Historie Barda

Historie Barda
Bardo je jedním z nejstarších měst Dolního Slezska s více než 900-letou historií. V průběhu minulých století přecházelo pod vládu českých,
habsburských a pruských vládců, aby se po roce 1945 znovu vrátilo do Polska. Každý z těchto národů zde zanechal kus svého kulturního
dědictví. První hraniční hrad střežící brod přes Nisu Klodskou byl pravděpodobně postaven za dob Boleslava Chrabrého. Ve XIII. stol. se
hrad nacházel na důležitém obchodním úseku, který vedl z Čech do Polska, získal hodnost zámku. V roce 1299 se stalo území hradu
majetkem cisteriáckého kláštera z Kamence Zobkovického, i když svou činnost na tomto území zahájili již v roce 1247. Kolem roku 1200 se
rozvinul v Bardu kult Panny Marie, díky kterému je město do dnešního dne jedním z nejdůležitějších bodů na poutnické mapě Dolního
Slezska.
V roce 1300 Bardo získalo městská práva. Historie města je poznamenána mnoha smutnými událostmi, takovými jako hustitské útoky a
masakry v letech 1425, 1427 a 1428, přepadení vojsky Jířího z Poděbrad v roce 1467, požáry v letech 1525 a 1711 a také zničení provedené
v roce 1807 napoleonskými vojsky v Bardu. Dne 24. srpna roku 1598, po dlouhotrvajících, přívalových deštích rozvodněná Nisa Klodská
podemlela úpatí Hory Kalvárie, což vedlo k utržení části svahu (dnešní Skalní útes) a zatarasení koryta řeky. Další pásmo zničení přinesla
třicetiletá válka (1618–1648). Po ní následovala doba rychlé rekonstrukce města a rozvoj poutního ruchu. Po slezských válkách v XVIII. stol.
se Bardo ocitlo na hranicích pruského státu. V roce 1810 (smazána čárka) po sekularizaci náboženských příkazů na Dolním Slezsku, pruský
král rozpustil opatství v Kamieńcu a tím ukončil téměř 600 letou přítomnost cisterciáků v Bardu.
V XIX. stol. se Bardo stalo známým letoviskem, vznikly zde početné penziony a restaurace. V roce 1873 bylo zprovozněno vlakové spojení s
Vroclaví a v roce 1875 s blízkým Klodskem. V roce 1900 přejali péči o Svatyni Panny Marie v Bardu ještě dnes zde bydlící ortodoxní
Redemptoristé. Po válce byly Bardu odňata městská práva a získalo je zpět teprve v roce 1969.
Hostince
Ne všem se podařilo přetrvat, ale některé, takové jako „Pod zlatým gryfem” a „Pod zlatým lvem” byly zachovány dodnes. Dříve tu také byly
takové jako „Pod Sluncem”, „Pod Hvězdou”, „Pod Černým orlem”, „Pod Zlatým hrníčkem”, „Pod Labutí”, „Pod Černým beránkem” a také
„Pod Bílým jehňátkem”. V nejstarších kamenných pivnicích, plnících funkci hostinců, byla zachována originální středověká sklepení.
Hostinec „Pod Zlatým lvem” se nachází při vchodu na území bývalého hradiště pocházejícícho z XI.-XIII. stol.
Krásný výhled
Název tohoto místa pochází z německého „Schöne Aussicht”, což v českém jazyce označuje „krásný výhled”. Je to jeden z nejhezčích a
nejlépe obhospodařovaných výhledů v okolí Barda, který vznikl v roce 1884. Dobře položený na jižní straně hory Brony (402 m n.p.m.),
obklopený od jižní strany stromy byl skvělým místem odpočinku v parných letních dnech a ideální zastávkou při cestě na horu Kalvárii. Na
přelomu XIX. a XX. století zde byl malý pavilon z celulozového mateirálu, který fungoval jako kavárna..
Pramen Panny Marie
Pro odebírání vody z pramene byla postavena malá kamenná kaplička ve tvaru malého domku, uvnitř které je umístěna kamenná nádobka.
Pramen je považován za zázračný, a voda z tohoto pramene je velkou pomocí zvláště u očních chorob. Její léčivou sílu (smazána čárka) a
také vyjímečnou chuť (smazána čárka) oceňují obyvatelé, kteří si z Pramene Panny Marie napouští vodu již mnoho let při nedělních
procházkách.
Kamenná kaple byla postavena v roce 1893 (smazána čárka) a malby provedl malíř Knauer v roce 1895.
Relikty středověkého zámku
Podrobné archeologické výzkumy byly provedeny v letech 1982-1986. Strážnice se skládala ze dvou částí – podzámčí a zámku samotného,
které byly od sebe odděleny suchými příkopy. Zámek byl postaven v atypickém stylu, jeho komplex byl složen z velké věže o průměru okolo
10 metrů a tří budovy určeným k bydlení a hospodářství se sklepením. Během výkopových prací byl nalezen velký počet šípů, což
naznačovalo, že zámek byl získán silou, pravděpodobně během nájezdu Husitů na Slezsko v I. Polovině XV. Století. Tento objekt nebyl
zmíněn v žádných historických dokumentech.
K zámku vede stezka odbočující od modré stezky vedoucí do Kalvárie.
Polská a Česká Křížová Cesta
Od pravého břehu Nysy přímo na vrchol hory vede velmi strmá stezka. Kdysi po ní chodili s obdivnou vytvalostí Češi a proto byla poté
nazvána Česká Křížová Cesta. V roce 1870 vzhledem k bezpečnosti poustevníků, byla tato trasa oficiálně uzamčena.
Třetí cesta do Horské Kaple na vrcholu Kalvárie, byla nazvána Polská Křížová Cesta, je jemnou lesní cestičkou vedoucí z Janova. Jsou na ní
zachována kamenná zastavení pocházející z roku 1822. Po letech zapomnění byly rekonstruovány. K jejich novému posvěcení došlo v roce
1988 prostřednictvím kněze a biskupa Josefa Pazdura z Vroclavi
Německá Křížová Cesta
Stezka je vedena na počátku úzkou, mračnou roklí, těsně okolo samotného domu a dále se pne směrem vzhůru okolo zdroje. Ve vlhkém
temném lese se potkává s horskými potoky, míjí zastavení Křížové Cesty, kaple, kříže a monumenty – staré, kamenné, omšelé...
Kaple při Německé Křížové Cestě vznikaly od roku 1714. První tři financoval S. Habicht – kancléř cisterciáckého opatství v Kamenci
Zobkovickém. Investorem následujících tří byl opat Gerhard Woiwode v roce 1727. V roce 1733 u východu Cesty byl postaven oblouk
Panny Marie. Přítomná kamenná zastavení křížové cesty vznikala v letech 1833 – 1839. Na cestě na vrchol Hory Kalvárie se nachází
množství míst, která stojí za zmínku, mimo jiné fragmenty středověkého zámku, výhledové body jako Obrysy Skal a Krásný Výhled a také
Pramen Panny Marie.
Kaple VII Bolesti
Tři postavil v roce 1714 Z. Habicht (smazána čárka) a další tři kamenický opat G. Woiwode v roce 1727. Po II. světové válce byly kapličky
zničeny a nebo byly rozkradeny. V roce 1987 byly všechny kapličky zrekonstruovány (smazána čárka) a byla postavena také sedmá se
zachováním stylu. Nachází se u ní výhled, ze které je možné obdivovat malebné pásmo Bardských hor.
Skalní útes
Skalní útes je velkým sesuvem nacházejícím se na sklonku hory Kalvárie padající do dna údolí Nysy Kłodzkiej. Jeho hranici označuje skalní
útes s výhlídkovým bodem a charakteristickým bílým křížem. Několikasetmetrový útes, největší v Sudetech, vznikl 24. srpna roku 1598 po
dlouhotrvajících, velmi vydatných deštích, ale není však vyloučena ani seismická činnost. V dolní části je obrostlý lesem, v horní části je
odkrytá skála. Od roku 2006 je terén útesu s povrchem 12,59 ha chráněn přírodně-krajinným spolkem.
Růžencové pohoří
Na severo-východ od sanktaria, se tyčí nevelké pohoří (380 m n.p.m.) nazývané kdysi Holou Horou a častěji Růžencové pohoří. Po
doputování do Barda (v roce 1900 ) se Redemptoristé zamýšleli, jakým způsobem ještě více zatraktivnit poutníkům pobyt v městečku. Bylo
rozhodnuto, že budou postaveny růžencové cesty s kaplemi, které budou odpovídat tajemstvím růžence. Nápad si získal vlastníka blízkých
Brašovic, který pro tento cíl investoval velkou část peněz. Současný superior klášteru O. F. K. Franz v letech 1902-1904 vykoupil ze
soukromých rukou 14 akrů země a za pomoci silničního inženýra P. Kastnnera vytyčil alej o šíři 5 m a délce 1740 m, osadil ji sazeničkami a
lípami a také označil místa stavby jednotlivých kaplí. Nápad stavby růžencové kaple získal O. F. K. Franz pravděpodobně z blízkých
Vambeřic. Na tuto dobu byl to velmi odvážný nápad. I když byla stavba kaplí započata v roce 1904, celý plán nebyl do konce realizován ani
během dnešních dní. Z plánovaných 17 kaplí chybí ještě tři: Zjevení, Nanebevstoupení Ježíše Krista a Nanebevzetí Panny Marie. Každá
kaple je udržována v jiné architektonickém stylu. Během jedné procházky budete mít možnost obdivovat mimo jiné gotickou katedrálu,
středověký zámek, nebo mauretánské hradby. Toto místo má úplně jinou atmosféru než Kalvárie a mělo by se povinně nacházet na trase
každého turisty. Pohádková a krásná architektura kaplí ve spojení s malebným okolím lesů a početnými výhledy zaujme zaručeně každého!
Kamenný most na Klodské Nise
Při procházce po Bardu se dříve či později naskytne situace, kdy se po něm budete moci projít. Hovoříme o charakteristickém kamenném
mostě na Klodské Nise. Mostní přeprava existovala v Bardu odedávna, neboť tudy vedla důležitá obchodní cesta. První most byl postaven ze
dřeva a byl zachován několik století. V roce 1516 byla zahájena stavba nového mostu na kamenných pilířích, byla ukončena v roce 1589. Od
základů byl most rekonstruován v roce 1909, kdy získal svůj poslední – obecný vzhled zachovaný v gotickém stylu. V době vojenské
činnosti byl most zničen, zdemolován ustupujícími německými vojsky. Rekonstrukce se zachováním jeho dřívější formy začala v roce1950.
Byl však zbaven sochy sv. Jana Nepomuckého pocházející z roku 1709. Byl také zničen kamenný kříž, který se dříve nacházel na jednom z
pilířů. Dnes je tento kamenný most jednou z vizitek Barda. Most harmonicky pojí celé městečko, které je malebně položeno na dvou stranách
Góry Bardzkie Nysy Kłodzkiej.
