Celý článek ("pdf")

Transkript

Celý článek ("pdf")

Sborník muzea Karlovarského kraje 16 / 2008
Květena Těšovských pastvin
Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel
ÚVOD
Výslunné orchidejové louky jsou v nejzápadnější části České republiky poměrně vzácným biotopem. Příčinu je nutné hledat nejen v abiotických (zejména v klimatických a geologických)
faktorech, ale i v tom jak člověk v minulosti území využíval.
Převážná část západních Čech patří vzhledem ke své střední nadmořské výšce a subatlantskému charakteru do nejchladnějších a vlhkých klimatických jednotek mírně teplé klimatické oblasti (Quitt 1971, Z ahradnický & M ackovčín 2004). Průměrné roční teploty se pohybují mezi 4 ºC (horské partie) až 7 ºC (pouze pánevní oblasti), na většině území mezi 5 až
6 ºC. V dlouhodobém průměru spadne na většině území 600 až 800 mm srážek za rok (ve
Slavkovském lese, Českém lese a Krušných horách pak 800 až 900 mm za rok; podle Quitt
1971, Z ahradnický & M ackovčín 2004). Geologická stavba území je sice poměrně pestrá, ale
kromě menších oblastí s vulkanity a amfibolity (zčásti metamorfované vulkanické horniny)
je tvořená zejména „kyselými” horninami. Z toho vyplývá, že krátkostébelné a mezické květnaté louky zde pravděpodobně vždy hostily ve větších populacích jen několik druhů orchidejí – zejména vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vstavač kukačku (Orchis morio), vstavač osmahlý (O. ustulata), vstavač mužský (O. mascula), vemeníček zelený (Coeloglossum
viride), pětiprstky (Gymnadenia sp. div.) apod. Velkoplošný zánik sušších a mezických orchidejových luk přineslo pravděpodobně až přerušení tradičního obhospodařování krajiny
v druhé třetině 20. století vyvolané několikerým administrativním přesídlením obyvatelstva,
změnou hustoty osídlení a radikální změnou přístupu k hospodaření. Vše pak dokonal nástup zemědělské velkovýroby v 50. až 80. letech 20. století včetně rozsáhlých pozemkových
úprav, které byly v některých oblastech západních Čech prováděny se zvláště velkou horlivostí za velkorysé finanční podpory státu. V této době byly květnaté louky buď převedeny na ornou půdu, či na velmi intenzivně využívané pastviny skotu, nebo byly, na méně přístupných
místech, zcela ponechány ladem či zalesněny jehličnatými monokulturami. Jen zřídka se zachovaly louky a pastviny využívané buď k pravidelné sklizni sena, nebo k méně intenzivní
(popřípadě rotační) pastvě dobytka. Mezi nejrozsáhlejší a nejzachovalejší enklávy květnatých luk na Chebsku patří právě Těšovské pastviny.
VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
Těšovské pastviny se rozprostírají na západně orientovaných poměrně prudkých svazích Slavkovského lesa nad údolím Lipoltovského potoka mezi obcemi Těšov a Mokřina. Do floristického průzkumu byly zahrnuty veškeré luční porosty, háje a meze od koryta Lipoltovského
potoka (446 až 452 m n. m.) po silnici k Těšovské hájovně (600 m n. m.) – viz obr. 1 a vnitřní
strana obálky. Převýšení 154 m je dosaženo na relativně krátké vzdálenosti 850 m. Studovaná enkláva měří od východu k západu 900 m a od severu k jihu 650 m, její celková plocha je
cca 43,5 ha. Větší část (cca 60 %) zabírají bezlesé, vesměs luční enklávy, menší část (cca 33
%) pak dřevinami zarostlé meze, okraje vodotečí a hájky. Součástí studované plochy je smí-
267
268
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel
šený les na severním okraji enklávy zabírající cca 7 % plochy vymezeného území (lokalita 13,
viz obr. 1 a vnitřní strana obálky).
Geologické podloží tvoří muskovitický granit (v části směrem k obci Mokřina) a fylity
a svory (podle K alina et al. 1963). Z geomorfologického hlediska náleží území do okrsku Arnoltovská vrchovina – podcelek Kynžvartská vrchovina, celek Slavkovský les, podsoustava
Karlovarská vrchovina, Krušnohorská soustava (D emek et al. 1965). Podle regionálně fytogeografického členění ČR (Skalický 1988) leží území na rozhraní fytogeografických okresů 24a.
Chebská pánev a 28a. Kynšperská vrchovina. Potenciální přirozenou vegetací území Těšovských pastvin (mimo aluvium Lipoltovského potoka) jsou bikové a jedlové doubravy a bikové
bučiny (N euhäuslová et al. 1998). Celé zkoumané území se nachází na katastru obce Těšov
u Milíkova.
Lokalitu vstavače kukačky (Orchis morio) našel u Těšova na jaře roku 1981 Miloš Hostička z Plzně (M. Hostička , ústní sdělení). Tehdy patřily vstavače kukačky v západních a jihozápadních Čechách sice k mizejícím, ale ještě roztroušeně se vyskytujícím druhům. Hostičkům
údaj se pokusili ověřit až v první polovině 90. let 20. století M. Trégler a J. Bytel, kteří ve stráni
nad Těšovem (dnešní tzv. „kukačková louka” – lokalita č. 1) znovu objevili bohatou populaci Orchis morio (M. Trégler , ústní sdělení). V následujících letech zde pak populace vzácných
druhů začal pravidelně sledovat Harald Hertel. Monitoring rozsáhlé populace vstavače kukačky pak pravidelně probíhá od roku 2001 pod patronací ZO ČSOP Kladská. Samostatný floristický průzkum celého území nebyl dosud zpracován. Květenou části území se zabýval druhý
z autorů tohoto příspěvku (Tájek 2004).
METODIKA
Celé studované území Těšovských pastvin bylo rozděleno na 24 lokalit (viz obr. 1 a vnitřní
strana obálky). Podrobný floristický průzkum probíhal v průběhu roku 2007 a v první polovině roku 2008. Většinu vymezených lokalit autoři průzkumu navštívili nejméně třikrát během
vegetační sezóny (jarní, letní a pozdně letní aspekt), část lokalit pak i vícekrát. Během léta
byl na každé lokalitě proveden kompletní soupis všech nalezených cévnatých rostlin (tzv.
„seznam k datu” označený zkratkou „SD” v závorce za datem průzkumu). Cílem ostatních
pochůzek bylo buď zaznamenat druhy daného aspektu (častokrát společně s rozsáhlým floristickým soupisem), nebo dohledat či kvantifikovat populace významných případně v území
vzácnějších druhů. Přehled pochůzek je uveden u popisu jednotlivých lokalit. (Data revizí velikosti populací Botrychium lunaria, Gymnadenia conopsea a Coeloglossum viride, která prováděl H. Hertel, nejsou v přehledech zahrnuta.) Není-li uvedeno jinak, prováděl floristickou
inventarizaci J. Brabec. Během inventarizačních pochůzek byla pro každý zaznamenaný druh
kategoriálně (5 respektive 6 kategorií) odhadnuta početnost populace v rámci celé plochy
dané lokality. Ve floristickém soupisu (tab. 1) je pak uveden nejvyšší zaznamenaný odhad
pro daný druh. Kategorie byly vymezeny následovně:
1 – ojedinělý výskyt: pouze jeden nebo několik málo exemplářů v jednom místě lokality;
2 – řídký výskyt: několik málo exemplářů na více místech lokality nebo desítky exemplářů
na jednom či dvou místech lokality;
3 – roztroušený výskyt: exempláře řídce roztroušeny víceméně po celé lokalitě nebo bohatá
populace (stovky ex.) na jednom nebo několika málo místech lokality;
4 – hojný výskyt: druh se vyskytuje v mnoha exemplářích (tisíce) víceméně po celé lokalitě
nebo je v některých částech lokality dominantní (má vysokou pokryvnost) a v jiných se
pak vyskytuje řidčeji;
5 – velmi hojný výskyt: druh je na lokalitě dominantní nebo je dominantou případně kodominantou některých částí lokality a i v jiných se vyskytuje hojně nebo alespoň roztroušeně;
+ – výskyt bez kvantifikace: prezence druhu na lokalitě bez existence záznamu o jeho početnosti (došlo buď k opomenutí kvantifikace, nebo nebyla záměrně provedena, protože by byla zkreslena – např. po seči, pastvě, u některých obtížněji rozeznatelných skupin
taxonů).
Kategorizace je sice subjektivní, ale upřesňuje alespoň odhadem početnost všech druhů, tj. i těch, které jsou považovány v současné době za hojné nebo nezajímavé. Velikost populací všech ochranářsky či jinak zajímavých druhů byla pak odhadnuta přesněji. Přesnější
údaje jsou uvedeny v komentářích k vybraným taxonům. Údaje z podrobného průzkumu byly
doplněny údaji z terénních zápisníků autorů z let 1994 až 2006 a dalšími rukopisnými a literárními údaji (veškeré prameny jsou vždy uvedeny). Údaje o obhospodařování v uplynulých
letech, uvedené v kapitole „Popis jednotlivých lokalit”, jsou odhadovány na základě stavu
vegetačního krytu. V minulosti zaznamenané hospodaření na jednotlivých lokalitách je pak
popsáno v kapitole „Historie a současnost hospodaření, ochrana přírody”.
Během inventarizačního průzkumu bylo v území sebráno více než 200 herbářových položek cévnatých rostlin. Všechny položky jsou uloženy v herbáři Muzea Cheb (mezinárodní
akronym CHEB – viz Holmgren & Holmgren 1998-), duplikáty některých pak v herbáři Národního muzea v Praze (PR) a herbáři Univerzity Karlovy (PRC). Dokladovány byly zejména taxonomicky obtížnější rody a fytogeograficky významnější druhy. Zeměpisné souřadnice byly
zjištěny přístrojem Garmin GPSmap 60CSx přímo v terénu a jsou uvedeny v souřadnicovém
systému WGS 84 (N – severní šířka a E – východní délka). České i latinské názvosloví vyšších
rostlin je sjednoceno podle Klíče ke květeně ČR (Kubát et al. 2002). Názvy fytocenologických
jednotek jsou v pojetí Moravce (M oravec et al. 1995). Ohrožení jednotlivých druhů je uvedeno podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. (§1 = druhy kriticky ohrožené, §2 = silně ohrožené
a §3 = ohrožené) a podle Červeného seznamu cévnatých rostlin (P rocházka 2001): C1 = druhy kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4a = vzácnější druhy vyžadující
další pozornost – méně ohrožené, C4b = vzácnější druhy vyžadující další pozornost – dosud
nedostatečně prostudované. Poznámka „CITES” je uvedena u taxonů, které jsou součástí
Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, tzv.
Washingtonské úmluvy.
269
270
VÝSLEDKY
Popis jednotlivých lokalit
Lokalita 1 (tzv. „kukačková louka“)
Víceméně pravidelně obhospodařovaná svahová, západně orientovaná výslunná louka o rozloze cca 3,5 ha. Vegetaci lze řadit do svazu Arrhenatherion, místy s přechody do svazu Violion
caninae s převahou travin – kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), třeslice prostřední (Briza media), bika ladní
(Luzula campestris), místy jsou hojnější lipnice luční (Poa pratensis), smilka tuhá (Nardus
stricta), vzácněji se vyskytuje trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens). Z širolistých bylin
jsou na většině louky velmi hojné pryskyřník prudký (Ranunculus acris), rozrazil rezekvítek
(Veronica chamaedrys) a jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Nejcennější částí lokality
jsou krátkostébelné trávníky v konkávní (vypouklé) střední partii louky s hojným výskytem
vstavače kukačky (Orchis morio). V této části se nachází také bohaté populace pryskyřníku
hlíznatého (Ranunculus bulbosus), vítodu obecného (Polygala vulgaris) a kokrhele menšího
(Rhinanthus minor). Okraje louky jsou mezofilnější, často s dominujícím medyňkem měkkým (Holcus mollis), pravděpodobně v důsledku vyššího zastínění a opadu listí z okolních
stromů. Nejspodnější část lokality je vlhčí, tvořená mezickými porosty s větší pokryvností
medyňku vlnatého (Holcus lanatus).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 3. 5. 2007, 11. 5. 2007 (J. Brabec a účastníci exkurze), 24. 5.
2007 (SD), 11. 7. 2007, 29. 8. 2007, 12. 5. 2008 (kolektiv účastníků sčítání Orchis morio),
11. 7. 2008.
Lokalita 2 (pravobřežní niva Lipoltovského potoka)
Širší jižní část pravobřežní nivy Lipoltovského potoka (tj. u obce Těšov) porůstají zejména neudržované porosty mokřadní vegetace z podsvazu Filipendulenion (tužebníková lada) a svazu Caricion gracilis (porosty vysokých ostřic) s dominantami skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a ostřice
ostrá (Carex acutiformis). Na některých místech (zejména blíže vlastnímu toku) je tato mokřadní vegetace nahrazena porosty s dominující chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea),
popřípadě porosty s dominujícími ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides) a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). Místy je ve všech typech vegetace hojná konopice dvouklaná (Galeopsis
bifida). Porosty bylinného patra postupně přerůstají olšemi (zejména kolem toku) a porosty
křovitých vrb – především vrbou popelavou (Salix cinerea) a výmladky vrby křehké (Salix fragilis). Užší severní části pravobřežní nivy Lipoltovského potoka (tj. směrem na obec Mokřina)
tvoří vzrostlé porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa) s vtroušenými stromy břízy bradavičnaté (Betula pendula) a dubu letního (Quercus robur). V podrostu dominuje buď chrastice
rákosovitá (Phalaris arundinacea), nebo ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Na strmějších
svazích pak v podrostu ostrůvkovitě dominují lipnice hajní (Poa nemoralis) nebo medyněk
měkký (Holcus mollis).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 29. 8. 2007 (SD), 15. 5. 2008, 11. 6. 2008, 11. 7. 2008.
Lokalita 3
Léta neobhospodařované mezofilní louky svazu Arrhenatherion s výraznou dominancí kostřavy červené (Festuca rubra), psinečku tenkého (Agrostis capillaris) a místy medyňku měkkého (Holcus mollis). V okrajích (zejména spodních) je pak velmi hojný kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). V části přecházející k nivě potoka (tj. k lokalitě č. 2) rostou hojně druhy
Obr. 1: Ortofotomapa Těšovských pastvin s vymezením hranice floristického průzkumu (silná čára) a jednotlivých
lokalit č. 1 až 24 (slabá čára). Mapový podklad © Geodis Brno, spol. s r. o.
271
272
mokřadních lučních společenstev svazu Calthion – tužebník jilmový (Filipendula ulmaria),
skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). V okrajích pod lesem a na mezi s břízami se pak řídce objevují druhy sušších krátkostébelných trávníků (svaz
Violion caninae).
Součástí lokality je i mez hraničící s lokalitou č. 6. Ve stromovém patře meze dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), v podrostu pak kostřava červená (Festuca rubra),
psineček tenký (Agrostis capillaris) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 20. 7. 2007 (SD), 29. 8. 2007.
Lokalita 4
Segment zahrnuje údolí s prameništi a jeho stráně severně „kukačkové louky” (tj. lokality
č. 1). Do lokality spadají též dřevinami zarostlé ruiny nad lokalitou č. 1, a březové háje s fragmenty výslunných bezlesí mezi lokalitami č. 3 a 1 na západně orientovaných svazích.
Druhové soupisy: 3. 5. 2007, 11. 5. 2007 (J. Brabec a účastníci exkurze), 1. 8. 2007 (SD),
11. 7. 2008.
Lokalita 5
Segment zahrnuje tři části: 1. „louku pod hájem” – tj. bývalou louku (pastvinu) ve stráni
s roztroušenými vzrostlými břízami (Betula pendula) a olšemi (Alnus glutinosa); 2. navazující březový háj nad loukou (nad další mezí) a 3. „louku nad hájem” – tj. fragment svahové louky (pastviny) nad březovým hájem (tento fragment navazuje mezí na lokality č. 7
a 8). Ve spodní a střední části „louky pod hájem” dominují medyněk měkký (Holcus mollis), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria).
Horní partie „louky pod hájem” (tj. na rozhraní s březovým hájem) jsou květnatější s dominujícími druhy medyňkem měkkým (Holcus mollis), tomkou vonnou (Anthoxanthum
odoratum), kostřavou červenou (Festuca rubra) a lipnicí úzkolistou (Poa angustifolia).
