ZPRAVODAJ FARNÍ CHARITY U PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ

ZPRAVODAJ FARNÍ CHARITY
U PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ
Zleva: Zdena Jakůbková, Anna Rubášová, Ludmila Ševčíková,
Anna Chvátalová, Anna Bystřická, Marta Ovsjanniková
Milí farníci!
Máte před sebou druhé číslo Zpravodaje Farní charity
u Panny Marie Růžencové v Plzni. V tomto občasníku Vás
chceme informovat o aktuálních akcích a aktivitách farní
charity i farnosti v období, kdy nevychází náš farní časopis
O nás pro nás. Dovolujeme si přetisknout zde i některé
články nebo záznamy pořadů našich médií, které by Vás
mohly zajímat. Charitní občasník, který držíte v ruce, obsahuje:
-
Loučení farní charity s otcem Augustinem
Zpravodaj farní charity u Panny Marie Růžencové číslo 2 — vychází
nepravidelně, vydává Farní charita u P.M.R. Plzeň-Slovany, Jiráskovo
náměstí 30, 32600 Plzeň, telefon 377 241 660
Zpracování a tisk : Jaroslav Grim.
-
aktuální informace o našich adoptivních dětech
v Bolívii
článek o jubilantovi PhDr. Miroslavu Mrázkovi
myšlenky prof. Tomáše Halíka z pořadu Českého
rozhlasu2: Jak to vidí
narozeninová gratulace
nejbližší akce v naší farnosti (podzim 2014)
Marta Ovsjannikova
POUZE PRO VNITŘNÍ POTŘEBU – NEPRODEJNÉ !
20
1
Aktuální informace o bolivijských dětech, na které
naše farní charita přispívá.
Naše farní charita od roku 2004 v rámci projektu Adopce na dálku přispívá z Vašich darů na vzdělání dvou bolivijských dětí, dívky Arcelie Semo Moye (letos 20 let) a chlapce Ariela Noe Arias (letos 19
let). Roční příspěvek činí 7000,-Kč na jedno dítě.
Arcelie po úspěšném ukončení studia na střední škole v San José
del Cavitu (v prosinci 2012), pokračuje ve studiu na universitě v San
Ignacio de Mojos. V současné době je již ve druhém ročníku. Přikládáme její současnou fotografii a dopis, který jsme jí napsali v červnu
letošního roku.
V neděli dne 5. října v 15 hodin pořádá naše farní charita
další nedělní setkání nazvané Čaj o třetí.
Setkání se uskuteční ve farním sále našeho kláštera.
Tentokrát přijal naše pozvání na čaj P.Jiří Barhoň.
Všichni ho známe z jeho působení jako kaplana pro nemocné
a zároveň jako duchovního charitních domů nejdříve v Touškově
a nyní v Plzni. Všechny, s nimiž se setkává, obdarovává svým humorem.
Přijďte se potěšit i Vy. Těšíme se na Vaši návštěvu.
Dvě vzpomínky na naše drahé zesnulé.
V neděli dne 12. října 2014
by se dožil 65ti let náš milý bratr dominikán Tomáš Zeman.
Vzpomeneme na něj v tento den při mši svaté v 7.30 hodin v našem
kostele.
V úterý dne 21 října 2014
obdobně vzpomeneme při mši svaté v 7 hodin
na dlouholetého duchovního naší farnosti, vzácného člověka, P. Antonína Hýžu.
Tento den by se dožil 90ti let.
Vzpomínejte a modlete se s námi !
V Plzni, červen 2014
Milá Arcelie!
Děkujeme ti za tvé dopisy z července a z prosince 2013.
Omlouvám se, že odepisujeme tak dlouho, ale vánoční dopis došel až
před Velikonocemi. Takže ti posíláme přání svatodušní a gratulaci
k úspěšnému ukončení prvního ročníku university. Chceme ti finančně
pomáhat i nadále.
2
19
Nejbližší akce pořádané naší farností (podzim 2014)
V sobotu dne 27. září 2014
pořádá naše farní charita pouť na Svatou Horu u Příbrami.
V odpoledních hodinách dále navštívíme blízký augustiniánský klášter
Svatá Dobrotivá s kostelem Zvěstování Páně u obce Zaječov.
Odjezd autobusu je v 7 hod. od našeho kostela.
Autobus bude přistaven v 6.45 hod. Předpokládaný návrat v 18 hod.
Cena pouti 200,- Kč.
Na pouť se můžete hlásit
buď každé úterý od 17 do 19 hodin na pravidelných schůzkách naší
farní charity
v přízemí dominikánského kláštera vedle knihovny
nebo každou neděli po mši sv. v 7.30, 9 a 18 hodin v sakristii našeho
kostela.
