Evropský polytechnický institut, sro

Evropský polytechnický institut, s.r.o
Studijní program: CŽV k získání odborné kvalifikace
pro přímou pedagogickou činnost
POVINNOSTI TŘÍDNÍHO UČITELE NA SŠ
Prohlašuji, že jsem závěrečný projekt vypracovala samostatně pod vedením a uvedla v
seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
Kunovice leden 2006
OBSAH
Úvod...........................................................................................................................................7
1 Jednání třídního učitele v souladu s vnitřním řádem školy...............................................9
1.1 Třídní učitel...........................................................................................................................9
1.1.1 Instrumenty třídního učitele...............................................................................................9
1.2 Povinnosti třídního učitele..................................................................................................11
1.2.1 Třídní služba....................................................................................................................11
1.2.2 Funkce šatnáře..................................................................................................................12
1.2.3 Uvolňování studentů z vyučování a evidence docházky..................................................12
1.2.4 Výchovná opatření...........................................................................................................13
2 Komunikace se žáky a rodiči...............................................................................................15
2.1 Rodičovské role ve vztahu ke škole....................................................................................15
2.1.1 Rodiče jako problém........................................................................................................15
2.1.2 Rodiče jako zákazníci (klienti)........................................................................................17
2.1.3 Rodiče jako partneři.........................................................................................................18
2.1.4 Rodič jako občan..............................................................................................................19
2.2 Činnost rodičovských sdružení...........................................................................................20
2.2.1 Úkol rodičovského sdružení.............................................................................................21
2.3 Vztah učitele a žáka............................................................................................................22
2.3.1 Sedmero rad, jak jednat se žáky.......................................................................................24
3 Práce s kolektivem a jedinci................................................................................................26
3.1 Vztah učitele a žáka............................................................................................................26
3.1.1 Učitel - diktátor................................................................................................................26
3.1.2 Vyučovací styl diktátora..................................................................................................27
3.1.3 Hodnocení........................................................................................................................28
3.2 Struktura třídy.....................................................................................................................29
3.2.1 Třída jako sociální skupina..............................................................................................29
3.2.2 Měření vztahů..................................................................................................................30
3.2.3 Oblíbenost a vliv..............................................................................................................31
3.2.4 Výsledky sociometrie.......................................................................................................32
3.2.5 Vstřícní outsideři, nároční šéfové....................................................................................32
3.2.6 Elita třídy..........................................................................................................................33
3.2.7 Co má vědět třídní učitel..................................................................................................34
3.3 Problémový žák a problémová třída...................................................................................35
3.3.1 Problémový žák................................................................................................................36
3.3.2 Problémová třída..............................................................................................................37
3.4 Šikana v kolektivu...............................................................................................................38
3.5 Drogy..................................................................................................................................40
3.5.1 Co dělat když...................................................................................................................41
4 Vedení dokumentace............................................................................................................45
4.1 Třídní kniha.........................................................................................................................45
4.1.1 Vyplňování třídní knihy...................................................................................................45
4.1.2 Probrané učivo a rozvrh...................................................................................................46
4.1.3 Suplované hodiny.............................................................................................................47
4.1.4 Nepřítomnost žáků...........................................................................................................47
4.1.5 Nepravidelnosti................................................................................................................48
4.1.6 Poučení o bezpečnosti......................................................................................................48
4.1.7 Uzavření třídní knihy.......................................................................................................48
4.2 Katalogové listy..................................................................................................................49
4.3 Vysvědčení .........................................................................................................................49
Závěr.......................................................................................................................................50
Resumé....................................................................................................................................51
Seznam použité literatury.....................................................................................................52
Přílohy.....................................................................................................................................53
ÚVOD
Mladý učitel, který nastupuje do školy s čerstvým VŠ diplomem, není samozřejmě
„hotovým kantorem“. Ačkoli běžně vykonává veškeré činnosti patřící k učitelské profesi,
můžeme jen stěží očekávat jejich bezchybný výkon. Jako každý začátečník i začínající učitel
rozvíjí své dovednosti a obohacuje zkušenosti postupně.
U nastupujícího učitele dochází k významné změně životních a profesionálních rolí –
z žáka, studenta, který byl po řadu let veden a kontrolován, se stává učitel, který musí sám a
samostatně vést druhé (žáky). Zatím co v ostatních profesích se náročnost úkolů zvyšuje
postupně, prožívá učitel ‚profesní náraz‘ a musí neodkladně, často okamžitě, řešit řadu více či
méně komplikovaných výchovně vzdělávacích situací.“
V práci začínajících učitelů se projevuje řada nedostatků a lze předpokládat, že těchto
nedostatků je mnohem víc, než si sami mladí učitelé přiznávají. Začínající učitel musí na
plnění běžných učitelských činností vynakládat mnohem více úsilí a času než zkušený učitel.
Příprava učitelů je náročný a složitý proces, v němž studium na fakultě představuje
rozhodující, ale nikoli konečnou etapu. Domnívám se, že jednou z možných cest vedoucích ke
zlepšení učitelského studia, ale i nezbytné následné péče o začínající učitele na školách (která
je zatím Popelkou), je sledování pracovních podmínek učitelů a analýza profesionálních
potíží, s nimiž se setkávají na počátku své učitelské dráhy.
Teoretičtí pracovníci a zkušení učitelé z praxe i nastupující učitelé se shodují v tom, že
naši začínající učitelé mají velmi dobré teoretické znalosti, ale neumějí je uplatnit v praxi a
chybí jim základní dovednosti. Nedostatek zkušeností a dovedností souvisí do jisté míry i se
způsobem teoretické přípravy během studia. Ta postrádá příklady, chybí disciplíny
aplikačního charakteru a praktického výcviku je málo nebo je prováděn s malou efektivitou.
Od mladého učitele se však ve škole očekává, že své teoretické poznatky bude schopen
„přetavit“, aplikovat v každodenní pedagogické práci tvůrčím způsobem podle specifických
podmínek.
Pro začínajícího učitele je to ovšem velmi náročné, neboť k bezprostřední aplikaci
nebyl během studia připraven, a proto začínající učitelé nejsou většinou okamžité aplikace
schopni. Odtud plyne i jistý pocit zklamání z předcházející přípravy na fakultě a mladí učitelé
silně pociťují nejistotu při výkonu základních pedagogických činností.
Začínající učitelé mají potíže také v oblasti napomáhání rozvoje osobnosti žáka, v
oblasti motivace a aktivizace žáků, v uplatnění individuálního přístupu k žákům.
5
Začínající učitelé se ve své práci setkávají a potýkají s řadou profesionálních
problémů. Nastíněné problémy nastupujících učitelů však nemají své kořeny pouze v
nedostatcích učitelské přípravy. Současný učitel, a nejen začínající, se potýká mimo jiné s
nízkou prestiží učitelského povolání, s podceňujícím vztahem části rodičů i žáků k hodnotě
vzdělání, tedy i ke škole a učitelům, a také s nedostatečným finančním ohodnocením. Některé
nesnáze vyplývají i z prostředí uvnitř školy – rivalita, rutinérství a nedostatek pochopení
starších kolegů, také nedostatek podpory začínajícího učitele ze strany vedení školy, množství
problémových žáků apod.
K napsání této práce mě vedli zkušenosti z mého vlastního začátku ze školství, kdy
jsem jako nekvalifikovaný učitel nastoupila do školy a bylo mi zrovna přiděleno třídnictví.
Pro práci třídního učitele bohužel neexistuje, byť jenom stručný, přehled jeho povinností.
6
1 JEDNÁNÍ TŘÍDNÍHO UČITELE V SOULADU S VNITŘNÍM ŘÁDEM ŠKOLY
1.1 Třídní učitel
Tento pedagogický pracovník je, v rámci možností, se svojí výchovnou a organizační
činností, základním a nejdůležitějším článkem veškeré prevence sociálně patologických jevů
jako je šikana, násilí, zneužívání, vykořisťování, toxikomanie, alkohol, aj. Jeho práce spočívá
především v každodenní, důsledné , pravidelné komunikaci a kontaktu s třídním kolektivem,
detailní znalostí jeho kolektivních i individuálních problémů. Snahou TU musí být vytvořit
individuální sociologické vazby, důvěru, hlavně s žáky problémovými (prospěch,
kázeň,narušené rodinné vazby a sociální prostředí). Svoji celoroční činnost si plánuje do
dokumentu „Plán práce třídního učitele“. Tento jednoduchý dokument stanoví měsíční úkoly
na celý školní rok (září-červen, třídní samospráva, témata besed, třídnické hodiny, společné
akce, výlety, exkurze, konzultace, třídní schůzky, pozvaní hosté,školní časopis, výzdoba třídy
aj.). Kolektiv všech třídních učitelů organizace tvoří jako metodický orgán „sekci třídních
učitelů“.Scházejí se 3x v průběhu školního roku( začátek, pololetí, závěr školního roku), volí
svého předsedu.
1.1.1 Instrumenty třídního učitele
1. Kázeňský přehled - sešit vložený do třídní knihy, každý žák má svoji předepsanou
stránku.Umožňuje denní zápis všem vyučujícím výchovně vzdělávací problémy,
přestupky proti školnímu řádu.TU má detailní možnost přehledu o celkové situaci ve
třídě, registruje pozitivní (pochvaly) i negativní zápisy, vybočování nad průměr
apod.Tyto záznamy slouží jako základní podklad pro čtvrtletní a pololetní hodnocení
kázně, udělování kázeňských opatření.
2. Studijní průkaz - oficiální dokument žáka. Slouží ke sdělování a korespondenci mezi
školou a rodinou. Sděluje zásadní výchovně vzdělávací problémy, klasifikaci. Slouží k
omlouvání žáka, sledování jeho absence, písemným sdělením, pozvánkám,
telefonickým kontaktům, informacím o prázdninách aj.
3. Povinná třídní dokumentace - jedná se o třídní knihu (TK), třídní výkaz (TV),
katalogový list žáka s dodatky o lékařských a jiných odborných vyšetřeních (KLŽ).
7
Zásadní a závazné dokumenty podléhající archivaci podle „Spisového,archivačního a
skartačního řádu organizace (SAŘ 11/03). Poskytují ucelené a jedinečné informace o
žákovi po celou dobu povinné školní docházky. Jejich obsah je důvěrný, přístupný
pouze pedagogickým pracovníkům.
4. Třídnická hodina - organizuje TU na základě svého plánu práce minimálně 2x
měsíčně.Téma a datum konání zapisuje do TK červeně do daného dne a hodiny.
Program třídnické hodiny bude zaměřen na hodnocení výchovně vzdělávací práce za
uplynulé období (prospěch,chování kázeňské přestupky aj.), vyhodnocení běžné třídní
agendy (absence, školní akce, činnost služby, samosprávy, výzdoba a vybavení třídy
aj.). Každá třídnická hodina musí být doplněna v programu tématickou přednáškou,
besedou s hostem, diskusí, audiovizuálním pořadem (podle plánu práce TU) na téma
sociálně patologické jevy mezi mládeží (šikana, drogy, alkohol, násilí, sex,
zneužívání, prostituce aj).
5. Třídní samospráva - třídním kolektivem volený, minimálně tříčlenný orgán
(předseda,místopředseda,pokladník). Důležitý poradní, koordinační, realizační tým,
který podstatně napomáhá celkové práci TU. Volí se každoročně na začátku školního
roku, nadpoloviční většinou hlasů pro jednotlivé funkcionáře. Předseda třídní
samosprávy je současně členem Školního parlamentu.
6. Žákovská služba - dvojice žáků, určená TU, podle zasedacího pořádku, vždy na jeden
týden , zapisována do TK vpravo nahoře. Pomáhá vyučujícím a TU s udržováním
pořádku ve třídě (tabule, křída, židle, lavice,květiny aj.), distribuci školních pomůcek
na výuku, uzamykáním a otevíráním šaten (správa klíče), oznamováním nepřítomnosti
vyučujícího v hodině aj.
7. Spolupráce s rodičovskou veřejností - na začátku školního roku zapíše TU žákům do
studijních průkazů den a hodinu v týdnu, místo, kdy jej mohou rodiče navštívit a
projednat s ním potřebné záležitosti (konzultační hodiny TU). Dále jsou podle plánu
práce školy a plánu práce Rodičovského sdružení (RS) realizovány třídní schůzky,
Rada třídních zástupců, schůze hlavního výboru RS ve frekvenci 5x za školní rok
(září, listopad, leden, duben, červen). Tato jednání kopírují s týdenním předstihem
pedagogické rady školy ( čtvrtletní hodnocení, pololetní klasifikace).
