PSYCHÉ REPORT - Péče o duševní zdraví

Č. 21
PSYCHÉ
REPORT
Nepravidelný informační oběžník
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH:
EDITORIAL
HLASY Z ŘEDITELNY
NOVINKY ZE STŘEDISEK
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
ROZHOVOR S PETREM WINKLEREM
NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL
Dvacáté první číslo Psychéreportu vydáváme před prázdninami. Na minulé zeštíhlené číslo
jsme měli pěkné ohlasy a tak pokračujeme v podobném duchu. Novinky ze středisek jsou heslovité a
o to hutnější. Lenka Vychytilová za ústecké středisko stihla připravit příběh z praxe, a sice krátce po
složení státnic a nedlouho před nástupem na mateřskou dovolenou. Lenka má můj obdiv, kolik toho
stihne a přeju jí vše nej- do nadcházející životní role. Držíme nový trend publikování krátkého
rozhovoru v každém čísle. Tentokrát jsme oslovili Petra Winklera, sociologa z Psychiatrického centra
Praha. A na rozloučení trochu z umění pardubického fotografa Pavla Šmída.
Přeju příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům.
Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY
Podali jsme návrh Královéhradeckému kraji na rozšíření
oficiální sítě sociálních služeb o sociální rehabilitaci pro
duševně nemocné v okrese Náchod. Prozatím o dva úvazky
sociálních pracovníků. Čerstvou novinkou je, že odborná
komise i Rada kraje návrh schválily. Nyní budeme s napětím
očekávat, zda nám na rozšíření činnosti bude schválena i
krajská dotace. V pozitivním případě chceme činnost začínat během prázdnin. Noví
pracovníci by zatím spadali pod rychnovské středisko, ale do budoucna chceme v Náchodě
zřídit regulérní pobočku organizace.
Petr a Martin se v dubnu zúčastnili kontaktního semináře pořádaného Ministerstvem
zdravotnictví pro organizace, které chtějí podat projekt do výzvy CZ11 Norských fondů.
Účelem semináře bylo najít norského partnera pro realizaci projektu. Sice se nám to přímo na
semináři nepovedlo, ale získali jsme řadu cenných kontaktů. Pokračujeme v hledání partnera,
který by nám pomohl svými zkušenostmi s plánovaným projektem vzdělávání psychiatrických
sester ve východních Čechách pro práci v terénu. Držte nám palce, aby se to povedlo.
Ze stadia příprav do stadia realizace školení pokročil projekt vnitřního vzdělávání „Na okraji“.
Část pracovníků měla příležitost absolvovat seminář o práci s nemotivovaným klientem.
MPSV také schválila první monitorovací zprávu projektu.
Připravili jsme instrukce pro střediska, jak používat v praxi nástroj FACT Board. Petr při té
příležitost připravil šetření mezi ambulantními psychiatry, jak by byli ochotní se zapojit do
péče o klienty v krizovém stavu. Výsledky šetření bude Petr prezentovat i na sjezdu
Psychiatrické společnosti ve Špindlerově Mlýně.
Na spadnutí je vydání výroční zprávy za rok 2013. Její podobu včetně zpráv o hospodaření
v polovině května schválila naše valná hromada.
Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC
Vlivem personálních změn jsme byli nuceni vyhlásit STOP STAV. Dobrou zprávou je, že se
v polovině května po delší neschopence vrátila do práce Zdeňka Herčíková. A protože se nové
kolegyně Pavlína Peterová s Lucií Petrovou dobře zapracovávají, snad v dohledné době STOP STAV
zrušíme.
Poslední týden v červnu bude končit další běh
socioterapeutické skupiny. Přes prázdniny si dáme pauzu a
v září plánujeme otevřít nový běh. Za poslední dva roky se
uskutečnilo na 60 setkání skupiny, kterou prošlo celkem 14
uživatelů. Je to kus práce a tak jsme o tom ve spolupráci
s Petrem vydali tiskovou zprávu. Co absolventi skupiny
považují za největší přínos: zvýšení jistoty a sebevědomí,
pochopení, radu, podporu, získání kamarádky, kamaráda,
pocit "nejsem v tom sám", zlepšení komunikačních
dovedností, zbavení se pocitu studu, mluvit před druhými
lidmi.