V neděli dne 28. září odpoledne
Vás srdečně zveme na setkání na Prusinách.
Program:
15:00 - mše svatá v kostele sv. Jakuba
16:00 - pořad: Já doufám v Tebe
Z dopisů statečných žen, politických vězeňkyň Milady Horákové a Růženy Vackové
přednášejí za hudebního doprovodu Pavla Sovová a Irena Pulicarová.
16:45 - posezení v prusinské škole nad bylinným čajem
v rozhovoru se členy sdružení Ametyst o podzimní prusinské krajině.
Cyklus přednášek v sále kláštera dominikánů (Jiráskovo nám. 30,
Plzeň)
pokračuje ve čtvrtek dne 18. září v 19:15
přednáškou na téma: Od husitského krále k Bílé hoře
a ve čtvrtek dne 16. října v 19:15
přednáškou na téma: Od třicetileté války k josefinským reformám
Přednáší Mgr. Petr Honč.
Srdečně Vás zveme.
18
V naší televizi jsme nedávno viděli velmi zajímavý dokumentární film o bolivijské archeologické lokalitě Tiahuanacu. Podle internetu je to jedna z nejvýznamnějších historických památek vaší země,
bývalé
město
v
Andách.
Leží
v
západní
části
Bolívie
v departementu La Paz na okraji plochého a širokého údolí Altiplano ve výšce 3 850 m n. m., 20 km od jezera Titicaca, 72 km
od La Paza a 550 km od San Ignacio de Mojos. Od roku 2000 figuruje
na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Asi jsi tam ještě
nebyla, ale zajímalo by mě, co jste se o této vzácné archeologické památce učili ve škole.
Zatím v České republice a vlastně v celé Evropě teď vrcholí léto, je tu velmi teplo (až 35 stupňů Celsia) a mnoho lidí se chystá na
dovolenou. My letos s manželem nepojedeme nikam do ciziny, ale navštívíme české lázně Třeboň, kde se léčí pohybové ústrojí. Máme problémy s chůzí a tak se těšíme, že nám procedury pomohou.
Vždyť já jsem stejně stará, jako tvoje babička. Je mi 66 let a
manželovi 77.
V dubnu 2014 jsme dostali od naší charity tvou současnou fotografii. Před 10ti lety, kdy jsme ti začali přispívat na školu, jsi byla
ještě dítě, ale teď je z tebe krásná slečna. Protože nevíme, jestli tuto
fotografii také máš, posíláme ti několik těchto snímků.
Ještě jednou ti moc gratulujeme k úspěšnému zvládnutí prvního ročníku university. Pozdravujeme všechny tvé blízké a těšíme se
na tvé další dopisy.
Za celou Farní charitu u Panny Marie Růžencové v Plzni
tě líbá tvoje kmotřička Marta Ovsjannikova
—————————————————————————————————Ariel po opakování posledního ročníku střední školy v Trinidadu,
složil v prosinci 2013 úspěšně maturitu. V následném dopise nám poslal kopii maturitního vysvědčení a certifikátu, že obdržel titul Bakalář
humanitních věd. Bude studovat dále, ale zatím nevíme, pro co se
rozhodl.
Poslední dopis od Ariela:
Ahoj, drahá kmotřičko!
Ať Bůh dá, ať se Vy i celá Vaše rodina máte dobře a těšíte se
dobrému zdraví. Rád bych Vám pověděl o svém studiu… s velkou radostí Vám můžu napsat, že jsem konečně udělal maturitu. Na začátku
to bylo pro mě trochu namáhavé, proto nejsou moje známky z první3
ho trimestru moc dobré. Ale ve druhém a třetím trimestru jsem se
velmi zlepšil, a to hlavě díky mému tatínkovi, který měl štěstí na práci, takže jsem ve druhém a třetím trimestru nemusel pracovat a mohl
pilně studovat, abych zvládl závěr studia. Posílám Vám kopii svého
vysvědčení a certifikátu o ukončení studia, který mi dali ve škole.
Pouze titul zatím nemám. Paní ředitelka a náš třídní učitel předtím říkali, že mi chtěli dát titul již minulý rok a měli již přichystané papíry
(2012). Nyní ale neříkali, jestli bych si měl nechat znovu dělat papíry
či ne, až jsem nakonec zůstal jediný bez titulu. Vše se tedy opozdilo a
já dostanu titul až 25. ledna 2014. Toto je vše, co se týče mých studií. Jsem Vám i všem, co mi pomohli učinit tento první velký krok
v životě, velmi vděčný. DĚKUJI! Rád bych ve studiu pokračoval. Hodně jsem nad tím přemýšlel a nejprve bych chtěl studovat něco technického nebo „přípravku“. „Přípravné studium“ trvá dva roky a potom
následuje univerzita. Moje sny jsou buď být dobrým lékařem tady
v mé vlasti, nebo výborným ropný inženýrem. Ale vím, že to je asi
příliš, protože tyto obory vyžadují hodně peněz. Ale opravdu bych ve
studiu rád pokračoval.
