22. číslo Psyché Reportu

Č. 22
PSYCHÉ
REPORT
Nepravidelný informační oběžník
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH:
EDITORIAL
HLASY Z ŘEDITELNY
NOVINKY ZE STŘEDISEK
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE
SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI
ROZHOVOR S DUŠANEM O CIRKUSE
NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL
Milí čtenáři, dostává se k Vám další vydání našeho občasníku Psyché report. V tradičních
rubrikách se můžete dozvědět, co nového v celé organizaci, co v našich pobočkách a také jací noví
lidé svou profesní dráhu spojují právě s PDZ. Pro rozhovor jsme tentokrát nehledali zajímavé lidi
mimo organizaci, ale věnujeme se stáži rychnovských kolegů na letním kempu Cirkusu Bombastico.
Dvacáté druhé číslo Psychéreportu je pro letošek jeho třetím a posledním vydáním. Obrazně
tímto číslem uzavíráme devatenáctý rok existence naší organizace. Tímhle konstatováním bych Vás
rád připravil na milé výročí, které se celý příští rok chystáme připomínat.
Přeji příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům.
Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY
V létě se po přípravách otevřelo nové pracoviště PDZ
v Náchodě. Podařilo se nám najít skvělé prostory za slušnou
cenu přímo v centru města. Na pracovišti působí Martina
Chocholáčová a Lucie Pacovská, která tam po mateřské
přechází z hradeckého střediska. Těšíme se na spolupráci
s městem, místními neziskovými a doufáme, že se nám
postupně k dobré spolupráci podaří přesvědčit i místní psychiatrické služby. Pracoviště zatím
spadá pod rychnovské středisko s vizí, že se do dvou let stane samostatnou pobočkou.
Chystáme se na veřejná řízení pro dodavatele třetího kola individuálních projektů
v Pardubickém i Královéhradeckém kraji. Třetí forma IP by měla finančně pokrýt 9 měsíců
roku 2015, na zbytek žádáme o dotace MPSV, krajů a měst. V době vydání Psychéreportu už
máme podány nabídky v Pardubickém kraji.
Porada vedení na začátku října zrevidovala strategický rozvojový plán organizace.
V nejbližších dnech bude plán vyvěšen na intranetu. Do konce roku potřebujeme dopracovat
rozvojový plán střediska Výměník.
Jsme partnerem projektu Centra podpory transformace o.p.s., který se jmenuje Partnerství
pro dostupnější služby duševně nemocným v Královéhradeckém kraji a jehož cílem je vytvořit
partnerství klíčových organizací pro lepší dostupnost služeb pro duševně nemocné v
Královéhradeckém kraji. Naším úkolem mj. bude zapojit se do chystaných seminářů a
vypracovat případové studie ukazující, jak se daří i nedaří duševně nemocné začleňovat do
veřejných i sociálních služeb v kraji.
Martin, Petr a zástupci hradecké pobočky absolvovali další jednání s městem HK, hradeckým
krajem a Domovem na Stříbrném vrchu. Jednání vyvolaly odlišné postoje k posunu klientů do
služeb bydlení s menší mírou podpory. Výstupem jednání je mj. jasně pojmenovaná potřeba
chráněného bydlení v HK. Máme ambici takovou službu od příštího roku začít poskytovat.
Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC
Tak už je nás sedm! Od září máme novou kolegyni Markétu, pro kterou jsme v našich
kancelářích péčí celého týmu vytvořili nové pracovní místo. Markéta se Vám představuje
v medailónku.
V týdnu od 6 do 11. 10. proběhly v Hradci Králové Týdny pro duševní zdraví. Mimo mnoha
přínosných přednášek a setkání nás čekala velmi zajímavá a vtipná akce. Tím bylo objímání
kolemjdoucích v centru Hradce Králové společně se studenty z IFMSA, kteří do Hradce přinášejí
projekt Hugging days. Do ulic jsme vyrazili rozděleni do třech skupin a vyzbrojeni bílými outfity. Jak
nám slušely, posuďte sami na fotce.
