pdf 4.9 MB

ZP R AVO DA J
MIMOŘÁDNÉ VYDÁNÍ č.1/09, BEZPLATNÝ VÝTISK
Vydal Úřad městyse Křižanova za finančního přispění občanského sdružení Centrum Džungle Křižanov a ZŠ a MŠ Křižanov
29.1.2009
V posledním čísle jsme vám představili vítěze soutěže o nej… pohádku Křižanovského zpravodaje.
Slíbili jsme, že všechny soutěžní pohádky vyjdou ve speciálním čísle. Tímto náš slib plníme a omlouváme se, že v jiném časovém termínu, než bylo uvedeno. Sami posuďte, že všechny pohádky jsou úžasné.
Než se do jejich čtení pustíte, i v jeho průběhu, představíme vám
projekt, který byl pohádkou také hodně inspirován. Děkujeme ředitelství ZŠ, které darovalo všem výhercům (na 1. místě) knižní odměnu.
Pojdte s námi poodhalit tajemství napsaného,
Protože klesá čtenářská gramotnost, je projekt určen pro její
rozvoj u žáků 1. až 9.tříd a má celkem 4 výstupy. První - „Besedujeme“- nabízí činnosti rozvíjející vztah k literatuře, vede žáky
k rozvoji zájmu o četbu a knihy. Druhý - „Čteme s porozuměním“- rozvíjí slovní zásobu a učí lépe porozumět čtenému textu. Třetí - „Nebojíme se vystupovat před kolektivem“- vede
žáky k rozvoji komunikativních kompetencí a k rozvoji spolupráce školy a veřejnosti. Čtvrtý - „Zajímáme se o divadlo a literaturu“- nabízí žákům aktivní účast na tvorbě vlastního představení a zhlédnutí představení v divadle.
je název projektu, který podala naše škola Ministerstvu školství
v září 2008. Vypracovala jej Iveta Doležalová. Z 502 škol bylo
vybráno pouze padesát, kterým byla přiznána požadovaná
dotace. Náš projekt se umístil mezi vítěznými. Dostali jsme
dotaci 85 tisíc na nákup knih a dalších pomůcek. Z dotace
bylo zakoupeno celkem 375 knih pro společné čtení i do školní knihovny, čítanky pro 6. – 9. ročníky, čepičky pro dramatizaci
nejmenším dětem.
Projekt jako celek vede především k rozvoji zájmu
o literaturu a má 3 zásadní cíle:
1. Zlepšit celkově čtenářskou gramotnost žáků.
Je třeba rozvíjet slovní zásobu žáků, čtení s porozuměním, správnou intonaci, výrazovost a plynulost. Proto potřebujeme dostatečné množství slovníků a encyklopedií, proškolit učitele k využívání nových metod a přístupů k výuce podle RVP ZV.
2. Vzbudit u dětí zájem o četbu a literaturu zakoupením nových knih a čepiček pro dramatizaci pohádek, uspořádat pro ně
dostatek besed o knihách a seznámit je s tím, jak vzniká kniha.
Učit se chápat dějinné události pomocí literárních děl.
3. Zapojit do projektu rodiče i širokou veřejnost.
Seznámit s programem a představit jim možnosti práce s literaturou. Probudit zájem o knihu společným čtením a zážitky při společných aktivitách.
Děti se zakoupenými čepičkami při dramatizaci pohádky.
Představujeme vám aktivity – výstupy projektu, které se již uskutečnily.
Přednes vlastní tvorby.
Na soutěži Křižanovský kapr v kategorii Vlastní literární tvorba
četla vítězka svůj příběh. Vítězové soutěže o nejhezčí pohádku
pro mladší spolužáky přečetli svoje díla dětem při spaní v mateřské škole před Vánocemi. Viz předposlední strana přílohy.
Dramatizace.
Starší žáci připravili Mikulášskou pohádku pro žáky 1.stupně
a mateřské školy.
Besedy v knihovnách
V Křižanově a ve Velkém Meziříčí.
Návštěva divadla.
Spaní v mateřské škole před Vánocemi.
Žáci několika tříd navštívili před Vánocemi divadelní představení. V průběhu druhého pololetí vybereme z nabídky představení
pro další žáky naší školy.
Z P R AVO DA J
strana
2
Do projektu jsme zařadili i akce, které již mají tradici.
Vystoupení na soutěži Křižanovský kapr.
Žákům byly nabídnuty verše i próza z nově zakoupených knih
pro kategorii Přednes. Členové ochotnického divadla uváděli, a tak
obohatili program a přispěli k atraktivitě této tradiční předvánoč-ní kulturní akce.
Pohádkový zápis do první třídy.
22.1.2009 od 12 do 16 hod a 23.1. 2009 od 12 do 14 hod. ve školní družině vítali žáci 6.tříd v podobě pohádkových postav budoucí
prvňáčky. Provázeli je během plnění prvních školních úkolů a připravili si pro ně drobné dárečky.
Samozřejmě své místo v projektu mají činnosti,
které motivují žáky ve výuce po celý školní rok. Přispívají k většímu zapojení v hodinách,
ke zdokolalení se v čtenářských dovednostech, ale také ukazují souvislosti s jinými předměty.
Besedy nad knihou
Rozšiřování slovní zásoby žáků
Během celého školního roku probíhají
besedy ve všech třídách a ročnících, odpoledne v družině. Na 1. Stupni besedu
připravuje učitel nebo rodič či prarodič.
Na druhém stupni si žáci připravují povídání o knize pro své spolužáky sami.
Především na druhém stupni se žáci
naučí pracovat s různými druhy slovníků.
Žáci vyhledávají význam slova, jak slova
vznikají, jak se správně vyslovují apod.
Na prvním stupni slouží i k počátkům orientace v abecedě.
Práce s textem
Znamená
namená interpretaci, reprodukci a tvořivé
činnosti (kvízy, hádanky, křížovky, reprodukce
se změnou osoby, času, druhu vět apod.). Žáci,
zakoupením nových knih, dostanou více příle
příle-žitostí pracovat s novými literárními texty po
po-sledních let, které na škole dosud chyběly.
Vytvoření časové osy českých spisovatelů a dějin
Společná četba ve třídách
Na 1.stupni je třeba, aby tituly byly v dostatečném množství
pro každého žáka. Žáci si nosí tyto knihy i domů. Na 2.stupni stačí
kniha do lavice, případně mohou žáci číst dvě knihy současně pod-le zájmů a zálib /např. jinou knihu čtou dívky a jinou chlapci/. Za-koupené knihy budou využívány i v dalších letech.
V hodinách literární výchovy a dějepisu si žáci zhotoví časovou
osu, která bude umístěna na stěně třídy a bude tak sloužit i ostatním spolužákům. Na vytvořené ose si zaznačí dobu, ve které psali spisovatelé, jejichž díla čtou, a také dějinné události těchto dob.
Akce, výstupy projektu, které nás ještě čekají.
Předčítání
Dramatizace pohádky
Místní divadelní ochotníci předčítají z nově zakoupených knih
žákům všech ročníků. Předčítání má především motivační charakter, v nižších ročnících vede žáky také ke sledování předčítaného
textu, k rozvoji vnímání intonace a výrazovosti.
Ilustrace k textu
Žáci 1.stupně si vedou sešit do čtení, do něhož kreslí ilustrace
k textům z čítanky i k předčítání z nových knih. Do ilustrací k vymyšleným pohádkám se zapojili v rámci družiny i někteří žáci
2.stupně. Některé z jejich ilustrací najdete i na našich stránkách
V rámci kroužku Všeználek si žáci 1. a 2.třídy připravují jednoduché pohádky pro děti z mateřské školy. Využívají čepiček zvířátek
zakoupených z projektu.
