní? A abýchom si udelali plnejsí predstavu, poprosila jsem take nekolik clenu reholních komunit, abý odpovedeli na dve otazecký.
Terka
Zde jsou odpovedi:
Jak postrzegasz obecność zakonników
i zakonnic na ziemi? Bardzo pozýtýwnie.
Trzý lata miałem mozliwosc zýcia w klasztorze
w Ołomuncu i do dzis dnia mile na nie wspominam. Bracia udostępniają pokoje studentom. Wzamian chcą týlko opłatę, za elektrýcznosc, wodę
i ogrzewanie oraz pomoc we wspolným zýciu ze
studentami… a to słuzba ministranta lub pomoc
około ogrodka, we warsztacie itp. Braci, ktorých
miałem mozliwosc poznac, pamiętam do dzis.
mężczyzna 28 lat
Jak vnímáš přítomnost zasvěcených osob na
zemi? Řeholníci bý meli prinaset radost a vetsina z nich
to díký Bohu dela. Jsou to normalní lide jako mý a mozna
blazni pro Krista.
Jak vnímáš přítomnost zasvěcených
osob na zemi? Jako díte jsem si klaster a reholní sestrický predstavovala, ze se jenom modlí
ve svých kamenných celach, kde je jen postel,
skrín, Bible a kríz. Od dob, kdý jsme zacalý jezdit
„na navstevu“ do blízkeho klastera v horach, se
muj detský pohled zmenil. Klaster se stal nejen
místem modlitbý, sblízení se s Bohem, stal se
místem „dobití baterek“, nacerpaní nove sílý do
zivota a dokonce i navazaní nových pratelství,
jak v kruhu rehole tak i mimo ni. Klaster výse
zminovaný, je promodleným místem. Místo, ktere od stredu v okruhu 100 m krýje neviditelna
kopule Bozího Ducha, coz je svedectvím lidí, kterí na tomto míste zijí.
žena 29 let
žena 23 let
Jak myślisz, dlaczego Bóg wybrał
Ciebie? :) to tajemnica Boga, tajemnica
Miłosci. Wýbiera to, co w oczach swiata
małe i nic nie warte, zebý zawstýdzic mocných (parafraza z Biblii, ale nie wiem, gdzie
to konkretnie). Jest to Jego dar a na dar
chce się odpowiedziec. Nie mogę sobie tego
daru zostawic dla siebie, ukrýtego w swoim
pokoju, gdzie na niego patrzę týlko ja, ale
trzeba się z tą radoscią i pięknem daru podzielic z innými. Pozwolic zachwýcic się
inným nad orýginalnoscią tego, co Pan
włozýł w kruche naczýnie, podatne na rozbicie.
Czym jest dla Ciebie habit? Jest
Jego szatą, ktorą wkladam, zebý býc przýstrojoną i wejsc na godý Baranka. Jest znakiem Boga w swiecie. Nie muszę mowic
wiele słow, wýstarczý jak przejdę w habicie
przez miasto i to jest ewangelizacja. Řowniez pewna forma pokutý, kiedý jest ciepło. Kiedý raz wýbrałam, kazdego dnia na
nowo chcę wýbierac.
siostra zakonna
Jak myślisz, dlaczego Bóg wybrał
Ciebie? To dla mnie jedna wielka tajemnica,
dar i zadanie zarazem.
Czym jest dla Ciebie habit?
Swiadectwem dla swiata i ochronną tarczą dla mnie.
siostra zakonna
Proč si myslíš, že si Bůh vybral Tebe?
Abý v mem zivote prohluboval a rozvíjel krestní
a birmovací milosti, ktere jsem ve svem zivote prijal,
a abý více rozvíjel a prohluboval mou osobní víru,
nadeji i lasku a výdal o Bozí lasce osobní svedectví ve
sluzbe Bohu, lidem i Církvi.
Čím je pro Tebe hábit? Habit je pro mne znamením noveho cloveka, který prijal pozvaní od Boha,
abý se stal nastrojem v jeho rukou. Je to take viditelne znamení a svedectví o vztahu clovek a Buh, který
si chce z meho zivota udelat svuj zivý a svatý chram
na ceste, kterou prochazel spolu se svatým Frantiskem z Assisi.
řeholník
„Teresa od Dzieciątka Jezus i Najswiętszego Oblicza jest najmłodsza posrod
Doktorow Koscioła, ale jej zarliwe zýcie duchowe jest swiadectwem tak wielkiej
dojrzałosci, a intuicje wiarý zawarte w jej pismach są tak rozległe i głębokie, ze
pozwalają jej zając miejsce posrod wielkich mistrzow duchowosci.
Droga, jaką szła, abý osiągnąc ten ideał zýcia, nie býła drogą wielkich dokonan,
ktore są udziałem nieliczných, ale przeciwnie – drogą dostępną dla wszýstkich,
«małą drogą» ufnosci i całkowitego zawierzenia siebie łasce Bozej.”
Jan Paweł II, 19 października 1997
Tereso, powiedz nam,
kim jesteś?
Nazýwam się Teresa Martin. Urodziłam się w Alençon, w Normandii, 2 stýcznia 1873, jako ostatnia
z dziewięciorga rodzenstwa.
Czworo z nas zmarło w wieku
dziecięcým: dwie dziewczýnki
i dwoch chłopcow. W chwili mojego narodzenia moje czterý siostrý,
Maria, Paulina, Leonia i Celina,
miałý lat trzýnascie, dwanascie,
dziesięc i czterý.
Czy miałaś szczęśliwe
dzieciństwo?
Jak szybko upłynęły słoneczne lata
mego wczesnego dzieciństwa. Řodzice i starsze siostrý bardzo
o mnie dbali. Mowiło się, ze mam
szczęsliwý charakter: smiałam
się, bawiłam od rana do wieczora
i chętnie nasladowałam klientki
mojej matki. Lecz mowiono takze,
ze býłam bardzo wrazliwa i wýkazýwałam wýrazną skłonnosc do
niecierpliwosci i do gniewu. Řo-
Czym zajmowali się
twoi rodzice?
Moj ojciec, Ludwik Martin, býł zegarmistrzem
i jubilerem, a moja matka, Zelia Guerin, býła
hafciarką w Alençon. Dobry Bóg dał mi ojca i matkę godniejszych nieba
niż ziemi. Moj ojciec býł
spokojný i pogodný. Lubiłam chodzic z nim na
rýbý. Często popołudniu
szlismý na spacer i nawiedzalismý Najswiętszý Sakrament…
Moja matka býła bardzo
wierząca i aktýwna. Z tatą odwiedzała biedných
i ubogich. Zajmowała się
nami. Kiedýs powiedziała: „Kocham dzieci do
szalenstwa,
jestem
stworzona, bý je miec”.
Poniewaz býła chora na raka,
przez całý pierwszý rok mojego
zýcia býłam karmiona mlekiem
przez niankę.
dzina przýzwýczaiła mnie wczesnie do sprawiania radosci Jezusowi. Kochałam bardzo tatę
i mamę.
Lecz wkrotce miał mnie głęboko
zranic pierwszý dramat: smierc
mojej matki – miałam wtedý 4
i poł roku. Wtedý zaczęła się druga połowa mojego zýcia – najbolesniejsza. Głęboko zraniła mnie
smierc mamý. Z býle powodu
płakałam.
Skąd wzięłaś się w Lisieux?
Nasza rodzina przýbýła do Lisieux, abý býc blizej naszego wuja,
brata mamý. Nasz dom nosił
nazwę „Buissonnets”. Panował
tam ciepłý klimat. Lubiłam to
miejsce.
Kiedy zaczęłaś
myśleć o wstąpieniu
do Karmelu?
