Duben 1981 - Supra Praha

Historický Vostok, který před. 20 lety zahájil éru letů lidí do kosm ického prosto­
ru. Na první str. obálky je první kosmonaut ]urij A. Gagarin (1 9 3 4 — 1968}.
*
*
*
*
*
*
Ří še h v ě z d
* Roč. 62 ( 1 9 8 1 ) , č. 4
Zamyšlení k XVI. sjezdu KSČ
Každé sjezdové období je kvalitativně novou etapou v životě československých
lidi. Každá tato etapa je charakterizována postupným završením vztahů na
kolektivních p rin cipech charakteristických pro socialism us. Hlavním cílem kaž­
d é této etapy je další upevnění ideově politické, sociální a internacionální jed ­
noty československého lidu. Toto je objektivní p ro ces a je zabezpečován cíle­
vědom ou činností K om unistické strany Československa.
Cílem každé posjezdové etapy je u sk utečn it hluboké p řem ěn y v práci lidí,
zajistit široké možnosti pro vysoce produktivní a tvořivou práci. Zlepšit a usnad­
nit její podm ínky a pokračovat cestou odstraňování podstatných rozdílů, mezi
duševní a fyzickou prací.
Další snahou je rozšířit možnosti pro harm onický duchovní život lidí, pro
přístup všeho obyvatelstva k e kulturním hodnotám a zajistit další růst vzdělenosti a kultury, posílit m ravní výchovu, rozvíjet kom unistický vztah k práci
a spo lečn ém u hospodářství.
Hodnotíme-li z těchto h ledisek dosažené výsledky na úseku československé
astronom ie za uplynulé období, m ůžem e být spokojeni. Profesionální astronom ie
zaznam enala řadu význam ných výsledků, at již jde o úsp ěch y stelární a sluneční
astronom ie a nebo v tradičním československém oboru, při výzkumu m eziplane­
tární hmoty. Zvláštní kapitolu naší ú sp ěšn é činnosti zasluhuje program Interkosm os, k terý vyvrcholil účastí česk oslov en sk éh o kosmonauta na m ezinárod­
ním kosm ickém letu. V uplynulém období si Československo svoje postavení
ve světové astronomii n ejen udrželo, ale podařilo se mu i zaujmout několik
p řed ních míst v několika oborech astronom ie.
A nalogicky s profesionální astronom ií se rozvíjela i činnost lidových hvěz­
dáren a planetárií, astronom ických klubů a kroužků při závodech a školách.
M álokterá zem ě se m ůže pochlubit takovým zájmem o astronom ii jako Česko­
slovensko, což svědčí o vysoké vyspělosti lidí. Astronom ie vstupuje do života
lidí, pomáhá jej form ovat a vytvářet u n ich v ědecký světový názor. V období
m ezi XV. a XVI. sjezdem KSČ udělala popularizace astronom ie v Českosloven­
sku ohrom ný pokrok. Tento p ro ces je typický pro obě naše zem ě a je ch arak­
terizován stále se prohlubující spoluprací. Záviděníhodná je i struktura sítě li­
dových hvězdáren se stovkami profesio ná lních a dobrovolných pracovníků. N e­
bývalé jsou i publikační možnosti. M áme d n es dva populární astronom ické ča ­
sopisy, k teré význam ně přispívají k e správné ideové orientaci čtenářů na úseku
filosofie přírodních věd. Mohli bychom pokračovat ve výčtu řady dalších úspě­
chů česk oslov en sk é profesionální i am atérské astronom ie. V podstatě je to
aktivní naplňování usn esení 15. plenárního zasedání ústředního výboru KSČ
o kulturně výchovné činnosti.
Zásadní význam tu má skutečnost, že form ování v ěd eck éh o , marxisticko-leninského světového názoru, ideového p řesv ěd čen í, hlubokého pochopení spo­
lečn ý ch cílů a zájmu všeho lidu strana vždy považovala a považuje za jeden
ze svých nej důležitějších úkolů. Hlavní cíl v ideologick é práci spatřujem e v tom,
aby se z každého člověka naší společnosti stal uvědom ělý účastník výstavby
kom unismu.
Dvacet ,let pilotované
kosmonautiky
, „ ,
Ivo Hudec
Kosmické lety s lidskou posádkou vstupuji již do třetího desetiletí. Právě
před 20 lety, 12. dubna 1961, startoval k jednomu obletu Země první kosmonaut
naší planety, sovětský letec Jurij Alexejevič Gagarin. Byl to především rozvoj
raketové techniky padesátých let, který lidstvu zpřístupnil okolozemský prostor.
Právě díky bouřlivému poválečnému vývoji raket na kapalné pohonné hmoty
bylo možno v říjnu 1957, shodou okolností v ro ce 100. výročí narození „otce
kosmonautiky" K. E. Ciolkovského, vypustit v Sovětském svazu první umělou
družici Země. Jen tři a půl roku po startu Sputniku 1 byl pak z téže startovací
ram py na bajkonurském kosmodromu uskutečněn i let prvního kosmonauta.
S počátky sovětské pilotované kosmonautiky jsou proto nerozlučně spjata jm é­
na raketových konstruktérů S. P. Koroljova, V. P. Gluška a dalších.
Výběr kandidátů pro první pilotované lety byl prováděn jak v Sovětském
svazu, tak i ve Spojených státech již v roce 1959. V dubnu toho roku byla ve
Spojených státech oznámena jména první „sedm ičky“ budoucích astronautů,
kteří měli uskutečnit lety v programu Mercury. V Sovětském svazu byla vybrá­
na do prvního oddílu kosmonautů mnohem početnější skupina — rovných 20
vojenských pilotů. Sovětští adepti kosmických letů zahájili přípravu v Moskvě
v březnu 1960. Později v létě téhož roku se výcvik přesunul do nově budova­
ného Hvězdného m ěstečka, budoucího hlavního cen tra přípravy pro sovětské
pilotované lety, které leží asi 40 km od Moskvy.
Ještě před letem Jurije Gagarina bylo v Sovětském svazu v roce 1960 a po­
čátkem roku 1961 vypuštěno celkem pět bezpilotních kosm ických lodí typu
Vostok. Šlo o jednomístné lodi o celkové hmotnosti 4730 kg, vlastní kabina
pro kosmonauta byla kulového tvaru o průměru 2,30 m a váze 2400 kg. Lod
byla konstruována pro lety o m aximální délce 10 dní. Požadavky na spoleh­
livost nové kosmické techniky byly v prvních letech kosm ických výzkumů pro
vědecké i technické týmy nevídané a tak se odborníci museli vypořádat i s tím,
že dva z prvních tří letů bezpilotní verze Vostoku nesplnily v plném rozsahu
plánovaný program letu. Ostatně na druhém břehu oceánu, v USA, se raketoví
konstruktéři navíc museli potýkat i se spolehlivostí nosných rak et řady Redstone a Atlas, které měly vynášet jednomístnou kabinu M ercury o hmotnosti
1355 kg. Loď byla kuželovitého tvaru o průměru základny 1,80 m a výšce 2,70 m
a m ěla umožnit kosmické lety nepřekračující 2 dny.
H istorický 108minutový let tehdy 271etého J. A. G agarina překonal svým prů­
během všechna očekávání — ukázalo se, že člověk je schopen aktivní čin ­
nosti v podmínkách stavu beztíže a kosmického letu.' Rok 1961 přinesl mimo
Gagarinova letu ještě další tři pilotované lety. Američtí astronauti A. Shepard
a V. Grisson uskutečnili v kabinách Mercury, vynesených n a balistickou dráhu
nosiči Redstone, dva lety po balistické dráze do výšky přibližně 180 km. Jednodenní let druhého sovětského kosmonauta Germana Titova, který jako první
pozemšťan na dráze kolem Země obědval, večeřel i spal, nenechal již nikoho
na pochybách o tom, že prudký a úspěšný rozvoj sovětské kosmonautiky, řízené
tehdy akademikem S. P. Koroljovem, přináší obyvatelstvu naší planety počátek
nové éry historie. Po prvních kosm onautech se vydávali na oběžné dráhy dalši
a další, přišly dlouhodobé lety, vícem ístné kosmické lodi, lety k Měsíci, přistání
na Měsíci s návratem k Zemi a orbitální stanice. Výčet všech experimentů
by přerostl rám ec tohoto článku, podívejme se proto spíše na to, co přinese
budoucnost.
Začíná třetí desetiletí pilotované kosmonautiky. S největší pravděpodobností
se v něm nedočkáme dalších letů kosmonautů na Měsíc a ani m eziplanetární
výprava lidí k Marsu není zatím v dohledu. Příští desetiletí bude asi převážně
ve znamení činnosti posádek na palubách orbitálních stanic a raketoplánů na
oběžné dráze kolem Země, přičem ž značné procento jejich pracovní náplně
bude věnováno pozemským aplikacím . Velká pozornost však zřejmě bude vě­
nována základnímu vědeckému výzkumu a ani astronom ie nepřijde zkrátka,
jak o tom svědčí celá řad a připravovaných experimentů.
Sovětská pilotovaná kosmonautika disponuje osvědčeným systém em Sojuz T
— Saljut — Progres a dosáhla především v oblasti orbitálních stanic výrazného
úspěchu prodloužením jejich aktivní životnosti nad dobu 3 let. Vesmírný „ve­
terán " Saljut 6 ještě i letos poslouží dalším sovětským i mezinárodním posád­
kám — v rám ci program u Interkosm os se k němu vydají i občané Mongolská
a Rumunska. Ke startu se připravuje další stanice Saljut 7 — očekává se, že
bude sloužit až 5 let a že se na ní posádky budou střídat prakticky v nepřetrži­
tém sledu. Na jaře 1982 se k této stanici vydá se svým sovětským kolegou
i první francouzský kosmonaut, zhruba o rok později se počítá i s letem indic­
kého kosmonauta. Pro další léta připravují sovětští kosmičtí konstruktéři mo­
dulový systém , jehož základem bude osvědčený Saljut, k němuž budou připo­
jovány speciální moduly s určitým posláním — tak odstartují moduly s tech ­
nologickým, astrofyzikálním , biologickým či jiným vybavením. Některé z těch ­
to modulů se budou moci n avracet na zemský povrch a spojí tak v sobě vý­
hody pilotovaných stanic i autom atické kosmické techniky.
Ve Spojených státech se v letošním ro ce uskuteční první pilotované lety
dvoučlenných posádek na palubách raketoplánu NASA. První letový exem plář
dokáže ve svém nákladovém prostoru o objemu 330 m3 vynést na nízkou oběž­
nou dráhu až 26 tun užitečného zatížení a technici počítají s tím, že třetí a
čtvrtý raketoplán — jejich montáž má být dokončena v ro ce 1985 — vynesou
až 31 tun. Během 10 let se m á uskutečnit na 400 startů, při zhruba 75 až 100
startech by m ěla být v nákladovém prostoru vynášena m alá vědecká laboratoř
Spacelab, kterou vyvíjejí západoevropské země sdružené v organizaci ESA. Pro
nedostatek finančních prostředků však NASA stále ještě nezahájila p ráce na
vývoji vlastní větší stan ice. Protože doba letu raketoplánu i Spacelabu je ome­
zena 30 dny, uvažují dnes odborníci NASA o možnosti přeměny a využití velké
přídavné palivové nádrže raketoplánu o hmotnosti 39 tun. Podobně vznikla
již orbitální stan ice Skylab, která byla adaptací třetího stupně měsíčního no­
siče Saturn 5.