Zaujala nás kniha Marka Vonneguta „Expres do ráje“ (ISBN: 80-7203-215-1). První kniha syna
známého spisovatele je strhující výpovědí o světě za hranicí reálného a normálního. Autor - hlavní
postava - po absolvování univerzity odchází znuděný akademickým životem a nedůvěřivý k náhlé
slávě svého otce do lesů kanadské Britské Kolumbie, kde se svou přítelkyní zakládá komunu. Po
počátečním nadšení se u něj začnou projevovat zřetelné rysy duševní choroby. Na svatého Valentýna
1971 je Vonnegut přijat do psychiatrické léčebny s diagnózou akutní schizofrenie.
Už zase máme malá osmáčata. Kdo by chtěl domů nebo do práce milé malé potěšení ať nás
kontaktuje!
CHRUDIM
V září u nás proběhly Týdny pro duševní zdraví, které se vší skromností hodnotíme jako velmi
zdařilé. Do letošního programu jsme zařadili edukaci na Střední zdravotnické škole, kde Věrka
s Lenkou a Michalem informovali studenty nejen o Péči o duševní zdraví, ale také o duševních
onemocněních. Další program Týdnů byl zaměřen na blízké osoby lidí s duševním onemocněním.
Uspořádali jsme pro ně setkání, kde jsme představili služby a zejména pracovníky, kteří s jejich
blízkými, tedy s lidmi s duševním onemocněním spolupracují. Celou akci jsme si zpříjemnili opékáním
buřtů. Další akce, která stojí za zmínku, byla Vernisáž obrazů našeho klienta pana Vlčka v židovském
dvojdomku v Heřmanově Městci. Ke zhlédnutí zde bylo na 50 obrazů! Ze slavnostního zahájení
přikládáme fotografii.
Další novinkou je otevření nového kurzu nazvaného Chůzí ke zdraví, který má za cíl
motivovat klienty k aktivnějšímu trávení volného času. Kurz vedou Daniela s Lenkou.
Michal Balabán měl na konci září přednášku o projektu peer konzultantů na konferenci ve
slovenských Michalovcích pořádané k 20 letům existence sdružení Integra, což je organizace
podobná té naší. Jeho vystoupení mělo dobrý ohlas a je možné, že i na Slovensku bude zájem o
zapojení peer konzultantů do péče o duševně nemocné.
JIČÍN
Konec léta a podzim se nese na vlně personálních změn. Z týmu po dohodě odešla Eva
Baudyšová a vrátila se za katedru. Od poloviny listopadu nastupuje nová kolegyně Anna Svobodová,
zatím na poloviční úvazek, od ledna na plný. Po více než pěti letech se rozhodl ukončit angažmá v PDZ
Honza Pipek. Jeho pracovní poměr skončí se závěrem letošního roku a tak hledáme náhradu.
Město Jičín se rozhodlo otevřít od prosince 2014 službu chráněného bydlení pro lidi
s duševním onemocněním. Bude to pět bytů v centru města. Službu bude provozovat městská
příspěvkovka Sociální služby města Jičín. Probíhá domlouvání spolupráce. Službu vítáme, jen je na
přípravu klientů, kteří by službu mohli využít, málo času.
Máme nového externího supervizora Jirku Libru. A tým si ho zatím pochvaluje ☺.
PARDUBICE
Dne 9.9.2014 proběhla v areálu farmy Apolenka propagační akce pardubických neziskovek,
které jsme se také zúčastnili. S účastí na akci vypomáhala naše dobrovolnice paní Kořínková.
V prostorách Klubu Pohoda na Dubině jsme provedli výmalbu stěn. Malovalo se veselými a
pestrými barvami. Barevně jsme upravili i nástěnku s novinkami a programy na daný měsíc.
Opět po roce se konal v Pardubicích Týden pro duševní zdraví. Konala se tradiční výstava
v Klubu 29. Tentokrát šlo o komiksy o duševní nemoci, které podle scénáře Petra Hejzlara, vytvořily
děti ze ZUŠ Polabiny. Podruhé jsme si vyzkoušeli veřejnou besedu, tentokrát na téma „Duševní zdraví
v instituci“. Přes nevelkou účast byla akce hodně podnětná. Podobně jako vloni jsme pojali den
otevřených dveří v našem středisku. Domluvili jsme návštěvy studentských tříd, se kterými besedovali
naši klienti, jak se jim s duševní nemocí žije, což mělo velký ohlas.
Zkusili jsme novou akci „Seznamka“. Jednalo se o posezení s přáteli a seznámení s novými
lidmi, které proběhlo 30.9. v prostorách kavárny Robinson. Účast byla bohatá a všichni byli s konáním
této akci spokojeni. Přítomni byli i kolegové z jiných středisek.