8
8. Pedagogická rada - nejvyšší poradní a rozhodovací orgán. Svolávána ředitelem školy
5x ve školním roce (září, listopad,leden,duben,červen). Předkládá, schvaluje zásadní
dokumenty organizace (plán práce, výroční zpráva). Projednává a schvaluje hodnocení
prospěchu a chování za uplynulé období (klasifikace, kázeňská opatření). Stanoví
závazné závěry pro pedagogické pracovníky.
1.2 Povinnosti třídního učitele
1. Třídní učitelé mají na starosti věci týkající se celé třídy, tedy zejména kontrolu
docházky, uvolňování z vyučování, rozdávání informačních materiálů, sdělování
hromadných informací, atp.
2. Třídní učitel zpracovává a zodpovídá za veškerou pedagogickou dokumentaci své
třídy (třídní knihy, třídní výkazy, vysvědčení).
3. Třídní učitelé sledují a zpracují veškerou absenci a prospěch studentů na základě
předložených údajů od všech vyučujících. Student má povinnost po ukončení absence
donést omluvenku do 3 dnů pro třídního učitele a na nejbližší vyučovací hodině pro
třídnici volitelných předmětů.
4. Třídní učitel přijímá od žáků případné žádosti o osvobození z TV. Poté je odevzdá v
kanceláři.
5. V případě potřeby zprostředkovávají kontakt s rodiči.
6. Aktuální seznam chybějících studentů je umístěn v kanceláři (telefonické omluvy).
1.2.1 Třídní služba
Třídní učitel každý týden stanoví třídní službu. Služba zajišťuje:
1. umytí tabule mokrou houbou a připravenost třídy na vyučování (křídy, pořádek ve
třídě, pomůcky dle pokynu vyučujících),
9
2. přenášení třídní knihy v průběhu vyučování,
3. hlášení nepřítomnosti žáků na začátku každé vyučovací hodiny,
4. hlášení nepřítomnosti vyučujícího 5 minut po začátku vyučovací hodiny v kanceláři
zástupce ředitele školy nebo v kanceláři hospodářky,
5. seznámení třídy s aktuálními úpravami rozvrhu ,
6. větrání třídy do chodby v době hlavní přestávky, otevírání oken provádí služba pouze
na příkaz vyučujícího, žáci nesmí manipulovat s velkými výklopnými okny,
7. po skončení vyučování kontrolu čistoty a pořádku ve třídě, včetně zvednutí židlí na
lavice,
8. upozornění vyučujícího, aby po poslední vyučovací hodině nebo při přerušení
vyučování odnesl třídní knihu do sborovny.
1.2.2 Funkce šatnáře
Třídní učitel stanoví alespoň dva žáky do funkce šatnáře. Šatnář dbá na uzamčení
šatny v době přítomnosti žáků ve škole. V době oběda a po skončení vyučování je jeden
šatnář stále přítomen v šatně do odchodu posledního žáka. Po poslední vyučovací hodině
nechá šatnu otevřenou.
Je-li žák ve škole mimo vyučování (např. konzultace,...), půjčí si klíč od šatnáře na
nezbytně nutnou dobu, nebo má veškeré věci u sebe (boty nosí v igelitové tašce).
1.2.3 Uvolňování studentů z vyučování a evidence docházky
1. Na jednotlivou vyučovací lekci může studenta uvolnit vyučující. Pozor: stává se, že se
tímto způsobem někteří postupně “omluví” na celý den, což může jenom třídní.
2. Na celý den může studenta uvolnit třídní.
10
3. Na více než den může studenta uvolnit pouze ředitel školy.
4. Studijní volno se neposkytuje žádnému ze studentů .
5. Student, jehož absence přesahuje 25% za čtvrtletí, bude komisionálně přezkoušen.
Pokud se na komisionální přezkoušení bez omluvy nedostaví, zkouška se hodnotí
stupněm „neprospěl“.
6. Tři pozdní příchody se počítají jako jedna neomluvená hodina.
7. Neodůvodněný pozdní příchod delší než 15 min se považuje za neomluvenou hodinu.
8. Při překročení limitu 5 neomluvených hodin je student podmíněně vyloučen ze školy.
Dovrší-li student v podmínce další 1 neomluvenou hodinu, je vyloučen ze studia.
9. Student povinen přinést omluvenku třídnímu učiteli, a to 1. den po své absenci.
Neomluví-li student nepřítomnost do 3 dnů, jeho absence se neomluvená. V
předmětech, které jsou vedeny v samostatných třídnicích, je nutné se omluvit učiteli
předmětu na nejbližší vyučovací hodině.
10. Při dlouhodobějších absencích studentů kontaktujte vedení školy.
11. Student nebo jeho zákonný zástupce může omluvit absenci z rodinných či osobních
důvodů pouze 3x za pololetí.
12. Rodiče a plnoletí studenti jsou povinni informovat školu o důvodu nepřítomnosti žáka
do 24 hodin.
13. Evidence docházky je povinná ze zákona, nelze se jí vyhnout!
1.2.4 Výchovná opatření
11
1. Výchovné opatření stanoví, popř. navrhne pedagogické radě třídní učitel na základě
závažnosti kázeňského přestupku.
2. Kázeňská opatření během vyučování – selžou-li veškeré výchovné metody, vyučující
může studenta odvést se zadaným úkolem k dozoru do kanceláře. Záznam o
nepřiměřeném chování či práci v hodině vyučující provede do třídnice, rubrika
Poznámky.
3. Stupně výchovného opatření: třídní důtka, ředitelská důtka, snížený stupeň z chování,
podmínečné vyloučení, vyloučení ze školy.
4. Student může být v průběhu studia maximálně dvakrát podmínečně přijat resp.
podmínečně vyloučen. Třetí podmínečné vyloučení má za následek nepodepsání
smlouvy o studiu na příští školní rok.
Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních
vyučujících žákovi po projednání s ředitelem školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za
výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci.
Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závažnosti tohoto
porušení žákovi uložit:
1. napomenutí třídního učitele (viz příloha č.1)
2. důtku třídního učitele
(viz příloha č.2)
3. důtku ředitele školy
(viz příloha č.3)
12
2 KOMUNIKACE SE ŽÁKY A RODIČI
2.1 Rodičovské role ve vztahu ke škole
Tématem této studie jsou role, které na sebe berou rodiče ve vztahu ke škole, na níž se
vzdělává jejich dítě. Zajímavé je, jak škola, respektive lidé v ní, vnímají rodiče a ptáme se
také na to, jak svou roli vnímají samotní rodiče. Teoretické koncepty, které hovoří o rodičích
ve vztahu ke škole jako o „problému“, „klientech“ (zákaznících), „partnerech“ či „občanech“
nabývají v praxi velmi konkrétních podob, které se projevují mimo jiné v komunikaci školy s
rodiči, v tom, jaké podpory se ze strany školy dostává rodičům, a v tom, jak jsou rodiče
zapojováni do života školy a jaká mají práva. Z charakteristik jednotlivých rolí, tak jak jsou
popsány v literatuře, jsem odvodila indikátory.
V následujících pasážích uvádím ve stručné podobě základní charakteristiky
jednotlivých rodičovských rolí ve vztahu ke škole a indikátory.
2.1.1 Rodiče jako problém
Tento přístup vyjadřuje tradiční a zkušeností podložený pohled na rodiče ve vztahu ke
škole, který odpovídá prvním fázím vývoje tohoto vztahu. To však neznamená, že bychom se
s ním nemohli setkat i v současnosti. V zásadě se rozpadá do tří základních podob:
1. v prvé řadě je to skupina rodičů, které bychom mohli označit za „nezávislé“. Nezávislí
rodiče se snaží udržovat se školami svých dětí minimální kontakty, to znamená, že s
učiteli komunikují pouze zřídka, školní výsledky dětí sledují spíše zprostředkovaně.
Hodnoty těchto rodičů mohou být jiné než jsou předávány školou, a proto necítí ve
větší míře potřebu se školou spolupracovat, i když ji tolerují. Na srdci jim obvykle leží
pouze blaho dítěte a snaha rozvíjet jeho individualitu. Za tím účelem mu zajišťují i
alternativní zdroje vzdělání nebo různá doučování. Jde o rodiče, kteří své rodičovské
povinnosti plní, ale v rámci, který si určí sami. Pro školy samotné by tito rodiče v
podstatě problémem být nemuseli, pokud by školy neměly povinnost dokumentovat
své styky s nimi.
2. druhou skupinu bychom mohli označit jako rodiče „špatné“. Zpravidla neprojevují
zájem o vzdělání a výchovu svých dětí a nepodporují jejich učení. Nemají obvykle
13
snahu informovat se o způsobech práce školy a její pedagogické koncepci, budí
dojem, že školu a její názory neakceptují a nepodporují, někteří ji ignorují. Může se
jednat o rodiny žijící na okraji společnosti, rodiče, kteří mají svůj vlastní problém
(alkoholici, workholici, nemocní atd.), ale i rodiny pocházející z jiného kulturního
okruhu. Obvykle tito rodiče neplní dobře své rodičovské povinnosti ani uvnitř rodiny.
Nálepku špatný rodič může však dostat i ten rodič, který neumí dát dostatečně najevo
svůj zájem nebo se ostýchá zeptat na věci, které mu nejsou jasné, to znamená, že mu
chybí potřebné sociální kompetence.
3. problémem, z hlediska školy, však mohou být i rodiče „snaživí“. Ti se naopak snaží
komunikovat, účastní se různých setkání, připravují se doma s dětmi na vyučování a
dávají najevo podporu škole i učitelům. Učitelé se mohou cítit být těmito rodiči
ohroženi zejména jako profesionálové. Požadují od nich jasné zprávy o pokroku dětí,
formulace vlastního pedagogického přístupu, poradenství ve výchově a vzdělávání
apod., a to obvykle v jazyce, kterému rodiče rozumí. Dalším zdrojem potíží s těmito
rodiči je časová náročnost takové komunikace. Tomuto vnímání napomáhá i situace,
kdy není jasně řečeno a praxí potvrzeno, že rodiče mají právo požadovat od školy jak
informace o pokroku svých dětí, tak o rozvoji školy jako instituce. Aktivní rodiče tak
mohou být podezíráni z pokusu o získání výhod nebo nadvlády nad školou
Odvozené indikátory
Rodiče jako problém – „nezávislí“ rodiče:
•
nesnaží se udržovat kontakt se školou
•
domnívají se, že zájmové kroužky jsou pro jejich dítě důležitější, než domácí příprava
do školy
•
domnívají se, že rodina má na vzdělávací výsledky dítěte větší vliv než škola.
Rodiče jako problém – „špatní“ rodiče:
•
nezajímají se o školní výsledky svých dětí
•
nezajímají se o to, jak se jejich dítě ve škole chová
•
nereagují na výzvy školy, aby se s dětmi připravovali na vyučování.
14
Rodiče jako problém – „snaživí“ rodiče:
•
přehnaně dítěti pomáhají s plněním školních povinností (např. psaním domácích
úkolů)
•
chtějí s učiteli a vedením školy řešit každou maličkost
•
přehnaně kritizují práci učitelů a vedení školy.
2.1.2 Rodiče jako zákazníci (klienti)
Zákaznický model rodičovských rolí přináší do otázky pohledu na rodiče dvě možné
perspektivy: škola a její učitelé jsou odborníky na poskytování žádaných služeb a vědí
nejlépe, jak dělat svou práci, jak získávat zákazníky a jak o ně pečovat nebo rodiče jsou
odborníky na výchovu vlastních dětí, a proto vědí nejlépe, jaké služby (školy) a přístup mají
požadovat.
Postoj školy závisí obvykle na dvou podmínkách: na vnímání rodičů jako
nejdůležitějších osob v životě dětí a také do značné míry na ochotě podrobovat svou práci
kritice a požadavkům rodičů a reagovat na ně, popř. jim vycházet vstříc, a zároveň na
schopnosti jasně formulovat a obhajovat před rodiči svou práci.
Obecně řečeno, rodiče mají právo si vybrat z následujících možností participace:
1. zapojit se aktivně do managementu školy a mít přímý vliv na rozvoj školy
2. vyslovovat své potřeby a objednávky jako řadový rodič (popř. člen rodičovského
sdružení)
3. přijímat to, co je nabízeno a odevzdat se do rukou odborníků, čímž vyjádří svou
loajalitu. Další možností je zapsat dítě do jiné školy.
Klíčovým mechanismem tohoto konceptu je možnost svobodného výběru školy rodiči.
