Název příspěvku v českém jazyce

Typologické vlastnosti nevyužívaných objektů pivovarské
výroby s ohledem na možnosti jejich nového využití
Typological Analysis of Unused Brewery Grounds in Terms of Ability to
Re-use
Ing. Jan Pustějovský
ČVUT v Praze – Fakulta stavební, katedra architektury, [email protected]
Abstract:
This paper deals with specific group of industrial heritage – abandoned beer-brewing
buildings. It describes typological scheme of these objects and the characteristics of its parts
focused on opportunities for new use.
Abstrakt:
Příspěvek se zabývá vlastnostmi specifické skupiny průmyslového dědictví – opuštěných
objektů pivovarské výroby. Popisuje charakteristické typologické schéma těchto objektů a
vlastnosti typických prostorů s ohledem na přirozené možnosti jejich nového využití.
Keywords:
Beer-brewing; brewery; malt house; industrial heritage; adaptive re-use.
Klíčová slova:
Pivovar; sladovna; konverze; typologické vlastnosti; průmyslové dědictví.
Úvod – „pivovarské brownfields“
V ČR se nachází cca 550 objektů a areálů původně určených výrobě piva a sladu [1],
původnímu účelu dnes ale slouží pouze zlomek z nich (47 pivovarů a 6 sladoven). Oproti
jiným průmyslovým odvětvím je neobvyklé téměř rovnoměrné rozmístění po území
republiky. Centralizace a rušení pivovarské výroby tak po sobě zanechaly pouze prázdné
stavební schránky, pozbyvší svého původního účelu. Tato situace je nejen pro průmyslové
objekty běžná a nabízí více možných řešení. Na jedné straně je to radikální demolice a
uvolnění prostoru pro novou výstavbu, méně dramatickou cestu ale představuje konverze –
nalezení nové funkce /náplně/ pro opuštěnou stavbu. Ta umožňuje zachování stavebního
dědictví včetně navrácení života. Pro realizaci konverze je však zásadní adaptabilita původní
struktury - schopnost přijmout novou funkci.
Odhlédneme-li od širších urbanistických souvislostí (poloha a atraktivita lokality pro
investice [2]), lze říci, že obecně mají „pivovarské brownfields“ relativně velký potenciál pro
nové využití díky několika zásadním vlastnostem:

snadno uchopitelná velikost areálů, atraktivní pro možné investory.

charakter kompaktního areálu s budovami v relativně dobrém technickém stavu, který
je možné oživit jako celek, nebo také po etapách

poloha zejména v urbanizovaném území, v těsné vazbě na infrastrukturu

nízké riziko kontaminace
- 287 -
Struktura typického areálu
Naprostá většina dnes opuštěných pivovarských objektů a areálů vznikla v období
průmyslové výroby (od 2.poloviny 19.století do II.světové války,) jako novostavba nebo
přestavbou staršího provozu s ještě řemeslným způsobem výroby na průmyslový provoz.
V rámci každého areálu můžeme nalézt základní typologickou strukturu (skladbu a
řazení typologicky samostatných výrobních částí), odpovídající samotnému procesu výroby
sladu a piva. V rámci této struktury je možné rozlišit tři základní výrobní jednotky: sladovna,
teplé hospodářství pivovaru, chladné hospodářství pivovaru. Ty jsou navíc doplněny o další
dodatkové provozy (administrativa, služební byty, dílny, sklady) Jednotlivé části vykazují
charakteristické vlastnosti předurčující rovněž možnosti jejich nového využití.