Máme proškolené 4 dobrovolnice, které se již pozvolna zapojují do Asistovaného přátelství.
Blahopřejeme Lucce Pacovské a Michalovi Zelinkovi, kteří úspěšně získali titul Bc. Sociální práce!
CHRUDIM
V rámci navazování dobrých vztahů nejen v našem
regionu jsme učinili dva podstatné kroky. Přijali jsme na
stáž studující pracovnice z Úřadu práce, konkrétně
z oddělení hmotné nouze. Vzhledem k velkému prostoru
individuálního posuzování při rozhodování o sociálních
dávkách se dobře navázané vztahy vyplatily i našim
klientům. Vlaďka s Věrkou se zúčastnily jednání
s regionálními poslanci, což možná nebude mít
bezprostřední dopady, ale každopádně to bylo zajímavé.
Začátkem dubna se nám po dlouhých, bezmála ročních, přípravách podařilo přestěhovat
klienta z Domova na hradě Rychmburk do tréninkového bydlení. Prozatím se mu v bytě v Chrudimi
líbí, věříme, že díky podpoře celého týmu tréninkové bydlení zvládne.
Další novinkou je výstava obrazů našeho klienta. O své výtvarné nadání se rozhodl s námi
podělit a díky tomu v klubu můžeme obdivovat krásné obrazy z jeho dílny, které pravidelně
obměňuje.
JIČÍN
Od února v Jičíně funguje svépomocná skupina, která se schází jednou za dva týdny. Probíhá
zde seznamování, sdílení zkušeností a společné trávení času lidí se schizofrenií. Skupina není
uzavřená a během setkání je k dispozici pracovník, který poskytuje pomoc a podporu, pokud je
potřeba.
Od prvního dubna nám přibyla kolegyně Petra Stránská, která má na starosti především klub.
Ten jsme rozšířili na čtyři dny v týdnu a i do odpoledních hodin. V dubnu nás navštívil také peer
pracovník Michal Balabán z Chrudimi, aby seznámil všechny zájemce se způsobem své práce s vlastní
zkušeností a příběhem.
Probíhají přípravy na komunitní konferenci s názvem Jít si naproti. Tato konference je
naplánována na 19. 6. a představí se na ní tři poskytovatelé sociálních služeb – PDZ, Apropo a
Kamarád. Hlavní program konference bude v rukou našich spoluobčanů se zdravotním postižením a
znevýhodněním, osobně nás seznámí se svými životními příběhy, zkušenostmi, názory a postoji.
Diskuse bude součástí programu. Celou akcí bude provázet moderátorka Mgr. Miroslava Čejková a na
závěr promluví vedoucí sociálního odboru Královéhradeckého kraje pan Ing. Jiří Vitvar. Záštitu nad
akcí převzal starosta Jičína MVDr. Jiří Liška.
1. květen jsme strávili ve společnosti ostatních neziskovek a společně se prezentovali na
jičínském náměstí – Jičínský májový čtvrtek slavil 10. výročí svého založení.
PARDUBICE
Během měsíce května probíhala rekonstrukce a inovace prostor klubu Pohoda, na které se
podíleli i uživatelé služby.
Město Pardubice nám na naši žádost přidělilo do nájmu další byt, který by měl výhledově
sloužit k tréninku skupinového bydlení. Byt je nyní v rekonstrukci, začátek provozu tréninku bydlení
plánujeme od srpna až září. Trénink bydlení bychom rádi nabídli i lidem, kteří museli být delší dobu
hospitalizovaní v psychiatrické nemocnici.
Máme velké množství studentů, kteří u nás stážují, a také máme dobrovolnici Báru, která
pomáhá v klubu Pohoda. Kolega Víťa Dittrich se vrátil z dlouhodobé nemocenské v plné síle, jsme
zase v kompletním počtu, hurá!
RYCHNOV
V uplynulém čtvrtletí Dušan otevřel další historické okénko. Tentokrát se spolu s klienty
podíval do historie soukenictví, které patřilo po dlouhá staletí k tradici místního kraje. Naplno se
rozjel klub v Novém Městě nad Metují. Bowlingová akce se Stříbrným Vrchem se klientům líbila
natolik, že 13. května proběhlo druhé kolo, kde byla hojná účast klientů právě ze Stříbrného Vrchu.