Tato okolnost staví školy do soupeřících pozic a vytváří tlak na zlepšování školních výsledků
škol (tedy dětí) i na nadstandardní nabídku v oblasti kurikula, volného času nebo jiných
služeb. Možnost svobodného výběru školy a zavedení určité „spotřebitelské kultury“ ve
školách má mít za následek i větší spolupráci rodičů se školou, neboť se nabízí možnost
15
ovlivnit kvalitu „kupovaných“ služeb. Tento předpoklad je ovšem poněkud problematický,
neboť zákazník má právo své požadavky uplatnit, ale také je vůbec nevyjádřit. Rodiče tak
zvažují své časové možnosti i to, nakolik se cítí být připraveni své zájmy prosazovat. Kromě
toho pro rodiče nemusí být role „kontrolorů“ příjemná. Obvykle jsou si vědomi svého
omezení pochopit zvenčí všechny procesy odehrávající se ve škole, a proto mají spíše
tendenci učitele vnímat jako profesionály a příliš do jejich práce nezasahovat.
Odvozené indikátory
Rodiče jako zákazníci (klienti):
•
naši školu zvolili pro své dítě záměrně
•
přejí si, aby vedení přijímalo co nejkvalifikovanější učitele
•
trvají na tom, že je škola povinna podávat jim informace.
2.1.3 Rodiče jako partneři
Partnerství je ve vztahu školy k rodičům dnes už nejčastěji používaným výrazem.
Nabízí rovnoprávný vztah oběma stranám, tedy vzájemné uznání přínosu partnera pro rozvoj
dítěte. V jeho rámci se učitelé snaží potlačovat svou roli odborníků a přijímat pohledy rodičů
jako obohacení pro svou práci. Rodiče, jakkoli nejsou odborně vzděláni, mají s výchovou své
zkušenosti, znají své děti nejlépe, a proto jsou jejich sdělení pro práci učitelů hodnotná.
Rodiče se ve vztahu ke škole mohou dostávat do role výchovných partnerů, tedy
jednotlivců nebo skupin jednajících v zájmu péče o děti, jejich výchovu a vzdělání, nebo,
případně vedle toho, do role sociálních partnerů, tedy jednotlivců nebo skupin vstupujících do
vztahů se školou v zájmu rozvoje školy jako instituce. V obou případech je obvykle
primárním zájmem rodičů, ať už v pozici výchovných či sociálních partnerů, co nejlépe
prospět svým dětem. Rozdíl je tedy především v cestách, které k tomuto účelu volí.
Odvozené indikátory
Rodiče jako výchovní partneři:
•
rádi si s učiteli vymění informace o tom, jaké dítě je, a názory na to, jak k němu
přistupovat
16
•
pomáhají dítěti, aby ve škole pracovalo co nejlépe (poradí mu, vytvoří mu dobré
podmínky pro učení)
•
jsou ochotni
poskytnout pomoc třídě svého dítěte (např. zapojit se do pořádání
třídních akcí, poskytnout finanční dar).
Rodiče jako sociální partneři:
•
snaží se ovlivňovat rozhodování o důležitých věcech ve škole (např. slučování tříd,
investice do vybavení)
•
zapojují se do formálních rodičovských struktur na škole (např. rodičovské sdružení,
rady školy)
•
vystupují v zájmu školy všude tam, kde to škole může prospět (např. v místním
zastupitelstvu, v místním tisku, v kruhu svých známých).
2.1.4 Rodič jako občan
V průběhu 90. let se vedle již docela dobře zavedených přístupů objevily názory nové,
které přisuzují rodičům ve vztahu ke školám roli občanů. Tento vztah je obecně vymezován
jako typický vztah mezi občany a státní institucí, přičemž rodiče jako občané uplatňují svá
práva a své odpovědnosti vůči školám. Je třeba rozlišovat, zda se jedná o uplatňování práv
individuálních nebo kolektivních.
Uplatňování práv rodiči je podmíněno jejich aktivitou. Proto se obrací pozornost nejen
k legislativním podmínkám, které to mohou umožnit, ale zejména ke stavu občanské
společnosti v jednotlivých zemích. Občané mohou v jejím rámci participovat přinejmenším ve
dvou základních rovinách: jednak se mohou účastnit veřejné politiky, jednak mohou
spolupracovat na rozvoji lokálních komunit a angažovat se v dobrovolných aktivitách.
Zdůrazňuje se tedy individuální odpovědnost občanů za místní komunitu a princip
„dobrovolnictví“.
Jak již bylo řečeno, úvahy o rodičích ve vztahu ke škole vycházejí z myšlenky
občanské participace na nejrůznějších úrovních. Podstatné proto je, v jakém stavu se
„občanství“ v té které společnosti nachází, jak je chápáno a jaké podmínky pro uplatňování
občanských aktivit jsou vytvořeny.
17
Je zřejmé, že tento poslední – občanský přístup k výkladu role rodičů ve vztahu ke
škole – v sobě nese velké množství potenciálně silných stránek, ale současně i celou řadu
úskalí. V nějakém ohledu se v něm totiž promítají všechny z předcházejících přístupů. Je to
vcelku pochopitelné, uvědomíme-li si, že, obecně řečeno, rodiče jsou občany stále, ať už
jejich postavení ve vztahu ke škole nabývá jakékoli polohy: klientské (zákaznické) či
partnerské. Občanský princip je také zatím nejméně ze všech precizován do podoby
konkrétních podmínek vztahů – spolupráce školy a rodiny.
Odvozené indikátory
Rodiče jako občané:
•
budou se zajímat o naši školu i po skončení docházky jejich dítěte
•
přáli by si, aby škola sloužila i jiným účelům, než je vzdělávání dětí (např. pořádala
vzdělávací kurzy pro dospělé, poskytovala poradenskou činnost pro rodiče)
•
zdůrazňují důležitost občanské výchovy ve škole.
2.2 Činnost rodičovských sdružení
Pro současný český pedagogický výzkum je činnost rodičovských sdružení ve školách
velkou neznámou. Kolik škol vlastně takové sdružení má? Co sdružení rodičů dělají? Pracují
spíše ve prospěch školy nebo ve prospěch rodičů? Jak hodnotí činnost sdružení ředitelé a jak
rodiče?
Co rodičovská sdružení mají dělat rámcově vychází z legislativních požadavků.
Ohlédneme-li se nazpět, mezi prvními zaznamenáme výnos Ministerstva školství z 19. května
1930, ve kterém se existence těchto sdružení objevuje v historii samostatného Československa
poprvé. Úkolem rodičovských sdružení podle tehdejšího výnosu bylo:
1. pomáhati škole, aby se v ní vytvářela zdravá pospolitost mezi rodiči, učiteli a žáky,
2. raditi se s učiteli o otázkách výchovy rodinné a společenské a pořádati pro rodiče
přednášky, rozhovory, výstavy apod.
3. zřizovati a udržovati pro mládež zařízení podpůrná (stravování, ošacování rozdělení
učebních pomůcek aj.), pomáhati při umístění a úpravě školy, dílen, kuchyní,
18
žákovských čítáren, při péči o pravidelnou školní docházku, při opatřování míst, při
dopravě žactva atd.
Po únoru 1948 se po přechodu na jednotné školství dosavadní rodičovská sdružení
přeměnila na sdružení rodičů a přátel školy podle zákona č. 95/1948 Sb. § 76 nebo se zrušila.
Úkoly nově zřízeného SRPŠ byly vymezeny poměrně neurčitě formulací: …“sdružení má
zajišťovati spolupráci školy s rodinou, napomáhati škole v jejím poslání výchovném a
sociálním a pečovati o její zvelebení a všestranný rozvoj“ (§ 76, odst.1). Na základě vládního
nařízení ze dne 10. května 1949 č. 129 byla SRPŠ zřizovány na škole kteréhokoliv stupně a
druhu Národními výbory. Tím byla role rodičů i rodičovských sdružení zpolitizována. Nad
rámec prvorepublikové tradice, vedle politiky, přibyla ještě jedna oblast, a sice pomoc žákům
při volbě povolání. Činnost SRPŠ byla legislativně upravena ještě v roce 1973 vyhláškou
ministerstva školství ČSSR, avšak po stránce obsahu činnosti neznamenala žádnou výraznější
změnu. Hodnotit objektivně činnost rodičovských sdružení v období socialistického
Československa není v našich silách. Můžeme se jenom domnívat, že povinné členství rodičů
v tomto orgánu nutně vedlo k formalizaci účasti v tomto orgánu. Určitá propojenost s tehdejší
politikou dozajista podpořila i nechuť části rodičů angažovat se veřejně ve prospěch školy.
Od roku 1991 vznikají rodičovská sdružení podle legislativy pro občanská sdružení.
Tímto okamžikem rodiče získali značnou svobodu a nezávislost na školských orgánech a
institucích (v krajním případě nemusí dokonce škola o existenci takového sdružení vědět, i
když by toto potom jen těžko mohlo mít nějaký vliv na dění ve škole).
O jedenáct let později můžeme na základě těchto dat konstatovat velký výskyt
rodičovských sdružení na školách.
2.2.1 Úkol rodičovského sdružení
Co by mělo být úkolem rodičovského sdružení
1. usnadňovat rodičům komunikaci se školou
2. vytvářet u rodičů větší pocit odpovědnosti ve vztahu ke škole
3. usnadňovat škole komunikaci s rodiči
4. pomáhat škole hledat sponzory
5. pomáhat škole s organizováním akcí pro veřejnost
19
6. prosazovat zájmy rodičů vůči škole
7. pomáhat škole přijímat důležitá rozhodnutí
8. obhajovat před rodiči práci školy
9. pomáhat rodinám, které to potřebují
10. poskytovat konzultace o právech dětí a rodičů vůči škole
11. podporovat rodiny, aby si vzájemně pomáhaly
12. pomáhat vytvářet „stěžovací procedury“ na škole
Velkou prioritou pro obě strany je ulehčení vzájemné komunikace. Obě strany jsou
závislé na „činnosti toho druhého“. Učitelé se leckdy vyjadřují v tom smyslu, že rodiče málo
komunikují se školou, nedávají najevo snahu, přichází do školy pouze na výzvu atp. Učitelé
sami došli k poznání, že rodiče jsou ohroženi komunikačními bariérami a nemusí být v jejich
silách je překonat. Zdá se, že jsou si vědomi nutnosti položit ke vzájemné komunikaci dobrý
základ. I rodiče tento názor sdílí a uvítali by v tomto ohledu pomoc. Tedy, obě strany
naznávají, že na prvním místě rodiče potřebuje více podpory při komunikaci se školou než
škola s rodiči. Rodičovské sdružení považují za vhodného prostředníka, který k usnadnění
vzájemné komunikace může pomoci. Toto prostřednictví může fungovat jak ve prospěch
rodičů, tak ve prospěch školy.
Trochu s podivem však musím konstatovat, že v popředí zájmů je i „budování pocitu
odpovědnosti vůči škole u rodičů“. Znamená to snad, že obě strany mají pocit, že by se škola
měla postarat o výchovu a vzdělání dětí bez výraznějšího zapojení rodičů? Znamená to, že v
naší zemi panuje zákaznická kultura? Otázky další podpory rodin nad rámec práce školy jsou
takřka na okraji zájmu u obou stran. Má tedy škola plnit „jen“ základní výchovně-vzdělávací
servis, a to za pomoci rodičů? Znamená to, že v českém prostředí není akceptovaná představa
o škole jako instituci se širším sociálním dopadem?
2.3 Vztah učitele a žáka
Chtěla bych se v tomto článku zamyslet nad problematikou komunikace žáka a jeho
vyučujícího. Jak je všeobecně známo, každá menší či větší skupina má své slabší a silnější
jedince. To platí i pro jednotlivé třídy jak základních, tak i středních škol. Na jedné straně jsou
to tzv."šprti" a na druhé straně se objevují tzv."flákači".
20
Drzost žáka a jeho troufalost v dnešní době nemá mezí. Žáček dokáže svého
vyučujícího nazvat všelijakými slovy, občas padne i nadávka. Zvyšování hlasu učitele žákům
nebere opovážlivost, pomalu ale jistě se ztrácí autorita učitele i na základních školách. Někdy
jde smělost mladých až do extrému, což je případ nedávno zesnulého učitele ze Svitav,
kterého pobodal jeho učeň a který na následky zranění při převozu do nemocnice zemřel. Jsou
i opačné případy, kdy si na žáčka učitel někdy i naprosto bezdůvodně zasedne a po celou dobu
studia ho dokáže neskutečně dusit a dusit. Mohli bychom to nazvat i jakousi menší šikanou,
protože oproti dospělému jedinci nemá slabší a slušně vychované dítě sebemenší šanci.