Výtvarná skupina vedená Kristýnou Ozsvaldovou připravila výstavu svých prací pro
onkologické oddělení v čekárně ozařoven v Pardubické nemocnici. Výstava trvala do poloviny
listopadu a práce má zájem odkoupit Nadace pro léčbu onkologických onemocnění.
RYCHNOV / NÁCHOD
Podzim a zima je ve znamení výstav. Podařilo se realizovat celkem čtyři výstavy
fotografických a výtvarných děl našich dvou klientů. Dvě výstavy proběhly ve spolupráci
s Rychnovskou knihovnou a dvě ve skvělé spolupráci s Výměníkem (doporučuji všem, výborný
realizační tým, skvělé prostředí pro výstavu). Jedna společná výstava nás ještě čeká v Kostelci nad
Orlicí v rámci tradičních vánočních trhů.
Abychom nezůstali jen u umění výtvarného, účastní se náš klient i literární soutěže Zlatý klíč,
pořádané Psychiatrickou nemocnicí Bohnice. Předloni získal osmé místo, letos s novými básněmi
aspiruje na umístění ještě vyšší ☺.
Pokračujeme v kurzu komunikace – vždy jedenkrát za 14 dní se schází skupina klientů pod
vedením Petry Zimové a společně otvírají témata, která je v komunikaci tíží (taková komunikace
s řemeslníkem může být kolikrát oříšek i pro ostřílené sociální pracovníky ☺).
Na prosinec chystáme již potřetí bowling – pomalu a jistě se z těchto setkání stává tradice.
Postupně bychom rádi zapojili více klientů ze Stříbrného Vrchu a zveme i klienty a kolegyně
z ústeckého střediska.
Máme po delší odmlce opět dobrovolnici. Pavlína u nás byla několikrát na stáži a rozhodla se
věnovat dobrovolně svůj čas naší klientce, které pomáhá s volnočasovými aktivitami dětí a jejich
přípravou do školy.
Velkou výzvou je pro nás znovunavázání na spolupráci s psychiatrií v Žamberku po změně na
primářském postu. Doufáme, že s vydatnou pomocí Petra nalezneme společnou řeč a budeme moci
pokračovat v započaté spolupráci, mj. v oblasti volnočasových aktivit (klub Žamberk).
Náchodské pracoviště se rychle zapojilo do práce. Po velmi úspěšném síťování, do kterého se
kolegyně Martina a Lucie vrhly s obrovskou energií, již přijímají první klienty. Ukazuje se, že
v Náchodském regionu tento druh služeb opravdu chyběl a o práci nebude nouze.
VÝMĚNÍK
Tentokrát se naše zpráva týká především pracovníků Výměníku. O prázdninách nastoupila
na mateřskou dovolenou Eva Kotyková, kterou ve funkci vedoucí chráněné dílny nahradila nová
kolegyně Tereza Marková (krátké představení viz na jiném místě). V poprázdninovém čase se
do pracovního procesu vrátil z asijského studijního pobytu Tomáš Retka. A protože se s mnohými
z PDZ dobře znal, přidávám ještě další informaci, že v srpnu úspěšně „státnicoval“ jeden z prvních
Robinsonů ve Výměníku Ťoma Vartanian.
Z akcí a aktivit, které proběhly v době nedávné, zmiňme kromě kontroly registračních
podmínek ze strany krajského úřadu uskutečnění generálního úklidu a sanitace v zázemí kuchyně
Výměníku. To se bude pro velký úspěch opakovat.
Taky chceme touto cestou poděkovat kolegům ze středisek Rychnov a Ústí za čas a energii,
kterou věnovali prodeji výrobků chráněné dílny Výměníku, při veřejných akcích, kterých se účastnili.