Pohyblivý panoramatický betlém
Pohyblivý panoramatický betlém je památkou putování po historickém komplexu svatyně. Postavili jej Redemptoristé v roce 1967 jako
památku 700 letého putování do Bardu (1270-1970). Místo, na kterém se betlém nachází, bylo do roku 1803 podzemní kryptou pro mnichy.
Atmosféra této podzemní místnosti s kulatým sklepením, byla doplněna o tichý zvuk mechanismů, které hýbaly barevnými figurkami, který
způsoboval, že se zde návštěvník cítil jako ve světě pohádek. Betlém je stále doplňován novými biblickými scénami a stal se atrakcí nejen
pro nejmenší. Anděl stojící u východu vždy vděčným pokyněm hlavy děkuje návštěvníkům za dary...
Muzeum Posvátného Umění
U kostela se tyčí barokní klášter postavený Cisterciáky v letech 1712-1716. V přízemí se nachází Votivní Kaple s bohatou výzdobou a
vybavením, s m.j. také kopií třídílného oltáře období pozdně gotického z kolem roku 1910 a také několik desítek votivních obrazů ze XVII.XIX. stol., umístěných na stěnách. V přízemní části a také v prvním patře kláštera je umístěno Muzeum Posvátného Umění, které vzniklo v
roce 1967 z iniciativy kurátorů svatyně ortodoxních Redemptoristů. Nashromážděná umělecká díla byla rozdělena na čtyři výstavní skupiny:
historie Barda, malířství, sochařství a také umělecké řemeslo. V muzejní sbírce se nacházejí barokní obrazy, hlavně z XVIII. stol., portréty
Cisterciáckých opatů, sochy z pozdně gotického obdrobí z XVI. stol. a také více než 60 barokních soch a místních umělců z období rokoka.
Pozornost přitahuje také sbírka figurek Panny Marie z Barda ze XVII.-XIX. stol., sbírka korpusů ukřižovaného Ježíše a také liturgické
nádobí a kostelní šat, zejména bohatě vyšívané ornáty ze XVII. století.
Klášter Otců Redemptoristů - cisterciácký objekt
U kostela se tyčí cisteriácký barokní klášter postavený v letech 1712-1716 na místě starobylé dřevěné budovy, která vyhořela v roce 1711.
Nachází se zde M u z e u m Posvátného umění, založené z iniciativy přítomných kurátorů svatyně – otců Redemptoristů. V přízemí se
nachází Votivní Kaple s mnoha svědectvími milostí a zázraků Madonny z Bardu.
Budova kláštera je postavená z masivních kamenných zdí a bočních křídel se dvěma věžemi ve stylu barokním. Provedení bylo
nepravidelnou vlnou, blížilo se tvarem písmenu T. Nad vstupem se nachází erb, který zde byl umístěn po roce 1900 a jednalo se o zákonný
erb Redemptoristů s latinským nápisem Copiosa apud eum redemptio („Hojné v něm vykoupení”). Prostorné klášterní chodby, ukryté
sklepeními, zdobí kruhové stropy.
V roce 1807, během útoku na klodskou pevnost, byl klášter sídlem pustošících napoleónských vojsk. Vládl zde Hieronim Bonaparte, bratr
Napoleona, velící kampani. Jedněmi z početných památek po Cisterciácích, zakladatelích klášteru, jsou cisterciácké erby a portréty opatů,
které se nacházejí v Muzeu.
Horská Kaple
Byla postavena v letech 1617–1619 na Bardské Hoře (583 m n.p.m.), nazývané také Kalvárie, byla situována na místě, kde jak se traduje, se
měla v roce 1400 zjevit Plačící Matka Boží. Na počátku XVII. stol. byly na místě objevu viditelné stopy nohou a rukou v kameni, které
patřily Matce Boží. Otisk chodidla nohy se nachází v Kapli a je obnovenou památkou po tomto vydaření. Kaple byla postavena na centrální
vlně, kostce s pevně useknutými rohy, obsahuje uvnitř vepsaný menší čtverec s rohy vsazenými do bočních stěn, akcentovaný navenek
prostřednictvím podpěr. Uprostřed skromného vybavení přitahuje pozornost hlavní oltář se sochou Plačící Matky Boží. Od května do září
každou neděli (vyjma svátků), v 11:00 hodin, se v Horské Kapli uskutečňují mše svaté.
Bazilika
První kostel-kaple, nazývaný zámecký, se nacházel na území kastelánského zámku. V roce 1247 tuto kapli přejali do péče Cysterciáci z
Kamence Zobkovického. Stavba nového kostela se na současném místě pohybovala mezi lety 1300-1315. Kostel byl nazýván „český”, na
základě jazyka, ve kterém se zde konaly bohoslužby. V letech 1408-1411 byl vedle vybudován druhý, větší kostel nazývaný „německý”.
Existující kostel věnovaný Navštívení Nejsvětější Panny Marie byl postaven na místě, kde se již nacházely kostely „český” a „německý”. Je
54 m dlouhý, 26 m široký a 25 metrů vysoký a je dominantním prvkem celého panorama městečka. Je schopen pojmout až kolem 5-ti tisíc
lidí. Stavba byla zahájena v roce 1686, a ukončena v roce 1704. Odborníci jsou přesvědčeni o tom, že je příkladem jednoho z nejhezčích
budov barokního období v Dolním Slezsku. Bohatě zdobená barokní kazatelna pochází z roku 1698. Barokní varhany z roku 1759 značky F.
Eberharda jsou jedněmi z nejokázalejších nástrojů pozdního barokního období v Dolním Slezsku. Ve zdobeném interiéru přitahuje pozornost
nejvíce hlavní oltář (1715 r.) s malbou představující scénu Navštívení Nejsvětější Panny Marie – dílo největšího slezského malíře období
baroka Michała Willmanna. Nejcennějším pokladem je však Nádherná Socha Panny Marie z Barda – nejstarší dřevěná románská socha v
Dolním Slezsku. Socha se objevila v Bardu pravděpodobně okolo roku 1110 a byla umístěná v zámecké kapli. Dle legendy, se Marie
objevila v této kapli věřícímu chlapci, kterému se zjevila s přáním, aby na tomto místě byla uctívána zvláštním způsobem. Zamyšlená a
tajemně se usmívající Boží Matka z Barda je často nazývána „Madonnou s úsměvem”.
Pozvánka do Kłodzka
Turistickou atraktivitu města podtrhuje jeho poloha v centru Kladské kotliny. V blízkosti se nacházejí vyhlášená lázeňská města, výletní
místa, známá střediska zimních sportů a další turistické zajímavosti polsko-českého pohraničí. Za svůj neopakovatelný charakter Kłodzko
vděčí neobvykle bouřlivé a fascinující více než tisícileté historii. Atmosféru města dotvářejí početné architektonické památky – kulturní
dědictví a výsledek práce předešlých generací.
Kłodzko je vynikajícím výchozím bodem pro turisty, kteří odtud vyjíždějí na túry po nedalekých horských cestách. Skalnatá území a krásná
krajina, která se před námi otevírá při pohledu z horských vrcholků, jsou ideálním místem pro každého, kdo si alespoň na chvíli touží
odpočinout od ruchu a shonu města.
Podzemní trasa
Kladsko se nachází uprostřed největšího sudetského údolí. Město bylo kdysi městkýmI hradbami, kudy vedly hlavní komunikační stezky:
jantarová a pražská. Od začátku své existence Kladsko plnilo důležitou hospodářskou a strategickou úlohu. Pod kladským starým městem se
nachází rozsáhlé podzemní chodby, které jsou částečně zpřístupněné turistům. Podzemní tunely a chodby jsou výsledkem práce obyvatel
města, kteří již od 18. století rozšiřovali svoje sklepení.
Zezačátku sklepy měly sloužit jako sklad, ve kterém kupci skladovali a ukrývali svoje zboží. V hlubokých sklepeních domů bylo skladované
také proslulé kladské pivo. Díky dlouhé době jeho zrání, která trvala i více než rok, měla příznivý vliv na jeho vyjímečnou chuť a kvalitu. Po
celé čtyři roční období se ve sklepech udržovala stabilní teplota, co umožňovalo skladovat velké množství potravin a zboží podléhající zkáze.
Kromě toho, nebyl uvnitř městských hradeb dostatek prostoru pro výstavbu dalších prostor a jedinou možností bylo uskladňovat zboží pod
zemí.. Díky tomu bylo dodatečně chráněno před vykradením a zničením během válek a požárů, které často postihovaly město. Z časem se
podzemní sklepy staly důležitým faktorem zámožnosti Kladska. O takovém významu kladských sklepů pro obyvatele píše Ryszard Kincel:
(„Marce kladskiej tawerny” in: „Zeszyty Muzeum Ziemi Kladskiej” nr 5, Kladsko 1994) „(Značka kladské taverny, Sbírky muzea kladské
země) . Na žádném jiném hradě v Kladsku a ve Slezsku, sklepení neplnila tak důležitou hospodářské roli v obchodě a řemesle, a proto také o
ně lidé pečovali jak o vlastní domy. Kladské sklepy často patřily k jednotlivým domům, a proto jim jejich majitelé věnovali mimořádnou
péčí, odčerpávali z nich přebytečnou vodu, která ničila zdi a udržovali je. Kvalita a proslulost kladských sklepů vynikala v tom, že sklepy
byly vyhloubeny ve skále, díky čemu si udržovaly nízkou, stálou a neměnnou teplotu. Právě teplota umožnila zajistit dlouhodobé skladování
různého zboží a kladského piva. Obyvatelé města dokázali těchto možnosti skvěle využít v obchodu, jelikož mohli prodávat na náměstích
různých měst zboží čerstvější, a to znamená kvalitnější, než ostatní obchodníci.” A obchodovat bylo s kým, jelikož Kladsko jako město, se
nacházelo uprostřed prastaré obchodní stezky, která spojovala Slezsko a Čechy a byla jedou z odnoží prastaré obchodní „Jantarové stezky“,
kudy vedla trasa velké části kupců. Ale bylo to také velmi důležité strategické místo, a proto bylo město neustále pod vojenským a
politickým tlakem. Proto právě přestavba podzemí je spojená nejen s hospodářským vývojem města, ale také s jeho obranným systémem.
Obyvatelé města v nich mohli najít útočiště během mnoha různých válečných období. Nejdůležitější sklepy vznikly kolem náměstí
Boleslava Chrabrého. V tomto místě se kdysi nacházelo hlavní náměstí, které bylo lemováno městskými činžovními domy a hlavními
tržnicemi.