Poměry mezi samotnými žáky jsou problematikou samou o sobě. Vztahy této
komunity svým způsobem závisí i na třídním učiteli, který má na třídu určitý vliv.
Učitel by měl jít žákovi příkladem, měl by mu vždy podat pomocnou ruku, naslouchat
mu, umět mu poradit nejen v okruhu studia, a měl by projevovat zájem o jeho názor. Měl by
dát šanci všem jedincům projevit se a neupřednostňovat pouze vybrané jednotlivce.
Ve většině škol se setkáváme s případy, kdy slabší a slušně vychovaný člen třídy je i
učitelem "nenápadně" přehlížen a aktivně přidrzlá individua jsou učitelem spíše brána v potaz.
Myslím si, že by se měl zvýšit počet mužů, kteří by zastupovali práci učitele, protože
muž má přeci jen více přirozené autority než žena a dokáže uklidnit rozdivočelé studenty lépe
než učitelka, která zvyšuje hlas a stejně ji nikdo neposlouchá. Samozřejmě záleží na
jednotlivci, ve většině případů však platí, že muži prostě mají na teenagery větší vliv. Učitelky
jsou někdy pěkně nespravedlivé, hodně se to potom odráží v učení. Když si na vás někdo
zasedne, není to nic příjemného a potom vám škola přijde jako hotové peklo. Myslím si, že
každý žák by se měl umět ohradit, ale neměl by to přehánět. Obě strany by se měly snažit
vyjít si navzájem vstříc.
Vycházet dobře se svým vyučujícím je důležitou součástí vzdělávání, zájem o jeho
výklad a způsob podání učiva je jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Učitel by měl proto umět
podat učební látku zajímavě a takovým způsobem, aby dokázal upoutat a udržet pozornost a
nenudit. Neverbální komunikace je více zjevná než verbální. Učitel musí dávat pozor na tón i
hlasitost svého hlasu, na gesta, která při svém výkladu někdy i nevědomky používá, na
21
správný postoj a měl by udržovat oční kontakt s žáky. Není tedy jednoduché přizpůsobit se
konkrétní mladé společnosti a uvést ji do oblasti svého vědění a naučit ji tomu.
Učitelé i žáci by se měli tolerovat navzájem. Vždyť bez učitele by nebylo žáka a bez
žáka by nebylo učitele. Učitelé jsou tu na to, aby naučili a žáci na to, aby se učili. Jak se
říká,učený z nebe nepadá...
2.3.1 Sedmero rad, jak jednat se žáky
1. Vstupte do třídy a nemračte se při tom, nechte se pozdravit, ale nepřestávejte se na
žáky dívat přátelsky, několik vtipných slov neuškodí, a nesměřujte je na jedince, mohli
by si vaše poznámky vyložit záporně. Vyloženě nenuceně jednejte i v dalším průběhu
zahájení vyučovací hodiny – při zápisu do třídní knihy, přípravě tabule, pomůcek
apod., některých žáků se poptejte na zajímavé zážitky např. z víkendu, ale jinak už
tuto část vašeho pobytu ve třídě neprotahujte.
2. Při zkoušení žáka u tabule nenechávejte hovořit jenom jeho (chvíle, kdy neví jak dál
jsou pro něho samozřejmě velmi trapné až tristní), ale dejte prostor ke spolupráci celé
třídě – ptejte se. Ptejte se neustále, nepřestávejte udržovat pozornost. Pokud musíte dát
špatnou známku, neudělujte ji jako ortel, ale přátelsky vysvětlete, proč i takovou
známku žák zaslouží a jaké má šance si klasifikaci vylepšit. Žáka neomlouvejte za
nesplněný úkol, ale ptejte se, proč úkol nevypracoval, proč látce nerozumí.
3. Drzé žáky (ale postupně uvidíte, že drzouni a hulváti z vás budou mít náležitý respekt,
ba přestanou se projevovat nežádoucím způsobem) nechte vypovídat – a zachovejte
klid. Klid v každém případě. Pak si výtečníka pozvěte k tabuli a zaveďte s ním vážný
rozhovor na téma „cos tím myslel“. Rozmlouvejte s ním jako rovný s rovným a zkuste
ho vyvést z omylu, že jeho chování je správná cesta k dosažení prestiže a autority.
4. Zastávejte se slabších žáků, zejména jste-li si jisti, že nejde o lajdáky, ale o děti, které
učení nemají buď osobní dispozice nebo doma postrádají vhodné rodinné podmínky.
Frapantně jim velmi vlídně pomáhejte, vysloužíte si tím úctu celé třídy.
22
5. Při výkladu samozřejmě nejde vždy vtahovat žáky do diskuse, ale máte-li tu možnost,
neustále se jich ptejte „co ty o tom už víš“, „slyšel jsi o tom už někdy“ anebo „je
zajímavé, co vám tady říkám“ (ozve-li se troufalé „bohužel není“, pousmějte se,
nevycházejte z klidu a opět s tím odvážlivcem zaveďte krátký rozhovor – nesmí zůstat
v anonymitě, neobjeven, musí vědět, že ho sledujete a že vás zajímá, musí to vědět i
celá třída).
6. V diskusi nevystupujte jako sebestředná, dominantní osobnost, ale spíše jako
moderátor, který jen určuje kdo, o čem a jak dlouho bude mluvit, projevujte potěšení,
mírný nesouhlas, nemějte nehnutou tvář, ale reagujte na cokoli, byť jen zvednutím
obočí. Jednejte empaticky, s pochopením, okamžitě pochvalte, co se pochválit dá,
jednejte s dětmi jako se sobě rovnými, starými známými a kamarády. Ale závěr
diskuse obstarejte vy – shrnutím řečeného, sdělením vašich poznatků, udělením
pochval (i celé třídě) a vyřčením resumé. Pokud se vám povede, aby žáci hodnotili
sami sebe, „svoji“ diskusi, máte vyhráno. A nezapomínejte, žáci jsou do patnácti let
více či méně hraví, využijte toho, oni hru s vámi ochotně přijmou, bude-li kultivovaná
a s ohledem na pravidla světa dětí.
7. Zachovejte si však pevnou osobnost a důstojnost učitele, tedy například se
nepodbízejte nespisovnou, pouliční češtinou, nesnižujte se k lacinému znevažování
slabšího žáka, nepošklebujte se a nepitvořte, dávejte dětem najevo ne okřikováním, ale
vlastním jednáním, jak se mají chovat. Odcházíte-li ze třídy, dejte najevo potěšení s
dalšího setkání se žáky, vtipná poznámka na závěr opět neuškodí.
23
3 PRÁCE S KOLEKTIVEM A JEDINCI
3.1 Vztah učitele a žáka
Lidé jsou různí a tak se i na školách občas objevuje učitel, kterého můžeme označit
coby diktátora. Jak se takový učitel projevuje? Jak reagují žáci na učitele-diktátory a jak je
přijímán svými kolegy? Podobné otázky si často kladou odborníci, kteří se zabývají
charakterem a podstatou učitelské profese, ale i žáci, studenti a jejich rodiče, kteří se s
učitelem diktátorem někdy setkali. Možná můžeme s trochou nadsázky připustit, že skoro v
každém pedagogickém sboru najdeme učitele, který je označován jako diktátor. Proč je tomu
tak?
Škola a školní práce je založena na vztahu učitel - žák.Tento vztah je realizován ve
škole a škola je institucí, která upravuje vztah učitele a žáka psanými i nepsanými pravidly.
Tato pravidla mají vytvořit nezbytný rámec pro naplnění hlavního poslání školy tj.vzdělávání.
3.1.1 Učitel - diktátor
Učitel diktátor formuluje svoje požadavky vždy z pozice moci, nepřipouští diskusi a
žádá plnění požadavků bez dalších otázek. Jeho diktát spočívá v nastolení pravidel
vzájemných vztahů, které jsou naprosto jednosměrné, protože ze strany žáků se žádá
především poslušnost. Již při prvním kontaktu se třídou si takový učitel vymezuje přesné
požadavky na chování třídy a jednotlivých žáků, které se většinou týkají formálních aspektů
vyučovací hodiny.
Na jedné střední škole učitel začínal svoje první setkání s novou třídou slovy:
"Pamatujte si, že na tomto poli velím já. Škola není cirkus, tady se budou dodržovat pravidla!
Kdo je poruší, pozná, zač je toho loket! Hodina začíná tím, že stojíme v pozoru, v zákrytu.
Pomůcky jsou na pravé straně, příchod učitele je doprovázen jednohlasým pozdravem!
Omluvenky nepřijímám. Kdo to nechápe, nemá tady co dělat!"
Učitel se pokusil přetáhnout moc na svoji stranu, komunikaci se žáky vůbec
nepřipustil, jen nadiktoval vlastní představu o dodržování školních pravidel. Pravidla však
24
vymezovala pouze charakter zahájení vyučovací hodiny a dopředu žákům signalizovala, že
omluvenky pravděpodobně všeho druhu jsou pro učitele neakceptovatelné.
Pro většinu žáků bylo chování učitele zdrojem budoucích obav ze začátku hodiny, ale i
strachu z učitele, z toho, jak bude postupovat při vyučovacích hodinách, jak bude žáky
hodnotit a posuzovat.
U disponovaných žáků může docházet ke vzniku psychosomatických obtíží, jako je
ranní nevolnost spojená s pocity úzkosti apod. Tito žáci se často snaží vyhnout se této pro
sebe zátěžové a nepříjemné situaci a stávají se z nich záškoláci. Paradoxně se tak dostávají do
problému, který má charakter kruhu. Pokud se kruh nepřeruší, problémy se prohlubují a žáci
vědomi si toho, že učitel omluvenky nepřijímá se dostávají do situace, která pro ně nemá
jednoduché řešení.
Pro jiné žáky je učitelovo stanovení tvrdých pravidel vyhlášením války. Žáci dávají
učiteli najevo svůj nesouhlas různými provokacemi, až po vyjádření kolektivního nesouhlasu
s ním. Nastává tak poziční válka, ve které nemůže být vítězů. Diktát učitele a jeho postavení
ve struktuře vztahu učitel žák málokdy vede k dialogu se žáky a k restrukturalizaci tohoto
vztahu.
3.1.2 Vyučovací styl diktátora
Charakteristiky učitele - diktátora se promítají také do způsobu výuky, do jeho
vyučovacího stylu. Strach, který provází začátek každé vyučovací hodiny, se projevuje tím, že
žáci většinou sedí klidně ve svých lavicích a očekávají zahájení útoku. Učitel začíná zkoušet,
vyžaduje doslovnou citaci toho, co sám žákům sděloval. Formulace vlastními slovy obvykle
nepřipouští: "Vyjadřujte se přesně, tak jsem vám to neříkal! Bude tady ticho, kdo napoví, má
za pět! Mluvte hlasitě, to vaše kňourání neslyším!"
Po zkoušení jednotlivců přichází často frontální dotazování, následuje otázka a
okamžitá odpověď. Pokud někdo zaváhá, má smůlu. Učitel hodnotí jeho odpověď jako
nedostatečnou.
25
Učitel-diktátor nerespektuje při kladení svých otázek především faktor dostatečného
časového prostoru pro odpověď na otázku. Často jeho otázky nerespektují věk žáků a nejsou
ani přesné, ani jednoznačné. Respekt k individuálním zvláštnostem žáků je u těchto učitelů
málo pravděpodobný, protože se řídí při hodnocení většinou skupinovou, nikoliv individuální
hodnotící normu. Kritériem hodnocení, a často bohužel jediným, je rychlost odpovědi a
doslovná reprodukce látky.
Také výklad nové látky má u učitelů - diktátorů svoje specifika. Jedním z hlavních
požadavků na průběh vyučovací hodiny je u nich ticho, klid. Pokud je žákům něco nejasného
a chtějí odpověď na otázku, reagují tito učitelé často odpovědí: Od kladení otázek jsem tu já.
Žáci postupně ztrácejí odvahu dotazovat se, pokud něčemu neporozuměli. Mnohdy
nechápou ani souvislosti učiva. Z těchto důvodů také nevyužívají konzultace, které učitelé
poskytují nad rámec vyučovacích hodin. To je často těmito učiteli interpretováno jako
nezájem a malá snaha, věnovat předmětu více volného času a úsilí.