Jsem Vám neskutečně vděčný za všechnu pomoc, kterou jste mi
do dneška poskytli. Je pravda, že bych byl opravdu hrozně rád, kdybyste mě mohli podporovat i nadále, ale již nyní jsem Vám vděčný
z celého svého srdce. Děkuji.
Také bych Vám rád pověděl něco o tom, jak to vypadá s naší
zemí… Mnoho se toho nestalo, ale náš prezident, Juan Evo Morales
Ayma, nám dal takový vánoční dárek pro naši zemi, Bolivii. Družici,
bolivijskou hvězdu pojmenovanou Tupaki Katari, byl to dárek pro
všechny Bolivijce. Byla to zpráva světového významu, a tak věřím, že
jste o tom také již slyšeli.
Také Vám děkuji za fotky, které jste mi poslala, a zdravím Vašeho manžela. V příštím dopise Vám také pošlu fotky.
Přejeme Ti hodně pevného zdraví a Božího požehnání na všech
Tvých životních cestách. Prosíme, rozdávej dál ten svůj optimismus a
lásku všem lidem dobré vůle.
Za všechno Ti děkuje
Ludmila Ševčíková
Loučím se s Vámi mnoha objetími, polibky a pozdravy pro
všechny, kteří Vás obklopují. Moc děkuji za Vaši pomoc a ať Vám Bůh
žehná a je vždy s Vámi.
Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2014.
S úctou
Váš kmotřenec Ariel
6. prosince 2013, město Santísima Trinidad
4
17
Moderátorka:
“Podle premiéra Sobotky takové výroky by mohly vypovídat o tom, že
církevní restituce ještě rozdělují společnost.“
Maturitní vysvědčení:
Prof. Tomáš HALÍK:
“Samozřejmě, protože to je další věc, kterou velmi vyčítám sociální
demokracii, že vyvolala velice populistickou a velice neseriózní proticírkevní náladu. Já sám ty věci okolo církevních restitucí kritizuji z
úplně jiného hlediska. Já si myslím, že to prospěje státu, protože se
tím zbaví závazku financovat církev z jejího majetku. A mám dojem,
že to vyvolá velké problémy pro katolickou církev. Myslím si, že je
třeba tento zákon naplnit, protože nikdo nepřišel s realistickým lepším
návrhem. Sociální demokracie si tenkrát tou populistickou kampaní
strašně naběhla, protože si neuvědomila, že jestliže jednou bude v
situaci politické zodpovědnosti, tak bude muset tuto věc uskutečnit,
má-li být český stát právním státem. Bude to velký problém pro katolickou církevní a nakonec to spíše uleví státu. A to je můj názor.“
Podle textu stránek internetu:
http://www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi
zpracovala Marta Ovsjannikova
Narozeninová gratulace
Malá velká žena
Jistě jste zvědavi, kdo to asi je? Povím Vám pohádku o jedné
vzácné ženě, se kterou jsem se před několika lety seznámila. Ani nevím, jak k tomu došlo. Najednou jsem si uvědomila, že jsem našla
svoji novou příbuznou, i když jsem o sedmnáct let mladší. Výborně si
spolu rozumíme, zajímá se o všechno dění kolem. Chodí každý den
ráno na mši svatou. Pokud může, jde i do katedrály. Je laskavá, pracovitá - když se pořádá nějaká akce, napeče svoje slepované puntíkové cukroví - prostě je úžasná!
Milí farníci, hádejte, o kom mluvím! No přece o paní Božence
Bartošové, která koncem září oslaví 95 let
Drahá Boženko! Jsem Ti za tolik věcí vděčná. Naučila jsi mě,
abych se na lidi dívala úplně jinak. Ty prostě máš všechny lidi ráda a
to už je v dnešní době zázrak.