V březovém háji (stromové patro tvoří téměř výhradně břízy bradavičnaté – Betula pendula) dominují v podrostu medyněk měkký (Holcus mollis) a tomka vonná (Anthoxanthum
odoratum). V louce „nad hájem” dominují psárka luční (Alopecurus pratensis) a medyněk
měkký (Holcus mollis).
Druhové soupisy: 15. 5. 2008 (SD), 11. 7. 2008.
Lokalita 6
Léta neobhospodařovaná louka v okrajích s druhy krátkostébelných trávníků (svaz Violion
caninae) s hojným výskytem bedrníku obecného (Pimpinella saxifraga). Ve střední a spodní
části louky dominují kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris),
hojně se vyskytuje kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a medyněk měkký (Holcus mollis).
Lokalita zahrnuje též mez nad loukou. Ve stromovém patře meze dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), místy je hojný nálet topolu osiky (Populus tremula). V bylinném patře pak dominují psineček tenký (Agrostis capillaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa)
a černýš luční (Melampyrum pratense).
Lokalita 7
Léta neobhospodařovaná mezická louka, jen v horních (tj. východních) a severních okrajích
s hojnějším výskytem druhů krátkostébelných trávníků (svaz Violion caninae). Na celé ploše
louky dominují kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris) a místy
medyněk měkký (Holcus mollis). Hojně se vyskytuje řebříček obecný (Achillea millefolium)
a ve spodních partiích též kerblík lesní (Anthriscus sylvestris).
Na mezi nad loukou, která je součástí této lokality, dominují ve stromovém a keřovém
patře bříza bradavičnatá (Betula pendula) a topol osika (Populus tremula). V bylinném patře
pod dřevinami mají největší pokryvnost psineček tenký (Agrostis capillaris) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). V místech bez stromového a keřového patra je pak vegetace podobná louce pod mezí, tj. dominují kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis
capillaris) a medyněk měkký (Holcus mollis).
Lokalita 8
Léta neobhospodařovaná svahová louka, jejíž součástí jsou i tři drobné meze bez stromového a keřového patra. Louka je porostlá degradovanými mezickými porosty svazu Arrhenatherion s dominujícími travami – kostřavou červenou (Festuca rubra), psinečkem tenkým
(Agrostis capillaris) a medyňkem měkkým (Holcus mollis). Na drobných mezích a v severních
partiích louky se vyskytují druhy krátkostébelných trávníků (svaz Violion caninae) – hojně
zde rostou třeslice prostřední (Briza media), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) a místy smilka tuhá (Nardus stricta). Ve středních a západních partiích louky je další dominantou
kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a místy je hojný děhel lesní (Angelica sylvestris).
Součástí lokality je i horní mez (ve stromovém patře dominují bříza bradavičnatá – Betula
pendula a dub letní – Quercus robur), která je rozšířená o pás náletu břízy (výšky cca 3 až
5 m). V bylinném patře meze dominují psineček tenký (Agrostis capillaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), medyněk měkký (Holcus mollis), mezi hojné druhy patří černýš luční
(Melampyrum pratense) a na části meze též hasivka orličí (Pteridium aquilinum).
Lokalita 9
Nepravidelně sečená louka (v posledních letech víceméně bez obhospodařování). V minulosti byla louka zcela jistě z velké části porostlá květnatými společenstvy krátkostébelných
luk svazu Violion caninae (v horních a středních partiích) a mezofilními společenstvy svazu
Arrhenatherion (ve spodních partiích). V současné době ve středních a dolních částech louky
dominuje medyněk měkký (Holcus mollis), který je v nejspodnějších partiích přerostlý náletem osik (Populus tremula). Medyněk měkký je hojný i v horních partiích, kde se zachovaly
fragmenty vegetace s druhy společenstev svazu Violion caninae s dominující kostřavou červenou (Festuca rubra). Na některých místech louky expanduje třtina křovištní (Calamagrostis epigejos).
Mez nad loukou je zarostlá vzrostlými břízami (Betula pendula) a náletem osik (Populus
tremula). V keřovém patře se uplatňují kromě osik a bříz též jasany (Fraxinus excelsior), trnky
(Prunus spinosa) a porosty ostružin (Rubus subg. Rubus). V bylinném patře dominuje lipnice
hajní (Poa nemoralis) a porosty borůvky (Vaccinium myrtillus).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 10. 5. 2007 (J. Brabec a P. Tájek), 24. 5. 2007 (SD), 11. 7.
2007.
Lokalita 10
Nepravidelně sečená louka (pastvina) bez výrazněji patrné degradace lučních porostů způsobené neobhospodařováním. V porostu (svaz Arrhenatherion) absolutně dominuje kostřava
červená (Festuca rubra), jen ve spodních partiích louky se výrazněji přidávají medyněk vlna-
273
274
tý (Holcus lanatus) a kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). Medyněk měkký (Holcus mollis) je
častější jen v okrajích louky.
Mez nad loukou je zarostlá vzrostlými břízami (Betula pendula) v některých místech
s bohatým podrostem ostružiníků (Rubus subg. Rubus). V bylinném patře jsou hojné borůvky (Vaccinium myrtillus), pryskyřník hajní (Ranunculus nemorosus) a černýš luční (Melampyrum pratense).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 24. 5. 2007 (SD), 9. 6. 2007 (J. Brabec a B. Malec), 11. 7.
2007, 29. 8. 2007, 11. 7. 2008.
Lokalita 11
Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech před průzkumem pravděpodobně bez pravidelného obhospodařování. Víceméně celá louka je zarostlá vegetací mezických luk svazu Arrhenatherion s absolutní dominancí kostřavy červené (Festuca rubra).
Součástí lokality je i mez nad loukou. Mez a horní okraje louky jsou zarostlé vzrostlými břízami (Betula pendula). V jejich porostu se roztroušeně vyskytuje pryskyřník hajní
(Ranunculus nemorosus).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 24. 5. 2007 (SD), 11. 7. 2007, 29. 8. 2007.
Lokalita 12
Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech před průzkumem pravděpodobně bez pravidelného obhospodařování. Ve spodních partiích je louka porostlá mezickými porosty svazu Arrhenatherion, ve kterých se v dominanci střídá kostřava červená
(Festuca rubra) a medyněk vlnatý (Holcus lanatus); velmi hojně až dominantně jsou zastoupeny druhy z čeledi miříkovitých – kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a bršlice kozí noha
(Aegopodium podagraria). Hojně přimíšené jsou i další typické druhy mezických luk – ovsík
vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a psárka luční (Alopecurus pratensis). Střední a horní partie louky jsou poněkud sušší s výraznou dominancí kostřavy červené (Festuca rubra) s hojným výskytem kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris) a pryskyřníku prudkého (Ranunculus
acris).
Úzká mez nad loukou, která je rovněž součástí lokality, je porostlá vzrostlými (víceméně
solitérními) břízami (Betula pendula) a vzrostlým náletem osik (Populus tremula). Část meze
zarůstá trnka (Prunus spinosa). Bylinné patro meze tvoří druhy přiléhajících lučních porostů.
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 25. 5. 2007 (SD), 11. 7. 2007, 29. 8. 2007, 15. 5. 2008.
Lokalita 13 („hruštičkový les“)
Jižní a střední partie lokality tvoří kyselá doubrava ve stromovém patře s velmi hojnou břízou bradavičnatou (Betula pendula) a přimíšenými borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem
ztepilým (Picea abies). Keřové patro je chudé, tvoří ho pouze ojedinělé keře krušiny olšové
(Frangula alnus) a menší polykormony ostružiníků (Rubus subg. Rubus). V bylinném patře dominuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a černýš luční (Melampyrum pratense).
Směrem do severních partií doubrava postupně přechází do zcela kulturního jehličnatého
lesa, kde ve stromovém patře dominuje smrk ztepilý (Picea abies) s příměsí borovice lesní
(Pinus sylvestris) a břízy bradavičnaté (Betula pendula). Bylinné patro je v této části velmi
řídké a druhově chudé.
Druhové soupisy: 5. 6. 2007, 9. 6. 2007 (J. Brabec a B. Malec), 11. 7. 2007, 1. 8. 2007
(SD), 29. 8. 2007, 15. 5. 2008.
Lokalita 14
Relativně pravidelně obhospodařovaná (sečená) krátkostébelná, v minulosti pravděpodobně
oraná louka, v posledních letech též příležitostně využívaná na skládkování dřeva. V porostu
dominují kostřava červená (Festuca rubra) a tomka vonná (Anthoxanthum odoratum). Velmi
hojně a s velkou pokryvností se vyskytují jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jetel plazivý
(Trifolium repens) a vikev plotní (Vicia sepium).
Úzká mez u silnice je součástí lokality. Její stromové patro tvoří několik solitérních bříz
(Betula pendula) a jeřábů ptačích (Sorbus aucuparia), keřové patro pak růže šípkové (Rosa
canina agg.) a bez černý (Sambucus nigra). Bylinné patro meze se druhovým složením neodlišuje od navazujícího lučního porostu, jen je poněkud mezičtější.
Lokalita 15
Pravidelně sečená kulturní louka, v minulosti pravděpodobně pole. Jižní část louky je tvořena
porosty s dominancí ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). V horních partiích louky u
chalupy se nachází mokřina s dominující skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus) a v okrajových
částech pak s hojným výskytem medyňku měkkého (Holcus mollis). Na ostatních plochách
louky dominuje kostřava červená (Festuca rubra) a hojně se vyskytuje škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides). Háj a meze nad loukou již nejsou do lokality
zahrnuty.
Lokalita 16
Horní a střední partie louky hostí květnaté, pravidelně obhospodařované (častěji sečené než
pasené) krátkostébelné porosty (vegetace svazu Violion caninae) s dominující kostřavou
červenou (Festuca rubra) a tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum) v mozaice s malým
mokřadem (s druhy Agrostis stolonifera, Carex nigra, C. echinata, C. panicea, Cirsium palustre, Juncus effusus, Myosotis palustris a Dactylorhiza majalis). Směrem do spodních částí louky pak přibývá medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a zejména medyněk měkký (Holcus mollis).
Spodní části louky, oddělené drobnými, málo patrnými mezemi, nebyly v posledních několika letech před průzkumem pravděpodobně vůbec obhospodařované.
Součástí lokality jsou i mez na rozhraní s lokalitou č. 15 a remíz při jižním okraji lokality.
Ve stromovém patře meze dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), hojné jsou nálety
osik (Populus tremula) a jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior), přecházející též do keřového patra. Z dalších dřevin se ve stromovém patře meze uplatňují borovice lesní (Pinus sylvestris), dub letní (Quercus robur), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a třešeň ptačí (Prunus avium). Keřové patro je vyvinuto jen v některých částech, pak dominuje, kromě výše uvedených
osik a jasanů, trnka (Prunus spinosa) a roztroušeně jsou zastoupeny keře růže šípkové (Rosa
canina agg.). V bylinném patře nejčastěji dominuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa).
Ve stromovém i keřovém patře remízu dominují osiky (Populus tremula) a břízy (Betula
pendula). Hojné jsou v keřovém patře též ostružiníky (Rubus subg. Rubus), ostružiník maliník
(Rubus idaeus) a trnky (Prunus spinosa). Z dalších dřevin se uplatňují dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je řídké, roztroušeně se vyskytuje starček hajní (Senecio ovatus), řídce pak pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), jestřábník Lachenalův (Hieracium lachenalii), vratič obecný (Tanacetum
vulgare) a další běžné luční druhy.
2007, 15. 5. 2008.
275
276
Lokalita 17
Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech pravděpodobně víceméně pravidelně sečená. Na většině plochy dominuje kostřava červená (Festuca rubra), jen
v horních a některých spodních částech je hojný ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius).
Mozaikovitě přistupují tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), medyněk vlnatý (Holcus
lanatus) a rozrazil lékařský (Veronica officinalis). Na některých místech maloplošně dominuje i medyněk měkký (Holcus mollis). Na jihovýchodním okraji louky se nachází malý pramenný mokřad, který byl v minulosti pravděpodobně napájecím rybníčkem pro pasená zvířata.
Součástí lokality je i mez na rozhraní s lokalitou č. 15 a na ní navazující remíz na hranici
s lokalitami č. 15 a 16. Zapojené stromové patro horní meze (pokryvnost cca 80 %) je tvořeno zejména břízami (Betula pendula) a osikami (Populus tremula). Přimíšeny jsou jednotlivé exempláře (vždy do 2 ks) smrku ztepilého (Picea abies), vrby jívy (Salix caprea) a jabloně
(Malus domestica). Keřové patro je řídké, zastoupeny jsou jen mladé exempláře bříz (Betula
pendula) a osik (Populus tremula). V bylinném patře dominují metlička křivolaká (Avenella
flexuosa) a borůvka (Vaccinium myrtillus), hojně se vyskytují psineček tenký (Agrostis capillaris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) a černýš luční (Melampyrum pratense).
Remíz je hustě zarostlý dřevinami. Ve stromovém patře (pokryvnost cca 40 %) dominují břízy (Betula pendula) a osiky (Populus tremula), v keřovém pak osiky (Populus tremula)
a jasany (Fraxinus excelsior). Přimíšeny jsou i další dřeviny: švestka (Prunus domestica), javor klen (Acer platanoides), bez černý (Sambucus nigra), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia),
vrba jíva a v. ušatá (Salix caprea, S. aurita) a třešeň ptačí (Prunus avium). Ve zruderalizovaném bylinném patře dominují celík obrovský (Solidago gigantea), kopřiva dvoudomá (Urtica
dioica), svízel přítula (Galium aparine), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a pýr
plazivý (Elytrigia repens).
2008.
Lokalita 18
Menší louka s dominující kostřavou čer venou (Festuca rubra) a psinečkem tenkým
(Agrostis capillaris), která zarůstá v severních částech náletovými dřevinami. Luční porost
je poměrně monotónní. Pouze v horních partiích jsou hojnější druhy krátkostébelných luk
svazu Violion caninae. V jižních částech u lesa, kde prosakuje voda z prameniště na lokalitě
č. 17, je porost bohatší o mokřadní druhy ostřic (Carex demissa, C. panicea, C. nigra), sítiny
(Juncus effusus, J. articulatus) a další mokřadní druhy (např. kozlík dvoudomý – Valeriana
dioica, karbinec evropský – Lycopus europaeus apod.).
Mez nad loukou, která je součástí lokality, je poměrně úzká (3 až 4 m), širší je jen v jižní části kolem potůčku. Ve stromovém a keřovém patře dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), v místě mokřadu pak vrba křehká (Salix fragilis), přimíšeny jsou jasan ztepilý
(Fraxinus excelsior), topol osika (Populus tremula), třešeň (Cerasus sp.), smrk ztepilý (Picea
abies), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), kalina obecná (Viburnum opulus), dub letní (Quercus
robur), růže šípková (Rosa canina agg.), místy ostružiník křovitý (Rubus subg. Rubus). V podrostu dominuje psineček tenký (Agrostis capillaris), v mokřadu se pak přidávají medyněk
měkký (Holcus mollis) a zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 6. 8. 2007 (SD – po pastvě), 11. 7. 2008.
Lokalita 19
Mezická svahová louka s porosty svazu Arrhenatherion s dominující kostřavou červenou
(Festuca rubra), psinečkem tenkým (Agrostis capillaris) a místy s medyňkem měkkým (Holcus mollis). Ve středních a horních partiích je porost nízký s hojnými druhy ze společenstev
svazu Violion caninae. Hojně se vyskytují tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), bika ladní (Luzula campestris), svízel nízký (Galium pumilum), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus)
a rozrazil lékařský (Veronica officinalis), roztroušeně pak svízel hercynský (Galium saxatile),
smilka tuhá (Nardus stricta), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) a kontryhel sivý (Alchemilla glaucescens).
Mez nad loukou, která je součástí lokality, je zarostlá ve stromovém i keřovém patře
náletovými dřevinami zejména břízou bradavičnatou (Betula pendula), jasanem ztepilým
(Fraxinus excelsior) a topolem osikou (Populus tremula). V podrostu dominují metlička křivolaká (Avenella flexuosa), psineček tenký (Agrostis capillaris) a medyněk měkký (Holcus
mollis).
2007, 15. 5. 2008.
Lokalita 20
Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech před průzkumem zjevně bez jakéhokoli obhospodařování. V horních partiích dominuje kostřava červená (Festuca rubra) a na mnoha místech jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella). Spodní partie
louky jsou mezičtější, s dominujícím medyňkem měkkým (Holcus mollis), s hojným výskytem kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris) a místy s porosty třtiny křovištní (Calamagrostis
epigejos).