Krásně jsme zmokli na výletech na zámky Kostelec nad Orlicí a Častolovice. Krůček po krůčku se
skládá mozaika možného otevření Náchodského střediska, tak jsme zvědaví, co nám léto nadělí a zda
již brzy představíme naše nové kolegy/ně.
No a protože je jaro, tak i trochu veselejší téma. Podělíme se s vámi o odkazy, které nám
poslala naše bývalá kolegyně Veronika Berková, nyní koordinátorka projektů v Rozkoši bez rizika. Jistě
jste se s tímto tématem při své práci setkali a není vždy lehké se s tím vyrovnat, neboť i pro mnohé
z nás je to téma tabuizované či rozpačité. No ale jak vidno, jsou již projekty, které se mu věnují ☺:
http://rozkosbezrizika.cz/aktuality/r-r-v-mediich-postizenym-radi-s-intimnostmi-asistentky-pomahatchteji-i-prostitutky
VÝMĚNÍK
S příchodem jara jsme ve
Výměníku přivítali kromě nového
vedoucího střediska Pavla Kampa i
Leonu
Hovorkovou
a
Kláru
Zahradníkovou, které pracují v Café
Robinson jako externistky. Od května
rozšířila naše řady Gabriela Pecuchová,
která bude posilou do STD. Ve
zkušebním provozu začala fungovat
nová
dílna
na
zpracování
elektromateriálu. Sociálně terapeutická
dílna se přestěhovala do nových
prostor, které jsou ve stejném domě
jen o vchod dál než ty původní.
V těchto prostorách už stihl proběhnout workshop „malování na zeď“. Za jeho realizaci
děkujeme Kristýně Ozsvaldové.
ÚSTÍ
V březnu jsme ve spolupráci s Rychnovským střediskem uskutečnili dvě besedy na střední
škole a jednu besedu na vyšší odborné škole sociálního zaměření. Diskutovali jsme o duševních
nemocech, léčbě a podívali se i do historie. Přidali jsme také několik příkladů z praxe. Studenti byli
úžasní a pedagogický sbor včetně vedení škol nadšen. Co více si přát.
Z dotačního programu „Společně za úsměv 2013“ družstva Konzum jsme dostali příspěvek na
edukaci pro klienty. Uskutečnili jsme tři besedy pro klienty o psychosomatice a osobním rozvoji.
Besedy vedla dlouholetá sociální pedagožka a ergoterapeutka Mgr. et. Mgr. Taťána Brodská.
Účastníci si povídali o běžných nemocech, se kterými se v životě potká většina nás.
Začátkem dubna jsme se již podruhé zúčastnili týdenní
velikonoční výstavy, kterou v našem městě pořádá Český červený kříž.
V dubnu se podařilo prohloubit spolupráci s družstvem
Konzum ohledně odběru zlevněných potravin pro klienty v Ústí n. O.
Navázali jsme spolupráci s velkoobchodem Konzumu a máme tak
možnost vybírat ze širšího sortimentu potravin. Jedná se o zboží
krátkodobější i trvanlivější spotřeby. Komplikací ale může být, že
klientské potenciální odběry jsou pro velkoobchod příliš malé.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
Dlouhá cesta k důvěře
Paní Radka se léčí se schizofrenií, kterou dle ošetřujícího
psychiatra měla pod kontrolou až do porodu třetího dítěte. Potkali
jsme se poprvé po krátké hospitalizaci, ke které došlo, když
napadla svou dceru. Má ještě dva mladší syny. Celé tohle období
bylo pro Radku velmi zatěžující, neboť se s ní po 14 letech
rozcházel přítel, otec všech tří dětí.
Radka ze zmíněné hospitalizace odešla na negativní reverz
a tomu odpovídal i její zdravotní stav. Bylo pro mě složité s
Radkou vůbec navázat kontakt, protože byla hodně vztahovačná a
útočná. Situaci ulehčila přítomnost její sestry, která objasňovala, že Radka má mnoho půjček v řádech
statisíců a nevyzná se v nich. Od sestry vycházela prvotní zakázka: pomoci Radce s financemi a
vyjednávání s věřiteli. Sama Radka zprvu nerozuměla, proč bychom se měly scházet.