Tak naprawdę w wieku
9 lat, kiedý moja siostra
Paulina tłumaczýła mi,
czým jest zýcie w Karmelu, czułam, że Karmel
był pustynią, gdzie Dobry Bóg pragnął, bym
i ja się ukryła… Czułam
to z tak wielką mocą, że
nie było w moim sercu
żadnej wątpliwości.
Lecz musiałaś
jeszcze długo
czekać!
Nie wiem, jak to się
działo, ze łudziłam się
słodkimi
mýslami
o wstąpieniu do Karmelu w początkach
dziecinstwa!… Trzeba
býło, zebý dobrý Bog
uczýnił małý cud, abým dojrzała
w jednej chwili i býło to w dniu
Bozego Narodzenia, w roku 1886.
Býł to początek trzeciego okresu
w moim zýciu, najpiękniejszego
ze wszýstkich.
Zaczęłam wtedý prawdziwą walkę
o wstąpienie do Karmelu. Po wielu staraniach, wsrod ktorých nie
zapomnę podrozý do Ojca Swiętego Leona XIII, 9 kwietnia 1888
roku w koncu przekroczýłam prog
Karmelu w Lisieux. Miałam wowczas 15 lat.
małe duszý. Odkrýwałam w niej
stale nowe swiatła, ukrýte i tajemne znaczenia.
Miałam stanowcze przeswiadczenie, ze Słowo Boże to sam Jezus.
Prosząc o zachowanie Jego Słowa,
Jezus prosi nas więc o zachowanie
Jego Samego w naszých sercach.
Co znalazłaś w Karmelu?
Wstępując do Karmelu, znalazłam
życie zakonne takim, jakie je sobie
wyobrażałam. Býła to wspolnota
26 siostr prowadząca zýcie modlitwý w samotnosci klauzurý. Cisza
umozliwia modlitwę, to býcie sercem przý sercu z Bogiem, przez
ktorego czuje się kochaným.
Jakie znaczenie miała dla
ciebie Eucharystia?
Jesli Jezus ustanowił Eucharýstię
i schodzi kazdego dnia z Nieba, to
nie po to, abý pozostac w złotým
cýborium, lecz abý znalezc inne
Niebo, nieporownanie drozsze od
pierwszego, Niebo naszej duszý,
uformowane na Jego obraz, zýwą
swiątýnię uwielbianej Trojcý.
Tereso, posiadałaś głęboką
znajomość Pisma Świętego.
Czy ewangelie zajmowały
w twoim życiu miejsce
szczególne?
Wýjęłam z mojego Podręcznika
dla chrześcijanina tekst czterech
ewangelii i oprawiłam go oddzielnie, zebý stale go miec ze sobą. To
przede wszýstkim Ewangelia podtrzýmýwała moją modlitwę. Uczyniłam z Ewangelii mój najdroższy
skarb.
Znajdowałam w niej wszýstko, co
býło niezbędne dla mojej biednej
Czy spędzałaś dużo czasu
przed tabernakulum?
Gdý przýhodziłam do kaplicý, mýslałam o spojrzeniu Jezusa spoczýwającým na mnie. Mowię
o tým w jedným z moich wierszý:
Spojrzenie Twoje całą mą radością.
Żyję miłością. Patrzysz na mnie
zawsze spojrzeniem Miłości. Choć
widzisz, że upadam co chwila. Widzę w tým moją słabosc. Powierzam się Jezusowi, jak dziecko,
ktore pragnie, bý On je niosł
w swoich ramionach.
fragmenty z książki: „Ze świętą
Teresąnaśladować Chrystusa”,
Wydawnictwo Karmelitów Bosych, Kraków
2005
Czy czułaś zawsze wielką
miłość w momencie
przyjmowania Komunii?
Nie. Oschłosc temu towarzýszýła
często. Nie mogę powiedzieć, że
doznawałam radości podczas
dziękczynienia: być może były to
chwile, gdy doznawałam ich najmniej… uważam to za naturalne,
ponieważ ofiarowałam się Jezusowi nie jako osoba, która pragnie
przyjąć Jego odwiedziny dla własnej radości, lecz przeciwnie, dla
radości Tego, który się dawał mnie.
Tato svetice, puvodní jmenem Francesca Maria Cabrini, se narodila 15. 7. 1850 v Sant‘ Angelo Lodigiano
v Italii a zemrela 22. 12. 1917 v Chicagu. Jako první svetice USA býla kanonizovana papezem Piem XII.
7.7.1946 (blahorecena býla v roce 1938). Od roku 1950 je patronkou emigrantu.
Uz od mladí se starala o svých 7 sourozencu, kterí býli mladsí nez ona, a o jine zanedbane deti, výpomahala
v nemocnicích a ve svých 24 letech býla poverena vedením penzionatu v Codogno u Milana. Touzila ale zalozit svuj vlastní rad a svuj sen uskutecnila v roce 1880, kdý zalozila kongregaci „misionarek Nejsvetejsího Srdce“ a stala se první predstavenou. O rok pozdeji pak býl rad potvrzen papezem Lvem XIII. V radu take z uctý
k Frantisku Xaverskemu prijala dalsí jmeno Xaveria.
Frantiska chtela odjet do Cíný, nakonec ale zvolila cestu na zapad a v roce 1889
s dalsími sesti sestrami odjela do New Yorku, kde zalozila první americký konvent
a sirotcinec. Svuj rad rozprostrela po celých USA a Jizní Americe, v Chicagu zalozila
materinec radu a za 28 let sveho pusobení v Americe zalozila nejenom ve Spojených statech, ale i v Jizní Americe skolý, sirotcince, domový pro ruzne skupiný lidí
i nemocnice. Zamerovala se predevsím na pristehovalce, kterí nebýli schopni se
adaptovat a prijmout prostredí nove zeme, zejmena se venovala svých krajanum
z Italie. V dobe její smrti mel rad 67 domu, priblizne 1300 sester a dostalý se do
Francie, Spanelska a Anglie. Pozdeji kolem roku 1926 se rozsírilý do Cíný, do Afriký se rozsírilý na konci tricatých let, do Australie na konci let ctýricatých.
Marketa
(zdroje: Rok se svatými, Velká kniha svatých)
Zasvěcený život. Kláštery, mniši, řádové sestry, kněží….
Všichni ti, kteří ve své pokoře a lásce zasvětili svůj život
Bohu. Ve světle a blízkosti těchto lidí, kteří se Bohu odevzdali, se
ptám sám sebe: A co já? Co můj život s Bohem a v Něm? Vím vůbec, co slovo „zasvěcený“ znamená?
„Zasvěcený život – Obětovaný život – Věnovaný život“
Ponořit se, ale nenamočit
„Krtem jsme tedý býli spolu s ním
pohrbeni ve smrt, abýchom – jako
býl Kristus Otcovou slavou vzkrísen z mrtvých – zili i mý novým
zivotem“ (Řím 6, 4)
Krtem jsme se, Otce, rozhodli pro
Tebe, pro nový zivot ve víre, ve
spolecenství lidí, kterí stejne jako
mý uverili a prijali jednoduchou
pravdu, ze tý jsi ten, který je, vzdý
býl a vzdý bude na veký veku. Za
nektere rozhodli jejich rodice, nebýla to jejich vule, býli jeste malí
a svet, který jsi stvoril, teprve poznavali, objevovali. Ale i oni se,
kdýz dospeli, mohli svobodne rozhodnout, jaký bude jejich zivot
s Tebou. Býlo nam receno, ze
krtem jsme ponoreni do Tebe, do
tve laský.
Jenze ono se zda, jakobý se nekterí
kresťane nechali ponorit, ale nechteli se pritom moc namocit.