Úzká (do 5 m šířky) mez, která patří do této lokality, je ve stromovém patře hustě zapojená břízami (Betula pendula) s přimíšeným dubem letním (Quercus robur) a javorem klenem
(Acer pseudoplatanus). Keřové patro (vyvinuté jen na části meze, pokryvnost cca 20 %) je
tvořené porostem trnek (Prunus spinosa) a solitérními exempláři jasanu ztepilého (Fraxinus
excelsior), hrušně (Pyrus communis), růže šípkové (Rosa canina agg.) a břízy bradavičnaté (Betula pendula). V bylinném patře se v dominanci střídají lipnice hajní (Poa nemoralis)
s medyňkem měkkým (Holcus mollis), psinečkem tenkým (Agrostis capillaris), kostřavou
červenou (Festuca rubra) a místy i s pýrem plazivým (Elytrigia repens).
Lokalita 21
Malá, nepravidelně obhospodařovaná trojúhelníková louka s mezickými porosty svazu Arrhenatherion. V horních partiích dominuje kostřava červená (Festuca rubra), spodní partie louky
jsou pak vlhčí, s dalšími hojnými druhy: ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), medyňkem měkkým (Holcus mollis), srhou říznačkou (Dactylis glomerata), kerblíkem lesním
(Anthriscus sylvestris) a bršlicí kozí nohou (Aegopodium podagraria).
Široká (cca 15 až 20 m) mez s bývalou cestou (přesněji jde o dvě meze a cestu mezi nimi)
je součástí této lokality. Stromové patro meze je rozvolněné (pokryvnost max. 40 %) tvořené zejména břízou bradavičnatou (Betula pendula), modřínem opadavým (Larix decidua),
osikou (Populus tremula) a dubem letním (Quercus robur), řídce se vyskytují další dřeviny –
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jabloň (Malus domestica)
a borovice lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro je řídké tvořené jen několika exempláři druhů
277
278
stromového patra a ojediněle solitérními keři růže šípkové (Rosa canina) a bezu hroznatého
(Sambucus racemosa). Bylinné patro je z velké části s porosty podobného složení jako bezlesé partie navazujících luk, tj. s dominancí kostřavy červené (Festuca rubra), psinečku tenkého (Agrostis capillaris), s hojnými výskytem tomky vonné (Anthoxanthum odoratum) a pýru
plazivého (Elytrigia repens). V dalších částech meze (vesměs pod stromy) pak dominuje medyněk měkký (Holcus mollis), popřípadě lipnice hajní (Poa nemoralis), mezi hojné druhy patří ostružiník křovitý (Rubus subg. Rubus) a klinopád obecný (Clinopodium vulgare).
Druhové soupisy: 17. 4. 2007, 29. 8. 2007, 11. 7. 2008 (SD – ne zcela kompletní).
Lokalita 22
Svahová, několik let neobhospodařovaná louka s hojným výskytem keřů (zejména růže šípková – Rosa canina agg.) a náletových stromů (např. bříza bradavičnatá – Betula pendula, topol
osika – Populus tremula, olše lepkavá – Alnus glutinosa, jasan ztepilý – Fraxinus excelsior).
Ve spodních partiích jde o mezickou louku víceméně s dominancí psárky luční (Alopecurus
pratensis) a s hojným výskytem kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris). V jihozápadním okraji louky se pak nachází mokřad s náletovými olšemi (Alnus glutinosa) a se společenstvy svazu Calthion s hojným výskytem tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria), škardy bahenní
(Crepis paludosa) a mokřadních přesliček (Equisetum fluviatile a E. palustre). Střední a horní
partie louky jsou sušší, dominují zejména kostřava červená (Festuca rubra) a psineček tenký (Agrostis capillaris), hojně se vyskytují kostřava luční (Festuca pratensis), tomka vonná
(Anthoxanthum odoratum), svízel bílý (Galium album) a ptačinec trávovitý (Stellaria graminea). Na některých místech v horních partiích louky je porost krátkostébelný s fragmenty společenstev svazu Violion caninae s hojnějším výskytem třeslice prostřední (Briza media), vítodu obecného (Polygala vulgaris), zvonku okrouhlolistého (Campanula rotundifolia)
a svízele nízkého (Galium pumilum). Na několika místech v horních partiích louky se nacházejí porosty třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos).
Součástí lokality je i široká dřevinami zarostlá mez nad loukou. Jde v podstatě o březový
háj (Betula pendula) s přimíšenými dalšími dřevinami – dubem letním (Quercus robur), smrkem ztepilým (Picea abies), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a lískou obecnou (Corylus
avellana). V podrostu se v dominanci střídají metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a lipnice
hajní (Poa nemoralis), hojně se vyskytuje černýš luční (Melampyrum pratense).
Druhové soupisy: 25. 4. 2007, 10. 5. 2007 (J. Brabec a P. Tájek), 25. 5. 2007, 11. 7. 2007
(SD – po pastvě), 29. 8. 2007, 15. 5. 2008, 11. 6. 2008 (SD), 11. 7. 2008.
Lokalita 23
V uplynulých letech nepravidelně obhospodařovaná svahová louka. Horní část louky je porostlá suššími mezickými porosty svazu Arrhenatherion s dominující kostřavou červenou
(Festuca rubra) a místy hojným medyňkem měkkým (Holcus mollis). Jen v okrajových partiích kolem bříz (Betula pendula) je vegetace nižší s hojnějšími druhy krátkostébelných
luk svazu Violion caninae. Ve spodní polovině je louka zarostlá mezickými porosty svazu
Arrhenatherion, ve kterých dominuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha říznačka
(Dactylis glomerata) a kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). V nejnižších částech (na západním
okraji louky) se nachází mokřad porostlý vegetací svazu Calthion s dominujícími skřípinou
lesní (Scirpus sylvaticus) a tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Na rozhraní horní
a dolní poloviny louky pod březovým hájkem se nachází luční prameniště se společenstvy
svazu Cardaminion amarae.
Meze a hájky v louce a nad ní, které jsou součástí této lokality, jsou ve stromovém patře zarostlé břízami (Betula pendula). Keřové patro není téměř vyvinuto, v bylinném pak
dominují kostřava červená (Festuca rubra) nebo metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a borůvka (Vaccinium myrtillus).
Druhové soupisy: 25. 4. 2007, 6. 8. 2007 (SD – po pastvě), 15. 5. 2008, 11. 6. 2008 (SD
– ne zcela kompletní).
Lokalita 24
Lokalitu č. 24 tvoří celkem dvě části. První je údolí na jižním okraji „kukačkové louky” (lokalita č. 1), které se rozděluje ve dvě suchá údolí vedoucí mezi lokalitami č. 1 a 22. Druhou částí
je mokřad jižně „kukačkové louky” pod lokalitami č. 22 a 23 a do tohoto mokřadu ústící údolí s potůčkem. Toto údolí začíná na rozhraní lokalit č. 16 a 19 a pokračuje mezi lokalitou č. 23
(na levém břehu) a lokalitami č. 20, 21 a 22 (na pravém břehu). Dvě suchá údolí (příležitostné vodoteče srážkové vody) a jejich stráně tvořící první část lokality jsou zarostlé náletovými
dřevinami (borovice lesní – Pinus sylvestris, bříza bradavičnatá – Betula pendula) a dubem
letním (Quercus robur). Bylinné patro je velmi různorodé tvořené zejména lučními a ruderálními druhy, méně pak druhy kyselých doubrav a hájů (metlička křivolaká – Avenella flexuosa, černý luční – Melampyrum pratense, černýš lesní – Melampyrum sylvaticum a zvonek
broskvolistý – Campanula persicifolia). Horní a střední partie druhé části tvoří údolí s potůčkem napájeným z pramenišť ve stráních. Údolí je poměrně úzké, obklopené lučními porosty,
zarostlými mezemi a březovými hájky. Ve stromovém patře dominuje vrba křehká (Salix fragilis), v širších partiích pak ve stráních dub letní (Quercus robur) a bříza bradavičnatá (Betula
pendula). Keřové patro je řídké, tvořené nejčastěji keři vrby ušaté (Salix aurita) a bezem černým (Sambucus nigra). Bylinné patro tvoří druhy potočních niv, pramenišť a mokřadů (např.
řeřišnice hořká – Cardamine amara, krabilice chlupatá – Chaerophyllum hirsutum, skřípina
lesní – Scirpus sylvaticus). Ve stráních je pak bylinné patro řídké, místy s hojnou metličkou
křivolakou (Avenella flexuosa). Spodní partie druhé části tvoří mez a mokřad (v bylinném
patře s druhy svazu Calthion) zčásti zarostlý vzrostlým náletem osik (Populus tremula), vrb
křehkých (Salix fragilis) a bříz (Betula pendula) s přimíšenými duby (Quercus robur). Spodní
partie mokřadu (nad chalupami) jsou bezlesé, zarostlé zruderalizovanými porosty mokřadní
vegetace podsvazu Filipendulenion se solitérními keřovými vrbami (Salix cinerea, S. aurita).
V bylinném patře dominují tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a medyněk měkký (Holcus mollis). Hojný je pcháč oset (Cirsium arvense).
Druhové soupisy: 25. 4. 2007, 11. 7. 2007 (SD – spodní část), 6. 8. 2007 (SD – část),
29. 8. 2007, 11. 7. 2008.
279
280
Floristický průzkum
V území bylo zaznamenáno téměř 2900 aktuálních údajů o výskytu cévnatých rostlin na jednotlivých lokalitách (viz tab. 1). Determinováno bylo celkem 350 taxonů cévnatých rostlin.
Z nich je 24 v Červeném seznamu ČR (Procházka 2001) – v kategorii C1: 1 taxon, C2: 4, C3:
14 a C4a: 5. Zvláště chráněno podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. je 12 druhů – v kategorii §1: 1 druh, §2: 3 druhy a §3: 8. Kromě známých populací vzácnějších druhů rostlin byla na
Těšovských pastvinách objevena velmi bohatá populace hruštičky prostřední (Pyrola media).
V následující části jsou komentovány všechny vzácnější, fytogeograficky významnější nebo
taxonomicky obtížnější nalezené taxony.
Alchemilla sp. div. – kontryhel
Na Těšovských pastvinách byly zaznamenány pouze tři běžné druhy rodu kontryhel – k. sivý
(A. glaucescens), k. třpytivý (A. micans) a k. pastvinný (A. monticola). Celkem bylo determinováno nebo revidováno 20 herbářových položek z tohoto území. Vzhledem k obtížnosti
determinace byla na jednotlivých lokalitách zaznamenána početnost pouze pro druh A. glaucescens. Odhad celkové početnosti ostatních taxonů pak v tab. 1 ukazuje položka Alchemilla
sp. div., která v sobě pravděpodobně zahrnuje převážně A. monticola, méně pak A. micans
a zřejmě jen výjimečně A. glaucescens.
Arnica montana – prha chlumní (C3, §3)
Alpský migrant mající v západních Čechách těžiště rozšíření v rámci celé ČR. Ve středních
a vyšších polohách nejzápadnějších Čech se vyskytuje roztroušeně až hojně, byť se počty
populací i jejich velikost v posledních desetiletích evidentně snižují.
Na Těšovských pastvinách byl nalezen na 4 lokalitách. Lokalita č. 4: cca 35 sterilních
exemplářů na ploše cca 2 m 2 v borobřezovém háji na pravém břehu dolíku; lokalita č. 13:
roztroušeně ve střední a dolní části lokality v celkové populaci 550 až 600 sterilních rostlin
(v letech 2007 a 2008 kvetly 2 respektive 3 exempláře); lokalita č. 16: cca 35 sterilních a cca
15 kvetoucích rostlin (rok 2007) na ploše o velikosti cca 1 m 2 mezi mokřadem a severním
okrajem louky; lokalita č. 17: cca 30 ex. (z toho 1 kvetoucí v roce 2007 a 5 kvetoucích v roce
2008) na horní mezi.
Botrychium lunaria – vratička měsíční (C2, §3)
Druh byl v uplynulých desetiletích v ČR považován za velmi vzácný, silně ohrožený. V posledních letech je zejména na zásaditějších substrátech a v krátkostébelných lučních porostech
středních a vyšších poloh zaznamenáván relativně častěji (viz např. H adinec et al. 2003, H adinec & L ustyk 2006, 2007, B rabec 2005b). Nejbližší známé recentní lokality jsou: fyt. o. 26.
Český les: Železná hůrka u obce Mýtina (nalezli P. Mudra a M. Trégler); PR Lipovka u Horního Žandova (nalezl H. Hertel); fyt. o. 28c. Mnichovské hadce: NPR Křížky, NPR Pluhův Bor
(viz M artínek 1999) a PP Dominova skalka (Tájek 2003); fyt. o. 86. Slavkovský les: sušší místo
v mokřadních loukách cca 1,4 km JJV od kostela v Rájově (P. Tájek , nepublikovaná data).
Na Těšovských pastvinách byla vratička měsíční v letech 2003 až 2008 nalezena celkem
na 3 lokalitách. Lokalita č. 1: jedna rostlina (nalezena pouze v roce 2005) ve středních partiích louky v místech s největším výskytem vstavače kukačky; lokalita č. 16: pravidelně nalézána ve střední části louky blíže severního okraje (2003: 6 ex., 2004: 7 ex., 2005: 7 ex., 2006: 6
ex., 2007: 4 ex. a 2008: 4 ex.), v horní části lokality 1 ex. (pouze v roce 2004); lokalita č. 19:
pravidelně nalézána ve střední části lokality (2004: 11 ex., 2005: 12 ex., 2006: 12 ex., 2007:
11 ex. a 2008: 10 ex.).
Caltha palustris subsp. procumbens – blatouch bahenní poléhavý (C4a)
Na Těšovských pastvinách stejně jako v širším území (viz M artínek 1999) se vyskytují oba
poddruhy blatouchu bahenního (C. palustris subsp. procumbens a C. palustris subsp. palustris). Početnost populací obou poddruhů v tab. 1 je spíše orientační. Oba taxony se vyskytují
na lokalitě č. 2 (niva Lipoltovského potoka), C. palustris subsp. palustris byla ojediněle zaznamenána v mokřadních polohách luk č. 6 a 15. Roztroušený až hojný výskyt C. palustris
subsp. procumbens byl pak zaznamenán na drobných přítocích Lipoltovského potoka a jejich prameništích (lokality č. 4 a 24).
Carex umbrosa – ostřice stinná (C3)
Údaje o výskytu Carex umbrosa v okolních oblastech jsou velmi vzácné. Pravděpodobně se
však jedná o přehlížený taxon. Nejblíže udávané věrohodné nálezy jsou z okolí Pramenů,
Mnichova a Teplé (mokřadní louky mezi Trojhranem a Mýtským rybníkem u obce Prameny;
PR Mokřady pod Vlčkem; NPP Upolínová louka pod Křížky; PR Prameniště Teplé, mokřady JV
od Rájova; P. Tájek , nepublikovaná data, V. M elichar , ústní sdělení, M artínek 1999) a od Ctiboře a Štokova na Tachovsku (P. M udra , ústní sdělení).
Na Těšovských pastvinách byl druh nalezen na lokalitách č. 1 („kukačková louka”) a lokalitě č. 13 („hruštičkový les”). V obou případech bylo zaznamenáno jen několik trsů.
Cerastium glomeratum – rožec klubkatý
Druh byl v území zaznamenán až v roce 2008 na rozježděném vjezdu v dolních partiích lokality č. 1.
Cirsium sp. div. – pcháč
Ani v nivních partiích či prameništích nebyl zaznamenán výskyt pcháče zelinného (Cirsium
oleraceum). To potvrzuje názor Karla Martínka (M artínek 1999) o vzácnosti tohoto druhu
v severní části Chebska (zhruba od linie Lázně Kynžvart – Stará Voda – Vysoká). Pcháč zelinný je vzácný i v celých západních Krušných horách, častější je až na Žluticku (J. M ichálek , ústní
sdělení).
Coeloglossum viride – vemeníček zelený (C2, §2, CITES)
V rámci ČR jde v současné době o vzácný druh pastvin, krátkostébelných luk, vřesovišť, vysokohorských niv a okrajů horských lesních cest. V celých západních Čechách je druh velmi
vzácný. V posledních 15 letech byl jeho výskyt potvrzen pouze na dalších šesti lokalitách na
Tachovsku a Mariánskolázeňsku a z balvanitých lad nad obcí Bražec (viz M ichálek 1995). Na
Tachovsku a Mariánskolázeňsku se jedná o lokality: PP Pístovská louka (výskyt po roce 2000
neověřen; P. Mudra a M. Trégler , ústní sdělení); PP Maršovy Chody; PR Pod Volfštejnem (Z ahradnický & M ackovčí n 2004; P. M udra a M. Trégler , ústní sdělení); svahová mezofilní louka
0,5 km SSV od Bezdružic (M. Trégler , ústní sdělení); u osady Jedlová; u obce Prostřední Žďár
(údaje z první poloviny 90. let 20. století, P. M udra , ústní sdělení).