16
5
encykliku, ale angažovat se prakticky. A on už jako nuncius v roce
1938 získal tři tisíce brazilských víz pro německé Židy, které ten útěk
zachránil před smrtí. Toto se týkalo především pokřtěných Židů, kteří
byli také v ohrožení, ale pak také pomáhal i Židům nepokřtěným. Na
pokyn papeže bylo židovským rabínům předáno tisíce nevyplněných
potvrzení o křtu, aby mohli být zachráněny další tisíce Židů. Židovský
historik Pinchas Lapide říká, že papež Pius XII. má zásluhu na záchraně asi 860 tisíc židovských životů. A v době, kdy Němci obsadili Řím,
dal papež pokyn otevřít brány všech církevních objektů i samotného
Vatikánu. I své sídlo v Castel Gandolfu. A díky tomu 4 447 Židů přežilo v těch devíti měsících persekuce. A protože to bylo známo, projevil
sám stát Izrael velikou vděčnost papeži Piu XII. A to se bohužel lidstvo dozvědělo a ne zcela plně, až v roce 2007, kdy jeden komunistický rozvědčík, rumunský, přeběhl a zveřejnil, že tenkrát v padesátých
letech Chruščov vydal pokyn pod názvem Židle 12, aby sovětská KGB
připravila poškození pověsti Pia XII. Je třeba vidět věci ze všech stran.
Samozřejmě, že byli jednotlivci, kteří se zapletli. Bylo několik jednotlivců i mezi německými kněžími.
Certifikát o ukončení studia:
Druhá věc, která se často cituje, je Slovensko. Tam stál v rámci
opravdu klerofašistického státu katolický kněz, ale je třeba říct, že
Vatikán toto odsoudil, že Vatikán protestoval proti deportacím Židů,
že odvolal svého nuncia ze Slovenska. Tiso byl zbaven titulu monsignora. A list biskupům, v říjnu 1941, protestoval proti tomu kodexu
proti Židům, který vydal slovenský stát. Byl tam lidový antisemitismus. Ale je třeba zase rozlišovat mezi antijudaismem a antisemitismem. V katolické církvi skutečně dlouhou dobu bylo odmítání židovského náboženství. A něco, co je z dnešního hlediska odsouzeníhodné,
a co také papež Jan Pavel II. jednoznačně odsoudil, to přičítání židovskému národu vinu za ukřižování Krista. Ale nikdy v katolické církvi
nebyl hlásán antisemitismus jako rasová teorie, odmítání Židů. Ovšem
tenhle ten antijudaismus do určité míry nahrával lidovému antisemitismu. A tím de facto připravoval cestu k tomu antisemitismu hitlerovskému, který by jasně pohanský a protikřesťanský. Hitler nenáviděl
katolickou církev, připravoval plán na unesení papeže. A říkal, že
jakmile vyhladí Židy, vyhladí také katolickou církev. Takže výrok pana
Jakubčíka, bývalého důstojníka armády, je to, co mu zůstalo v hlavě z
politických školení mužstva, kde ho školili zřejmě ti lidé, o kterých
jsme četli v Tankovém praporu a podobně, všichni ti majoři Terazky.
Jestliže to je představitel umírněné demokratické politické strany, měla by se od něho velmi jednoznačně distancovat.“
6
15
Prof. Tomáš HALÍK:
“Tak nakonec to rozsoudí Pán Bůh. Ale víte, Srbsko je speciální kapitola, to nechme stranou. Já bych možná použil ještě té vaší otázky
ohledně toho postoje církve. Já bych se rád vyjádřil ještě k jedné události, která mě skutečně nesmírně nadzdvihla. A to byl výrok poslance
sociální demokracie Igora Jakubčíka. Cituji doslova: " Katolická církev
za druhé světové války netrpěla, byla jedním z největších spojenců
nacistického Německa. Katolická církev schvalovala odsuny a vraždy
Židů". Tedy tohle to je sprostá lež. V některých zemích je trestným
činem takzvaná osvětimská lež, která popírá utrpení Židů za druhé
světové války. Já nevím, jestli má být lež vždycky trestným činem,
ale ta osvětimská lež je nemravná a tohle je přesně na stejné úrovni.
Ten člověk, kdyby měl trošku cti v těle, tak opravdu odstoupí.“
Překlad:
Moderátorka:
“Já bych jenom doplnila, že poslanec Jakubčík později řekl, že reagoval na slova poslance Laudáta, který tvrdil, že katolická církev za druhé světové války trpěla. Poslanec Jakubčík svým výrokem nemyslel
řadové duchovní, kteří za války trpěli, byli vězněni a byli popravováni.