Část těchto prostorů byla přímo propojena s radnicí a část se opět nacházela několik metrů od jejího jižního průčelí. Podle dostupných
pozůstatků je patrné, že k radnici byly přistavěny obchody, ze kterých vedly vchody do podzemích chodeb a přímo do domů obchodníků. V
severní části náměstí Boleslava Chrabrého byly nalezeny vyhloubené prostory. Bylo tam objeveno pouze několik chodníků, které byly
propojené s radnici. To znamená, že byly určené k obraně. Bohužel, na začátku 20. století a během druhé světové války a po ní, se na
podzemí zapomnělo. Nikdo se o ně nestaral, neodváděl z nich přebytečnou vodu, která sklepení zaplavovala. O zničení podzemí se přičinily i
četné havárie vodovodů a kanalizací. Následky těchto událostí se vemi rychle projevily. Základy činžovních domů se začaly propadat. V
důsledku toho se muselo zbourat zhruba 60 staveb, které nebylo možné renovovat. Bohužel, většina z těchto pěkných historických domů
podél České ulice a severní části náměstí se nedochovala. Dalšímu zničení budov zamezily práce vědců z Krakovské báňská akademie a také
práce horníků z Valbřicha. To oni, při spolupráci s potápěči, průkopníky a architekty, sestavili podzemní vstupní mapu. V roce 1966, v
tisícleté výročí polského státu, skupina odborníků z Krakovské báňské akademie připravila návrh a směrnice pro podzemní cesty. Po 10
letech těžké práce a zabezpečení každého sklepa, spáru a chodníku, byla vytvořená několikapodlažní podzemní cesta, která vede pod ulicemi
Kladska. Dne 4. prosince 1976 byl pro všechny návštěvníky zpřístupněn 600-metrový úsek cesty. Cesta se jmenuje: Podzemní turistická
stezka tisíciletí Polského státu. (Pl: Podziemna Trasa Turystyczna im. 1000-lecia Państwa Polskiego).Vchod do podzemí se nachází u
farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a východ je u úpatí hradu. Lze také cestovat opačným směrem. Na cestě jsou chodby, rampy a
komory. Celý systém zpřístupněných podzemních chodeb je náhodný a souvisí s průběhem rekonstrukčních prací. Díky tomu ale vidíme,
jakým způsobem na přelomu století byla tvořena tato podzemí.
Chodby zpřístupněné turistům jsou osvětlené. V několika vedlejších chodbách se nachází exponáty historického rázu, které úzce souvisí se
životem města. V jedné s chladících komor jsou umístěny sudy, které mají připomínat pivovarskou tradici města. V jiném místě zase straší
kat, který právě někomu utíná hlavu. Tato expozice má připomínat kladskou šibenici, která v daleké minulosti nejednou plnila svou ukrutnou
povinnost. Je možné, že expozice představuje poslední popravu, která se odehrála v kladském hrabství. Dne 11. září 1850 byl obviněn
sedlák Josef Treutler z obce Drogoslav z vraždy a byl popraven sekerou u kladské šibenice. Takto popisuje popravu 12-letý chlapec z Nové
Rudy: „ Když přivezli Treutlera z města k šibenici byla mlha. Měl ukleknout u sloupu svaté Trojce, ale odmítl a také nechtěl poslouchat
slova útěchy přítomného faráře. Tehdy mu pomocník kata podťal nohy a sedlák se převrátil na špalek. Kat pozvednul sekyru a jedním
pohybem sťal jeho hlavu. Celé týdny mi ještě v uších znělo vrzání toho pohybu.” V jiných temných chodbách podzemní stezky jsou
umístěny i jiné strašidelné exponáty, jako třeba: kostlivec, sbírka halaparten nebo mučící nářadí. Je to jedna z nejzajímavějších tras tohoto
druhu v Polsku. Toto místo by měl rozhodně navštívit každý turista.
V minulosti kolovala legenda o tom, že výkopiště pod starým městem, kobky a chodby pod hradem jsou propojené. I přesto, že toto
propojení bylo několikrát v historii hledáno, nebylo bohužel nalezeno. Dodnes proto nevíme, jestli je to pravda, nebo pouze legenda.
Pevnost
Na vrcholu Zámecké Hory, na západní straně kladské Nisy, v místě, kde se už před tisíci lety tyčila česká pevnost se dnes nachází tvrz.
Dodnes je to nejvíce charakteristický a nejznámější objekt Kladska. Každý turista při návštěvě města obvykle právě zde začína prohlídku
města. Dnes, tato velká památka lilutární stavební architektury, má jeden z nejlepších dochovaných systému obranné fortifikace v Evropě. Po
celá staletí se Kladsko, jako velmi důležité strategické místo, mnohokrát stávalo arénou válečných střetů. Největší bitvy o toto „sporné
teritorium” se točily téměř celé 18. století. To vlastně tenkrát, během první slezské války (1740-1742) na město zaútočila pruská vojska krále
Fridricha II. Agresor využil změny na rakouském trůnu a obsadil skoro celé Slezsko včetně kladského území. Pruský král však věděl, že
útokem překvapená rakouská císařovana Marie Terezie, se v okamžiku kdy upevní svoje panování, pokusí získat ztracené provincie. Zahájil
proto na linii od Štětína až po Kladsko a Nisu, výstabu opevněných tvrzí, jež usnadní obranu před očekávaným útokem. V Kladsku, které
leželo na první linii útoku, připravovalo projekty nově stavěné tvrze mnoho známých fortifikátorů a inženýrů. Byli mezi nimi kromě jiných
všeobecně uznávaných specialistů v západní Evropě holandský odborník, absolvent francouzské školy pro fortifikátory Gerhard Corbelius de
Walrave a jeho pokračovatel, pruský major a královský kartograf Christian Friedrich von Wrede.
Nejslabší stranou nově postavené ohromné tvrze byl velmi plochý terén na severozápadní a západní straně. To právě zde zahájíme naši
turistickou trasu. Toto místo se nazývalo válečnými svahy, protože právě zde v průběhu bitev o město vždy docházelo k nejhorším střetům.
Každý vojevůdce, který zaútočil na Kladsko věděl, že tudy bude nejsnadnější přístup do tvrze, a že z tohoto místa bude velmi snadné tvrz
ostřelovat. Tuto slabinu opevnění ze strany válečných svahů si uvědomovali i inženýři, jež se zabývali přestavbou tvrze. Tuto slabinu měla
vyřešit výstavba minérských chodeb, které vytvoří ukrytý průchod pod pozice nepřítele a vysazení jeho děl. Ohromné náklady však
způsobily, že jejich realizace v termínu nebyla zcela možná. Už v roce 1757 vybuchla další válka, které se říkalo sedmiletá. Během ní
Prusové museli čelit koalici čtyř armád: Francii, Rakousku, Rusku a Saska. Strategickým cílem císařovny Marie Terezie bylo získat nazpět
prohrané Slezsko. Prvním cílem útoku se stalo samozřejmě kladské hrabství, které bylo jakýmsi „klíčem do Slezska”. Útok nastal dne 26.
července 1760. Díky velké převaze a nízké morálce mezi obránci, se bitva zakončila celkovým vítězstvím Rakušanů. Byl to jediný takový
moment v historii města, jelikož Kladsko doposud nikdy nebylo dobyté útokem. Bylo to však Pyrrhovo vítězství, jelikož na základě
podepsané mírové smlouvy, ze dne 15. února 1736 v Hubertsburgu, bylo Kladské hrabství opět vráceno Prusku. Dobytí kladské tvze
zdůraznilo chyby v celém obranném systému. Rozhodlo se tudíž, že je nutné ji přestavět a zpevnit. Nad stavebními prácemi dohlížel autor
Stříbrnohorské tvze plukovník Ludwik von Raegeler. Tvrz tehdy získala novou, už finální podobu. V tomto období byl zvláště zesílen
obranný systém, nácházející se proti válečným svahům. Vznikla tehdy celá síť zkomplikovaných chodeb, sklepení, kasemat a jiných
prostorů. Postavily se také mnohé únikové cesty, které bylo možné využít v případě nebezpečí. Minérské chodby, které byly přímo pod
válečnými svahy, jsou dodnes ve značné části zpřístupněny veřejnosti. Jsou názývané „labyrintem” a stanoví zvláštní část tvrze. Jejich
prohlídka ideálně odzrcadlí atmosféru tamtěch dob. Na válečných svazích se každé léto konají ukázkové bitvy, které se vydařily během
napoleonské kompanie. Městem hřmí dělové výsřely. Naprosti stobě stojí dvě rozvášněné armády: pruská a francouzská. Na očích
shromážděné veřejnosti, přibližně 300 herců představuje dramatickou událost starou více než 200 let – bitvu o Kladskou tvrz. Od hluku a
výstřelů z děl se až třese zem a zápach černého prachu je cítit ještě dlouho po posledním výstřelu. Běhěm bitvy hoří připravené dekorace,
vybuchají rekvizity.
Část horní a podzemní labirynty
18,00 zł - bilet normalní
14,00 zł - bilet slevněný
Část horní nebo podzemní labirynty
12,00 zł - bilet normalní
10,00 zł - bilet slevněný
W związku z brakiem terminala - płatność za bilety tylko gotówką!!!
fragmenty hradeb
Když se budeš procházet poblíž gotického mostu, můžeš obdivovat fragmenty kdysi ohromných dvojitých městských hradeb, které lemovaly
město. Jsou to nejlépe dochovalé fragmenty jejich části ve městě. Po celá staletí byly městské hradby mnohokrát využívány k obraně
Kladska. Spolu s tvrzí tvořily uzavřený obranný systém města. Pravděpodobně už ve 2. polovině 13. století předchozí zpevnění zeminou a
dřevem była nahrazena kamennými zdmi. Původně se táhly od východu a jihovýchodu podél koryta Mlynůvky a od severozápadu, zezadu od
České a Muzealní ulice. Otočily město a setkaly se na severní straně se opevněním Zámkové hory a poté s tvrzí. V části dochovaných hradeb,
nedaleko gotického mostu, se dochovala do dnešního dne historická věž postavená na půdorysu polokruhu. Kromě mostní brány, hlídaly
vchod do města ještě jiné tři brány: Česká, Zelená a Zabkovická. Avšak už v 19. století městské hradby a tvrz ztratily svůj strategický
význam. V roce 1877 bylo rozhodnuto, že Kladsko už nebude plnit roli města – tvrze. Obyvatele přestala omezovat mnohá stavební nařízení
a velmi rychle se před městskými hradbami stavěla celá řada obytných domů a velké množství veřejně prospěšných domů. V průběhu času se
začal rušit městský obranný systém. Byla zlikvidována většina hradeb, příkopů a visacích mostů. Od roku 1880 do r. 1914 byly zbořeny
všechny brány. Škoda, dnes vzhledem k jej ich vyjímečnosti by byly zajímavou atrakcí pro turisty, kteří navštíví město.