1
1.1
Sladovna
1.1.1 Sýpka – sladové a obilné půdy
Jedná se o objekt s převážně skladovou funkcí, podstatnou část podlahové plochy tvoří
prostory pro skladování obilí a sladu (sýpka). Vykazuje typické vlastnosti univerzálních
vícepodlažních skladových objektů (obdélná budova s masivní zděnou obálkou a vnitřním
skeletem). Oproti klasickým univerzálním etážovkám (textilní průmysl, lehké strojírenství,
průmyslové skladiště apod.) má ale specifické odlišnosti. Až na výjimky byly sladovny
(sýpka) budovány s dřevěnou svislou i vodorovnou vnitřní nosnou konstrukcí, byť
s nadstandardní únosností. Vlastnosti dřeva omezují rozpony (modulovou síť) na rastr o
menším kroku, cca 3,5-4,5m a komplikují případné dělení na samostatné sekce zejména
z požárního hlediska. Otvory v obvodové stěně jsou malé a neposkytují dostatečné přirozené
osvětlení. Poslední podlaží sýpky má nejčastěji charakter podkrovního podlaží se svými
typickými omezeními i možnostmi.
obr. 1 – interiér univerzálního prostoru sladových půd, pivovar Praha-Nusle, stav 2008, foto:archiv
autora.
1.1.2 Humna
Přízemí a suterény sladovny měly odlišnou funkci, nacházel se zde výrobní provoz
sladovnického humna a má jinou stavební strukturu. Jedná se také o skelet, ovšem na bázi
masivních konstrukcí s klenutými, později železobetonovými stropy a zděnými, později
- 288 -
litinovými, ocelovými čí železobetonovými sloupy. Charakter sklepního či podzemního
podlaží s masivními konstrukcemi a minimálními okny omezuje spektrum nového využití.
1.1.3 Hvozd
V rámci objektu je integrován specifický objem – sladovnický hvozd – který je oproti
zbytku univerzálního objektu těžko využitelný. Jedná se o dutou věž (dříve vyplněnou
technologií sušícího zařízení) čtvercového půdorysu o straně od 3 do 11m a výšce převyšující
samotnou budovu sladovny (3-6 podlaží). Hvozd je vždy sdružen s vertikální komunikací
objektu a ve většině případů integrován v půdorysu sladovny. Může se tak stát překážkou
v jinak volné dispozici objektu.
1.1.4 Jiné vestavby
Jiné vestavby (máčírny, prostory pro čištění a úpravu surovin) obvykle dispozici
neomezují v případě potřeby je možné je snadno odstranit.
Vertikální komunikaci lze považovat za poddimenzovanou (pouze schodiště
nedostatečných parametrů), navíc v asymetrické okrajové poloze, z čehož vyplývá nemožnost
dělení dispozice na sekce a dlouhé vzdálenosti z hlediska úniku.
Teplé hospodářství pivovaru
Naproti univerzálnímu objektu sladovny jde o sestavu několika typických
jednoúčelových prostorů, které po demontáži technologické náplně zůstávají prázdnými
halovými prostory.
1.2
1.2.1 Varna
Srdcem a charakteristickou skladebnou jednotkou pivovaru je varna se svými
typickými znaky – světlá výška přes více podlaží (nejčastěji přes dvě), velká industriální
okna. Půdorysný tvar se obvykle blíží čtverci o straně od 6 do cca 12 až 14m. Konstrukční
systém tvoří opět pouze obálka masivních svislých stěn a zastropení nejčastěji řešené jako
segmentové klenby do ocel.profilů na střední pilíře (zdivo, litina, ocel, železobeton). Nad
varnou se nachází podstřešní prostor bývalých manipulačních půd.
obr. 2 – interiér univerzálního halového prostoru varny, pivovar Praha – Bráník, foto:archiv VCPD
FA ČVUT v Praze.
- 289 -
1.2.2 Kotelna, strojovna
Dalšími provozy, které jsou řazeny v rámci této sekce, jsou kotelny a strojovny,
s obdobnými vlastnostmi, jako známe z jiných průmyslových staveb. Konstrukční řešení je
podobné jako u varny, prostory však jsou obvykle nižší, bez vnitřních podpor a zastropené
přímo konstrukcí krovu (sedlová střecha s táhlovými vazníky, šedová, pultová střecha)
Charakter vnitřních prostorů překvapivě nabízí širokou škálu nového využití zejména
pro zcela volnou dispozici s minimem podpor, uchopitelné rozměry, možnost téměř
libovolných vestaveb, dostatečné přirozené osvětlení, atp.
Chladné hospodářství pivovaru:
Jedná se o specifickou typologii podřízenou technologii výroby piva. Chladné
hospodářství se sestává z chladírny, spilky a ležáckých sklepů s lednicemi, nejčastěji
uspořádaných vertikálně nad sebou.