Na Těšovských pastvinách je znám pravděpodobně od roku 2003 (M artínková & M artínek
2005, H. H ertel , nepublikovaná data). V letech 2003 až 2008 byl nalezen na třech místech
v horních partiích lokality č. 16 v maximálním počtu 8 kvetoucích exemplářů (2003: 2 ex.,
2004: 2 ex., 2005: 5 ex., 2006: 4 ex., 2007: 3 ex. a 2008: 8 ex.).
281
282
Crepis mollis subsp. hieracioides – škarda měkká čertkusolistá (C3)
Taxon se v západních Čechách vyskytuje pouze ve vyšších polohách – Český les (fyt.
o. 26.), Slavkovský les (fyt. o. 86.), Krušné hory a jejich podhůří (fyt. o. 85., 25a.), Tepelské
a Doupovské vrchy (fyt. o. 28., 29.). Dosud nebyl zaznamenán ani v Chebské pánvi (fyt. o. 24.
Horní Poohří), ani na Ašsku a Kraslicku (fyt. o. 22. Halštrovská pahorkatina a 23. Smrčiny)
(viz K aplan & K irschner 2004, M artínek 1999).
Zjištěné výskyty na Těšovských pastvinách na lokalitách 15, 17 a 19 náleží do fytogeografického okresu 28a. Kynšperská vrchovina, odkud je taxon znám.
Dactylorhiza majalis – prstnatec májový (C3, §3, CITES)
Druh patří v západních Čechách mezi nejhojnější vstavačovité (viz např. M artínek 1999).
Na Těšovských pastvinách byl zaznamenán v malých populacích na 4 lokalitách – lokalita č. 2: v mokřadu pod „kukačkovou loukou” v počtu 15 kvetoucích ex. (v roce 2007) a 5
kvetoucích ex. (v roce 2008); lokalita č. 4: tři kvetoucí ex. v úpadu mezi lokalitami č. 1 a č. 9;
lokalita 16: v mokřadu ve střední části lokality blíže horního okraje v počtu 7 resp. 8 kvetoucích ex. (v roce 2007 respektive 2008), v roce 2006 byl druh zaznamenán i v SV okraji lokality (v počtu do 10 kvetoucích ex.); lokalita 17: 1 kvetoucí ex. v mokřadu na východním okraji
louky (zaznamenán 6. 6. 2007).
Epilobium obscurum – vrbovka tmavá (C3)
Na prameništích a mokřadech se v okolním území vyskytuje spíše řídce (viz např. M artínek
1999: 6 lokalit).
Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán na jednom místě v mokřadu nivy Lipoltovského potoka (lokalita č. 2) a v lučním prameništi na lokalitě č. 23.
Epilobium palustre – vrbovka bahenní (C4a)
Druh je na prameništích, v mokřadech a rašeliništích širšího okolí relativně hojný. V podstatě nechybí v žádné regionální floristické práci zahrnující mokřadní biotopy (např. M artínek
1999, B rabec 2005a, M artínková & M artínek 2005, M artínek & M artínková 2005, 2006, 2007,
Tájek 2007).
Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán ve většině mokřadů a pramenišť.
Fraxinus excelsior cv. Diversifolia – jasan ztepilý
Jde o jeden z nejčastějších kultivarů (H ieke 1978, Koblížek 1997) s jednoduchými až tříčetnými
listy. V území roste v jednom exempláři na jižním okraji louky (lokalita č. 1) a v několika málo
exemplářích v navazujícím lesíku (součást lokality č. 24).
Gymnadenia conopsea – pětiprstka žežulník (C3, §3, CITES)
Vzhledem k malé populaci není determinace taxonu zcela jednoznačná. Jak doba květu, tak
habitus zaznamenaných rostlin však nasvědčují tomu, že jde o G. conopsea subsp. conopsea. V současné době jsou pětiprstky v celé západní části Čech velmi vzácné. Dle údajů regionálních floristů a literárních dokladů se v současné době na západ od linie Klášterec nad
Ohří – Žlutice – Manětín – Plzeň – Klatovy nachází max. 10 lokalit rodu pětiprstka – Gymnadenia sp. div. (M arhold et al. 2005, M ichálek 1995, O ndráček 2002, Z ahradnický & M ackovčín
2004; V. M elichar , P. Tájek , L. P ivoňková , M. Trégler , J. Sladký, P. M udra , K. M artínek , ústní sdělení). Kromě PP Hvožďanská louka, kde v roce 2008 výjimečně kvetlo cca 50 ex. G. conopsea
(v předešlých letech do 30 ex., P. M udra , ústní sdělení), jsou populace velmi malé, výrazně
pod 50 kvetoucích exemplářů. Nejbližší populace G. conopsea, která v posledních 10 letech
nikdy nepřesáhla 18 kvetoucích ex., se nachází v PR Lipovka u Horního Žandova (P. Tá jek
a H. Hertel , nepublikovaná data, P. M udra , ústní sdělení).
Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán pouze v malé populaci při horním, severovýchodním okraji louky na lokalitě č. 10. Pětiprstky jsou zde sledovány od roku 1994.
V letech 1994 až 2002 bylo zaznamenáno max. 6 kvetoucích exemplářů. Podobná situace
byla i v letech následujících (před závorkou je počet kvetoucích rostlin; v závorce je uveden
celkový počet zaznamenaných rostlin v daném roce včetně nalezených sterilních exemplářů) – 2003: 4, 2004: 2, 2005: 6, 2006: 2 (5), 2007: 2 (3), 2008: 2 (3).
Hypericum humifusum – třezalka rozprostřená (C3)
Druh se v západních Čechách vyskytuje roztroušeně (viz např. M artínek 1999), místy i hojněji,
např. v Kateřinské kotlině (P. M udra , ústní sdělení).
Na Těšovských pastvinách byl zaznamenán pouze na lokalitě č. 10 v počtu cca 20 exemplářů na cestě vedoucí severním okrajem louky.
Knautia arvensis – chrastavec rolní
Všechny zaznamenané kvetoucí exempláře odpovídaly taxonu Knautia arvensis subsp.
arvensis. Nebyly zaznamenány žádné známky introgrese Knautia kitaibelii.
Lathyrus linifolius – hrachor horský (C3)
Územím ČR prochází východní hranice areálu druhu, přičemž je rozšířen převážně v západní
a severozápadní části Čech. Z východních Čech, jižních Čech a z Moravy je znám pouze z druhotných nalezišť. Na celém Chebsku je relativně hojný, centry výskytu jsou zejména Ašsko,
Slavkovský les a Dyleňská část Českého lesa (jižně od toku Hamerského potoka se prakticky
nevyskytuje) (podle nepublikovaných údajů autorů, regionálních floristů a P. M udry; viz též
Slavík 1995: Chrtková & B ělohlávková 1995).
Na Těšovských pastvinách se vyskytuje roztroušeně v celém území. Častější je v lesních
hájích, bylinném patře mezí a na přistíněných lučních okrajích. Na několika lokalitách však
vstupuje i do centrálních částí lučních porostů.
Listera ovata – bradáček vejčitý (C4a, CITES)
Jedná se o jeden z nejhojnějších druhů z čeledi vstavačovitých (Orchideaceae) v ČR. Totéž
platí i v rámci západních Čech.
Na Těšovských pastvinách byl v letech 2007 až 2008 zaznamenán na 7 lokalitách (za
číslem lokality následuje počet kvetoucích + počet sterilních exemplářů): 4: 3 + 0 (v úpadu
mezi lokalitami č. 1 a 9); 5: 5 + 30 (v horních partiích louky pod březovým hájem a na patě
meze v březovém háji); 9: 2 + 0; 11: 0 + 1 (pod břízami u horní meze); 12: 3 + 0; 15: 15 + 6
(ve střední části louky); 17: 1 + 0 (v SV okraji louky). Celkový výskyt bradáčku bude však na
Těšovských pastvinách pravděpodobně bohatší, protože většina luk byla v optimální době
květu buď spasena (rok 2007) nebo posečena (rok 2008). Z těchto důvodů je potřeba považovat kvantifikaci v tab. 1 u tohoto taxonu pouze za orientační.
Menyanthes trifoliata – vachta trojlistá (C3, §3)
V rámci ČR se druh vyskytuje řídce až roztroušeně, přičemž se vyhýbá xerotermním územím.
Ašsko, severní část Českého lesa a Slavkovský les patří mezi centra jeho výskytu v rámci republiky (viz Slavík 2000a, b; konkrétní lokality z území např. M artínek 1999).
Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán pouze jednou v nivě Lipoltovského potoka (lokalita č. 2) v místě přítoku potůčku z prameniště na „kukačkové louce” (lokalita č.
283
284
1) do nivy (50° 4' 23,5" N, 12° 32' 26,5" E). Vachta zde dominuje společně se skřípinou lesní
(Scirpus sylvaticus) na ploše cca 20 m2 a řídce se vyskytuje i v navazujícím porostu svazu
Calthion (na ploše cca 3 ary).
Meum athamanticum – koprník štětinolistý (C4a, §3)
Subatlantický druh mající v ČR těžiště rozšíření v oreofytiku a přilehlých částech mezofytika západních, severozápadních a severních Čech, tj. od Krušných hor po Krkonoše (Čvančara
1997, mapa rozšíření viz S lavík 1997: 43). Souvislejší výskyt (vesměs v přirozených biotopech – koprníkové louky) v západní části Krušných hor začíná na Kraslicku, kolem obce Počátky (J. M ichálek a V. M elichar , ústní sdělení). Na území bývalého okresu Cheb již patří mezi vzácné druhy. Jako přirozená součást lučních porostů se vyskytuje ojediněle na několika
místech na Ašsku – 5 lokalit v okolí Vernéřova (viz M artínek 1999, K. M artínek , ústní sdělení)
a 1 lokalita v údolí Zeleného potoka u obce Hranice (J. B rabec , nepublikovaný údaj). Zcela
vzácně a vesměs na druhotných stanovištích (okraje cest apod.) byl zaznamenán jižně toku
řeky Ohře: např. na 4 lokalitách v Dyleňské části Českého lesa – u obcí Slatina, Horní Žandov, Vysoká a u Tachovské Huti (P. M udra , ústní sdělení); v okolí Krásna ve Slavkovském lese
(A. M asopustová , ústní sdělení), u golfového hřiště východně Karlových Varů (V. M elichar , ústní sdělení).
Na Těšovských pastvinách roste koprník na třech lokalitách. Vždy se jedná o malé populace v lučních částech lokalit – lokalita č. 10: cca 5 trsů blízko sebe v horních partiích louky
blíže severnímu okraji (50° 4' 29,5" N, 12° 32' 50,5" E); lokalita č. 12: celkově cca 200 až 300
malých pravděpodobně sterilních trsů blíže severnímu okraji louky na cca 8 místech (v rozmezí 50° 4' 28,5" N, 12° 32' 58,5" E až 50° 4' 28,5" N, 12° 32' 56,5" E); lokalita č. 16: zřídka cca na
5 místech vždy o velikosti do 0,5 m2 od střední části louky cca 15 m pod lučním mokřadem
(50° 4' 23" N, 12° 32' 54,5" E) po severní okraj louky (50° 4' 24" N, 12° 32' 52,5" E).
Montia hallii – zdrojovka potoční (C2, §2)
V rámci ČR vzácný, silně ohrožený druh, osídlující prameniště, luční stružky a potůčky v blízkosti pramenů na nevápnitých půdách (S kalický & S utorý 1990). V posledních letech místy
tento druh evidentně přibývá v souvislosti s převahou extenzivního zemědělství, omezení
hnojiv a tedy i splachů do vodotečí (J. M ichálek , ústní sdělení). Širší oblasti Slavkovského lesa, Dyleňského lesa a Krušných hor patří v současné době pravděpodobně k centrům jejího
stávajícího rozšíření v ČR. Nejbližší recentní výskyty jsou z okolí Dolního Žandova a osady
Poustky (3 lokality; A. Bucharová a P. M udra , ústní sdělení) a z okolí Milíkova a Podlesí (5 lokalit; A. M asopustová , ústní sdělení).
Na Těšovských pastvinách byla zdrojovka potoční zaznamenána řídce ve stružkách pod
pramenem ve střední části lokality č. 23 (50° 4' 17,7" N, 12° 32' 44,7" E), a to na prostoru max.
3 m2.
Myosurus minimus – myší ocásek nejmenší (C3)
Druh je častější pouze v nejteplejších částech ČR a v navazujících oblastech mezofytika (K řísa 1988). Na Chebsku byl dosud zaznamenán pouze na obnaženém dně vodní nádrže Skalka
(M artínek 1999, J. M ichálek , ústní sdělení), kde se vyskytuje dosud, a na dně částečně vypuštěného Horního rybníka 0,7 km SV od osady Lužná u Františkových Lázní (v roce 2006 zaznamenal P. H avlíček – viz M artínek 1999).
Na Těšovských pastvinách byl nalezen poprvé až 12. 5. 2008 v počtu cca 150 exemplářů v traktorem vyjetých kolejích u dolního vjezdu do „kukačkové louky” (lokalita č. 1:
50° 4' 18" N, 12° 32' 28" E).
Orchis morio – vstavač kukačka (C2, §2, CITES)
V minulosti v ČR relativně častý druh vstavače, který zaznamenal v posledních desetiletích
prudký úbytek počtu i velikosti populací. Nejbližší recentní lokalita se nachází na spásané
svahové loučce cca 500 m S od kostela v obci Milíkov (po roce 2000 zde byly zaznamenány
max. 2 kvetoucí ex.; P. Tájek , nepublikované údaje, V. M elichar , ústní sdělení). Vzhledem k tomu, že populace v okolí obce Mýtina, známé z 90. let 20. stol. (E. a K. M artínkov i a P. M udra ,
ústní sdělení), se nepodařilo v posledních letech ověřit, je další lokalitou až NPP Komorní
hůrka u Chebu (dodnes bohatá populace, v některých letech zde kvete přes 1000 ex., viz
např. M artínková & M artínek 1998, V. M elichar , ústní sdělení). Ze západních Čech je v současné době známo jen 5 dalších lokalit s ověřeným recentním výskytem vstavače kukačky:
1. louka cca 1,2 km JZ od návsi obce Protivec (bohatá populace nalezená L. Pivoňkovou v roce 2001, v roce 2008 zde kvetlo 300 ex.; V. M elichar , ústní sdělení); 2. jižní svahy Ptačího
vrchu cca 1 km SSV od kostela v obci Štědrá (malá populace nalezená M. Klíčkovou v roce
2003, do 10 kvetoucích ex. v posledních letech; V. M elichar , ústní sdělení, J. Brabec a P. Tájek ,
nepublikované údaje); 3. jižní až jihozápadní svahy Vladaře u obce Vladořice (ještě počátkem 90. let 20. století velmi bohatá a rozsáhlá populace s několika tisíci kvetoucích ex.; v posledních letech se na 6 mikrolokalitách nalézá populace s několika stovkami kvetoucích ex.,
maximum bylo zaznamenáno v roce 2006, kdy zde kvetlo celkem 420 ex.; V. M elichar , ústní
sdělení, L upínek 2005, nepublikovaná data autorů a ústní sdělení regionálních floristů); 4. PP
Pístovská louka (malá populace nacházející se již v Plzeňském kraji nedaleko krajských hranic, do 15 kvetoucích ex. v posledních 15 letech; M. Trégler a V. M elichar , ústní sdělení, P. Tájek , nepublikované údaje); 5. PP Hořečková louka na Pile (malá populace nalezená J. Frouzem
v roce 2005; prozatím vždy do 5 kvetoucích ex.; V. M elichar , ústní sdělení). V roce 2002 byl
V. Melicharem nalezen 1 kvetoucí exemplář na pastvinách Z od nádraží v Bečově (od té doby
neověřen). Další údaje z přelomu tisíciletí (nověji neověřené) udávají R. Brachtl a O. Bušek
ze Žluticka (od obcí Bohuslav a Močidlec) a M. Broum a O. Bušek z jižního podhůří Doupova
(V. M elichar , ústní sdělení).