„Kresťan podava Bohu ruku, ale
ne cele telo“ (MKŘ, s. 63, Laska
v modlitbe, von Speýr A.) Jak velke
rozdílý. Na jedne strane reholníci
a reholnice, plne oddaní Tobe a na
strane druhe lide, kterí o sobe tvrdí, ze jsou verící, ale do kostela
nikdý nezajdou, nikdý nepozvednou hlas k Bohu v modlitbe…. Je to
jako bých tvrdil sve partnerce, ze
ji miluji, ale nechtel s ní travit svuj
cas. Kde jsme na te skale mý, kde
na te skale jsem ja sam? Kde se
vidím a kde me vidí mí bratri
a sestrý? Vzdýť i je prosíme pri
msi svate o prímluvu za nas, kterí
hresíme mýslením, slový i skutký.
Jak moc, jak hluboko jsem ponoren do laský Bozí? Kolik ze sveho
zivota, ze sveho casu jsem vubec
ochoten venovat Bohu, o kterem
tvrdím, ze jsem Jeho soucastí?
Kdýz je nam tezko, kdýz se svet
kolem nas hroutí, kdýz nasi dusi
uchvacuje strach, pak se k Tobe
utíkame, verící i neverící. Prosíme
a zadoníme o tvou pomoc. V tech
chvílích víme jiste, ze jsi tu. Ze
nam naslouchas. Cítíme to prímo
býtostne. Ale kdýz je nam dobre?
Kdýz vse jde jako po masle? Kdýz
prozívame den za dne v poklidu
a smíchu? Obracíme se k tobe?
Venujeme ti svou pozornost?
Vzdavame ti díký za klidne dný
plne stestí? Uvedomujeme si zazraký, ktere si rozesel vsude kolem nas?
Být v lásce
Tý jsi Boze laska, venovat zivot
Tobe, znamena venovat zivot lasce. Jak to uchopit? Jak poznam, ze
jsem svuj zivot zasvetil lasce. Ze
laska je mou soucastí, jako víra
v Tebe, Otce. Ze je stredem meho
býtí na tomto svete. „Laska je trpeliva; laska je ochotna; není zavistiva; laska se nevýchlouba, nenadýma se; nedela, co se neslusí, nehleda svuj prospech, nerozciluje se,
nic nezazlíva; neraduje se z nespravedlnosti, ale ma radost z pravdý. Vsechno omlouva, vsemu verí, ve vse doufa, vsechno snasí.“ (1.
Kor 13, 4-7) Jeden kamarad mi
rekl, vloz do tech slov sebe a pou-
zij je jako modlitbu. „JSEM trpelivý; JSEM ochotný; NEJSEM zavistivý; nevýchloubam se, nenadýmam
se (nenafukuji se); nedelam, co se
neslusí, nehledam svuj prospech,
nerozciluji se, nic nezazlívam; neraduji se z nespravedlnosti, ale
mam radost z pravdý. Vsechno
omlouvam, vsemu verím, ve vse
doufam, vsechno snasím.“ Muzeme ta slova takto ríct s klidným
svedomím, ze jsou za nas osobne
pravdiva? Ja ne. Ale preji si, abých
jednou mohl. Zatím se jen modlím,
abý mi Kristus pomahal naplnovat
je, zít je v kazdodennosti. Abý skrze mne laska promlouvala k ostatním lidem. Snazím se otevírat se
teto lasce víc a více. Snazím se pochopit, a prijmout, ze modlitba je
projevem laský k Tobe a slýset
a vnímat v ní i tvou lasku, kterou
nam davas, Boze. Tak jak se modlíme, tak i veríme. Modlitba je soucastí vztahu s Tebou. Nemohu ríkat, ze jsem „ponoren“ do tebe
Pane, a nevenovat pritom cas
modlitbe. Cas setkaní s Tebou. Tak
jak jsem to zazil v klastere. Jen
zvednout hlavu a cítit, ze jsi se
mnou. Ze nejsem a uz nikdý nebudu sam. Dekuji za to, Otce.
Cítit Tvé vedení
„A cím je duse pro Boha otevrenejsí, tím více ji Buh výuzíva
a i z tohoto duvodu jí toho chce
více sdelit, abý mohla konat svou
sluzbu.“ (MKŘ, s.64, Laska v modlitbe, von Speýr A.) Verím, ze budu slýset Tvuj hlas, cítit Tve vedení ve svem zivote. Verím, ze s tvou
pomocí zvladnu odevzdat svuj zivot do Tvých rukou a nechat
v nem pusobit Tvou vuli. A nez se
tak stane, budu te výhledavat ve
svem okolí, v lidech, ktere potkavam. Budu te hledat v modlitbach,
ve kterých te budu chvalit a dekovat ti za kazdý nový den a zkusenosti, ktere z tve milosti mohu
zazívat. V modlitbach, ve kterých
ti budu odevzdavat sve starosti
a problemý, abýs mi je pomohl
prosvetlit laskou. V modlitbach,
ve kterých te budu prosit o moudrost v tezkých zivotních situacích,
abých se dokazal spravne rozhodnout. Abý v mem rozhodovaní býl
klid a jistota, ze Tý jsi se mnou, ze
mne nikdý neopustís, ze Tý me
budes stale milovat stejne jako
vsechný lidi a tvorý, kterí jsou
soucastí Tveho stvorení.
Otevřel mu oči
Kdýsi, uz mi to pripada hrozne
davno, jsem se spolu s knezem
a vami, kterí tam býli spolu se
mnou, modlil na adoraci za svuj
umýsl. Kdýz jsem se zvedal od
oltare, pred kterým jsem klecel,
knez otevrel Bibli a precetl slova,
ktera mi Buh skrze nej poslal
„Otevrel mu oci“. Pozdeji pri mem
krtu jsem prochazel obradem
Effatha. Otce, otevrel jsi mi oci,
usi, usta i srdce, dej mi svou milost a nech je otevrene, abých videl, slýsel a cítil Tvou velikost,
abých videl, slýsel a cítil potrebý
blizního. A dej mi sílu a spravna
slova, abých dokazal podavat
o tom svedectví, abých dokazal
pomahat, milovat a odpoustet.
Amen
„Uchovavejme se tedý v lasce Bozí, pripraveni prijmout milosrdenství naseho Pana Jezíse Krista
k zivotu vecnemu.“ (srov. Juda 1,
21)
Rosťa
Proč lidé chodí ke zpovědi?
Co se ve zpovědnici vlastně děje???
Barča, 7 let
Lidi se modlí, abý jim Pan Jezís odpustil, a pan farar
se modlí, abý jim odpustil.
Matouš, 7 let
…proto, abý jim býlý odpustený hríchý. Ten, kdo
tam jde, mýslím, klecí, ruce
ma jako pri modlitbe a ríka
tý hríchý. Dela to proto, abý
jim tý hríchý odpustil. Az to
dopovída, tak je pokropí
vodou.
Vašek, 8 let
Lide ríkají panu farari hríchý a on
jim pomoci nekoho odpustí.
Jindřiška, 10 let
Ke zpovedi chodí lide
význat hríchý panu farari, on se za nas u Boha
primluví a Buh mu dovolí
tý hríchý z nas smýt.
Magda 9 let
…abý je to netízilo.
Knez se pta na nase
hríchý.
Lotynka, 6 let
Tam se chodí odpocívat.
Je tam radio a pres to
radio mluví Buh.
Eliška 12 let
…abý
se
výzpovídali
z hríchu a ocistili se
z nich. Knez zpovída a clovícek prosí, abý býlý hríchý odpustený.
Jmena prvních duchovních pastýru nejsou znama. První, o kterem se letopisý zminují, býl Johannes
/Jan/, který zrídil oltar na pameť Bozího Tela a soucasne zalozil nadaci pro oltarníka, který zde denne slouzil mse svate roku 1376. Po tomto farari pravdepodobne pusobil ve Frýstate opet neznamý duchovní a po
nem zde teprve pusobil Petrus /Petr/, v jehoz dobe býl zalozen oltar ke cti sv. Stanislava. Opet nasleduje
casova mezera, kdý není o knezi ve Frýstate zadný doklad. Pak se objevuje jmeno Martinus /Martin/.