Myslel nejvyššího představitele katolické církve, papeže, tehdejší oficiální postoj Vatikánu a nejvyšší představitele katolické církve v jednotlivých zemích.“
Předměty
1.trimestr
2.trimestr
3.trimestr
roční průměr
------------------------------------------------------------------------------------------------Matematika
29
52
58
53
Jazyk a literatura
32
58
58
56
Filosofie
40
60
60
60
Fyzika
25
53
55
51
Chemie
25
53
53
50
Dějepis
45
60
60
63
Zeměpis
27
57
60
55
Občanská výchova
43
60
60
62
Cizí jazyk
35
53
57
55
Tělesná výchova a hygiena 56
60
60
68
Hudební výchova
52
60
60
67
Výtvarná výchova
60
60
60
70
Náboženství a morálka
60
60
60
70
Biologie
40
58
59
60
Prof. Tomáš HALÍK:
“Toto je právě ta největší lež. Jestliže někdo se skutečně postavil proti
nacismu jednoznačně, tak to byl Vatikán, tak to byl papež. Nejprve to
byl papež Pius XI., který v roce 1937 svým papežským dokumentem
Mit brennender Sorge jasně odsoudil německý nacismus a rasovou
teorii. Bylo to v březnu roku 1937 ve stejném měsíci, kdy odsoudil
druhou zrůdnou ideologii dvacátého století, bolševismus. A ještě předtím se velmi kriticky vyjádřil i na adresu italského fašismu. Papež Pius
XII., který po něm nastoupil se také zřejmě podílel na tomto protinacistickém dokumentu papeže, svého předchůdce, protože znal nástup
nacismu jako nuncius v Německu. Tento papež ve své encyklice v říjnu 1939 varoval před teoriemi, které popírají jednotu lidského pokolení a hlásají nadřazenost jedné rasy nad jinými. Zejména pomáhal Židům obětavě a statečně. On potom připravoval také encykliku, která
měla jasně odsoudit postup nacistů vůči Židům. Tehdy holandští biskupové velmi jednoznačně svým "pastýřstvím“ odsoudili to nacistické
řádění a vyhlazování Židů a nacisté na to odpověděli velice tvrdou
persekucí katolické církve a persekucí těch Židů, kteří byli ukrýváni v
katolických klášterech. Proto se papež Pius XII. rozhodl nevydat tuto
14
Certifikát o ukončení studia pro Ariela Noe Arias za ukončení 12 let
studia, které zahrnují základní a středoškolské vzdělání a odpovídají
tak titulu Bakalář humanitních věd.
6. prosince 2013, město Santísima Trinidad
_________________________________________
Známky na maturitním vysvědčení Ariela Noe Arias:
Pozn.:
Školní rok v Bolívii není rozdělen na dvě pololetí, příp. na čtyři čtvrtletí, ale na tři trimestry.
V Bolívii jsou známky od 1 do 100. Čím vyšší známka, tím lepší.
Pokud je známka menší než 35, je to nedostatečná.
V Plzni, červen 2014
Milý Arieli!
Děkujeme ti za tvůj dopis z prosince 2013. Omlouvám se, že
odepisujeme tak dlouho, ale dopis došel až před Velikonocemi. Takže
zároveň s povelikonočním přáním ti posíláme gratulaci k úspěšnému
7
ukončení středoškolského studia. Jsi velmi zodpovědný a šikovný, že
jsi dokázal i při studiu přispívat do rodinného rozpočtu. A pak, když
tato povinnost nebyla nutná a tatínek získal práci, mohl jsi úspěšně
odmaturovat. Tvoje vysvědčení jsme uveřejnili v našem farním časopise, aby se všichni z naší farnosti, kteří ti přispívají na vzdělání, mohli přesvědčit, že jejich finanční pomoc byla dobře využita. Chceme ti
finančně pomáhat i nadále.
Ve svém dopise píšeš, že dostaneš titul Bakalář humanitních
věd. U nás absolventi středních škol po maturitě žádný titul nedostávají. Prokazují se pouze maturitním vysvědčením. Titul dostávají až po
následném absolvování vysoké školy nebo university. Například já
jsem maturovala na strojní průmyslovce, pak jsem absolvovala vysokou školu strojní a teď smím používat titul Ing. Můj manžel Vladimír
absolvoval vysokou školu elektrotechnickou. Oba jsme pracovali celý
život v průmyslu. Nejdříve jsme byli oba zaměstnáni ve strojírenském
koncernu ŠKODA. Pak jsem já programovala informační systémy
v železniční dopravě a manžel vedl vlastní podnik vyrábějící malé
transformátory. Myslím, že technické vzdělání je dobrý start pro to,
aby člověk uživil dobře sebe a v budoucnu i svou rodinu. Vykonáš jistě mnoho užitečné práce a čeká tě plno krásných zážitků. Pokud se
rozhodneš, že budeš studovat medicinu, počítej s tím, že ztrávíš hodně času nad knihami, protože se budeš muset hodně informací naučit
nazpaměť. Naproti tomu technické obory vyžadují pochopení logiky
problému.
