Jeanne d`Arc

Jeanne d'Arc – Panna Orleánská- Johanka se narodila patrně roku 1412 v zámožné selské rodině
v lotrinské vesnici Domrémy-la-Pucelle. Krátce nato byla zahájena třetí etapa stoleté války.
Angličané se vylodili na kontinentě a roku 1415 zvítězili u Azincourtu. Poté postupně ovládli
severní Francii. Král Jindřich V. a francouzský král Karel VI. Šílený podepsali smlouvu na jejímž
základě získal dědický nárok na francouzskou korunu po Karlově smrti anglický panovnický rod
Lancasterů. Tehdy se zrodil široký lidový odpor proti Angličanům.
Za této situace vystoupila Johanka z Arku, přesvědčená o tom, že byla Bohem vyvolena – jak jí
údajně sdělily hlasy světců – osvobodit Francii. Počátkem března 1429 vyjela se skromným
doprovodem za Karlem VII. do Chinonu kde ho svým přesvědčením o svém vyšším poslání a svou
přímostí přiměla k tažení do Orléansu. Jana z Arku dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na
korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. 8. května
1429 vjela do osvobozeného Orléansu, 18. června, porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k
Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů.
17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován jako Karel VII., čímž získal v očích
současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem nezletilým Jindřichem VI.
Johanka z Arku byla rozhodnuta pokračovat v boji až do vyhnání Angličanů ze země. Mocně
působila na vojáky i lid, král se však začal její popularity obávat, proto jí svěřoval stále méně
důležité, ale často nebezpečné úkoly. Počátkem září 1429 sice zaútočily její oddíly na Paříž, neměly
však bez královy podpory šanci. Při obnovení válečných operací na jaře 1430 hájila Johanka s
malým vojenským oddílem proti anglickým útokům Compiegne a byla – patrně zradou – zajata 23.
května Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie.
Johančino kouzlo však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s
žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do
Rouenu před církevní soud, který měl prokázat Johančino spojení s ďáblem. V předem
rozhodnutém procesu byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla
devatenáctiletá Johanka na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena.
Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a
prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Katolická církev ji prohlásila roku 1909 za
blahoslavenou a roku 1920 za svatou.
*
Zpochybněná nevinnost- I po několika stoletích nenechává rozporuplná osobnost na pokoji vědce
i milovníky historie. Byla jen bláznivou venkovankou, nebo k ní skutečně promlouvaly hlasy
shůry? Jisté je to, že se jí podařilo přimět Karla VII., aby se ujal svých vladařských možností. Ale i
tady se vynořují otazníky. Poslechl by král jen tak venkovskou dívku? Už za doby Janina života
kolovaly pověsti, že ve skutečnosti byla nevlastní dcerou Karlovy matky, královny Isabely
Kastilské, známé záletnice. Jejím otcem by mohl být vévoda Ludvík Orleánský, jeden z jejích
četných milenců. Děvčátko se po narození octlo v Domrémy, kam bylo dáno na výchovu, jak to
ostatně bývalo u nechtěných šlechtických levobočků poměrně běžné. Tím by se vysvětlovalo, že
Karel byl k Janě tak pozorný a dopřával sluchu jejím často zmateným radám. I Jana mohla svého
„polobratra“ znát a před dvořany pak jen s úspěchem sehrát, že ho díky věšteckému daru poznává
jako vyvoleného panovníka.
Svědectví zpochybňující Janinu čistotu se objevovala už za jejího života. Mluvilo se o jejím
snoubenci z Domrémy i o vztazích, které měla s jinými muži. Mohlo se pochopitelně jednat o
pomluvu, ale také o pravdu. Vzhledem k tomu, že se octla mezi světci, budou případné
důvěryhodné materiály o jejím původu i soukromém životě nejspíš dobře ukryty hluboko v
církevních archivech.