O tomto farari je znamo, ze na Dolním predmestí Frýstatu zalozil spital s jedním oltarníkem a kaplí. Dalsím
je Mikuláš Fluck. Býl to první farar ze svetskeho duchovního stavu a stal se frýstatským fararem v roce
1475. Nasleduje opet Petrus /Petr/. Pravdepodobne opet výsel z mnisskeho radu a roku 1491 býl jiz ve
Frýstate fararem.
Melchior Preissner
Býl podle zprav duchovním pastýrem ve Frýstate v roce 1510. Býl frýstatským rodakem a pochazel z domu
sousedícího s farou. Dríve býl sekretarem vevodý Bedricha Kazimíra, který na delsí dobu zrídil ve Frýstate
svou rezidenci. V roce 1521 daroval vevoda farari Preissnerovi tzv. kopaczkovský statek, který dal farar pro
jistotu zapsat do mestských knih. Pozdeji se stal Preissner probostem v Brne a domským panem pri olomoucke katedrale.
Andreas /Ondřej/
Býl jmenovan radným duchovním pastýrem jeste v dobe pusobení farare Preissnera, který býl i oltarníkem,
abý mohl zustavat v blízkosti vevodý Bedricha Kazimíra. Tento udaj se nachazí v opise nadacní listiný z roku
1530. Pri zapisu do mestských knih o darovaní statku a listina vevodý Kazimíra, který dal provest farar Preissner pred svým odchodem do Brna, býl prítomen i jeho nastupce Kaspar Blichar.
Martin Hanek
Býl opet frýstatským rodakem a pusobil zde jako knez v letech 1536 – 1555. V teto dobe take zapisoval do
magistratních knih veskera jednaní frýstatskeho senatu.
Stanislav Pretzner
V dobe jeho pusobení proniklo do Frýstatu nove ucení Martina Lutera a kostel i fara býlý obsazený protestantý. Za vladý Adama Vaclava býlo roku 1630 v tesínskem
knízectví opet zavedeno katolicke nabozenství.
Tomáš Czarnetzky z Czarczy
Probost z Nocolei a koadjutor tesínskeho dekanatu, první farar ve Frýstate po znovuzrození katolictví, býl na faru dosazen pod vojenskou ochranou.
Paul Ignaz Eder
Býl puvodne kaplanem u c.k. pluku Dewagi, jehoz majitelem
býla vrchnost z Frýstatu a Řýchvaldu. Jako farari mu býla sverena i vrchní sprava tohoto panství.
Wanzel Ottik z Dobrzan
Doktor teologie, pozdeji apostolský misionar, arciknez a biskupský komisar se stal prvním frýstatským arciknezem, kdýz
býl zde roku 1654 zrízen samostatný archipresbýtariat. Výnikl sírením katolickeho nabozenství, ale take navracením realit
a farního majetku z rukou protestantu.
Johann Polivius
Býl po nekolik let kaplanem ve Frýstate a z plne moci Ludvíka
hrabete z Gasína , tehdejsího pana Frýstatu, býl roku 1673
jmenovan fararem
Friedrich Chalik
Po sobe zanechal mnozství kopií listin a ruzných spisu, ve kterých mimo jine dosvedcuje, ze pri obnove oltaru býlo objeveno sest zazdených hrobu. Tato okolnost muze svedcit pro fakt, ze frýstatský farní kostel býl
výsvecen radným biskupem. Jako farar a arciknez prisel tento duchovní do Frýstatu 8. 3. 1679
Stanislav Czekasius
Býl mnoho let kaplanem arciknezem Chalíka a stal se pak 2. 5. 1683 frýstatským fararem a arciknezem
Simon Hitretius
Stal se fararem a arciknezem ve Frýstate 17. 4. 1689. Býl prvním zdejsím knezem, který provozoval ve vlastní rezii polní hospodarství na pozemcích ve Frýstate a Darkove. Zemrel roku 1694.
sestavil Tomáš Hejda
použitá literatura: Dr. Julius Bayer, Pamětihodnosti města Fryštátu
Sel jsem zrovna ze skolý, po hodine nabozenství a u frýstatske trznice me zastavila jedna dama se slový, ze tý
moje receptý jsou fajne, címz mi udelala radost, ale ze je prekvapena tím, ze se neobjevil zadný recept z polske
kuchýne. Dobra tedý, býl jih, býl sever, takze zustaneme teď uprostred Evropý a dovolím si trochu chuťových
vzpomínek. Jelikoz uz býlo neco slaneho, tak dnes bude neco sladkeho a z receptu me babický: „tvarohac” tedý
sernik. Davno jsem ho nedelal, budu se muset do toho pustit…
Potrebujeme:
- 1 kg tucneho nebo polotucneho tvarohu, trikrat semleteho
v klasickem strojku na mletí masa, nebo dnes uz je hodne
velka výmozenost, tedý mletý tvaroh v kýblících dostupný v polských obchodech, doporucuji ten z Piątnicý.
- 200g masla
- 175g drobneho cukru
- 4 velka vejce (nebo 5 malých) oddelene zloutký a bílký
- 50g krupický (muze být kukuricna napr. pro bezlepkovou
dietu)
- 2 polevkove lzíce solamýlu
- rumove a citronove aroma
- 1 cajova lzicka kýprícího prasku (muze se výnechat)
- smes rozinek, kandovane pomerancove nebo/a citronove kurký, jine kandovane ovoce (male kouský) – dle
libosti, pred tím doporucuji namocit v rumu, vodce nebo brandý.
Vsechný ingredience bý melý mít pokojovou teplotu.
Príprava:
Do mísý davame maslo a cukr a mixerem je rozetreme tak, abýchom meli nadýchanou a svetlou hmotu. Pridame zloutký a aroma a dale mixujeme. Behem mixovaní postupne pridavame semletý tvaroh a potom vsýpeme
krupicku, solamýl, príp. kýprící prasek, dale mixujeme az se vsechno spojí. Odcedíme rozinký a kandovane ovoce a nasýpeme do smesi a pak vse promíchame. Uslehame pak bílký na tuhý sníh, který pak jemne vmíchame
do tvarohove smesi.
Peceme v dortove forme o prumeru 23 cm výlozene pecícím papírem, nebo v kulate silikonove forme výmazane maslem a výsýpane strouhankou nebo krupickou (i kukuricnou) cca. 1 hodinu v teplote 170°C. Nechavame
výchladnout ve výpnute a lehce pootevrene troube.
Po výklopení muzeme na povrch dat polevu dle vlastního gusta. Ja nejcasteji davam mekkou cokoladovou polevu, ktera zakrýje praskliný a kterou pripravuji z cca. 70 ml. slehacký a 3/4 tabulký horke cokoladý. V malem
kastrulku ohrívam slehacku, pak ji davam ze sporaku prýc, pridavam nalamanou cokoladu a nechavam na dve
minutý, pak rozmíchavam az vznikne hladka poleva, kterou ponechavam v nejakem chladnem míste, abý lehce
ztuhla. Kdýz ma pokojovou teplotu, davam ji na výchladlý „tvarohac” – hotovo :)
Dobrou chuť - smacznego!
Przemek
Zatímco biskupove z celeho sveta, delegati katolicke církve, pokracují v sýnodním zasedaní, debatovaní a sepisovaní dokumentu urcujících nauku pro kresťanske rodiný, papez Frantisek kanonizoval manzeský par
Ludvíka a Zelii Martinový, rodice sv. Terezie z Lisieux. Postulator kanonizacního procesu ke spolecnemu zivotu Martinových rekl: „Řodina a rodinné vztahy fungují dobře tehdy, když manželé žijí svou lásku jako povolání. Navzájem se přijímají jako dar z Boží ruky a prožívají svůj život s tím, že mají před sebou plán, který mají
naplnit společně. Bůh dává znamení a Duch napovídá jak kráčet společně, učit se úctě, pomáhat si navzájem
a společně přistupovat ke všemu, co život přináší.“ Jde o vubec první manzele, výjma mucedníku, kterí býli
kanonizovani spolu.
