Želivské ozvěny č. 2/2008

Želivské
ozvěny
Ročník IX. – Číslo 2
červenec 2008
obeczeliv.cz
www.obeczeliv.cz
HURÁ, POVEDLO SE!
To byste nevěřili, jak rychle uplyne jeden rok. Mateřské škole
Paraplíčko se to povedlo uskutečnit ve středu 18. 6. 2008 na
Akademii školky v Kulturním domě v Želivě.
V
ládu si předal Podzim s paní Zimou,
s mladým Jarem a Létem, v průběhu
dvou hodin. Zvládli to za skvělé
podpory našich báječných dětí. A že byly
opravdu báječné se mohli přesvědčit všichni
na vlastní oči. Vždyť i taková herecká role
pařezu měla své veliké kouzlo. Dětská
spontánnost, bezprostřednost a fantazie
nám ze žabičky ve vedlejší roli, v pohádce
„Hrnečku vař,“ udělala žabáka světové
úrovně. Děti zdárně předvedly své recitační,
pěvecké, pohybové, taneční a improvizační
schopnosti. Když všetečná myška pomohla
kamarádům při úklidu sněhuláka se slovy:
„Jsou poplety, nechali tu hrnec,“ vyvolalo to
v obecenstvu bujarý smích. Ale když přišlo
na pasování budoucích prvňáčků, leckteré
oko nezůstalo v sále suché.
A tak bychom rádi poděkovali především
našim velice šikovným dětem za jejich
skvělé herecké výkony, rodičům za pomoc
při přípravě kostýmů a dopravu dětí na
zkoušky do KD, panu Petrovi za skvělý
Podzim, paní Vidovičové za milou zimu,
a Jaru a Létu, Šárce Bloudkové a Míše
Veletové, za pomoc. V neposlední řadě
děkujeme pelhřimovské firmě „Pohoda,“
která nám zapůjčila aparaturu na ozvučení
celé akce a Tereze Kořínkové z Humpolce,
která nám naší akademii Čtvero ročních
období bezchybně ozvučila a se svojí taneční
skupinou přispěla do našeho programu.
Zkrátka děkujeme všem zúčastněným. Jen
jednu velkou a neskromnou prosbu bychom
měli. Chtěli bychom poprosit obecní úřad a
případné sponzory o zajištění nějaké zvukové
aparatury pro tyto akce v obci. Víme, že je
to finančně velice náročné, ale myslíme,
že by se aparatura během roku využila
při místních akcích. Všem dětem přejeme
krásné prázdniny a budoucím prvňáčkům
přejeme 1. září šťastné vykročení do další
etapy jejich života. Rodičům přejeme
pohodovou dovolenou a nám zaměstnancům
MŠ Paraplíčko, načerpání nových sil do
dalšího školního roku. A teď už: „Hurá na
prázdniny“.
Za MŠ Eva Krausová a Markéta
Krčilová
Zajímavá soutěž plná želivských pověstí
Správné odpovědi na soutěžní otázky z čísla
1/08 Želivských ozvěn, k pověsti Sedm skal:
1.Řeka, která protékala kolem mlýna poblíž
sedmi skal se jmenuje Trnávka.
2.Údolí, které je dnes zalito vodou přehradní
nádrže na Trnávce, se podle Březinova
mlýna, který tu stával, nazývalo „Na
Březině.“
Želivky a než došlo k boji, kníže tu klekl na kolena a přísahal,
že zvítězí-li nad nepřítelem, založí na soutoku dvou řek klášter.
Ves, která na tomto místě později vznikla, dostala na paměť
této události jméno.
Protože však kníže asi půl hodiny odtud východním směrem
svou přísahu opakoval a přitom opět poklekl, připomínala také
tuto událost malá obec Takykleky nedaleko Lhotic (dnes ji na
mapách již nenajdeme).
Nedlouho po vyhrané bitvě svůj slib kníže Soběslav I. splnil a
roku 1139 na soutoku dvou řek založil klášter. V klášterním
refektáři (říká se tak letnímu večeřadlu) je nástěnný obraz,
kter ý tuto událost znázorňuje.
O ZALOŽENÍ ŽELIVSKÉHO KLÁŠTERA
O založení kláštera v Želivě se vypráví následující pověst:
Proti českému knížeti Soběslavovi I. (1125-1140) povstali
nepřátelé. Český kníže musel se vydat do boje proti nepřátelům
do krajiny u soutoku řeky Trnávky a Želivky. Soběslavovo vojsko
se usadilo asi hodinu odtud na mírném svahu po levém břehu
ozvenyleto08.indd 1
Otázky: 1.Jak se jmenuje vesnice, kde kníže Soběslav I. popr vé
poklekl a slíbil postavit klášter?
2. Kter ý řád po založení kláštera zde deset let sídlil? Byli to
benediktini, nebo premonstráti?
7/2/08 9:33:24 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
Informace ze zasedání zastupitelstva obce
11. zasedání se konalo 29. dubna 2008
Dle schváleného programu byly nejprve
projednány a schváleny některé půjčky z
Fondu modernizace bydlení
dále bych projednán a schválen
bezplatný převod parc. č. 1293/1 v k. ú.
Želiv od Úřadu pro zastupování státu ve
věcech majetkových a smlouva na převod
tohoto pozemku.
zastupitelstvo též schválilo odměňování
zastupitelů obce dle nařízení vlády č.
79/2008 Sb.
pro ZŠ Želiv byl schválen příspěvek na
lyžařský výcvikový zájezd ve výši 150,Kč na 1 žáka a příspěvek na zážitkový
kurz pro žáky ZŠ ve výši 3000,-Kč
pro Kanonii premonstrátů byl
odsouhlasen příspěvek ve výši 2000,-Kč
na koncert J. J. Ryby
byla schválena smlouva o zřízení
věcného břemene na provozování
podzemního vedení k pozemku parc.
č. 711 díl 2 v k. ú. Brtná – oprávněný
Telefonica O2 Czech Republic, a. s.
schválena byla rovněž smlouvu o
zřízení věcného břemene k provozování
vodovodního potrubí k pozemku parc.
č. 707/1 v k. ú. Brtná – oprávněný kraj
Vysočina
zastupitelstvo vzalo na vědomí
informaci starosty o postupu prací na
investiční akci „ZTV u školy“
dále bylo projednáno zřízení statutu
přehradní nádrže Trnávka
pan místostarosta podal informaci o
připravované návštěvě obce Kiesen v naší
partnerské obci ve Švýcarsku
12. zasedání se konalo
24. června 2008
pan starosta na tomto zasedání
projednal se zastupiteli obce závěrečný
účet za rok 2007
místostarosta předložil zastupitelstvu
návrh vyhlášky o dani z nemovitosti,
kterou zastupitelstvo schválilo. Koeficient
daně pro obec Želiv je 1,4, pro místní části
1,0 a pro objekty určené k rekreaci 1,5.
dále pan místostarosta projednal blížící
se návštěvu naší partnerské obce Kiesen
dalším bodem jednání bylo projednání
různých organizačních a pozemkových
záležitostí
Karel Chmel
ZPRÁVA MYSLIVECKÉHO HOSPODÁŘE ZA ROK 2007
( Redakční rada Želivských ozvěn obdržela tento příspěvek až
po uzávěrce 1. čísla, proto jej uveřejňujeme nyní).