Podle informací ve tvém dopise jsem si našla na internetu data
o vaší družici Tupaki Katari. Takže teď vím, že je pojmenovaná podle
Vašeho národního hrdiny, který za svou vlast položil život a byl umučen hroznou smrtí v roce 1781. Bylo mu pouhých 31 let, ale dodnes
se o něm ví, takže vlastně nezemřel. Historie je velmi zajímavá věda.
I když jsem ji nestudovala, zajímám se o ni ve svém volném čase a
přečetla jsem mnoho historických knih. Bohužel ale málo z nich bylo o
historii zemí Jižní Ameriky. Budu to muset napravit.
Ještě jednou ti moc gratulujeme k úspěšnému složení maturity, pozdravujeme všechny tvé blízké a těšíme se na tvůj budoucí dopis, kde nás budeš informovat, jaké další studium jsi si vybral.
Za celou Farní charitu u Panny Marie Růžencové v Plzni
Marta Ovsjannikova
Dopisy i fotografie patří vám všem, kteří naší charitě přispíváte. Všem zaplať Pán Bůh.
8
ska jako federace 15 různých zemí. A kdyby se tato reforma Rakouska povedla, tak prostě nikdy nemá šanci ani nacismus ani komunismus. To byly svým způsobem plody té první světové války. A velmi
nešťastné.“
Moderátorka:
“I po sto letech se pořád liší názor na ten atentát. Jestli byl tím opravdovým spouštěčem nebo jestli ten válečný konflikt mezi mocnostmi
byl tak či onak na spadnutí?“
Prof. Tomáš HALÍK:
“Samozřejmě tam byla veliká napětí. Ale odstartovalo to skutečně to
Srbsko, které bylo prostě líhní terorismu notoricky. A tohle byl nešťastný krok. Víte, monarchie má jednu nespornou výhodu, že hlavy
státu se dlouho připravují na svoji funkci. A Ferdinand byl člověk, který se připravoval po smrti svého bratrance Rudolfa, když se náhle stal
možným nástupcem Františka Josefa. Věnoval se reformě Rakouska,
svým vzděláním, svými cestami po celém světě, včetně Spojených
států. Obklopil se velmi zajímavými poradci, čili tam byla skutečná
tragédie.“
Moderátorka:
“Jak se k tomu, pane profesore, tehdy stavěla církev?“
Prof. Tomáš HALÍK:
“Vy jste se ptala na postoj církve. O tom teď velmi dobře promluvil
arcibiskup Duka, pro něhož je historie životním koníčkem. Víte, papež
Benedikt XV. tedy v té řadě jmen předchůdce Benedikta XVI. byl velkým mírotvorcem. A ze všech sil až do posledního dechu se snažil válce zabránit. A je zajímavé, že i jeho nástupce Pius X. odmítl žádost
Františka Josefa, aby požehnal jeho vojskům. Dokonce odmítl i požehnání císaři. A řekl, že jestliže císař bude vést válku, tak ho národy budou proklínat. To řekl tedy apoštolskému veličenstvu Františku Josefovi římský papež. Čili tam bylo jasné odmítnutí tohoto válečného úsilí.
Jestliže někde bylo žehnání, tak to nebylo žehnání zbraní, ale žehnání
lidí, kteří byli hnáni na jatka. Byli v situaci smrtelného ohrožení.“
Moderátorka:
“Atentátník, bývalý srbský student Gavrilo Princip, je doma považován
za hrdinu, pane profesore. Což v Rakousku rozhodně neplatí. Kdo by
to mohl soudit?“
13
Moderátorka:
“V sobotu 28. června uplyne sto let od událostí, jejíž následky poznamenaly dějiny dvacátého století. Od atentátu na následníka rakouskouherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Existuje z toho domina, pane profesore, které následovalo,
jednoznačné poučení?“
Prof. Tomáš HALÍK:
“Když se u nás řekne atentát v Sarajevu, tak lidem naskočí Švejkova:
tak nám zabili Ferdinanda. A já se obávám, že se někdy na ty dějiny
Rakouska, i na ten počátek války díváme trošku z takové té švejkovské optiky. To byla jedna z nejtragičtějších událostí vůbec v dějinách
Evropy. Můj velký učitel a velký učitel celé generace českých filosofů,
Jan Patočka, v jednom ze svých posledních esejů o válkách dvacátého
století mluví o tom ohromném otřesu, kterým byla vlastně tato kolektivní sebevražda Evropy, jak o ní hovoří. Na přednáškách říkal, že ta
první světová válka vlastně nikdy neskončila. Do první světové války
na českém venkově byl styl života trošku podobný tomu, co popisovala Němcová v Babičce. A najednou do toho přišla tak strašlivá tragédie, třeba pro české země byla ta první světová válka daleko horší než
druhá světová válka. Když si procházíme české vesnice, tak vidíme ty
seznamy lidí prakticky z každé vesnice, kteří tam padli. A svět na toto
skutečně nebyl připraven. A byl to úžasný otřes, který vedl také k velkým změnám duchovním. Evropa tenkrát žila v takové naději, že vědeckotechnický pokrok a optimismus, který byl založen na osvícenském vědeckotechnickém pokroku, povede svět bezproblémově k lepším zítřkům. A najednou přišla tahle ta hrozná tragédie. Ta vyvolala
také velké změny v teologickém myšlení, protože celá řada kněží si
náhle uvědomila, že tváří tvář těm lidem, kteří se vrátili z války, nemůže prostě bezproblémově mluvit o dobrém Pánu Bohu. A začali vytvářet úplně novou teologii, poznamenanou existencialismem.