Pokud je i výklad učitele zkratkovitý (protože to už mají dávno umět), neporozumění
učivu se prohlubuje. Nedůvěra k učiteli a k jeho vyučovacím postupům a následné těžkosti s
porozuměním, pak často vedou k potřebě přeřazení těchto žáků do jiné třídy.
3.1.3 Hodnocení
Učitelé - diktátoři jsou většinou hodnocení žáky i pedagogy jako velmi nároční.
Důvodem pro toto jejich označení je špatný průměr známek ve třídách, kde vyučují.
Za touto náročností se však často skrývá neprofesionálně odvedená práce, kde není
cílem naučit žáky a studenty konkrétnímu vyučovacímu předmětu, ale dokázat jim, co
všechno neumějí. Odpovědnost za nedostatky ve výsledcích studentů spatřují tito učitelé
především v žácích samých. Vlastní podíl zodpovědnosti si nepřipouštějí.
Cílem jejich snažení je objevit chyby, kterých se žáci dopustili. Obvykle pak chybu,
kterou žák udělal, ztotožní s jeho osobou. Nezřídka se pak žáci stanou terčem kritiky a ironie.
Chyba se stává ekvivalentem kvality žáka a celé jeho osobnosti.
26
Hodnocení žáků tak postrádá svůj hlavní smysl, tj. využít chybu jako nástroj ke
změně, k pochopení toho, v čem žák chybuje.
3.2 Struktura třídy
Znát sociální strukturu své třídy je pro třídního učitele v podstatě profesionální
povinností. Pouze pokud bude vědět, kteří žáci tvoří ve třídě sociální elitu a kdo je
outsiderem, má možnost účinně ovlivňovat vztahy mezi dětmi žádoucím směrem a také jeho
vzdělávací úsilí bude mít větší efekt.
Všechno dění ve škole má zpravidla dvě úrovně či dva rozměry – pedagogický
(většinou) a sociální (vždycky). Učitel se ve své práci vědomě zaměřuje především na
pedagogickou stránku svého působení, a pokud bere v úvahu sociální aspekty, jedná se
nejčastěji o problémy typu zapojení všech žáků do práce, jejich aktivizaci, případně zvládání
dění ve třídě. V současné době navíc i ve výchovné práci do popředí vystupuje důraz na
individualitu dítěte a sociální souvislosti se zdají méně důležité.
Škola je však zároveň sociálním prostředím, kde se lidé setkávají, komunikují a působí
na sebe navzájem. Součástí sociálního dění je působení učitele na žáky a naopak žáků na
učitele, sociální kontext má hodnocení ve škole. Budeme se věnovat sociální skupině, kterou
tvoří žáci třídy. Tato skupina je svébytnou sociální strukturou, která reaguje na pedagogické
působení učitele, podporuje jeho pedagogické záměry či se naopak staví proti nim. Pro učitele
je tedy velmi užitečné, aby bral v úvahu rovněž zmíněný sociální rozměr i z pedagogických
důvodů, jinak se může stát, že se jeho snaha bude míjet účinkem.
3.2.1 Třída jako sociální skupina
Školní třídu zařazujeme mezi formální skupiny, to znamená, že byla vytvořena pro
určitý účel (výchova a vzdělávání) v rámci instituce, jíž je škola, která také určuje podle
vlastních kritérií, kdo do skupiny ve třídě bude patřit. Jsou určena pravidla chování (normy),
jimiž se členové skupiny mají řídit, je určeno, k čemu skupina slouží, tj. jaký má cíl, a jaké
jsou hodnoty, na kterých je tento cíl založen (dosahovat co nejvyššího vzdělání, pilně se učit,
dodržovat školní řád, plnit školní povinnosti).
27
To plně platí především na počátku školní docházky, postupně se situace ve třídě
mění, mezi dětmi se začínají vytvářet sociální vztahy a z formální skupiny se začíná tvořit
skupina neformální. Není to už pouhé seskupení jednotlivců – ve skupině se vytváří složitá
struktura sociálních vztahů, sociální hierarchie, jsou sdíleny určité společné hodnoty, chování
je řízeno vlastními sociálními normami. Skupina začíná žít svým vnitřním životem,
podléhajícím neformálním pravidlům a řízeném neformálními autoritami skupiny.
Neformální skupina v rámci školní třídy se vytváří v závislosti na tom, jak žáci
vyspívají, jejich vztahy jsou trvalejší a stále více založené na vazbě na vrstevnickou skupinu.
Poznání vnitřního života třídní žákovské sociální skupiny je tedy tím obtížnější, čím jsou žáci
starší.
Učitel to většinou připisuje pubertě a změnám, které způsobuje u jednotlivých dětí.
Pro žáky v tomto věku se však stává vliv sociální skupiny vrstevníků důležitější než názory a
působení dospělých – rodičů a ve škole především učitelů. Formální a neformální normy se od
sebe stále více liší a pro dospělé, kteří nejsou členy této skupiny (ani být nemohou), se
chování dětí často stává nesrozumitelným. Vazba na sociální skupinu třídy je posilována také
tím, že jde o skupinu, ze které žák prakticky nemůže „vystoupit“.
Pokud tedy chceme či potřebujeme poznat stav sociální skupiny ve třídě, je zapotřebí
používat nepřímých technik. Mezi nejúčinnější a informačně nejbohatší metody v tomto
směru patří metody sociometrie.
3.2.2 Měření vztahů
Jak naznačuje už název techniky, jedná se o měření v rámci sociální skupiny. Jde
vlastně o to, abychom nějakým způsobem postihli a kvantifikovali sociální vztahy ve skupině
a její sociální hierarchii. Principem metody je vlastně dotazování členů nějaké sociální
skupiny na ostatní členy podle určitého klíče. Z odpovědí pak vyvozujeme existující sociální
vazby ve skupině.
Členové skupiny mají například vybrat mezi ostatními jednoho či více jedinců, se
kterými by chtěli vykonávat nějakou činnost (např. výlet, řešení problému, oslavu…). Volby
se samozřejmě mění podle typu otázky (např. s někým bych rád slavil, protože je s ním
28
zábava, ale nechtěl bych s ním řešit problém, protože není vytrvalý), když ale nakonec
shrneme jednotlivé volby, ukáže se, že někteří členové skupiny jsou voleni častěji, jiní jsou
častěji opomíjeni.
Každý člen skupiny zaujímá v sociální hierarchii skupiny určitou pozici, která je
závislá na tom, do jaké míry je ten který jedinec pro skupinu důležitý – souvisí to samozřejmě
s vlastnostmi jedince, se složením skupiny, s cíli a hodnotami skupiny a s činností, která se ve
skupině odehrává.
Z poznatků sociální psychologie vyplývá, že naše členství v jakékoliv skupině
uspokojuje dvě základní psychické sociální potřeby: potřebu pozitivního přijetí (emocionální
uspokojení – někam patřit) a potřebu sociální prestiže (dosáhnout uznání, zároveň souvisí se
seberealizací). Tyto potřeby jsou vrozené a jsou u člověka tak silné, že prakticky nejsme (bez
negativních následků) schopni žít mimo sociální skupinu. U každého člověka existují obě tyto
potřeby, i když ne ve stejné míře (závisí na vlastnostech osobnosti i dosavadních
zkušenostech). Jsou lidé, kteří jsou spokojeni ve skupině, pokud ji mohou vést, jiní dávají
přednost emocionálnímu uspokojení v pozitivních vztazích s druhými.
3.2.3 Oblíbenost a vliv
Dimenze oblíbenosti - sympatie a dimenze vlivu jsou do značné míry na sobě
nezávislé, to znamená, že ten, kdo je ve třídě velmi oblíbený, nemusí být vždy také
nejvlivnější a naopak. Je to dáno tím, že vlastnosti vůdce jsou zpravidla jiné než vlastnosti
toho, kdo ostatním poskytuje emocionální podporu. Platí to ovšem zvláště u výrazných
osobností a závisí to také na věku respondentů – mladší děti jsou méně schopny jemně
rozlišovat.
Výhodou techniky je i to, že může být použita i učiteli, nejedná se tedy o
psychologický test, jehož použití je vyhrazeno psychologům. Přesto lze pouze doporučit, aby
učitel použití SO-RA-Du konzultoval s psychologem, především pokud jde o interpretaci
výsledků, případně při jejich využití k rozsáhlejším zásahům ve třídě. Pro účel tohoto článku
stačí základní informace:
29
Žáci odpovídají na dvě otázky:
1. Kdo má ve třídě jaký vliv – zde je však nutno poznamenat, že zvláště u mladších žáků
je dosti obtížné tuto relativně abstraktní kategorii vysvětlit.
2. Kdo je ve třídě jak oblíben. K oblibě žáci ještě doplňují slovní vyjádření – zdůvodnění
sympatie.
Žáci se vyslovují ke všem spolužákům, hodnotí se navzájem pomocí běžných školních
známek. Jakékoliv sociometrické šetření má ovšem smysl až tehdy, když je vytvořena
ustálená skupina, která je do značné míry nezávislá na mínění dospělých.
3.2.4 Výsledky sociometrie
Zpracováním protokolů od jednotlivých žáků získáme u každého žáka třídy
kvantitativní vyjádření jeho umístění v dimenzích vlivu a obliby (součet všech známek, které
každý z žáků získal od všech spolužáků). Seřazením žáků podle souhrnné známky, kterou
získali, vznikají žebříčky sociální hierarchie ve třídě. Ze žebříčků se dozvídáme, kdo jsou
vůdci třídy (pořadí podle vlivu) a kdo ve třídě patří mezi nejoblíbenější (pořadí podle
sympatií), na opačném konci žebříčku nacházíme žáky, kteří mají nejmenší vliv a jsou
nejméně oblíbení. Třetím žebříčkem, který můžeme na základě známek sestavit, je pořadí tzv.
náklonnosti, které vznikne tak, že sečteme u každého žáka známky, které dával svým
spolužákům v dimenzi obliby.
SO-RA-D nám také dává odpověď na otázku, jak vypadá struktura sociálních vztahů
ve třídě – to znamená, že víme, kdo s kým se přátelí, ale také kdo ve třídě žádné vazby nemá.
Proč tomu tak je, se dozvídáme ze slovních hodnocení, které přináší ještě další velmi užitečné
informace. Zřetelně lze tedy rozlišit preferenční vazby, jestli jsou vzájemné či jednostranné,
odmítání některých žáků i podskupiny, které se ve větší skupině třídy zpravidla vytvoří.
3.2.5 Vstřícní outsideři, nároční šéfové
Sečteme-li u každého žáka známky, které dával ostatním spolužákům v dimenzi obliby
(sympatie), získáme tím, jak už bylo řečeno, pořadí náklonnosti. Dozvídáme se z něj, do jaké
30
míry je žák ostatním ve skupině nakloněn (odtud název škály). Tento výsledek je důležitý
proto, že nám dává informaci o tom, jak dítě prožívá své začlenění do skupiny. Pokud dává
většině spolužáků dobré známky, znamená to zpravidla, že prožívá pocit přijetí skupinou.
V tomto žebříčku můžeme pozorovat některé překvapivé, ale poměrně pravidelně se
vyskytující jevy. Především se ukazuje, že ne vždy dítě, které je na špičce žebříčku
náklonnosti, je ve skutečnosti oblíbené – naopak není vzácností, že patří mezi poslední v
pořadí obliby, nebo je dokonce odmítané.
Vypovídá to, že své začlenění do skupiny prožívá jinak, než jaké je ve skutečnosti.
Umístění dítěte na konci žebříčku obliby nasvědčuje tomu, že nemá dostatečné sociální
dovednosti, aby si dokázalo získat sympatie spolužáků, a umístění na špičce pořadí
náklonnosti to jen potvrzuje – je odmítáno, ale neuvědomuje si to. Příkladem může být dítě,
které je ve třídě třídním šaškem. Všichni se mu smějí, ale ono to považuje za projev
oblíbenosti.
Druhým, opačným jevem, který pozorujeme takřka pravidelně, je to, že sociální špička
třídy se naopak v pořadí náklonnosti umisťuje relativně nízko, to znamená, že většina
známek, které dává svým spolužákům, je poměrně špatná, přestože oni sami dostávají známky
dobré, a to i v dimenzi obliby.
Lze to vysvětlit tím, že tyto děti jsou v hodnocení spolužáků poměrně náročné a
kritické. Ukazuje se to také v tom, že známky, které dávají, jsou rozloženy od jedničky do
pětky, zatímco děti s vysokou náklonností dávají většinou nerozlišeně pouze jedničky či
dvojky. O sociální vyspělosti špičky třídy svědčí to, že přes jejich náročnost na kvality
spolužáků, projevující se v hodnocení, sympatie ostatních neztrácejí.