Naše Myslivecké sdružení Želivka má pronajatu honitbu od HS
Želiv o celkové výměře 1722 ha, z toho zemědělské půdy je
1003 ha, lesů 534 a vodní plochy 120 ha. Myslivecké sdružení
má v současné době25 členů a dva adepty. Každý člen má
přidělen úsek ve kterém se jednak stará o myslivecké zařízení a
během zimního období i o přikrmování zvěře. Objemová krmiva
si obstarává každý sám z vlastních zdrojů, jadrná krmiva, sůl a
léčivo proti parazitoze spárkaté zvěře je hrazeno z prostředků
MS. V lednu jsme pořádali tradiční ples s bohatou tombolou.
Srnčí trofeje byly předloženy k posouzení na okresní výstavu
v březnu. Z výsledků sčítání zvěře, které proběhlo v měsíci
březnu, byly vypracovány plány na chov a lov zvěře spárkaté a
drobné a plán péče o zvěř.
V lednu jsme uspořádali celkem tři brigády na sběr kamene
v místním ZD Vysočina, za vydělané peníze by zakoupen pes
se zkouškou na vyhledávání a dosled spárkaté zvěře. Na
podzim byl zakoupen další pes s podzimními zkouškami, takže
v současné době máme 3 psy na zvěř drobnou, 1 psa na zvěř
spárkatou a 1 psa se zkouškou v norování.
Plán lovu zvěře na zvěř spárkatou předpokládal ulovení 10
kusů srnců, 8 srn a 9 srnčat, celkem 27 kusů. Skutečný lov
byl 11 srnců, 3 srny a 1srnče. Na lov srnců jsme měli pozvány
tři hosty, z toho jeden ze SRN a 2 ze Slovenska. Podařilo se
jim ulovit celkem 5 srnců, což nám přineslo nemalé finanční
prostředky, ze kterých se mohly odvíjet další akce, pořádané
naším MS. Srnčí zvěřina byla rozdělena podle bodového
hodnocení mezi členy, jeden kus byl prodán hostu, jeden
ponechán do tomboly a další jako dar ke svatbě člena našeho
MS. Pro plánování podzimních honů jsme vycházeli z plánu lovu
zvěře drobné, měli jsme povoleno ulovit 10 zajíců, 60 bažantů
a 40 kachen. Lov kachen probíhal převážně při večerním
tahu. Bylo uloveno celkem 46 kachen, část byla rozdělena
mezi přítomné
lovce a zbytek
byl ponechán do
tomboly.
Na zajíce byly
naplánovány dva
hony, během
kterých jsme ulovili
pouze čtyři zajíce,
ale z našeho pohledu to bylo dostačující, protože zajíce lovíme
pouze jako zpestření tomboly našeho plesu.
Poslední,3. hon, byl naplánován na lov bažantů. Tato myšlenka
nás zpočátku rozdělila na dva tábory. Část členů byla pro,
zbytek byl zatvrzele proti jednak kvůli vysoké pořizovací ceně
zvěře a možná i ze strachu o létavost nakoupených bažantů. Až
samotný hon ukázal, že obavy byly zbytečné. Krásný sluneční
den s lehkým popraškem sněhu, ale hlavně bažanti létali
tak rychle, až to mnohé členy zaskočilo a ti starší dokonce
zavzpomínali na doby dávno minulé, kdy byl bažant v této
honitbě docela běžnou zvěří. Ze 70 vypuštených se nám jich
podařilo ulovit 53.
Co se týká černé zvěře, mimořádně mírná zima měla za
následek, že se její stavy nebývale rozrostly, což se odrazilo i
na odlovu této zvěře. Bylo uloveno celkem 43 kusů o celkové
váze 1537 kg, z toho na společných lovech bylo uloveno 23
kusů. Zvěřina z těchto lovů byla rozdělena mezi účastníky lovu.
Individuálně bylo uloveno dvacet kusů, ze kterých bylo 14 ks
ponecháno lovcům protože nedosáhli limitní váhu 40 kg po
vyvržení.
Celkem se nám dařilo i při tlumení zvěře škodlivé, bylo uloveno
10 lišek a 1 jezevec.
Závěrem bych chtěl poděkovat za odvedenou práci a popřát
všem hodně mysliveckých úspěchů. Lovu zdar!
Miroslav Vacek, hospodář MS Želivka
2
ozvenyleto08.indd 2
7/2/08 9:33:25 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
Krajem zapomenutých svědků
STŘÍPKY
Druhá kniha o Vysočině z pera Pavla Koubka.
V
ydejte se se mnou na putování krajem
zapomenutých svědků, ve které nejsou
důležité letopočty, jména postav
a pravdivost příběhů, ale místa, kterých se
dotýkají. Centrem našeho putování bude Želiv
se starobylým klášterem a naše cesty se vydají i
do okolí měst Pelhřimova, Humpolce, Pacova,
Kamenice nad Lipou, Počátek na okrese
Pelhřimov a nahlédneme i do okresů Havlíčkův
Brod a Tábor...“ Tak nějak to popsal v úvodu
své knihy Krajem zapomenutých svědků Pavel
Koubek z Mladých Bříšť, který už dříve vydal
podobnou knihu o zapomenutých studánkách
naší Vrchoviny.
Nejsem ani spisovatel, ani historik, ani
vlastivědec, ani fotograf – píše v závěru své
knihy a dodává – jsem jen obyčejný človíček,
který neputuje po vzdálených zemích, ale po
kraji kolem a navštěvuje zapomenuté svědky
dávných časů.Všímá si křížků v polích a božích
muk, k nimž se váží nějaké historické události
či pověsti. Není tedy divu, že své vyprávění
začal v naší obci na soutoku Želivky a Trnávky
a své vyprávění doplnil řadou snímků.
Kniha má několik kapitol, začíná příběhy
kapliček a kostelů, vypráví o zvonech, další
kapitoly jsou věnovány smírčím křížům, všímá
si i historických kamenů a v neposlední řadě i
pokladů „nejen lesklých.“
V závěru své knihy se autor obrací ke čtenářům
s prosbou, aby zapomenuté památky chránili i
pro budoucí generace. „...někdy stačí posbírat
pohozené odpadky, vyřezat několik náletových
keřů či odnést na hromadu popadané větve,
jindy se musí pořádně plivnou do dlaní a
postavit třeba povalený kříž nebo si umazat
ruce od vápna při bílení počmáraných
božích muk. A někdy je strašně moc i pár
povzbuzujících slov.“
Kniha vyšla na přelomu roku díky Sdružení
Zelené srdce, jež sídlí v Mladých Bříštích
a vytiskla ji Nová tiskárna v Pelhřimově.