„Kukačková louka” (lokalita č. 1) na Těšovských pastvinách je nejbohatší lokalitou v nejzápadnějších Čechách a patří v současné době k cca 30 nejbohatším populacím vstavače kukačky v ČR (J. J ersáková , ústní sdělení). Počty kvetoucích exemplářů jsou na kukačkové louce sčítány od roku 2001 – 2001: 283 ex., 2002: 301 ex., 2003: 1581 ex., 2004: 2479
ex., 2005: 2850 ex., 2006: 1950 ex., 2007: 203 ex., 2008: 1554 ex. (podle nepublikovaných
údajů H. H ertela a ZO ČSOP Kladská, viz též Kožíšková 2002). V rámci Těšovských pastvin je
vstavač kukačka pravidelně zaznamenáván též na lokalitě č. 16. V letech 1994 až 2002 na ní
kvetlo vždy mezi 5 až 10 exempláři. V následujících letech byly zaznamenány tyto počty kvetoucích exemplářů – 2003: 4, 2004: 2, 2005: 5, 2006: 4, 2007: 2, 2008: 7. Všechny exempláře na této louce byly zaznamenány buď v severovýchodních partiích louky (v oblasti zhruba
50° 4' 24,5" N, 12° 32' 58" E až 50° 4' 24,5" N, 12° 32' 59" E) nebo ve střední části nedaleko zbytků solitérní břízy (50° 4' 22" N, 12° 32' 54" E).
Phyteuma nigrum – zvonečník černý (C3)
Zvonečník černý má v ČR východní hranici areálu (Kovanda 2000; Slavík 2000a). V západních
Čechách se vyskytuje roztroušeně, na některých místech v početných populacích. Nejbližší
bohaté populace se nacházejí pravděpodobně v Chebu v okolí přehrady Skalka. V Českém
lese končí od severu výskyt zvonečníku černého v údolí Hamerského potoka; jižněji byly zaznamenány již jen jednotlivé výskyty synantropního charakteru (P. M udra , ústní sdělení).
Druh byl nalezen pouze v jednom exempláři na rozhraní meze a lokality č. 1. Pravděpodobně se jedná o přechodný výskyt.
285
286
Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý (C3, §3, CITES)
Vemeník dvoulistý je po prstnatci májovém (Dactylorhiza majalis) a bradáčku vejčitém (Listera ovata) třetím nejhojnějším druhem z čeledi vstavačovitých v západních Čechách. Dosud
se zde roztroušeně vyskytuje v krátkostébelných i mezických lučních porostech, na travnatých mezích a v lesních okrajích (lokality na Chebsku viz např. M artínek 1999).
Na Těšovských pastvinách se druh vyskytuje roztroušeně až hojně ve většině luk. Počty
kvetoucích exemplářů se však na jednotlivých lokalitách v letech 2007 až 2008 nepodařilo
přesněji spočítat, protože většina luk byla v optimální době květu buď spasena (rok 2007)
nebo posečena (rok 2008). Z těchto důvodů je nutné početnosti tohoto taxonu v tab. 1 považovat pouze za orientační. V letech 2007 až 2008 byly na jednotlivých lokalitách zaznamenány následující počty exemplářů – 1: desítky ex.; 4: tři ex. v úpadu mezi lokalitami č. 1 a 9; 5:
stovky sterilních a desítky kvetoucích ex.; 9: jednotlivé ex.; 10: do 50 kvetoucích ex. a desítky
sterilních; 12: jednotlivé ex. (max. 50); 13: celkem 3 nakvétající ex. na dvou místech; 16: stovky ex.; 17: cca 100 ex.; 18: desítky ex.; 19: desítky ex.; 22: do 10 ex.
Polygala chamaebuxus – zimostrázek alpský (C3, §3)
Druh má v ČR severovýchodní hranici areálu. Vyskytuje se pouze v západní polovině státu po
tok řek Vltavy a Labe. Na pravý břeh Vltavy přechází pouze u Sedlčan a Milevska (K irschner
1997, Slavík 1988). Na Chebsku, Ašsku a Mariánskolázeňsku se vyskytuje roztroušeně po celém území, přičemž největší koncentrace populací se nachází v oblasti Mnichovských hadců.
Na Těšovských pastvinách se zimostrázek vyskytuje ve velmi bohaté populaci (tisíce ex.)
ve středních a jižních partiích lesní lokality č. 13.
Pyrola media – hruštička prostřední (C1, §1)
Nález bohaté populace hruštičky prostřední na Těšovských pastvinách byl již samostatně publikován (B rabec et al. 2007) a zhodnocen v rámci výskytu druhu v ČR a v okolních státech
(Brabec 2007). Ze západních Čech je známo méně než 10 věrohodných, vesměs historických
údajů. V Květeně ČR (K řísa 1990) jsou uvedeny pouze dva údaje – „Cheb” (fyt. o. 24. Horní
Poohří) a „Horní Slavkov” (fyt. o. 86. Slavkovský les). V regionálních herbářích se nachází dva
sběry ze severních partií fyt. o. 26a. Dyleňský les (údaj P. M udry z roku 2000 z PR Mechové
údolí u Dolního Žandova; sběr J. Jahna z roku 1912 od Salajny; oba dokladovány v herbáři
Muzea Českého lesa v Tachově) a dva sběry z fyt. o. 25a. Krušnohorské podhůří vlastní (údaje Č. Ondráčka ze dvou starých důlních odvalů z let 1992 a 1993 Z a SSV od Jáchymova; oba
údaje dokladovány v CHOM). V literatuře jsou dále uvedeny dva věrohodné údaje z července
1979 od Kostelní Břízy (28a. Kynšperská vrchovina; J. Holub & J. Z ázvorka in Šedo 1983) a od
Smilova (28d. Toužimská vrchovina; F. M ladý in Šedo 1983) a údaj od dnes zaniklé obce Pastviny (fyt. o. 1. Doupovská pahorkatina; Kunz 1923). Rozšíření v západních Čechách bylo zpracováno podle Brabec et al. (2007).
Na Těšovských pastvinách byl druh nalezen ve střední a jižní části lokality č. 13 na ploše cca 1,1 ha o obvodu zhruba 500 m. Populace se nachází v rozvolněném dubobřezovém
háji s přimíšenou borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies). Hruštičky
prostřední zde rostou v porostu metličky křivolaké (Avenella flexuosa) s hojným výskytem
černýše lučního (Melampyrum pratense) a borůvky (Vaccinium myrtillus). Velikost populace
byla odhadována 5. června 2007, kdy bylo nalezeno cca 360 kvetoucích exemplářů a cca 6
až 7 tisíc sterilních růžic. Dne 11. 7. 2008 bylo nalezeno cca 200 kvetoucích exemplářů. Počet sterilních růžic byl v roce 2008 pouze odhadnut na cca 5 000. Není známo, zda nebyly
roky 2007 a 2008 počtem kvetoucích exemplářů výjimečné. U taxonů rodu Pyrola je fluktu-
ace v počtu kvetoucích rostlin známá a častá. I tak však patří tato populace svojí rozlohou
a počtem rostlin mezi největší a nejbohatší v České republice.
Rubus subg. Rubus – ostružiník
Početnosti populací determinovaných taxonů „pravých” ostružiníků (podrod Rubus) nejsou
pro jednotlivé lokality v tab. 1 uvedeny. Všechny tyto taxony (a je možné, že ještě i další), zahrnuje v sobě taxon Rubus subg. Rubus, který má početnost uvedenou pro všechny lokality.
Scorzonera humilis – hadí mord nízký (C3)
Druh se v západních Čechách vyskytuje roztroušeně, často však v malých a málokvetoucích
populacích (na základě údajů autorů a ústních sdělení K. M artínka , V. M elichara , J. M ichálka
a P. M udry).
Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán v jednom sterilním exempláři v lesní lokalitě č. 13 a historicky (kolem roku 2002; H. H ertel , nepublikovaný údaj) též na lokalitě č. 16
nedaleko mokřiny s výskytem prstnatce májového.
Tragopogon pratensis – kozí brada luční
Všechny determinovatelné kvetoucí exempláře nalezené na Těšovských pastvinách náležely
taxonu kozí brada luční pravá (Tragopogon pratensis subsp. pratensis). Výskyt jiných taxonů
rodu nelze zcela vyloučit (rozhodně by se však jednalo o ojedinělé exempláře).
Valeriana dioica – kozlík dvoudomý (C4a)
Druh je v západních Čechách na vhodných stanovištích relativně hojný (nepublikovaná data
autorů a ústní sdělení regionálních floristů).
Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán na 3 lokalitách: lokalita č. 4: u potoka
v dolních partiích lokality; lokalita č. 17: řídce na cca 2 arech v mokřadu na jihozápadním
okraji louky; lokalita č. 18: roztroušeně (desítky až stovky ex.) podél potůčku na jižním okraji
louky.
Historie a současnost hospodaření, ochrana přírody
V mapách 2. a 3. vojenského mapování je patrné rozptýlené osídlení z údolí Lipoltovského
potoka až na dnešní Těšovskou hájenku (úvozové cesty, domy). Toto osídlení v podstatě vynechává „kukačkovou louku” (lokalita č. 1) a zahrnuje přibližně lokality č. 15 až 24 a horní
část lokality č. 4 (viz obr. 2). Většina budov pod dnešní Těšovskou hájenkou byla opuštěna a pobořena v prvních deseti letech po druhé světové válce. Různá organizační struktura
kolektivního socialistického zemědělství od konce 40. do počátku 90. let 20. století (JZD
Milíkov, JZD Dolní Žandov, Státní statek Dolní Žandov, Oborový podnik státní statky Cheb
– odštěpný závod Dolní Žandov) neměla na obhospodařování enklávy Těšovských pastvin
podstatný vliv. Po celou dobu byla převládajícím způsobem hospodaření různě intenzivní
pastva skotu. Ta byla ještě podpořena výstavbou stáje v 60. letech (podlouhlé stavení jižně
lokality č. 1 – viz obr. 1). Skot se pásl na Těšovských pastvinách a na navazujících travnatých
stráních směrem na Milíkov většinou od jara do podzimu. V některých letech bylo však nutné
vzhledem k nedostatku pastvy stáhnout dobytek již v průběhu srpna. Příležitostná sklizeň
sena probíhala většinou pouze na větších loukách (lokality č. 1, 16, 17, 18 a 19), víceméně
pravidelně se sklízelo na lokalitách 14 a 15. Naopak neobhospodařována zůstávala v některých letech severní část enklávy (víceméně jde o lokality č. 3 až 12). Těšovské pastviny se
287
288
Obr. 2: Oblast Těšovských pastvin na výřezu mapy II. vojenského (tzv. Františkova) mapování z let 1836 až
1852 (vlevo) a III. vojenského (tzv. Františko-josefského) mapování z let 1877 až 1880 (vpravo). © 2nd and
3rd Military Survey, Section No. W-8-VIII and No. 3949-3, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna; ©
Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně (http://www.geolab.cz); © Ministerstvo životního prostředí ČR
(http://www.env.cz).
vzhledem ke své svažitosti a obtížné přístupnosti vyhnuly i rozsáhlým pozemkovým úpravám
v 70. letech. V té době byly zmeliorovány, rozorány a po několika letech opětovně zatravněny velké luční plochy táhnoucí se západními svahy Slavkovského lesa od Těšova přes Milíkov, Podlesí až k obci Úbočí. (Zpracováno podle Šrámek 2001 a rozhovoru s ing. Vladimírem
Tůmou, ředitelem firmy Agro & Kombinát Dolní Žandov spol. s r. o.).
V 90. letech 20. století se víceméně po celé luční enklávě Těšovských pastvin pásl nepravidelně skot a kosily se některé louky (pouze lokality č. 1, 16 (část) a 19). Následovalo
období tzv. Agro-envi opatření v rámci Programu rozvoje venkova (2004 až 2008), kdy byl
na většině luk Těšovských pastvin vymezen jediný půdní blok a louky vedeny jako pastviny. V první části tohoto období se na loukách páslo jen zřídka, pouze se (většinou do 15.
srpna) kosily „nedopasky”, které se nemusely hrabat a biomasa odstraňovat, protože zdejší
louky mají větší svažitost než 12 stupňů. Biomasa zůstávala ležet a postupně hnila a prorůstala. Důsledkem toho byla další eutrofizace části lučních porostů, která se na vegetaci
projevila jako dlouhodobé neobhospodařování luk. To je patrné zejména v severní části enklávy (viz popis vegetace jednotlivých luk v kapitole „Popis jednotlivých lokalit”). Z botanického hlediska vhodnější obhospodařování Těšovských pastvin nastává až v letech 2007
až 2008. V roce 2007 se nehospodařilo pouze na lokalitách č. 2, 4, 5, 13 a většině lokality č. 24. V centrální části „kukačkové louky” (lokalita č. 1) byla v polovině března 2007
dobrovolníky vyhrabána stařina a posečená biomasa, která tam zbyla po seči v roce 2006.
Na celé „kukačkové louce” následně probíhala 3 týdny v červnu pastva skotu. Nedopasky
cca 20 % byly společně s otavami posečené v polovině srpna, byly však ponechány na lokalitě. K ručnímu vyhrabání posečené biomasy došlo na „kukačkové louce” za finance Správy CHKO Slavkovský les až v průběhu listopadu 2007. Lokality č. 3, 6 až 12 byly kvalitně
strojově posečeny nájemcem pozemků v polovině srpna 2007, seno bylo usušeno na místě, strojově nepříliš kvalitně vyhrabáno a sebráno. Otavy víceméně nenarostly. Lokality č. 14
a 15 byly kvalitně strojově posečeny v polovině července 2007, seno bylo usušeno na místě, strojově vyhrabáno, kvalitně sebráno a vyvezeno. Nízké otavy byly ponechány. Celé lokality č. 16 až 23 (včetně mezí) a spodní část lokality č. 24 byly v první polovině července 2007 kvalitně vypaseny skotem. Na většině lokalit zůstaly jen malé nedopasky cca 5 až
10 %, kromě lokality č. 18, kde zůstalo cca 25 % nedopasků. Na lučních částech lokalit
č. 16 až 21 a č. 23 byly nedopasky a narůstající otavy posečeny v druhé polovině srpna. Biomasa byla ponechána na místě.
V roce 2008 se nehospodařilo na lokalitách č. 2, 4, 13, 22, 24 a většině lokality č. 5. Lokality č. 1, 3, 6 až 12 a horní část lokality č. 5 byly kvalitně strojově posečeny v první dekádě
července 2008, seno bylo usušeno na místě, strojově kvalitně vyhrabáno, sebráno a odvezeno. Otavy byly paseny skotem (65 krav po dobu dvou týdnů) v druhé polovině října 2008 na
lokalitách č. 1, 10, 11, 12, 16 a 19. Zda byla pastva kvalitní s malým množstvím nedopasků
a zda došlo k potřebnému narušení drnu nebylo v době uzávěrky tisku známo. Lokality č. 14
a 15 byly kvalitně strojově posečeny na přelomu června a července, seno bylo usušeno na
místě, strojově vyhrabáno, kvalitně sebráno a vyvezeno. Otavy byly ponechány. Luční části
lokalit č. 16 až 21 a lokality č. 23 byly kvalitně strojově posečeny v 1. dekádě července 2008,
seno bylo usušeno na místě, kvalitně strojově vyhrabáno, sebráno, slisováno a vyvezeno.
Otavy byly ponechány.
Pro zachování druhové pestrosti Těšovských pastvin by bylo optimální pokračovat v obnoveném zemědělském obhospodařování celé luční enklávy, při zachování několika podmínek:
1) Zamezit další eutrofizaci lučních porostů, v minulosti způsobované nevhodným nebo nepravidelným obhospodařováním. Jde zejména o pravidelné odstraňování biomasy jednou
až dvakrát ročně podle úživnosti lokalit a průběhu počasí v sezóně. Odstranit biomasu
lze buď sečí, pastvou s posečením nedopasků, nebo kombinací obou typů obhospodařování. Při seči sena a otav je první seč vhodná cca od začátku června do konce července,
druhá seč pak kdykoli po nárůstu biomasy. Po seči je vždy potřeba louky včas důsledně
vyhrabat a vyhrabanou biomasu (seno) odvézt. Pastvu ideálně ovcí popř. koz, méně ideálně skotu nebo koní je potřeba zavádět cca od poloviny května, podle nárůstu biomasy.
Je však potřeba brát ohled na populace vzácnějších druhů (zejména Orchis morio apod.)
a termíny pastvy v jednotlivých letech měnit. Při pastvě by mělo dojít k vypasení porostu
s maximem nedopasků 15 až 20 %. Nedopasky je potřeba, alespoň v centrálních částech
luk vysekat a posekanou biomasu včas řádně vyhrabat a odklidit.