ÚSTÍ
Uspořádali jsme a podíleli se na několika akcích v rámci Týdnů pro duševní zdraví. Náš stánek
byl tradičně k vidění na Veletrhu sociálních služeb v Žamberku a v Ústí nad Orlicí a nově i na
Miniveletrhu v České Třebové. Účastnili jsme se integračního setkání, což je akce, kde se setkávají
poskytovatelé, kteří pracují s osobami se zdravotním postižením, a veřejnost. Počasí nám letos přálo a
tak na akci přišlo i na 450 žáků a studentů zdejších škol. Úspěšnou akcí byl seminář na téma
„Psychiatrie, sociální služby a duševně nemocní“. Semináře se zúčastnilo 120 osob z řad úředníků,
studentů a veřejnosti. Lektoři Martin Halíř a Michal Balabán měli z publika kladné ohlasy. Součástí
Týdnů byla i putovní výstava psané tvorby a fotografií „Kreativní svět nemocné duše“. Výstava je/byla
ke zhlédnutí v Ústí, České Třebové, Žamberku a Vysokém Mýtě.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
Být připravený využít tu správnou chvíli
Dnešní příklad dobré praxe je zdánlivě obyčejný a náhodný.
Přesto si myslím, že teprve dobrý pracovní vztah s klientem a taky
velká trpělivost představují předpoklady, abychom byli připravení a
schopní využít sílu náhodného okamžiku přesně tak, jak to klienta
může co nejlépe podpořit a dát mu šanci pocítit jeho (její) vlastní
potenciál.
PH
Chci se s vámi podělit o zážitek, který se v naší práci nestává každý
den a který představuje těžko definovaný bonus, proč mít radost
z toho, co děláme.
Již přes dva roky pracuji s klientkou Milenou, která ve svém každodenním životě nezažívá
mnoho pocitů radosti a štěstí. Milena se nachází v začarovaném kruhu rodinných hádek, obviňování
či zesměšňování ze strany otce. Vazba na rodinu je ovšem stále natolik silná, že si Milena i přes
všechny neshody nedovede představit, že by z domácího prostředí odešla. Podpořit klientku v
osamostatňování je mou vizí do budoucna, jenže v jejím případě by nebylo dobré spěchat. Milena
prostě potřebuje čas.
Při jedné schůzce jsme s Milenou navštívili zámek v místě, kde bydlí. V objektu zámku je nově
instalované piano, na kterém si návštěvníci můžou zahrát. Protože se Milena dříve živila jako učitelka
hudby, vyzval jsem ji, jestli si nechce piano vyzkoušet. Zpočátku se ostýchala, ale později se nechala
zlákat. Hudba Milenu zaujala natolik, že hrála jednu písničku za druhou. Zanedlouho se okolo nás
začali srocovat ostatní návštěvníci, spontánně si začali známé melodie prozpěvovat, Milenu si fotit a
tleskat jí. Klientku tento zážitek motivoval natolik, že jsme na zámku strávili téměř hodinu a Milena
odcházela s pocitem úspěchu, obdivu a ocenění namísto kritiky a posměchu.
Z původně obyčejné procházky se pro Milenu stejně jako pro mě stal nezapomenutelný
zážitek, který dává naší práci smysl.
Václav Koráb
SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI
Martina Chocholáčová (pracoviště Náchod)
Jmenuji se Martina Chocholáčová. Po gymnáziu jsem
vystudovala VOŠ sociálně právní v Praze. Pracovala jsem v
Azylovém domě pro matky s dětmi v Náchodě, dále v Domově
důchodců v České Skalici, v obchodě, za přepážkou v sázkové
kanceláři (za mého působení došlo k takovému úbytku
sázejících, že byla tato pobočka zrušena :-)). Šest let jsem byla
na rodičovské dovolené a po ní jsem nastoupila jako pracovnice
v sociální péči v Domově důchodců v Malé Čermné. V PDZ jsem
zaměstnaná od srpna – moji vlajkovou lodí je Rychnovské
středisko, zde jsem se také skoro celý srpen „otrkávala“. Když
jsem v květnu 2013 oslovila Petra Hejzlara, zda by PDZ nechtělo
rozšířit své služby i k nám na Náchodsko (a věřte tomu, že
jenom rozhoupat se k tomuto kroku mi trvalo téměř 2 roky),
netušila jsem, že věci začnou mít tak příjemně rychlý spád.