Čtenářům je k dispozici i v naší Knihovně
Josefa Čapka v Želivě.
–zfal-
Co nového ve Vřesníku?
Jaro je pryč, vše již rozkvetlo, na zahradách jsou napuštěné bazény, pořádají
se zahradní párty, je tu léto a děti se těší na prázdniny, které jim právě
začínají. Vysvědčení bylo jistě pěkné a když ne, tak co? Vždyť jsou přece po
nás, tak jim nemáme co vyčítat.
30. dubna byly všude „čarodky,“ i u nás jako tradičně, ale rozdíl tu letos přece jenom
byl, přišlo jen pár lidí a zbytek buď seděl v hospůdce, anebo byl někde úplně jinde. A to
mě mrzí, čarodějnice jsou tradice a není to jen pro děti. Když je dobrá parta – a ta u nás
je – tak se užije legrace, škoda, že jsme tam nakonec zbyly jen my, maminy a naše děti
běhaly potmě po louce a ani je oheň moc nezajímal. Opekly jsme si buřty a šly domů. Asi
bychom příště měli objednat sud piva a pečené prasátko jako v Petrovicích, kde bylo na
čarodějnicích okolo stovky lidí. Myslela jsem, že na ,,naše tradice“ se každý těší, protože
je to zase něco jiného, i když se to rok co rok opakuje, ale jak je vidět, mládež už o to
nemá zájem a ti starší si to pivečko vychutnají v sedě a v teple někde jinde. Ale i přesto,
my jsme si to užili a moc děkujeme našim hasičům za hranici a našim mladým slečnám:
K. Vackové, T. Krejčíkové, J. Sukdolákové, E. Havlové a ostatním za vyhotovení krásných
čarodějnic, které chtě nechtě, prostě shořet musely. 10. května se zde u bramborárny na
louce konala hasičská soutěž. Bylo přihlášeno 17 družstev, ale protože byly v ten samý den
soutěže ještě v jiných okolních vesnicích, tak se jich u nás zúčastnilo pouze sedm a z toho
tři naše. Soutěžilo se jak ve Sportu, tak i v Hrbáči. Počasí bylo teplé a slunečné, nálada
skvělá a hasiči se opravdu překonávali, ale na naše šikovné chlapce neměli dech ani běh
a hlavně naši nejmladší předvedli skvělý výkon a tak nakonec bylo takovéto pořadí: na 1.
místě Vřesník A, 2. místo Vřesník B, 3. místo Brtná, 4. místo Želiv, 5. místo Vřesník C, 6.
místo Humpolec a 7. místo Petrovice. Děti tu byly pouze ty naše, ale byly opravdu rychlé,
měly krásný čas: 22,09 a 23,16. Za ženy tu, bohužel, nebojoval nikdo, ale to nevadí, přesto
všem zúčastněným moc děkujeme za to, že si udělali čas a hlavně za skvělou náladu, která
zde opravdu panovala. Už teď se těšíme na příští soutěž. 31. května byli naši hasiči v
Petrovicích na soutěži, kde se jim moc nedařilo, chlapi byli na 8. a 11. místě a děti obsadily
hezké 5. místo. 7.června se soutěžilo v Kletečné, kde naši muži byli na 15. místě, nedařilo
se jim, ale to vůbec nevadí, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Dovolené začínají a
počasí bude snad pěkné, tak vám přejeme mnoho krásných letních zážitků, dětem spoustu
dobrodružství, ať už u nás nebo v zahraničí, užívejte si pohodičku a zpomalte to pracovní
tempo, vždyť to léto pokaždé tak strašně rychle uteče! Tak krásné léto......
L.V.
* Milá Boženko, až zase jednou půjdeš
procházkou ze Lhotic do Želiva, Tvoje cesta
bude již veselejší. Křížky a také pomník
padlých z 2. sv. války jsou opraveny, i
postrádaný nápis tady najdeš. Opravu za
přispění Fondu Vysočiny hradil Obecní
úřad v Želivě a práci provedli manželé
Mrťkovi z Bolechova. Děkujeme.
* Nátěr starého stroje věžních hodin, který
stojí u zdi klášterní zahrady a plůtků u
křížků ve Viticích obnovili pánové Jiří Pípal
a František Čech. Děkujeme.
*Za stromy poničené vichřicí zakoupila
a vysadila obec v místním parčíku 6
nových stromků. Houpačka a skluzavka
z dětského hřiště musely být pro špatný
technický stav odstraněny.
* „Na Place,“ na nádvoří kláštera, se před
průčelím kostela rozlomila letitá stará lípa.
Pro velmi špatný stav nemohl být strom
zachován, ale musel být odstraněn. Citelně
tu chybí.
* Velké problémy působí v naší obci
pravděpodobně cizí, bezohlední a
nevychovaní občané, kteří odhazují své
pytle s odpadky ke kontejnerům u mostu
na křižovatce k Sedlici. Bohužel se je
nedaří zjistit. Pomůžete?
* Kadeřnictví paní Jany Krejčí v Domě
s pečovatelskou službou už má, díky
spolupráci s paní Pfauserovou, konečně
svůj zvonek, takže se zákazníci pohodlně
dozvoní.
* Knihovna Josefa Čapka v Želivě bude po
dobu letních prázdnin otevřena pouze ve
čtvrtek od 8 do 11 a od 15 do 19.30 ho
din.
* Klub Jeřabiny v Želivě zve v sobotu 12.
července na čtyřkilometrovou vycházku
kolem Želiva pro rodiny i jednotlivce.
Začátek v 15 hod. u mostu pod klášterem.
* Víte, že Hotel Na Kocandě chystá o
prázdninách „Týden s letním kinem?“
* Na cestu Pohádkovým lesem v Želivě
přišlo téměř 700 návštěvníků, z toho
293 dětí. Účinkovalo tu 21 dětí a 36
dospělých. Pořadatel, Klub Jeřabiny, děkuje
všem účinkujícím, pomocníkům a zvláště
sponzorů za pomoc a podporu. Fotogalerii
Pohádkového lesa najdete na www.
obeczeliv.cz
* V Knihovně Josefa Čapka si můžete
zapůjčit DVD Dětská akademie 18. 6.
2008 a Školní akademie Želiv 20. 6.
2008, zpracované a věnované značkou
BRTENAK.
3
ozvenyleto08.indd 3
7/2/08 9:33:26 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
Konec Psychiatrické léčebny v Želivě
aneb Konec jedné legendy
Psychiatrická léčebna v
Želivě vznikla v šedesátých
letech minulého století
(1956) v budově bývalého
kláštera, který v té době
sloužil jako internační tábor
kněží a řeholníků.