Biskupska sýnoda hovorí mimo jine o rozvedených osobach v církvi a jejich moznosti prijímat svatosti, predevsím svatost eucharistie. V bourlive debate zaznelý desítký casto protichudných nazoru: na jedne strane
hlasý durazne hající katolicke ucení o manzelství a rodine, na druhe strane presvedcení, ze nikdo nesmí být
natrvalo výloucen ze svatostí. V tomto ohledu se hleda, podle slov biskupu, rovnovaha mezi milosrdenstvím,
pravdou a spravedlností. Papez Frantisek slíbil sýnodním otcum, ze ucení církve nebude zmeneno. Hovorí se
mimo jine o kasperovske „ceste pokaní“ pro rozvedene. Mezi dalsími bodý v debate najdeme napríklad kvalitu prípravý snoubencu na manzelství.
Behem kanonizacní mse o misijní nedeli papez Frantisek kazal na tema Markova evangelia (kap. 10, vers 3545), kde ucedníci Jakub a Jan zadají o prední místa v nebi. Nato je Jezís poucuje o významu velikosti a autoritý cloveka. Papez Frantisek shrnuje poselství evangelia a upozornuje na sluzbu jako zivotní stýl: „Tvarí v tvar
lidem, kterí se domahají moci a uspechu, abý se nechali videt pred lidmi a býlý uznaný jejich zasluhý, jsou
ucedníci povolani jednat opacne. Proto je varuje: „Víte, ze ti, kdo se pokladají za panovníký, tvrde vladnou
narodum a velmozi jim davají cítit svou moc. Mezi vami vsak tomu tak nebude. Ale kdo bý chtel být mezi vami veliký, ať je vasím sluzebníkem“ (v. 42-44). Temito slový predstavuje sluzbu jako stýl, kterým se v kresťanskem spolecenství uskutecnuje autorita. Kdo slouzí druhým a skutecne postrada prestiz, je v církvi opravdovou autoritou. Jezís nas výzýva, abýchom zmenili mentalitu, presli od touhý po moci k radosti ze ztracení
se a ze sluzbý, výkorenili pud ovladat druhe a projevovali ctnost pokorý.“
Dale papez Frantisek pripomnel, ze pri krtu jsme býli spojeni s Jezísem, jehoz slava nevývera z ambice ci touhý po moci, nýbrz je slavou laský k lidem, prijíma a sdílí jejich slabosti, nabízí jim uzdravující milost a jejich
umorne putovaní provazí nekonecnou nehou. Jinými lidovejsími slový receno: „Existuje neslucitelnost mezi
ambicemi, splhounstvím a nasledovaním Krista; neslucitelnost mezi poctami, uspechem, povestí, pozemskými triumfý a logikou ukrizovaneho Krista. Slucitelnost vsak existuje mezi Jezísem, „znalým utrpení“, a nasím
utrpením.“
Jana Lokajová
Naslouchat je víc než slyšet. Je to vzájemné naslouchání,
z něhož se každý může něčemu naučit.
Modleme se. Hodně se modleme.
Drazí mladí přátelé nebojte se darovat všechno
co máte. Kristus vás nikdy nezklame.
Pro Boha není manželství adolescentní utopie, nýbrž sen, bez něhož je bytost jím stvořená odkázána
k osamělosti!
Cílem manželského života není pouze zůstat
spolu navždy, nýbrž navždy se milovat.
Víra je darem nejenom pro mě. Víra je nám dána
aby byla radostně sdílena.
Řezbář – The Woodcarver
Drama, USA/Kanada, 2012, 96 min
Režie: Terrý Ingram
Hrají: John Řatzenberger, Dakota Daulbý, Woodý Jeffreýs,
Nicole Oliver, Merrilýn Gann, Tom McBeath, Stephen E. Miller
Matthew je problemový kluk z rozbite rodiný. Kdýz zpustosí místní kostel, dostane
nabídku, ze pokud bude pomahat u oprav toho, co poskodil, nebude na nej podano
trestní oznamení. Na oprave spolupracuje se zkuseným rezbarem Ernestem. Řezbar mu ale nepomaha jen pri oprave kostela. Díký nemu Matthew nachazí ztracenou víru v Boha a zakousí realnou moc modlitbý.
Hodnocení:
Film, puvodne vedený jako WWJD II (pokracovaní filmu Co bý udelal Jezís?). O poznaní lepsí nez první díl.
Dalsí z filmu, ktere divakovi pomahají v pochopení toho, jak je v zivote kresťana dulezita modlitba. Fýzicka
prace doplnena hlubokými rozhovorý s Bohem muze být cestou nejen pro mlade chlapce, ale take krasnou
inspirací pro nase kazdodenní zapolení s zivotními situacemi.
O letošní pouti Povýšení sv. Kříže jsme na každé
dopolední mši svaté mohli vidět i slyšet poutního
hosta, novokněze olomoucké arcidiecéze P. Pavla Macuru. Má něco společného s Karvinou? Jak se u nás cítil?
Otče, co Vás vlastně pojí
s Karvinou?
Moje vlastní korený. V Karvine
jsem se narodil, tadý jsem býl pokrten. Zijí zde moji nejblizsí príbuzní.
Pamatujete si něco ze svého
„karvinského“ dětství?
Kdýz se rekne detství, tak si výbavím prave zazitký z Karvine, kam
jsem moc rad jezdil. Mel jsem to
stestí, ze az do svých 21 let jsem
mel oba prarodice, se kterými me
pojí nespocet veselých zazitku.
Tím, ze býdleli kousek od sebe
v rodinných domech v Řaji, jak
jsme vzdý ríkali „na kopcu“, tak se
dalo behat, skakat, dovadet a poznavat detskýma ocima okolní
svet a pritom být relativne v bez-
pecí stale mezi obema babickami
a dedecký. Velmi rad na to vzpomínam. Býlý to bezstarostne chvíle plne zazitku take s bratranci
a sestrenicemi a s dalsími kamaradý v ulici.
Navštěvujete někdy
naše město?
Teď uz mene nez drív, ale vzdýcký s radostí a taký urcitou nostalgií, kdý se mne prave výbaví me
detství. Do skolý jsem uz zde nechodil, takze vse, co mam s tímto
mestem spojene, je v podstate
krasne, protoze se odehravalo
o vselijakých prazdninach a dnech
volna. A to je, mýslím, pro kazde
díte nejuzasnejsí cas.
Kde jste působil jako jáhen?
Jaká to byla farnost?
Jako jahen jsem pusobil v Uherskem Brode. Je to mensí, velmi
pekne mesto s mnoha specifiký –
folklor, první velke mesto za hranicemi se Slovenskem, nedaleke
Kopanice (napr. Zítkova, Starý
Hrozenkov), pomýslna brana
mezi Karpatý a Slovackem atd. To
vse ovlivnuje zivot tohoto mesta.
Farnost to býla skutecne moc
hezka, spíse vetsí (v nedeli chodilo na vsechný mse sv. temer 1500
lidí), kde se mnozí lide snazí víru
prozívat nejen formalne, ale jít
take více do hloubký. Zivot mesta
i farnosti býl celkem bohatý – porad se neco delo. Co se mi na tom
prave líbilo, ze se nektere aktivitý
take prolínalý, vcetne lidí, kterí
jsou tam skutecne pratelstí
a druzní. A prave mnozí z nich
tam vnaseli take kresťanskeho
ducha a hodnotý, na kterých mnoho tech aktivit výrostlo. Jisteze ne
vsichni a vzdý, ale i treba mnoho
mladých lidí zapojených nejen do
farnosti, ale take napr. do ruzných
folklorních souboru, muzicek
apod., se dokazalo bavit velmi vesele, vtipne a jeste s necím navíc –
a to pritahuje.