Sabina Kolaříková (středisko Ústí)
Zdravím Vás milí kolegové a kolegyně ☺. Jmenuji se Sabina
Kolaříková a koncem června jsem nastoupila do střediska v Ústí nad
Orlicí jako zástup za Lenku Vychytilovou. Jsem šťastná a vážím si
toho, že mi bylo umožněno pracovat v organizaci, jejíž poslání a cíle
mě od prvopočátku tolik zaujaly. Studovala jsem v Brně VOŠ
sociálně-právní na Evangelické akademii a rok jsem pracovala jako
zdravotně-sociální pracovník na LDN oddělení v Nemocnici následné
péče Moravská Třebová. Moc ráda Vás všechny poznám a budu se
těšit na viděnou, mějte se krásně…
Klára Krulišová (kancelář)
Milé kolegyně, milí kolegové, jmenuji se Klára Krulišová, je mi 35 let a
vystudovala jsem Vyšší odbornou školu sociálně právní – obor sociální práce. Po
dokončení školy jsem pracovala většinou v oblasti administrativy. Ve volném
čase se věnuji rodině a vyrábění drobných věcí pro radost. Jsem moc ráda, že od
6. října mohu pracovat jako asistentka vedení. Těším se na spolupráci s Vámi.
Markéta Macáková (středisko Hradec)
Zdravím Vás! Jsem nová sociální pracovnice hradeckého střediska PDZ.
Jmenuji se Markéta Macáková, je mi 28 let a bydlím v Novém Bydžově. Jsem
vdaná a mám tříletého syna Adama. Vystudovala jsem obor sociální a
charitativní práce na Pedagogické fakultě UHK. Po studiu jsem dva a půl roku
pracovala v domově důchodců v Hradci Králové taktéž jako sociální
pracovnice. Mezi mé zájmy patří sledování filmů, četba knih (S. King) a výlety
se synem.
Tereza Marková (středisko Výměník)
Zdravím! Od října působím v chráněné dílně a obchůdku u
Soba ve středisku Výměník a těší mě, že jsem se stala
součástí týmu, který pracuje nejen rukama, ale i hlavou a
srdcem. Mé jméno je Tereza Marková. Nebráním se
spontánním akcím a výletům všeho druhu. Oddávám se
hudebním festivalům, dobrému jídlu a každé příjemně
laděné atmosféře. Ze sportu nejraději turistika a jízda na
koloběžce. Novou energii nabíjím s mým psiskem a
kamarády. Ve zbylém čase vymýšlím a tvořím zajímavé a
neotřelé nápady. Půjdete-li kolem, zastavte se podívat
nebo i nakoupit drobnůstku pro zpestření Vašich dnů :)
Kristýna Střítezská (středisko Pardubice)
Posílám pozdrav všem svým kolegům do středisek. Jmenuji se
Kristýna Střítezská. Po ukončení bakalářského studia na vysoké
škole – sociální práce v Praze - jsem nastoupila do střediska
v Pardubicích. Jsem ráda, že jsem dostala možnost zužitkovat své
znalosti a zkušenosti s lidmi a zároveň je využít v praxi. Mám dobrý
pocit, když vidím, že mohu někomu pomoci v nouzi. Při studiích
jsem pracovala ve státní správě, samosprávě a nebankovní
instituci. V rámci praxe jsem absolvovala osobní asistenci ve škole
Svítání u zdravotně postižených dětí. Svůj volný čas ráda trávím
sportem, rodinou a výlety. Budu se těšit na naši budoucí
spolupráci.
ROZHOVOR S DUŠANEM LACKEM O CIRKUSE
ANEB NA ČTYŘI DNY BOMBASTICKÝM CIRKUSÁKEM
Letos v létě to bylo už dvanáct let, co v Pardubicích po týdnu soustředění vystupoval CIRKUS
BOMBASTICO. Tehdy to byl jedinečný zážitek pro nás, co jsme vystoupení pomáhali organizovat, a
taky pro pardubickou veřejnost. No a po těch dlouhých letech jsme se zase cirkusu přiblížili, když nám
dobrá duše celého podniku, Beate Albrich, nabídla, zda bychom nechtěli přijet na stáž a uvažovat do
budoucna o uskutečnění cirku u nás, se zapojením našich klientů. Výzvy se aktivně ujali kolegové
z rychnovského střediska. A jak probíhala letní stáž, se můžete dozvědět v následujícím rozhovoru.
Dušane, jak ses poprvé dozvěděl o cirkusu?