Ale víte, neměli bychom se dívat nespravedlivě na Rakousko, které
tím bylo zničeno. To rakouské soustátí bylo vlastně dobře fungujícím
státem, který se vlastně dobře choval k řadě menšin, jako byli bosenští muslimové, nebo Židé v Haliči. A kde se i ten náš národ rozvíjel
velmi dobře po stránce průmyslové, ale i po stránce kulturní. Když
živíme tu legendu, jak Národní divadlo si postavili čeští chalupníci za
ty grošíčky. Ano, to byl velký vzmach v národě, ale zapomínáme říct,
že tím největším sponzorem Národního divadla byl František Josef,
rakouský císař. To soustátí se pomalu demokratizovalo. A právě ten
zavražděný následník trůnu František Ferdinand měl už ve svém stole
připravenu novou ústavu, návrh nového uspořádání Rakouska - Uher12
Článek o jubilantovi PhDr. Miroslavu Mrázkovi
29. června letošního roku oslavil 85 let svého života plzeňský
rodák, hudební pedagog, publicista, muzikolog, sbormistr a varhaník doktor Miroslav Mrázek, který několik let hrál při bohoslužbách i
v našem kostele. Jako vzpomínku uveřejňujeme zde článek Jiřího
Blažka, redaktora Českého rozhlasu Plzeň, ve kterém přibližuje jeho
bohatý život.
PhDr. Miroslav Mrázek – 85 let
Poprvé jsme se setkali před více než 30 lety na kůru františkánského kostela v Plzni, kde pohostinsky dirigoval větší hudební produkce.
Miroslav Mrázek se narodil v rodině vojenského gážisty v Plzni
na Borech. Již od dětství měl blízko k hudbě. Jako sextán Masarykova
státního reálného gymnázia v Plzni vedl studentský sbor a o rok později i chrámový sbor u redemptoristů na Chodském náměstí v Plzni.
Ve studiu hudby pokračoval na Pedagogické fakultě UK v Plzni a v
Praze, kde v roce 1953 absolvoval obor hudební výchova. Už tehdy si
vzal k srdci slova svého milovaného pedagoga univerzitního profesora
PhDr. Josefa Plavce, který studentům říkal: „Učit jen nestačí, je třeba
být i aktivním hudebníkem, vědcem a publicistou“. Miroslav Mrázek
skutečně pak po celý život nejen hudbu vyučoval a provozoval, ale i o
ní psal a dosud píše. Pro získání doktorátu na UK studoval vědeckou
kandidaturu v oboru muzikologie na univerzitě v Brně, kde jeho velikými vzory byli profesoři Jan Racek, Bohumír Štědroň a Zdeněk Blažek. Z politických důvodů však mu nebylo umožněno kandidaturu dokončit
Svoji učitelskou dráhu začal v roce 1953 na Pedagogické škole
v Karlových Varech, kde krátce po svém nástupu založil dívčí pěvecký
sbor, známý i v zahraničí. Následujícího roku byl povolán na Vyšší pedagogickou školu, později Pedagogickou fakultu v Plzni. Dnes patří
k posledním žijícím pamětníkům jejího vzniku. Současně působil i jako
sbormistr Vysokoškolského uměleckého souboru, kde úzce spolupracoval s hudebním skladatelem Tomášem Sakem. Kromě toho se podílel též na několika hudebně vzdělávacích pořadech v plzeňské i pražském rozhlase. Jako vysokoškolský pedagog napsal mimo dvojí skripta i řadu studií, článků a publikací. Po téměř 19ti letech působení na
PF byl v době normalizace pro své zaměření na duchovní hudbu a nekonformní postoje propuštěn a dva roky zůstal bez zaměstnání. Až na
zásah prezidentské kanceláře generála Ludvíka Svobody se uchytil
jako výpomocný učitel hudby na lidových školách umění v okolí Plzně.