1.3
1.3.1 Chladírna (chladný štok)
Jedná se o prostor budovaný v nejvyšších partiích (podkroví) tak, aby další transport
produktů probíhal gravitačně. Jeho charakter je halový s otevřenou konstrukcí krovu, bez
vnitřních podpor a obálkou řešenou nejčastěji jako hrázděnou nebo zděný, později
železobetonový skelet s výplněmi z dřevěných žaluzií. Konstrukce krovu je nejčastěji řešena
jako soustava vazníků (příhradových nebo táhlových) a je doplněna nástřešním hřebenovým
větrákem.
1.3.2 Spilka
Vzhledem k požadavkům původního provozu má prostor spilky charakteristiku
uzavřeného, nejčastěji sklepního univerzálního prostoru, obvykle zaklenutého, případně
s některou variantou železobetonového zastropení. Prostor je řešen buď jako volný,
připravený pro osazení samostatných kvasných kádí, nebo jsou kvasné štoky řešeny stavebně,
jako železobetonové monolitické struktury. Prostor nemá přirozené osvětlení. Obvodové
konstrukce jsou řešeny jako zdvojené s izolační vzduchovou mezerou.
Ležácké sklepy a lednice
Ležácké sklepy byly budovány obvykle v sestavách oddělení napojených na společnou
předsíň. Jednotlivá oddělení byla řešena jako jednoduché obdélné prostory zaklenuté valenou
půlkruhovou nebo segmentovou klenbou. Šířka prostoru se pohybuje od cca 5 do 8m, délka
sklepů byla max. 20m při chlazení přírodním ledem a až 30m při strojním chlazení. Výška
ležáckých sklepů se pohybuje mezi 5 a 8m. Na sklepy navazuje prostor lednice, izolované
skladiště přírodního ledu. Jsou 3 konfigurace sklepů a lednice: lednice za sklepy (nejčastější),
mezi dvěma a více sklepy, v úrovni nad sklepy (americká lednice).
Pokud to terénní konfigurace staveniště umožňovala, byly sklepy budovány kvůli
tepelné stálosti jako podzemní zahloubené stavby, zaříznuté do svahu.
Konstrukce obvodových stěn i kleneb je řešena jako dvojitá, s izolační vzduchovou
mezerou. Pozdější ležácké sklepy se strojním chlazením jsou budovány jako zcela
neadaptabilní kompaktní železobetonová struktura nádrží.
1.4
Adaptabilita a přirozená kompatibilita
Z prostorů v pivovaru lze vyhodnotit některé jako relativně dobře připravené pro nové
využití, však vždy s omezením. Neplatí, že lze přestavět univerzální prostor na cokoliv [3].
Při hledání nového využití je třeba respektovat charakter původního prostoru a při návrhu
konkrétního řešení respektovat původní koncepci.
Ve struktuře pivovarů lze definovat několik základních typů prostorů:
2
- 290 -
Prostory kontinuální (sladovní půdy, některé varianty humen)
Z dispozičního hlediska jde o prostory označované jako univerzální, předpokládá se
tedy nejširší spektrum možností nového využití. Naproti typickým představitelům
univerzálních výrobních staveb (textilky, průmyslové sklady) jsou zde ale omezení, která
zužují výběr nové funkce, respektive vyžadují u některých funkcí výrazné architektonické
stavební vstupy. (dřevěné vnitřní nosné konstrukce sýpky, masivní klenuté podzemní prostory
humen, vestavba hvozdu, poddimenzované vertikální komunikace,…)
Přirozeně lze tyto prostory využívat pro kulturní účely (výstavnictví, víceúčelové sály
apod.), vzdělávání, velkoprostorové administrativní plochy, tedy funkce respektující
kontinuální charakter cílového prostoru. Humna lze přirozeně využít pro gastronomické
provozy případně plochy pro obchod.