Léčebna se pomalu rozrůstala,
modernizovala. Bylo třeba nemalých
nákladů, aby staré klášterní budovy mohly
sloužit zdravotnictví. V roce 1968 tu
vzniklo další oddělení léčení závislostí
v budově bývalé školy, které postupně
získávalo na věhlasu. V roce 1975 měla
celá léčebna 452 pacientů, 3 primariáty, 6
lékařů, 93 zdravotníků, 7 administrativních
a 24 ostatních zaměstnanců.
Ke 31. 12. 1991 byla po 35 letech
psychiatrická léčebna v klášteře zrušena,
pacienti převedeni do Havlíčkova Brodu
a klášter se vrátil premonstrátům. Na
140 zaměstnanců zde přišlo o práci,
zrušena byla většina lůžek. Zůstalo tu jen
„Oddělení pro léčbu závislostí“ ve staré
škole, které ještě letos na jaře mělo 62
lůžek a necelých 30 zaměstnanců.
Léčili se tu lidé starší 18 let, závislí na
alkoholu, nealkoholových drogách včetně
léků a patologičtí hráči z celé republiky,
na přijetí sem čekaly ženy přibližně jeden
měsíc, muži až čtyři měsíce.
Když v minulém roce z úsporných důvodů
rozhodl ředitel havlíčkobrodské psychiatrie
o přestěhování oddělení závislostí ze
Želiva do Havlíčkova Brodu, protestovali
nejen zaměstnanci, ale i starosta obce Karel
Chmel. Léčba závislostí sem patřila desítky
let, díky ní se o naší obci vědělo v celé
republice a její výsledky byly v porovnání
s ostatními velmi dobré. A co s nevyužitým
objektem, spravovaným státem, který je
upraven pro zdravotnictví? Nezůstane tu
další chátrající budova? Ztráta necelých 30
pracovních míst pro obec s 850 obyvateli je
velmi citelná.
Starosta Chmel vyvolal celou řadu jednání
s poslanci, senátory, ministerstvem
zdravotnictví, řediteli psychiatrických
zařízení i premonstráty, ale snaha o
zachování pracovních míst nejen pro
kvalifikované zdravotnické zaměstnance,
byla i přes řadu slibů marná a tak ke 30.
dubnu 2008 oddělení pro léčbu závislostí
v Želivě skončilo. Co záleží novodobým
manažerům na lidech ?
Do Havlíčkova Brodu přešlo pouze asi
šest zaměstnanců. Dojíždět na směny 30
km, když tu neexistuje nejen přímá, ale i
navazující autobusová linka, je pro většinu
žen nemožné a na jízdu autem jim zas
nezbývají peníze. Škoda.
at
LIKVIDACE LÉČEBNY V ŽELIVĚ
V srpnu letošního roku by oddělení pro
léčbu závislostí v Želivě oslavilo již 40.
výročí od svého vzniku. Bohužel už se tak
nestane. Bylo zrušeno oddělení s dobrými
léčebnými výsledky, s propracovaným
programem léčby, se zkušeným
personálem, v rámci léčebny výdělečné
oddělení a tedy oddělení na vysoké
odborné úrovni.
Nejednou se stalo, že jsme v telefonu
slyšeli: „Želiv je jeho poslední šance“ nebo
„Jemu může pomoct už jedině Želiv“....
Vedení Psychiatrické léčebny v Havlíčkově
Brodě rozhodlo o přestěhování želivského
oddělení do areálu v H. Brodě. Něco málo
přes 20 pacientů, kteří neodešli domů, bylo
sem převezeno dne 1. května 2008, velké
množství pacientů se nechalo předčasně
propustit.
Během měsíce května se pracovalo
„rozumně a s citem“ na likvidaci vybavení.
Koncem měsíce května se uskutečnilo
jednání za účasti pánů z ministerstva
zdravotnictví, PL Havlíčkův Brod,
premonstrátů a PL Bílá Voda. Psychiatrická
léčebna Bílá Voda projevila zájem převzít
budovu a pokračovat v tradici želivského
oddělení pro léčbu závislostí. Měla v plánu
od měsíce října letošního roku léčebnu
znovu otevřít. Z jednání však vyplynulo,
že je třeba, aby vedení PL H. Brod vyřešilo
majetkoprávní a vlastnické vztahy k
jednotlivým pozemkům a budovám tady
v Želivě a teprve poté je může předat k
užívání dalšímu provozovateli.
A co se událo zhruba 10 dní po jednání?
To jistě každému, nejen bývalým
zaměstnancům, vyrazilo dech, či vehnalo
slzy do očí! Zdálo se mi ti jako neskutečný
sen, když jsem viděla, jak se zachází z
nábytkem, který byl při jednání nabízen
dalšímu provozovateli. Vše létalo z
oken, já trpěla a nemohla tomu zabránit!
Nedokážu pochopit, že v dnešní době
je něco takového možné. Myslím si, že
klidným nemohl zůstat nikdo, kdo prošel
po chodníku kolem budovy léčebny, kde se
před budovou povalovaly velké hromady
rozbitého nábytku. Rozbíjel se nábytek,
který ještě mohl být využit jinak, mohl
posloužit charitě nebo domovu důchodců
a nemusela by léčebna draze platit za jeho
likvidaci. Telefonicky jsem opakovaně
upozorňovala odpovědného pracovníka
v PL H. Brod na to, co se v Želivě
děje. Náprava však přišla teprve až po
uveřejnění fotografií v novinách.
Když jsem sledovala, co se kolem léčebny
děje, měla jsem pocit, že dalším krokem
bude snad to, že přijedou buldozery a ty
rozhrnou i budovu.....
Je to velice smutné, takovýhle konec si
zdejší léčebna a její bývalí zaměstnanci
za své úspěchy rozhodně nezasloužili
– bohužel nejsme ti, kteří o tom mohou
rozhodovat....
J.H.
4
ozvenyleto08.indd 4
7/2/08 9:33:26 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
Ano, byl to ZÁZRAK!
K nedožitému stému výročí narození Jiřího M. Veselého aneb
Šest kapitol o nadpřirozeném uzdravení dominikánského kněze.
Leopold Veselý se narodil 15. listopadu 1908.
Po vstoupení do dominikánského kláštera
v Olomouci převzal jméno Jiří Maria. Po
vystudování filozofie působil v italském
Miláně, kde na univerzitě vedl katedru
slovanské filozofie. Po návratu do vlasti se
stává převorem dominikánského kláštera v
Praze. V letech 1950-55 byl internován v
želivském klášteře. V osmašedesátém roce,
před okupací sovětských vojsk odjíždí na
pozvání milánské univerzity do Itálie, kde ho
papež pověřil vedením nad archeologickým
výzkumem v kostele sv. Petra. Jeho pobyt v
Itálii se prodloužil až do roku 1999. Zbytek
života prožil v olomouckém dominikánském
klášteře, kde poprvé zaklepal na dveře fortny
coby čerstvý maturant již v roce 1930. Zde také
vznikla jeho kniha o želivském zázraku. Jiří
Maria Veselý zde zemřel v požehnaném věku
96 let 31. srpna 2004.