3.2.6 Elita třídy
Další informace můžeme vyvodit ze vzájemných vztahů získaných výsledků. Už jsme
k tomu vlastně přistoupili tím, že jsme uvedli do vzájemné souvislosti pořadí obliby a
náklonnosti. Všimněme si ještě souvislostí mezi pořadím obliby a vlivu. Už bylo uvedeno, že
tyto dvě dimenze jsou na sobě relativně nezávislé, a proto žáci, kteří jsou na prvních místech
31
ve vlivu, nemusí být na stejných místech v oblibě. Přesto vidíme, že se určitá skupina dětí v
obou škálách pohybuje v popředí obou pořadí. Mluvíme potom o sociální špičce třídy. Podle
velikosti třídy to bývá skupinka tří až pěti dětí. Často je od ostatních oddělují i jejich
výsledky, které jsou výrazně lepší, než je tomu u ostatních.
Sociální špička představuje skutečnou elitu – jádro třídy a její složení vypovídá mnoho
o tom, jaké ve třídě vládně klima a s čím může učitel počítat. Pokud je špička složena z žáků,
kteří jsou pozitivně naladěni vůči školním hodnotám, je učitelova práce ve třídě mnohem
snazší. Významné je především pořadí vlivu. Už jsme si řekli, že učitel se z osoby vůdce
dozvídá, jaké jsou hodnoty třídy, přestože by možná žáci nebyli ani schopni své hodnoty
přímo verbalizovat. (Navíc, pokud se jedná o hodnoty a cíle, které jsou v křiklavém protikladu
s hodnotami a cíli školy, je vysoce pravděpodobné, že by je žáci nesdělili, ani kdyby toho byli
schopni.)
Je třeba zde poznamenat, že ony hodnoty se učitel nedozvídá pouze z toho, co sám ví o
žácích tvořících špičku, protože děti, jak už bylo řečeno v popisu metody, doplňují hodnocení
obliby ještě slovním hodnocením spolužáků. Dozvídáme se tedy nejen to, že mají určitého
spolužáka rády, ale také proč ho mají rády.
Jestliže se nám u žáka patřícího do špičky objevují charakteristiky jako „je tvrďák“,
„nenechá si nic líbit“ apod., vyjadřuje to zcela jiné ovzduší ve třídě, než když čteme
„každému pomůže“, „zná spoustu věcí“ nebo „i když má samé jedničky, je správný“.
Podobně vypovídají i hodnocení těch, kteří jsou odmítáni.
3.2.7 Co má vědět třídní učitel
Jak bylo řečeno, složení sociální špičky je pro učitele důležitou informací o klimatu ve
třídě. Je to zároveň skupina, o kterou se může ve své práci opřít (pokud mu to její složení
dovoluje). Jsou to žáci sociálně vyspělejší než ostatní, mohou ve třídě prosadit řadu věcí, které
učitel prosadit nemůže prostě proto, že je to záležitost vnitřního života skupiny. Příkladem
může být např. opatření ve prospěch žáka, který je odmítán pro svůj handicap – tady může
sociální špička změnit vztah k němu tím, že ho sama začne vnímat pozitivněji. Sociální špička
si totiž může dovolit měnit neformální normy chování, i když jen do určité míry.
32
Způsoby zásahu do třídy prostřednictvím sociální špičky je příliš široké téma na tento
článek a navíc potřebuje určité odborné znalosti – je proto dobré spolupracovat zde s
psychologem. Totéž se týká situace, kdy sociální špička je z hlediska učitele velmi negativní a
je nutné změnit celou sociální hierarchii.
Pokud učitel nezná skutečné složení sociální špičky, může se stát, že chválí a dává za
příklad ostatním žáka, který je ve třídě neoblíbený, či naopak trestá toho, který je vůdcem
třídy. Svým působením tak dosahuje naprosto opačného výsledku, než jaký zamýšlel, protože
žák často získává svou sociometrickou pozici v třídní hierarchii právě vlastnostmi, které u něj
učitel oceňuje či naopak zavrhuje. Učitel tak svým hodnocením pozici žáka pouze posiluje a
jeho zamýšlené výchovné působení se míjí účinkem.
Kromě zjišťování sociální struktury a celkové situace ve třídě můžeme výsledky
sociometrie využít také k individuální diagnostice. U každého žáka ve třídě se dozvídáme, jak
je umístěn v sociální hierarchii, jak ho ostatní žáci vnímají a jakým způsobem ho popisují.
Přináší nám to dvojí typ informací. Jednak to vypovídá o sociabilitě dítěte, o jeho postavení
ve skupině vrstevníků, dále pak o tom, jak se dítě ve své vrstevnické skupině cítí.
Vzhledem k důležitosti vrstevnické skupiny pro dítě jsou tyto informace neocenitelné
pro určení příčin obtíží dítěte, které mohou pramenit právě z této oblasti, stejně cenné jsou i
pro stanovení dalších pedagogických opatření. V této souvislosti je nutno poznamenat, že
změny v postavení dítěte v sociální skupině třídy jsou nemyslitelné bez spolupráce
psychologa a pedagoga.
3.3 Problémový žák a problémová třída
Dříve než se zmíníme o důvodech, které vedou k tomu, že se žák nebo třída stanou
problémovými, pokusíme se postihnout profil „problémového“ žáka a „problémové“ třídy tak,
jak je vidí sami učitelé.
Požádala jsem začínající učitele, kteří absolvovali praxi na školách, aby označili
situace, se kterými měli ve třídách problémy, a podařilo se mi shromáždit 115 odpovědí.
33
57 % učitelů mělo problémy s celou třídou, 37 % s jedním konkrétním žákem a 6 %
učitelů uvádělo jako problém vztahy mezi žáky.
Je ovšem potřeba zdůraznit, že takové výsledky nejsou zdaleka úzce specifické jen pro
začínající učitele. V zásadě je možné říci, že každý učitel, i velmi zkušený, se ve své praxi
setká s podobnými náročnými situacemi.
3.3.1 Problémový žák
Z odpovědí učitelů vyplývá, že za problémové považují dva typy žáků:
•
žáky, kteří vyrušují při hodině
•
žáky, kteří odmítají pracovat.
Žák, který vyrušuje při hodině
V případě takového žáka se jedná o všechny typy vyrušování:
•
Neklidný žák: Žák je neposedný, neklidný, nedokáže se soustředit
•
Konfliktní žák – „Sabina mi odmítá ukázat svůj sešit, když ho chci zkontrolovat.“
"Jeden romský žák mě nařkne z rasismu pokaždé, když se vyjádřím k tomu, jak
pracuje.“
•
Provokující žák – „Neustále se baví a dělá ze sebe šaška, aby pobavil své kamarády.“
„Nechali se schválně ostříhat dohola, dělají ze sebe ‚holé lebky.“
•
Agresivní žák: Agresivita a násilné sklony se u žáka projevují většinou jako reakce na
poznámku nebo příkaz, které u žáka vyvolají odmítavou reakci – „Řekla jsem mu, aby
si přesedl, a on mi na to odpověděl: Na to se ti vyseru, nechce se mi.“ „Požádala jsem
ho, aby odešel, a on práskl dveřmi.“ „Dostal záchvat vzteku a kopal do koše a do zdi.“
„Rozzlobila jsem se na něj a on na mě udělal výsměšné gesto.“ „Vzal jsem mu
psaníčko z tašky a on mi hrozil, že mě zabije...“
Žák, který odmítá pracovat
Tato situace může mít mnoho různých podob. Žák může odmítat, je-li vyvolán, jít k
tabuli, vypracovat cvičení nebo předložit svou práci ke kontrole, může odmítat spolupracovat,
odpovědět na otázku, nosit si pomůcky nebo může být celkově při vyučování pasivní.
34
„Filip během vyučování nejeví jakýkoli zájem o dění ve třídě, nepíše si žádné
poznámky, do práce se nezapojuje a celou hodinu si kreslí. Mnohokrát mi řekl: Nemá cenu,
abych pracoval, stejně v hodině ničemu nerozumím.“
3.3.2 Problémová třída
Problémy v tomto případě souvisejí většinou s hlukem ve třídě, méně častěji potom s
neochotou celé třídy pracovat nebo s celkovou pasivitou třídy.
Hluk ve třídě
Učitelé si nejvíce stěžují na to, že se žáci při hodině mezi sebou baví, nahlas vykřikují,
dělají rámus, jsou neklidní nebo neposlouchají, co učitel říká. Objevují se například tyto
konkrétní problémy: „Téměř neustálý hluk ve třídě“, „šum ve třídě, jakmile se k žákům učitel
otočí zády“ apod.
Žáci se mezi sebou baví většinou v zadních lavicích na počátku vyučovací hodiny –
„Někdy musím počkat i deset minut, než jsou schopni začít pracovat.“ – a nejčastěji ke konci
vyučování – „Žáci už mají potřebu se odreagovat, jsou velmi neklidní a dávají najevo
očividný nezájem.“ Nadměrný hluk se ve třídě objevuje také tehdy, když chce učitel žáky
zapojit do diskusí a dialogicky vedené hodiny.
Někdy se může jednat o skupinu žáků, která vyrušuje zbytek třídy. Může jít o žáky,
kteří „udělali svou práci dříve než ostatní nebo kteří se nudí“, „žáci, kteří nedávají pozor při
zadání úkolu a za chvíli se ptají, co mají dělat“, „žáci kteří ve třídě mluví nahlas, dohadují se
mezi sebou a smějí se, aniž by učitel věděl proč“.
Neochota k práci
Neochotu k práci může jevit celá třída nebo se může jednat o menší skupinku žáků.
Žáci odmítají vypracovat zadaný úkol, nenosí si pomůcky, dávají najevo „očividný a
absolutní nezájem“, tvrdí, že „to, co mají dělat, jim stejně nebude k ničemu“, „v každé
případě je to úplně blbý“ nebo „nehnou ani malíčkem“.
35
Pasivita
Pasivita žáků se projevuje „neochotou spolupracovat“, žáci mohou být „neteční a bez
jakékoli iniciativy“, „apatičtí“, „lhostejní k tomu, co se děje ve třídě“, „bez motivace“ nebo
jsou „znuděně pasivní“.
Hluk ve třídě a povídání žáků při hodině představují nejčastěji se vyskytující
problémové situace ve třídě. Toto zjištění je ve shodě s pozorováním, že učitelé nejsou v
současné době tolik konfrontováni s tradičním vyrušováním žáků (povídání při hodině,
posílání psaníček apod.), jak tomu bylo před lety, ale mnohem více s tím, že žáci dávají
ostentativně najevo svůj nezájem o výuku, záměrně se mezi sebou baví a snaží se hodinu
takzvaně „rozložit“.
3.4 Šikana v kolektivu
Škola je místem, kde problém šikany v poslední době velice často vzniká. Ve škole
jsou pro šikanu ideální podmínky. Je tam veliká koncentrace dětí, dostatečný "výběr obětí",
ve škole existuje řada prostor, kam oko pedagoga nedohlédne. A nakonec samotný systém
školní praxe poskytuje dost možností vyniknout "silným", stejně tak jako odhalit "slabé".
Často i pedagog, většinou nevědomky, poskytne prostor pro zrod šikany.
Příčiny nedostatečného výkonu, neodpovídajícího schopnostem žáka, nemusí padat
pouze na vrub oficiální koncepce školy, ale spočívají i v chování ostatních dětí. I v tomto
případě se jedná o problém celé školy. Šikanování se přitom vyskytuje v mnohem větší míře,
než je řada škol ochotna připustit. V posledních deseti letech se tímto problémem intenzivně
zabývá i odborná veřejnost. Nejedná se totiž o nic nepodstatného, jelikož šikanované dítě
může utrpět značnou duševní nebo zdravotní újmu, přičemž zkušenost s ním téměř vždy ústí
ve zhoršení školního prospěchu. Proto se na řešení tohoto problému podílejí i pedagogičtí
psychologové a spolupracují při tom s příslušnými orgány.
Jeden z nejjednoznačnějších výsledků výzkumů i výskytu tohoto jevu říká, že
šikanování není vhodné řešit individuálně. Nelze pouze označit několik dětí, které ostatní
šikanují, a snažit se je v jejich jednání zastavit. Šikanování totiž bývá otázkou neformální
kultury, vznikající v celé škole, nikoli jen mezi jedinci. Navíc každé dítě, které se do podobné
36
situace dostalo, ví, že se šikanování odehrává tehdy, kdy dospělí nevěnují dětem pozornost.