Beseda s místní spisovatelkou a ilustrátorkou
Žáci 2.stupně budou besedovat s autorkou dvou knih o historii Křižanova, Mgr. Evou Nagyovou. Ta v současné době, za podpory starosty a zastupitelstva, vydala již třetí knihu, tentokrát zaměřenou na nejnovější události a na křižanovké pověsti. Přítomna bude
rovněž ilustrátorka nové knihy BcA. Andrea Stehlíková, bývalá žákyně naší školy. Beseda bude zaměřena na téma „Jak vzniká kniha“.
Do I.KATEGORIE jsme zařadili pohádky od nejmenších
Děti pohádky a příběhy psaly ve škole. Upravili jsme pravopis a některá slova a výrazy, které děti píší jak je slyší. Ale jinak jsme pohádky
i příběhy ponechali tak, jak je děti napsaly. Uznejte sami, že opravdu stojí za přečtení.
Školní rok 2008/09
O babce ježibabce
Valová 2.B – 1. místo
V jedné chaloupce žila byla babka. A ta měla kocoura Moura
a ještě hada Vildu. A jednou, když se rozhodla, že půjde do sousedního království, nakázala hadovi, aby se postaral o kocoura
Moura. A Mourek se zeptal, jestli by mohl taky hlídat hada Vildu. Ale nemohl.
Jak bába odletěla, tak začal boj. Kocour Mour a had Vilda se
hádali o to, kdo koho bude hlídat. I když věděli, že had Vilda
má hlídat. Bylo to zrovna, když bába doletěla do města a říkala si: „Co asi dělají moji miláčkové?“ a vnikla do zámku. A když
už tam byla, tak se rozhlídla, jestli za ní kocour Mour a had Vilda
nejdou. Ale nešli. Ještě pořád se hádali kdo koho bude hlídat.
Když vnikla bába až do princeznina pokoje, tak řekla: „ To
nemá cenu!“ a obrátila se. A tak pohádka o ježibabě končí.
Z P R AVO DA J
strana
3
Elfové
Dominik Kolouch 2.B - 1. místo
Byli jednou tři elfové. Mysleli, že jsou poslední malí elfové.
Jednou našli jeskyni. V té jeskyni bylo malé lidské miminko.
Malí elfové ho vzali do svého domečku, rozdělali oheň, lidské
lidskému miminku udělali postýlku ze dřeva.
Bydleli u kouzelného lesa. Až malé lidské miminko vyrostlo a bylo
mu 10 let, vydal se do kouzelného lesa a našel tam kouzelný kámen.
Vrátil se zpátky. Ale nedaleko byli zlí trólové a moc chtěli, aby ovlád
ovládli celej svět a podařilo se jim to. Kluk vzal kouzelný kámen a zničil tró
tróly a všichni byli šťastní.
Bára jezdec
Barbora Juračková 2.B - 2. místo
Jedna holčička měla hodně ráda koně a moc je chtěla. Když
jednou měla narozeniny, tak jí táta dal nejhezčí dárek – svého koně. Ale zeptala se: „Ale táto, jak se na něm jezdí?“ „ Já ti
to povím.“ A tak táta povídal a povídal a až se ráno vzbudila,
hned šla na koně. Vymyslela mu jméno Blesk. A jak jí táta řekl,
tak udělala a hned už uměla jezdit a ten kůň byl moc hezký. Byl
černý. A už uběhlo 10 dní a přešla z chůze do klusu a z klusu na
cval a už jezdila skoro 2 roky a z malé holčičky se stala dospělá
a hrozně jí to bavilo a tak jezdila, dokud neumřela.
O zeleném slonovi
Mirek Košík 2.B - 3. místo
V Africe chytli zeleného slona. Zelený slon byl zavřen v betonově dřevěném plotě. Ostatní zavření sloni jsou barevní. Fialoví, modří, červení, oranžoví, zelení, žlutí, bílí, hnědí, šedí, černí,
červenofialoví a růžoví. Jeden slon dostal žízeň. Dejte mu napít! Pomóc, někdo čmajzl slona! Ten slon pošel!
O červené řepě
Monika Tvarůžková 2.B
Byl jeden krásný den, kdy dědek s babkou se rozhodli zasadit
řepu. Jenže neměli semínko. Tak se dědek rozhodl, že zajede do
města. Že si pro to semínko zajede. Jenže všechna semínka už
byla dávno vyprodaná. Tak se dědek vrátil domů a řekl babce,
že všechna semínka byla vyprodaná. Konec
Pejsek a kočička
Jan Růžička 2.B
Byl jednou jeden pejsek s kočičkou. A ti měli pořád něco k práci. Pejsek umývá podlahu a kočička utírá prach. A jednou ráno
se vzbudili a pejsek povídá: „Ty, kočičko, nezdá se ti, že je tady
všechno špinavé?“ „Mně se taky zdá, že tady máme špínu.“
Koblížek
Petra Juračková 2.B
Jednou byl domeček a v něm bydleli dědeček s babičkou.
Jednou dědeček seděl na lavičce a povídá: „Babičko, usmaž mi
koblížek.“ „Ráda, dědečku.“ Ale musím se podívat, jestli mám
mouku. „Dobře, já si zatím lehnu a přečtu si noviny.“ Tak babička se podívala, jestli má mouku. „Mám. Ale jen trošku. Jen
na jeden koblížek.“ „To nevadí, tak mi udělej jen jeden.“ Dobře.
Tak babička dělá koblížek. Položila ho na okno. Ale Koblížkovi
se na okně nelíbilo. Hop a skok! A kutálel se po cestě. Ale jak
jde, potká zajíce. A zajíc povídá: „Koblížku, já tě sním.“ „Nesníš,
poslouchej, co ti zazpívám. Já koblížek, na másle smažený…“
Z P R AVO DA J
strana
Brenští muzikanti
Hrad
Autor neznámý 2.B
David Šimák 2.B
Byl jednou jeden sedlák a měl osla. A ten nebyl tak dobrý,
aby nosil ze mlýna mouku. A tak ho ze mlýna vyhnal. A když
šel, viděl běžet na cestě ovčáckého psa a on moc naříkal, že ho
pán nechce. A tak osel řekl: „Tak pojď se mnou.“ „A tak dobře“,
řekl pes. „Budeme přátelé“, řekl osel.
Padá sníh
Viktorka Jandová 2.B
Když se ráno Gábina vzbudila, koukla se do okna a uviděla
sníh. Tak ji napadlo, že až se nasnídá, tak půjde bobovat. A tak se
nasnídala a teple se oblékla a vyběhla ven. A šla pro boby a řekla: „Hurá, brzy bude Ježíšek“. A tak se už začalo stmívat, a tak šla
přidomů. Otevřela dveře a zapomněla, že má narozeniny. A tak při
šla babička a děda a také teta Lucka a strejda Vilda. A tak zača
začaly 8. narozeniny.
Žáby mají koncert
Anetka Slámová 2.B
Jedna žába nemá co si obléct na koncert. A najednou někdo
zaklepal. Tak šla otevřít a zaradovala se, že má šaty na koncert.
Večer, jak se setmělo, tak začali hrát a zpívat. A přišli mravenci
a všechna zvířátka. A až byli ospalí, tak šli spinkat.
„Lej Zitaun“
Natálie Veselská 2.B
Bylo jedno městečko a jmenovalo se Lej Zitaun. A jednou si
hráli na piráty Ligi a Spartakus a Sigi a jedna holčička a zlobivý
Roby Rotn. A tak se oblékl do převleku na piráta a vzal si svo-ji loď na kolečka a zpíval si s dětmi. A pak hledali poklad a našli
ho. Ale byl špatný. A víte co na něm bylo napsáno? Že budou
navždy smutní. Ale děti si řekly, že budou znovu kopat. A ko-paly kop a kop a našly ho. A měly velkou radost. A na tabulce
bylo napsané, že Lej Zitaun bude navždy šťastný. A byl. A pak
se děti šermovaly A pak přišel Roby Rotn a pak věděly děti, že
tam je Roby Rotn a byly šťastny, že ho poznaly. Konec.