2) Zabránit zapojení lučních porostů, které by zamezilo vzcházení, růstu a přežívání konkurenčně slabších druhů rostlin (např. některé jednoletky a dvouletky, orchideje, vratičky
apod.). Pravidelná seč nebo pastva s důsledným vyhrabáním porostů tento princip splňuje. Nárazově by bylo však nutné doplnit toto obhospodařování narušením drnu v některých partiích luk (např. vyhrabáním železnými hráběmi, zvláčením branami apod.). Tyto
zásahy je ideální provádět v předjaří (březen, počátek dubna) po roztátí sněhu.
3) Časově i prostorově rozrůznit obhospodařování jednotlivých částí enklávy. Ideálním způsobem obhospodařování Těšovských pastvin je rozfázování seče a/nebo pastvy mezi jednotlivými loukami nebo alespoň mezi jednotlivými částmi celé enklávy. Taktéž je vítáno nepravidelné sečení okrajů luk apod. V botanicky nejcennějších partiích (víceméně
v rámci vyhlášené PP Těšovské pastviny) je potřeba jakékoli změny v hospodaření konzultovat s botanikem, který vyhodnotí možný vliv navrženého hospodaření (nebo jeho
vynechání) na populace vzácnějších druhů a na vzácnější rostlinná společenstva.
4) Postupně převést porost na lokalitě č. 13 na smíšený listnatý les tvořený zejména dubem
letním (Quercus robur) s přimíšenou břízou (Betula pendula) a dalšími především listnatými stromy. Je potřeba postupovat tak, aby nedošlo k výraznému zastínění podrostu,
zejména ne naráz, v celé části s výskytem hruštičky prostřední (Pyrola media).
289
290
Obr. 3: Ortofotomapa Těšovských pastvin s vyznačením hranic vyhlášené přírodní památky Těšovské pastviny.
Mapový podklad © Geodis Brno, spol. s r. o.
V roce 2008 vyhlásila Správa CHKO Slavkovský les nejcennější části zkoumaného území
přírodní památku (PP) pod názvem Těšovské pastviny. Chráněné území má rozlohu 11,53 ha
a skládá se ze dvou oddělených částí (viz obr. 3). Dolní (západní) část je tvořena svahovou
loukou s početnou populací vstavače kukačky (Orchis morio), horní (východní) část chráněného území zaujímají louky s výskytem ostatních druhů orchidejí a část lesního porostu
s hruštičkou prostřední (Pyrola media). Chráněné území zahrnuje výše uváděné lokality č. 1,
12, 16, 19 a části lokalit č. 4 a 13. Předmětem ochrany území jsou (podle nařízení 3/2008
Správy CHKO Slavkovský les z 8. 9. 2008) svahové luční porosty a populace zvláště chráněných rostlin vstavače kukačky (Orchis morio), vemeníčku zeleného (Coeloglossum viride),
vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea),
vratičky měsíční (Botrychium lunaria) a hruštičky prostřední (Pyrola media). Dnes je již území v terénu vyznačeno tabulemi se státním znakem a pruhovým značením na stromech a na
kovových tyčích zatlučených u mezníků geodetického vytyčení.
Vzhledem k tomu, že vyhlášení zvláště chráněného území bylo připravováno již delší
dobu, nepodařilo se plně zohlednit výstupy tohoto rozsáhlejšího floristického průzkumu. Některé floristicky cenné partie Těšovských pastvin tak nebyly do chráněného území zahrnuty.
Součástí chráněného území měla být zejména celá část lesa s výskytem hruštičky prostřední (Pyrola media), popřípadě mohly být obě části propojeny loukami na jižním kraji enklávy
(lokality č. 20 až 24).
PODĚKOVÁNÍ
Toto zhodnocení květeny Těšovských pastvin by nemohlo vzniknout bez přispění mnoha kolegů botaniků a dalších přátel přírody západních Čech. Všem patří velký dík. Údaje o rozšíření diskutovaných taxonů v západních Čechách nezištně poskytli zejména Petr Mudra,
Slávek Michálek, Míra Trégler, Vláďa Melichar, Karel Martínek, Saša Masopustová, dále pak
Jirka Sladký, Jaroslav Frouz, Slávka Nesvadbová a Lenka Pivoňková. Velikost populace Orchis
morio v celorepublikovém kontextu laskavě zhodnotila Jana Jersáková. Herbářové položky
některých skupin ochotně determinovali nebo revidovali specialisté: R. Businský (Spiraea),
J. Hadinec (Epilobium obscurum a jeho hybridy), P. Havlíček (Rubus), J. Chrtek jun. (Hieracium), Z. Kaplan (Callitriche), J. Kirschner (Luzula a Juncus), P. Trávníček (Alchemilla), O. Šída
(více rodů), P. Šmarda (Festuca), M. Štech (Agrostis) a J. Štěpánková (Myosotis palustris agg.
a Carex × alsatica). Velký dík patří též všem sčitatelům populací Orchis morio, jakož i dalším
přátelům, z jejichž poznámek jsou čerpány údaje o rozšíření komentovaných taxonů. Údaje
o historii přírodovědných průzkumů v okolí Těšovských pastvin poskytli dr. Miloš Hostička
a Míra Trégler. Historie obhospodařování území v druhé polovině 19. století byla zpracována
na základě rozhovoru s ing. Tůmou. Velmi děkujeme Lence Pleskové a Slávkovi Michálkovi za
poznámky k textu článku.
Literatura
Brabec J. (2005a): Rybníček pod Krásňany – další botanická lokalita v povodí Rokytnice na
Ašsku. – Sborník chebského muzea 2004: 173-182.
Brabec J. (2005b): Současný stav rozšíření hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) v ČR. – Zprávy České botanické společnosti 40: 1-44.
Brabec J. (2007): Hruštička prostřední opět součástí květeny CHKO Slavkovský les. – Arnika.
Přírodou a historií Karlovarského kraje 2/07: 25-28.
Brabec J., Tájek P., M udra P., O ndráček Č. & M ichálek J. (2007): Pyrola media Sw. – In: H adinec J.
& L ustyk P. [eds] (2007): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. IV. – Zprávy České botanické společnosti 42: 323-324.
Čvančara A. (1997): 35. Meum Mill – koprník. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 5.,
p. 364-366, Academia, Praha.
D emek J., Balatka B., C zudek T., L áznička Z., L inhart J., L oučková J., Panoš V., R aušer J., Seichterová
H., Sládek J., Stehlík O., Štecl O. & Vlček V. (1965): Geomorfologie českých zemí. – Nakladatelství Československé akademie věd, Praha.
H adinec J. & L ustyk P. [eds] (2006): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. V. – Zprávy České botanické společnosti 41: 172-257.
H adinec J. & L ustyk P. [eds] (2007): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. VI. – Zprávy České botanické společnosti 42: 247-337.
H adinec J., L ustyk P. & P rocházka F. [eds] (2003): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. II. – Zprávy České botanické společnosti 38: 217-288.
H ieke K. (1978): Praktická dendrologie (1). – Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 533 p.
Holmgren P. K. & Holmgren N. H. (1998-): Index herbariorum: A global directory of public herbaria and associated staff. New York Botanical Garden's Virtual Herbarium. – URL: http://
sweetgum.nybg.org/ih/ (5. 9. 2008).
C hrtková A. & B ělohlávková R. (1995): 27. Lathyrus L. – hrachor. – In: Slavík B. [ed.], Květena
České republiky. 4., p. 416-437, Academia, Praha.
291
292
K alina J., B edrnová J., F rit zsche H. & A ngermann F. (1963): Geologická mapa ČSSR. Mapa
předčtvrtohorních útvarů 1 : 200 000. List M-33-XIII Karlovy Vary-Plauen. – Ústřední
ústav Geologický Praha a Zentrales Geologisches Institut Berlín.
K aplan Z. & K irschner J. (2004): 9. Crepis L. – škarda. – In: Slavík B. & Štěpánková J. [eds], Květena České republiky. 7., p. 509-536, Academia, Praha.
K irschner J. (1997): 2. Polygala L. – vítod. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 5., p.
242-252, Academia, Praha.
Koblížek J. (1997): 119. Oleaceae Hoffmanns. et Link – olivovníkovité. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 5., p. 446-456, Academia, Praha.
Kovanda M. (2000): Campanulaceae Juss. – zvonkovité. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 6., p. 719-748, Academia, Praha.
Kožíšková H. (2002): Mapování orchidejí v CHKO Slavkovský les. – Ms., 10 p. [Práce SOČ; depon. in: Gymnázium Mariánské Lázně a Správa CHKO Slavkovský les]
K řísa B. (1988): 6. Myosurus L. – myšinka (myší ocásek). – In: H ejný S. & Slavík B. [eds], Květena České socialistické republiky. 1., p. 422-424, Academia, Praha.
K řísa B. (1990): Pyrola L. – hruštička. – In: H ejný S. & Slavík B. [eds], Květena České republiky.
2., p. 510-514, Academia, Praha.
Kubát K., H rouda L., Chrtek J. jun., K aplan Z., K irschner J. & Štěpánek J. [eds] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 928 p.
Kunz J. (1923): Die Flora des Bezirkes Kaaden. – Ms., 28 p. [Depon. in.: Oblastní muzeum
v Litoměřicích]
L upínek V. (2005): Záchrana vstavače kukačky na Žluticku. – Arnika. Přírodou a historií Karlovarského kraje 2/05: 23-24.
M arhold K., J ongepierová I., K rahulcová A. & Kučera J. (2005): Morphological and karyological
differentiation of Gymnadenia densiflora and G. conopsea in the Czech Republic and Slovakia. – Preslia, Praha, 77: 159-176.
M artínek K. & M artínková E. (2005): Nová chráněná území na Chebsku – přírodní rezervace
„Mechové údolí” – Sborník chebského muzea 2004: 162-172.
M artínek K. (1999): Flóristický kurz České botanické společnosti v Chebu (8.-13. 7. 1996). –
Sborník Západočeského Muzea v Plzni, Příroda, Plzeň, 99: 7-29.
M artínek K. & M artínková E. (2006): Chráněná území na Chebsku – Přírodní rezervace „Bystřina” – Sborník chebského muzea 2005: 130-151.
M artínek K. & M artínková E. (2007): Přírodní rezervace „Ztracený rybník” – Sborník chebského
muzea 2006: 185-199.
M artínková E. & M artínek K. (1998): Komorní hůrka – opomíjená botanická lokalita. – Sborník
chebského muzea 1997: 126-131.
M artínková E. & M artínek K. (2005): Poznámky k rozšíření některých zajímavějších druhů rostlin na Chebsku. – Calluna, Plzeň, 10/1: 10-13.
M ichálek J. (1995): Červený seznam ohrožené květeny Doupovských hor. – Ms., 143 p. [Studie
pro MŽP ČR; depon. in: knihovna MŽP ČR Praha a Muzeum Sokolov]
M oravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení. Ed. 2. – Severočeskou
přírodou, Příloha 1995, Okresní Muzeum Litoměřice, 206 p.
N euhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha, 341 p. + mapa.
O ndráček Č. (2002): Botanický inventarizační průzkum Vápenky u Kovářské. – Severočeskou
přírodou, Litoměřice, 33-34: 23-31.
P rocházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR. – AOPK ČR, Příroda
18: 1-166.
Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Československa. – Studia Geographica 16, GGÚ ČSAV Brno,
80 p.
S k alický V. & S utorý K. (1990): 50. Portulacaceae Juss. – šruchovité. – In: H ejný S. & S lavík
[eds], Květena České republiky. 2., p. 70-75, Academia, Praha.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: H ejný & Slavík B. [eds], Květena
České socialistické republiky. 1., p. 103-121, Academia, Praha.
Slavík B. (1988): Fytogeografická charakteristika. – In: H ejný & Slavík B. [eds], Květena České
socialistické republiky. 1., p. 65-102, Academia, Praha.
Slavík B. (1995): Fytogeografická charakteristika vybraných taxonů. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 4., p. 20-46, Academia, Praha.
Slavík B. (1997): Fytogeografická charakteristika vybraných taxonů. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 5., p. 20-40, Academia, Praha.
Slavík B. (2000a): Fytogeografická charakteristika vybraných taxonů. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 6. p. 24-61, Academia, Praha.
Slavík B. (2000b): Menyanthaceae (Dumort.) Dumort. – vachtovité. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky. 6., p. 110-114, Academia, Praha.
Šedo I. [ed.] (1983): Floristický kurs ČSBS v Toužimi 1979. – Sborník Západočeského muzea
v Plzni, Příroda 47: 1-84.
Šrámek J. (2001): Zemědělství na Chebsku (1945-1989). – Chebské muzeum, Cheb, 70 p.
Tájek P. (2004): Těšovské pastviny. – Ms., 7 p. [Floristický průzkum; depon. in: Správa CHKO
Slavkovský les, Mariánské Lázně]
Tájek P. (2003): Hadcové výchozy ve Slavkovském lese z pohledu ostrovní biogeografie. – Ms.,
130 p. [Diplomová práce; depon. in: knihovna Katedry Botaniky PřF UK Praha]
Tájek P. (2007): Flóra a vegetace lokality Podhorní slatě. – Sborník chebského muzea 2006:
236-251.
Z ahradnický J., M ackovčin P. et al. [eds] (2004): Plzeňsko a Karlovarsko. – In: M ackovčin P. &
S edláček M. [eds]: Chráněná území ČR, svazek XI., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha,
588 p.
293
Latinský název
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Achillea millefolium
Achillea ptarmica
Aegopodium podagraria
Aesculus hippocastanum
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Agrostis stolonifera
Ajuga reptans
Alchemilla glaucescens
Alchemilla micans
Alchemilla monticola
Alchemilla sp. div.
Alliaria petiolata
Allium oleraceum
Alnus glutinosa
Alopecurus aequalis
Alopecurus geniculatus
Alopecurus pratensis
Anagallis arvensis
Anemone nemorosa
Angelica sylvestris
Anthoxanthum odoratum
Anthriscus sylvestris
Arabidopsis thaliana
Český název
javor mléč
javor klen
řebříček obecný
řebříček bertrám
bršlice kozí noha
jírovec maďal
psineček psí
psineček obecný
psineček výběžkatý
zběhovec plazivý
kontryhel sivý
kontryhel třpytivý
kontryhel pastvinný
kontryhel
česnáček lékařský
česnek planý
olše lepkavá
psárka plavá
psárka kolénkatá
psárka luční
drchnička rolní
sasanka hajní
děhel lesní
tomka vonná
kerblík lesní
huseníček rolní
3
3-4
5
4
1
2
4
1
3
x
x
3
5
5
5
4
5
2
3
4
5
3
2
1-2
3-4
2
3
4
1
3
1
3
3
2
5
2
3
2
x
2
5
2
2
3
2
3
3
4
4
4
4
3
x
x
2
2
2
4
5
2
3
5
1
4
3-4
3
3
3
5
5
4
x
x
3
3
4
5
3
5
2
3-4
4
3
x
2
5
3
3
6
3
4
3
3
1
5
1
1
2
4
7
5
2
10
2
2
3
3
x
3
2
1
2
x
3
2-3 2-3
5
4
9
2
1
2
2
2
3-4 3
3 3-4 3-4
4
4
4
2-3
2
x
2
2
5
4
8
1
2
3
4
4
2
2
x
2
3
x
5
2
2
11
3
2
5
5
3
x
2
5
2-3
2
12
3
2
5
3
2
x
2
5
3
13
2
x
2
3
x
2
5
4
2-3
15
1
3
3
2
3
2
x
3
3
16
2
2
1
x
x
3
3
2
17
2
3
3
2
3
3
5
5
5
5
3-4 4-5 3-4 3-4
2
x
x
3
5
3
3
14
2
2
4
3
3
2
x
2
x
x
2
5
2
4
2
18
5
3-4
2
2
x
3
2
2-3
5
3
2
19
4
5
2
2
x
3
2
3-4
20
2
2
3
Tab. 1: Přehled zjištěných druhů cévnatých rostlin a jejich početnost na jednotlivých lokalitách v rámci Těšovských pastvin v letech 2006 až 2008. Symboly x, 1, 2, 3, 4 a 5 označují početnost populace daného taxonu na dané lokalitě (podrobností viz kapitola Metodika).