V roce 1950 vypuklo v Československu
pronásledování katolické církve – biskupů,
kněží, řeholníků i obyčejných věřících.
Byly vymyšleny tzv. „dočasné internace pro
politickou převýchovu.“
Jedno středisko pro 300 řeholníků z 29 řádů
bylo v letech 1950-55 i v želivském klášteře.
Pomocí filmů, přednášek a také pracovními
brigádami měli být „převychováni.“ Tak
nějak to v knize Zázrak v Želivě uvádí přímý
účastník, dominikánský kněz Jiří Maria Veselý.
Z bramborové brigády do invalidního důchodu.
V září a říjnu padesátého roku propukly
lijáky. Bramborová pole byla rozbahněná a
jezeďáci odmítali sklízet. Velitelství střediska
„zmobilizovalo“ brigádu a k bráně připevnilo
nápis ZAKÁZÁNO ONEMOCNĚT! Do polí
se chodilo pěšky, pracovalo se od svítání do
setmění, jídlo víc než skrovné, šaty promočené,
nesušené. Po návratu cely nevytopené a v
noci časté nástupy ze sotva zahřáté postele, na
zavolání zakřičet „ZDE!“
Jednoho dne na mne strážný zavolal: Veselý,
to děláte schválně? Už hodinu házíte do košíku
kamení. Pojďte sem! Když to viděl strážný,
tak to „musela“ být pravda. Díval se na mne.
Sakra, vypadáte jako šílenec. A já: Pane
vrchní, mám vysokou horečku, ale je zakázáno
onemocnět. Věřte mi, já jsem byl jistý, že
házím zemáky... Vstal a tiše řekl: Sedněte si
sem pod plachtu a šel dokončit mou brázdu.
Ve středisku mne předal veliteli: Je na
zdechnutí, předávám ti ho. Trvale opilý velitel
Lojza po klení zavolal Dr. Nikolaje Kelina.
Diagnóza: oboustranný zanedbaný zápal plic.
Těžký případ. A dal mne převést do blízkého
sanatoria ( pravděpodobně Plicní léčebna v
Humpolci – pozn. aut.) Prohlédl mne primář
a vzal na rentgen: otevřená tuberkulóza. Po
komisní prohlídce po roce v sanatoriu jsem byl
prohlášen za invalidu. Ve středisku jsem zůstal
až do roku 1955.
JEDENADVACET POLIBKŮ SMRTI.
O pět let později. Psal se červen 1955. Právě
jsem dokončil sérii 21 injekcí proti vředům
na dvanácterníku. Osmnáct mi jich dal náš
pomocník Dr. Kelina, Dr. Trojan a zbývající
tři do hýžďového svalu olomoucký kanovník,
člen dominikánského řádu THDr. Alois Vašica.
Jedenadvacátého června, na svátek sv. Petra
a Pavla, začala horečka. Nepomohly ledové
zábaly, nepomohlo nic. Ve 22 hodin volal Dr.
Kelin primáře humpolecké chirurgie Jana
Melichara. Ten řekl: Trombóza nebo flebitis.
ZAŘIĎTE OSTATNÍ!
Kolem třetí a čtvrté hodiny ráno jsem zjišťoval
v místech posledních injekcí žlutavě zbarvené
zduřeniny velikosti husího vejce. Zavolali
Dr. Kelina: Zanedbaná otrava krve. Okamžitě
řezat! Oba lékaři, Kelin i Trojan nabrousili
kuchyňský nůž o kámen, provedli dezinfekci
nad svíčkou a z otevřených zduřenin vyšlo
mnoho žlutavě páchnoucího hnisu. Okamžitě
jsem cítil úlevu.
Ráno přijel primář Melichar a přítomní lékaři
se shodli na podávání penicilinu a po třech
dnech přešli na streptomycin.
Hnisu přibývalo, vytékal ze všech ran. Šlo o
otravu krve v celém těle v důsledku závadných
injekcí. Hnis jsem vytlačoval rukama od
kotníku nahoru a zduřeniny začaly vystupovat
i k pasu a srdci. V některých místech bylo
dokonce vidět obnažené svalstvo a kosti, na
ostatních místech byla pokožka zbarvena
dozelena a dohněda. Praskliny se objevovaly
i na rtech, které bránily v požívání pokrmů a
hnis v ústech působil odpornou chuť. Polykání
bylo velmi bolestivé, ústní dutina i hrdlo byly
horečkou vyprahlé. V celém těle jsem cítil
nesmírné bolesti.
V jednom okamžiku, když jsem byl s Kelinem
sám, zahleděl se na mne a téměř něžně
pravil: Věříš v Boha? A já: Ano. On: Tož se
vyzpovídej, už za dvě hodiny můžeš být mrtvý.
Ani tuny penicilinu tě nemohou zachránit.
Uvnitř jsi už celý shnilý a mrtvý.
Vzpomínám si, že přišel Otec provincial
Ambroš Svatoš a vyzval mne, abych přijel
vatikum a svatý olej a navrhl mi, abych
si vybral některého božího služebníka, ke
kterému se budu modlit, aby mi v tak těžké
chvíli pomohl.
Opusťme dusnou atmosféru želivského kláštera
a vraťme se o víc jak čtvrt století do Itálie,
kde Jiří Maria Veselý působil. Psal se 17.
prosinec 1934. Na římské univerzitě Agelicum
se přenášelo tělo dominikána Marie Hyacinta
Cormiera ze hřbitova do krypty Angelicum
pod kostelem San Domenci E Sisto Nuovo.
Rakev s tělem spočívala na márách, chrám byl
plný a kolem oltáře kardinálové, biskupové a
generál řádu dominikánů, Otec Martino Gillet.
Mou pozornost, vzpomíná Jiří Maria Veselý,
upoutal vzrušený rozhovor mezi provinciály,
kteří měli nést rakev: Kde je čtvrtý? Hleďme,
jak je už generál nervózní. Je mu špatně, ale
čekat už nemůžeme. A ke mně: Odkud jsi?
Pojď s námi za Slovany! Když spočinulo čtvrté
rameno máry na mé paži, cítil jsem, jak z rakve
plyne na mne proud nepopsatelné blaženosti,
cítil jsem, jak mě to proměňuje v cosi lepšího a
pronikala mnou neomezená důvěra od mrtvého
uvnitř. Nikdy jsem na to nezapomněl a často
jsem se k otci Cormierovi obracel.
To vše a mnoho dalšího mi blesklo hlavou při
nabídce VYBERTE SI ! Dodejme, že Maria
Cormier se narodil v roce 1832 v Orleanci ve
Francii, po vysvěcení na kněze a po složení
slavných slibů byl sekretářem generálního
představeného, submagistrem noviců a prvním
provinciálem Toulské provincie. Působil
dále jako převor konventu a byl hlavním
asistentem u generála řádu a v letech 1904-6
byl generálním představeným celého řádu.