Zaměřila jsem se na rozvíjení vztahu s klientkou a společné mapování a zpřehledňování
klíčových informací. Vyjednávaly jsme nejen s věřiteli, ale i bývalým přítelem, který klientce
nepřispíval na domácnost, jak měl.
Nebyly jsme v kontaktu zase tak dlouho, když se její zdravotní stav začal opět zhoršovat.
Radka byla zaujatá bludnými představami, paranoidní a výbušná až agresivní. Mluvila o tom, že „ji
bývalý sleduje, že ho nasadila policie, která ji chce znovu dostat do blázince, jenže ona nemocná není,
nemocný je on“. Často mi volala nebo psala SMS. V osobním kontaktu byla odmítavá, verbálně
agresivní, neustále opakovala „že se mnou končí“. Neuběhl ani měsíc, znovu napadla dceru a byla
nedobrovolně hospitalizovaná.
Během měsíční hospitalizace jsem spolupracovala se sociální pracovnicí psychiatrického
oddělení. Konzultovaly jsme kroky k účelnému řešení situace. Začala spolupráce s OSPODem a soud
ustanovil kolizního opatrovníka pro zastupování zájmů dětí. Neustále jsem organizovala kontakty
s ex-přítelem a sestrou klientky. Společně se sociální pracovnicí OSPODu jsme pro Radku zajistily
pobyt v Azylovém domě pro matky s dětmi, protože ji po návratu z hospitalizace matka ex-přítele
vyhazovala z domu. Radka tehdy musela přebývat u své matky v domě s pečovatelskou službou, což
bylo jen dočasné řešení.
Praktická pomoc Radce ukázala, že jsem na její straně a začala mi věřit. Spolupráce získala
jiný spád. Dokázaly jsme mluvit i o konfliktních situacích, které předcházely druhou hospitalizaci, což
bylo pro obě úlevné. Spolupracovaly jsme s kolizním opatrovníkem a nově i s právničkou, která po
dohodě začala řešit otázku Radčiných dluhů. Sepsala návrh na oddlužení, ke kterému bylo nutné
zapojení ex-přítele, což se nám podařilo vyjednat. Mezitím probíhal svěřenecký soud, který
nejmladšího ročního syna svěřil do péče Radce a poskytl prostor pro znovunavázání vztahu se
staršími dětmi.
Díky spolupráci s PDZ si začala paní Radka více věřit. Z azylového domu se po půl roce
odstěhovala. Našla si byt a postupně si ho zařizuje. Stále ověřujeme platby oddlužení. Součinnost
máme i s insolvenční správkyní a výše srážek z invalidního důchodu byla po našem návrhu správně
upravena. Paní Radka je ráda, že je už schopná si mnoho věcí zařídit sama. Ráda se pochlubí
s novinkami a vždycky ji potěší, když ocením její pokroky.
Lenka Vychytilová (Papáčková)
ROZHOVOR S PETREM WINKLEREM
Petr Winkler je sociolog, výzkumník v Laboratoři
sociální psychiatrie Psychiatrického centra v Praze.
Výzkumně se zaměřuje na společenský kontext
duševního
zdraví,
epidemiologii
duševních
onemocnění, sociální psychiatrii a psychedelické látky.
Výzkumy Petra Winklera mají velký význam pro
komunitní psychiatrii a já bych dokonce řekl, že
zaplňují dosud bílá místa. I proto mě zaujala zpráva o
výzkumu porovnávajícím postoje veřejnosti k duševně
nemocným lidem u nás a ve Velké Británii. Spolu
s Petrem Winklerem jsou autory výzkumu Ladislav
Csémy, Miroslava Janoušková a Lucie Bankovská
Motlová. Výsledky výzkumu pro nás nevychází moc
lichotivě. Například každý osmý Čech by ukončil
přátelství s člověkem, u kterého propukla duševní
porucha. V Británii by to udělal jen každý 56.
respondent.
Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/vyzkum-stigma-dusevni-nemocdgi-/domaci.aspx?c=A140530_145554_domaci_hv
Petře, jak Tě vlastně napadlo téma výzkumu, porovnávat postoje k duševně nemocným u nás a v
UK?