Byl jednou jeden hrad. Byl tam král a královna a dcera. V lese
šel princ. Potkal hrad. Hledal nevěstu, tak šel do toho hradu.
Šel za králem: „Co tě přivádí?“. A tak princ plnil úkoly. První byl
zabít medvěda. Konec
Míša Procházka 2.B
Žila byla jedna macecha s tatínkem a dvě děti. Jednou jim
macecha nakázala, ať jdou natrhat lesní plody. A tak šly a šly
až došly k velkému keři a ten byl plný jahod. Tak ho otrha
otrha-ly, ale když se chtěly vrátit domů. Nevěděly kudy kam. A tak
bloudily a bloudily. Celý les už prochodily a stále nemohly na
na-jít cestu ven. A tak Jeníček vylezl na strom a vidí tam jejich dům.
A tak utíkaly domů a před domem čekala maminka s tatínkem
tatínkem..
Papoušek Pepek
Martin Tvarůžek 2.B
Mám doma papouška Pepíka. Každý den přijdu do garáže.
Musím ho nakrmit. Zítra zase přijdu do garáže. Pepa mě očekává. Ale podívám se do krmítka, ale nikde nic. Tak jsem musel jet do Mezříče. Tam jsem koupil nové a velké krmení. A tak
jsem dojel bez problémů domů. Doma jsem dal Pepíkovi krmítko do klece. A tak už nebyl žádný problém.
Olinka jde poprvé do školy
Jan Čech 2.B
Dnes jde Olinka poprvé do školy. Prvně se musí obléct a pak
musí jít do školy. „Olinko, nezapomeň si vzít aktovku!“ „Jó, mami!“
Maminka vypravila Olinku do školy. „Ahoj, mami!“ „Ahoj, Olinko!“
volá maminka. Ve škole je spousta kamarádů. „Čau, Maruško!“
volá Olinka. „Ahoj, Olinko!“ volá Maruška. Maruška je její kamakama
rádka. Olinka je ráda, že má kamarádku. Crrr! Crrr! Už začala hodina. „Maru, co je za hodinu?“ „Matematika“, odpověděla. A vtom
už je tu paní učitelka. Děti stoupnou a paní učitelka řekne „Dobrý den“. A pak řekne: „Posaďte se.“ Děti, a teď budete dělat samostatnou práci. Olinka je první. Ale měla jednu chybu, a tak měla
jednu jedinou jedničku.
V II.KATEGORII žáci 5. - 6. tříd přidali i pohádky veršované
Takové (ne)normální království
Matěj Jež 6.A - 1. místo
Bylo to už dávno,
z té doby nikdo nežije.
Byl jednou jeden král,
co se vůbec nemyje.
Princezna se naštvala,
všechny pryč poslala.
Pak brečet začala,
utišit se nedala.
Byla svatba veliká,
každý na ni pospíchá.
Až do konce této svatby,
otřásaly se nám hradby.
Měl pyšnou dceru,
která byla velmi krásná.
V učení vázla a byla mlsná.
Král si rady nevěděl,
proto všem pověděl:
Do roka a do dne,
měli malé robě.
Zazvonil zvonec,
pohádky je konec.
Jednou, byl to pátek,
měla naše princeznička svátek.
Bylo to až k nevíře,
k svátku dostala i rytíře.
Ale ten byl malý,
ošklivý a chlupatý,
nesahal jí ani po paty.
Kdo rozveselí moji dceru,
dostane odměnu.
Její ruku a půl království k tomu.
Jen co to Janek uslyšel,
do zámku hned přišel.
Janek byl vtipný velice,
princezně smíchem zčervenaly líce.
4
Z P R AVO DA J
Jak Honza hádal až prohádal
Miroslav Rouča 5.A – 2. místo
Byl jednou jeden Honza, který se toulal po světě. Jednou se
zatoulal do království a tam vládl král, kterému se říkalo Hádan
Hádan-ka. Vyhlásil, že kdo uhodne všech dvanáct, dostane princeznu
a půl království k tomu. Honza ve vsi potkal dívku jménem
Anička. Honza ale nechtěl obyčejnou dívku, on chtěl princez
princez-nu. Šel za králem a prvních šest hádanek uhodl a dostal hrnec
zlata. Další čtyři uhodl, dostal pytel drahokamů. Ale každá há
há-danka byla těžší a těžší. Jedenáctou hádanku také uhodl a mys
mys-lel si, že uhodne vše. Když mu král řekl dvanáctou, tak Honza za
za-čal přemýšlet. Nic nevymyslel. Honza selhal na poslední hádan
hádan-ce a opustil zámek. Šel za Aničkou a vzal si ji za ženu. Žili šťast
šťast-ně až do smrti.
(Kdo to má, ten to nepotřebuje a kdo to potřebuje, neví o tom
tom..
– rakev)
rakev
Rony
Petr Chromý 5.A – 3. místo
Jednou jsem se jen tak procházel po zahradě a najednou
kočka. Tak jsem se schoval do trávy a najednou skok! Kočka se
lekla a začala utíkat. Rozhodl jsem se, že ji budu honit, ale kočka byla rychlejší. Vyšplhala na strom. A jéjé, co budu dělat? Nezbývá mi, než odejít bez úlovku. Když se otočím, lekl jsem se, že
jsem se ztratil. A co teď, já se bojím, půjdu si hledat svůj domov.
Přemýšlím a teď mě něco napadlo. Mám přece čenich a ten mě
domů dovede. Vydal jsem se po mé stopě domů. Začíná pršet,
musím se schovat pod strom. Najednou přestalo pršet a začalo
svítit sluníčko. Byla to jen dešťová přeháňka. A zase jsem začal
hledat. Ale kde jsou stopy? Smazal je déšť.
Jééé, mapa. Stojí u ní hlouček lidí, ti se asi neposunou. Budou muset!! Haf, haf, vrrr, haf. Hurá, vidím na mapu. Na dvacáté
ulici, to hledám. A tak jsem utrhl kus mapy a hledám dál. Cesta
je přes potok. Lidé po ní plují s nějakým dřevem. A já to vím, co
to je, ale nemůžu si vzpomenout. Ono je to přece lodověcka,
né to není, já už vím. Je to loď, která pluje po řece. Mám nápad.
Skočím na ni a popluji na ní. Hurá, povedlo se, pluji jako král
na druhý břeh. Můj pán tomu říká: „Přejít řeku suchou nohou.“
Hurá, už vidím můj dům, vlastně mého pána. Utíkám k domu
a vidím svého pána vycházet ze dveří, celého smutného. Radostně zaštěkám a můj pán se začne radovat. „Ty ses našel
Rony, to je dobře, pojď ke mně, ty můj pejsku. Takhle končí
můj příběh o tom, jak jsem se zatoulal.
Váš Rony.
strana
5
a vylosoval tři papírky, kde bylo napsáno LUPA, SPACÁK,
KOLO. Pak se nápis sám přepsal na: Jdi za jedním člověkem
koho potkáš a dej mu tři papírky a nauč se je zpaměti. Pak mu
je třikrát dokola řekni. Hodně štěstí Roky. To bylo celé.
