Osobnosti světové biologie

Slovo biologie pochází z e tiny – bios – život a logos – nauka. Biologie je chápána jako
p írodní v da, která se zabývá studiem živé p írody. Zkoumá strukturu a funkce živých organism na
všech úrovních, jejich vzájemné vztahy i vztahy mezi živou a neživou p írodou.Snaží se poznat
podstatu života a jeho zákonitosti. Biologické poznatky mají velký význam pro lidskou spole nost,
p edevším v oblasti výživy, zdravotnictví a ochrany p írody.
•
lov k získal poznatky praktickou inností a zkušenostmi, všímal si živo ich a rostlin, které
pro n j m li význam nebo užitek. D kazem je prav ká jeskynní malba mamuta s nazna eným srdcem.
Další poznatky se odvíjely od pot eb lov ka nap . pro zem d lství nebo lé itelství.
Starov ký Egypt se m že pochlubit anatomickými znalostmi již 3.-2.tis. p .Kr. nap . o mozku,
slezin , trávicím a dýchacím ústrojím atd. Dokázali popsat i vývoj vrubouna posvátného, vznik
masa ky nebo vývoj žáby.
Starov ká Indie dosáhla velké úrovn v chirurgii, nejvíce znalostí získali pitvami lidských t l.
Ve starov ké ín bylo sestaveno pravd podobn ji nejstarší léka ské dílo : „Traktát o travách“
(snad z 37. stol.p .Kr.) Popisuje více než 300 trav.
•
ECKO Tehdejší poznatky o p írod byly sou ástí filozofie a medicíny. Byly ovlivn ny
koncepcemi
Demokrita a Empedokla. Tyto koncepce ovlivnily i Hippokrata, který je nazýván otcem léka ství.
Zformoval léka skou p ísahu.Mezi další známé antické léka e pat il Aristoteles. Zanechal asi p es 300
spis , ve kterých popsal mnoho organism . Pokusil se sestrojit 1. systém živo ich . Zajímal se hlavn
o anatomii r zných zví at, studoval také rozmnožování. Aristotel v žák Theofrastos je považován za
zakladatele systematiky botaniky.
ÍM ímští auto i ve svých spisech p ináší spíše praktické rady než v decké poznatky
.Rozsáhlé dílo „D je p írody“ sepsal Plinius starší. Toto dílo m žeme chápat jako encyklopedii
znalostí o p írod . Dioskorides svým souhrnným spisem o lé ivech se stal v období renesance vzorem
pro tvorbu herbá . Osobní léka císa e Marko Aurelio Galena z Perganu vytvo il knihy s poznatky o
anatomii.
Po zániku ímské íše upadlo mnoho poznatk v zapomn ní. Pro ran k es anské u ence byla
antická vzd lanost pohanská.
•
ST EDOV K
V Evrop m la nejv tší vliv církev. Vládnoucí autority církve prosazovaly poznání
prost ednictvím Bible:
Jestliže záv ry pozorování nejsou s Biblí v doslovném souladu, nejsou pravdivé. Tento p ístup vyústil
v otev ený konflikt oficiálního náboženství s p írodními v dami .
Ve st edov ku se na výsluní ocitli Arabové. Vybudovali rozsáhlou íši p p išli do styku se
starou kulturou, jejímu vlivu se nebránili - pokud to nebylo v rozporu s Islámem. P evzali n které
antické filozofické moudrosti, p inesli originální myšlenky o matematice a astronomii. Ovšem p i
pozorování živé p írody vycházeli z názor Aristotela a Galena. V novali se p edevším medicín ,
budovali sí nemocnic, p i nichž zakládali léka ské školy a knihovny. Nejznám jší byly nap .
Damašek nebo Káhira. Mezi nejvýznamn jší Arabi pat il Ibn Sína Avicenna, který byl léka em,
p írodov dcem a filozofem.
V Evrop se budovali univerzity, jejichž sou ástí byly i léka ské fakulty, ale praktická
anatomie nebo chirurgie se neprovád la. Nebylo to možné, jelikož pitvy lidských t l byly zakázány ve
12. stol. církví. Ovšem pravidla jsou od toho, aby se porušovala, a tak i pitvy byly provád ny tajn .
Mezi významné evropské u ence pat il Albertus Magnus a Roger Bacon, který vyžadoval pro
pozorování p írody jako nejd ležit jší metodu pozorování a pokus.
•
Novov k
Jak je známo toto období p ineslo nové myšlení a pohled na sv t. lov k cht l poznat všechno
neznámé a získat tak nové informace. V tomto období padla tabu o p írodov deckém bádání. Za al se
formovat novodobé základy biologických obor jako samostatných disciplín. Pro ší ení nových
zjišt ní m l obrovský význam objev knihtisku v 15. stol.
Leonardo Da Vinci, který byl um lcem, vynálezcem a v dcem, který zasáhl do rozvoje
biologického bádání. Sám jako um lec se zajímal o lidskou anatomii a prý dokonce sám provedl na 30
pitev. I díky jeho zájmu se t šila v 16. stol. anatomie lov ka zvýšeného zájmu badatel . Andreas
Vesalius, který se narodil v Bruselu je zakladatelem v decké anatomie. Provedl tajn a pak i ve ejn
pitvu s cílem dokázat, že názory starých léka ských autorit, jsou již zastaralé. Je autorem první
moderní u ebnice anatomie lov ka dopln né o názorné obrázky. V 16.-17. stol. vznikala v Evrop
tzv. „Theatra anatomica“, která sloužila jak pro výuku tak i pro pobavení spole nosti. V echách
provedl první ve ejnou pitvu Jan Jesenius v Praze roku 1600. P i studiu lidské anatomie za za alo
uplat ovat i fyziologické hledisko. Špan lský léka Miguel Servete zaujal problém krevního ob hu,
popsal jak se zbavuje oxidu uhli itého . Ale až Angli an William Harvey díky svým studiím pochopil
systém toho ob hu a vyvrátil tím tedy i Galen v názor, že se krev v tkáních ztrácí. Roku 1651 vydal
další dílo, které se zabývalo embryologií. Dokonce nastínil i biogenetický zákon.