Bylo to na jedné z našich střediskových porad. Zmíněn
byl v souvislosti s možností spolupráce s tímto zajímavým
„organismem“. Možná spolupráce by spočívala s návštěvou
cirkusu v našem rychnovském regionu. Během jara
komunikoval Pavel s Beate Albrich, arteterapeutkou a také
jednou patronek tohoto uskupení. Domluvili se na tom, že se
náš tým pojede podívat v létě do Krkonoš, abychom viděli
cirkus v akci a zjistili, co pořádání takové akce obnáší. Využil
jsem nabídky zůstat několik dní a být zúčastněný pozorovatel.
Již při mailování v souvislosti s organizačními záležitostmi
jsem se dozvěděl, že vystoupení v Černém Dole bude
zaměřeno na oheň a práci s ním.
A pak už přišla samotná návštěva.
Ano, v parném červencovém pondělku jsme se společně
s Petrou Zimovou a Pavlem Provazníkem vydali směrem do
Krkonoš, konkrétně do obce Fořt pod hřebenem Černé hory.
Lokalita, kde se akce konala, byla umístěna v areálu místního
zámeckého parku. Přijeli jsme v době snídaně, na které jsme
se seznámili s většinou osazenstva.
Jaká byla tvoje očekávání, když jsi na místo odjížděl?
Na akci jsem jel s ambivalentními pocity. Těšil jsem se
na cirkusové vystoupení, seznámení s novými lidmi, že si
zkusím nové dovednosti. Zároveň jsem měl lehký strach
z vlastního procesu, jak to vůbec bude probíhat.
No a tvoje první dojmy?
Cirkus je velmi pestrý ansámbl, který je mezinárodního charakteru. V čele stojí principál
Frederiko alias „Bombi“, který se svou rodinou tráví čas celoročně na cestách. Koordinaci akcí
v Čechách mají na starosti terapeuti Beate, Radka a Viktor. Nedílnou součástí jsou vystupující lidé
s duševním onemocněním. Filozofie je postavena na tom, že každý má v představení roli dle svých
možností. Na této filosofii Bombi vymýšlí kompozici pro každé představení.
Jaká je vlastně role lidí se zdravotním postižením v cirkusovém vystoupení?
Lidé s těžkým průběhem onemocnění mají v tom celém zásadní místo. Cirkus odhaluje jejich
své skryté možnosti. Jako příklad mne napadá pan K., který při prvním představení s cirkusem před
několika lety stál s ohněm zády k publiku, při letošním představení suverénně žongloval se
zapálenými kuželkami a točil s oboustranně zapálenou pochodní nad hlavou.
Další přednost vidím v komunitním pojetí. V průběhu celé akce cítím téměř rodinnou
atmosféru. Od začátku jsem i já cítil přijetí, díky němuž jsem se rychle zbavil počáteční nervozity a
zapojil se rychle do aktivit. Při delším pobytu jsem mohl také sledovat a ocenit veliký význam
společných pozdravů s držením se za ruce a společného přání dobré chuti při stolování, společných
ranních warm-upů, při nichž každý má své krátké „číslo“. Po celou dobu jsem neviděl jakoukoli kritiku,
naopak převládal dobrý pocit ze vzájemných pochval a povzbuzování. Svou funkci má jistě také
„hastrošácké“ oblečení, které všichni mají všichni po celou dobu na sobě.
Zkus tedy svoji zkušenost shrnout.
Celý čtyřdenní pobyt byl pro mne velikou pracovní i životní zkušeností spojený s veskrze
pozitivními pocity. V celém cirkusu vidím obrovský rehabilitační potenciál, a to v rovině společenské
(setkání s přirozeným prostředím, destigmatizace) i rovině dovednostní a aktivizační (získání nových
dovedností). Z pozice zúčastněného pozorovatele vidím veliký potenciál a smysl pro konání akce i
v našem regionu a klienty Péče o duševní zdraví.
Epilogem tohoto rozhovoru jsou plány na příští léto. Pavel Provazník vyjednal možnost, že by se cirkus
mohl uskutečnit v orlickém Neratově. Do vystoupení by se mohli zapojit klienti PDZ, obyvatelé domova
na Stříbrném vrchu a lidé ze sdružení, které právě v Neratově provozuje chráněné bydlení. Tak držte
palce, ať se na akci podaří najít finance.
NA ROZLOUČENOU
Na závěr podzimně zimní imprese pardubického fotografa Milana Křička. Tak ať tu studenější část
roku zvládnete ve zdraví ☺!
pH