Roky šel tedy po cestě rovnou za nosem. Tu potká skřítka
jménem Dobřík. Roky mu dal tři papírky a třikrát řekl: LUPA,
SPACÁK, KOLO, LUPA, SPACÁK, KOLO a ještě jednou LUPA,
SPACÁK, KOLO. Najednou se všechny věci objevily. I Batoh
tam byl. Když chtěl Roky poděkovat, nikdo tam nebyl. Roky
si sbalil, vzal kolo a odjel. Už byl večer a on vytáhl spacák a
ulehl k spánku. Roky si pomyslel: „Chudák Růža, zítra se vrátím na rozcestí a půjdu druhou cestou.“ A taky tak udělal. Šel k
cestě a vzal lupu. Rozhlédl se a jel na kole správnou cestou, až
dojel k Růžence. Vyložil nákup a Růženka se mezitím uzdravila. Tak to dopadlo dobře a Roky s Růženkou žijí dodnes.
Zapomenutý zámek
Helena Bobrovská 5.A
Byl zapomenutý zámek a v něm žily tři princezny. Ty se
jme
jmenovaly
Marie, Libuše a Mařenka. Jejich otec byl moudrý král a měl nápad. Napadlo ho zjistit, jak ho každé mají
rády. Marie řekla, mám tě ráda jako tatínka. Libuše řekla, mám tě ráda jako krále. Mařenka řekla, mám tě ráda
jako sůl. Král byl rozzlobený a řekl, nechci tě vidět. Ma
Mařenka to přijala a šla do světa. Tam potkala mnoho přátel.
Šla dál. Mezitím dal král vyhlásit: „Kdo najde moji dceruš
dcerušku, bude ji mít a půl království k tomu.“ Přišlo hodně prin
princů, ale jeden uspěl a Mařenka ho měla ráda. Tak se vzali.
O lvovi Roky a růžovém méďovi jménem Růža
Kateřina Dvořáková (Křižanov) 6.B
Žili byli jedni kamarádi jménem Roky a Růžena. Bydleli na kopečku v malinkém domečku uprostřed lesa. Měli taky zahrádku a výhled na městečko Lai (Lei). Každé ráno chodili do lesa
na maliny, ostružiny, houby a různé lesní plody. Do města Lai
chodili jen jednou za šest měsíců, ale zato koupili všechny krámy (skoro). Když nakoupili co chtěli, šli zase domů. Uvařili, hráli si a šli spát.
Avšak jednou se Roky probudil a divil se, že tam nevoní snídaně a kakao nebo čajík. Růžena byla nemocná! Dala Rokynovi
pokyny. Roky si přečetl POKYNY a šel podojit krávu, pak něco
uvařil a šel se postarat o Růžu. Tak to šlo dva dny. Třetí den byl
dvanáctý měsíc a šel nakoupit. Vždycky je vedla Růža, ale dneska NE!
Tak nakoupil a šel domů. A jéjé! Řekl si. Kudy mám jít? Tou
nebo tou cestou? Po chvilce se rozhodl jít doleva, ovšem špatně. Ale Roky to ani netuší. Dojde k papírové bedně a kouká.
Uvidí nápis : Zavři oči a vylosuj si tři papírky. Roky zavřel oči
Čtyři prasátka
Veronika Hladíková a Simona Krejčová 5.A
Pepíno šel a došel k velkému zámku. Najednou uviděl
stráže a nechtěli ho pustit do zámku. Nakonec stráže přemluvil. Utíkal po schodech nahoru a najednou uviděl 
Z P R AVO DA J
strana
6
prasečí princeznu Emilku. Hledali ho kamarádi: Tomáš,
Dominik, Vojta. Prasátko Pepíno se zamiloval do princezny
Emilky. Vojta říká: „Tak se tam jdeme podívat. Hele, támhle
jde, tak mu jdeme naproti.“ U Pepína „Ahoj Pepíno, kde jsi
byl?“ „Já jsem byl na zámku a vy?“ „My jsme byli na cestě tě
hledat. Co jsi dělal v tom zámku?“ „Byl jsem za princeznou
Emilkou.“ „A jak vypadá?“ „Je krásná jako den, jen jednu chybu má, že stráže u dveří má.“ Nakonec se Pepíno s princez
princeznou Emilkou vzali a byla svatba, krásná.

Ježek jménem Nožička
Kateřina Dvořáková (Dobrá Voda) 6.B
Žil byl jeden ježek. Ten se jmenoval Nožka, protože měl
nohu samý trn, když byl malý. Pak se ta nožka vyléčila, ale
jméno Nožka mu zůstalo. Měl také kamaráda zajíce, který se
jmenoval Ušák. Jednou onemocněl, nikoho neměl, nabídl se
Nožka, že mu pomůže. Nožka šel za veverkou Ferkou, aby mu
poradila, co s Ušákem. Ona byla lékařka lesa. „Ahoj, Ferko. Mů
Můžeš mi poradit?“ zeptal se Nožka. Ferka odpověděla: „S čím?“
„Jak bych tak začal? Ušák onemocněl a poslal mě za tebou, že
určitě budeš vědět.“řekl Nožka. „Dobrá, najdi šípky, udělej mu
čaj, ale nezapomeň na ostružiny, maliny a borůvky. Dodá mu
to vitamíny. Vem i houby a udělej polévku. Ušák musí jíst!“řek
jíst!“řekla Ferka. „Děkuji a nashledanou,“ poděkoval Nožka. „Nashle,“
řekla Terka. Nožka sesbíral co bylo nařízeno. Ušák jedl, pil a
potil se.
Nakonec se uzdravil. Pak si vzali taxíka, srnu Brnu, a ta je dovezla ke dráze. Radši, aby ho myšák Sýreček zkontroloval, byl
to doktor. Naštěstí to bylo v pořádku. „Děkuji Nožko, že ses o
mě tak hezky staral,“ řekl Ušáček. „To se nemusíš omlouvat, když
jsme kamarádi. Kamarádi si mají pomáhat.“ řekl Nožka. Pak šli
pro vodu, udělali si šípkový čaj, protože jim zbyly šípky. A do teď
jsou velcí kamarádi.
Pohádka o trpaslíkovi
Jiřina Koukolová 6.B
Byl jednou jeden trpaslík a ten se už odmalička chtěl stát
kouzelným, aby pomáhal a dělal všechno, co dělají kouzelní trpaslíci. Už uplynulo 60 let a on se pořád nestával kouzelným a nadpřirozeným. Už ztrácel naději, ale vtom se zjevila kouzelná víla. Trpaslík se ptá: „Co tady pohledáváš?“ „No,
moje kámošky mi pořád říkaly, že už čekáš 50 let na to, až se
staneš kouzelným trpaslíkem.“ „No, to jsi tady dobře.“ „No tak
to jsem ráda,“ řekla víla. „Tak co mám udělat, abych se stal
kouzelným? Já to klidně udělám.“ „Ale prrr, to není jen tak
lehký. Musíš něco udělat. Mně se rozbila náušnice. Jestli to
nespravíš, tak navždy zůstaneš obyčejným trpaslíkem. Ale
jestli ji spravíš, tak ti dám nadpřirozenou sílu.“ „Tak jo, dohodnuto, dej mi tu náušnici a já ti ji do zítra spravím.“ „Dobrá,“
řekla víla. „Ale čekej, že to nebude tak lehký, jak si trpaslíčku
myslíš. Tak pá, trpaslíčku.“ A zmizela, víla byla pryč.
„Tak jo, pustíme se do toho,“ řekl trpaslík a šel. Byla už skoro tma a s náušnicí nebyl stále hotov. „Možná jsem to neměl
brát. Přece jenom, co když to nezvládnu.“ Trpaslík si nad tím lámal hlavu. Z ničeho nic se objevila víla a řekla: „Netrap se, musíš používat hlavu.“ A zmizela. Najednou to šlo tak dobře, že si
ani nevšiml, že už je ráno. Už měl poslední věc a byl hotov. Uslyšel hluboké klepání a ve dveřích se objevila víla. Povídá: „Tak co,
stihl?“ „Ano, stihl, tady je.“ „Óóó, díky, udělal jsi mi radost,“ řekla
víla. Práskla rukama a zmizela. Trpaslík se stal kouzelným a vílu
už víckrát neviděl.