Muzeum
Muzeum se nachází v barokní budově bývalého jezuitského konviktu ze 17. a 18. století. K nejzajímavějším muzeálním sbírkám patří
výrobky z cínu kladských a slezských konvářů, populární hodiny ze Slezska z konce 19. a začáku 20. století, kladské unikátní sklo, a stylový
interiér. Expozici muzea můžeš navštívit individuálně nebo s průvodcem. Muzeum nabízí také setkání a přednášky na téma spojené s historií,
kulturou, a památkami města a regionu. V muzální pokladně je k dostání široká nabídka informačních brožur, muzejních katalogů a výběr
nejrůznějších publikací týkajících se historie, památek a turistických zajímavostí Kladského území. Lze zde také zakoupit průvodce, mapy a
turistické plány Kladské kotliny a Sudet. Muzeum Kladského území bylo oficiálně otevřeno dne 1. května 1963 a tedy už více než 40 let
shromažďuje a ochraňuje kulturní děditství Kladské země.
jezuitske kolegium
Jeho počátky sahají až do roku 1622, kdy kladští Johanité postoupili severovýchodní část svých majetků Jezuitům, kteří přišli do města. V
komturii, jež se nachází ve východním a severním bloku, ještě nějaký čas vedli latinskou školu, a poté už opustili město úplně. Výstavba
kolegia se však velmi prodloužila. Třicetiletá válka a s ní spojené bitvy, požáry a epidemie značně zpustošily město, a proto to nebylo
období, ve kterém by bylo možné plánovat realizace tak rozsáhlých projektů. Několik let po válce jezuité pozvali do města za účelem
výstavby nového kolegia nejlepší architekty. Během tehdy zahájené stavby vznikly dvě ohromné a krásné budovy: jezuitské kolegium a
konvikt, které tvořily v jihozápadní části města uzavřenou jezuitskou čtvrť. Hlavní tvůrce a stavitel budov byl pozván z Prahy, byl jím
„císařský stavitel a štukatér” Carlo Lurago. V projektu je určitá podobnost s pražským jezuitským kolegium – Klementinu. Dalšími slavnými
architekty, pozvanými kladskými jezuity z Itálie, byli kromě jiných Francesco Canevale a Andrea Carove. Ten poslední už v Kladsku zůstal
a řídil po nějakou dobu stavební práce na budově konviktu. Samotná stavba koleje byla ukončena v roce 1690.
Další historie kolegia byla velmi bouřlivá a stojí tedy za to se o ní zmínit podrobněji. Během sedmileté války (1756-1763) bylo kladské
hrabství, jako velmi významné strategické území, místem mnoha bitev. V září 1756 přišel do Kladska pruský sbor feldmaršálka Schwerina
čítajíci přibližně 27 tisíc osob. Během jeho pobytu ve městě pruské vojenské vedení obsadilo prostory jezuitského kolegia. Část jizeb obsadili
důstojníci i se svými rodinami, několik administrativních úředníků, chirurgové a vojenský kaplan. Většina prostorů však byla využívána jako
sklad zbraní, obilí a vojenských uniforem. Mnichům bylo ponecháno pouze několik místností. Dne 7. ledna 1757 vypukl rozsáhlý požár,
který zničil většinu budov a shořely i bohaté památkové interiéry. Mimo jiné muzeum, divadelní sál, refektář, a také všechny zásoby, které v
nich byly shromážděny. Kromě toho rakouští zajatci, kteří byli nedávno přivedeni z Vratislavi do Kladska a měli být zanedlouho vyměněni v
kladském Levině, využili ohromného chaosu způsobeného požárem a uprchli. I přesto, že skutečnou příčinou požáru bylo zřejmě neopatrné
kouření tabáku některým z vojáků, byli z požáru křivě obviněni mniši. Na základě rozhodnutí krále museli mniši zaplatit ztráty způsobené
požárem ve výši 19 813 talárů a 10 stříbrných grošů. Ani to však nebyl konec utrpení bratrů z Jezuitského řádu, kteří byli králem Fridrichem
II. považováni za úhlavního nepřítele pruského státu. Král obvinil kněze z neloajality a z protirakouské sympatie. Obvinil je také, že zavinili
mnohé dezerce Slezanů z armády. Dne 30. března 1757 byli mniši definitivně vyhnáni z Kladska na celou dobu války a zničené kolegium
převzala pruská vláda. V roce 1787 po zrušení řádu jezuitů bylo v částečně opravené budově založeno pruské státní gymnázium.
V roce 1757 se stala, kromě vyhoření jezuitského kolegia, ještě jedna velmi tragická událost. Pruská vláda vydala již na začátku sedmileté
války nařízení pro duchovní, podle kterého měl každý kněz po vyslyšení zpovědi vojáka povinnost zapřísáhnout ho na věrnost králi a
varovat ho před hříchem křivé přísahy. Když pruský husarský oddíl chytil dva dezertéry, chtěl si jeden z nich Joseph Nentwing zachránit
vlastní kůži a obvinil kladského vikáře, kněze Faulhabera, že během zpovědi nebyl náležitě poučen o povinnosti dodržování věrnosti vůči
pruskému králi. Po obvinění z vyvolávání nepokojů a podněcování vojáků k dezerci byl kněz uvězněn v jedné z cel kladské tvze a po dobu
svého čtyřměsíčního žaláře mu byly odmítnuty všechna práva, která měli jiní vězni. Nemohl přijímat korespondenci, nedostal ani kousek
papíru na psaní. Chtěl však zanechat důkaz své nevinnosti a vyryl přezkou od bot na cínovém hrnečku několik scén ze svého života.
Dne 30. prosince 1757 byl kněz vyveden za účelem poslední služby k odsouzenému, který měl být zanedlouho popraven. To samozřejmě
nebyla pravda. Když vyšel za město, před očima nevinného odsouzeného kněze stála celá popravčí četa. Nekonal se žádný soudní proces, byl
mu pouze přečten trest, který podepsal samotný král a kněz byl oběšen. jako varování pro jeho případné následovatele bylo tělo vikáře
pověšeno na šibenici nedaleko tvrze, kde zůstalo po celé dva a půl roky. Tělo kněze Faulhabera sejmuli až Rakušené, kteří přišli do města,
dne 28. června 1760. Zvláštní pozvaná lékařská komise a carští úřednící prohlásili, že tělo, jež viselo na provaze dva a půl roku, bylo
nezvykle zachováno a nerozkládalo se. Celá záležitost se rychle rozšířila a zájem o ni projevila samotná rakouská císařovna Marie Terezie.
Tento případ byl mnohokrát porovnáván s historií Jana Nepomuckého, který také položil život za zpovědní tajemství. Tělo mučedníka bylo
pochováno v kryptě kladského kostela. Cínový hrneček, který se stal jedním z exponátů kladského regionálního muzea, se definitivně ztratil
v roce 1945.
Jezuitské kolegium je nezvykle velké. Délka budovy činí přibližně 49 metrů, šířka 40 metrů. Od severovýchodu přiléhají k budově relikty
starší gotické budovy komturie Johanitů propojené s kostelem v roce 1657 průchodem. Momentálně značná část konviktu slouží jako sídlo
několika obecných škol. Budova byla ze západní strany více vysunuta na nynější ulici Vojska Polského. V roce 1935, po proražení místnosti
v západním křídle, se utvořila propojená řada charakteristického podloubí. Největší fragmenty originální výzdoby se dochovaly v refektáři
ozdobeném freskami, které byly rozmístěny ve štukovaných profilovaných orámováních. Na dvou hlavních obrazech je znázorněn Svatý
Josef a Korunovace Nejsvětější Panny Marie. Na bočních stěnách jsou představeny scény: Zvěstování, Poklona 3 králů, Krista dobrého
pastýře, Zmrtvýchvstání a Seslání Ducha Svatého a Getsemanská zahrada. Na východní zdi můžeme obdivovat dva výklenky s postavami
Svatého Petra a Svatého Pavla namalované iluzionistickým způsobem. Na hlavní fasádě, směrem k farnímu kostelu, se nachází překrásný
portál, na kterém bylo umístěno datum ukončení stavby budovy „1690” a nápis „COLLEGIUM CAESAREUM SOCIETATIS JESU”, což
znamená „Císařské Kolegium Jezuitského řádu”.
kostel NNPM
Nacházíte se na církevním náměstí, jehož ústřední budovou je kostel Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie. Tato překrásná svatyně je
nejstarším dochovaným kostelem Kladska. Obdivujíce její bohatou architekturu, dekorace a vybavení interiéru, se stanete svědky
neopakovatelné historie této úchvatné budovy. První zmínka o stavbě kostela v tomto místě pochází ještě z počátku 7. století. Předpokládá
se, že to byl tehdy ještě velmi skromný, malý dřevěný kostel. Základní kámen pod nynější budovu položili kladští johanité. Kladská země,
jež byla součástí Českého království, tehdy patřila pod pražské arcibiskupství. Výstavba kostela byla však zahájena teprve po smrti jejího
hlavního zakladatele – prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic. Když umíral, věnoval značnou sumu peněz na pokračování ve
výstavbě kostela. Různé osudy, neutichající války a požáry, které postihly město, způsobily, že se výstavba kostela stále prodlužovala.
V roce 1562 svatyni převzali protestanti. Katolické mše johanitů se tehdy konaly pouze v Kapli svatého Jakuba a v jižní části kostela. Avšak
již koncem 16. století byli do Kladska přivedeni jezuité, kteří zahájili intenzivní rekatolizaci, kteří v roce 1624, díky podpoře císaře
Ferdinanda II. Habsburského, vykoupili kostel od čím dál méně oblíbených johanitů. Ihned začali působit nejenom v duchovní sféře, ale
také připravili bohatý architektonický program. Kromě prací ve farním kostele věnovali hodně pozornosti výstavbě konviktu a kolegia.
Celý plán se ve skutečnosti skládal ze dvou etap. Během první barokní přestavby byly postaveny tři kaple se zakristií v jižní části, a také
Kaple mrtvých, která sousedí přímo se severní částí. V rodinné kryptě byl pochován její zakladatel hrabě Montani z Oldřichovic. Kromě toho
kladští jezuité pozvali do města známé štukatéry ze severní Itálie, kteří v letech 1660-1670 modernizovali interiér. Druhá etapa dekorace
kostela nastala v 1. polovině 18. století . Tehdy vznikaly hlavní dekorační elementy kostela, které se dochovaly dodnes: ambona, oltáře,
varhany a zpovědnice. Toto období se charakterizuje vyjímečně dokonalým řezbářstvím, které můžete obdivovat uvnitř kostela. Mezi umělci,
kteří prováděli práce na objednávku kladských jezuitů, zaujímá přední místo Michal Klahr starší. V letech 1717-1725 vytvářel mimo jiné
jednotlivé řezby, ambonu, zpovědnice a ornamentovou a figurální dekoraci kostelních varhan. Samotný umělec, pocházející z Kladského
regionu, se řezbářskému řemeslu učil u Karola Sebastiana Flackera, který pocházel z Rakouska. Tradice dílny Klarovského dodržovali i jeho
další potomci až do počátku 19. století. Kostel Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie se po zrušení řádu Jezuitů v roce 1776 dostal pod
patronát královského pruského školství. Pod vojenskou administrační pruskou vládou byly po delší dobu pomníky sakrální architektury
ponechané vlastnímu osudu. Teprve v roce 1814, po restituci řádu, získali opět svatyni Jezuité, a pečují o ni dodnes. V pětisté výročí úmrtí
zaslouženého zakladatele Arnošta z Pardubic byl přenesen rozpadající se náhrobek arcibiskupa z hlavní lodi kostela do boční severní lodi. O
něco dříve, v letech 1836-1841, byl kostel zrenovován.