5
4-5
x
2
2
2
5
5
21
2
2
2
2
2
5
5
5
2
3
x
2
3-4
1-2
5
5
22
2
1
4
5
3-4
5
4
4
3
4
4
3-4
x
2
3
5
3
3
2
5
2
2
x
x
3
4
24
4
3
2
4
3
23
294
Betula pendula
Bistorta major
Botrychium lunaria
Briza media
Bromus hordeaceus
Calamagrostis epigejos
Calamagrostis villosa
Callitriche hamulata
Calluna vulgaris
Caltha palustris
subsp. palustris
Caltha palustris
subsp. procumbens
Campanula patula
Campanula persicifolia
Campanula rapunculoides
Campanula rotundifolia
Cardamine amara
Cardamine pratensis
Bellis perennis
Latinský název
Arctium × mixtum
(A. minus × A.
tomentosum)
Arctium minus
Arctium tomentosum
Arnica montana
Arrhenatherum elatius
Artemisia vulgaris
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Avenula pubescens
Barbarea vulgaris
2
1
2
lopuch
lopuch menší
lopuch plstnatý
prha arnika
ovsík vyvýšený
pelyněk černobýl
papratka samičí
metlička křivolaká
ovsíř pýřitý
barborka obecná
sedmikráska
chudobka
bříza bělokorá
rdesno hadí kořen
vratička měsíční
třeslice prostřední
sveřep měkký
třtina křovištní
třtina chloupkatá
hvězdoš háčkatý
vřes obecný
blatouch bahenní
pravý
blatouch bahenní
poléhavý
zvonek rozkladitý
zvonek broskvolistý
zvonek řepkovitý
zvonek okrouhlolistý
řeřišnice hořká
řeřišnice luční
3
3
4
4
4-5
3
1
1
1
Český název
1
5
2
3
2
3
5
2
2
5
1-2
2
2
4
2
2
2
3
2
3
3
2-3
3
3
3
3
3
3
2
3
2
3
2-3
3
3
1
3
x
4
3
2
6
3-4
5
4
5
3
5
1
2
2
4
4
2
4
2
2
4
1
3
4
4
2
1
2
7
3
2
3
2
3-4
5
4
3
8
2-3
1
1-2
3
3
3
2
3
3
9
2
2
2
2
2
4
1
10
3
3
3
2
3
3-4
11
3
2
3
2
2
4
1
3
12
4
2
2
3
2
4
5
4
5
3
13
15
3
3
2
3-4
1
2
3
3
2
1-2
2
1
3
2
2-3 4-5
2
14
3-4
2
3
3
4
2
4
2
3
1
4
2
3
1
3
2
1-2
4
17
3-4
3
3
1
3
16
4
3
2
3
5
3-4
3
18
20
4
3
3-4 2-3
4
3
5
1-2
3 3-4
3-4
2
3
2-3 3-4
19
3
2-3
3
5
21
4
2
4
2
3-4
3-4
5
2-3
3
2
22
3-4
2
5
4
5
2
1-2
24
2
2
2
3-4 3
3 3-4
3-4 3
3
5
2
3
4-5
23
295
Latinský název
Carex × alsatica
(C. demissa × C. flava)
Carex acuta
Carex brizoides
Carex caryophyllea
Carex contigua
Carex demissa
Carex echinata
Carex hirta
Carex muricata agg.
Carex nigra
Carex ovalis
Carex pallescens
Carex panicea
Carex pilulifera
Carex umbrosa
Carex vesicaria
Carum carvi
Centaurea jacea
Cerastium arvense
Cerastium glomeratum
Cerastium holosteoides
subsp. triviale
Chaerophyllum hirsutum
Chelidonium majus
Cirsium arvense
Cirsium heterophyllum
Cirsium palustre
Cirsium vulgare
Clinopodium vulgare
Coeloglossum viride
Convallaria majalis
Convolvulus arvensis
Corylus avellana
3
2
3
2
3
3
5
2
3
5
1
1
3-4
2
5
x
2
4
2
3
2
3
1
2
3
4
3
3
1
2
1
1
2
3
2
3
2
3
7
2
2
2
3
2
3
2
2
6
3
3
4
3-4
3
2
2
3
8
2
3
3
3
2
2
2
2
3
3
2
9
2
1
3
2
3
2
2
2
10
2
2
2
3
2-3
1
11
2
2
2
2
2-3
3
2
2
2
12
3-4
1-2
2
1
2-3
4
2
3
1-2
2
2
13
1
2
3
2-3
2
1
2
2
14
4
2
3-4
2
4
2
2
15
1
1
2
3
1
3
3-4
3
2
3
4
2
3-4
2
16
3
3
1
2
2
2
3
2
2
2
17
18
3
2
2
3
2
2
2
3
1-2
3
krabilice chlupatá
vlaštovičník větší
pcháč oset
pcháč různolistý
pcháč bahenní
pcháč obecný
klinopád obecný
vemeníček zelený
konvalinka vonná
svlačec rolní
líska obecná
3
2
4
2
2
1
5
rožec obecný luční
4
2
4
4
4
2
2-3
3-4
3-4
1-2
1-2
3
2
4
3
5
5
3
2-3
3
3
2
ostřice štíhlá
ostřice třeslicovitá
ostřice jarní
ostřice klasnatá
ostřice skloněná
ostřice ježatá
ostřice srstnatá
ostřice měkkoostenná
ostřice obecná
ostřice zaječí
ostřice bledavá
ostřice prosová
ostřice kulkonosná
ostřice stinná
ostřice měchýřkatá
kmín kořenný
chrpa luční
rožec rolní
rožec klubkatý
1
1
Český název
ostřice
1
3
2
3-4
19
2
2
4
2
2
3
2
2
4
3
3
2
20
2
1
1
5
3
21
3-4
2
3-4
2
2
23
2
3 3-4
2
2-3 2
3
4
2
2
2
2
3
2
22
4
2-3
4
4
3
2
4
2
2
1
2
3
3
2
4
24
296
Epilobium ciliatum
Epilobium collinum
Epilobium montanum
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Epilobium roseum
Equisetum arvense
Equisetum fluviatile
Equisetum palustre
Equisetum sylvaticum
Eriophorum angustifolium
Epilobium angustifolium
Dactylorhiza majalis
Danthonia decumbens
Deschampsia cespitosa
Dianthus deltoides
Digitalis purpurea
Dryopteris carthusiana
Dryopteris dilatata
Dryopteris filix-mas
Elymus caninus
Elytrigia repens
Epilobium × vicinum
(E. ciliatum × E. obscurum)
Dactylis glomerata
Latinský název
Crataegus sp. div.
Crepis biennis
Crepis mollis
subsp. hieracioides
Crepis paludosa
Cynosurus cristatus
Cytisus nigricans
vrbovka úzkolistá
(vrbka úzkolistá)
vrbovka žláznatá
vrbovka chlumní
vrbovka horská
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
vrbovka růžová
přeslička rolní
přeslička poříční
přeslička bahenní
přeslička lesní
suchopýr úzkolistý
vrbovka
Český název
hloh
škarda dvouletá
škarda měkká
čertkusolistá
škarda bahenní
poháňka hřebenitá
čilimník černající
srha laločnatá
(s. říznačka)
prstnatec májový
trojzubec poléhavý
metlice trsnatá
hvozdík kropenatý
náprstník červený
kapraď osténkatá
kapraď rozložená
kapraď samec
pýrovník psí
pýr plazivý
1-2
1-2
3
4
2
3
4
1-2 3-4
2
3
2
1
5
2
3
3
1
2
2
1-2
4
3
1
3
2
2
2
3
1
4
3
3
3
1
2
1
4
2
2
3
1-2
3
2
2
3
3
1
2
3
4
4
3
2
3
3
4
5
3-4
2
1
1
2
2
3
6
2
2
1
2
1-2
3
3
7
2
2
3
1
2
3
3-4
8
2
2
2
3
3
2
9
2
1
10
1
2
2
11
2
1
2
3
12
2
3
2
2
2
2-3
2
3
13
3
2
14
2
3
2
3
2
4
1
15
2-3
2
2
2
16
1
2
1
1
2
1
3
2
17
1-2
2
2
2
4
1
18
2
1
3
1-2
19
2
2
3
20
1
4-5
5
21
2
2-3
2-3
1
2
3
2-3
22
3
1
3
2
1
3
2
2
5
23
2
2
3
3
2
3
2
3
2-3
3
3
4
2
4
24
3
297
Galium palustre
Galium pumilum
Galium saxatile
Galium uliginosum
Genista germanica
Genista tinctoria
Geranium columbinum
Geranium pusillum
Geranium robertianum
Galium odoratum
Latinský název
Erodium cicutarium
Erophila verna
Euphorbia esula
Fagus sylvatica
Fallopia convolvulus
Festuca filiformis
Festuca gigantea
Festuca ovina subsp. ovina
Festuca pratensis
Festuca rubra agg.
Ficaria verna
subsp. bulbifera
Filipendula ulmaria
Fragaria moschata
Fragaria vesca
Frangula alnus
Fraxinus excelsior
Fraxinus excelsior
cv. Diversifolia
Galeopsis bifida
Galeopsis pubescens
Galium album
Galium aparine
3-4
1
1
2
2-3
4
3
1
5
2
3
5
5
5
1
5
4
tužebník jilmový
jahodník truskavec
jahodník obecný
krušina olšová
jasan ztepilý
jasan ztepilý (kultivar
s jednoduchými listy)
konopice dvouklaná
konopice pýřitá
svízel bílý
svízel přítula
svízel vonný
(mařinka vonná)
svízel bahenní
svízel nízký
svízel hercynský
svízel močálový
kručinka německá
kručinka barvířská
kakost holubičí
kakost maličký
kakost smrdutý
3
orsej jarní hlíznatý
2
2
2
2
4
3
2
2
x
5
3
2
4
5
1
1
2
2
Český název
pumpava obecná
osívka jarní
pryšec obecný
buk lesní
opletka obecná
kostřava vláskovitá
kostřava obrovská
kostřava ovčí pravá
kostřava luční
kostřava červená
4
2
1
3
3
2
3
2
5
2-3
4
4
3
3
2
3
3
2
2
3
5
2
6
4
2
2
2
x
1
2
5
7
3 2-3 2
2
4-5
2-3
2
3
4
5
3
3
1
1-2
x
4
5
2
5
2
2
2
4
x
4
2
2
2
3-4
2
2-3
2
2
x
2
5
8
4
3-4
2
3
3
2
2
2
2
2
4-5
9
2
3
2
3
2
1
2
x
5
10
2
2-3
3
3
2
x
5
11
2
3
4
3
3
2
1
x
5
1
12
2
4
4
3
3
3
2
2
4
5
3
4
x
1
13
1-2
1-2
2
2
2
2
1
x
5
14
2
3
2
2
4
3
3
3
3
4
5
15
x
3
5
3
2
3
2
x
5
x
16
2
3
3
3-4
2
3
2
5
17
1
2-3
3
2
3
2
5
1-2
18
2
3-4
3
2
2
3-4
3
x
5
1
19
1
1
3
4
5
3
3
x
5
20
3
3
3
3
2
5
21
2
2
2
2
3-4
4
3
2
2
3
3
4
2
4
5
1
22
2
3-4
3
3-4
4
5
2
2
24
1
2
2
2
3
4
1
2
3
4
4
3-4 3-4
3
4
2
3
2
2-3
x
2
2
5
23
298
Latinský název
Geum urbanum
Glechoma hederacea
Glyceria declinata
Glyceria fluitans
Gnaphalium sylvaticum
Gnaphalium uliginosum
Gymnadenia conopsea
Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum
Heracleum
mantegazzianum
Heracleum sphondylium
Hieracium floribundum
Hieracium laevigatum
Hieracium lachenalii
Hieracium murorum
Hieracium pilosella
Hieracium sabaudum
Holcus lanatus
Holcus mollis
Hylotelephium jullianum
Hypericum humifusum
Hypericum maculatum
Hypericum perforatum
Hypochaeris radicata
Impatiens noli-tangere
Impatiens parviflora
Iris pseudacorus
Juncus articulatus
Juncus bufonius
Juncus conglomeratus
Juncus effusus
Juncus tenuis
Juniperus communis
2
5
4
3
2
1
4
5
bolševník obecný
3
jestřábník květnatý
jestřábník hladký
jestřábník Lachenalův 2
jestřábník zední
2
jestřábník chlupáček
2-3
jestřábník savojský
2
medyněk vlnatý
4-5
medyněk měkký
3-4
rozchodník křovištní
třezalka rozprostřená
třezalka skvrnitá
třezalka tečkovaná
3
prasetník kořenatý
4
netýkavka nedůtklivá
netýkavka malokvětá
kosatec žlutý
sítina článkovaná
1
sítina žabí
sítina klubkatá
sítina rozkladitá
2
sítina tenká
jalovec obecný
2
1
3
x
3
2-3
1-2
1
2-3
3
bolševník velkolepý
Český název
kuklík potoční
popenec obecný
zblochan zoubkatý
zblochan vzplývavý
protěž lesní
protěž bažinná
pětiprstka žežulník
devaterník velkokvětý
tmavý
x
4
3
3
3
2
1-2
2-3 3-4
2
2
3
5
3
3
2
2
3
3
1
3
5
2
2
3
3
1
2
3
3
2
2
4
4
3
3
3
2
3
5
1
2
2
1
5
3
2
2
2
2
7
2
2
2
3
2
2
4-5 4-5
1
1
2
2-3
1
1
6
1
2
2
2
3
5
3
3
2
2
2
2
1
8
2
2
2
2
3
5
1
2
2
3
2-3
2
9
3
3
3
3
3
3
2
2
3
2
2-3
2
2
2
3
1
1
11
4
2
3
1-2
2
2-3
2
1
2
3
1
10
1
2-3
3-4
2
2
4-5
3-4
2
2
2
2
2-3
2
12
1
1
3
4
4
4
2
3
2
5
1
2
2
13
1
2
2
2
3
4
2
14
2
2
2
3
2
1
16
3-4
1
3-4
3
3
2
4
4
3-4 3-4
1-2
2
3-4
1
15
2
2
1
3-4
3
4
4
2
3
1
2
3
1
2
2
17
3-4
2
2
3-4
2
3
3
2
2
3
3
2
18
2
2
5
2
2
3
2
19
2
4-5
5
5
3
20
3
3
2
3
5
2
1
21
2
2
2
2
4
3-4
2
4
3
1
2
3
2
2-3
2
22
2
3
2
2
2
4
4
2
2
4
2
2
23
2
3-4
2
2
3
2
3
3
3
3-4
2
2
3
3
2-3
3
2
24
3
3
299
Český název
chrastavec rolní
hluchavka nachová
kapustka obecná
modřín opadavý
hrachor horský
hrachor luční
máchelka podzimní
máchelka srstnatá
kopretina irkutská
lnice květel
(lnice obecná)
bradáček vejčitý
štírovník růžkatý
štírovník bažinný
bika ladní
bika bělavá
(bika hajní)
bika mnohokvětá
bika bledavá
bika chlupatá
karbinec evropský
kohoutek luční
smolnička obecná
vrbina obecná
pstroček dvoulistý
jabloň domácí
heřmánek pravý
tolice dětelová
černýš luční
černýš lesní
strdivka nicí
Luzula multiflora
Luzula pallescens
Luzula pilosa
Lycopus europaeus
Lychnis flos-cuculi
Lychnis viscaria
Lysimachia vulgaris
Maianthemum bifolium
Malus domestica
Matricaria recutita
Medicago lupulina
Melampyrum pratense
Melampyrum sylvaticum
Melica nutans
Mentha × rotundifolia
máta huňatá
(M. spicata × M. suaveolens)
Mentha arvensis
máta rolní
Luzula luzuloides
Listera ovata
Lotus corniculatus
Lotus uliginosus
Luzula campestris
Linaria vulgaris
Latinský název
Knautia arvensis
Lamium purpureum
Lapsana communis
Larix decidua
Lathyrus linifolius
Lathyrus pratensis
Leontodon autumnalis
Leontodon hispidus
Leucanthemum ircutianum
5
2
2
3
1
5
2-3
3
1
2
2
3
3
5
2
5
x
3
3
5
4
1
3
1-2
1
2
2
2
2
1
2
2
1
3
3
3
4
5
3
3
4
2-3
2
1
2
3
2
3-4
2
1 1-2
3
2
3-4
3
3
2
3
2
2
3
3
4
4
x
1
7
3
4
2
2
3
3
3
2
1
3-4
2-3
3
23
3-4 2-3
1-2
6
3
3
2-3
1
2
3
2
1
3
9
3
1
3-4 3-4
1
2
3
2
2
2
2
8
3
3
4
2
1
2
3-4
2
10
3
2
2
2
3
1-2
3
12
3
3
2
3
3-4 3-4
1
2
2
1
2
2
11
3
5
2
2
3
3-4
2
3
1
3-4
13
2
1-2
2
4-5
3
3
2-3
3
14
2
2
1-2
2
1
3
3
1
2
5
1
1
3
2
4
17
2-3
2-3 2-3
2-3
2-3
4
2
4
3-4
3
16
3
2
1
3
3
4
1-2
3
2
3
2
15
3
19
3
2
2
2
x
3-4
2
5
2
2
2
2
2
1
5
3-4
3
2
2-3 3-4
18
3
3
4-5
3
3
20
3
2
2
3
2
23
3
2
3
24
2
1
3
2
3
2
2
3
4
2
3
3
4
2
1
4
3
3-4
2
2
2
2-3 2
3
4-5 3-4 2-3
3-4
3
2
2
22
2-3
2
1-2 1-2
2
2
2
1
2
2
21
4
300
Myosoton aquaticum
Myosurus minimus
Nardus stricta
Orchis morio
Oxalis acetosella
Persicaria amphibia
Persicaria hydropiper
Persicaria lapathifolia
Persicaria maculosa
Phalaris arundinacea
Phleum pratense
Phyteuma nigrum
Phyteuma spicatum
Picea abies
Pimpinella saxifraga
Pinus sylvestris
Plantago lanceolata
Plantago major
Plantago media
Platanthera bifolia
Poa angustifolia
Poa annua
Myosotis stricta
Latinský název
Menyanthes trifoliata
Meum athamanticum
Moehringia trinervia
Montia hallii
Mycelis muralis
Myosotis nemorosa
Myosotis palustris
subsp. laxiflora
Myosotis palustris
subsp. palustris
Český název
1
2
vachta trojlistá
2
koprník štětinolistý
mateřka trojžilná
4
zdrojovka potoční
mléčka zední
pomněnka hajní
2
3
pomněnka bahenní
volnokvětá
pomněnka bahenní
pravá
pomněnka
drobnokvětá
křehkýš vodní
5
myší ocásek nejmenší 2
smilka tuhá
vstavač kukačka
3-4
šťavel kyselý
2
rdesno obojživelné
2 4-5
rdesno peprník
3
rdesno blešník
rdesno červivec
chrastice rákosovitá
5
bojínek luční
zvonečník černý
1
zvonečník klasnatý
smrk ztepilý
1
bedrník obecný
4
borovice lesní
2
jitrocel kopinatý
5
jitrocel větší
1
jitrocel prostřední
3
vemeník dvoulistý
2
lipnice úzkolistá
3
lipnice roční
1
3-4
x
2
4
3
3
3
3
2
1
3-4
3-4
1-2
1
2
2
3
3
2
1
3
x
3
4
3
3
2
1-2
2
1-2
2
3
3
5
4
2
2
2
3
3
1
4
2
3
6
3-4
1
3
2
2
2
7
1
3
1
3
1
3
2-3
8
2
2-3
1-2
2
10
1
3
2
3
2
4
2
2
1
1
11
2-3
3-4 4-5
2
2
1 1-2
2
2
2-3 3
2
2
4
4
2
2
1
2
9
2
3
2
3-4
1-2
1
3
2
2
12
1
2
2
2
5
4
4
2
2
4
3
4
3
13
2
2-3
3
2
4-5
3-4
3
14
4
2
2
2
2
15
3
3
2
2
2
3-4
2
4
3
3-4
1
2
2
2
2
16
2
4
2
3
2
2
2
17
2
4
2
3-4
3-4
2
18
4
2
2
2
1
2
2
19
3
2
3
2
4
1
2-3
20
3
1
2
2
2
2
21
1
3
3
2
2
2
2
3
2
2
3
3
22
3
2
3
2
3
1-2
23
2
4
4
2
5
3
2
3
2
5
2
3-4
2-3
3
24
301
Pteridium aquilinum
Pyrola media
Pyrola minor
Pyrus communis
Quercus robur
Ranunculus acris
Ranunculus auricomus agg.