Zakleté princezny
Zuzana Klimešová 6.B
Žil byl jeden král a ten měl jednu dceru jménem Šárka. Šárka
byla krásná princezna, ale měla od čarodějnice slíbeno, že až jí
bude 16 let, stane se škaredou čarodějnicí. Král byl velmi smutný, ale netrvalo dlouho a narodily se mu dvě dcery (dvojčata)
Ela a Bela. I ty dostaly jako dárek, že budou škaredé čarodějnice. Ale ony si dopředu řekly, že je někdo musí zachránit. A tak
se domluvily s princi z druhého království, aby je zachránili.
Uplynulo 10 dní a princezny byly škaredé čarodějnice. Vtom
princové na slib zapomněli, mysleli na něco úplně jiného. Ale
zahradníkům to začalo být divné, a tak začali princezny hledat.
Hledali, ale našli pouze jen doupě s čarodějnicemi. Poprosili je
o nocleh. Čarodějnice to dovolily. Zahradníci se divili, že jsou čarodějnice tak hodné, a zjistili, že to jsou princezny. Ptali se jich,
jak je mohou vysvobodit. Ale Šárka řekla: „Na to musíte přijít
sami.“ Zahradníci už měli přečtenou kupu pohádek, a tak princezny políbili. Čarodějnice se proměnily v princezny. Princové
si zatím vzpomněli na Elu a Belu. Pak se vypravili na cestu. Ale
bylo už pozdě. Princezny už měly i po svatbě, a tak si princové
museli vzít služky. Šárka, Ela a Bela zatím žily šťastně se svými
muži a dětmi. A jestli nezemřeli, tak tam žijí po dnes.
Příhoda v komoře
V.Fendrych
1. V komoře se dějí věci,
to ví jenom táta přeci.
Myšky dole děsivě piští,
mouchy nad nimi sviští.
Jídla je tam habaděj,
jen to táto nevzdávej.
3. Táta celý šťastný byl,
myslil, že myši vyhubil.
Za chvíli zas chroupání
a je konec radování.
Táta kleště popadne,
Další myšku napadne.
2. Hledá myšky sem a tam,
nekoukl se ještě tam.
Velká kupa sýru chybí,
tátovi se to vůbec nelíbí.
Najednou myš zapiští,
táta ji chytá do kleští.
4. Myška padne hned,
zavře se jí svět.
Zbývá ještě jedna.
Táta říká, to se nedá.
Najednou loví poslední,
Loupe ho moc v koleni.
Poslední myš padne,
Táta dobře zamkne.
Z P R AVO DA J
strana
7
Mezi pohádkami žáků 8.-9.tříd - III.KATEGORIE - najdete i pohádky,
které mají děti poučit a vychovávat.
Parní lokomotiva Lucie a neštastná boudicka
Lucie Melicharová a Nikola Boudová - 1.místo
Za sedmero řekami, za sedmero horami a za sedmero kolejemi žila byla jedna malá, krásná růžová mašinka. Měla tři vagóny
a všichni jí říkali Lucinka. Každé ráno vyjížděla z Pohádkové říše
a jezdila všude po celém světě. Objela celý svět a každý večer
se vracela celá vyčerpaná zpátky na sedm kolejí. A ve vedlejší
vesnici žila byla na jedné zahradě před domem u nádraží stará
oprýskaná boudička. Ta boudička byla moc hodná, ale nešťast
nešťastná, protože neměla žádné kamarády, byla špinavá a ošklivá.
Jednoho slunečného rána vyjížděla mašinka Lucinka z pohádkové říše na okružní cestu jako každý den. Ale tenhle den
nebyl jen tak ledajaký… To ještě nevěděla, co se jí cestou při
přihodí. Když vyložila všechny cestující na Severním pólu, vracela
se domů. Jako každý den, tak i dnes jela přes malou vesničku,
kde bydlela nešťastná, opuštěná boudička. A tomu byste, děti,
nevěřily, co se nestalo… Zrovna když zastavovala, slyšela něja
nějaké podivné zvuky. Uslyšela zašramocení, otočila se za sebe a vi
viděla, jak jí upadlo kolo. Řítila se ze strmého kopce dolů přímo
k boudičce. Boudička nevěřila vlastním očím. Začala se bát,
když viděla, jak se k ní ohromnou rychlostí řítí veliká růžo
růžová věc. Lucinka dopadla a boudička se vzpamatovala. Zača
Začala se vyptávat, co se jí stalo. Lucinka jí vše povyprávěla a pta
ptala se jí, jestli neví o někom, kdo by jí mohl pomoct. Ale to
boudička už věděla. Čas od času se v ní opravovaly vláčky,
lokomotivy, ale i upadnutá kola, a boudička od nich leccos
odkoukala.
Když jí boudička tu radostnou novinu řekla, Lucinka měla
chuť povyskočit radostí. Boudička Lucince kolo opravila, svěřila se jí se svým trápením a za odměnu jí Lucinka slíbila, že ji
opraví a zkrášlí. Druhý den Lucinka přijela s nářadím, s barvami a jela směrem dolů, už k nedočkavé boudičce. Netrvalo to
ani půl dne a boudička vypadala jako nová.
Od té doby se boudička zase vesele směje, má novou kamarádku mašinku a obě dvě jsou šťastné…
O koníčku Karlovi a jeho rodině
3.místo - Pavla Hanáková
Žila byla jedna kobyla, která se jmenovala Hnědka, a čekala hříbátka. Byl krásný den a Hnědce se narodila její hříbátka,
byla dvě: První se jmenovalo Bětinka a mělo hnědou barvu
po mamince: Druhé hříbátko se jmenovalo Karel a ten měl
bílou barvu. Když jejich maminka Hnědka onemocněla a později umřela. Když umřela, tak po ní zbyly jen Karel a Bětinka
a jejich starší bratr Servác. Karla si odvezli do ústavu sociální
péče do Křižanova, kde pomáhal postiženým lidem, kde měl
spoustu nových zvířecích, lidských kamarádů. Hříbátko mělo
za kamarády ovečku, kozu, psy a roztomilé koťátko. Chodily
se na něj dívat děti jak ze základní školy, tak i mateřské, krmily ho a hrály si s ním. Postižení lidé ho měli rádi a pomáhal
jim v jejich léčbě. Koníček Karlíček žije i teď a je moc šťastný.
O neposlušné myšce
2.místo
koláče nebo sýr. Běhala z poličky na poličku a vše ochutnávala.
Byla jednou jedna myší rodina. Táta myšák, máma myš a jeCo se ale nestalo: ,,Cvak!“ Ocásek se jí chytil do pastičky. Žofinjich dvě dcerušky myšičky Žofinka a Pepinka. Bydleli ve stodole,
ka plakal a volala: „Pomoc!“ Pepinka uslyšela, jak volá a běžela
kde měli mezi velkou hromadou dřeva pěkný malý domeček.
jí na pomoc. Snažila se jí ocásek z pastičky vydělat, ale to se jí
Tatínek myšičkám vždy říkal: ,,Nechoďte do domu, kde bydlí
nepodařilo. Pepinka běžela pro maminku a tatínka, kteří rychle
lidé, protože lidi nás nemají rádi a chystají na nás všelijaké passpěchali na pomoc Žofince. Tatínek se pokusil pastičku otevřít,
tičky.“ Žofinka byla ale neposlušná a nedbala na tatínkovy rady
ale nešlo to. Proto mu šla maminka pomoci a pastičku společa vydala se do domu.
nými silami otevřeli a všichni společně utíkali zpět do stodoly.