K nejzajímavějším sakrálním památkám v Kladském kostele, vedle již zmíněného náhrobku Arnošta z Pardubic, který pochází ze 14. století,
patří mimo jiné:
• Hlavní oltář s gotickou Mariánskou figurou se svatozáří pocházející z let 1727-1729, zhotovený dle projektu kladského jezuity
Kryštofa Tauscha,
• Postava Madonny s čížkem zhotovena v letech 1360-1364 z dubového dřeva, jejíž autorem, jak se předpokládá, mohl být stavitel
katedry Svatého Víta v Praze – mistr Petr Parléř,
• Postava Matky Boží s děťátkem se nachází na hlavním oltáři, byla zhotovena kolem roku 1450 z lipového dřeva a pravděpodobně
pochází z předchozího gotického oltáře,
• Pomník pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic zhotovený z mramoru, vytesaný známým českým řezbářem Janem Jandou.
• Oltář Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie, který zhotovil již zmíněný Michal Klahr starší v roce 1725 a patří mezi jedny z
nejkrásnějších oltářů zhotovených v tomto období ve Slezsku.
Toto je pouze část památek sakrálního umění, které si můžete ve farním kostele Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie prohlédnout. Tato
okázalá barokní svatyně je výsledkem prací, které byly téměř 350 let stále zdokonalovány. Návštěvníci jen ztěží mohou odtrhnout oči od
velkého množství soch a maleb, nezvyklých oltářů a ohromujících zpovědnic, které byly tvořeny v průběhu věků nejlepšími umělci, a dodnes
nadchnou svojí krásou.
O Arnoštovi z Pardubic, hlavním zakladateli farního kostela, byla vyprávěna celá řada legend. Obyvatelé Kladska ho považovali za svatého,
ačkoliv jím nikdy nebyl oficiálně prohlášen. Dle legendy byl v dobách svého mládí, kdy chodil do kladské školy johanitů, svědkem zázraku,
který navždy změnil jeho život. Mladý Arnošt se jako syn kladského kastelána pyšnil svým původem. Na mši, kdy zpíval společně se svými
kolegy hymnu „Salve Regina”, spatřil, jak figura Matky Boží stojící na hlavním oltáři, obrátila tvář jeho směrem. Jak říká legenda, tento
pozdější arcibiskup prožil tehdy duchovní obměnu a stal se horlivým ctitelem Matky Boží. Zázraky se prý stávaly i po jeho smrti.
Arcibiskup, shodně s vlastním přáním, byl pohřben v knížecí kryptě kostela Nejsvětější Panny Marie. Nad kryptou byl z pískovce vytesaný
pomník představující postavu Arnošta, který byl umístěn ve schránce na ostatky, která je zhotovena z červeného mramoru. Krátce na to,
avšak za tajemných okolností, nově postavený náhrobek popraskal. Tehdy se proslýchalo, že je to výsledek nějaké nadlidské síly. Kromě
toho dvakrát v roce 1468 začal z náhrobku arcibiskupa vytékat záhadný olej, který prý měl neobvyklé vlastnosti: hezky voněl, nehořel a
neplaval na vodě. Obyvatelé Kladska tvrdili, že má zázračné vlastnosti a vyteklo ho tak velké množství, že ho lidé sbírali lžícemi do nádob.
Byla to pro kladské katolíky velmi těžká doba, jelikož se tehdy v Kladském hrabství nekonaly Svaté mše, pohřby, ani kázání. Nad městem
visela kletba, kterou papež uvalil na krále Jiřího z Poděbrad, který byl husita a majitel kladského hrabství. Zázračný olej byl pro obyvatele
důkazem toho, že i po smrti nezapomněl arcibiskup na Kladsko a jeho občany.
Černá brána
Z Kostelní ulice jste došli na Kostelní náměstí. Při vstupu na náměstí procházíte památkovou bránou, která je jediným dochovaným
fragmentem dávných hřbitovních zdí. Tato krásná brána z pozdního baroka je nazývána Černá a v roce 1703 ji nechali postavit Jezuité. Je na
ní znázorněna Svatá trojice.
Po levé straně se nachází socha Františka Xaverského držící kříž – symbol Umučení Páně. Uprostřed stojí založitel jezuitů Svatý Ignacy
Loyola – třímající ve své ruce knihu řádu. Po pravé straně byl umístěn známý vyznavatel a propagátor mariánského kultu Svatý František
Borgiáš. Na bráně se nachází zkrácené jezuitské heslo „A.M.D.G.”. Je to zkratka známé latinské věty Sv. Ignáce z Loyoli „Ad maiorem Dei
Gloriam” („Pro větší slávu Boží”). V průběhu let se stala hlavním mottem řádu jezuitů.
morový sloup
Na západní straně radnice stojí okázalý morový sloup. Připomíná dvě tragické události, které zasáhly město. Nejdříve město postihl strašný
požár, který zničil velké množství budov, mimo jiné i Kladskou tavernu a následně zachvátila město morová epidemie, která během necelých
deseti měsíců zabila 1,5 tisíce obyvatel města. Kladští jezuité, vláda města a Jiří Ignacy Pachy – farář Růžanky, chtěli zabránit dalším
neštěstím a rozhodli dát postavit na náměstí morový sloup s postavou Nejsvětějsí Panny Marie. Byl to častý motiv, využívaný v době baroka
téměř v celé Evropě, přičemž první morový sloup byl postaven již v roce 1614 v Římě z nadace papeže Pavla V. Také císař Ferdinand III.
Habsburský vydal dekret o odevzdání císařských zemí pod ochranu Marie a daroval dva Mariánské sloupy - jeden v roce 1647 ve Vídni a
druhý v roce 1650 v Praze. Ten druhý se pravděpodobně stal vzorem pro tvůrce kladského sloupu. Barokní Mariánský sloup byl elementem
bohatého architektonického programu kladských jezuitů. Maria je na něm znázorněna jako modlící se při zvěstování, což však nebyla
náhoda, tak si to přáli zakladatelé, jelikož požár ve městě vybuchl právě ve Svátek Zvěstování. Pomník byl tudíž symbolem poděkování za
záchranu města od nákazy a požáru.
Sloup je postaven na kolmém terénu. Má z frontální strany sedm schodů vedoucích dolů směrem ze svahu.
Podstavec byl vyrovnaný, vyvýšený a byla na něm připevněna balustráda s dvířky uprostřed a čtyřmi svatými v nárožích, na kterých jsou
znázorněni čtyři patroni chránící před nemocemi a epidemiemi: František Xaverský, Karol Boromeusz, Roch a Sebastián. Uprostřed
čtvercové balustrády se na přední straně nachází výklenek s řezbou Svaté Rozálie. Nad římsou byl umístěn štíhlý sloup, na kterém na
samostatném podstavci stojí postava Nejsvětější Panny Marie. Tento podstavec obklopují sochy: Anděl strážný, Archanděl Gabriel, Svatý
Josef a Svatý Florián. Krásně zhotovená branka zobrazuje dva habsburské orly ze zlaceného a tepaného plechu, vkusně zakomponovaného
do jemné arabesky z ocelových prutů. Tvůrcem pomníku byli kladští řezbáři Jan Adam Bayerhoff a Jan Scholz. Je to jeden z nejstarších
objektů v regionu Kladska.
Války a epidemie byly pro Kladsko v oněch časech skutečnou demografickou katastrofou. Jako důsledek třicetileté války se počet obyvatel
hlavního města hrabství snížil téměř o polovinu. Samotná morová epidemie, která zachvátila hrabství v roce 1633, během necelých 16-ti
týdnů přinesla více než 4 tisíce obětí.
Radnice
Radnice je i nadále nejvíce reprezentativní a honosnou budovou na náměstí, ale již neplní svou obchodní funkci, jako dříve. Díky dochování
elementů z minulosti dodnes zaujme různorodností architektonických slohů. Budovu zdobí hodiny, které podpírá socha lva z kladského erbu,
který zobrazuje vztahy města Kladska s Čechami.
Kladská radnice se po celá staletí, tak jako většina měst, svojí okázalostí odlišovala od jiných veřejných objektů. Přesné datum stavby první
radnice není bohužel znám, podle předpokladů by to však mohl být rok 1324, doba vykoupení vojvodství. Není znám prvotní vzhled radnice,
jelikož, jak informují městské kroniky, vyhořela již v roce 1366. V pozdějším období požáry ještě dvakrát zcela zničily budovu. Naposledy
se tak stalo 20. září 1886. Stavební práce na nové radnici byly zahájeny už rok po požáru. Projektantem nynější neorenezanční budovy byl
známý architekt z Nové Rudy Ewald Berger. Radnice byla rozšířena jižním směrem – dnes zaujímá téměř celou centrální část náměstí.
Jedinou původní částí dávné radnice je čtvercová věž z rozmezí renesance a baroka. Fasáda radnice není v jednolitém stylu a prolínají se na
ní různé architektonické elementy. Každý den ve 12.00 hodin se nad celým Starým městem rozezní hejnal.
Po celá staletí byla radnice centrálním bodem města a právě v ní obvykle úřadovala městská rada. Od roku 1906, pouze po určitou dobu, bylo
ve dvou jejích sálech nově založené muzeum. Nyní se uvnitř, vedle Městského úřadu, nachází také knihovna a čítárna. V přízemí najdete
také stylové restaurace – restauraci a pub „V Radnici” a restauraci „Ricardo”, které zvou své hosty na výborné cappuccino a něco dobrého na
zub
fontána
Přímo naproti vchodu do radnice stojí fontána, ale již v polovině 16. století v tomto místě zřídili obyvatelé Kladska studnu. Nynější veřejná
studna pochází z přelomu 17. a 18. století. Jejím charakteristickým elementem je velká koncha podpíraná čtyřmi delfíny, nad kterou se na
štítu s erbem vzpíná český lev s královskou korunou. Postavu lva můžete nalézt také na kladském erbu, který pochází od dynastie českých
králů Přemyslovců. Kladsko bylo součástí české země od 12. století až do chvíle jejího úpadku v 17. století. Vyjímečně krásně se fontána
prezentuje ve večerním osvětlení.