Snad ještě v první polovině osm desátých let se dá očekávat i start prvního
čínského kosmonauta pomocí vlastní kosmické techniky ČLR. Současné čínské
nosiče dokáží již umístit na oběžnou dráhu až 4 tuny užitečného zatížení. Zá­
padoevropské země uvažují o projektu Hermes (m alý pilotovaný rak etop lán),
jehož hmotnost — necelých 10 tun — by byla v limitu nosnosti modifikované
západoevropské rakety Ariane 5. Tento miniraketoplán by dokázal vynést na
nízkou oběžnou dráhu bud 5 kosmonautů nebo 2 členy posádky a 1,5 tuny uži­
tečného zatížení. Ariane 5 by m ěla poprvé startovat přibližně v roce 1990 a
v případě realizace projektu Hermes bychom se tedy jeho premiéry dočkali
až na samém konci třetího desetiletí pilotovaných kosmických letů.
Na závěr snad ještě jednu perličku ze Spojených států. Jistý podnikavec
R. Truax, bývalý zam ěstnanec NASA, tam totiž založil soukromou společnost,
k terá vyvíjí jednostupňovou raketu pro balistický let člověka do výše asi 80 km.
První let „soukromého11 astronauta se m á prý uskutečnit již v příštím roce.
Jistě není třeba podotýkat, že při dnešní úrovni pilotované kosmonautiky jde
více o atrak ci než o cokoli jiného.
V letošním roce do vesmíru odstartuje, nebo již odstartoval, stý pozemšťan.
Pouhých 20 let po Gagarinovi a 23 a půl roku po Sputniku 1 se již na dráhy
kolem Země do vesmíru dostalo z ramp pozemských kosmodromů tém ěř 2200
nosných rak et s družicemi, meziplanetárním i sondami a kosmickými loděmi.
Sovětští kosmonauté posunuli laťku nejdelšího letu na více než půl roku —
plných 185 dní — a životnost dnešních stanic se již počítá na roky. Pouhé dvě
desetiletí od historického letu sovětského letce Gagarina si tak kosmonautika
našla pevné místo v lidském úsilí vytváření vyspělé společnosti na planetě
zvané Země.
Žeň objevů 1980* |J*» Gn>g*r
Je-li osamělé Slunce výjimkou, pak jsou hvězdy v páru tém ěř pravidlem. Není
tedy divu, že vývoji dvojhvězd se stále věnuje soustředěná pozornost. B. Paczynski a R. Sienkiewicz ukázali, jak se při vývoji kataklyzm ických dvojhvězd
uplatňuje gravitační záření. Kataklyzmické proměnné obsahují sekundární slož­
ku o m alé hmotnosti, jež vyplňuje Rocheovu mez. Díky tomu se s povrchu
sekundární složky ztrácí hmota, která je odevzdávána primární složce. Sekun­
dární složka postupně degeneruje a stěhuje se z hlavní posloupnosti do stádia
bílého trpaslíka. Oběžná doba soustavy se nejprve zkracuje, až dosáhne minima
80 minut. Zkracování je důsledkem ztráty momentu hybnosti soustavy, jež je
způsobena gravitačním zářením. V dalším vývoji soustavy oběžná perioda znovu
vzrůstá. Tato teoretick á představa je výborně ověřována pozorováním kataklyz­
m ických dvojhvězd, pro ně byly zjištěny nejmenší oběžné periody kolem 81
minut. Toto pozorování lze proto považovat za další nepřím ý důkaz existence
gravitačního záření. Autoři odhadují, že typická frekvence takto vzniklého g ra ­
vitačního záření je kolem 4.10-4 Hz, a že úhrnný tok od všech dvojhvězd v Ga­
laxii je na povrchu Země kolem 6.1017 Jy.
B. Paczynski a B. Rudak se dále zabývali vývojem sym biotických dvojhvězd.
Zásadně jde o systém y, kde sekundární složka je degenerovaný trpaslík, zatím ­
co primární složka ztrácí hmotu intenzivním hvězdným větrem . Část tohoto m a­
teriálu bohatého na vodík se ukládá v atm osféře degenerovaného trpaslíka,
což vede buď ke stabilně hořící vodíkové obálce anebo k rekurentním zábles­
kům obdobným vzplanutím rekurentních nov.
Kataklyzmickým proměnným byla též věnována loňská konference britských
astronomů v H erstmonceux. Nejvíce prací se soustředilo na studium nov a trpas­
ličích nov. Především je pozoruhodné, že bolom etrická jasnost nov delší dobu
po optickém maximu neklesá; nastává jen přesun do infračervené oblasti
spektra. Absolutní hvězdná velikost nov v maximu je o necelý řád nižší než
kritická tzv. Eddingtonova luminozita, při níž gradient tlaku záření se rovná
dostředivé síle. Tato skutečnost svědčí o dominujícím vlivu tlaku záření na
rozpínání plynných obalů nov. Přesun m axima záření do infračervené oblasti
lze vysvětlit kondenzací horkých (1300 K) prachových zrnek ve vnější obálce
novy.
G. Bath a J. Pringle ukázali, že n a rozdíl od klasických nov, kde je zdrojem
výbuchu překotná term onukleární reak ce na dně vodíkové obálky novy, u trp as­
ličích nov se uplatňuje nestabilita v akrečním disku jako bezprostřední příčina
výbuchu. Amplitudy výbuchu trpasličích nov jsou proto asi o dva až tři řády
nižší než u nov klasických.
A. Bogess aj. dokázali z měření na družici IUE, že znám á Nova A quilae 1918
(V 603 A ql] je dvojhvězdou. Pozorovali totiž zákryt akrečního disku, jenž obklo­
puje bílého trpaslíka, chladnou sekundární složkou. Oběžná doba 3h20m je zcela
typická pro klasické novy. Z infračervených pozorování Novy Cygni 1978 od­
vodil R. Joseph, že prachová zrnka začala kondenzovat zhruba m ěsíc po optic­
kém maximu. Infračervená svítivost novy pak převyšovala zhruba 500k rát sví­
tivost Slunce.
Pozoruhodný objev obří p la netární mlhoviny ohlásili A. Purgathofer a R. Weinberger. Při prohlídce palomarského altasu nalezli útvar o úhlových rozm ěrech
20' X 20' a souřadnicích a = 6h15m a S = 55°38'. Jde o druhou největší plane­
tární mlhovinu (po známé mlhovině H elix), v jejímž středu se nalézá hvězda
15m. Pravděpodobná vzdálenost mlhoviny je asi 140 parseků, tj. skutečný li­
neární průměr mlhoviny dosahuje 0,8 parseku a centrální hvězda je bílým
trpaslíkem !
Vzdálenosti takových objektů se ovšem odhadují obtížně. Svědčí o tom vý­
* Pokračování z č ísla 3/1981 (str. 45— 49).
znamná revize vzdálenosti K eplerovy supernovy [1604) z dosud uváděných
10 kpc na pouhé 3,2 kiloparseky (I. Danziger a W. Goss). V této souvislosti
zní až neuvěřitelně tvrzení W ang Jian-minga, že supernova z r. 1604 vzplanula
ještě jednou v r. 1664, podobně jako znám á supernova v souhvězdí Zajíce z roku
1006 m ěla opakovaně vzplanout v květnu r. 1016! R. Rood aj. navrhují, aby se
prozkoumalo nuklidové složení antarktického ledu v hloubce 15 m pod dnešním
povrchem, neboť v té vrtsvě by se mělo zaznam enat odchylné zastoupení někte­
rých nuklidů, jež vznikly díky pronikavé radiaci z této mohutné supernovy.
Pravděpodobnou rádiovou identifikaci Tychonovy supernovy (1572) oznámili
S. Gull a G. Pooley, když objevili tém ěř bodový rádiový zdroj na frekvenci 2,7
GHz, jehož poloha uspokojivě (na 40") souhlasí s centrem optického pozůstatku
supernovy. Poměrně nejzáhadnější historickou supernovou zůstává i nadále
supernova v Cassiopei z r. 1667. A. Fabian aj. odvodili z rentgenových měření
na družici Einstein, že plyn, vysílající Roentgenovo záření, m á hmotnost aspoň
15 MQ, takže explodující supernova byla mimořádně masívní. Podobně K. Brecher a I. W aserm an vypočítali, že hmotnost vyvrženého plynu byla aspoň 12 M©.
Podle nich n astala exploze již r. 1657 (s chybnou =*=3 ro k y ). V r. 1680 pozoroval
na tom místě oblohy Flam steed hvězdu 6m, ale to se zdá být trochu málo na
supernovu v naší Galaxii. Není vyloučeno, že mimořádná masivnost hvězdy způ­
sobila, že při explozi se hvězda zcela rozprášila, takže po ní doslova nic ne­
zbylo. Skutečně je nejvýš n ačase, aby v Galaxii co nevidět vzplanula solidní
supernova, kterou bychom mohli zevrubně prozkoumat současným i metodami.
Kdybychom žili v galaxii NGC 6946, věděli bychom o supernovách snad už
tém ěř vše, neboť v této soustavě jsou supernovy vyráběny tém ěř na běžícím
pásu. V říjnu 1980 oznámil P. Wild vzplanutí již páté supernovy v galaxii NGC
6946, přičemž předešlé supernovy byly zaznamenány v letech 1917, 1939, 1948
a 1968.
Přímo fantastické množství prací bylo i vloni věnováno rentgeno vé astro­
nomii. Čtenář snad promine, že do našeho přehledu se vejde jen několik tele­
grafických poznámek. A. Shafter aj. určili horní mez jasnosti sekundární složky
prototypu masívní rentgenové dvojhvězdy — proslulého systému Cygnus X-l
{HDE 226868). Sekundární složka má svítivost menší než 2 % složky primární.
Tím je značně posílena hypotéza, že sekundární složka této soustavy je vskutku
černou dírou. Naproti tomu J. Armstrong aj. ze zpřesněné polohy rentgenového
zdroje OAO 1653-40 odvodili, že zdroj není totožný s optickou proměnnou V 861
Scorpii, která sam a žádné m ěřitelné rentgenové záření nevysílá. Rentgenový
zdroj 1653-40 obsahuje rentgenový pulsar s periodou 38 sekund a jeho optická
identifikace je v tuto chvíli znovu otevřená, tj. úvahy o černé díře v dvojhvězdě
V 861 se staly bezpředmětné.
Zato se podařilo opticky ztotožnit přechodný rentgenový zdroj Centaurus X-4
(C. Canizares a j.), jenž poprvé vzplanul v r. 1969 a opakovaně v květnu r. 1979.
Zdroj má zároveň zábleskový ch arak ter. Hvězda ztotožněná se zdrojem má
v klidovém období 19m a během vzplanutí se její jasnost zvýšila na 13m. Během
optického poklesu po maximu (rych lostí 0,12m za den) byl na sestupné větvi
pozorován rentgenový záblesk, jenž převýšil šestkrát rentgenový tok v maximu.
Podle M. Matsuoky aj. jde o dvojhvězdu, v níž sekundární složka je neutronová
hvězda, akreující hmotu z pozdního chladného trpaslíka, spektrální třídy
K 3—K7. Oběžná perioda soustavy je 8,2 hod. Podle L. Kaluzienského aj. bylo
vzplanutí v r. 1979 dvacetkrát slabší než výbuch v r. 1969 a celková uvolněná
energie dosáhla hodnoty 3.1036 J. Celá epizoda byla nejkratší ze všech dosud
pozorovaných přechodných zdrojů (rentgenových nov).
Mezi zábleskovými zdroji znovu potvrdil svou výjim ečnost tzv. rychlý burster
MXB 1730-335. Ukázalo se, že záblesky obdobné rentgenovým vysílá také
v mikrovlné části spektra (O. Calla a j.). Jednotlivé záblesky nabíhají 5— 90 s,
trvají 50—480 s a pokles zabírá 10—90 s. V srpnu 1979 nalezli H. Inoue aj. nový
typ lichoběžníkových rentgenových impulsů o trvání 30 s až 10 minut, jež se
někdy vyskytují v celých sériích. S. Sato aj. hledali bezúspěšně obdobné zá­
blesky v infračervené oblasti spektra. Zjistili však, že zdroj se nalézá v kom­
paktní kulové hvězdokupě, kterou objevil W. Liller. Nejnovější zprávy nazna­
čují, že objekt vysílá i rádiové impulsy na frekvenci 4,1 GHz a snad i infra­
červené záblesky.