Když pak dojde k potrestání jediného přistiženého žáka či žačky dopouštějících se šikanování,
může být neúměrně tvrdě přistižen pouze jeden z pachatelů.
Úspěšné vyřešení šikanování bylo vždy založeno na práci s celou školou coby
celistvým systémem. Děti, které se šikanování dopouštějí, musí být veřejně odhaleny a je
třeba proti nim zakročit na úrovni skupiny a školy. Cílem je vytvoření kultury neztotožňující
se se šikanováním. Jakmile na něj ostatní děti začnou nahlížet jako na něco
opovrženíhodného, a ne obávaného, ne-li obdivuhodného, pro jeho původce ztrácí smysl.
Proto řešení na úrovni jedince nestačí.
Ani individuální rovina však není nepodstatná. Šikanované děti potřebují odbornou
péči, aby se s tímto zážitkem dokázaly vyrovnat. Odborný zásah potřebují i původci
šikanování. Buď docházejí na individuální terapii, která pracuje s jejich emočními potřebami
a zjišťuje, proč se této činnosti dopouštěli, nebo se problém řeší jako skupinový jev. Když má
příslušný odborník k dispozici celou skupinu, snadněji odhalí skryté mechanismy a iniciátory.
Nedostatečný školní výkon, neodpovídající schopnostem, tedy obnáší mnohem více
než jen dovednost diagnostikovat speciální vzdělávací potřeby. Lidské chování totiž ovlivňuje
pestrá škála faktorů, které působí na mnoha rovinách. Pedagogický psycholog často musí
zasahovat na několika z nich, jinak by nemohl problém úspěšně vyřešit.
Současná situace našich škol
Objektivně je nutno konstatovat, že ve většině případů škola nereaguje odpovídajícím
způsobem. Není ojedinělý názor, že možnost existence šikany na "naší škole" se nepřipouští.
Problém šikany je často bagatelizován, v mnoha případech se stalo, že škola či třídní učitel
problém šikany jaksi zamaskovali, aby nevznikl nepříznivý dojem v hodnocení učitele, či
úrovně celé školy. Pravdou je i ta skutečnost, že současná škola není odborně připravena
problém šikany řešit. V učitelské přípravě je problém šikany (a mnohé další) opomenut.
Pedagogové jsou tedy ponecháni bez pomoci. "Dělej co umíš" je v tomto případě velice
škodlivé.
37
3.5 Drogy
Jak poznáme, že žák bere drogy?
Není to snadné - zvláště, když dítě zkouší drogy poprvé nebo je bere pouze
příležitostně. Mnohá znamení jsou stejná, jako normální znaky dospívání. Důvodem k
zamyšlení může být, vyskytne-li se několik znaků současně. I v takovém případě však
nedělejte unáhlené závěry.
•
Nález pomůcek pro zneužívání drogy: dýmky jehly, stříkačky sežehnuté kousky
plechové folie nebo lžičky
•
Stopy vpichů na končetinách, hyždích, krku aj.
•
Změna či ztráta přátel a kamarádů, náhlé izolování se v kolektivu. Napojení se na
nevhodné, často starší přátele.
•
Ztotožňování se s drogovou kulturou. Zastávání se drog, pseudofilosofická
vysvětlování jejich zneužívání, zdůrazňování "kladných" účinků
•
Náhlé zhoršení vzhledu a péče o zevnějšek
•
Náhlé zhoršení prospěchu a chování, neomluvené hodiny
•
Ztráta a krádeže cenností doma nebo ve škole
•
Změny v chování: náladovost, podrážděnost, lhaní, přecitlivělost, neobvyklá agresivita
•
Podstatná ztráta zájmů, zálib a koníčků
•
Horší soustředění a paměť - zapomnětlivost
•
Neobvykle častá zvýšená ospalost až otupělost nebo naopak zvýšená aktivita
•
Neobvyklé skvrny na oblečení, neobvyklý zápach celého těla
38
3.5.1 Co dělat když...
...byly u žáka nalezeny dovolené drogy
Právní a další úvaha: Pití a kouření pod povolenou věkovou hranici. Směrnice k
užívání povolených medikamentů u mládeže. Být si vědom možnosti zneužití těkavých látek.
Zvaž: Za jakých okolností lze látku odebrat? Prodiskutovat problém se žákem nebo
zajistit, aby ho projednal se školním psychologem nebo výchovným poradcem, nebo jiným
členem poradního týmu školy.
Další možnosti: Informovat rodiče nebo právní zástupce žáka; rozhodnout, zda
informovat ostatní členy sboru; rozhodnout, zda iniciovat obecnou rozpravu s místním
protidrogovým koordinátorem.
...bylo u žáka zjištěno nedovolené vlastnictví zakázané drogy
Právní a další úvaha: Dle novely zákona č.112/1998 Sb , kterým se doplňuje zákon č.
140/1961 a č. 200/1996 je zakázáno vlastnit větší množství drogy. Učiteli není dovoleno bez
svolení žáka provádět šetření. Pouze policie je oprávněna u osob podezřelých ze zneužívání
drog provádět toto šetření. Stanovena ohlašovací povinnost.
Zvaž: Odebrat látku a (pokud nehodláte učinit další opatření) zničit ji (za přítomnosti
svědka) nebo (hodláte-li učinit další opatření) uložit ji na bezpečné místo (je-li možno do
školního sejfu) se záznamem o případu. Provést záznam o případu podle platných směrnic
školy.Prodiskutovat případ se žákem nebo zajistit intervenci školního psychologa nebo
výchovného poradce.
Další možnosti: Informovat rodiče nebo právní zástupce žáka rozhodnout, zda
informovat ostatní členy sboru; rozhodnout, zda je nutné postoupit případ dále (orgány
sociálně právní ochrany, policie); rozhodnout, zda iniciovat obecnou rozpravu s místním
protidrogovým koordinátorem.
39
...je ve škole nalezen žák pod vlivem drog nebo alkoholu, nebo trpí abstinenčními
příznaky
Právní a další úvaha: Prioritou číslo jedna je zajistit žákovi i ostatním bezpečnost.
Učiteli není dovoleno bez svolení žáka provádět šetření. Pouze policie je oprávněna u osob
podezřelých ze zneužívání drog provádět toto šetření.
Zvaž: Postupovat podle doporučení uvedených v MPP. Provést záznam o případu.
Prodiskutovat případ se žákem nebo zajistit, aby ho projednal se školním psychologem, nebo
výchovným poradcem.
Další možnosti: Informovat rodiče nebo právní zástupce žáka rozhodnout, zda
informovat ostatní členy sboru. Rozhodnout, zda je nutné postoupit případ dále; rozhodnout,
zda iniciovat obecnou rozpravu s místním protidrogovým koordinátorem.
...je žák přistižen při prodeji drog
Právní a další úvaha: Prodej drog je nezákonný. Jde o ohrožení mravní výchovy dítěte.
Zvaž: Odebrat látku a uložit ji na bezpečném místě (je-li možnost ve školním sejfu) se
záznamem o případu. Provést záznam o případu. Prodiskutovat případ se žákem nebo zajistit,
aby ho projednal se školním psychologem, nebo výchovným poradcem.
Další možnosti: Je-li to vhodné, informovat členy sboru. Kontaktovat policii. Zvážit,
zda je vhodné informovat žáky.
...byly ve škole nalezeny drogy nebo vybavení k jejich užívání
Právní a další úvaha: Existuje vážný problém s bezpečnou likvidací používaného
injekčního vybavení.
Zvaž: Zajistit bezpečné uložení drogy nebo vybavení ( bude předáno policii). Provést
záznam o případu.
Další možnosti: Je-li to vhodné, informovat členy sboru. Kontaktovat policii. Zvážit,
zda je vhodné informovat žáky.
40
...se žák svěří s tím, že užívá drogy
Právní a další úvaha: Vzhledem k věku žáka mohou probíhat právní úvahy týkající se
zachování mlčenlivosti.
Zvaž: Nabídnout radu a podporu. Obezřetnost týkající se zachování mlčenlivosti. Je-li
nutno, obrátit se na relevantní služby.
Další možnosti: Vhodnou formou informovat rodiče, zvážit, zda bude pro žáka
prospěšné, postoupí-li se jeho případ poradenství.
...škola zjistí, že v místě kde sídlí, lze sehnat drogy
Právní a další úvaha: Škola nenese právní odpovědnost mimo své území, má však
nicméně v komunitě svou roli a morální odpovědnost.
Zvaž: Spojit se s místními organizacemi, zvláště s policii a sdělit jim odpovídající
informace. Je-li to vhodné, informovat žáky. Je-li vhodné informovat rodiče.
Další možnosti: Zajistit, aby pracovníci školy byli dobře informováni o místních
problémech ve vztahu k drogám.
...rodič(e) žáka vykazuje(í) problémy se zakázanými drogami nebo alkoholem
Právní a další úvaha: Na učitelích lze vyžadovat, aby podle závažnosti a možného
ohrožení dítěte poskytli přiměřené informace příslušným pracovníkům nebo organizacím v
oblasti sociální péče.
Zvaž: Rodičům doporučit, aby se obrátili na poradenské služby. Nabídnout žákovi
příslušné informace a podporu.
Další možnosti: Zvážit, zda bude pro žáky prospěšné, postoupí-li se jeho případ
poradenství.
...hledají rodiče ve škole radu, jak řešit problémy s drogami u svého dítěte
Právní a další úvaha: Respektovat specifika každého jednotlivého případu - informace
o poskytovaných službách.
41
Zvaž: Rodičům doporučit, aby se obrátili na poradenské služby.
Další možnosti: Zvážit, zda bude pro žáka prospěšné, postoupí-li se jeho případ
poradenství.
42
4 VEDENÍ DOKUMENTACE
Vedení dokumentace je možné:
1. Na předtištěném formuláři
2. Elektronicky s tím, že archivování musí být v listinné podobě, protože dokumentaci se
skartačním znakem A (např. třídní výkazy, katalogové listy, protokoly o zkouškách)
nelze podle zákona o archivnictví předat do státního archivu v jiné podobě než
listinné. Rovněž se to týká dokumentace, která se opatřuje podpisy ředitele a
vyučujících a razítkem školy (např. třídní knihy).
Seznam dokumentace je doplněn o doporučené skartační znaky a lhůty, týkající se
pouze vyplněných tiskopisů, podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o
změně některých zákonů. Závaznost lhůt a znaků je dána dohodou mezi jednotlivými školami
a příslušnými státními archivy. Instrukce Ministerstva školství ze dne 13. června 1986 č.j.
18200/86-49, kterou se vydává skartační řád pro školy a školská zařízení spravovaná
národními výbory byla zrušena Opatřením ministryně č.j. 24904/05-14 (uvedena ve Věstníku
MŠMT č. 8/2005).
4.1 Třídní kniha
Třídní kniha kontroluje pedagoga i studenta. V případě studenta se jedná o docházku,
v případě pedagoga o plnění tématického plánu. Do třídní knihy postupně zaznamenáváme
odučená témata z tématických plánů (přestože náš zápis nelze v podstatě napadnout,
nevymýšlíme si!) s pořadovým číslem hodiny. Máme-li možnost učit zeměpis náhradou např.
za fyziku, dopíšeme vlastní značku (Z) a pořadové číslo naší hodiny (tedy zeměpisu).
Rozhodně je lepší „suplovat“ vlastní předmět, kterému rozumím, než úplně něco jiného (ne
každý učitel „umí všechno“). Na začátku roku se podepíšeme na seznamu vyučujících a
předmětů v přední části třídní knihy (jinak „ouředně“ vlastně vůbec neučíme).
4.1.1 Vyplňování třídní knihy
Třídní knihu vede a za správnost zodpovídá třídní učitel.
43
Vyplní první a druhou stranu třídní knihy - třída římsky ( např.IV.A) a doplní učební
dokument ( např. 16 847/96-2 Střední škola ) doplní povinné, volitelné a nepovinné předměty,
popřípadě zájmové útvary podle učebního plánu, včetně odpovídajících zkratek. Předměty v
třídní knize se shodují s třídním výkazem příslušného ročníku. Seznam žáků se v třídní knize
vyplní abecedně, neodpovídá proto zpravidla třídnímu výkazu. Telefonní čísla se do seznamu
zapíší pouze tužkou.
Třídní učitel předepíše třídní knihu tak, aby v pondělí byla připravena pro zápisy
ostatních vyučujících. Pro třídního učitele je závazné zapsat týden od... do..., rok a datum v
jednotlivých dnech, zapíše i službu. V případě prázdnin nebo volna vyplní dny příslušným
názvem (podzimní prázdniny, Velikonoční pondělí...).