Nedaleko fontány, směrem na jih, stál kdysi městský pranýř. Jak nás informují městské kroniky, było to místo, kde se vykonávaly přísné
tresty ranami. Mnozí potrestaní, zvláště zloději, byli následně navždy vyhoštěni z města.
Most Sv.Jana
Most Svatého Jana spojuje Ostrov Piasek s náměstím. Kamenný most je jednou z nejstarších památek města a jednou z mála svého druhu
staveb v Evropě. Často je porovnáván se slavným Karlovým mostem v Praze a je dokonce nazýván jeho miniaturou. Tento středověký
kamenný most i přesto, že je používán již téměř 600 let, se překvapivě dodnes dochoval ve velmi dobrém stavu. Nejsme si jisti, kdy přesně
byl most postaven, jelikož legendy a zápisy kronikářů se značně liší. Byl zřejmě postaven v letech mezi 1281 a 1390 v místě, kde původně
stával most dřevěný. Z mostu můžete spatřit část bývalých obranných městských hradeb. Most je dlouhý přibližně 53 metrů a široký 6 metrů.
Po obou stranách podél mostu jsou masivní balustrády, které nadkrývají kamenné parapety.
V průběhu let, důsledkem mnoha zničení, byl most několikrát opravován a restaurován. Kdysi měl dvě brány, přičemž horní brána plnila
funci strážní věže a byla součástí obranných městských hradeb. Dolní brána neplnila obrannou funkci, sloužila především jako závora, která
byla uzavírána na noc. Během likvidace městských hradeb byly obě brány rozebrány. Jako zajímavost stojí za zmínku, že do malty použité
ke stavbě mostu bylo přidáváno vápno s vaječnými bílky, které byly shromažďovány ze všech okolních vesnic. Tímto způsobem tuto událost
popisuje kronikář Georg Promnitz: „V roce 1286 musely všechny vesnice patřící Kladsku odevzdávat vejce. Dva městští pacholci sbírali
bílky a jednu plnou lžíci oddělených žloutků později prodávali za halíř. Bílky pak byly použity na stavbu mostu”.
Při procházce po mostě vaši pozornost zcela jistě upoutají votivní sochy, které Kladsku věnovali obyvatelé města a okolní šlechta. Sochy
zhotovené venkovskými řezbáři dokonale znázorňují změny, ke kterým docházelo v evropské kultuře pod vlivem protireformačních aktivit,
které se tehdy odehrávaly v katolické církvi. První sochou postavenou na balustrádě mostu byla Pieta, ta započala sochařské barokní zdobení
mostu.
Sochu Pieta
Pochází z roku 1655. Jejími hlavními zakladateli, což potvrzují dodnes zachované erby a nápisy v německém jazyce, byl tehdejší starosta
Kladska – hrabě Jan Jiří von Götzen a jeho manželka Marie Alžběta. Autor ani místo zhotovení sochy nejsou známy. Pieta je ikonografickým
znázorněním Madony s mrtvým tělem Krista a utrpení zobrazené na tvářích postav dodává soše autentičnost. Takto zobrazený motiv s
největší pravděpodobností pochází ze středověkých pašijních her a má znázorňovat spoluúčast Marie v díle spásy.
Socha Svatého Václava, jejíž zakladatel ani tvůrce nejsou známi. Jedinou dostupnou informací je nápis, který se nachází na dolním
podstavci: „Errichtet im Jahre 1715” (zhotoveno v roce 1715). Kladská socha českého patrona znázorňuje postavu mladého muže oblečeného
do brnění, který v pravé ruce třímá prapor a ve druhé štít, na kterém je znázorněn orel – symbol českého vlastenectví. V Kladsku můžete
spatřit vlivy různých kultur, obzvláště české, které jsou viditelné na každém kroku.
Svatý Jan Nepomucký je poslední sochou, která se nachází na levé straně mostu, jestliže půjdete směrem k náměstí. Hlavním zakladatelem
sochy byl syn hraběte von Götzena – František. Dodnes jsou na podstavci znatelné erbové kartuše zakladatele a jeho manželky, princezny z
Lichtenštejnska. Na kladském znázornění svatého Jana Nepomuckého stojí postava v mírném kontrapostu oblečená do sutany, na hlavě má
kvadrátek a v ruce drží krucifix. Ma symbolizovat mučednickou smrt svatého a znázornit jeho oběť ve prospěch křesťanství. Postava Svatého
Jana Nepomuckého se velmi často vyskytuje na území Slezska, Čech a Moravy. Jeho sochy a pomníky jsou téměř v každém městě a v
mnoha vesnicích, někdy také na mostech a u cest. Také v Kladsku byl velmi populární. Jeho socha se nachází kromě jiného u farního kostela
Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie.
Svatý František Xaverský
Toto sousoší, uprostřed kterého stojí patron Kladska Svatý František s rukama zvednutýma do výše prsou, znázorňuje ochotu přijmout
všechny potřebné. Je oděný do sutany a u pasu má pověšený růženec. Jedna z postav, klečící u nohou svatého, představuje postavu rytíře
třímajícího v ruce štít s erbem Kladska. Níže se nacházejí dva nemocní prosící o péči svatého a postava Indiána. Zakladateli sochy byli
obyvatelé Kladska, kteří ji nechali postavit jako votivní za záchranu před epidemií, která zabíjela, jak bylo uváděno, „sto osob denně”. Na
podstavci je dodnes čitelný německý nápis „v roce 1714 nechali vytesat obyvatelé města, obnovený v roce 1847, 1822, 1890, 1920”. Autor
prvního vzoru sochy byl pravděpodobně Sebastian Plag, syn vídeňského měšťana a krejčího. Bohužel křehký pískovec, ze kterého byla socha
vytesána, byl zničen a v roce 1920 byl nahrazen věrnou kopií originálu.
Svatý František Xaverský je patron Kladska, jehož postava svatého byla v Kladsku velmi populární. Jeho sochy naleznete mimo jiné na
gotickém mostě a Černé Bráně, jež se nachází u farního kostela Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie. Pocházel ze starého a zámožného
španělského rodu, jeho otcem byl doktor boloňské univerzity a bylo mu umožněno vzdělání v největších kulturních centrech tehdejší Evropy.
V roce 1537 byl v Římě vysvěcen na kněze. Od té doby se po celý svůj krátký život věnoval misím, během kterých pomáhal nemocným a
potřebným a společně s jinými kaplany propagoval křesťanství. Cestoval převážně na území Dalekého východu. Byl také prvním evropským
misionářem, který byl v Japonsku, a s heroickým úsilím doputoval až na ostrov Sancian poblíž Číny. Tam zemřel po těžké nemoci v noci z 2.
na 3. prosince 1552. Již v roce 1622 ho papež Řehoř XV. kanonizoval a v roce 1927 papež Pius XI. ohlásil Svatého Františka Xaverského
hlavním patronem katolických misí. Na jeho ikonografiích jsou obvykle znázorněni Indiání, Číňané a Černoši.
Kristus na kříži a Svatá Máří Magdaléna
Byla postavena na místě dřevěného kříže, který tu kdysi stával. Jak vyplývá z erbu, který se nachází na podstavci a na odřelé inkripci,
zakladatelem řezby byl zřejmě hrabě von Herberstein nebo jeho manželka. Vedle erbu dárce se nachází málo čitelný nápis: „V roce 1281 byl
tento most postaven, v roce 1701, 22. srpna obnoven”. Socha nám představuje mučednickou smrt Krista, „která to smrt dala nám věčný
život”.
Svatá Trojice a korunovace Nejsvětější Panny Marie - Korunovační skupina představuje Marii klečící v oblacích. Po obou jejích stranách
se nacházejí postavy znázorňující Boha Otce a Krista, třímající nad její hlavou korunu. Přepychová barokní řezba představuje Ducha Svatého
v podobě Holubice, která nad ostatními rozprostírá svatozář.
Jak vyplývá z erbového kartuše a monogramu nacházejícího se na řezbě, jejím zakladatelem je František Ferdinand baron Fitschen, majitel
Gořuchova.
Ve své dlouhé historii čelil most mnoha povodním a odolal i té největší, která město postihla v roce 1997. Dodnes jsou na kontrukci mostu
znatelné mokré stopy znázorňující maximální hladinu vody v době záplavy.
Kostel
Kostel Matky Boží Růžencové spolu s klášterním sborem Františkánů je jedním z nejstarších a nejzajímavějších sakrálních objektů ve městě.
Historie této památky je velmi bouřlivá a je úzce spojena s dějinami řádu Františkánů v Kladsku. První představitelé přišli do Kladska z Čech
přibližně v polovině 13. století. Není však přesně známo, kdy byla zahájena výstavba kostela a kláštera. Je pravděpodobné, že to byl rok
1270, kdy vydal český král Otakar II dokument, jenž potvrzuje, že bylo Františkánům darováno území na Ostrově Piasek. Za zmínku stojí
skutečnost, že několik dalších let nebylo pro Františkány právě příznivých. V roce 1428 zbořili husité kostel a klášter za městskými hradbami
a znovu postavený kostel byl opět značně poškozen během povodní, které zasáhly město. Uvnitř kostela po levé straně od vchodu si můžete
prohlédnout provaz, který znázorňuje hladinu vody během povodní v jednotlivých letech. Na vnější fasádě kostela jsou znatelné stopy po
poslední povodni v roce 1997. Kostel byl během své historie přestavěn na sklad slámy a sena pro pruský garnizon. V klášteře po určitou
dobu bydleli i poddůstojníci a vojenští úředníci s rodinami. Krátkou dobu plnil také funkci městké nemocnice.