Ranunculus bulbosus
Ranunculus flammula
Ranunculus nemorosus
Ranunculus repens
Rhinanthus minor
Ribes rubrum
Prunus spinosa
Prunus padus
Prunus domestica
Populus tremula
Potentilla anserina
Potentilla erecta
Potentilla tabernaemontani
Prunella vulgaris
Prunus avium
Polygonum aviculare
Latinský název
Poa humilis
Poa nemoralis
Poa pratensis
Poa trivialis
Polygala chamaebuxus
Polygala vulgaris
Český název
lipnice namodralá
lipnice hajní
lipnice luční
lipnice obecná
zimostrázek alpský
vítod obecný
truskavec ptačí
(rdesno ptačí)
topol osika
mochna husí
mochna nátržník
mochna jarní
černohlávek obecný
třešeň ptačí (třešeň)
slivoň švestka
(švestka)
střemcha obecná
trnka obecná
(slivoň trnka)
hasivka orličí
hruštička prostřední
hruštička menší
hrušeň obecná
dub letní (křemelák)
pryskyřník prudký
pryskyřník zlatožlutý
pryskyřník hlíznatý
pryskyřník plamének
pryskyřník hajní
pryskyřník plazivý
kokrhel menší
rybíz červený
2-3
3
4-5
1-2
2
5
3
5
2
3
3
2
4
5
3
4
1
4
1
2
2
4
3
3
3
2
2
2
3
1
2
3
3
3
3
3
2
3
3
2
3
3
3
4
3-4
3
2
4
3-4
3
3
2
2
2
2
2
5
2
2-3
3
2
1-2
1
3
3
2
6
2
1
2
3
2
2
1
2-3
2
4
3
7
2
3
4
3
3
2
2
2
3
4
3
8
2
3
1-2
3
2
2
3
2
1
11
2
2
4
2
3
3
3
1
1
2
10
3
3 3-4
3 3-4 2-3
1-2 2
2
2
3
2
2-3
3-4
3
3
4
1
1-2
2-3
2-3
2
9
2
3
3
3
2
4-5
3
2
3
4
3-4
2-3
12
1
1
5
2
4
2
4-5
3
2
4
4
4-5
2
13
2
2
4
2
4
3
3
3
3
4
14
3-4
3
16
3-4
4
2
4
2
3-4 4
1
2
3-4
2
3
4
3
1-2 4
1
2
2
2
2-3 3-4
2
3
4
15
2
5
3
2
2
4
2
3
4
3
2
3
4
2
3-4
3
17
2
1
2
3
3
2
2-3
2
2
2
3
3-4
2
18
3
3
2
2
4
1
2
4
1
2
3
3
3
3
19
3
3
3
2
2-3
3
2-3
4
2-3
3
4
3
2
4
3
3
20
1
2
3
4
2
3
21
2
2
3
3
23
2
3
2-3
2
3-4
4-5
3
3
3
3
3
2
4 3-4
3
2-3 2
1
3
2-3
3
3-4
3
22
1
5
3-4
3
2
2
3
4
4
2
3
2
3
4
4
3
24
302
Solanum dulcamara
Silene dioica
Senecio viscosus
Senecio ovatus
Rosa canina agg.
Rubus cf. mollis
Rubus dollnensis
Rubus franconicus
Rubus idaeus
Rubus plicatus
Rubus sect. Corylifolii
Rubus subg. Rubus
Rumex acetosa
Rumex acetosella
Rumex crispus
Rumex obtusifolius
Salix alba
Salix aurita
Salix caprea
Salix cinerea
Salix fragilis
Sambucus nigra
Sambucus racemosa
Sanguisorba officinalis
Saxifraga granulata
Scirpus sylvaticus
Scorzonera humilis
Scrophularia nodosa
Scutellaria galericulata
Ribes uva-crispa
Latinský název
Český název
srstka angrešt
(angrešt)
růže šípková
ostružiník měkký
ostružiník přícestní
ostružiník rumištní
ostružiník maliník
ostružiník řasnatý
ostružiník
ostružiník
šťovík kyselý
šťovík menší
šťovík kadeřavý
šťovík tupolistý
vrba bílá
vrba ušatá
vrba jíva
vrba popelavá
vrba křehká
bez černý
bez červený
krvavec toten
lomikámen zrnatý
skřípina lesní
hadí mord nízký
krtičník hlíznatý
šišák vroubkovaný
starček Fuchsův
(starček vejčitý)
starček lepkavý
silenka dvoudomá
(knotovka červená)
lilek potměchuť
4
2
2
4
1
3-4
3-4
2
2
3
2
x
x
4
5
2
3
2
2
1
2
3
3
2
4
3 3-4 2
4
3
3
2
2
2
1
1-2 3
3
1
1
1
2
4
4
2
2
5
2
1
2
2
3
2
3-4
3
5 2-3
1
3
4
x
1
2
3-4
x
2
3
1
3
1-2
2
4
3
5
2
2
2
2
6
1
2
1
2
2
3
1
2
2
7
1
2
2
2
2
1
2
2
3-4
3
2-3
2
9
4
3
2
3
8
3
3
3
2
10
2
3-4
1
11
2
2
3
2
12
3
4
1
2
3
1
5
3
3
4
2
13
2
2
1
1
2
3-4
2
1-2
14
2
3
4
1
2
1
2
1
3
1
1
1
1
2
4
2
18
3
2
19
4
3
20
2
1
x
21
2
3-4
1
2
2
2
1
1
1
2
1
1
1
2-3 4-5 2-3 4
4
3-4 4
4
4 3-4
3 4-5
2
17
2
2
4
3
3
2
16
2
2
3
2
15
2
2
3
2
1
3
1
2
3-4
2
2
2
4
5
2
2-3
5
3
2
2
2
x
x
4
3
24
2
2-3
1-2 3-4
3
2
3
2
1
3
3
4
x
4
4
2
3
2
23
4
4
22
303
Latinský název
Ulmus glabra
Sonchus asper
Sorbus aucuparia
Spiraea alba
Stachys palustris
Stachys sylvatica
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Stellaria holostea
Stellaria media
Stellaria nemorum
Succisa pratensis
Symphoricarpos albus
Tanacetum vulgare
Taraxacum sect. Ruderalia
Thymus pulegioides
Tilia cordata
Torilis japonica
Tragopogon pratensis
Trifolium aureum
Trifolium campestre
Trifolium dubium
Trifolium hybridum
Trifolium medium
Trifolium pratense
Trifolium repens
Tripleurospermum
inodorum
Trisetum flavescens
Tussilago farfara
Solidago gigantea
Český název
zlatobýl obrovský
(celík obrovský)
mléč drsný
jeřáb ptačí
tavolník bílý
čistec bahenní
čistec lesní
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
ptačinec velkokvětý
ptačinec prostřední
ptačinec hajní
čertkus luční
pámelník bílý
vratič obecný
pampeliška
mateřídouška vejčitá
lípa srdčitá
tořice japonská
kozí brada luční
jetel zlatý
jetel ladní
jetel pochybný
jetel zvrhlý
jetel prostřední
jetel luční
jetel plazivý
heřmánkovec
nevonný
trojštět žlutavý
podběl lékařský
jilm drsný
(jilm horský)
5
2
2
2
2
3
5
5
2
1
3
2
2
2
2
4
3
2
1
3
4
3
2-3
1 1-2
3
4
2
1
2
3
3
2
3
1
2
4
2-3
6
2
7
3-4
1
2
3
2
3
2
2
2
2
2
3
1
2
2
1
4
1
2
8
1
2
2
2-3 1-2
2
3-4 3-4 3-4
3
5
1
2
3
2
4
2
2
2
x
4
3
4
1
1
2
2
2
4
3
2
2
2
2
3
2
2
3
2
9
1
2
2
2
2
2
2
2
5
2
10
2
2
1
2
1
2
2
3-4
2
11
3
3
1-2
2
1
2
2
2
2
2
12
3
2
3
2
4
3
13
3
3
3-4
1
3
3
2
3
1
2
14
4
2
4
3
3
2
1
2
3
4
2
15
4
3
2
2-3
1
2
3
3-4
2
3
2
16
2
1-2
3
2
2
2
3
2-3
2
2
3
2
17
3
3
3
2
3
3
3
3
3
18
2
2
3
3
2
3
19
3
2
3
2
2
3-4
20
2
2
2
3
2
21
2
2
2
2-3
1
x
2
4
3
22
2
2
2
3
2
3-4
4
23
1
4
2
3
2
3
3
2
2
3
3
2
3
2
4
24
304
Viola × baltica
(V. canina × V. riviniana)
Viola arvensis
Viola canina
Viola palustris
Viola riviniana
Vinca minor
Valeriana dioica
Veronica beccabunga
Veronica chamaedrys
Veronica officinalis
Veronica serpyllifolia
Veronica sublobata
Viburnum opulus
Vicia angustifolia
Vicia cracca
Vicia sepium
Vicia tetrasperma
Vaccinium vitis-idaea
Vaccinium myrtillus
Latinský název
Urtica dioica
2
2-3
1
7
3
8
3
1
3
4
3
2
3
1
4
2-3
3
3
4
3
2-3 1-2 2-3
6
2
3
3
3-4
3
3
3
9
3-4
1
1-2
2
4
3
3
10
3
3
3
2
4
3
1
11
2
2
2
2
4-5
2-3
2
2
12
2-3
3-4
2-3
2
4
4
3-4
5
13
2
2
3
3
4
2
14
2-3
5
3
-
3
16
3
3
3-4 2-3
2
4
1-2
15
3
3
2
2
2
3
1
3
x
x
1
3
2
3
2
x
3
2
5
2
3
5
3
x
3
5
4
4
4
4
violka
violka
violka
violka
2
3-4
4-5
2
3
4
x
1-2
2
3
4
2
5
1-2
5
3
2
2
1
3
violka
rolní
psí
bahenní
Rivinova
Český název
kopřiva dvoudomá
borůvka
(brusnice borůvka)
brusinka
(brusnice brusinka)
kozlík dvoudomý
rozrazil potoční
rozrazil rezekvítek
rozrazil lékařský
rozrazil douškolistý
rozrazil laločnatý
kalina obecná
vikev úzkolistá
vikev ptačí
vikev plotní
vikev čtyřsemenná
barvínek menší
(brčál)
2
2-3
2
1
4
4
2
2-3
17
2
x
3
1
3
1
4
3
3
3
18
1
2
2
2
3
4
3-4
2
19
2
2
2
2
4
3
3
20
3
2
1
5
3
2
2
2
2
3
5
3
3-4
22 23
3-4 5
2-3 3-4
2
3
3
21
4
4
2
3-4
3
3
2
4
24
5
305
306
Summary
Flora of Těšovské pastviny (Těšov grasslands)
Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel
Sunny orchid meadows are rare biotope in the most western part of the Czech Republic. Among
the largest and well-preserved meadows enclaves in the Cheb region belong Těšov grasslands on
steep hills of Slavkovský les above the Lipoltovský creek between the villages Těšov and Mokřina.
Botanical research of Těšov grasslands made in the years 2007 and 2008 summarizing also the
authors´ data from the years 1994 -2005 acknowledged floristic exceptionality of this locality in
the most western part of the Czech Republic. Inside the territory divided into 24 localities (see
picture 1 and the endleaf) 2900 current data referring to 350 vascular plants taxons occurrence
were recorded. 24 of them are mentioned on the Red List of Czech Republic (P rocházka 2001)
and 12 are preserved according to Czech Ministry of Environment Regulation No. 395/1992 Col.
The meadow on the Těšov village periphery (locality No. 1) hosts the richest Green-wing Orchid
(Orchis morio) population in the west part of Bohemia belonging also to the 30 richest populations in the frame of the Czech Republic. Among other meadow species especially Frog Orchid
(Coeloglossum viride), Common Moonwort (Botrychium lunaria), Fragrant Orchid (Gymnadenia conopsea) and Spignel (Meum athamanticum) occurrence is significant. Two rare, on Těšov
grasslands not yet familiar species were found, both with specific biotope demands – in a sort of
meadow spring area Blinks (Montia hallii), and in a sort of fields, denuded grounds and erosive
soils Mousetail (Myosurus minimus). However, the most precious discovery is very rich population of critically endangered Intermediate Wintergreen (Pyrola media). 360 flowering specimen
and cca 6 to 7 thousand sterile leave rosettes were registered in the locality No. 13 in 2007, in
2008 then cca 200 flowering specimen and cca 5 000 sterile rosettes. This is historically 10 th credible discovery in the west part of Bohemia so far and at the moment probably the richest known
population in Czech Republic. Larger section of the Těšov grasslands most precious parts became
Natural Monument Těšovské pastviny (Těšov grasslands) in 2008.

Celý článek ("pdf")

Transkript

Podobné dokumenty

pdf zde... - Muzeum Cheb

Přehled zvláště chráněných a ohrožených druhů Kraslicka

TOM. 2 / 2011 ISSN: 1804-2732 uzeum regionu Valašsko, Vsetín

Přehled výSkytu Sov (StrigiformeS) v karlovarSkém kraji

pdf zde... - Muzeum Cheb

pdf zde... - Muzeum Cheb

Plán péče CHKO Slavkovský les 2015