Přelezla vysoký plot, vyšplhala po zdi a otevřeným oknem
Doma maminka Žofince vyhubovala a ocásek jí zavázala.
vlezla dovnitř. Pepinka ji viděla, a proto se šla kouknout, co tam
Žofinka všem slíbila, že už vždycky bude poslouchat a už nikdy
bude dělat. Žofinka přeběhla přes velkou kuchyň a pootevřenepůjde do domu, kde bydlí lidé.
nými dveřmi vběhla do komory. Nevěřila svým očím. Tolik jídla
tam bylo. Nevěděla, co má ochutnat jako první, jestli jablíčka,
Z P R AVO DA J
strana
8
O panence která byla nemocná
Pavla Hanáková
Žila byla jedna panenka, která se jednoho dne vypravila s kamarádkami na procházku do lesa na houby. Sbíraly houby a najed
najednou se zatměla obloha, začaly lítat blesky a začalo pršet. Všechny
její kamarádky měly s sebou sbalené deštníky, jen ona si řek
řekla, že je hezky a že je nebude potřeba. Jenže všechny ostatní
panenky jí utekly a nechaly ji ve strašidelném lese samotnou.
Ona se bála a začala utíkat za nimi, ale ztratila je z dohledu.
Uviděla zajíce, který rychle utíkal a vydala se za ním, proto
protože si myslela, že jsou to její kamarádky. Jenže to kamarádky
nebyly, a tak zabloudila. Usnula v lese a probudila se až brzy
ráno a uviděla známou krajinu. Vydala se domů.
Byla nemocná. Měla rýmu a kašel. Bolelo ji v krku. Panenka se
uzdravila a od té doby si všude sebou brala deštník.
Princezna La Carrii
Lukáš Juračka
Za devatero horami a jezery v krásné zemi, která stále rozkvétá, žil byl jeden mocný král s královnou. Ti spolu kralovali
po celé roky a roky. Tu najednou si královna povzdechla a byla
velmi smutná. Král ke královně přišel a promlouvá s královnou:
,,Proč vzdycháš, co se stalo?!“ Královna zvedla hlavu a povídá
královi, co se stalo, na co si vzpomíná a ráda by chtěla, aby se
jí splnilo. ,,Můj milý králi, ráda bych měla dceru krásnou a milou jako kvítek.“
Poté, co to řekla, uběhlo spoustu let. Jednoho dne se královně vše vyplnilo. V krásném království se narodila krásná
princezna. Dali jí jméno La Carui. Při jejím narození stály 3 sudičky. Předpověděly princezně lásku, štěstí, ale poslední sudička předpověděla vše zlé. Její maminka, neboli královna,
při porodu zemřela. Malé La Carii zbyl jen tatínek, pan král.
Spoustu let uběhlo od královniny smrti. Princezně La Carii
bylo 20 let, právě byl čas na vdávání. Na královský dvůr přijel princ Galbator ze Země nezemě. Princ byl pyšný, umouněný. Princezna La Carrii ho nechtěla. Pan král jí musel říct, že se
musí vdát za prince. La Carrii to špatně nesla. Tu noc, co jí to
řekl, utekla. Nevěděla kam jít, tak šla až do království Alagesie. Tam, kde vládl král Murttagh, který byl mocný. Chtěl vzít
moc a vládu nad celým světem, ale měl velké odpůrce. Ti ho
nechtěli za krále. Muttagh uvěznil La Carrii. Věznil ji pět let.
V království, ze kterého La Carrii pocházela, ji všichni hledali, ale nenašli. Pan král zeslábl a onemocněl. Na druhém konci světa se princ jménem Aclarin se svým drakem dozvěděli
o princezně La Carrii. Rohodl se jí zachránit. Doletěl do Murttaghova království. Tam drak chrlil oheň na hrad. Statný princ
šel do komnaty, kde byla princezna vězněna, a spolu odletěli do Země nezemě. Pan král se uzdravil, jak viděl svou dceru.
La Carii a Aclarin spolu chystali svatbu. Svatba byla velká. Spolu pak vládli spoustu let. Z království se stala velká velmoc. Celý
svět byl šťastný. Po světě se usadil klid a blaho. La Carii a její
princ měli spolu pět dětí, jejich děti hlídal drak a pokud lidé
v této říši neumřeli, tak žijí dodnes.
O zeleném prasátku
Pavla Hanáková
Žilo bylo na světě jedno prasátko, které bylo na světě už hodně dní. Jednoho dne dostalo jídlo, které bylo dobré, ale uděla
udělalo se mu z toho špatně a prasátko bylo zelené. Snědlo hodně
moc sladkostí a bolelo ho bříško. Bylo mu hodně moc špatně
a tak jeho majitelé zavolali veterináře. Ten řekl, že prasátka ne
nesmí jíst sladkosti, i když mu chutnají, a směl jíst jen to, co jí pra
prasátka - jako jsou zbytky od obědů, co lidé už nechtějí. Na Váno
Vánoce mu majitelé udělali moc dobré jídlo, ale on nechtěl, protože
se bál, že mu bude zase špatně.
A tak jeho majitelé dali sladkosti ostatním prasátkům a on
zjistil, že by mu špatně nebylo, protože ostatním prasátkům
také vůbec nic není. Ale později zjistili, že je prasátko hroz
hrozně moc nemocné a nemoc se bude pomalu zhoršovat. A tak
se majitelé rozhodli, že chtějí prasátko vyléčit a poslali ho
za panem veterinářem do nemocnice pro zvířátka. Prasátko se
uzdravilo a jedlo zas sladkosti a špatně mu z toho už nikdy nebylo.
Z P R AVO DA J
strana
9
Vlk a lišák
Viktor Šibor
Jednou, když byla obzvlášť tuhá zima a stromy přikryla
sněhová peřina, dostal vlk hlad. Všechna zvířátka se schova
schovala do svých pelíšků a snažila se přečkat zimu spánkem. Jen
hladový vlk šel za lišákem, o kterém se vědělo, že je chytrý
a na všechno má radu, aby mu řekl, jak si sehnat něco do bři
břicha. Lišák vlkovi poradil, aby dal ocas do díry v ledu a čekal, až
se mu do něj zakousne ryba. Pak musí cuknout a rychle ji vytáh
vytáhnout. Vlk šel tedy k řece, našel otvor v ledu a udělal, co mu lilišák poradil. Čekal dlouho, už se začínal nudit, a ryba nikde. Když
ho to přestalo bavit úplně, chtěl odejít, ale nemohl. Vlkovi ocas
v ledu zamrzl. Po chvíli snažení a tahání vlk zabral silněji a ocas
si utrhl. Vtom vyběhl z křoví lišák a smál se, až se za břicho popo
padal. Vlk se nechal napálit a teď bude bez ocasu všem zvířátzvířát
kům pro smích…
Konkurz na Santu
Denisa Dobrovolná
V zemi, kde byl celý den bílý a studený, se právě připravovaly Vánoce. V té zemi bydlel Santa Klaus a jeho skřítkové. Jednoho dne, když si právě Santa pařil nohy a četl hromadu dopisů, které mu přišly od dětí, ho napadlo: ,,Co kdybych vyhlásil
konkurz na Santu,kdyby se mi povedlo nějakého najít, mohl
bych mu dát polovinu dárků, aby je odvezl dětem a já bych
měl méně práce.“ Santa to tedy zkusil. Na konkurz přišlo mnoho lidí, ale ani jeden se nepodobal Santovi.