Současná barokní svatyně byla postavena na začátku 17. století. Byla dokončována velmi dlouho z důvodu těžkých časů a tehdejší složité
finanční situace a ani tentokrát nebyla doba Františkánům příznivě nakloněna. V roce 1783 ohromná povodeň poškodila základy a zdi
kostela a přilehlého kláštera. V roce 1810, na základě dekretu o sekularizaci, byl klášter zrušen. V těchto dobách velmi utrpěly památky
uvnitř kláštera. Naštěstí se dodnes zachovaly fresky Felixe Antonína Schefflera, které zdobí sklepení refektáře. Na větší malbě znázornil
uctívání Svaté Trojice Matky Boží a řádové bratry shromážděné ve čtyřech skupinách. Je mezi nimi mimo jiné Svatý František z Assisi a
nejdůležitější zástupci řádu a bratři, kteří zemřeli jako mučedníci. Dvě menší malby představují uctívání kříže laickou odnoží tzv. Třetího
řádu a uctívání eucharistie sestrami klariskami shromážděnými kolem Svaté Kláry z Assisi, která byla založitelkou řádu. Dílo doplňují menší
fresky zobrazující hlavní ctnosti řádu: chudobu, pokoru, poslušenství, naději, víru a lásku. Za zmínku stojí zajímavost, že městská rada, která
klášter na určitou dobu převzala, zorganizovala první tiskárnu v Kladsku.
kladská synagoga
Židé se v Kladsku začali osidlovat již roce 1300. Dlouho ale v klidu nežili, jelikož už v první polovině 15. století se město začalo aktivně
zajímat o vědu proslulého kazatele Jana Kapistrana. Pod vlivem jeho kázání bylo rozpáleno mnoho hranic, kde byly upalovány předměty
přebytku. Dav se nakonec obrátil i proti Židům. Byli obvinění nejenom z urážky svaté hostie, ale i z jiných přestupků. Když byli v roce 1454
Židé vyhnáni z města, zdávalo se, že již nikdy více ve městě nevznikne židovská obec. Teprve pruský král Fridrich Wilhelm III, dne 11.
března 1812 vydal emancipační edikt, který vydává židovským občanům stejná práva a umožnil návrat Židů. Zrovnoprávnil Židy s jinými
občany pruského státu. Židé však měli povinnosti výměnou za možnost osidlovat se ve městech a na venkovech, plnit řadu závazků. Patřilo
mezi ně např. přijetí rodinného příjmení. Tímto způsobem se počet Židů v Kladsku zvýšil v roce 1825 na 57 občanů. Na začátku Židovská
obec nebylá příliš velká, ale počet jejích členů neustále rostl a v roce 1871 čítala obec již 226 občanů. Během relativně krátké doby byla ve
městě postavená honosná synagoga, která byla hlavním místem pro modlitby a setkání stále se rozšiřující Židovské obce a také Židů, kteří
bydleli v okolí Kladska. Projektantem synagogy byl vratislavský architekt Alberta Grau. Její slavnostní otevření se konalo v roce 1885.
Stavba byla eklektického rázu a obsahovala v sobě prvky tří architektonických slohů: německý románský sloh, gotický sloh a maurský sloh.
Bohužel kladská synagoga se do dnešních dob nedochovala. Od roku 1937 v Třetí říší, pod kterou bylo zahrnuto také Kladsko, nastaly
masové útoky proti židovské menšině. Byly ničeny židovské obchody a dílny, byly páleny jejich domy. Násilné útoky se odehrály v noci z 9.
na 10. listopadu 1938. Tehdy Němci podpálili kladskou synagogu a vyrabovali mnoho obchodů, které patřili Židům a vyhnali je z města. V
květnu 1939 jich bydlelo ve městě už pouze 58. Na ulici Vojska polského naproti budově zdravotní pohotovosti, kde ještě před 2. světovou
válkou stála kladská synagoga se dnes nachází podstavec s pamětní deskou. Byl zde postaven v roce 1955 na památku jediné synagogy ve
městě a v kladském hrabství.
Stojí za zmínku také židovský hřbitov, který se dodnes nachází mezí základní školou číslo 3 a věznicí na ul. Hrdinů Getta. Hřbitov vznikl
ještě v první polovině 19. století. Hitlerovci se ho snažili zničit, bohudík se jim to nepodařilo a část hřbitova světovou válku přetrvala.
Poslední pohřby na tomto hřbitově se konaly ještě v 70. letech 20. století. Dodnes se na hřbitově dochovalo cca. 100 náhrobních desek,
nestarší z nich je z roku 1816. Zachovalo se na nich hodně náhrobních nápisů v němčině a hebrejštině. Jiný starý židovský hřbitov se
nacházel někde v obci Gošice, byl ale vydrancovaný během přestavby železničních tratí koncem 19. století.
Kámen Napoleaona
Kámen Napoleaona se nachází na ul. Traugutta, blízko místa kde mají taxi své parkoviště, blízko křižovatky s ulicí Vojska Polského.
Připomíná bitvy, která se zde odehrály v červnu 1807 mezi pruskými a francouzskými vojsky. Aby byly důkladně vyjasněny okolnosti
postavení v tomto místě kamene, je nutné představit nejdříve několik velice zajímavých historických faktů. Dne 14. října 1806 v bitvě pod
Jenou, francouzské oddíly Napoleona Bonaparte porazí armádu Fridricha Wilhelma III a ovládnou téměř celé Prusko. Po dobytí většiny
Slezska na kadské území táhne 13 ticícová armáda pod vedením knížete Jeronýma Bonaparte. I přes značnou převahu velké francouzské
armády Klodzko odolalo, pod vedením hraběte von Goetzen, obležení až do 25. června 1807. Další obrana však byla z důvodu velkých ztrát
nemožná, a tak za účelem ochránit město před dalším zničením, vydal se hrabě von Gotzen do hlavního štábu knížete Jeronýma Bonaparte v
slezském Bardě a jednal o podmínkách kapitulace Kladska. Okamžitě nastalo příměří.
Z důvodů uzavření smíru mezi Francií a Pruskem, napoleonská vojska ustoupila a Kladsko i nadále zůstalo pod pruskou vládou. Právě tyto
události připomíná kámen, na kterém jsou velmi výrazně vyryté kontury připomínající tvar čepici, jakou nosil Napoleon Bonaparte. Existuje
několik legend spojených s místem, na kterém byl kámen položen. Podle jedné z nich, během pochodu napoleonských oddílů přes město,
odfouknul vítr čepici Napoleonovi na zem. Pro Prusy to byl samozřejmý znak jeho pozdější porážky. Avšak jak víme, císař v době točících
se válek nebyl ve městě. To ne on vedl vojenské činnosti na území Slezska. Jiná legenda říká, že přibližně ve sejném místě, kdy byl později
kámen postaven spadla v průběhu zmíněných prusko francouzských bitev dělová koule a shodila pokrývku hlavy knížete Jeronýma
Bonaparte, bratra Napoleona. Je však málo pravděpodobné, se by právě hlavní vojevůdce francouzské armády byl hrdinou této události.
Pravděpodobně v tomto místě zahynul některý z vysokých francouzských důstojníků a jeho smrt byla uctěna položením pamětního kamene.
Jako zajímavost stojí za zmínku, že v bojích o Kladsko byly na počátku v císařské armádě zastoupené francouzské, bavorské a virtemberské
oddíly. Avšak už v květnu v roce 1807, se k těmto oddílům připojilo kolem 300 polských hulánů, jež byli s regionu Nad Vislou. Vezval je
dekretem Napoleonem Bonaparte ze dne 7. dubna 1807.
městké lázně
Budova bývalých lázní se nachází na ul. Floriana Šedivého 4 – v parku. Nyní se tam nachází sídlo Zdravotní pojišťovny. Tato budova byla
postavena v roce 1906 a prvotně plnila funkci obytného domu. Avšak po 2. světové válce byl sanitární stav mnoha kladských bytů v
dezolátním stavu. Ve městě sice byla zavedena kanalizace, avšak mnoho kladských bytů nemělo koupelny. Výstavba nových, moderních
bytů probíhala velmi pomalu, a proto už na začátku roku 1950 dal kladský Městký úřad městké lázně k dispozici. Velmi rychle však lázně
přestaly být potřebné. Likvidace lázní nastala již v 70. letech 20. století. Tehdy byla budova pozbavena prvotního zařízení. Při přestavbách,
jež měly za cíl přizpůsobit prostory na ošetřovnu, byly odstraněny krásné vitrážní dveře, kterými se přecházelo ze schodiště přímo do lázní. I
přesto můžeme obdivovat mnoho zajímavých detailů secesní architektury, zvláště vitráže uvnitř budovy. Samotná budova, i přesto, že už
minulo více než 100 let od její výstavby, se kromě jejího okolí moc nezměnila.
rezidence von Wallis
Česká ulice patří mezi nejstarší ulice města. Už kolem 10. století tudy vedla cesta, spojující kdysi Prahu s Vratislaví, byla změněna na
podhradí. Avšak koncem 19. století vznikl jistý problém. Od dávna totiž neustále plynoucí vody ze skal Zámeckých hor a netěsné kanalizace
způsobovaly sesouvání zeminy. Důsledkem toho byla poškozena většina památkových domů, jež se nacházely na České ulici. Z tohoto
důvodu se bohužel téměř žádné nedochovaly a dnes už je nemůžeme obdivovat. Jednou z mála dochovaných památek České ulice, kterou
dnes můžeme obdivovat je okázalá rezidence aristokratické rodiny baronů von Wallis. Bývalý barokní městský palác hraběte von Wallis, čili
dnešní budova č.p. 30 má velmi bohatou historii, spojenou s častými změnami majitelů.
Postavený byl ve 2. polovině 17. století. Na portálu budovy se kdysi nacházel erb a datum, který se zcela jistě týkal nějaké starší budovy
stojící v tomto místě ještě před palácem. V budově mělo nějakou dobu sídlo staroství kladského hrabství, okresní a krajský soud, a také
evangelická základní škola, později změněná na muzeum. Další majitelé a uživatelé palác neustále modernizovali, přestavovali interiéry a
fasády budovy. Nejvíce znatelným efektem renovací byla přístavba třetího podlaží. Charakteristickým elementem je mimo jiné kamenná
balustráda balkonu a historický portál.
Šest portálů
Šest památkových renezančních portálů vzniklo kocem 16. století. Pouze třetí portál je z počátku 20. století. V 16. století portály stanovily
orámování obchodních pultů. Dodnes, jako dekorační elementy zaujmou svojí neopakovatelnou krásou.
Dům č.p. 1
Při vstupu do domu č.p. 1 můžete spatřit mnoho zajímavých ozdobných elementů, pocházejících z dávné minulosti. Samotná budova pochází
z přelomu 16. a 17. století a byla v pozdější dobách několikrát přestavěna. U vchodu do budovy mezi emblémem, na kterém jsou umístěny
iniciály „C.G.”, datum „1611” a manýristické zobrazení Sv. Kryštofa v tympanonu, byl umístěn latinský nápis: „Krátký je život člověka a
různým trápením podlehl. Ráno rozkvétá, večer slábne, v noci zachází. Co chtějí boží osudy, to zruší lidské přání. Ať je tedy v přáních to, co
chtějí boží osudy”.
Na rohu toho samého domu, ve směru od ulice Spadzisté, byl postaven toskánský sloup na nízkém podstavci, na kterém byla postavena
socha připomínající římského vojáka. Tajemená socha stojí na ležícím lvu, opírá se o štít a habsburským orlem a drží kopí nebo prapor v levé
ruce. Tato socha byla postavena v tomto místě už po stavbě domu. Pochází z 1. poloviny 17. století a je jediným příkladem sochy takovéto
druhu v Kladsku. Socha vojáka, která stojí na nároží budov na ul. Armii Krajové 1 a Spadzisté, se dočkala mnoha zajímavých interpretací.