Pokud jsou prázdniny nebo svátky, proškrtne se rubrika pro absenci. Pokud prázdniny
trvají celý týden, proškrtne se celá stránka a zapíše se např. "Jarní prázdniny". Pokud
prázdniny začínají uprostřed týdne, rubriky pro absenci se v příslušných dnech proškrtnou a
do poznámek se zapíše např.: Podzimní prázdniny 28. a 29.10. U jednotlivých hodin, které
mají probíhat v uvedených dnech, se zapíše důvod - podzimní prázdniny.
Číslování vyučovacích týdnů v třídní knize musí být podle pořadových čísel počínaje
prvním týdnem při zahájení vyučování a konče posledním týdnem školního roku, přičemž se
uvádějí všechny týdny včetně prázdninových.
Škrtáme z levého horního rohu do pravého dolního rohu! ( viz příloha č.4)
4.1.2 Probrané učivo a rozvrh
V třídní knize musí být zapsána každá vyučovací hodina daná rozvrhem, záznam
provádí učitel, který předmět ve třídě vyučuje. Probírané učivo musí být charakterizováno
stručně a výstižně. Obsahově i časově musí odpovídat tematickému plánu školy. V případě
výrazného rozdílu mezi tematickým plánem školy a zápisy v třídní knize (dlouhodobá
nepřítomnost vyučujícího, nutnost delšího procvičování učiva apod.) bude neprodleně
informován ředitel školy.
Vyučující tělesné výchovy, kteří si neberou třídní knihy s sebou (hřiště, kluziště...)
provedou zápis neprodleně po návratu z hodiny Tv.
44
Hodina přestávky před odpoledním vyučováním se proškrtává
Laboratorní práce se zapisují do poznámek: datum, zkratka, téma, podpis. Př: 2/6 LP z
Ch Neutralizace Zm.
Hodiny volitelných předmětů se nezapisují do třídní knihy.Třídní učitel zapíše každý
týden do příslušných kolonek.
Dělené hodiny se zapisují podle skutečnosti. Např.:
•
TVd (skupina dívky)
•
TVch (skupina chlapci)
Když se jedná o dvouhodinovku, podepíše se učitel do obou hodin
4.1.3 Suplované hodiny
U suplované hodiny zapíše příslušný vyučující vedle svého podpisu (parafy) tiskací
písmeno S (suplování).
Probírá-li vyučující v suplované hodině látku, která neodpovídá charakteru předmětu
(učitel českého jazyka vyučuje český jazyk a ne matematiku, jak je uvedeno v rozvrhu) zapíše
do třídní knihy skutečnost, tedy výuku českého jazyka.
4.1.4 Nepřítomnost žáků
Do třídní knihy musí vyučující zaznamenat každou nepřítomnost žáka ve vyučování.
Jedinou výjimkou, kdy se absence nezaznamenává, je pobyt žáka ve školských zařízeních při
ozdravovnách a nemocnicích. Třídní učitel uvede do poznámky jméno tohoto žáka, místo
pobytu a dobu nepřítomnosti žáka.
Nezaviněné pozdní příchody žáků (zpoždění autobusu) zapíše příslušný učitel do
poznámky. Např. ČJ 2/10 Nový 5 min. - zpoždění vlaku.
45
Žáci, kteří reprezentují školu v různých soutěžích, budou zapsáni v kolonce
Nepřítomní žáci (neúčastní se vyučovacího procesu), ale třídní učitel jim hodiny omluví a v
příslušné kolonce napíše "0".
Neomluvené hodiny zapíše třídní učitel červeně. Okamžitě po zjištění informuje třídní
učitel o neomluvených hodinách ředitele školy.
4.1.5 Nepravidelnosti
Odpadlé hodiny, které se z rozhodnutí ředitele školy neodučí, se zapíší do kolonky
Probrané učivo - hodina odpadla. Za zapsání těchto hodin odpovídá třídní učitel. Důvod
odpadnutí hodiny se zapíše do poznámek.
O těchto výjimečných případech je potřebné informovat děti a rodiče prokazatelným
způsobem den předem popřípadě bezpečnost dětí zajistit jiným způsobem. Zodpovídá třídní
učitel nebo pověřený učitel.
Neproběhlo-li dělení podle rozvrhu hodin (spojená třída), zapíše příslušný vyučující
do kolonky Probrané učivo - spojené.
Třída, která je rozdělena do ostatních tříd (lyžařský výcvik, velká nemocnost) zapíše
třídní učitel "Třída rozdělena do třídy + důvod ". Skutečně nepřítomní žáci (nemoc, neúčast
na lyžařském kurzu) se zapisují do třídní knihy příslušné třídy - zodpovídá třídní učitel.
4.1.6 Poučení o bezpečnosti
Poučení o bezpečnosti provádí třídní učitel a vyučující odborných předmětů. Poučení
se zapíše do samostatné části na konci třídní knihy.
4.1.7 Uzavření třídní knihy
Uzavírání třídních knih. Na poslední zbylou stranu třídní knihy se zapíše sdělení:
Třídní kniha uzavřena dne...... června + podpis. Třídní kniha podléhá archivaci S10 (ukládá
se na 10 let).
46
4.2 Katalogové listy
Katalogové listy obsahují údaje o studentovi nutné např. k vydání vysvědčení či
oznámení o snížené známce z chování. Zodpovídá za ně třídní učitel. Přesto neexistuje, aby
kdokoliv bez dovolení měnil údaje vepsané jiným pedagogem (např. „opravil“ známku jiného
pedagoga)! Do katalogových listů se zapisují i nejrůznější prohřešky žáka, které škola
oznamuje úřední cestou (nejlépe doporučeným dopisem) rodičům. Patří sem např.
podmínečné vyloučení či snížený stupeň z chování, neprospěch atp. Informujme o nich rodiče
včas. Nejprve neoficiálně a poté oficiálně. Je to slušnost . ( viz příloha č. 5)
4.3 Vysvědčení
Na konci každého pololetí se vydává žákovi vysvědčení. Na konci prvního pololetí na
určenou dobu, na konci druhého pololetí trvale. Za první pololetí lze místo vysvědčení vydat
žákovi výpis z vysvědčení.
Pokud žák není v daném pololetí klasifikován, obdrží výpis z třídního výkazu a
vysvědčení obdrží až ve stanoveném termínu, na který byla klasifikace odložena, a s jeho
datem.
Pokud žák druhého stupně neprospěl ve druhém pololetí a byla mu povolena opravná
zkouška, obdrží výpis z třídního výkazu; vysvědčení až po vykonání opravné zkoušky a s
datem jejího konání.
Za správnost údajů na vysvědčení je odpovědný třídní učitel.
Vysvědčení se vydává v tištěné podobě na předepsaném tiskopise podle platných
pokynů MŠMT pro vyplňování vysvědčení.
47
ZÁVĚR
V kapitole Jednání třídního učitele v souladu s vnitřním řádem školy jsem se pokusila
zhodnotit osobnost třídního učitele, popsat instrumenty, které mu pomáhají při jeho práci. Pro
každého třídního učitele je důležité dodržování jeho povinností jako např. určení třídní služby,
určit funkci šatnáře, udělení různých výchovných opatření, mezi které patří např. důtka
třídního učitele, důtka ředitele školy, ...
V kapitole Komunikace se žáky a rodiči jsem se zabývala důležitou otázkou
komunikace mezi rodiči, žáky a školou, včetně základních charakteristik jednotlivých
rodičovských rolí ve vztahu ke škole. Dále jsem v této kapitole řešila důležitou roli
rodičovských sdružení a jejich pomoc při komunikaci s rodiči. Pro práci učitele patří mezi
nejdůležitější jeho vztah k žákům, udržování jak respektu ke svojí osobě tak k osobnosti žáka,
aby nedocházelo k extrémům - od drzého chování žáků k učiteli ani k šikanování žáků
učitelem.
V kapitole Práce s kolektivem a jedinci jsem se snažila popsat, že škola a školní práce
je založena na vztahu učitel - žák.Tento vztah je realizován ve škole a škola je institucí, která
upravuje vztah učitele a žáka psanými i nepsanými pravidly. Tato pravidla mají vytvořit
nezbytný rámec pro naplnění hlavního poslání školy tj.vzdělávání. Pro tento popis jsem se
zaměřila na nejhorší možný typ kantora - diktátor. Dále jsem rozebrala jeho chování ke
třídnímu kolektivu se všemi negativy, které tento typ učitele sebou přináší.
Pro každého učitele je dobré znát sociální strukturu své třídy. Pokud bude vědět, kteří
žáci tvoří ve třídě sociální elitu a kdo je outsiderem, má možnost účinně ovlivňovat vztahy
mezi dětmi žádoucím směrem a také jeho vzdělávací úsilí bude mít větší efekt.
Při práci učitele s kolektivem je největším problémem včasné rozpoznání a správné
řešení problémů spojených se šikanou a s drogami.
V práci začínajících učitelů se projevuje řada nedostatků a lze předpokládat, že těchto
nedostatků je mnohem víc, než si sami mladí učitelé přiznávají. Začínající učitel musí na
plnění běžných učitelských činností vynakládat mnohem více úsilí a času než zkušený učitel.
Úkoly a problémy s vedením dokumentace se zabývá čtvrtá kapitola.
Doufám, že tahle práce bude přínosem pro začínající pedagogy , hlavně pro začínající
třídní učitele.
48
RESUMÉ
K sepsání této práce mě motivovalo zjištění, že pro začínající učitele, jímž jsem sama
před pěti lety byla, neexistuje žádný ucelený materiál, pojednávající o povinnostech učitele a
třídního učitele. Materiál, který by měl dále obsahovat alespoň základní postupy práce s
třídním kolektivem, se žáky i těmi problémovými, práci s rodiči. Důležitou prací třídního
učitele, ke které není možné sehnat patřičné podklady, je vyplňování potřebných dokumentů,
mezi které patří např. třídní kniha, katalogový list žáka, vysvědčení.. Při jejich vyplňování je
začínající kantor nucen obracet se na služebně starší kolegy. Myslím si, že tato práci by mohla
sloužit k seznámení s povinnostmi každého začínajícího třídního učitele.
ABSTRACT
The missing of complete written information about the duties of the young teachers
was the essential motivation to write this dissertation work. I started to teach 5 years ago and I
found there is no methodical document including the information about the work with the
class, with problematic pupils and with parents. The essential activity of teachers is filling the
documents, e.g. class book, catalogue list of pupil, school report. To be able to fill these blank
forms it is necessary to consult it with experienced older teachers. I suppose this work should
help to get to know the duties for young unexperienced teacher.
49
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ČÁP, M. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. 654s. ISBN: 80-71784-63-X.
KOL. Budoucí učitelé na souvislé praxi. Brno: PAIDO, 2001. 93 s. ISBN80-85931-73-7.
PRŮCHA, J. Současné poznatky o profesi. Praha : Portál, 2002. 154 s. ISBN 80-7178-621-7.
RABUŠICOVÁ, M. ZOUNEK, J. Role rodičů ve vztahu ke škole: analýza legislativy. Sborník
příspěvků z IX. celostátní konferenci ČAPV.Ostrava: OU, 2001, 251 s. ISBN80-7042-181-9.
SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby. Brno: PAIDO,2003. 158 s. ISBN80-7315060-3.
STŘELEC, S. Soubor textů, který se vyjadřuje k celé řadě aktuálních problémů výchovy dětí,
žáků, dospívajících a dospělých. Brno: MSD Brno, 2005. 210 s. ISBN: 80-210-3687-7.
ŠIMONÍK, O. Některé pedagogické problémy začínajících učitelů. Brno: Masarykova
univerzita v Brně, 1994. 94 s. ISBN: 80-210-0944-6.
ŠVEC, V. Nahlédnutí do některých aktuálních problémů pedagogické přípravy budoucích
učitel. Brno: PAIDO, 1999. 164 s. ISBN: 80-85931-70-2.
URL: http://www.msmt.cz/Files/Seznampovinnedokumentace2005_2006.htm.
50
PŘÍLOHY
Příloha č.1 ............ Napomenutí třídního učitele
Příloha č.2 ............ Důtka třídního učitele
Příloha č.3 ............ Důtka ředitele školy
Příloha č.4 ............ Třídní kniha
Příloha č.5 ............ Katalogové listy
51
Příloha č.1
Příloha č.2
Příloha č.3
Příloha č.4
Příloha č.5