Kde působíte nyní?
Jaká to je farnost?
Po knezskem svecení jsem býl
poslan do farnosti Kýjov – dalo bý
se ríct, ze tedý do uplne rýzího
Slovacka. Mesto je to trochu mensí, farnost o malinko take. Zatím
se rozkoukavam, protoze k farnosti patrí jeste kaple v Sobulkach
a v Bukovanech, kde jednou týdne
slouzíme, velka nemocnice, kam
celkem casto chodíme, a take pomerne velký domov duchodcu.
Dale spravujeme z Kýjova dalsí
farnost Kostelec u Kýjova, ke ktere patrí opet jeden Dum pokojneho starí v Celoznici a jeste jedna
kaple v Moravanech. Takze je to
pomerne hodne jezdení, a kdýz
k tomu pridate fakt, ze se snazíme
strídat (jsme tu celkem tri), tak na
nektera místa se dostanu treba 1x
za mesíc – tak to poznavaní lidí
jde trochu pomaleji, nez v Uherskem Brode, kde jsem pusobil
v jedne farnosti u jednoho kostela.
Se zacatkem skolního roku se to
v Kýjove hodne zlepsuje, protoze
potkavam kluký ministrantý
a dalsí mlade take ve skole pri
výuce nabozenství, ve spolcu mladých i na schuzkach ministrantu,
tak je to o poznaní veselejsí. Take
výrazne pribýlo knezske sluzbý,
kterou jsem v Brode jeste nevýkonaval, ktera ale naopak cloveka
naplnuje a pridava k místu pusobení výraznou osobitost.
Jak jste se cítil jako
poutní kazatel?
:) Co mýslíte? :) Tak urcite trochu
rozechvele. Preci jen – jeste si
dobre vzpomínam, jak jsem jako
stredoskolak tadý ministroval
bývalemu dekanu o. Petru Cernotovi, a najednou – stojím u stejneho oltare a msi sv. predsedam.
Takze s velkou pokorou a vdecností. A co se týka kazaní – tak to
je vzdý narocne – mate pred sebou siroke spektrum lidí, kazdý je
v jine zivotní situaci,
v jine nalade, rozpolození; kazdý ocekava neco
jineho (nekdo vubec nic);
navíc neovladam polský
jazýk, takze i pri polske
msi sv. jsem kazal ceský;
a pak, i kdýz jsem deset
let pracoval, tak nemam
jeste tolik zivotních zkuseností, abých rozdaval
prílis „rozumý“ – tzn. je
to vzdý chuze po tenkem lede:
nechýtracit, ale povzbudit – a predevsím: být nastrojem Pana a to
i tehdý, kdýz se jedna o nepopularní tema – snazím se vzdý ptat:
„Pane, co jim chces skrze mne
ríct?“ Promluva se ma týkat Bozího Slova do naseho aktualního
zivota, a tak je nejlepsí, kdýz ho
výklada preci On sam – mý jsme
nekdý lepsí, jindý horsí nastroje.
Chtěl byste něco ještě říct
karvinským farníkům?
Asi to same, cím jsem koncil poutní promluvu :) : buďme (vsichni,
vcetne me) opravdovými svedký
Kristova kríze v praktickem zivote – tzn. Jezísový laský ke kazdemu cloveku a zkousejme se stale
dívat Jeho ocima na druhe lidi kolem sebe. A k tomu tri prakticke
radý sv. Jana Bosca, ktere dal Dominiku Saviovi, jak prozívat duchovní zivot: 1) Buď veselý/a, 2)
Pln si dobre sve duchovní a studijní/ pracovní/ rodinne povinnosti,
3) Buď laskavý a dobrý k lidem.
K tomu Vam ze srdce zehnam
P. Pavel Macura
V nedeli 4. října 2015 ve 12 hodin po msi svate býla slavnostne otevrena a výsvecena vez naseho farního
kostela. Hned po otevrení býla vez zprístupnena verejnosti. Od 12:30 do 17:00 hod, kdý probíhalý prohlídký, proslo vezí 700 navstevníku, kterí neskrývali sve nadsení a spokojenost.
Spolecenství karvinských zvoníku vez opravilo a pripravilo k otevrení ve svem volnem case. Býl to opravdu narocný ukol. Z veze býlý nejprve výnesený dva kontejnerý neporadku, hlíný a suti. Teprve pote mohlo
být prikroceno k samotným opravam. Ve tretím podlazí veze býla opravena podlaha, ve ctvrtem býla drevena podlaha nove zhotovena. Ve vezi býla opravena elektroinstalace a namontovano nove osvetlení. Cela
vez býla výcistena. V Karvine tak vzniklý nove turistický atraktivní prostorý. V jednotlivých patrech býlý
instalovaný expozice, zachýcující historii kostela a take problematiku výrobý zvonu a zvonarství. Mezi exponatý naleznete napríklad zvon z roku 1617.
Vez bude zprístupnena verejnosti i nadale a expozice se bude rozsirovat. Uz dnes projevují zajem o zhlednutí hoste z cele republiký - Boskovic, Brna, Hradce Kralove i zahranicí. Pokud jste jeste nenavstívili jednu
z dominant Karvine, urcite nevahejte a prijďte se podívat i s vasimi blízkými. Navsteva urcite bude stat
zato. Provedou vas a na vasi navstevu se tesí Karvinstí zvoníci.
Růže
Vidís tu krasnou ruzi Jak roste
zde tak krasna bíla nevinna
vsak ona taký trný ma
Tý trný ma zde pro ochranu
v tech trnech ona sílu ma
A v kvetu platcích hebkost
jak samet sam
tu krupej rosý co ji kraslí
a nezne ruzi objíma
pak slunce svými loucemi
ji políbení da
Kdýz utrhnout tu ruzi chces
pozor ať te nezraní
To ona jen se braní tomu
tvemu trhaní
Ja miluji tý krasne okvetí
tou vuní skrýtou do
poupatek jenz
peci tve se
odmení
***
Potulný pěvec
Jeden potulný pevec býl
co s kýtarou svou krasne
hral od mesta k mestu putoval
hudbou radost rozdaval
Kdýz do strun ruku zaboril
a k tomu písen pridal svou
Tu mnohe srdce obmekcil
Starý pan sel kolem nej
a z uctou klobouk snal
Tý chlapce talent mas to
Bozí dar tak hochu hraj dal
On chudý býl a slamak
mel a botý samý prach
jen hudbou svou te
pohladil a kracel
opet dal
Srdce me jako ptace
splasene
obcas tak tiche a jindý
vzbourene
Trapením a bolestmi
zjizvene
Nadoba laský se spoustou
citu tak nezne
busící v rýtmu
Pro nekoho sval jen
pouhý pro mne
plne laský
touhý
Dotyk lásky
Laska kdýz dotkne se te
laska je jak letmý
dotýk motýlí tak nezna
az tve smýslý opíjí
Nekdý se ze srdce
výtratí a nekdý zas
zesílí
Laska je kdýz srdce
bije na poplach
to mame o druheho strach
Laska je jak horka
cokolada tak sladka
na rtech
jsi sťastna chces
abý býla stala
Anna Thompsonová
Schola (česká) ……………………………………….. kazdý patek v 16:30,
kazdou nedeli po „osmove“ msi sv.
Scholička …………………………………………………
Polska schola ………………………………………….
Komorní sbor ………………………………………….
Varhaníci …………………………………………………
Ministranti ………………………………………………
Podávající sv. přijímání …………………………..
Společenství „Pro všechny“ …………………….
Biblická hodina ……………………………………….
Společenství mladých manželů ……………….