Ale po dlouhém čekání a hledání se přeci jen druhý Santa
našel, jmenoval se Matěj. Santa Matěje zasvětil do svojí práce a řekl, že jestli se mu nepovede všechny dárky dovézt tam,
kam patří, má padáka . Když přišel den Vánoc, Matěj si sedl
do svých saní a jel rozdávat dárky. Matěj nechtěl dárky dovézt
dětem, ale chtěl je ukradnout. Byl na Santu naštvaný, protože když byl malý, Santa mu nedonesl dárek, který si tak toužebně přál. Když vystartoval, řítil se jinou cestou něž byla 
Nezbedné děti
Hana Michalová
V jednom městě žili rodiče a ti měli dvě děti , Moničku a Kamílka.
Obě děti si spolu pěkně hrály, ale protože Monička byla starší,
občas vymyslela různé nezbednosti, které se nemají dělat. Byly
Vánoce a maminka řekla dětem: „Zítra bude chodit Ježíšek,
a proto musíte být velmi hodné, nezlobit a všechno si po sobě
pěkně uklízet.“ Děti poslechly a opravdu byly moc hodné. Konečně nastal Štědrý den a všichni se sešli u vánočního stolu.
Když se rozzářil vánoční stromeček, oběma dětem se rozjasnily oči. Monička dostala krásnou mluvící panenku, stavebnici,
dětský kočárek, plyšové hračky. Kamílek dostal Bořka Šikulu,
krásný velký traktor, motokáru a mnoho dalších věcí.
Uběhl týden a obě děti si na své nové věci nedávaly pozor, všechno bylo rozházené, ničeho si nevážily. A tak večer,
když šly po večerníčku spinkat, všechny hračky se rozhodly,
že děti opustí. Jak řekly, tak udělaly a všechny hračky kouzel-ným okýnkem odešly. Ráno, když sluníčko svítilo, všude se třpytil sníh, obě děti se probudily a nestačily se divit. Všechny panenky, autíčka a plyšové hračky byly pryč. Děti začaly plakat a
volaly maminku:,,Maminko, podívej, co se stalo, všechny hračky
jsou pryč!“ Maminka dětem odpověděla: ,,To proto, že se ve vašem pokojíčku měly moc špatně.“
Děti byly smutné, nevěděly, co mají dělat, a najednou Monička uviděla pod svojí postýlkou zapomenutou malou panenku, která byla špinavá, šaty na sobě měla roztrhané. Monička panenku umyla, čistě ji oblékla a začala se se svým
bratříčkem o ni vzorně starat. Asi za měsíc, když se obě děti
polepšily, žádné věci nerozhazovaly, se stal zázrak. V noci se
všechny hračky k dětem vrátily.
Děti ráno byly velmi šťastné a opravdu překvapené. No a od té
doby se nikdy nestalo, že by hračky v pokojíčku Moničky a Kamílka byly rozházené, polámané, nebo špinavé.
Vždy, když si hrály, nikdy neodešly, aby si všechno po sobě
neuklidily. A od té doby to byly moc hodné děti, které si už nini
kdy nepřály, aby jim jejich milované hračky utekly pryč.
Z P R AVO DA J
strana
10
nasedl si a řítil se k Matějovi. I když měl Matěj velký náskok, Santa ho přece jen doháněl.
Nejeli po obyčejné cestě, ale jeli po nebi. Oba
vozy se musely vyhýbat hvězdám a dalším
překážkám. Matěj nebyl moc pozorný, a proto narazil do jedné z hvězd. Vozík se rozpadl
a všechny dárky se vysypaly. V jednom z velkých dárků byla sklenice s mlékem pro mlsnou kočku Micku, a protože byl náraz tak silný, sklenice se rozbila a mléko se rozlilo. Naštvaný Santa vzal Matěje za ruku, posadil ho
do svých nerozbitých saní a odjeli domů. Potom Santa naložil do saní trpaslíky a jel s nimi
na místo nehody. Trpaslíci poklidili dárky, uklidili nepořádek po rozbitém vozu,
ale rozlité mléko se jim nepodařilo vyčistit. Ať se snažili jak chtěli, nešlo to. Proto se Santa rozhodl, že tomuto místo
bude říkat mléčná dráha. Když se Santa
s pomocníky vrátil zpátky domů, začal na Ma naplánovaná. Jak to Santovi trpaslíci uviděli, zjistili, že chce
sáně ukradnout, a tak utíkali za Santou. Santa si právě oblékal před zrcadlem sezónní gatě, které mu nešly obléct. Trpaslík ho vyrušil z hloubání a praskl mu pásek. Když se Santa dozvěděl, že mu Matěj ukradl sáně, ani si na prasklý pásek nevzpomněl. Utíkal na náměstí a právě když se na něj všichni dívali, gatě mu spadly. Santa se začervenal jako rajče, rychle si kalhoty oblékl a pro jistotu si je ovázal ozdobným řetězem, kterým
byl ozdobený jeden stromeček. Honem utíkal ke svým saním,
těje křičet proč to udělal. Matěj nechtěl Santu rozzlobit ještě
víc a raději mu šel pomoct rozdávat dárky dětem. Když měli
hotovo, Santa Matějovi dal pejska, kterého si tak v dětství přál.
Matěj radostí pískal a choval se jak malé dítě. Protože byl Santa unavený, raději Matějovi řekl, ať si jde lehnout. Když se Santa převlékal do svého pyžama, usmíval se, a když ležel ve své
nebeské posteli, říkal si: ,,Asi jde na mě stáří, protože takovou hloupost s konkurzem by nikdo jiný asi nevymyslel.“ Poté
usnul blaženým spánkem a těšil se na další Vánoce.
Putování do světa
Ludmila Pávková
Žila byla jedna holčička a ta se jmenovala Marianka. Bylo to
moc hodné děvče. Mamince pomáhala v kuchyni a tatínkovi pomáhala s venkovní prací. Marianka ale také měla sestřičku Karolínku. Karolínka byl ale zlá. Mamince a tatínkovi nepomáhala a na všechny se jen ušklíbla. To se ovšem mamince ani tatínkovi nelíbilo, a proto se Marianka rozhodla, že by
zkusila štěstí ve světě. Vše tedy řekla rodičům a rozloučila se
s nimi. Rozloučila se i s Karolínkou. Ta ovšem byla hrozně
ráda, že jde Marianka do světa. ,,Hurá do světa,“ vykřikla Marianka a šla. Nyní, když Marianka odešla, musí všechnu práci
doma dělat Karolínka. Moc se jí do toho ale nechtělo. Marianka
mezitím potkala ve světě mnoho lidí, kterým také pomohla. Jednou potkala starou babičku, která ji nabídla, ať u ní pár týdnů
zůstane. ,,U mě se najde vždy dobrá služba, Marianko,“ pravila
babička. Marianka ani chvíli nezaváhala a hned se vydala za babičkou. Obě dvě byly spokojené. Dva měsíce Marianka u babičky sloužila a když měl přijít den, kdy by měla jít Marianka domů,
jí dala babička truhlu dukátů i s kočárem, který byl posázený samým lučním kvítím a s nádherným koněm. Marianka ale nevěděla, jestli tohle vše může přijmout. Nakonec souhlasila a truhlu si s dukáty v kočáře odvezla.