Během tří let coby vychovatel v Domovech mládeže v Plzni dokázal
9
z tamních konzervatoristů založit komorní hudební soubor. Velkým
štěstím pro něho pak bylo, že od září roku 1980 mohl až do odchodu
do důchodu v roce 1989 opět vyučovat hudební předměty na Střední
pedagogické škole ve Stříbře, kde vychoval celou řadu budoucích pedagogů. V té době, kdy z politických důvodů nemohl publikovat, se
soustředil na svou druhou zálibu – na řízení sborových těles. Tak se
stalo, že v letech 1979 až 1987 byl sbormistrem plzeňského smíšeného sboru Smetana. Ve Stříbře pak vedl až do roku 1989 ženský pěvecký sbor Vlasta.
Doktor Miroslav Mrázek však působil také téměř 20 let i jako
varhaník v kostele Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí
v Plzni. Hudebně tam doprovázel i celou řadu profesionálních pěvců a
instrumentalistů plzeňského divadla. Jen namátkou jmenujme sopranistku Lilku Ročákovou, tenoristy Jana Jandu, Jana Adamce, basbarytonistu Karla Křemenáka a mnohé jiné. Od roku 2002 byl Miroslav
Mrázek uměleckým vedoucím Plzeňského vokálního tria při Centru
Karla Klostermanna, s nímž uskutečnil nejedno vystoupení v západočeských lázních, v Praze a na jiných místech.
Po celý život doktor Miroslav Mrázek publikoval. Byl věrný plzeňské PRAVDĚ a později PLZEŇSKÉMU DENÍKU, kam přinesl stovky
přesných a k umělcům ohleduplných recenzí, které mohl opřít o své
celoživotní hudební zkušenosti. I letos už po dvanácté například napsal na základě vybídnutí koncertního mistra České filharmonie Miroslava Vilímce, dramaturga „Hudby v synagogách Plzeňského regionu“,
souhrnné a kritické ohlédnutí pro celostátní měsíčník „Hudební rozhledy“.
A kdo je jeho nejvíce milovaným skladatelem? Oslavenec odpovídá: „Bedřich Smetana, o němž mám svou disertační práci na téma
B. Smetana - pedagog, uloženou ve Smetanově muzeu v Praze. I letos jsem si s chutí vyslechl při zahajovacím koncertě Pražského jara
jeho Mou vlast, toto ojedinělé dílo ve světové hudební literatuře. Ač
tvořené za naprosté autorovy hluchoty, nemá jediné slabé, prázdné či
zbytečné místo. V tom spatřuji Smetanovu genialitu.“
Zdravotní stav doktora Miroslava Mrázka a jeho občasné dlouhodobé pobyty v nemocnici mu dnes už nedovolují vydat se častěji do
koncertních síní, kde ho posluchači vždy snadno poznají podle poznámkového sešitu a tužky v ruce. Sám k tomu říká: „Snažím se, pokud mi síly stačí, alespoň zpovzdálí sledovat hudební dění kolem sebe
a podle možností o něm pak písemně referovat či spíše uplatňovat své
hojné a nesnadno posbírané hudební prožitky a zkušenosti.“
Jubilantovi přejme stálou radost z jeho milované hudby a především pak hodně zdraví, které tak potřebuje!
Myšlenky prof. Tomáše Halíka z pořadu Českého
rozhlasu2: Jak to vidí
Každý všední den v 8.30 hod. vysílá Český Rozhlas2-Praha pořad: Jak to vidí. V přímém přenosu tam rozhlasoví reportéři hovoří o
aktuálních tématech s pozvanými politiky, umělci, vědci, duchovními a
dalšími více či méně známými osobnostmi.
Dne 25.června 2014 byl do tohoto pořadu pozván prof. Tomáš
Halík, prezident České křesťanské akademie. Hlavním tématem rozhovoru byla první světová válka, vzhledem ke stoletému výročí jejího
vypuknutí, dále se prof. Halík vyjadřuje k postojům církve v historii i v
současnosti. Protože názory prof. Halíka jsou pozoruhodné a poučné,
otiskujeme zde zkrácený záznam pořadu.
Jak to vidí Tomáš Halík – 25. června 2014
První světová válka byla jedna z nejtragičtějších událostí Evropy
Foto: Jiří Hošek
Jiří Blažek - Redaktor Českého rozhlasu Plzeň
10
11