2.1
obr. 3 – sladovnické humno využité pro gastronomický provoz, pivovar Dalešice, stav 2010,
foto:archiv autora.
obr. 4 – bývalá varna využitá pro víceúčelové kulturní využití, pivovar Adambrau Innsbruck, stav
2009, foto:archiv autora.
- 291 -
Prostory halové (varna, kotelna, strojovna, chladný štok)
Přestože z dispozičního hlediska se jedná o prostory označované jako jednoúčelové,
zde nabízejí široké možnosti nového využití. Charakter volného prostoru umožňuje realizaci
téměř libovolných vestaveb v duchu původního konceptu řešení (vestavba nahrazující
původní výrobní technologie). Přirozeně kompatibilní využití je takové, které pracuje také
s volným prostorem, členěným vloženými prvky, tak, aby zůstal zachován celistvý vjem
z prostoru. Jedná se zejména o využití pro kulturu a výstavnictví, dobře realizovatelné jsou
však i loftové kanceláře a loftové byty s víceúrovňovým řešením.
2.2
Prostory atypické
podzemní a uzavřené (sklepy, spilka)
atypické proporce (hvozd, lednice)
Vyžadují zvláštní a individuální přístup při hledání nového využití. V řadě případů lze
tyto prostory označit za zcela neadaptabilní (např. hvozdy malých pivovarů, podzemní sklepní
prostory, spilky a sklepy se stavebně řešenými tanky,…) Konvenční řešení většinou nelze
aplikovat. Architektonické vstupy, které by zvýšily adaptabilitu těchto prostorů jsou velmi
výrazné a mají destruktivní charakter (průrazy otvorů velkých rozměrů, demolice kleneb,
demolice obvodových konstrukcí….) Určité šance nabízí opět využití pro kulturní účely,
gastronomii, a dále pro okrajová zájmová využití (některé druhy sportu – squash,
horolezectví) Rozsáhlé objekty samostatných sklepních hospodářství jsou pro svou
nevyužitelnost obvykle demolovány a nahrazeny novou zástavbou, menší objekty (hvozdy)
lze zachovat formou muzealizace bez explicitního nového využití jako industriální stopu,
připomínku původního využití.
2.3


Obr. 5 – bývalá spilka po zásadních úpravách využitá pro loftové bydlení, pivovar Praha –
Holešovice, foto:www.archiweb.cz.
- 292 -
2.4


Prostory ostatní, utilitární
přístavby a přístřešky utilitárního charakteru (sklady, dílny, garáže, stáje) jsou
většinou dožilé a je na individuálním posouzení jejich ponechání, demolice a případná
náhrada novými objemy.
prostory s jasně definovanou funkcí netypickou pro provoz pivovaru (byty, kanceláře,
komunikační prostory, zbytkové prostory) jsou v areálu umístěny individuálně a
nevyžadují specifický přístup.
Další vlivy omezující adaptabilitu
3
Velikost původního provozu
Zásadním faktorem, který ovlivňuje typologické vlastnosti a tak i adaptabilitu
jednotlivých částí pivovaru je velikost – kapacita původního provozu.
Kapacita má vliv na urbanistické uspořádání areálu. U malých provozů je celá výroba
koncentrována do jednoho nebo dvou kompaktních objektů. Konverze pak předpokládá spíše
polyfunkční využití při zachování stávající struktury, a tedy hledání náplně přirozeně
kompatibilní s jednotlivými prostory. Kompozice a dispoziční řešení jednotlivých prostorů
obvykle neumožňuje vkládání komunikačního a technického zázemí a tyto prvky jsou
realizovány jako adice ke stávající očištěné substanci. Univerzální části těchto areálů mnohdy
vykazují svými rozměry výrazná omezení spektra možného využití (sladovna, humna),
naopak jindy neadaptabilní části můžou mít uchopitelný rozsah (sklepy, lednice).
Velké provozy naopak mají jednotlivé výrobní fáze dislokované v samostatných
technologických blocích, umožňujících konverzi po částech a pro vice různých využití.
Typické je nahrazení těžko využitelných technologických bloků racionálními novostavbami a
celkové zahušťování urbanistické struktury. Dispozice univerzálních částí areálu je řešena
racionálně jako volný kontinuální prostor a může být přebudována na téměř libovolné využití.