Když jela, cestou domů potkala jednoho mládence, který
byl zraněný. Pomohla mu a oba se do sebe zamilovali. Po chvíli Marianka se svým mládencem Jiříkem jeli domů. Marianka
se hrozně těšila na rodiče, až je obejme a řekne o všech dobrodružstvích, které zažila. Když přijeli domů, celá rodina byla
ráda, až na Karolínku. Záviděla jí dukáty, mládence a všechno,
co dostala od babičky. Rozhodla se tedy, že i ona zkusí štěstí
ve světě. Druhý den se vydala na cestu. Kudy prošla, toho viděla, ale nikomu nepomohla. Za nějakou dobu potkala babičku,
u které sloužila i Marianka. Babička ji také nabídla, ať u ní hos-
podaří. Karolínka šla tedy s babičkou. Po pár dnech ale babička
s ní spokojená nebyla. Karolínka nepomáhala, po chalupě byl
nepořádek a ona se jen válela v posteli. Když měl přijít den, kdy
měla Karolínka odejít, jí babička dala košík, ale říkala: ,,Po cestě ho nikde neotvírej, jinak co je v košíku, se vytratí.‘‘ Karolínka
souhlasila, že košík neotevře. Jenže ona byla tak zvědavá a košík po pěti minutách otevřela. Náhle ji košík spadl a shořel. Litovala, že tohle neměla dělat. Byla nešťastná. Když přišla Karolínka domů, zjistila, že bude mít Marianka s Jiříkem svatbu. Přišlo jí to líto. Ale uvědomila si co všechno dosud prováděla
sestřičce, rodičům a všem lidem v okolí. Ze zlé Karolínky se
náhle stala hodná Karolínka. Marianka měla s Jiříkem krásnou svatbu. Všichni na ni tančili, bavili se. Přesně rok po svatbě se jim narodila holčička Jiřinka. Všichni byli šťastní. Žili
spokojeně a dokud neumřeli, tak tam žijí dodnes.
Z P R AVO DA J
strana
11
Noc s pohádkou v materské škole
Na čtvrteční odpoledne 18. prosince se těšili všichni naši prvňáčci. V 17 hodin se totiž sešli v mateřské škole, aby zde pohádkově
oslavili Vánoce, a ti nejodvážnější zde strávili celou noc bez rodičů.
Na naše neobvyklé setkání nikdo nepřišel „s prázdnou“. Třída
Kuřátek se během chvíle zaplnila krabičkami s cukrovím, slanými
dobrotami, vánočkou, oříšky, ovocem a pitím. A abychom měli
co večeřet a snídat, přinesli Kozinovi 6 bochníků chleba z jejich
pekárny. Kromě jídla si děti přinesly dárky pro své kamarády a také
spacák a karimatku na nocování.
Po příchodu si každý chvíli pohrál a zavzpomínal na roky v mateřské škole. Od 18 hodin začal pohádkový večer. Jako hosté přišli
vítězové soutěže O nejkrásnější pohádku, vyhlášenou v listopadu
Křižanovským zpravodajem. Za nejmladší kategorii přišel přečíst
svoji pohádku Dominik Kolouch a Eliška Valová z 2.B. Za starší žáky
přišla Nikola Boudová a Lucka Melicharová z 9. třídy. Po čtení pohádek dostal každý papír, pastelky a voskovky, aby nakreslil pohádku, která se mu nejvíce líbila. Poté děvčata ještě četla další pohádky, které byly v soutěži úspěšné. Všichni výherci byli odměněni
knížkou, kterou věnovalo ředitelství ZŠ, a dostali možnost přespat
s námi ve školce. Toho využila Eliška Valová a Lucka Melicharová.
Po pohádkách jsme si nachystali slavnostní stůl a zazpívali si koledy a vánoční písničky. Před rozdáváním dárků jsme si
ještě připili dětským šampaňským a na malou chvíli vyšli ven
před školku, aby mohl „Ježíšek“ nadělit dárečky. Pak už nastala
dlouho očekávaná nadílka. Všem zářily oči štěstím, když pod stromečkem našli nového kamaráda – osmáka degu, který se jmenuje
Šmudla. Ale i další dárky děti potěšily a dlouho do večera si s nimi
hrály. K večeři jsme si namazali chleby s rybí a salámovou pomazánkou a uvařili čaj. S přípravou večeře nám pomohly i Nikola a Luckou.
Kolem 21. hodiny někteří odešli domů, 22 odvážných zůstalo
ve školce a začalo si chystat „pelíšky“. Poté už nastal ten správný
čas pro pohádkovou noc. Pohádky jsme četli skoro do půlnoci,
dokud všichni neusnuli.
Budíček jsme měli postupně od půl 6. Někteří vstali jako rybičky, ale některým se vůbec nechtělo. Nachystali jsme si snídani, uvařili teplý čaj a po snídani jsme rychle uklízeli, aby měli
školku připravenou zase Berušky a Kuřátka. Ze školky jsme šli
rovnou do třídy. Všichni byli ospalí, ale spokojení. Ve třídě jsme
si pustili ranní pohádku, společně nachystali pro všechny „nocležníky“ svačinu a vydali se na exkurzi na místní sádky vylovit si
vánočního kapříka.
Velké poděkování za zrealizování této akce patří mateřské škole
a Janě Procházkové, která s námi noc ve školce strávila a pomohla
s organizací celé akce.
CENTRUM DŽUNGLE KŘIŽANOV - kluby:
1. Maminky s dětmi se scházejí ve školní družině od 16 do18 hodin v pondělí a ve středu
2. Od ledna se začal pravidelně scházet a pracovat VODOTRYSK. Mládež ve věku 12 - 18 let se schází každou sobotu v Katolickém domě od 17 do 18 hod. Připravujeme nejen časopis, ale
také různé akce, hry a soutěže pro všechny.
3. Plánujeme - pravidelné schůzky a aktivity pro seniory. Ve škole,
v Katolickém domě i ve spolupráci s ÚSP.
V BAREVNÉM CINKÁNÍ s dětmi bude zpívat, hrát a tvořit opět
Jana Procházková a Marcela Podrábská. Navíc se budeme učit
pískat na flétničky.
V TVOŘIVÉM AMOSKOVI s dětmi budou vyrábět a tvořit Petra
Jandová, Kateřina Rousová a Jana Stehlíková.
Společně se děti sejdou 5.2., 9.4. a 1.6. v Katolickém domě
od 13:30 do 15 hod, kde bude navíc zařazen i taneční a discotékový program, hry a pohoštění.
Na každý den si děti uhradí pouze vstup. Prostředky na spotřební materiál jsou dětem hrazeny z prostředků ZŠ Křižanov děkujeme.
ZVEME VÁS
V NEDĚLI 8.2.2009 od 14 hod do Katolického Domu na POSEZENÍ PŘI HUDBĚ a „Kávičce“ - je to první setkání pro seniory,
kde se dozvíte o dalších plánovaných aktivitách.
Vážení spoluobčané, rodiče, prarodiče, děti a naši příznivci. Členové Džungle a redakce Křižanovského zpravodaje vám přejí v roce 2009 hodně štěstí a radostí ze společného setkávání. Přijměte od nás toto číslo jako poděkování za vaši přízeň v roce
2008. Snad nás rádi čtete, a proto pro vás v letošním roce chystáme číslo téměř na každý měsíc. Křižanovský plátek (někdy
pod jiným názvem než Křižanovský zpravodaj) budete i letos dostávat do schránek přímo od nás. Jiný název s sebou ponese i jiného vydavatele. Těšíme se na vaše ohlasy na [email protected] nebo na www. dzunglekrizanov.cz
Děkujeme všem sponzorům a dárcům, díky nim je o čem číst. Pokud chcete i vy přispět, děkujeme.
Centrum Džungle Křižanov, U školy 321, 594 51 Křižanov; IČ: 22734694; bankovní spojení: Poštovní spořitelna 40037-0229715039/0300
Předsedkyně - Kateřina Suchánková, Koordinátorka - Jana Procházková tel: 724 710 771; www.centrumdzungle.cz; dzunglekrizanov@
seznam.cz
Z P R AVO DA J
strana
12