Pozoruhodnou teoretickou práci o povaze zábleskových zdrojů uveřejnili
E. Ergm a a A. Tutukov. Autoři dokazují, že způsob existence rentgenového
zdroje závisí na rychlosti akrece hmoty na neutronovou hvězdu. Je-li rychlost
ak rece větší než l ď 10-5 M© za rok, hoří vodík v obálce neutronové hvězdy s ta ­
bilně a pozorujeme trvalý rentgenový zdroj. Pro přenos hmoty v rozmezí od
10'10-5 do 10'11>s M© za rok se vodík zapaluje v déle trvajících záblescích („po­
m alé" zábleskové zd roje). Při rychlosti přenosu menší než 1 0 11-5 M© za rok
vzniká rychlý zábleskový zdroj a hoření vodíku vede okam žitě k zapálení hélia
v obálce neutronové hvězdy. Zajímavým důsledkem uvedených výpočtů je mož­
nost překotné term onukleární reak ce v obalu osamělé neutronové hvězdy, která
akreuje mezihvězdnou látku rychlostí 10‘13 M© za rok. Energie uvolněná při
héliovém záblesku může dosáhnout až 1037 J.
Úctyhodné množství studií bylo věnováno snad nejpozoruhodnějšímu hvězd­
nému objektu v Galaxii, a to systém u SS 433 (autor si poznamenal 36 odkazů].
Shm em e-li současný stav, lze konstatovat, že celý úkaz lze vysvětlit takto:
Zhruba před 50 tisíci lety vzplanula na daném místě oblohy supernova, jež po
sobě zan ech ala rychle rotující neutronovou hvězdu a expandující mlhovinu.
Neutronová hvězda je členem dvojhvězdné soustavy s oběžnou periodou 13,1
dne, velikostí hlavní poloosy 15 miliónů kilometrů a hmotnostmi složek srovna­
telnými s hmotou Slunce. S povrchu neutronové hvězdy vyvěrají dva zhruba
protichůdné svazky, v nichž je plyn urychlován až n a rychlost 80 000 km/s.
Tyto svazky se střídavě naklánějí k nám a od nás v důsledku precesního po­
hybu rotační osy neutronové hvězdy, jehož perioda je 164 dnů. Kinetická energie
výtrysků převyšuje o šest řádů zářivou energii Slunce. Teplota vyvrhovaného
plynu je přitom překvapivě nízká, kolem 15 000 K. Příčinou výtrysků je mo­
hutná (superkritická) ak rece hmoty na neutronovou hvězdu rychlostí 10‘4 Aí©
za rok. Tolik hmoty najednou se nestačí uložit klidně na povrch neutronové
hvězdy a je odvrhováno tlakem záření. Některé úkazy jsou však dosud zá­
hadné. Rádiová m ěření naznačují šroubovicové pohyby plynu ve výtryscích
(„kosm ická v ý v rtk a"?] a výtrysky samy nejsou přesně protilehlé. Vrcholové
úhly jejich kuželů se v r. 1979 rozevřely o 5°. Někteří autoři nacházejí perio­
dické změny jasnosti, polarizace, atd. s periodou 6,5 dne, tedy zhruba poloviční
než je spektroskopicky určená oběžná perioda. Také vzdálenost zdroje není
znám a s uspokojivou přesností; odhady se pohybují od 3 do 5 kpc. Pró pod­
poru teorie relativity, resp. existence tzv. transverzálního Dopplerova posuvu,
je jistě potěšující, že střední poloha „pohyblivých" složek spektrálních čar se
nalézá u hodnoty + 1 2 000 km/s, což je v souladu s teoretickou hodnotou tran s­
verzálního posuvu pro rychlost 75 000 km/s, jež zase dobře odpovídá pozoro­
vané hodnotě expanzní rychlosti plynu ve výtryscích.
(Pokračování p říště)
Proč sluneční rádiový
tok nemůže
nahradit relativní číslo
Miloslav Kopecký
Již delší dobu je diskutována otázka, zda by nebylo možno nahradit Wolfovo
relativní číslo slunečních skvrn intezitou celkového slunečního rádiového toku
na lOcm vlnové délce. Hlavním důvodem k tomu je skutečnost, že hodnotu
intenzity celkového rádiového toku lze stanovit bezesporu objektivněji než hod­
notu W olfova relativního čísla. Naproti tomu se však ukazuje, že ne vždy mají
tyto dva indexy sluneční aktivity dostatečně shodný časový průběh (viz RH
3/1981, str. 58).
Je však možno ukázat, že zjištěné rozdíly v časovém průběhu těchto dvou
indexů sluneční aktivity spočívají ve vlastní podstatě těchto dvou indexů, že
jsou reálné a že ve skutečnosti není důvodu, proč by tyto dva indexy měly mít
zcela shodný časový průběh.
Základní příčina spočívá v tom, že Wolfovo relativní číslo slunečních skvrn
nemůže odrazit strukturu rozložení skvrn na slunečním disku do jednotlivých
skupin, zatím co intenzita rádiového záření je od této struktury podstatně zá­
vislá. Wolfovo relativní číslo může totiž dosahovat stejné hodnoty při různém
počtu skupin a skvrn v nich, zatím co intenzita rádiového záření bude v těch ­
to případech různá. Uveďme si tento konkrétní příklad: Mějme dvě extrém ně
různé situace na slunečním disku. V případě (a ) mějme 10 m alých izolovaných
skvrn; v případě (b j mějme jednu velkou skupinu skvrn se 100 skvrnami růz­
ných velikostí. V obou případech bude mít Wolfovo relativní číslo hodnotu 110.
Avšak intenzita celkového rádiového toku na 10 cm bude v případě ( b ) , tj.
v případě velké skupiny skvrn podstatně větší než z deseti m alých izolovaných
skvrn, tj. než v případě (a }.
Situace je ještě složitější, protože nelze ani předpokládat, že rádiový tok
z jedné skupiny skvrn by byl jednoznačnou funkcí pouhé plochy skupin skvrn
nebo pouhého počtu skvrn ve skupině. Fyzikální podmínky v chrom osferických
vrstvách nad skupinou skvrn, odpovědné za intenzitu rádiového toku, nejsou
určovány počtem skvrn ve skupině nebo celkovou plochou skvrny, nýbrž cel­
kovou konfigurací m agnetických polí v těchto vrstvách. A ta je určována pře­
devším intenzitou jednotlivých lokálních m agnetických polí, velikostí plochy
zaujímané těmito jednotlivými lokálními m agnetickým i poli, jejich vzájemným
rozložením, a to i co do polarity m agnetických polí. A tyto skutečnosti neobráží
ani relativní číslo skvrn ani celková plocha skvrn. Uvažme jenom, že pouhý
počet skvrn, který vstupuje do hodnoty relativního čísla, nic neříká o jejich
velikosti a vzájemném rozložení skvrn různých velikostí uvnitř skupiny. Sku­
pina o 30 skvrnách může mít stejně tak 2 velké skvrny a 28 velmi m alých, jako
5 velkých, 10 středně velkých a 15 velmi m alých skvrn; přitom skvrny v těch ­
to dvou skupinách mohou mít různé intenzity m agnetického pole a zcela roz­
dílné rozložení polarit m agnetického pole. Těžko lze očekávat, že by z tako­
výchto dvou skupin skvrn byla intenzita rádiového toku stejná, i když mají
stejný počet skvrn a obě tedy přispívají stejnou hodnotou 40 do celkového Wol­
fova relativního čísla.
Celkově docházíme tedy k tomuto závěru: Rádiový tok na 10 cm je sam o­
statným , objektivně stanovitelným indexem sluneční činnosti, který však a priori
nemůže mít shodný časový průběh s Wolfovým relativním číslem skvrn nebo
celkovou plochou skvrn a nemůže je zcela ekvivalentně nahradit.
Co n o v é h o
v astronomii
K O N FEREN CE O HVĚZDÁCH TYPU Ap
V rám ci m nohostranné spolu práce A kade­
mií věd s o cia listick ý ch zem í v programu
„Fyzika a vývoj hvězd" p racu je nyní sedm
subkom isí, jež organizují a koordinují vý­
zkum v jed notlivých s p e cia liz a cích studia
hvězd. K n ejak tiv n ě jším patří subkom ise,
jež se zabývá studiem hvězd typu Ap, tj.
hvězd s intenzívním m agnetickým polem.
Subkom ise pořádá každý sudý rok vědec­
kou ko n feren ci, na níž se jed n ak hodnotí
spolupráce v uplynulém období a jed nak
se připravují plány sp olečných p rací pro
n ejb ližší budoucnost. Těžištěm ko n feren ce
bývá řad a specializov aných zasedání, věno­
vaných hlavním aspektům výzkumu hvězd
typu Ap. V r. 1978 pořádal v poradí jíž
třetí ko n feren ci A stronom ický ústav ČSAV
v Praze. Tehdy též bylo dohodnuto, že příš­
tí k o n feren ce se bude kon at v r. 1980 ve
S p e ciá ln í
astro fy zik áln í o bserv ato ři AV
S S S R v Z elen ču kské na Kavkazu.
A traktivnost IV. k o n feren ce
zvyšovala
především možnost sezn ám it se s dvěma
obřím i p řístro jí S p e ciá ln í astro fy zik áln í ob­
servatoře, a to 6m optickým reflekto rem
( BTA) a 576m rad ioteleskopem RATAN-600.
Díky porozum ění řady n ašich in stitu cí ja ­
kož i m oskevského A strosovětu podařilo se
do Z elen ču kské v y slat pom ěrně početnou
d elegaci, je ž zastupovala pracoviště v On­
d řejově, v H radci K rálové, v Brně a v T at­
ran sk é Lom nici.
Jed n án i k o n feren ce se zam ěřilo na problé­
my vzniku a uchováni m agnetickéh o pole
ve hvězdách typu Ap, na m odely atm osfér
s přihlédnutím k anom áliím v chem ickém
složeni a n a pozorováni vybraných zajím a­
vých hvězd. Naši astronom ové dr. I. Hube­
ný, dr. Z. M ikulášek, M. Ouhrabka a dr.
J. Zverko před nesli v plénu k o n feren ce r e ­
feráty, je ž vzbudily živý ohlas a n a něž
bezprostředně navázaly příspěvky astrono­
mů ze S SS R , NDR, Polska i
Bulharska.
Přestože výzkum hvězd Ap nem á u nás
dlouhou trad ici, přispívám e v současnosti
k program u m nohostranné spolu práce ja k
v lastní iniciativ ou ta k i důležitým i výsled­
ky. Totéž kon statoval ve svém závěrečném
shrnuti význačný teo re tick ý astro fyzik prof.
A. Z. Dolginov z Leningradu.
Č tenáře Říše hvězd budou z a jisté z a jí­
m at aktu áln í in form ace o provozu velkých
p řístro jů S p e ciá ln í astro fy zik áln í observato­
ře (S A O ). Observatoř má tři hlavni praco­
viště: rad iotelesk op RATAN leží přím o u s il­
n ice M ineralnyje Vody (kd e je n ejb ližšl le ­
tiště ] — Z elen ču k sk aja, vzdálen asi 3 ho­
diny jízd y autem z le tiště. Obec Z elen­
č u k sk aja je na naše pom ěry velm i rozlehlá
a má zhruba 30 000 obyvatel. Š iro k á kva­
litn í siln ice p okraču je dále k d olní základ ­
ně SAO, kde jso u pracovny a síd liště pro
zam ěstnance (v té to čá sti SAO p racu je ko­
lem 750 lid í!) — to vše ve výši 1200 m
n. m. Odtamtud p o kraču je siln ice v četn ých
serp en tin ách na Horu sedm i pram enů do
výšky 2070 m n. m., kde se n alézá horní
základna SAO a kopule 6m reflek to ru . Mezi
h o m i a dolní základnou je kyvadlové spo­
je n i ústavním autobusem ,
jen ž převáží
astronom y a tech n ik y z no čn í sm ěny, den­
ní posádku, atd. Hora sedm i pram enů je
spíše vysokohorskou pastvinou než pořád­
nou „horou". Sm ěrem na sev er se odtud
rozvirá pohled do údolí řek y V elký Zelenčuk a většinou je dobře vidět i ra d io te le ­
skop RATAN, vzdálený vzdušnou čarou n ě ­
ja k ý ch 15 km. Sm ěrem k jih u může n á ­
v štěvník obdivovat nádherné panorám a kavkazského pohoří — n ejblíže je pom ěrně
plochá P astuchova hora, d osah u jící výšky
2900 m n. m. D aleko na jihovýchodě vyku­
k u jí za pěkného p o časí v rcholky Elbrusu.
První dojem z návštěvy kopule 6m da­
lekohledu vyrazí dech i ostřílen ém u astro ­
nomovi. Člověk s ic e ček á, že uvidí obři
stro j, ale sk u tečn o st se vym yká jak ém u k o­
liv srovnáni. Otevřený trubkový tubus na
azim u tální m ontáži se pohybuje n eu věřitel­
ně plynule a tiše, navzdory celk ov é hm ot­
n osti pohyblivých č á stí m ontáže 640 tun;
také m asivní kopule o průměru přes 40
m etrů
a hm otnosti 1000 tun se o táčí té ­
m ěř nesly šn ě. D alekohled je ovládán z ř í­
d icí m ístnosti, oddělené od vlastníh o prosto­
ru kopule velkým i zaskleným i stěnam i. S le ­
dováni objektů během pozorováni obstarává
d vojice nezávisle p ra cu jících říd ících po čí­
tačů , je jic h ž výsledky se navzájem srovn á­
v ají před každým povelem ke změně sou­
řad nic (azim utu a výšky) dalekohledu. T a ­
to operace se opakuje osm krát za sekundu.
Také n astav en í dalekohledu na nový ob jekt
je ry ch lé a přesné (s chybou m enši než
10").
V létě r. 1978 bylo původní prim ární
zrcadlo nah razeno novým s podstatně lep ­
ším i optickým i param etry. U nového zrcadla
je 90 o/o sv ěteln é en erg ie z bodového zdroje
soustředěno do kotoučku o úhlovém prům ě­
ru 0,8", a k d ispozici je plná apertu ra p ří­
stro je. D alekohled se používá bud v pri­
m árním nebo v N asm ythově ohnisku, a to
pro přím é fo tog rafie, fo to elek trick o u fotom etrii a sp ektroskopii, resp. pro pořizování
m agnetických (Z eem anových)
sp ektrogramů. Pozorovací noci p řid ělu je sed m ičlen ná
vědecká rada, jíž předsedá akad em ik V. Sobolev z Leningradu. Pro každou noc jsou
připraveny dva pozorovací týmy, je ž nastu­
puji k p řístro ji s ohledem na okam žitou
kvalitu obrazu. Přechod mezi ohnisky
je
ry ch lý a zabere sotva 10 minut, takže není
problém em přizpůsobovat využití d alek oh le­
du okam žitém u stavu ovzduší. Během sou­
m raku a svítán í se nav íc pořizuji sp ek tra
o vysoké disperzi. Kromě sov ětských a stro ­
nomů p racu ji se 6m dalekohledem tak é za­
h ran ičn í odborníci, k te ří si většinou přivá­
ž e jí sebou v lastn í pom ocnou aparaturu. B ě­
hem k o n feren ce pracovali s p řístro jem so ­
v ětští astronom ové ze SAO, Šternbergova
astronom ického ústavu v Moskvě a z lvovské univerzity, a d ále odborníci z F ran cie
a z NSR. Naše d eleg ace m ěla jed in ečnou
příležitost sled ovat no čn í provoz p řístro je
při fo to ele k trick é m m ěřeni ja sn o sti kv asa­
ru 0 9 5 7 + 5 6 1 , je n ž je patrně projevem g ra­
v itačn í čočky.
T aké rad iotelesk o p RATAN udiví náv štěv ­
níka nejprve svým i rozm ěry — kolem ob­
vodu rad ioteleskopu je vybudována okruž­
ní siln ice , po níž jezd í te ch n ici a radioastronom ové n a kolech . Uvnitř kruhové
antény, složené z panelů, je ž lze n ak láp ět
a posouvat podle potřeby, jsou na k o le jn i­
cích um ístěny p řijím ací aparatu ry, takže
rad ioastronom má k d ispozici velk é m nož­
ství p racovních kom binací. Jedno p řijím ací
střed isk o je vyhrazeno výzkumu Slu n ce a
d alší dvě „o h n isk a" slouží pro studium m e­
zihvězdných a e x tra g a la k tick ý ch rádiových
zdrojů. V blízkosti rad ioteleskopu jsou p ra­
covny radioastronom ů, dilny a d alší pom oc­
ná pracoviště. R ad ioteleskop p racu je n ep ře­
tržitě ve dne i v noci.
K om plex p řístro jů SAO a je jic h sp o le h li­
vý provoz řadi už dnes toto pom ěrně m la­
dé p racov iště k n e jlé p e vybaveným a stro ­
nom ickým střediskům v S S S R . Lze si je n
přát, aby náš podíl v m nohostranné spolu­
práci zahrnul v blízké budoucnosti též p ří­
mé využití u n ik átn ích astronom ick ých za­
řízeni S p e ciá ln í astro fy zik áln í observatoře.
/g
Nahoře je orbitální stanice Saljut a kosm ická loď Sojuz, dole kuželovitý blok
v ěd eck é aparatury sovětské orbitální stanice Saljut. (Sn ím ky R. H u dec.)
Nahoře prof. A. Z. Dolginov pronáší závěrečný přípitek na k o n feren ci o Ap
hvězdách. Vlevo u stolu sedí ředitel SAO dr. 1. M. Kopylov. Dole dr. N. Polosuchinová z K rym ské astrofyzikální observatoře připíjí na sp o lečn é studium
ry ch lé prom ěnnosti m agnetických hvězd. Vpravo dr. T. Jarzebowski z Wroclavi.
Nahoře je pohled na horní základnu Speciální astrofyzikální observatoře a ko­
puli 6m dalekohledu z úbočí Pastuchovy hory. Dole je řídící pult jednoho z po­
čítačů, k teré ovládají pohyby šestim etrového dalekohledu. ( Obrázky v příloze
na str. 78—79 ke zprávě na str. 7 5 —76, foto J. Grygar.)
Zástupci O kresního a M ěstského národního výboru při prohlídce nové hvězdár­
ny ve Rtyni v P. (n a h o řeI a dr. J. Grygar při slavnostním otevření hvězdárny
(d o le ). (S n ím ky S. K rčm ář, k e zprávě na str. 8 4 —85.)
V rám ci spolupráce s o cia listick ý ch zemi
v oblasti kosm ického výzkumu byla 6. úno­
ra t. r. v Sovětském svazu vypuštěna um ě­
lá družice Země Interkosm os 21. je na nl
um ístěna
vědecká aparatu ra, u rčená p ře­
devším k dalším u kom plexním u výzkumu
zem ského povrchu a oceánů, na je jíž ko n ­
stru k ci se podíleli odborníci ze So v ětsk é­
ho svazu, Československa, M aďarska, N ě­
m ecké d em okratické republiky a Rumun­
ska.
KOMETA L0V A S 1980s
Dne 5. prosince 1980 objevil M. Lovas
(K onkolyho hvězdárna, Budapešť) novou
kom etu v jihovýchodní čá sti souhvězdí Ry­
sa. M ěla ja sn o st 17™ a jev ila se ja k o difúzní ob jek t s c en trá ln í kondenzací. Z po­
zic získaných mezi 5. prosincem 1980 a
9. lednem 1981 vypočetl B. G. M arsden e le ­
menty předběžné p arabolické dráhy:
T
o>
fi
i
q
=
=
=
=
=
1980 IX. 23,5481 EC
5 9 ,0 3 2 9 °)
352,8579° > 1950,0
10,3930° I
1,467000 AU
BAAC 614 I B )
KOMETA LONGMORE 1981a
První leto šn í kom etu n alezl
japonský
astronom T. S e k i (G eisei) 2. ledna. Je jl
periodická Longm ore, k te rá d ostala ozna­
č en í 1981a. Jev ila se ja k o difúzní ob jek t
18m s c en trá ln í kondenzací a byla velm i
blízko vypočteného m ísta; oprava v čase
průchodu přlsluním z pozorováni určeného
je pouze + 0 ,3 3 dne.
Kometu objevil au stralsk ý astronom A. J.
Longmore 10. červn a 1975 [RH 56, 176;
9/1975) jak o objekt asi 17. v elikosti. Do­
stala předběžné označení 1975g a d efin itiv ­
ní 1974 XIV, protože procházela příslunlm
již 4. listopadu 1974, tedy dlouho před o b je­
vením. K rátce po objevu se ukázalo, že
jde o kom etu periodickou s oběžnou dobou
6,98 roku, p říslu še jící tedy k Jupiterově ro ­
dině kom et. V příslun! se blíži ke Slu nci
na vzdálenost 2,40 AU, v odsluní se od něh c vzdaluje na 4,90 AU. J e jí dráha má
e xcen tricitu 0,342 a sklon k rovině e k lip ti­
ky 24,40°.
BAAC 614 (B )
NOVA SCUTI 1981
=
18h44ml l , 7 s
KOMETA PANTHER 1980u
Ve večern ích hod inách 25. prosince m. r.
o bjevil Roy P anther (W algrave, N ortham pton)
novou kom etu v souhvězdí Lyry. Jev ila se
ja k o difúznl objekt 10m s cen tráln í konden­
zací a krátkým ohonem. Prům ěr kómy byl
asi 5' B. G. M arsdsn p o čítal elem enty před­
běžné p arabolické dráhy:
T
a,
ň
i
q
=
=
=
=
=
1931 I. 28,374 EC
106,82° I
331,19° > 1950,0
82,37° I
1,6366 AU
BAAC 613 ( B)
ODCHYLKY CASOVÝCH SIGNÁLŮ
V PROSINCI 1980 A V LEDNU 1981
Den
1. XII.
6. XII.
11. XII.
16. XII.
21. XII.
26. XII.
31. XII.
5. I.
10. I.
15. I.
20. I.
25. I.
30. I.
U T1—UTC
— 0,1272s
— 0,1382
—0,1489
— 0,1603
— 0,1753
— 0,1871
— 0,1983
— 0,2098
— 0,2208
— 0,2318
— 0,2430
— 0,2550
— 0,2666
U T2—UTC
— 0,1399s
—0,1493
—0,1585
— 0,1686
— 0,1824
—0,1931
—0,2034
—0,2141
—0,2244
— 0,2347
—0,2453
— 0,2568
—0,2678
V ysvětlen í k tabulce viz RH 62, 18; 1/1981.
V. P tá č e k
OPRAVTE SI V HR 1981
V e H vězdářské ro č e n ce 1981 autor om y­
lem stranov ě p řev rátil obrázek 2 na str. 51.
M ísto uvedeného azimutu 60° m á být 120°
a m ísto 65° má být 115°. Autor se omlouvá
uživatelům ro čen k y a p ře je n alezen í Merkura při květnové elon gacl.
P. P říh o d a
LETNÍ CAS V ROCE 1981
Anglický am atér D. B ran ch ett (E a stle ig h )
objevil v ran n ích hod inách 18. ledna novu
8. hvězdné v elikosti v souhvězdí Štítu. Po­
loha hvězdy je (1950,0)
a
Dne 30. ledna 1981 ve 2 3 h3 4 ® jsem v Ho­
řov icích pozoroval nízko nad východním
obzorem bolid, jehož ja sn o st byla asi 1/3
ja sn o sti M ěsíce v úplňku. Pohyboval se sou­
hvězdím Boota kolm o k horizontu, dráha
byla asi 17° dlouhá a pohyb velm i pomalý.
Bolid m ěl ja sn ě bílou barvu, v blízkosti
A rctura se rozpadl na dvě čá sti červené
barvy, k te ré k rá tce na to zanikly.
J. B a k u le
S =
— 4 °59'56,0"
BAAC 614 (B )
Vládním nařízen ím se leto s opět (již po­
tře tí v uplynulých le te c h ) zavádí letn i čas.
O pů lnoci 28./29. března se p řech ází ze
SEČ na LČ, který bude p latit do 26. září.
O půlnoci 26./27. září se opět přejde na SEC.
Jak každý am atér ví, je náš letn í čas v pod­
s ta tě VEČ, pro n ějž platí VEČ = SEČ +
+ 1 hod. Aby nedocházelo ke zmatkům při
astro n o m ick ých pozorováních, budeme stá ­
le časové ú d aje v Ř íši hvězd uvádět v SEC.
KOLIK JE PLA N ETEK ?
Za 180 le t (prv ní p lan etk a, Ceres, byla
o b jev en a o novoroční n o ci 1800/1801) bylo
pozorováno na 7000 asteroid ů, z nichž asi
4000 d ostalo předběžné o zn ačen í a asi 2200
označeni d efinitivn í. Pro ty jso u tak é zná­
my dráhy ve slu n ečn í soustavě a většinou
jsou s tá le sledovány. Celkový p o čet plane­
tek je možno je n těžko odhadnout, ale
zřejm ě jic h m ůže být p řes m ilión. Počet
asteroidů, k te ré jso u v dosahu sou časn é p ří­
stro jo v é tech niky, je kolem 400 000. N ejvětší p lan etka, C eres, -má prům ěr 1025 km,
n ejm en ší dosud znám á — 1976 UA — m ěří
v prům ěru je n asi 200 m. Prům ěry v ětší než
100 km má a si 200 p lanetek.
Souhvězdí1
severní o b l o h y
LEV,
Leo
( n is ),
Leo
DVOJHVĚZDY
GC
N ázev
15016— 7
54 Leo
a [ 1975,0)
í ( 1975,0)
m
+ 24°53'
4,32
1 0 H5 4 , 3 m
m1
4,51
m,
po
[<?1
6,30
109°
d
[a ]
E
[P Í
6 ,4 "
1957
PROMĚNNÉ HVĚZDY
N ázev
R Leo
TX Leo
VY Leo
or( 1975,0)
gh46m l3s
10 3 3 44
10 54 44
á ( 1975,0)
+ 1 1 °3 2 '5 1 "
+ 8 46 52
+ 6 19 11
m ax.
5.4v
5,7p
7,3p
m in.
10,5v
5,80p
7,58p
P erio d a ( d n y )
312,57
2,4550
—
Typ
M
EA
Ib?
S p ek tru m
M 7e— M9e
A2
—
GC
m
„ (1 975,0)
Leo
Leo
Leo
4,46
4,31
3,52
9h23,2m
9 30,3
9 39,8
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
2,98
3,88
3,53
1,35
3,44
1,98
9
9
10
10
10
10
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
Leo
3,85
4,42
2,56
3,35
4,47
4,05
3,94
4,30
2,14
10
11
11
11
11
11
11
11
11
Název
12972
13143
13366
1
4
14
X
A
13443
13590
13899
13926
14107
14177— 8
17
24
30
32
36
41
£
14487
15162
15438
15441
15511
15600
15652
15927
16189
47
60
68
70
74
77
78
92
94
0
1)
a
5
p
b
s
9
f
a
i
u
(3
M(a) i ( 1975,0) /í(á )
(1 0 -3 ")
(10-1 s)
—2
—2
— 10
+ 2 6 °1 7 '
+ 23 05
+ 10 00
44,4
51,3
06,0
07,0
15,3
18,7
—3
— 16
0
— 17
+ 1
+ 22
+
+
+
+
+
+
23
26
16
12
23
19
53
08
53
05
33
58
— 18
— 59
—8
+ 1
— 13
— 152
31,5
01,0
12,8
12,9
15,4
19,8
22,8
35,7
47,8
0
+ 1
+ 10
—4
—8
—6
+ 12
0
— 34
+9
+ 20
+ 20
+ 15
—3
+ 6
+ 10
—0
+ 14
26
19
40
34
31
10
40
41
43
—6
+ 30
— 138
— 85
— 41
— 17
— 81
+ 38
— 122
DALŠÍ OBJEKTY
NGC
2903
3351
3368
3379
3623
3627
M
—
95
96
105
65
66
a (1 975,0)
9h30,7m
10 42,6
10 45,4
10 46,5
11 17,6
11 18,9
5 (1 9 7 5 ,0 )
Druh
+ 21°36'
+ 11 50
+ 11 57
+ 12 43
+ 13 14
+ 13 08
G
G
G
G
G
G
V tom to č ísle přináším e m apku souhvěz­
dí Lva a ú d aje o ja s n ě jšíc h hvězdách, dvoj­
hvězdách, prom ěnných hvězdách a d alších
o b jek tech . V ysvětlení k m ap ce i k tab u l­
kám bylo o tištěno v ŘH 62, 19—22; 1/1981.
O. H la d a J. W eislo v á
— 50
— 44
— 41
Sp
K2 III
K5 III
A5 V +
F8 III
G0 II
K2 III
A0 Ib
B7 V
F 0 III
K0 111/
G7 III
B1 Ib
AI V
A4 V
A2 V
A7n IV
B 9,5s V
F2 IV
G9 III
A3 V
n
R P o in .
(1 0 -3 ") (k m /s)
10
20±5
28±7
+ 28
+ 26v
+ 27v
2±7
22±6
2
39=t7
9 =*6
19±6
+ 4,7
+ 14
+ 3
+ 4
— 15v
— 37
5±6
11 ± 8
40±5
19±6
14±10
16
47 ± 7
15±8
76±5
+ 42
— 10
— 21v?
+8
—3
— 5v
— lOv
— 1,5
0
rick á k o rek ce (h e lio ce n trick ý m inus
c en trick ý č a s) je dána vztahem
D
s
D
D
D
g eo ­
A t = — 0,005 775 52 R cos 0 cos (A — As)
a vychází ve d nech a zlom cích dne. R je
okam žitá vzdálenost Země — S lu n ce (vy­
já d ře n á v AU) v době pozorování, A, ,á jsou
e k lip tik á ln í d élka a šířk a hvězdy a As ekllptik á ln í d élk a Slu n ce v době pozorování.
Při vizu álních i fo to g rafick ý ch pozorová­
ních prom ěnných hvězd s ta čí znát h e lio ce n t­
rick ou k o rek ci s p řesností řádově 10~* dne
(js o u to řádově d esítky sek u n d ). Proto mů­
žem e provést n ěk terá zjednodušení — před­
ně R — 1. E klip tik áln í d élku Slu n ce As bu­
deme p očítat z aproxim ativního vztahu
As =
0,985 K — 80,15 + sin K,
přičem ž
Kalkulátory
v astronomii
JAK ZPRACOVAT VIZUÁLNÍ POZOROVANÍ
PROMĚNNÝCH HVĚZD*
2. H e lio c e n t r ic k á k o r e k c e . Ze Země pozo­
rovaný (g e o ce n trick ý ) ča s minima (m ax i­
m a) je třeba převést na ča s h elio cen trick ý ,
tj. vztáhnout na střed Slu n ce. Vzhledem
k m ěnící se poloze Země vůči Slu nci a hvěz­
dě se mohou pozorované (g e o c e n trick é ) o ka­
mžiky m inim a (m axim a) od sebe lišit až
o 16 minut je n díky různé poloze pozorova­
tele. Redukcí g eo cen trick éh o času na h e lio ­
c en trick ý tyto rozdíly odpadají. H eliocen t­
* P o k račo v á n i z č ís la 3/1981, s tr . 62— 63.
K = 30,3 (M — 1) + D,
kde D, M jsou den a m ěsíc; As vychází ve
stupních. M axim ální rozdíl (1 °) proti sku­
te čn é e k lip tik á ln í d élce Slu n ce nastává v ob­
dobí únor/březen a v červen ci, jin a k rozdíly
n ep řesah u jí 0,4° až 0,6°. (T esto v ací příklady
pro výpočet As- 10. II.: 320,19°; 31. III.:
11,08°.)
Při výpočtu h e lio ce n trick é k o rek ce jsou
tedy vstupním i daty den D, m ěsíc M, e k lip ­
tik á ln í d élka a š ířk a A, 0 prom ěnné hvězdy.
Vzhledem k tomu, že se běžně používají rov­
níkové sou řad nice a, S, zabudujem e do pro­
gram u pro výpočet k o rek ce At je š tě převod
sou řad nic a, 6 na A, /S (viz např. ŘH 3/1980,
str. 62— 64). Pro sklo n eklip tik y k rovníku
berem e hodnotu e = 23,45°.
Program pro výpočet h e lio ce n trick é k o ­
re k ce (k a lk u lá to r TI-58/59):
Převod rovníkových
káln í:
2nd
xšt
xšt
x^t
iNV
RCL
INV
souřadnic
na
ekllp ti-
Lbl A STO 2 x ž t STO 01 1
2nd P-»R STO 4 RCL 1 2nd P -R
STO 5 RCL 3 2nd P-.R +
2nd E xc 4 x% t RCL 3 2nd P -R
SUM 4 x š t = 2nd E xc 5 x š t
4 INV 2nd P^R STO 1 RCL 5
2nd P—R STO 2 R/S
Výpočet As a A t:
2nd Lbl B — 1 = X 30,3 + x ^ t
= STO 4 2nd sin + .985 X
RCL 4 — 80.15 = — RCL 1 =
2nd cos X RCL 2 2nd cos X RCL 6
= R/S B
Autorem program u je Pavel K essler.
V ý p o č e t: Do pam ěti R0j zadám e —s (m i­
n u s!), do Rm kon stantu —0,005 775 52. Sou­
řad nice hvězdy a, S zadávám e ve stupních
+ zlom ky stupně (pozor: re k tascen zi p ře­
vedem e z tvaru h, m, s na hodiny + zlomky
hodiny a pak vynásobím e 15 ).
1. » l í t j A . . . na d isp leji je jS.
2. den x š t m ěsíc B (nebo R/S) . . . At.
Pro tutéž hvězdu, ale jin é datum pokra­
čujem e od bodu 2, pro jino u hvězdu od bo­
du 1.
O b sa z en í p a m ě t i: Ri = A; R: = jS; Ra =
= — e; Rj a R5 jsou pom ocné pam ěti; R« =
= — 0,005 775 52.
T e s t o v a c í p ř ík la d y :
a = 12h = 180°
22. listopadu: At = —0,001 56
S = 30°
2. března: At = + 0 ,0 0 5 1 2
£ = 23,45°
H eliocen trickou k o rek ci At přičtem e ke
geocen trick ém u času m inim a (m axim a) a
d ostanem e h elio cen trick ý okam žik minima
(m ax im a). Nej větší hodnota A t č in í |At | =
= 0,006 dne.
( P o k r a č o v á n i) Z. P.
Z l i d o v ý c h hv ě z dá r en
a astronomických
kroužků
DALŠÍ NOVÁ HVĚZDÁRNA
V širok é k o tlin ě pod Jestřeblm i horam i,
na ro zhraní náchod ského
a trutnovského
okresu, leží m alebné podhorské m ěstečk o
Rtyně v Podkrkonoší. Je to k ra j b ratří Čap­
ků, A. Jirá sk a a B. Němcové, k ra j plný
krásy, m alebnosti a poezie, ale tak é slav ­
ná h isto rie i sou časné tvrdé a poctivé prá­
ce n ašich havířů. Zde, v jihovýchodní části
sev ern ího věnce hor, asi 500 m nad mo­
řem, s to ji kopule nové hvězdárny.
M yšlenka postavit ve Rtyni v Podkrko­
noší lidovou hvězdárnu vznikla koncem č e r ­
vence v r. 1976, na základ ě celk em náhod­
ného setk á n i dvou am atérů astronom ů, Ji­
řího Drbohlava z Broumova a O ldřicha S tře ­
dy ze Rtyně. Pro oba byla astronom ie vždy
až p říliš velkým kon íčk em a to přispělo
k tomu, že již během n ěk olik a prvních s e ­
tkán í se vzájem ně dohodli, že společným
úsilím v yp rojek tu ji a z běžně dostupných
m ateriálů v lastnoru čn ě postav! m alou hvěz­
dárnu, kterou vybaví přim ěřeným te le sk o ­
pickým zařízením rovněž své kon stru kce
i výroby, zam ěřeným především k fo to g ra­
fování. Již za dva m ěsíce nato založili a stro ­
nom ický kroužek při ZK ROH Dolu Zdeňka
N ejedlého ve Rtyni. Do ko n ce téhož roku
byl sk u tečn ě celý p ro je k t vypracován a při­
praven k re a liz a ci se všem i náležitostm i
včetně stavebního povolení. Obsahoval n e ­
je n tech n ick o u dokum entaci stavby a od­
borného vybaveni, ale 1 d ílčí a konečné
term íny, k te ré posouzeny dnes, s odstupem
času a toho, co bylo vytvořeno, byly, m ír­
n ě řečeno, opravdu „šib e n ičn í". P řijatý plán
předpokládal, že nejpozd ěji do tři let bu­
de p ro jek t kom pletně d okončen i vybaven
odborným zařízením a to p řece je n pro
4 páry, 1 když nad šen ých rukou, po nor­
m álním zam ěstnání, o sobotách a ned ělích,
bylo jis tě víc než příliš. Bylo nutno zvlád­
nout mnoho odborných profesí, ja k o např.
stavař, p ro jek tan t, tech nolog , stro ja ř, zed­
ník, zám ečník, tru hlář, e lek trik á ř, optik
i m atem atik — a někde na konci, nebo snad
na začátku každé té odbornosti p řece jen
to základní, hvězdář — am atér.
V šechno, co hvězdárna v sobě zahrnuje,
ať m ontáž, zrcadlové re fle k to ry i oplechovaná kopule, je pouze am atérským dílem.
N elze se zde d otýkat všech te ch n ick ý ch
problém ů a tech n o log ick ý ch obtíží, které
bylo nutno zvládnout a překonat, i když
by to pro čten á ře bylo jis tě v e lice zajím a­
vé, uvedm e však, ja k o příklad, je n dvě
m aličk o sti: traverzy 1/100 o d élce 24,5 m,
z který ch jsou zhotoveny nosné kruhy ko­
pule, byly sto čen y do přesných kruhů o 0
7,9 m ru čn ě, za studená, ve dvou lidech,
přímo na louce u stav en iště. Rovněž tak
i sto ja tá žebra kopule z téhož profilu o po­
loviční d élce, av šak ty byly stočen y na
výšku profilu I. Z ned ostatku vhodného
prostoru, byla potřebná optika zhotovena
v prostředí s prům ěrnou teplotou + 2 ° C,
převážně v zim ním období; m ístnost nebylo
možno vytápět. Pro
vybroušení velkých
zrcadlových objektivů m usel být zkon stru o­
ván a zhotoven v lastn í brou sící stro j. Po­
dobných problém ů byla c elá řada a je n od­
borník je schop en posoudit je jic h obtíž­
nost.
Je n díky nevšední obětavosti, vytrvalosti
a nezm ěrném u úsilí se sku tečn ě podařilo
n ěk olika nadšencům , během pouhých tři
let, u sk u tečn it dílo, k te ré v astronom ick é
am atérské praxi u n ás snad nem á obdoby.
Dne 7. červn a 1980 za přítom nosti m noha
o ficiáln ích hostů i širok é v eřejn o sti, za
zvuku slavnostních fa n fá r 50členn ého soubo­
ru H ornické K oletovy hudby, p řestřih l dr.
Jiř i Grygar, CSc., pásku a d okončil ta k slav ­
nostní otevření hvězdárny ve Rtyni v P.
Hvězdárna má kopuli o 0 8 m a vnitřní
výšce 6,5 m, celk ov á je jí hm otnost je asi
4000 kg. Je poháněna přes sp e ciá ln í ry ch ­
lostn í sk říň dvěma elektrom otory. Při ry ch ­
loposuvu na pozorovací pozici se otočí je d ­
nou za 4 m in, při m ikroposuvu sled u je š tě r­
bina oblohu. Pozorovací štěrb in a je široká
3.2 m a otevírá se v celé šíří posuvem po
kopuli vzad. Před vstupem do kopule je
před síňka s malou fotokom orou. K těm to
prostorám n á le ž e jí je š tě dvě m ístnosti. Pod
kopulí, na betonovém p ilíři o obsahu 28 m3
spočívá m asivní p a ra la k tick á m ontáž, pohá­
něná dvěma elektrom otory. V elké hodinové
kolo s čeln ím ozubením má 0 1,2 m. V last­
ni polární osa 0 300 mm je uložena ve
dvou dvouřadých
válečkov ých ložiskách
s 0 480/300/90 mm. Rovněž taková osa
i ložiska jsou použita pro d ek lin aci. Deklin ačn í k le c má vnitřní ro zteč 800 mm a čela
pro upnutí p řístrojů jsou v rozm ěru 1000
mm X 1100 mm. Celková hm otnost m on­
táže i s telesko p y je 3600 kg. Rychloposuv
um ožňuje
ry ch lé
přestav ěn i
teleskopů
v obou sou řad nicích najednou i jed notlivě,
pohyb za hvězdami zajišťu je krokový mo­
tor. Montáž je prozatím osazena 8 d alek o­
hledy. N ejm enším je h led áček s objektivem
z m onarovské optiky 0 100 (F 500). Jako
p ointační dalekohled soustavy slouží re fle k ­
to r systém u C assegrain 0 500 mm ( F 2600
mm, sekundární F 10 m j. K přek lenu tí v el­
kého rozdílu mezi h led áčkem a pointérem
se používá re fra k to r s objektivem 0 240
mm ( F 3860 m m ).
Pro fotografování jsou u rčeny fotokom ory
s objektivem X enar 0 90 mm, světelnost
1:3,5 (d esky 9 X 1 2 ) a fotokom ora s o b jek ­
tivem T riplet 0 140, světeln o st 1:5 (d esky
2 4 X 1 8 cm ). Dále je to re fle k to r s o b jek ti­
vem 0 160 mm (F 920) světeln o st 1:5,7,
k terý p racu je na film 0 50 mm a další
re fle k to r s objektivem 0 420 (F 1720 m m ),
svět. 1:4, pou žívající film o 0 100 mm.
O pticky
nejm ohutn ějším
zařízením
je
re fle k to r
C assegrain s
parabolizovaným
zrcadlem 0 820 mm (prim . F 4300 mm,
světeln o st
1:5,4, sekun dárn í F
19 m ).
V obou ohniscích jsou okulárové výtahy
pro vizuální pozorování, avšak obě ohnis­
ka jsou rovněž přizpůsobena i pro fo to g ra­
fování. V prim árním ohnisku má sním ek
0 160 mm. Jelik ož, ja k jsm e již uvedli,
je zrcadlová optika v lastní výroby, proto
v sou časné době jsou s tá le je š tě prováděny
různé ověřovací fo to g rafick é zkoušky. Pev­
ný program k využívání tohoto zařízení,
krom ě fotografování běžných hvězdných ob­
je k tů a polí, nebyl dosud stanoven.
A stronom ický kroužek získ al během vý­
stavby d alší z ájem ce o astronom ii, takže
dnes má 15 členů. U příležitosti otevření
hvězdárny uspořádal velm i zdařilou před­
nášku dr. Grygar na tém a V esm ír včera,
dnes a zítra, je ž byla pro Rtyni velkou udá­
lo stí. V propagaci astronom ie hodlá krou­
žek p okračovat d alší osvětovou činností.
V ro ce 1978 navázal družbu s O blastní m lá­
dežnickou observatoří při AV S S S R v Sim feropolu na Krymu. P řesto, že hvězdárna
je pro v eřejn o st otevřena pouze v pondělí
v ečer od 18 hod., tak za pouhé 3 m ěsíce
je jí čin n o sti ji navštívilo na 1000 zájem ců.
V ýsledky rty ň sk éh o astronom ického krouž­
ku, je h o nadšení, píle a vytrvalost dosá­
hnout vytčen éh o cíle , může být pro mnohé
vzácným příkladem cílevědom é p ráce i tvo­
řivé síly .
OS.
LETN I KURSY V ROKYCANECH
Lidová hvězdárna v R okycanech bude le ­
tos podobně ja k o v m inulých le te c h pořá­
dat le tn í astronom ick é kursy. Od 6. do 12.
červ en ce bude probíhat kurs broušení z rc a ­
del. T ento kurs je pořádán sp olečně s Hvěz­
dárnou a planetáriem hl. m. Prahy a op tic­
kou s e k c í ČAS, a le je již nyní tém ěř z po­
loviny obsazen. Od 12. do 19. červen ce bude
uspořádán kurs stavby dalekohledů. Ú čast­
níci budou m ít m ožnost získat n ěk teré n e ­
zbytné m ech an ické so u části dalekohledu.
Od 20. do 26. červen ce pořádá Hvězdárna
a p lanetárium hl. m. Prahy na hvězdárně
v R o k ycan ech kurs p rak tick é astronom ie.
V šech ny kursy jsou u rčeny převážně pro
mládež. P řihlášky s uvedením ad resy a datem narozen í z a s íle jte urychleně na lid o­
vou hvězdárnu v R okycanech (PSC 3 3 7 11J.
Přednost budou m ít p řih lášen í s doporuče­
ním hvězdárny, p lan etária, astronom ického
kroužku nebo školy.
J. M.
Ap rílo vé zpravodajství
HOUBY, ASTRONOMIE A POVĚRY
V n a š e m s t á t ě s e již p o v íc e n e ž tři d e ­
s e t ile t í v y n a k lá d a jí z n a č n é p r o s t ř e d k y na
š íř e n í v ě d e c k é h o s v ě t o v é h o n á z o ru a n a b o j
p ro ti n e jr ů z n ě jš ím p o v ě r á m a p řed su d k ů m .
P řes to s e v š a k s t á le č a s o d č a s u o b jev u jí
v n a š e m t is k u č l á n k y a z p rá v y n e jr ů z n ě jš í
p o v ě r y p r o p a g u jíc í a r á d o b y ja k s i v ě d e c k y
z d ů v o d ň u jící. M ezi n e jr o z š íř e n ě jš í p o v ě r y
p a tř í z á v is lo s t fá z í M ě s íc e n a rů stu hub
a n a t o to t é m a u v e ře jn il lo ň s k ý M ladý sv ět
( r o č . 22, č. 33, str. 14) p o v íd á n í, je h o ž a u t o ­
re m b y l Ja n H rubý. Č lá n e k o b s a h u je t o lik
n esm y slů , ž e j e to p ř ím o z a r á ž e jíc í. P ro to
j e j p ř e t is k u je m e v p ln é m r o z s a h u ; n ik d o
t e d y n e m ů ž e tv rd it, ž e v y tr h u je m e v ěty
z k o n tex tu . J e jis t ě p o t ě š it e ln é , ž e M ladý
s v ě t m á s tá lo u ru b rik u , n a z v an ou v elm i p ř í­
p a d n ě „ Š m e jd ro k u " , v n íž p o p rá v u k r i ­
tiz u je v ý r o b k y n a š e h o p rů m y slu d o t é t o k a ­
t e g o r ie p a tř íc í, a l e d o s t e jn é r u b r ik y p a tří
i č l á n e k v ý še u v e d e n é h o a u to r a „ K d y n e ­
m a jí n á la d u ? " — u r č itě b y o b s a d il je d n o
z p r v n íc h m íst „ šm ejd ů ro k u " . „ Š m e jd y “
lz e to tiž v y ro b it n e je n v to v á r n ě , a le
i u p s a c íh o sto lu . A ja k ý „ š m e jd ro k u "
M ladý s v ě t u v e ře jn il, p o s o u d í j is t ě k a ž d ý
č t e n á ř Ř íše h v ěz d . K d o n e jd ř ív e n a jd e n e j­
v íc e n esm y slů v u v e d e n é m č lá n k u , d o s t a n e
o d r e d a k c e Ř íše h v ě z d p ě k n o u kn ih u .
Rád chodím na houby sám . S ta čí, když
mě ze sou střed ěn i vyruší rezavý zvuk dře­
v ařské pily čl šele st zvěře. O p tácích nem lu­
vě. V dobách houbařského m ládí jse m byl
zase vděčný za doprovod zn alce. Vzpomí­
nám . Jednou jsm e v yrazili do le sa za id eál­
n ích podm ínek. Bylo vlhko, teplo, bezvětří.
Co víc s i p řá t? Odpověděli jsm e si v lese:
houby. P ab ěrkov ali jsm e a já če k a l n a vy­
sv ětlen í zn alce. Ř ek l: N em ají náladu. Re­
zignoval. D ostal jsem v m inulých le te c h n ě ­
k olik dopisů, ve k terý ch byly podobné otaz­
níky. Odpověděl jsem přibližn ě stejn ým způ­
sobem ja k o před léty m ůj zkušený houbařský přítel. Škoda. Dnes znám muže, který
vládne lepším vysvětlením . Jm en u je se Vi­
lém P táčn ík a zabývá se vlivem M ěsíce na
rů st hub. D okonce m á sv o je poznatky p ři­
hlášen y ja k o objev pod číslem PO - 18 - 74.
S výzkumnou p rací v této o b lasti z a ča l ve
č ty řice ti sedm i le te c h a p o k ra ču je dodnes,
kdy je mu 63 let. Jako vědec-am atér.
„N ejv id iteln ějšl je vliv m ěsíčn í gravitace
n a m ořskou vodu. P rincip přílivu a odlivu
je znám snad každém u. Méně znám é je , že
M ěsíc sv o jí g rav itaci pom áhá v ešk eré č in ­
n o sti vody v ro stlin ě , ať se jed n á o k o ře­
nový vztlak, n asáv áni nebo tra n sp ira cl. Po­
m áhá tím , že n ad leh ču je vodu. Vodní slo u ­
pec m usí p ři cestě rostlin o u p řekonáv at
zn ačn é potíže: svou vlastn i váhu, tře n i vody
0 stěn y cév, odpor přek ážek při filtr a c i vo­
dy, odpor vzduchových bublinek atd. Tyto
odpory jso u odhadovány na řadu atm osfér
na 10 m etrů. Celá »ap aratu ra«, k te rá je
v čin n o sti při dodáváni vody a tím i živin
do hub, ro stlin , p ra cu je m nohem snáze a
ry ch le ji, m á-li M ěsíc při svém působeni dob­
rý úhel a m ůže-li houba nebo ro stlin a plně
využit g rav itačn í sily M ěsíce. M ěsíc totiž
n eo p isu je svou dráhu přím o, a le systém em
»cik -cak «. Dělá od rovníku odchylku k jih u
1 k severu . V od chy lce ex istu jí ja sn é záko­
n itosti. N ejm enšl odchylka je 18°. Každým
rokem přibývá do odchylky je d en stupeň na
obě stran y až k maxim u, k te ré je 29°. N ejp řízn iv ějšl úhel pro působeni m ě síčn í g ra ­
v itace nastáv á, když se blíží »kolm icl«
k Zemi, což je v případě m axim álního vy­
chýlení k severu. H ovoříme o sev ern í d ek li­
n aci. Pak zase n ásled u je zpětné »svírání«
úhlu. M ěsíc ta k é — la ick y řeče n o — n a­
bírá při svém pohybu rozd íln é vzdálenosti
od Země. Když je níž, je p řiro zen ě je h o pů­
soben í siln ě jší. K om binaci těch to dvou fa k ­
torů lze lo gick y odvodit silu působeni m ě­
s íčn í g rav itace. Tedy — tam , kde s e střetn e
m axim ální sev e rn í d ek lin ace s přízem ím , je
s ila m ěsíčn í g ra v ita ce n e jv ý ra z n ě jšl."
P latí te d y — k d y ž M ěsíc s to u p á , ro sto u
h o u b y , k d y ž k le s á , j e v l e s e sm u te k ?
„U rčitě. N elze však užívat absolu tn ích m ě­
řítek , ja k ý c h užíváte v otázce. Je třeb a si
stá le uvědomovat, že m ěsíčn í g rav itace po­
m áhá, ale rozhodujícím čin itelem zůstávají
v nější podmínky — teplo, vlhko. Ř ekl bych
to tak to : když je M ěsíc příznivě naklon ěn
růstu hub, rostou slu šně i v případě ch lad ­
nějšíh o , suššího léta. A obráceně. N epříz­
nivá poloha M ěsíce může je jic h rů st oslabit
1 při příznivém p očasí. Možná js te si všiml,
že v n ěk terém období nacházím e
m enší
exem pláře hub, zdánlivě m ladé, ale často
červivé. Beru v úvahu sezóny, kdy bylo teplo
1 vlhko. Houbaři si řík a li: ta k mladý h ří­
bek a už je červivý. Omyl. B yl to většinou
starý kus, kterém u d alo hodně p ráce a č a ­
su, než vyrostl do veliko sti, ve k te ré byl
nalezen. M oje pozorováni hovoří ja sn ě : bylo
to v období, kdy m ěsíčn í g rav itace pů­
sobila n ejm en šl silou. Pom oc M ěsíce byla
zan ed bateln á."
Ř ík á s e t a k é , ž e p o n ě k o l i k a ú s p ě š n ý c h
s e z ó n á c h s i p o d h o u b í p o t ř e b u je o d p o č in o u t.
A č a s s i v y b írá b e z o h le d u n a to , z d a je
v e n k u t e p lo , v lh k o . H o u b a ři p a k k r č í ra ­
m e n y a ř í k a j í : H ou by js o u v e s v ý c h n á la ­
d á c h n e v y p o č ita te ln é .
„S tím nesouhlasím . H oubařská sezóna
je pom ěrně k rátk á. Podhoubí má n a odpo­
čin ek řadu m ěsíců. O životě hub toho sice
je š tě mnoho nevím e, ale přesto si troufám
říc i, že ta k dlouhá doba na odpočinek musí
podhoubí s ta čit, i kdyby v p řed ch ázejících
sezón ách pracovalo s m im ořádným úsi­
lím ."
C o ř í k á M ěsíc s la b š ím h o u b a ř s k ý m
s le d k ů m v p o s le d n íc h n ě k o l i k a le t e c h ?
vý­
„Potvrzuje je . V ro ce 1978 byl v n e jm é ­
ně příznivé »úhlové náladě® vůči Zemi za
poslední d esítku let. Od toho roku se situ a­
ce pozvolna lepší. K id eálním houbařským
sezónám by m ělo d o jit, za předpokladu
dobrých v n ě jších podm ínek, kon cem osm ­
d esátých le t. Musíme být v šak
střízliv í
vzhledem k této perspektivě. E xistu je m no­
ho n egativ ních vlivů, k te ré budou pravdě­
podobně získáv at na významu. Myslím tím
lntezlvnl těžbu lesa, vysazování m onokul­
tur, zv yšu jící se zájem lidi o sběr hub, vy­
bírán í sta rý ch plodnic, k te ré jsou svým i vý­
trusy »rodiči« nového potom stva."
Z atím h o v o ř ím e o v liv u p o s t a v e n í M ěsíce
n a rů st h u b v k a t e g o r ii h o u b a ř s k ý c h s e ­
zón . M oh ou v a š e g r a fy a s r o v n á v a c í d i a ­
g ra m y p o m o c i o r ie n to v a t h o u b a ř e t a k , a b y
v ě d ě l, v k t e r ý c h d n e c h j e n e jv h o d n ě jš í jít
d o le s a ?
„Sam ozřejm ě. Z křivky, k te rá prochází
celým kalend ářním m ěsícem , sl lze p osta­
vení M ěsíce odvodit pro každý den. Pro
srp en je z tohoto pohledu n ejp řízn iv ě jší
druhý týden. Je ště p ře sn ě ji: období od 4.
do 11. srp na."
R á n o , o d p o le d n e , n e b o s n a d v e č e r ?
„Obvykle se chodí na houby ráno. Je to
lo g ick é — houby jso u svěží, m éně červ i­
v ě . . . P řesto — nem usí to být vždy šťastn é
rozhodnutí. Pom ůckou pro volbu nejvhod­
n ějšíh o času pro vycházku může být i k a ­
lendář. Když je M ěsíc v novu, s to jí v po­
ledne nad hlavou. Jeh o vliv na rů st hub
je ta k n e js iln ě jš í v poledne. Když se n a ­
chází ve fázi první čtvrti, mám e ho nad
hlavou v době, kdy Slu nce zapadá. Pom áhá
n ejv íce v ečer. V úplňku je M ěsíc nad h la ­
vou v noci a v poslední čtv rti se do téže
pozice dostane ráno, kdy je Slu n ce n a vý­
chodě. Fáze M ěsíce však můžeme b rát houbařsky vážně v období, kdy M ěsíc stoupá
v d ek lin aci od jižního obzoru do nad hlavníku
a eventuálně je š tě k rá tce potom. Když se
takto zo rien tu jete, m ůžete přidat do úvahy
v n ější podmínky a snadno si určit, ve k te ­
rou denní dobu je n ejv hod nější jít do le ­
s a ."
J a k js t e s e v ů b ec d o s t a l k e stu d iu to h o to
tém a tu ?
„Jako vy ke mně. Dráždilo mě, že si n ě ­
kdy houby p o čín ají ta k nelogick y. M ají růst
a nerostou. Nemám rád nezodpovězené otáz­
ky Když jsem odpověd n en alezl v odbor­
ný ch p u blikacích ani u zku šen ých houbařů,
z a ča l jsem ji h led at po svém. V y šel jsem
ze zkušenosti rolníků, k te ří často podm iňo­
v ali setbu svých plodin podle úhlu M ěsíce
k Zemi. I vůči vlivu M ěsíce n a rů st hub
existovala řada pran ostik. Studoval jsem a
pozoroval. Nyní mohu shrnout: odborníci
nevylučují vliv m ěsíčn í g rav itace na rů st
hub, ale v ětšin a z n ich je j považuje za za­
nedbatelný. Já tvrdím, že je značný. A po
16 le te ch p ráce si trou fám říci, že výsledky
mého výzkumu to d o k lád ají."
Úk a z y na o b l o z e
v č e r v n u 1981
S lu n ce vstupuje 21. června ve 12h45m do
znam ení R aka; v ten to okam žik je le tn í
slu novrat a začín á astro n om ick é léto. Po­
čátkem červ n a vychází S lu n ce ve 3h56m,
p ak stá le dříve, až mezi 13.— 21. červnem
ve 3h50™, koncem m ěsíce ve 3h54m. Západ
Slu n ce n astáv á počátkem červn a ve 20h
OO™, pak stá le později, až m ezi 20.— 30.
červnem ve 20h13n». Délka dne je p o čát­
kem m ěsíce 16í:04m, v době slu nov ratu
16h23™ a koncem m ěsíce 16h19m. Od po­
čátk u červ n a do slu nov ratu se tedy délka
dne prodlouží o 19 m in a od slu novratu do
k o n ce m ěsíce se opět o 4 m in zkrátí. Po­
led n í výška Slu n ce nad obzorem d osahuje
v červn u m axim ální hodnoty 62°— 63°.
M ěsíc je 2. VI. ve 13h v novu, 9. VI. ve
13h v první čtv rti, 17. VI. v 16h v úplňku
a 25. VI. v 5b v p osled ní čtvrti. Přízem ím
p roch ází M ěsíc 1. a 29. červn a, odzemím
14. červn a. Během červ n a nastan o u ko n ­
ju n k ce M ěsíce s těm ito p lan etam i: 1. VI.
ve 12h s M arsem , 3. VI. ve 14h s Venuší,
4. VI. v 0h s M erkurem , 10. VI. v 10h s Ju­
piterem a téhož dne v 15h s e Saturnem ,
15. VI. ve 3h s U ranem , 17. VI. v 10h
s N eptunem a 30. VI. v 7*1 opět s Marsem.
V n o ci 21./22. červ n a dojde k zákrytu hvěz­
dy 4m 40 C ap ricorni M ěsícem . Vstup n a­
stáv á v Praze v l h3 8 ,lm, v Hodoníně v l h
40,2m, výstup v Praze ve 2h52,5m, v Ho­
doníně ve 2 h56,9m.
M erk u r je po n e jv ě tší východní elon gaci
z 27. května v příznivé poloze k pozorování
v první polovině červn a. Planetu lze vy­
h led at n a v ečern í obloze po západu Slu n ­
ce nad severozápadním obzorem . P očátkem
m ěsíce zapadá ve 21h49m (tedy lV i hodiny
po západu S lu n c e ], v polovině m ěsíce již
ve 20h34m. Během první poloviny červn a
se ja s n o st M erkura zm en šu je z l , l m na
2,4*°] v d alekohled u uvidíme úzký srpek
planety. Dne 9. červ n a je M erkur sta cio ­
n árn í (p ak se začín á pohybovat zpětným
sm ěrem ], téhož dne je v k o n ju n k ci s V enu­
ší (V enuše 2° sev ern ě od M erk u ra), 17. VI.
prochází odsluním a 22. červ n a je v dol­
n í k o n ju n k ci se Sluncem .
V en u še je pozorovatelná zvečera na zá­
padní obloze. P očátkem červn a zapadá ve
21*'14m (tedy asi lV i h po západu S lu n ce ),
koncem m ěsíce ve 21h38m. Venuše m á ja s ­
nost — 3,3“ a v d alekohled u můžem e vidět
tém ěř celý kotou ček planety. Dne 17. červ ­
na pro ch ází V enuše přísluním a 24. če rv ­
na ve 21h dojde ke k o n ju n k ci Venuše
s Polluxem , při níž bude Venuše 5° jižn ě
od hvězdy.
M ars je v souhvězdí Býka n a ran n í oblo­
ze k r á tc e před východem Slu n ce. P očát­
kem červ n a vychází ve 3h15m, koncem m ě­
síce již ve 2h24m. Jasn o st M arsu je l,6 m
až 1,7™. Dne 19. červn a ve 21h nastane
k o n ju n k ce M arsu s A ldebaranem , při níž
bude M ars 6° sev ern ě od hvězdy.
Ju p ite r je v souhvězdí Panny a je po­
zorov atelný ve v e če rn ích hodinách. P očát­
kem červ n a zapadá v l h30m, koncem m ě sí­
ce již ve 23h38m. Během červn a s e zm en­
šu je ja s n o st Ju p itera z —1,7™ n a —1,6™.
S a tu rn je rovněž v souhvězdí Panny n e ­
d aleko Jup itera (viz ŘH 1/1981, str. 23) a
proto jso u pozorovací podmínky podobné.
P očátkem červ n a zapadá v l h41m, koncem
m ěsíce již ve 23h48m. Jasn o st Satu rn a je
1,1“ — l ,2 m. Dne 6. červ n a je Saturn s ta ­
cio n árn í, jeh o zpětný pohyb n a obloze se
m ění n a přímý.
U ran je v souhvězdí Vah a n ejp rízn iv ější
pozorovací podm ínky jso u ve v e če rn ích ho­
dinách, kdy kulm inuje. Počátkem m ěsíce
zapadá ve 3 h2 3 ra, koncem m ěsíce v l h27m.
U rana můžeme vyhledat podle o rie n tačn í
m apky ve H vězdářské ro č e n ce 1981 (str.
8 5 ); m á ja s n o s t 5,5m.
N eptu n je v souhvězdí Hadonoše a pro­
tože je 14. červ n a v opozici se Sluncem ,
je po celý m ěsíc nad obzorem p rak tick y
po celou noc. Neptun m á ja sn o st 7,8m a
můžeme ho n alézt podle mapky v HR 1981
(str. 87).
P lu to je po opozici se Slu ncem 13. dub­
na s tá le v dosti výhodné poloze k fo to g ra ­
fo v án í na v e če rn í obloze v souhvězdí Boota. Počátkem červ n a zapadá ve 3h46m, kon­
cem m ěsíce již v l h51m. Pluto má ja sn o st
asi 14m a m ůžem e ho vyhled at podle efem eridy v HR 1981 (str. 88).
M eteo ry . Dne 3. VI. nastává maximum
čin n o sti m eteo rick éh o ro je r H erculid, 11.
VI. S ag ittarid a 27. IV. Corvid. Podrobnosti
o m eteo rick ý ch ro jíc h n aleznem e v A stro­
nom ickém k alend ářů 1981 (str. 76—77) n e ­
bo ve H vězdářské ro č e n ce 1981 (str. 117
až 120). U pozorňujem e však, že časy m a­
xim čin nosti ro jů jsou ve HR 1981 uvede­
ny chybně.
P la n e tk y . Dne 17. června je stacio n árn í
(3) Juno. Je v souhvězdí Panny a p řech ází
ze zpětného sm ěru do přím ého; ja s n o st má
asi 10,3™. O p ů ln oci 5./6. červ n a p rojd e
p lan etka (4) V esta pouze 18' sev ern ě od
hvězdy i L eo n is; ja s n o st p lan etky je 7,9m,
hvězdy 4,0™. V červn u budou v opozici se
Slu ncem tyto ja s n ě jš í plan etky : (9 ) M etis
2. VI., (270) A nahita 6. VI., 1 (3 ) E g eria
10. VI., (141) Lum en 11. VI., (31) Euphrosyne 12. VI., (1052) B elg ica 15. VI., (30)
U rania 17. VI., (5 7 ) M nem osyne 17. VI.,
(516) A m herstia 21. VI., (624) H ektor 25.
VI., (88) T hisbe 26. VI., (208) L acrím osa
27. VI., (8 4 ) K lio a (441) B ath ild e 28. VI.
a (129) A ntigone 29. červn a.
K o m ety . Dne 20. června prochází přísluním ve v zdálenosti 1,10 AU p eriodická k o ­
m eta F in lay ; má oběžnou dobu 7,0 roku.
V šech ny časové úd aje v tom to přehledu
uvedené jsou v čase středoevropském . V ý­
chody a západy jsou vztaženy na průsečík
15° poledníku východní délky a 50° rov­
noběžky sev ern í šířky.
f. B.
• Koupím : P e re k — K ohoutek „C a ta lo g u e of
G alactic P la n e ta ry N e b u la e ", vyd. A cadem ia,
P rah a 1967. — N abídky do re d a k c e Říše hvězd,
Š védská 8, 150 00 P ra h a 5.
• Prod ám Říši hvězd ro č . 1948 až 1963 a
1970 až 1975. Koupím AS ob jektiv od 0
80
a F 1000 m výše a o k u íá ry F 4 — 10 mm, z e ­
n itový h ra n o l, p říp adn ě ko m p letn í re fr a k to r
od 0 80 a F 1000 mm výše 1 s pěknou p a ra la k t. m on táží — op tik a n e jra d ě jl od fy C.
Z elss. Též koupím m apu M ěsíce. — Josef Hampejs, Růžová 146, 407 14 A rn o ltice u D ěčína.
• Koupím B ln a r Som et. — Dr. Jiří K a ce tl,
nám . M íru 44, 672 01 M or. K rum lov, te l. 262.
OBSAH
Zam yšlení k XVI. sjezd u KSC — I.
H udec: D vacet le t p ilotované kosm o­
nau tiky — J. G rygar: Žeň objevů 1980
— M. K opecký: Proč slu n e čn í rádiový
tok nem ůže n ah rad it re la tiv n í číslo —
K rátké zprávy — Úkazy na obloze
v červnu 1981
COflEPJKAHHE
M.
r y ^ e u ,:
/Jsa/m a T t
c
jie T
K O C M ir a e -
ckhx
n o jie T O B
H eJiO B e K O M
Ty —
í l . r p i i r a p : .Z Jo cT H JK eH H H a c r p o -
Ha 6op-
h o m h h b 1 9 8 0 r . — M . K o n e ijK M : C o n H eH H oe
p a f l M 0 M3 j r y > i e H i i e
B o J ib < J > a —
H B .i e m i H
K paT K M e
jí
h h c jio
cooS m eH M H
—
H a H e 6 e b H io H e 1 9 8 1 r .
CONTENTS
I. H udec: Tw enty Y ears of the M anned
Sp ace F lig h ts — J. G rygar: A dvances
in A stronom y in th e Y ear 1980 — M.
K opecký: S o lar Rádio F lu x vs. Sunspot
Num bers — S h o rt C om m unications —
Phenom ena in Jun e 1981
Ríšl hvězd říd í re d a k č n í r a d a : Doc. Antonín
M rkos, CSc. (p řed sed a re d a k č n í r a d y ) ;
d oc. RNDr. Jiří B oušk a, CSc. (výkonný
r e d a k to r ); RNDr. Jiří G ry g ar, C Sc.; prof.
O ldřich H lad; č le n k o resp o n d en t ČSAV
RNDr. M iloslav K op ecký, D rS c.; Ing. Bo­
hum il M aleček ; p ro f. RNDr. Oto Obůrka,
C Sc.; RNDr. Ján Stoh l, C Sc.; te ch n ick á
re d a k to rk a V ěra S u ch án k ova. — V ydává
m in isterstv o ku ltu ry ČSR v n a k la d a te ls tv í
a v y d av atelstv í P an o ram a, H álkova 1,
120 72 P rah a 2. — Tisknou T isk ařsk é z á ­
vody, n. p., závod 3, S lezsk á 13, 120 00
Prah a 2. — V ych ází d v a n á c tk rá t ro čn ě,
cen a jed n otliv éh o čís la K čs 2,50, ro čn í
p řed p latn é K čs 30 ,— . — R ozšiřuje Poš­
tovní novin ová služba. In fo rm a ce o p ře d ­
p latn ém podá a ob jedn ávk y p řijím á každá
po šta, nebo přím o PNS — Ú střed n í exp e­
dice tisk u , Jin d řišsk á 14, 125 05 P ra h a 1
(v če tn ě ob jed n ávek do z a h r a n ič í). Objed­
návky, zru šen í p řed p latn éh o a zm ěny
ad res vy řizu je PNS. — Příspěvky, k teré
m usí vyhovovat Pokynům pro au to ry [viz
ŘH 61, 24; 1/1 9 8 0 ), p řijím á re d a k ce Říše
hvězd, Švédská 8, 150 00 P ra h a 5. Rukopisy
a ob rázk y se n e v ra c e jí. — Toto č ís lo bylo
dáno do tisk u 10. b řezn a, vyšlo v květnu
1981.
Soustava 8 dalekohledů na paralaktické montáži lidové hvězdárny ve Rtyni
v Podkrkonoší, na 4. str. obálky je celkový pohled na tuto hvězdárnu. (Sním ky
J. Drbohlav.)
47 281