Díky velkému rozvoji zámo ských sv t byli Evropané zahlceni velkému množství neznámých
rostlin a zví at .
Adam Zálužanský ze Zálužan byl pr kopníkem odd lení botaniky od medicíny, výslovn
uvedl, že botanika je sou ástí p írodov dy. Otto Brunfels pat il k významným badatel m v oblasti
botaniky. Jako první vydal ilustrovaný atlas rostlin. Herbá e se staly mezi lidmi velice oblíbené, mezi
nejznám jší pat il herbá od Pietra Andrea Mattioliho. Gaspard Bauhin sestavil herbá tak, že rostliny
sestavil podle systému popisu list , kv t , pestík a dalších orgán . Definoval pojmy rod a druh a
pokusil se odstranit zmatek v botanickém názvosloví.
V 16.-.17. stol. se také osamostatnila zoologie. Konrád Gesner vydal rozsáhlý spis –
P írodopis živo ich s Dürerovými ilustracemi a profesor Ulysse Aldrovandi sestavil monumentální
zoologickou encyklopedii.
V 17.-.18. století došlo k tzv. „v decké revoluci“ . V d sledku manufakturního vlivu, vývoje
techniky a p edevším rozvoje matematiky, fyziky a mechaniky, došlo k objev m mnohých fyzikálních
p ístroj jako dalekohled nebo mikroskop. Vznikají v decké spole nosti – Akademie. Robert Hook
anglický p írodov dec, který svou prací napomohl k vylepšení mikroskopu. Zabýval se studiem
mikrostruktur a je považován za objevitele rostlinných bun k. Další Angli an Nehemiah Grew
položil základ studia rostlinných pletiv. Dalším významným badatelem byl Marcello Malpighi , který
se stal zakladatelem mikroskopické anatomie. Jeho jméno je spojováno s plicními sklípky, krevní
vláse nicí, ledvinovým t lískem atd. Antony Van Leeuwenhoek jako samouk si postavil vlastní
mikroskop a pozoroval, co se dalo. Objevil krevní kapiláry, prvoky a bakterie.Francesco Redi
studoval anatomii hmyzu , vyvrátil teorii o samooplození.
V 18. stol. období vitalismu – existence životní síly odlišuje živé organismy od neživé p írody.
Albrecht von Haller se zabýval studiem funkcí nerv a sval , fyziologii stanovil jako samostatný obor.
Vysv tlil pojmy dráždivost a citlivost, podal správný výklad mechanismu dýchání lov ka a
živo ich . Carl von Linné p írodov dec, léka , botanik, systematik , zavedl a uplat oval binomickou
nomenklaturu (dvouslovný název).
Mezi další významné badatele p elomu 18. a 19. stol. m žeme za adit i George Cuviera, který
je považován za zakladatele paleontologie a srovnávací anatomie, je i autorem teorie katastrof. Další
pak Jean Baptista Lamarck, který je autorem knihy „Filozofie zoologie“, myšlenky o vývoji
organism od jednoduchých forem ke složit jším. V tomto období se zviditelnil i eský v dec Jan
Evangelista Purkyn . P sobil i jako profesor na Karlov univerzit , jako první nazval živou hmotu
živo išných zárode ných bun k protoplazma. Byl také zakladatelem asopisu Živa. Jako další badatele
v oblasti bun né teorie jmenujme nap . M.J. Schleiden, který jako první podal úplný popis rostlinné
bu ky, T. Schwann zabýval se studiem živo išné bu ky. Objevy v oboru imunologie a mikrobiologie
se proslavili Louis Pasteur , který se zabýval kultivací mikroorganism , potvrdil, že mikroorganismy
zp sobují onemocn ní, navrhl o kování. Stal se tady zakladatelem imunologie. Robert Koch je
zakladatelem bakteriologie, objevil p vodce tuberkolózy a cholery. Ilja Ilji Me nikov byl známý jako
imunolog, objevitel fagocytózy za niž získal i Nobelovu cenu. V oboru fyziologie se proslavili Ji í
Procháska , který je považován za pr kopníka reflexního pojetí nervových proces . I.M.Se enov,
který provád l výzkumy v innosti nervové soustavy a psychické innosti. Ivan Petrovi Pavlov ,
který se zabýval studiem nervové soustavy a objevil podmín ný reflex, za n jž dostal Nobelovu cenu.
V oblasti genetiky se proslavil Johann Gregor Mendel, který objevil zákony d di nosti. Celé
19.století bylo ovlivn no Charlesem Robertem Darwinem, který objasnil p vod lov ka.
Ve 20.století dochází k rozvoji genetiky a molekulární biologie – T.H.Morgan objasnil
význam chromozon , T. Avery definoval význam DNA pro d di nost, J.D.Watson, F.H. Crick,
M.H.F.Wilkins objevili strukturu DNA, M.W.Nirenberg vy ešil genetický kód. V rozvoji pokra ovala
i biochemie, významným objevem byl objev penicilinu A.Flemingem, M.Calvin objasnil proces
fotosyntézy, za což obdržel Nobelovu cenu. V tomto století probíhá vývoj také dalších obor jako
etologie – zakladatelem byl rakouský v dec Konrád Lorenz, evolu ní biologie a ekologie, kde základy
položil n mecký badatel Ernst Haeckel.