Zakládal také koleje Angelicum v Římě a
v roce 1905 i starobylou Českou provincii.
Zemřel 17. prosince 1916.
Dokončení v příštím čísle. Zdeněk Frantál
5
ozvenyleto08.indd 5
7/2/08 9:33:27 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
Hasiči z Brtné na okrskové soutěži
Na schůzi okrsku se dohodlo,
že letošní okrsková soutěž
bude probíhat podle pravidel
požárního sportu.
Termín soutěže stanovili vřesničtí na 11.
května u bramborárny, a tak nás, brtenské
hasiče, čekal nelehký úkol - nový styl útoku
a obhajoba loňského a předloňského prvního
místa.V přípravě jsme pilně trénovali nejdříve
na sucho a pak s vodou, což byl pokrok oproti
letům minulým, kde s vodou to bylo naostro
až při závodě samotném.
A tak se 11. května sjela mužstva ze Vřesníka,
Brtné, Želiva a hosté z Humpolce a Petrovic,
kdy domácí nasadily 3 družstva mužů a
žáky. Škoda jen, že nedorazili muži a ženy
ze Sedlice. Pro neúčast některých pozvaných
sborů bylo dohodnuto, že soutěž bude mít
dvě kola - 1. kolo požární sport - na umístění,
2. kolo „ hrbáč“ se nezapočítával. První
útok se nám vcelku povedl až na chvilkovou
prodlevu při sestříknutí hasičáku, kdy boční
vítr udělal své. Domácím přálo bezvětří.
Nejhůře na tom byli želivští, kteří sváděli
minimálně pětivteřinový boj s ,,větrnými
mlýny“ než minimax spadl. Ostatně na celý
průběh prvního kola se můžete podívat na
HYPERLINK “http://www.stream.cz” www.
stream.cz (do vyhledávače zadat poslední
slovo tohoto článku) nebo na DVD v obecní
knihovně. Druhý útok podle hrbáče se nám až
tolik nevyvedl, ale to už o nic nešlo. O to více
možná zamrzelo při vyhlašování výsledků,
když jsme obdrželi pohár za 3. místo, že na 2.
místo nám chybělo jen 6 setin sekundy. Časy
se zrychlují a rozdíl mezi loňským a letošním
prvním místem je něco málo přes 5 sekund.
JEDNOU SE VRÁTÍM
Alena Moranová
Jednou se vrátím do míst,
která tak důvěrně znám
a známou cestičkou
se vydám k vám.
Jednou se vydám do míst
kde bydlíš ty
a pokusím se najít
své ztracené sny.
Jednou se vrátím do míst,
které tak důvěrně znám,
vyjdeš mi vstříc,
vezmem se za ruce
a vzhlédnem ke hvězdám.
Jednou se vrátím,
až odvahu posbírám,
jednou se vrátím – přísahám.
Proto by nebylo od věci odstranit ,,lidský
faktor“ při měření času a nasadit elektronické
terče. Snad do příštího roku něco sestrojím.
Zde jsou výsledky soutěže:
1.místo –Vřesník A
26,40s
2.místo –Vřesník B
27,50s
3.místo –Brtná
27,56s
4.místo –Želiv
32,25s
5.místo –Vřesník C
34,25s
6.místo –Humpolec
36,62s
7.místo –Petrovice
63,50s
Po vyhlášení jsme poseděli se svými fanoušky
(viz foto).
Všechny Vás zdraví – brteňák.
NAŠI VŘESNIČTÍ HASIČI ....
...jsou skvělí chlapi, kteří nejen, že hasí
plameny, když je třeba, ale hlavně se starají
o naši vesničku a vlastně i o nás! Vlastně,
vše co se zde děje, je jejich zásluhou. Mají
schůze, jezdí na soutěže, trénují naše děti,
chodí na brigády, ale hlavně se vždy domluví,
a to je to nejdůležitější! V neděli si našli čas,
aby posbírali po vsi železný šrot, takže v
době, kdy ostatní sedí u televize nebo ještě
spí, tak naši hasiči vezmou traktor a jedou...
Na kulturním domě dali novou střechu (
finanční spoluúčast, zbytek obec), máme
nový výčep a nábytek, vybílili a dali obklady,
ale hlavně udělali kus práce v sále, kde z
parket vyškrabali všechny spáry, vytmelili,
přebrousili, napastovali a vyleštili je. Dělali to
ve svém volnu a to od odpoledne až do noci!
Zvelebují i naší kapličku, které bude letos
již 150 let. Starají se o rybník, který je
uprostřed vesnice a o všechny akce, ať už
pro děti nebo dospělé. Mají živnostenskou
činnost a tak se snaží získávat pro tyto akce
finanční prostředky. Např. již v loni točili pivo
a opékali klobásy na zřícenině hradu Orlík a
letos budou zase, na Orlovech posekli trávu,
chodí na sběr kamene a mnoho a mnoho
jiného... Jsou to chlapi jak mají být, pracovití,
neúnavní, obětaví, hlavně díky nim to tady
žije a my jsme rádi, že jsou takoví, protože
znám vesnice, kde se chlapi vůbec nejsou
schopní domluvit, natož chodit zadarmo na
brigády!
Když má někdo problém nebo potřebuje s
něčím pomoci, tak naši chlapi okamžitě jdou
a nikdo od nich neslyší:,, Nemám čas...
nemůžu...“, spíše naopak. A to i přesto, že
každý z nich má svoji rodinu, zahradu, pole,
les, takže mají pořád co dělat, ale pomoc
druhému nikdy neodmítnou!
Spolupracuje s nimi i Škola v přírodě, kde je
ředitelkou p. Leligdonová a nemůže si tuto
spolupráci vynachválit, při hasičské schůzi v
prosinci jí osobně hasiči poděkovali kyticí, až
měla v očích slzy.
Je toho mnoho, co bych mohla o vřesnických
hasičích napsat, ale to by mi jedny noviny
nestačily a tak aspoň tímto malým článkem
chci všem našim mužům – hasičům moc
poděkovat za to co pro nás udělali, dělají
a budou dělat, protože taková skvělá parta
chlapů jako je ta naše se už moc nevidí a
proto jsme moc rádi, že my máme to štěstí!
Myslím, že to slovo, které nyní napíši bude za
všechny ze Vřesníka a vystihne to vše, o čem
jsem psala... DĚKUJEME...
L.V.
(A co hasiči v Želivě? Ptá se Anděla
Tomanová).
6
ozvenyleto08.indd 6
7/2/08 9:33:28 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
Poděkování MŠ Paraplíčko Želiv
Chtěla bych moc poděkovat
paní ředitelce Květě
Kasalové, p. učitelkám Evě
Krausové a Markétě Krčilové
za to, jak se obětavě a
srdečně věnují našim dětem.