Předně jsem chtěl zjistit, jaké postoje zaujímají obyvatelé ČR. Stigma totiž bývá popisováno jako
jeden z vůbec nejtěžších důsledků vlastního onemocnění, proto také boj proti stigmatizaci zaujímá
přední místo všech relevantních mezinárodních dokumentů. Když jsem pak zjistil, že jsou dostupná
data z Anglie, kde se proti stigmatizaci bojuje v podstatě již od 60. let, a kde v posledních letech
probíhá kampaň "Time to change", neváhali jsme, použili stejný dotazník a výsledky porovnali.
Čím si vysvětluješ tak propastné rozdíly ve výsledcích, v ochotě sdílet svůj životní sociální prostor s
člověkem s duševní nemocí?
Osobně si myslím, že duševní onemocnění je v ČR stále obrovské tabu. Lidé o tom neumí přemýšlet, a
vlastně ani neví, co se pod tím pojmem skrývá. Nevybaví si kamaráda, který byl ve škole trochu
zvláštní, často třeba smutný a sklíčený, ale kterého měli rádi. Spíše si možná vybaví mediálně
vyrobený obraz nebezpečného šílence, který je ale každodenní realitě vzdálen světelné míle daleko.
Smutné je, že ho přiživují i někteří "odborníci", např. když náměstek pro vědu a vzdělávání největší
české psychiatrické nemocnice mluví o tom, že deinstitucionalizace povede ke kriminalitě a
bezdomovectví. To je čirá demagogie, která posiluje stigmatizaci a je ostudou odborné veřejnosti, že
se nedovede s takovýmito názory vypořádat, a že dopustí, aby zaznívaly z významných pozic ve
vlastních řadách. Společnost potřebuje inteligentní dialog o duševním zdraví a nemoci, a kdo jiný by
se o něj měl zasazovat než odborná veřejnost?
Zjištěné rozdíly mohou být důvodem k pesimismu. Vzpomínám ovšem na rozhovor s Julianem
Leffem, který jsi připravil pro časopis Psychiatrie. Leff moc hezky popisoval konkrétní aktivity, které
jejich tým dělal v místních komunitách. Co bychom podle tebe mohli dělat my v komunitních
službách, aby se situace aspoň trochu začala měnit?
Výsledky by neměly vést k pesimismu, ale k adekvátní reakci. Český člověk je bystrý, citlivý a
přátelský, často však žije ve vleku předsudků jak vystřižených z normalizačních let. To je třeba změnit.
Potřebujeme inteligentní dialog na všech úrovních, od základních škol, přes komunity a organizace, až
k celospolečenské úrovni; od diskuse s odborníky, přes lékaře a politiky, až po sousedy, kamarády a
rodinné příslušníky. Potřebujeme se naučit přemýšlet o duševním zdraví jako o něčem, co je nám
všem společné, nikoli jako o něčem, co nás rozděluje před a za zeď psychiatrické nemocnice.
Komunitní služby mohou v úsilí o destigmatizaci sehrát významnou roli, mohou vytvářet tlak na
změnu, realizovat osvědčené programy a kampaně, vymýšlet a realizovat vlastní nápady. Vše je ale
třeba pečlivě - a ve spolupráci s lidmi s duševním onemocněním - vyhodnocovat. Realizovat se musí
jen to nejlepší, protože vše ostatní je plýtvání. Způsobů a inteligentních nástrojů existuje nespočet,
stačí se třeba blíže podívat na zmíněnou kampaň "Time to change". Člověk pak vidí, že již mnohé bylo
vymyšleno a stačí to jen převzít, adaptovat a vylepšovat.
Petře, přeju za sebe i kolegy z PDZ hodně štěstí, Petr Hejzlar.
Redakční poznámka: Rozhovor byl poskytnut zároveň i pro informační bulletin karlovarské pobočky Fokusu Mladá Boleslav.
NA ROZLOUČENOU
Již léta se obdivuju fotografiím pardubického přítele Pavla Šmída. Pavel je také vydavatel a kurátor
výtvarných výstav. Jeho fotografie jsou zásadně černobílé, na první pohled dokumentární, ale na
druhý a každý další především poetické a citlivé. Pavel Šmíd byl ochotný se s námi podělit o své fotky
a já Vás všechny na oplátku zvu na právě probíhající výstavu Pavlových fotek ve Východočeském
muzeu v Pardubicích, která nese název „Jeden svět, jeden příběh“.
pH