Společenství manželů (Petrovice) …………..
Společenství starších manželů ………………..
Modlitební společenství ………………………….
Společenství mládeže ……………………………..
Farní volejbal …………………………………………..
Příprava k biřmování ………………………..…….
Kurz „Základy víry“ (príprava na krest
a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………...
kazdý patek v 15:25
kazda sroda o godz. 15:00
kazde pondelí v 16:15
sobota 09.11. v 19:00
patek 13.11. a 27.11. v 16:30
sobota 21.11. v 19:00
ctvrtek 12.11. a 26.11. v 9:30
ctvrtek 05.11. a 19.11. v 19:00
uterý 03.11. v 17:00
uterý 10.11. ve 20:00
uterý 17.11. v 19:00
kazde uterý v 18:00
patek 06.11. a 20.11. v 19:00
kazdý patek 20:00 (ZS Delnicka)
sobota 07.11. a 21.11. v 19:00 na fare
ctvrtek 12.11. a 26.11. v 19:00 na fare
pátek 6.11. od 9:00 hod.
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnou
modlitbou Korunký k Bozímu Milosrdenství (CZ), ukoncení vedene,
v 17:30 spolecnou modlitbou Korunký k Bozímu Milosrdenství (PL) a svatostným pozehnaním.
1. pátek v měsíci – 06.11. - eucharisticka poboznost s modlitbou Litanií k Srdci Jezísovu, zasvetnou
modlitbou a svatostným pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (CZ). Od
16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eucharistii. Po vecerní msi sv. spolecna adorace s modlitbou
proseb a díku v Moravske kapli.
Po celý listopad a prosinec, kvuli terenním upravam je uzavrený prístup k filialnímu kostelu
sv. Marka a proto vsechný bohosluzbý se budou konat ve farním kostele.
01.11. - slavnost Všech svatých, mse svate jako obvýkle o nedelích. Pobozností na
hrbitovech a moznost pozehnaní hrobu: v Karvine - Dolech bezprostredne po msi sv.
v 9:30 hod. Na ostatních hrbitovech ve 14:00 hod.
02.11. - památka všech věrných zemřelých, mse svate ve farním kostele ve Frýstate: 6:00 (CZ), 7:00 (PL), 16:30 (PL), 18:00 (CZ).
22.11. - slavnost Krista Krále, mse svate jako obvýkle o nedelích, v 15:00
hod. eucharisticka poboznost a v 15:30 hod. koncert nasích schol, ve farním
kostele.
29.11. - 1. neděle adventní, zacatek noveho liturgickeho roku. Pozehnaní adventních vencu bude behem vsech nedelních msi sv.
30.11. v 6:30 hod. - zacatek roratu. Řoratní mse svate budou po celou dobu
adventní kazde pondelí, uterý, ctvrtek a patek v 6:30 hod. Prosíme, abý si dospeli prinesli s sebou svíce, pro deti svíce budou pripravený v kostele.
05.12. - farní zajezd do predvanocního Wrocławia.
22.05.2016 - první svate prijímaní behem mse sv. v 8:00 (CZ) a behem mse
sv. v 9:30 hod. (PL).
Vazení a milí!
Je mi ctí Vas pozvat na jiz 13. koncert poradaný ke cti Krista Krale. Letos tato slavnost pripadne na
nedeli, kterou zaroven uctíme patronku církevního zpevu - sv. Cecílii.
Vsechný skladbý, ktere jsme si pro Vas pripravili chvalí Boha ceský, polský, latinský i svahilský, coz
je jazýk východní Afriký. Tímto prozrazuji, ze s urcitostí na programu scholý budou i spiritualý :-).
Řada bých výzdvihla v nasem programu skladbý oslavující Pannu Marii. Pro nas velmi inspirativním
se stal Angelus Domini – Andel Pane nemeckeho skladatele Franze Biebla pro smísený a zenský
sbor, tedý 7 hlasa skladba, kde 3x zazní Ave Maria jako v klasicke modlitbe Andel Pane. Jelikoz je
hudba tohoto Ave Maria tak jímava, rozhodli jsme se, ze ho odzpívame cele a veríme, ze i pro Vas, posluchace to bude pohlazení pro
dusi.
Nemohu nezmínit jeste dalsí marianskou kantatu Stabat mater –
Stala matka Antonína Dvoraka, z níz jsme se osmelili uvest 4. cast
Eia, Mater. Tuto skladbu napsal Dvorak pod vlivem hlubokeho
smutku z tragickeho umrtí svých 3 detí. Jímavou prostotou svuj
smutek vlozil do latinskeho textu, který rozjíma o Marii truchlící
pod Kristovým krízem. K prohloubení hudební meditace vsem nam
muze poslouzit obraz, jez visí v nasem kostele nad oltarem a tuto
situaci dojemne výkresluje.
A samozrejme nebudou chýbet skladbý varhanní, skladbý solove
a pokud budeme mít stestí tak i houslove...
Tesíme se na setkaní s Vami 22.11. v 15,30 v našem kostele Povýšení sv. Kříže!
Za vsechný ucinkující Danka Sýrkova
Za + Herminu Marcolovou, manžela Leopolda a rodiče z obou stran
Za + Marię Burkową, męża Wilhelma oraz żywą rodzinę do Opatrzności Bożej
Za + Teresę Karas i wszystkich + z rodziny
Za + Ladislava a Jarmilu Vrtalovy
po
6:00
7:00
16:30
18:00
Cz
Pl
Pl
Cz
út
7:00
Cz Za + Ervina Kotlarika, manželku, zetě, syna a za + z rodiny Kotlarikové, Kwiczalové a Zuziakové
7:00
Pl
2.11.
3.11.
st
4.11.
čt
5.11.
pá
6.11.
so
7.11.
18:00 Cz
7:00
Cz
18:00 Pl
6:00
Cz
7:00
Pl
18:00 Cz
7:00 Cz
18:00 Pl
O nowe powołania kapłańskie i zakonne
Za + Miroslava Plaštiaka, rodiče z obou stran, za duše v očistci a za živou rodinu do ochrany Panny
Marie
Za + Cecilii Allovou, bratra Jana, sestru Marii a za rodiče z obou stran, s prosbou o přímluvu Panny Marie Ustavičné pomoci
Za + Józefa Donocika (25.roczn.+), jego + żonę Emilię (5.roczn.+), rodziców oraz rodzeństwo
z ich małżonkami z obu stron
Za + Antoniego Podstawku a všechny + z rodiny
Za + Annę i Jana Wojnarów, syna Edvarda, rodziców z obu stron, rodziny Wojnarową, Landecką,
za dusze opuszczone oraz z prośbą o łaski Boże dla żywych rodzin
Za + manželé Elfridu a Bronislava Wendzelovy
Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
Za + Krystynę i Kazimierza Czernek, wnuczkę Agnieszkę, + rodzinę Burzyńskich, Szostek i za
dusze w czyśćcu
Za naszą wspólnotę parafialną
Za + Josefa Mazurka (nedož.100), manželku, syna, rodiče z obou stran
Za + i żyjących członków rodziny Knauer, Hanzlik i Sanak oraz za dusze w czyśćcu cierpiące
Za + manžela Jozefa Kurtulíka (20.výr.+), rodiče z obou stran, sourozence a za živou rodinu
Za + rodinu Šuterikovou, Kolaríkovou a Urbaníkovou a za živé rodiny do ochrany Boží
Za + Gabrielę Bartošową i jej rodziców Barborę i Aloisa Bugarów
Za + Ondřeje a Annu Němcovy, sourozence a rodiče z obou stran
6:30
8:00
9:30
11:00
18:45
7:00
18:00
Pl
Cz
Pl
Cz
Cz
Pl
Cz
út
7:00
Cz Za + Amalii a Jana Kantorovy, + Arnoštku a Aloise Krbcovy, + Anežku a Josefa Kežlínovy
st
7:00
Pl
ne
8.11.
po
9.11.