Vím, že to mají v náplni práce, ale ony
nejsou jen paní učitelky, které si to ve
školce odpracují a jdou domů, spíše
naopak, jsou to pro děti jejich ,,druhé
mámy“, které se jim plně věnují a
naplní jejich malá srdíčka pocitem
bezpečí a radostí.
Měla jsem to obrovské štěstí být
chvilku v tomto skvělém kolektivu
a mezi bezvadnými dětmi, které mě
vrátily zpátky do dětství a za to moc
děkuji paní ředitelce. Mezi dětmi vám
všechny starosti připadají nicotné
a člověk hned omládne, ta jejich
bezva fantazie a ty nápady, ta skvělá
bezstarostnost!
Ale hlavně jsou šťastné a spokojené,
to vidím na mém synovi, kter ý, když
pro něho přijdu po práci v půl čtvr té,
tak mi vynadá, že jdu brzy a že se mu
domů ještě nechce...
A to je díky našim paním učitelkám,
které pracují na 200% a často i
přes čas. S dětmi stále vymýšlejí
něco nového a ty jejich besídky jsou
opravdu kouzelné a nezapomenutelné!
Vlastně mají práci navíc, když s dětmi
nacvičují ty jejich role a básničky, i
když pracovat s dětmi je radost a
legrace. Ale někdy to jsou pořádní
uličníci, a tak i s nimi si umí naše
učitelky poradit. Také děkuji paní Jarce
Bar toškové za výtvarný kroužek, díky ní
si děti domů stále nosí krásné výtvor y
a školnici paní Haně Kosařové za to
jak se stará, aby to měly děti ve školce
co nejhezčí a taky jim chutnalo. A
samozřejmě paní učitelce Šimůnkové,
která se stále věnuje řeči našich dětí
a jako logopedka je prostě nejlepší,
aspoň tak to vidím já a myslím si, že
by se ke mně mnohé mamky určitě
přidaly.
18.čer vna byla Akademie, která byla
úžasná, ale to mě vůbec nepřekvapilo,
skvěle vymyšlené, hezké kulisy,
bezva nápověda i skupina mladých
moderních tanečníků, která to
zpestřila svým tancem, ale hlavně
nádherné spontánní herecké výkony
našich ratolestí! Na kolena nedostala
paní ředitelka jen předškoláky svým
pasováním, ale i nás – mamky, taťky,
babičky i dědy,...
Mateřská škola Paraplíčko je jedna
,,velká rodina“, která má obrovskou
trpělivost, obětavost, pochopení, velké
srdce a moře lásky pro všechny děti,
které zde byly, jsou a budou a proto
bych tímto malým článkem chtěla moc
a moc poděkovat všem těmto ženám
za to, co pro naše dětičky dělají,
DĚKUJI. L.V.
INZERCE
Prodáme stavební pozemek v
okrajové části obce Želiv. Přístup
po obecní komunikaci. Inženýrské
sítě na hranici pozemku Celková
výměra: 1041m2. Cena: 420
000Kč.
Telefon: 777 270 603, 565 321
485.
Prodáme zděnou chatu před
kolaudací kousek od Sedlické
přehrady. Stav.
povol. do r. 2009. Vlastní studna,
odpady do žumpy. Pozemek: 322m2.
Cena: 1100 000Kč.
Telefon: 608 051 183,
565 321 485
Hledáme pro své klienty chalupu
nebo rod.domek, příp. byt v Želivě
a okolí.
Nabídněte cenu. tel. 777 270 603
(stačí poslat SMS ozvu se Vám
zpět).
Želivské ozvěny vydává Obecní úřad
v Želivě. IČO:249483 Náklad 330ks.
Vychází čtvrtletně.
Řídí redakční rada ve složení: Anděla
Tomanová, Karel Chmel, Michael Líbl,
Lada Vlčková
grafická úprava: René Decastelo
Zapsáno do evidence MK ČR E 10244
Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9.,
10.12.2007 Náměty ke zveřejnění
zasílejte na mail [email protected]
CO NOVÉHO NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE?
Ezop: „Není moudrý ten, kdo mnoho ví, ale ten, kdo
ví, čeho je třeba.“
Školní rok 2007/2008 je u konce. Nyní už můžeme bilancovat a těšit
se na zasloužené dva měsíce prázdnin. Máme za sebou jeden rok,
kdy se žáci 1. a 6. ročníku učili podle našeho školního vzdělávacího
programu. Příští rok přibudou další dva ročníky – 2. a 7. Na hodnocení
úspěšnosti tohoto programu je rok krátká doba, uvidíme za dva roky.
Pracujeme s novými řadami učebnic, využíváme nové metody práce.
Učitelé absolvují různá školení, kde se seznamují s novými možnostmi
ve výuce, které vedou ke zkvalitnění a zpestření naší práce.
V závěru školního roku proběhlo několik zajímavých akcí. Ráda bych
se o nich stručně zmínila.
Děti absolvovaly školní výlety:
1. – 4. ročník – Praha – děti navštívily Pražský hrad, chrám sv. Víta,
Petřínskou rozhlednu, na kterou vede 269 schodů a ti nejodvážnější na
ni vystoupali. Nejvíce vzpomínek mají na zrcadlové bludiště.
5. ročník – ten se vydal do nedalekého Havlíčkova Brodu. Žáci
projevili zájem o dopravu vlakem, pro některé to byla první taková
cesta, a všem se moc líbila. Děti navštívily muzeum, galerii,
„neslavný“ park Budoucnost, v informačním centru získávaly další
informace
o zajímavostech města, o památkách a památných budovách.
6. – 8. ročník – tady se žáci vydali nejdál, na Pálavu. Nejprve si
prohlédli muzeum v Dolních Věstonicích, poté šli naučnou stezkou
Děvín z Pavlova do Mikulova (odhadem 12 až 15 km). Za pěkného
počasí byla procházka Pavlovskými vrchy a kolem vodních nádrží
velmi příjemná. Po prohlídce Mikulova se vraceli domů.
Pan učitel Cihlář připravil s žáky 9. ročníku tradiční zážitkový kurz
pro 6. – 9. ročník. Tématem bylo známé přísloví: „Přátelství je někdy
víc než láska“. Vše bylo zasazeno do konkrétního příběhu o ztracené
Kláře, kterou unesli mimozemšťané. Úkolem žáků bylo získávat
během hry nápovědy, aby na závěr mohli Kláru najít. Jako odměnu jim
pak Klára sdělila tajemství, kterým bylo právě již zmíněné „Přátelství
7
ozvenyleto08.indd 7
7/2/08 9:33:28 AM
Ročník IX. – Číslo 2
ČERVENEC 2008
Želivské ozvěny
CO NOVÉHO NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE?
je někdy víc než láska“. Kurz probíhal tak, že
se na začátku děti rozdělily do 4 skupin, ke
každé skupině byl přidělen 1 učitel a 3 žáci
9. ročníku. Jednotlivé skupiny pak šly podle
přidělených barev po různých trasách směrem
k elektrárně. Po cestě plnily připravené
úkoly. Za správně splněný úkol dostávali
žáci špejle. Pan Pihávek připravil oběd, který
dětem věnoval jako sponzorský dar. Moc
děkujeme. Pak děti pokračovaly směrem k
Valše, plnily další úkoly, např. ze získaných
špejlí stavěly věž, měly však navzájem ve
skupině svázané ruce. Těch zajímavých her a
činností byla celá řada, tématem všech byla
vzájemná spolupráce, pomoc, vymýšlení
nejvhodnější taktiky, která povede ke splnění
daného úkolu. Celá skupina musela být
neustále spolu, děti si musely pomáhat,
musely spolu komunikovat bez ohledu na to,
jestli je to šesťák, sedmák nebo osmák, jestli
jsou kamarádi nebo ne. A v tom je význam
zážitkového kurzu, protože každý žák si tu
činnost zažije. Samozřejmě nemohl chybět
táborák s kytarou a noční hra. Překvapením
pro všechny byla projekce, kterou připravili
též žáci 9. ročníku ve spolupráci s oběma
pány učiteli. Pro mě i pro všechny ostatní
naprosto nezapomenutelný zážitek: je už
více než jedna hodina po půlnoci, venku je
naprostá tma a my se vracíme z noční hry ke
škole. Zůstáváme stát na malém hřišti. Příběh
o ztracené Kláře se dokončuje a Klára sděluje
dětem tajemství. Najednou se do tmy rozezní
nádherné tóny písně Přátelství od Petra Rezka
doplněné o projekci fotografií z prožitého dne.
Dětem se muselo po tomto nádherném zážitku
jistě dobře usínat, i když na improvizovaných
lůžkách v tělocvičně a ve třídách.
Aby to nebylo dětem z prvního
stupně líto, paní učitelky jim letos
poprvé také připravily zážitkový den.
Děti se sešly ve čtvrtek 12. června
v 17:00 hodin ve škole. Přinesly
od maminek a babiček spoustu
výborných koláčů a buchet. Rozhodly
se, že si je nejprve vystaví v hlavní
chodbě. V jednotlivých třídách si
připravily ležení. Od 18:00 hodin
připravily paní učitelky různé hry
a soutěže na hřišti. Samozřejmě že
ani tady nemohl chybět táborák a
opékání vuřtů. Poté se děti vydaly
na večerní hru, jejíž součástí byla na
Haštale stezka odvahy. To už bylo
šero, ale děti byly odvážné a všechny
v pořádku došly. Po návratu do
školy následovalo hodnocení umění
maminek a babiček, které nemohlo dopadnout
jinak, než že všechno bylo výborné. Děti
se s chutí do buchet pustily, protože jim v
lese vyhládlo. Ve 23:00 hodin byla večerka,
ale ještě dlouho si děti povídaly. Když jsem
ráno přišla do školy po 6. hodině, všude
byl naprostý klid, děti spaly. A tak, jak se
postupně probouzely, opláchly se, přicházely
na snídani, kde je čekal „buchtový švédský
stůl“ a čaj. Po snídani si děti sbalily spacáky,
uklidily třídy a přesunuly se do tělocvičny,
kde hrály hry. Paní učitelky připravily
diplomy pro maminky a babičky za NEJ....
koláče – zasloužily si je samozřejmě všechny.
Děti byly velmi spokojené, už byly jako velcí
školáci, mohly spát také ve škole a už se těší
na další zážitkový den.
V závěru školního
roku proběhly ještě tři
zajímavé akce:
Beseda o kosmetice pro žáky 7. až 9. ročníku
s paní Gabrielou Hořejšovou – děti se
dověděly, jak pečovat o vlasy, o pleť, jak se
mají líčit a vše, co tělo potřebuje.
Memento – pořad koncipovaný podle
stejnojmenné knihy Radka Johna – pro žáky
2. stupně – s pořadem vystoupil zástupce
umělecké agentury Rajcha p. Mgr. Vít
Chadima. Příběh studenta gymnázia Michala
Otavy, který se stal závislý na drogách a jehož
život předčasně ukončila smrt, žáky velmi
zaujal. Pořad hodnotili velmi pozitivně a já
pevně doufám, že si z něj odnesou ponaučení
do života.
Beseda s MUDr. Minářem ze Záchranné
pokračovaní ze str.7
služby Praha pro druhý stupeň, která se
uskutečnila v kině v Humpolci. Pan doktor
odpovídal na dotazy žáků, které se týkaly
např. následujících témat: anorexie, bulimie,
drogová závislost, civilizační choroby,
životospráva, alergie, sexualita apod.
Na pátek 20. června připravili učitelé a žáci
naší školy slavnostní školní akademii. V sále
kulturního zařízení v Želivě akademii uváděli
žáci 9. ročníku Martina Dalíková a Petr
Vacek.
Na podiu se postupně vystřídali téměř všichni
žáci školy. Program byl velmi pestrý, děti
přednášely, zpívaly, předváděly dramatizaci
pohádek, muzikál. Předvedly i svoje
dovednosti v anglickém jazyce, zatančily,
nechyběla ani ukázka aerobiku. Závěr celé
akademie obstarali tradičně žáci 9. ročníku,
kteří se rozloučili se školní docházkou v
symbolickém objetí řeckými tanci. Myslím, že
všichni diváci, a bylo jich opravdu hodně, se
dobře bavili a strávili spolu s dětmi našíí školy
příjemný páteční podvečer. Všem dětem a
učitelům, kteří program připravovali, patří mé
velké poděkování.
Slavnostní „vyřazení“
žáků 9. ročníku
Ve středu 25. června v 17:00 hodin se konalo
slavnostní „vyřazení“ žáků 9. ročníku ze
základní školy. Pan starosta Karel Chmel
pozval všechny žáky, jejich rodiče a blízké do
zasedací místnosti obecního úřadu. Slavnostní
akt řídil třídní učitel pan Petr Svoboda. Na
úvod vystoupila Jana Kolářová s písní Voda
živá od Anety Langerové. Následoval
proslov pana starosty, ve kterém mimo
jiné popřál všem žákům pevné zdraví
a hodně úspěchů při dalším studiu.
Následovalo představení žáků – každý
řekl, kam odchází. Poté každý obdržel z
rukou pana starosty knihu s věnováním
a podepsal se do kroniky SPOZ. Za
SPOZ se akce zúčastnila paní Olga
Němcová.
I ona svým pěkným projevem
zakončeným básní Františka Hrubína
přispěla k příjemné atmosféře.
Závěrečné řeči se ujala pí ředitelka,
která též popřála všem žákům
úspěšné vykročení do nového života a
zdůraznila, že dveře naší školy pro ně
budou stále otevřené. Poté pan starosta
toto slavnostní shromáždění ukončil.
Marie Dolejšová
8
ozvenyleto08.indd 8
7/2/08 9:33:29 AM