otevřít

JAN – UWE ROGGE
DĚTI POTŘEBUJÍ HRANICE
(Portál 2009)
Jsou dnes děti víc nevychované a drzé než dříve, jak občas
slýcháváme ? Jsou snad dnes rodiče méně kompetentní k výchově
svých dětí?Jak může denně docházet k různým situacím, v nichž
,,malý tyran“ triumfuje nad dospělými a oni si zoufají? Jak se vyhnout
trvalému stresu ve výchově a přitom neupadnout do autoritářství vůči
svému dítěti? Nebo nepřikazovat a uplatňovat volnou tzv. liberální
výchovu a neomezovat svobodu dítěte?
Jan- Uwe Rogge (nar. 1947), zkušený rodinný poradce, pořádá a vede
semináře a kurzy pro rodiče a pedagogy. Je autorem několika knih.
Představujeme vám z jeho díla publikaci Děti potřebují hranice,
kterou vydalo nakladatelství Portál v roce 2009.
Kniha nenabízí nějakou suchou pedagogickou teorii, ale je sestavena
z konkrétních příběhů, které jsou komentované, rozebírá možné
přístupy rodičů a nabízí východiska. Dospělým se po přečtení vybaví
prožité situace s dětmi vlastními či jen náhodně shlédnuté u jiných
rodin.
Hranice vymezují prostory a doby, poskytují jistotu a bezpečí, jsou
orientačními body. Zároveň však dráždí. A mohou platit jen nějaký
čas. Děti potřebují hranice – to platí víc než kdy jindy v době, kdy
jsou fyzické, psychické a duševní hranice dětí stírány a znevažovány
válkami, hladem, ponižováním a zneužíváním. Respektovat hranice
dětí znamená zaručit jim důstojný vývoj. V tomto smyslu hranice
chrání naše děti. Hranice však potřebují i dospělí. Kdo si nevymezí
žádné hranice, je sám neschopný jednání, bude poddajným otrokem,
před kterým děti nemají respekt. Vytyčovat hranice znamená
vzájemně v sobě uznávat a respektovat osobnost.
1/3
Člověk chce pro své dítě to nejlepší! A tak si rodiče myslí, že nějaké
vymezování hranic se s tím ,,nejlepším“ neslučuje. A to je omyl! Proto
v tolika vztazích rodičů k dítěti převládá přílišná povolnost. Rodiče
to snášejí tak dlouho, až to ,,bouchne“. Nezvládané pedagogické
vedení vždycky nese s sebou problémy: poranění na těle i na duši.
Vychovávat znamená stále se jako rodič učit, nacházet ve své
výchově chyby a napravovat je. Kdo chce vychovávat děti
bezchybně, plete si ,,výchovný vztah“ s vrcholovým sportem.
Problémy dospělých ve výchově jsou normální – chyby k ním patří.
Příklad z knihy, str. 58: Zkoušet moc (text zkrácen a upraven):
Čtyřletý Tom má žízeň a přeje si něco k pití.
Matka: ,,Chtěl bys šťávu?“
Tom: přikývne.
Matka: ,,Tady máš,“ podává synovi sklenici se šťávou.
Tom: ,,Nechci, raději bych mléko.“
Matka: ,,To jsi mohl říct rovnou,“ nalije mléko.
Tom trošku upije: ,,To nechci, je kyselé.“
Matka: ,,Myslela jsem, že máš žízeň,“ hlas zní rozzlobeně.
Tom. ,,To mám.“
Matka: ,,Co tedy chceš?“
Tom: ,,Třešňový sirup.“
Matka přinese z police sirup.
Tom: ,,Tuhle láhev ne, tu vedle.“
Matka: ,,Vždyť jsou obě stejné.“
Tom: ,, Ne.“
Matka: ,, Pro mě za mě,“ láhev odnese, přináší druhou, nalévá sirup.
Tom: ,, Dej mi tu první láhev, je lepší.“
Matka: ,, Tome, to snad není pravda! Teď už ale toho mám dost!“
zvyšuje hlas a vtiskne synovi sklenici do ruky.
Tom se malinko napije, postaví sklenici zpátky a odchází.
Matka: ,,Pokaždé takové nervy! Ale pokaždé!“
2/3
Tato příhoda se může opakovat u jídla , oblékání, hraček, při
nákupech v obchodě apod. Děti jsou brzo vtahovány do procesu
rozhodování a jsou přetíženy požadavkem se rozhodnout. Byť je
respektování dětských tužeb a potřeb nutné, musí být přiměřené
věku a situaci. Stížnosti rodičů, že nepatrná záležitost, jako je volba
pití či oblečení, se stává ,,vyčerpávajícím nervovým bojem“, ukazuje,
že jsou děti touto výchovnou představou o samostatnosti přetížené.
Nejsou zde žádná pravidla.
V tomto příběhu se měla matka dát dítěti vybrat z určitého počtu
nápojů. Tím ulehčí dítěti rozhodnutí.
Správná volba rodičů:
1.příběh
Čtyřletý Tom má žízeň a přeje si něco k pití.
Matka: ,, Co chceš pít, vodu nebo šťávu?“
Tom si vybere, napije se a odchází.
2. příběh
Čtyřletý Tom má žízeň a přeje si něco k pití.
Matka: ,, Co chceš pít, vodu nebo šťávu?“
Tom: ,,Ale já chci třešňový sirup.“
Matka: ,,Dám ti tedy třešňový sirup,“ a dál se nevede žádná diskuse.
Tom se napije a odchází.
3.příběh
Čtyřletý Tom má žízeň a přeje si něco k pití.
Matka: ,, Co chceš pít, vodu nebo šťávu?“
Tom: ,,Ale já chci třešňový sirup.“
Matka: ,,Dám ti tedy třešňový sirup,“ matka podává sklenici se
sirupem.
Tom: ,, Já si to rozmyslel, chci mléko.“
Matka: ,, Asi nemáš opravdovou žízeň, když odmítáš nabízené pití,“
položí sklenici se sirupem.
Tom vypije sirup nebo se otočí a odchází pryč.
3/3