Umožňuje snadnější architektonické vstupy ve formě vestaveb ale naopak i vybourání části
struktury a její nahrazení prvky zvyšujícími využitelnost. Větší rozměry některých prostorů
(např. hvozd) umožňují nalezení jejich smysluplného využití, naopak velký rozsah zejména
objektů chladného hospodářství je těžko uchopitelný a vede obvykle k rozhodnutí o jejich
demolici a nahrazení racionální strukturou.
3.1
obr. 5 – rozlehlý areál Dreherova pivovaru v Žatci s jednotlivými provozy v samostatně stojících
objektech, foto:archiv autora.
- 293 -
Založení původního provozu
Velký vliv na využitelnost má také charakter staveb, závislý na době založení pivovaru.
Zcela jiná situace je u pivovaru založeného jako průmyslový závod a u areálu, který vznikl
přestavbou původního objektu z období řemeslné výroby.
Objekty nově založené jako průmyslový provoz vykazují racionální dispoziční řešení,
jasnou diferenciaci jednotlivých typologických bloků, a používají moderní stavební materiály.
Obvykle se jedná o provozy větších kapacit. Halové a kontinuální prostory mají skutečně
univerzální charakter (varna, kotelna, strojovna, sýpka, chladírna). Naopak další prostory jsou
redukovány pouze na jednoúčelovou strukturu technologického zařízení a nejsou tudíž jiným
způsobem využitelné (ležácké tanky, tankové spilky, moderní chladírny, sladová sila a
moderní zařízení vertikálních sladoven).
Areály, nebo jejich části, které vznikly přestavbou starších objektů nejsou typickými
představiteli průmyslové architektury, stojí spíše na pomezí mezi industriálem a lidovou
architekturou. Svým technickým řešením a použitými druhy konstrukcí odpovídají
zemědělským stavbám. Typicky dochovanými objekty jsou původní sladovny, často
renesančního nebo barokního založení, v 19. století doplněné pouze o průmyslový hvozd a
varnu. Jedná se obvykle o kapacitně malé areály. Přestavby na průmyslový provoz si velmi
často vyžádaly kompromisní řešení, vedoucí ke komplikovanému uspořádání. Prostory
vykazují těžko uchopitelné proporce, masivní stavební konstrukce a komplikované a
poddimenzované komunikační propojení. Vyžadují tak zcela jiný architektonický přístup při
návrhu konverze. Řada rasantních architektonických vstupů do struktury je často příliš
invazivní, vede k destrukci historické substance a je tudíž nereálná.
3.2
Závěr
Obecné typologické rozdělení prostorů z hlediska využitelnosti na jednoúčelové a
univerzální nelze v případě pivovarů univerzálně aplikovat. Využitelnost je výrazně ovlivněna
velikostí pivovaru a jeho stavebním vývojem a je třeba ji posuzovat individuálně. Lze nalézt
přirozeně kompatibilní kombinace cílových prostorů a nového využití pro modelové případy
areálů, bez nutnosti výrazných architektonických vstupů do stávající struktury.
Výzkum byl podpořen grantem SGS12/021/OHK1/1T/11: Analýza jednotlivých typologických
částí nevyužívaných pivovarských areálů z hlediska schopnosti přijmout nové funkční využití.
Článek byl podpořen grantem SGS13/028/OHK1/1T/11: Analýza realizovaných konverzí
pivovarských objektů z hlediska kompatibility nové funkce a cílového prostoru.
Literatura:
[1] JIROUŠKOVÁ, Š.: České a moravské pivovary: Stavební dědictví v kontextu historie.
Disertační práce. Praha, Fakulta architektury ČVUT v Praze, 2007., str.2.
[2] BREGATT JACKSON, J. a kol.: Brownfields snadno a lehce: Příručka zejména pro
pracovníky a zastupitele obcí. Praha, Institut pro udržitelný rozvoj sídel, 2005., str.19.
[3] HLAVÁČEK, E.: Architektura pohybu a proměn: (minulost a přítomnost průmyslové
architektury). 1. vyd., Praha: Odeon, 1985.
- 294 -