10.11.
11.11.
18:00
7:00
12.11. 18:00
7:00
pá
13.11. 18:00
čt
so
14.11.
7:00
Cz
Cz
Pl
Pl
Cz
Cz
18:00 Pl
6:30
Pl
Cz
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
po 7:00 Pl
16.11. 18:00 Cz
út 7:00 Cz Za Jindřicha Uherka (1.výr.+) a za živou rodinu Uherkovou, Waňkovou a Ďurišovou
17.11.
ne
8:00
Na podziękowanie za otrzymane łaski z prośbą o kolejną opiekę Bożą dla rodziny Szebestów
i Powieśników oraz za + z rodziny
Za + rodiče Annu a Daniela Paškovy a celou živou a + rodinu
Za + Jana Dostala
Za + Marię Durczokową, męża Eugeniusza, rodziców z obu stron oraz dusze w czyśćcu cierpiące
Za + Henryka Burka, żonę, syna Władysława oraz za rodzinę Burkową i Słowikową
Na poděkování za 50 let manželského života s prosbou o další ochranu a požehnání, za + rodiče
a sourozence a za živé rodiny
Za + manžela Felixe, za + rodiče z obou stran, bratra Františka, prarodiče a + příbuzné z rodiny
Jonášové, Petruškové a Brunowské
Za + Leona Nowaka, rodziców z obu stron, za + Alojzego Kawuloka, rodziców z obu stron oraz
za żywą i + rodzinę, powierzając ją Opatrzności Bożej
Za + Bohuslawę Slamowską, ojca, teściów i krewnych oraz do Opatrzności Bożej za żywych
członków rodziny
Za Boleslava Luzara, rodiče z obou stran a za živou rodinu do ochrany Boží
Za + Zlaticę Šaffową, Gretkę Tobołową, Luboša Twardzika i dusze w czyśćcu cierpiące
Za Františka a Marii Koplovy, za rodiče z obou stran a za živé rodiny do ochrany Boží
Za naše farní společenství
Za + i żywą rodzinę Sliwkową, Piskorzową, Smužową, Siudową, Gamrotową, Cihlářową i Radową
Za + Bohuslava Bulata (nedož.60) a za bratra a rodiče
15.11. 9:30
st
7:00
Pl
18.11. 18:00 Cz
čt
7:00
pá
7:00
so
7:00
Cz
19.11. 18:00 Pl
Pl
20.11. 18:00 Cz
Cz
21.11. 18:00 Pl
Za + Zdzisława Urbanieca, za żywych członków rodziny, powierzając ich opiece Bożej
Na poděkování za životní jubileum s prosbou o dary Ducha Svatého a ochranu Boží pro celou rodinu
Za + Alžbětu Šostokovou, manžela a syna
Za umierających z prosśbą o wstawiennictwo św. Józefa
Za + Joannę i Franciszka Bijok oraz rodzinę
Za živou a + rodinu Wawrzyczkovou a Jopkovou
Za + Kláru Hvížďovou a syna Vincenta Hvíždě
Za + Cecylię i Mariana Aniołów
Za + Emilię Morcinkową, męża, rodzinę Morcinkową, Kwiczalową i dusze w czyśćcu cierpiące
Za Jana a Marii Folvarčné, dceru Markétu a zetě Josefa, za celou živou rodinu a duše v očistci
Za rodziców Elżbietę i Władysława Kalników
Na poděkování Bohu za kněze naší farnosti a za kněžská a řeholní povolání
Za naše farní společenství
Za + Karola i Helenę Lajczyk, rodziców z obu stron, za rodziny Lajczyk, Górecki, Matykiewicz,
po 7:00 Pl Bystroń oraz za dusze w czyśćcu cierpiące
23.11.
18:00 Cz Za + Emilii Pukowiecovou, manžela Evžena a rodiče z obou stran
6:30
8:00
ne 9:30
22.11.
11:00
18:45
Pl
Cz
Pl
Cz
Cz
út
7:00
Cz Za růžencové společenství
st
7:00
Pl
čt
7:00
24.11.
25.11. 18:00 Cz Za + Antonína a Hildegardu Šnapkovy, sourozence a rodiče z obou stran
Za + rodiče Štěpánku a Františka Grace, manželé Bimkovy (sestra Vanda a švagr), manželé Maceč-
Cz kovy (sestra Helena a švagr), za živé rodiny Chlehisovou, Ježkovou, Levickou a do ochrany Matky
Boží za vnoučata a pravnoučata
26.11.
18:00 Pl Za + Gizelę i Józefa Jagiełło oraz rodziców z obu stron
pá 7:00 Pl Za + Marię Galoczową, rodziców i rodzinę Pieczkową, Pierchałową i Galoczową
27.11. 18:00 Cz Za + z rodiny Donocikové a Hanzlové a za + Františka Schütze
so
28.11.
7:00
+ a živou rodinu Barnošákovou, Haladovou, Ulmanovou, Dřímalovou, Kliszovou a NeuhasseCz Za
rovou
18:00 Pl Za naszą wspólnotę parafialną
6:30 Pl Za + Wandę Palowską-Kohutek (1.roczn.+) oraz za ojca Karola Palowskiego (28.roczn.+)
8:00 Cz Za Bronislavu Bartoškovou, švagra Antonína, rodiče Bartoškovy a Macurovy
Za + Annę i Władysława Walków, rodzinę z obu stron, za + Edvarda Luczka i za żywą rodzinę
Myářową i Lučkową
+ Václava Novotného, dceru Annu a rodiče z obou stran s prosbou o Boží požehnání pro živé
11:00 Cz Za
rodiny
18:45 Cz Za rodinu Tomankovou, Szkrobolovou a Opiołovou
ne
9:30
Pl
po
6:30
Pl
út
6:30
st
7:00 Pl
18:00 Cz Za + Mikuláše Horňáka, za + rodinu Horńákovou a Mitrengovou
6:30 Cz Za + manžela Boleslava Graňáka a za živé rodiny
29.11.
30.11. 18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
1.12.
2.12.
čt
3.12.
pá
4.12.
so
5.12.
ne
6.12.
Cz Za uzdravení maminky
18:00 Pl
6:00
6:30
18:00
7:00
10:00
18:00
Cz
Pl
Cz
Cz
Cz
Pl
6:30
Pl
8:00
Cz
9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
Za rodziców Agnieszkę i Józefa Kolondrów, ich córki Alžbětę, Zofię, Jankę, synową Annę i wnuka
Mirka
Za + Krystynę Kolmaczkową (40.roczn.+), jej syna Kamila (niedoż. 40)
Za Dorotu Kremerovou a její rodinu
Na úmysly farníků složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
Za živé a + horníky a členy Spolků krojovaných horníků
Za + Martę Jungową, dr Mariana Jungę, za + i żywą rodzinę z obu stron
Za + rodziców Józefa i Marię Podstawków, czterech synów oraz za żywe rodziny, powierzając je
opiece Bożej i prosząc dla niej dar zdrowia
Na poděkování za 55 let manželství, s prosbou o Boží požehnání do dalších let
Za + Jana Drozda (2.roczn.+), rodzinę Drozdową i Szczepańską, z prośbą o błogosławieństwo
Boże i dar zdrowia dla całej żywej rodziny
Za + rodiny Ivančovou, Šatanovou a Ševcovou, s prosbou o Boží požehnání pro živé rodiny
Za naše farní společenství
Omlouváme se zá prípádne chyby ve jmenech á umyslech msí svátych.
Naleznete-li takovou chýbu, kontaktujte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 29.11.2015
Uzávěrka ve středu 16.11.2015
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna
Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 20 Kč
Kč.
Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu.
Vydavatel
Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1,
tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected]
Redakce
Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová,
Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová,
P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek