Posouzení dolu Jeroným z historicko

POSOUZENÍ DOLU JERONÝM Z HISTORICKO-PAMÁTKOVÉHO HLEDISKA
HISTORICAL AND CULTURAL REVIEW OF THE JERONÝM MINE
Rudolf Tomíek 1
Abstrakt
Dl Jeroným v isté je výjimkou mezi rudnými doly ech, nebo pro nízkou kovnatost rudy zde byla hornická innost, jejíž vrchol
zde byl koncem 16. století, po dlouhá staletí minimální. Období tžby a stagnace se s vtšími i menšími pestávkami stídaly, jednotlivé
ásti dolu byly opouštny a upadaly v zapomenutí. Koncem 20. století zde hornická innost ustala nadobro. Výše uvedené bylo píinou, že
pi zpístupnní historických dlních prostor byly tyto nalezeny ve stavu, jak je stedovcí havíi, ped nkolika sty lety, zanechali. Je zde
možno domit, upesnit a popsat stav, rozsah a zpsoby dobývání tehdejšího období. Nálezy nám umožují pochopit myšlení a zpsob
práce našich pedchdc, kteí mnohdy jen na základ empirie ovládali horninový masiv a pohybovali se v nm.
Abstract
The Jeroným mine in istá is a unique mine among the ore mines in Bohemia. It is because the mining activity that reached the peak in
th
16 century was in fact minimal for centuries due the low metal content. The periods of mining and stagnation changed with short or long
delays. Single parts of the mine were abandoned and washed away. At the end of 20th century the mining activity stopped for good. The
above mentioned facts left the mine preserved for today’s exploration just like the ancient miners left it. It is possible to measure, specify
and describe the state, range and ways of extraction in that time. These discoveries help us to understand the thoughts and work of our
ancestors that were able to move through and to conquer the rock mass just with their empiricism.
Klíová slova
Národní kulturní památka, dl Jeroným v isté, tžba cínu, sázení ohnm, runí ražení, šiiny-komory
1 Úvod – prohlášení památkou
eské zem byly bohaté na nalezišt rzných nerost, a tyto byly dobývány po celá staletí. Zdokonalování dobývací a úpravárenské
techniky vedlo k petžování starých naleziš, a tím i k likvidaci starých dlních dl. Poslední píklad z dané oblasti byla tžba stainných
závalových zásob na Dole Stannum u Kaiser-schacht a na úrovni Sohlstrichu v osmdesátých letech minulého století. Existence tchto
komor potvrdila historické zprávy o rozlehlosti zdejších podzemních prostor.
K petžení historických prací patila i tžba tzv. aluviálních náplav potoka Stoka pod Krásnem. Na ložisku istá se toto nestalo.
Žádná z nových dobývacích horeek na ložisku nepešla k masivní tžb a zpravidla došlo jen k vzmáhání zavalených dlních dl,
- 14 -
a k ražbám nkolika przkumných chodeb. Nízká ekonomická efektivita tžby vedla k jejímu zastavení. Jednotlivá díla byla opouštna,
docházelo na nich k závalm, které se pozdji již nezmáhaly. Díla upadla v zapomenutí.
Dle archivních zpráv bylo na isté mnoho mlkých jam, ale báské práce se opakovan provádly kolem centrální šachtice – jámy
Jeroným, vyražené koncem 16. století. Nacházela se pravdpodobn ve stedu dobývacího pole. Jáma je zahloubena až na 2. patro
(štolové), v hloubce cca 50 m pod povrchem, když pedtím prochází komorou – K1, a její dolní ást mezi 1. a 2. patrem je v závalu. Ješt
koncem 20. století se dl Jeroným hodnotil spíše z pozice dobývání nerostných surovin, než z pozice montánn-historické. Teprve nález
podzemních neznámých prostor panem Františkem Barochem, které byly naprosto nedoteny novjšími zpsoby dobývání, zmnily náhled
na celý dl Jeroným.
Zmna tohoto náhledu vyvolala iniciativu vedoucí k záchran dolu. Bylo požádáno o památkovou ochranu a posouzení jeho
památkové hodnoty. Na základ výše uvedených informací byl dl Jeroným v roce 1990 prohlášen za památku a bylo mu pidleno
evidenní íslo 4515. V roce 1996 mu byl stanoven OÚ v Sokolov ochranný pilí a po zjištní dalších skuteností pi przkumných
a zabezpeovacích pracích, byl v roce 2008 Naízením vlády R .170/ 2008 Sb. prohlášen Národní kulturní památkou.
V materiálech pro stanovení ochranného pilíe se praví: „Dl Jeroným je z pohledu horního zákona tvoen komplexem opuštných
a starých dlních dl (chodeb, dobývek, vertikálních a horizontálních dlních prací, jámy Jeroným, odvodovací štoly); s tímto dlním
systémem nacházejícím se v podzemí bezprostedn souvisí i dochované projevy hornické innosti na povrchu.“
Tomuto tématu se vnují práce [ 4, 5, 7, 19, 20, 24, 25, 26]
2 Popis dolu
Dl Jeroným v isté, byl dle dochovaných informací, exploatován zhruba od 15. století. Nejdíve se v okolí dolu, a to na velké
rozloze, intenzivn tžil cín rýžováním, pozdji tžba pešla v tžbu hlubinnou. (První zmínka o isté je z roku 1370.). Po dobu existence
dolu docházelo v intenzit tžby k velkým výkyvm. Bylo to zpsobeno tím, že díky urité „chudosti“ rudy, bylo dobývání více závislé na
ekonomice a ziskovosti podnikání. Dobývání cínu v této lokalit pak mžeme rozdlit na tato období:
x tžba rýžováním – od 15. století do poátku 17. století, probíhala pozdji souasn s hlubinnou tžbou;
x hlubinná tžba;
x I. období – asi 1540 – do ticetileté války;
x II. období – 1650 – 1780 – období udržovací, nejsou známy žádné vtší aktivity hornického charakteru;
x III. období – 1793 – 1825 – napoleonské války – krátký rozmach tžby (zprávy Günther, Peschel, Kretschmer);
x IV. období – 1887 – 1910 – zkušební tžba a prospekce (zprávy Kretschmer, Paulus);
x V. období – 1940 – 1944 – zkušební tžba a prospekce (II. svtová válka);
x VI. období – 1950 – 1985 – pouze geologický przkum.
- 15 -
Archivními dokumenty máme sporadicky podchyceno období III. (Günterova a Peschelova zpráva), a pak období následující.
Nedostatek archiválií byl zapíinn požárem, když v roce 1772 vyhoelo msto istá, vetn kostela i radnice. Je zejmé, že asový
interval dobývání pedstavuje nkolik set let. I tak lze ale do výše uvedených období s uritou nepesností zaadit nkteré ásti dolu. Nelze
to ale uinit spolehliv, nebo zpoátku máme jen nepesné písemné zprávy, bez lokalizace jednotlivých dlních dl. První dlní mapa je až
z roku 1891, a navíc, není moc pesná.
Cínový revír u isté, stejn jako dl Jeroným, neprošel dodnes zevrubným przkumem. Potvrzují nám to souasné nálezy
povrchových morfologických útvar, jejichž podstata je s nejvtší pravdpodobností dlní innost i novodobé nálezy podzemních prostor,
zjištné jak v polovin 20. století, tak i ovovacími vrty pi souasných zajišovacích a projektových pracích. Zde se již dostáváme do
oblasti, kdy souasný stav a historický význam jednotlivých dlních dl je pedmtem „montánní archeologie“, která jej má
zdokumentovat, popsat a pokud možno vysvtlit.
Tomuto tématu se vnují práce [7, 9, 13, 18, 19, 25, 27]
3 Stav báských dl v komplexu Jeroným – památkový význam
Jak již bylo eeno, celý komplex dolu Jeroným vznikal postupn po dobu
nkolika století. Jeho poátek byl ve „zlatých dobách Agricolových“, poslední zásahy
pak byly provedeny koncem 20. století. Lze odhadnout, které ásti dolu byly
v aktuálním ase exploatovány, stejn tak, jako jejich kontakt (obr. 1).
V zaátcích byla hornina rozpojována a rubána tradiními zpsoby za použití
kladiv rzných velikostí a váhy, želízek, železných sochor, špiák, lopat a dalšího
náadí a nástroj. Tžba rudy probíhala souasn s ražbou chodeb, nejastji štolou
raženou do svahu kopce nebo šachticí. Když byla žíla širší, razily se chodby vedle sebe
a tomuto zpsobu se íkalo – chodbicování. Na rozdíl od žilných ložisek, kdy se
z horniny vylamuje žíla a její zrudnlé okolí, zde v isté se jedná o ložisko
impregnaní, což znamená, že užitková komponenta je jemn vtroušena do matení
horniny. Pi tžb bylo nutno vylamovat celé bloky rudy. Ta pak byla upravována na Obr. 1 Nafárání staré chodby novou ražbou
(foto Kaláb, 2008)
povrchu.
Tato skutenost vedla k používání specifické metody pi rozpojování hornin za pomocí ohn. Principem této metody je „tepelný,
objemový šok“, který je hornin zpsoben zapálenou hranicí deva. Žár ohn zpsobil popraskání horniny a haví pak využil vzniklých
puklin k odlomení horniny za pomocí mlátku a želízka, pop. sochor. Tento proces se realizoval v chodbách ražených do kovonosné
horniny, a zpsob se nazýval „sázení ohn“, nebo též – patrové dobývání šíením – Weitungsbauen. Touto metodou vznikaly šiiny –
komory (Weiten). V takto vzniklých komorách se pi zjištní kumulace rudy po jejich obvodu, zakládaly lokální ohn a vznikaly tak lokální
- 16 -
šiiny. Protože ohe postupoval v ploše, praskala
ruda taktéž v ploše. Hornina se žárem hranice mohla
prohát a popraskat do hloubky až 12 cm. V podstat
se tvoily jakési slupky horniny, které se takto
i odlupovaly a vzniklá šiina mla zaoblený tvar.
Tento zpsob popisuje velmi dobe Agricola:
„Je-li žíla velmi mocná, jako u cínovce, horníci
zarubávají trhliny v ní a do dutin kladou díví
a epýe, tj. suché díví, které je kol dokola
v hobliny sestrouhané, jako vjí naechrané, které
se snadno rozncují a sdlují ohe s jiným dívím,
které jich postrádá“ (obr. 2). Pi velké mocnosti tak
vznikaly velkoobjemové prostory, se kterými jsme
se setkali v Horním Slavkov a i zde, v dole Obr. 2 Sázení ohn – Agricola
Obr. 3 Výztuž z konce 18. století
(Foto Šefrna, 2006)
Jeroným. Postupující tžbou a dobíráním starších
pilí vznikaly tak prostory znan lenité
a jakékoliv horizontální dlení bylo seteno. Nejlépe je toto vidt v bývalých starých dlních dílech (SDD), které sestávají v podstat z ady
komor (šiin) na sebe navazujících, se sebou sousedících, a tím do sebe navzájem
pecházejících. lenitost tchto podzemních prostor je velmi znaná a mnohdy je vidt,
že pvodní komora byla následn ješt hloubena. Ješt dnes vidíme ve strop zbytky
pvodní tesané tžební chodby, a pova šiiny je o nkolik metr níže. Tžba rudy
s postupem po úklonu ložiskové polohy se nazývala sestupkovým dobýváním.
Práv takto provedená díla byla objevena v roce 1982. Jejich opuštní mžeme
klást nkdy na konec 18. století. Do téže doby mžeme zaadit i nalezenou devnou
výztuž v sekci P. Jedná se o masivní výztuž z kulatin procházející plným závalem.
Hustota stojek vypovídá o nepevnosti okolí zajišované chodby. (obr. 3).
Stejný obraz mžeme vidt v oblasti bývalých opuštných dlních dl (ODD),
i když zde již pefáráním nkterých komor v novjší dob a jejich pizpsobením
hlavn dopravnímu systému, nemžeme vidt vzájemné souvislosti mezi komorami.
Obr. 4 Pohled na jižní stnu komory K1; zakouené Toto nám umožní až ástené vyklizení komor od napadaného materiálu. I zde však
stropy, stopy po želízku, ražby spojovacích mžeme vidt etná zatopená hloubení dokladující sestupkovou innost pi dobývání,
chodeb, lokální šiiny, zatopené hloubení
(foto Tasler, 2009)
- 17 -
a pecházení jedné šiiny do druhé, vetn množství spojovacích sledných a przkumných
chodbic (obr. 4).
Zpsob tžby „sázením ohn“ vytlailo až používání stelného prachu pro
rozpojování hornin (po roce 1774). Tento se pak používal jak pi ražbách, tak i pi tžb
rudy. Pi vzájemném kontaktu je možno srovnávat starší, run ražené chodby,
s chodbami raženými již za pomoci trhacích prací. Dalším dokladovaným kontaktem
starších a novodobých dlních prostor jsou tzv. suché zdi, které vznikly zakládáním již
vydobytých prostor hlušinovým materiálem z pozdjších prací v dole.
Dlní díla a dobývky na ložisku istá pedstavují tedy unikátní soubor
stedovkých báských dl, který nemá v Evrop a zejm i na svt obdoby. Znní
popisující dl v jeho urení památkou, je tedy skuten na míst a charakterizuje
památkový význam celého dlního komplexu. Z toho vyplývá, nutná celková ochrana
dolu jako technické památky, z nichž nejvýznanjší je výše uvedený zpsob rozpojování Obr. 5 erný strop komory pi sázení ohnm
(foto Klier, 2010)
hornin metodou sázení ohn, runí práce želízkem a mlátkem a pomocné zásahy do okolní
horniny s cílem získat užitkovou komponentu.
Tomuto tématu se vnují práce [1, 2, 3, 9, 14, 15, 16, 17, 18].
4 Zvlášt význané solitéry, hodné mimoádné památkové
ochrany
O intenzit používání výše uvedené tžební metody „sázení ohn“ svdí zaouzené
stropy chodeb a komor v rzných ástech dolu. Je zejmé, že ernjší stropy byly
vystaveny psobení zplodin z oh delší dobu než ostatní, a jsou pravdpodobn z tohoto
pohledu prostorami v dole nejstaršími. V SDD se toto týká komory v sekci G, H a v ODD
je to zvlášt komora K3 (obr. 5).
Nkteré komory, které byly taktéž tženy touto metodou, jsou podstatn svtlejší
a prakticky sazemi nedoteny. Zplodiny byly zejm vedeny jinudy. Z tchto skuteností
lze soudit, že nkteré ásti dol byly vyhrazeny jako hlavní kouovody pro odvod spalin,
a jsou tedy takto i sazemi poznamenány. (obr. 6) Nepímou památkou na toto uspoádání Obr. 6 Run tesaná chodba, vpravo tesaná nika
pro dlní kahan (foto Uhlík, 1996)
v dole jsou profilované niky vytesané pímo ve skále, kde byly patrn umístny vtrné
dvee, které odtah spalin usmrovaly.
Další zvláštností, kterou jsme schopni rozpoznat, jsou hloubka, délka a hustota vryp od želízka na jednotlivých run ražených
dílech. Zatímco u tžebních komor jsou vrypy pomrn ídce od sebe a také jejich délka je vtší, u run ražených spojovacích i sledných
- 18 -
chodeb jsou vrypy velmi hust vedle sebe a jsou kratší. Tyto rozdíly souvisí se stupnm rozrušení odrubávané horniny. Pi tžb byla
hornina rozpukaná žárem ohn a želízkem se srážela již narušená hornina. U ražeb chodeb bylo možno metodu sázení ohn použít jen
omezen. Horník musel želízkem vydobýt každý centimetr skály a vrypy jsou tedy husté a krátké. Navíc byl znan omezen tsným
prostorem chodby. V komorách ml pi tžb pro sebe prostor podstatn vtší.
Tomuto tématu se vnují práce [15, 17, 18].
5 Archeologické artefakty
S ohledem na charakter prací nelze oekávat množství nález archeologických
artefakt. Nicmén k nim dochází. V dolní ásti sekce G v SDD byla nalezena dv
dlabaná koryta z kmen strom. Byla dlouhá 5,23 m a 5,97 m. Interpretace jejich
použití je rzná, ale nejvíce se odborníci shodují na tom, že zajišovala odtok vody
prosakující do komory z povrchu a stékající ze stn do nižších partií komory jejich
peklenutím. Tak mohli horníci, nalézající se v nejnižších partiích komor, nerušen
pracovat. Jak sem ale tak dlouhá a tžká deva byla dopravena, je záhadou. Nedaleko
tchto žlab (ve vzdálenosti 0,5 m) bylo nalezeno hornické želízko.
Dalším umlým výtvorem v této ásti dolu je již výše uvedená devná výztuž
chodby v sekci P, která je nejmén 200 let stará. Patrn byla vybudována pi pokusu
o obnovení tžby cínu koncem 18. století, kdy zajišovala prchod starším, již
opuštným, dlním dílem. Pozstatkem z dob optovné prospekce v dlních prostorách
jsou „suché zdi“. Ty vznikly, když havíi provující kvalitu rudy ve starých komorách
tyto zakládali hlušinou takovým zpsobem, že uprosted hluché komory nechali pouze
místo pro prchod. Jedná se o pozstatky ze 17. století, ale i z doby pomrn nedávné Obr. 7 Suché zdi (Foto Beran, 1998)
(obr. 7). Možná bude dl štdejší po nafárání dosud neznámých prostor.
Tomuto tématu se vnují práce [16, 18, 21, 29].
6 Závr
Popsaný komplex Dolu Jeroným sestává z dosud známých dlních dl a odvodovací štoly Jeroným. Pro zachovalost tchto ástí je
považován za unikátní v oblasti Slavkovského lesa a pesahuje významem hranice regionu i eské republiky. Dopluje dosud známé
skuteností o tžb cínonosných rud, a jeho význam stále zroste.
Montánní historikové dokládají zpsoby dobývání rud a práci v podzemí pevážn údaji z písemných archivních materiál a zjištné
porovnávají s obrázky ze spis Agricoly. Dlní komplex Jeroným však dovoluje nahlédnout do pozdn stedovkých dlních dl a dobývek
a spatit je ve stavu, kdy zde pracovali havíi, a v jakém stavu byly jimi opouštny. Jedná se vlastn o modelovou laborato „in situ“, kde je
- 19 -
možno domit, upesnit a zdokumentovat rozsah ražeb a dobývání a jejich vnitní souvztažnosti, vetn fotografické dokumentace. Lze se
tak seznámit s uvažováním našich pedchdc, kteí bez znalostí dnešních vdních disciplin pouze empirií dokázali s použitím minimálních
technických prostedk ovládnout horninový masiv a pohybovat se v nm.
Šíeji pojatý przkum by však ml zmapovat celé území v okolí isté. Je známo, že tžba zde zaínala rýžováním podél potok, že
zde byly raženy do šikmých svah okolních kopc dobývací a przkumné štoly, že zde pracovaly cínové hut (doloženy již v roce 1549).
Také nám chybí odvodovací štola Barbora, starší štoly Jeroným, o které je jen zmínka.
Taktéž tžební štoly sv. Prokopa (v provozu 1793 – 1805) a sv. Trojice (opuštna 1778) nejsou dohledány. Mimo tchto míst jsou zde místa,
kde zatím jen tušíme, že by tu mohlo nco, co má souvislost s dolováním. I tato místa by však mla být podrobena odborné prospekci,
a následn i archeologickému výzkumu. Pi novjších pokusech o dobývání nedocházelo k razantním zásahm do dolu. Jednak je celý
komplex pomrn plochý a vždy se jen jednalo co nejdíve najít rudu. Vyklidila a opravila se stará dlní díla v nezbytn nutné míe,
s minimálními náklady a prakticky bez vtší techniky. Z této doby toho v dole moc není. O to cennjší je to, co zde zstalo z dob
pedchozích.
Ze všech výše uvedených dvod stojí pro názornost jednotlivých artefakt zpístupnit Dl Jeroným veejnosti a to jak odborné, tak
i laické. Ne z knih, ale pímo na míst, se mohou všichni pouit o hornictví, emeslu, které pro eské království vždy mnoho znamenalo.
Tomuto tématu se vnují práce [6, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 18, 22, 23,28].
Seznam publikací a dokument citovaných v kapitolách 1 až 6.
[1] BERAN P., Rozpojování hornin metodou „sázení ohn“ na píkladech cínových dol ve Slavkovském lese, Sborník HPVT T-18, Píbram 1999.
[2] BERAN P., JANGL L., MAJER J., SUEK P., WAGENBRETH O., 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese, OM Sokolov, 1995.
[3] BÍLEK J., Zpráva o básko – historickém výzkumu lokality Horní Slavkov II., Evidenní íslo 0–6-3, Kutná Hora, 1958.
[4] HOLÍK L., Cín a jeho tžba ve Slavkovském lese z pohledu archeologie, Matice SM, 2005.
[5] IVÁNYI K., Dl Jeroným – historie a možnost souasného využívání. Uhlí-Rudy-Geol. przkum, .11/2000, str. 42–45.
[6] JANGL L., Pedbžná zpráva o úkolu 06–7 /Slavkov-Krásno/, Zpráva o výsledcích studie archivního materiálu pro lokalitu Slavkov – Krásno, BA, paré . 4,
Kutná Hora 1954.
[7] KALÁB Z., LEDNICKÁ M., KUKUTSCH R., Dl Jeroným v historických mapách a schématech, Sborník HPVT – T6, Píbram 2007.
[8] KALÁB Z., KNEJZLÍK J., KOÍNEK R., Ž
REK P., Historická dlní díla jako pírodní experimentální laboratoe, Sborník HPVT – T3. Píbram 2006.
[9] KALÁB Z., LEDNICKÁ M., Historie vzniku dlních prostor dolu Jeroným podle dochovaných map a nártk., Sborník HPVT T-03, Píbram 2009.
[10] KOÍNEK R., Ž
REK P., Zpístupnní technické kulturní památky bývalého dolu Jeroným v isté okres Sokolov, VŠB – TU Ostrava, Ostrava 1999.
[11] KUKUTSCH R., Ž
REK P., TOMÍEK R., Dl Jeroným v isté – minulost, souasnost, budoucnost, Urbanismus a územní rozvoj, ro. XIII, .2/2010,
Brno.
[12] KUKUTSCH R., STOLÁRIK M., Povrchové útvary na lokalit istá, Dl Jeroným po ukonení báské innosti, Sborník HPVT T 7, Píbram 2008.
[13] KUKUTSCH R., Vizuální monitoring na lokalit istá, Sborník HPVT T 8, Píbram 2009.
[14] MAJER J., Dobývání cínu ve Slavkovském lese v 16. století, NTM Praha 1970.
[15] MAJER J., Báská a hutní technika v eském hornictví cínu, obecné a specifické rysy (do prmyslové éry), Sborník MK „Cín roku 2000“ Sokolov 2000.
[16] NOVÁK L., SUEK P., Historické báské práce na cínovou rudu v isté v okrese Sokolov, Sborník HPVT sekce T, 1996.
- 20 -
[17] PARMA J. B., K problémm vývoje dobývacích metod, Studie SDH Rozpravy NTM 33, Praha 1967.
[18] TOMÍEK R., Montánn-historický przkum, Dl Jeroným – istá, Horní Slavkov 2010, manuskript, nevydáno.
[19] TOMÍEK R., KALÁB Z., LEDNICKÁ M., ŠEFRNA M., Dl Jeroným v isté, sjednocení znaení dlních dl, Sborník HPVT,sekce T, Píbram 2010.
[20] TRNKA P., Návrh ochranného celíku a ochranného pásma pro kulturní památku dl Jeroným v isté v okrese Sokolov, GEOMONT spol. s.r.o., Píbram
1995.
[21] ZÁRYBNICKÝ M., K montánn-archeologickému výzkumu úpraven na cínovou rudu v Horním Slavkov 1980 – 1985, NTM Praha, nevydáno.
[22] Ž
REK P., KOÍNEK R., KUKUTSCH R., Píspvek ke zprovoznní technické památky Dl Jeroným istá, Sborník HPVT T-5, Píbram 2009.
[23] Ž
REK P. a kol., Historický dl Jeroným v isté, VŠB-TU Ostrava, Ústav geoniky AV R v.v.i. Ostrava, Ostrava, 2008.
[24] Dopis MK SR . j.4291/89-PPM, ze dne 16. 2. 1990, Dl Jeroným, istá, okr. Sokolov, prohlášení za kulturní památku, pro RD Píbram
[25] Dopis SÚPP Praha, .1052/90 ze dne 10. 4. 1991, Vyrozumní o zápisu památky do Ústedního seznamu kulturních památek R.
[26] Naízení vlády o prohlášení nkterých kulturních památek za národní kulturní památky .170/2008 Sb., ze dne 19. kvtna 2008.
[27] Znalecký posudek cínového dolu „Jeroným“ v isté, Wagenbreth O., 28. 6. 1995, Archiv Nadace GA-RSL.
[28] Závrená zpráva HS . 500 001, Odborné sledování geomechanické stability a seizmického zatížení národní kulturní památky Dl Jeroným v isté,
Karlovarský kraj, Ostrava, listopad 2010.
[29] Souhrnná zpráva, Šefrna Martin, Provedené zajišovací a stabilizaní práce na zabezpeení komplexu dlních dl istá – Jeroným v k. ú. istá u Rovné,
okres Sokolov, Praha, leden 2009
Literatura
BERAN P., Rozpojování hornin metodou „sázení ohn“ na píkladech cínových dol ve Slavkovském lese, Sborník HPVT T-18, Píbram 1999.
BERAN P., JANGL L., MAJER J., SUEK P., WAGENBRETH O., 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese, OM Sokolov, 1995.
KALÁB Z., LEDNICKÁ M., Historie vzniku dlních prostor dolu Jeroným podle dochovaných map a nártk., Sborník HPVT T-03, Píbram 2009.
TOMÍEK R., Montánn-historický przkum, Dl Jeroným – istá, Horní Slavkov 2010, manuskript, nevydáno.
Ž
REK P., KOÍNEK R., KUKUTSCH R., Píspvek ke zprovoznní technické památky Dl Jeroným istá, Sborník HPVT T-5, Píbram 2009, Souhrnná
zpráva, Šefrna Martin, Provedené zajišovací a stabilizaní práce na zabezpeení komplexu dlních dl istá – Jeroným v k. a. istá u Rovné, okres
Sokolov, Praha, leden 2009.
Summary
The Jeroným mine was established as National Cultural Heritage Site in the year 2008. It also belongs to the front mining cultural
heritages in Europe. The importance of Jeroným mine is in the complexity of mining works that document the ways of work of the ancient
miners. Due the low metal content the mine was neither never exploited intensively nor destroyed at the end of the mining period.
As far as we know the mining lasted for more than 500 years. The continuous development of mining techniques and mining works
can be observed on the site as well as the advanced handling with the large area of mine.
The article is describing the complexity of Old mine workings their relations and selected mining methods as well. Characteristic for
this mine is that the large part of the work is hand work of hammer and pick. The great phenomena of the mine is evidence of the mining
method of this mining area – the boardroom and pillar system made by the fire sitting method, when fire was used to break the rock. This
- 21 -
mining method is documented by hand made cuts in chamber and corridor walls where in different obstacles were placed to set the smoke
direction.
Among others there is the evidence how the oldest behave when lighting up the mine, removing the water. How economically they
behave during horizontal mining and other mining workings.
Article also explores some particular results – historical artifacts of the mining workings – ladders, mine corridors moutings, water
troughs, picks and others.
The whole Jeroným mine complex present the development of mining “in situ” in a form of natural historical preservation despite the
fact that we don’t know nothing about a great part of the mine because there are no maps or other written evidence describing the mine
closely.
Based on the above mentioned reasons is highly recommended to secure the whole mine area from destruction and to make the whole
mine area accesible for both research and public community.
Figures:
Fig. 1 Entry to Old working with new mining (photo Kaláb, 2009)
Fig. 2 Fire sitting (Agricola)
Fig. 3 Mounting from the end of 18th century (photo – Šefrna, 2006)
Fig. 4 The sight on the south wall of the K1-chamber. Smoked ceiling, pick use marks, connecting corridors mining, local widening, and drowned deep exploration
– everything in one place (photo – Tasler, 2009)
Fig. 5 Black ceiling of the chamber after the fire sitting (photo – Klier, 2010)
Fig. 6 Hand-made hacker corridor, a hacker nikka for mining lamp on the right (photo Uhlík, 1996)
Fig. 7 Dry walls – no cement walls (photo – Beran, 1998)
1
Ing. Tomíek Rudolf, Nadace Georgia Argicoly – region Slavkovský les, Pluhova 211, 357 31 Horní Slavkov, Dlouhá 731, 357 31 Horní Slavkov, tel.:
602 354 152, Email: [email protected]
- 22 -