Podle jedné z nich postava představuje Sv. Václava v římské zbroji. Tato symbolika má svůj původ v historii. Zde rytíř položil nohu na
erbového českého lva a držel ve své dlani emblém Habsburků. Lze to interpretovat jako tlumení pražské vzpoury císařskou vládou po bitvě
na Bílé Hoře, která se udála v roce 1620. Bylo to jedno z nehorších období v novodobé historii Čech.
Podle jiné interpretace socha představuje Svatého Jiřího se lvem u nohou, držícího prapor a štít s dvouhlavým císařským orlem. Tento svatý
byl velmi často představovaný jako symbol vítězství dobra nad zlem. Zvláště ve středověku a později v období baroka, byl Svatý Rytíř
ztotožňovaný s Kristovým rytířem - Jezdcem apokalypsy porazitelem satana. Během různých válek se k němu lidé modlili o pomoc, byl
uznáván jako patron všech křesťankých rytířů. Kladská figura Svatého Jiřího, podle této interpretace, znázorňuje dominaci císařské rodiny
Habsburků nad často se vzpouzejícími Čechami. Může to mít také své odvolání k tragickým událostem v roce 1620, které můžeme nazvat
začátkem krvavé třicetileté války.
"Pod lvem"
Dům č. p. 14 byl velmi poničen během povodně v roce 1997. Samotná budova vznikla výsledkem spojením třech starších domů postavených
ještě v polovině 18. století. Dodnes se po nich dochoval pouze kamenný portál nad bránou podjezdu. Charakteristiským elementem budovy
se stal reliéf lva, který byl na něm umístěn již pravděpodobně v 19. století. Stal se symbolem hospody„Pod lvem”, která byla otevřena v
podlaží domu. Kromě toho byla v zadní části budovy založena jedna z mnoha výroben kořalky. Jak říkají dobové zdroje, prvním jejím
známým majitelem byl Josef Kaufmann.
Jeníček a Mařenka
Dva krásné, renovované památkové domy pocházející ze dvou různých období: renesance a pozdního baroka. Ve 2. polovině 19. století byly
oba domy propojeny společným schodištěm. Od té doby se jim říká Jeníček a Mařenka.
Pomník hrabě Götzen
Když se v roce 1806 pruský král Fridrich Wilhelm III. rozhodl vstoupit do války proti dosposud neporažené armádě Napoleona Bonaparte,
bylo nadmíru jasné, že se boje přenesou také na Slezsko a do Kladska. Tak se také stalo. Po porážce pruské armády ve dvou velkých bitvách
pod Jenou a Auerstedt zůstalo v pruských rukách, kromě malých částí teritoria, pouze Slezsko. Bránilo ho osm dobře opevněných tvrzí.
Francouzský císař sice uvažoval o dalších bitvách a dobýváních na východě, ale jako zkušený stratég věděl, že si pruské vojsko nemůže
dovolit útok na pravé křídlo od Slezska.
A tak už 3. prosince 1806 Glogów dobyla napoleonská armáda pod vedením generála Vandamme. Francouzský generál dále zaútočil na
hlavní město Dolního Slezska – Vratislav. Na pomoc napadenému městu přispěchal i pobočník krále, hrabě Fridrich Wilhelm von Götzen.
Pod silným náporem francouzských vojsk Vratislav padla 1. ledna 1807. Krátce na to padly také další tvrze v Břehu a Svídnice. Jedním z
posledních bránících se teritorií bylo i nadále Kladské hrabství se dvěma důležitými tvzemi v Kladsku a Stříbrné Hoře. Mezitím se hrabě
Götzen vzhledem k bezvýchodné situaci vydal na příkaz krále do Rakouska. Měl za úkol přimět Habsburky k uzavření příměří s Prusy proti
Francii. Jediné, co získal, byl slíb tajného dodání zbraní a vojenského zařízení. Mezitím francouzský generál Lefebvre, za účelem zničení
opozice na Dolním Slezsku, táhl se svými vojsky přes Valbřich a na Novou Rudu směrem na Kladsko a Stříbrnou Horu. Hned za ním se
vydala druhá armáda napoleonských vojsk pod vedením generála Vandamme’a. K prvnímu útoku na tvrz došlo v únoru roku 1807, avšak
komendant kladské tvrze, podplukovník Gleissenberg, se tvrdě útočící armádě postavil a donutil ji k ústupu. Ve stejnou dobu, už za měsíc,
přispěchal se svojí pomocí obléhanému městu hrabě von Götzen. Rozšířil armádu tvze, dodal jí zdravé poraviny a novou výzbroj. Vykonal
řadu příprav, které připravily město na další útok: kromě jiného zboural dřevěnou výstavbu města a postavil před městem tábor. Celou dobu
také vedl partizánskou válku. K nejtěžším bojům o Kladsko došlo ve dnech 21. - 23. června. Napoleonská armáda díky množstevní převaze
dobyla nejdříve dvě vsi: Jaszkowa Dolna a Górna, kde se určitou dobu soustředila obrana. Následně, díky vydatné podpoře dvou švadron
polských ulánů, Francouzi dobyli vojenský tábor, který se nacházel před městem. Obě strany při tom utrpěly velké ztráty, avšak celou dobu
na sebe nenechávala zapemenout velká převaha napoleonských vojsk. Nově jmenovaný generální gubernátor Slezska, hrabě von Götzen,
chtěl ochránit město před úplným zničením a vydal se do Barda do hlavního štábu knížete Jeronýma Bonaparte za účelem dohodnutí
kapitulace. Ta byla podepsána dne 25. června 1804. Během dalšího měsíce měli Prusáci vydat tvrzi francouzským vojskům. To se však
nestalo, jelikož už druhý den po podepsání kapitulace Francie a Prusko sjednaly příměří, které bylo definitivně potvrzeno podepsáním
dohody o příměří dne 14. července v Tylži. Prusko prohraná válka s Francií stála ztrátu značné části území a významné ztráty ve vojenských
řadách. Potrestáni byli i obránci tvrze, kteří byli obviněni za to, že se vzdali města. V těchto otázkách se však názor rychle změnil a z
prvopočátku trestaný hrabě Götzen byl rychle navrácen do přízně a do jeho původních funkcí. V roce 1810 byl vyznamenán pruským řádem
Červeného Orla III. třídy. V lednu 1813 se přihlásil do služeb krále. Jeho zdravotní stav mu však neumožňoval se zapojit aktivně do vojenské
služby. Nebylo to však překážkou pro to, aby byl Götzen jmenován v roce 1813 vojenským gubernátorem Slezska a v roce 1816 na generála
divize. Poslední svoje léta strávil v Kudové Zdroj, kde v roce 1820 zemřel ve věku 53 let. Tam byl také pochován. V roce 1902 chtěli
obyvatelé Kladska uctít osobu hraběte a poděkovat mu za jeho boj za záchranu města před zničením a nechali mu postavit pomník. Bohužel
po II. Světové válce byl pomník zastaven jiným pomníkem – pomníkem vděčnosti sovětským vojskům. Stojí dodnes na malém náměstí u ul.
Daszyńského, avšak momentálně je obestavěn skleněnou konstrukcí, na které je reklama pojistné společnosti PZU.
S kapitulací pruských obránců je spojena jedna velmi známá, ačkoliv málo věrohodná, historie. Prý v dnešním domě č.p. 36, jež se nachází
na kladském náměstí, bydlela kdysi slavná travička Charlotte Ursinus. Krásná a velmi temperamentní Charlotta se ve věku 19 let proti své
vůli na přání rodičů vdala za tajného rádce Ursina. V podnájmu u Ursinusů kdysi bydlel holandský důstojník, kapitán Regay. Charlotte se do
něj vášnivě zamilovala, avšak kapitán Charlotinu kouzlu odolal a za to zaplatil životem, náhle onemocněl a zemřel. Krátce na to zemřel také
manžel Charlotty a teta Ursinů. Když za nějakou dobu zemřela i služka Charlotty, jejíž jídlo prý bylo otráveno arzenem, byla paní Ursinus
obžalována z travičství.
Byla odsouzena na 21 let vězení v kladsské tvrzi, kde se však měla velmi dobře. V donjoně měla ke své dispozici dva přepychově vybavené
pokoje a ve své vězenské cele přijímala návštěvy kladské společenské smetánky. V roce 1828 jí byla udělena milost a opět jí bylo dovoleno
bydlet ve městě. Ta samá Charlotta během okupace města napoleonskými vojsky otrávila prý vodu ve studni, která se nacházela v tvrzi, a tak
donutila Prusko ke kapitulaci.
V Kladsku se nacházelo v minulosti mnoho zajímavých pomníků. Patřil mezi ně, kromě jiných. i pomník císaře Wilhelma, který byl ohalen v
roce 1898. V roce 1905 byla vedle něj postavena dvě děla, která prý byla darem od samotného císaře. Jiný pomník stál v parku, který se
nachází hned u mateřské školky na dnešní ulici Drzymaly. Byl věnován vojákům, kteří zahynuli v 1. světové válce. Na ul. Školní, v místě,
kde se dnes nachází Učňovské středisko, se nachází původní elementy pruských kasáren Polního maršálka von Moltke. Většina pomníků se
však do dnešní doby nedochovala.
Dům č.p.5
Dalším zajímavým architektonickým objektem na Kostelní ulici je dům č.p. 5. Objekt, postavený ve slohu pozdní gotiky byl zrekonstruován
v barokním slohu ve 2. polovině 17. století. Pozornost přitahuje portál, jež se nachází nad vchodem, pocházející z roku 1504. Hlavním
elementem tohoto lomeného gotického obloukového portálu je kartuš z pozdní gotiky, na kterém je vytesaný erb a iniciály „G.S”.
"Pod vlkem"
nejstarší a nejvíce charakteristický dům na ulici Grottgera – jedná se o starý dům č. p. 5, který byl postaven pravděpodobně ještě na konci 17.
století. Dům se nazýval „Pod vlkem” a na začátku 20. století byl několikrát modernizován. V roce 1927, aby byl vystižen název domu, byla
umístěna ve výklenku nad portálem u vchodu do domu podobizna vlka. Jejím autorem byl kladský sochař Franz Wagner.
S podobiznou vlka je spojena jistá legenda. Jasnovidec, který bydlel na území kladského regionu, předpověděl, že na město přijde tak
strašná povodeň, že se vlk, který se nachází ve výklenku nad vchodem, napije vody. Jeho předpověď se bohužel vyplnila a Kladsko zasáhla v
noci ze 7. na 8. července 1997 ničivá povodeň. Zmiňovaným jasnovidcem byl Filip Fediuk a jeho služeb využívala údajně i policie při
hledání nezvěstných osob.
Pomník Sv. Jana Nepomuckého
Svatý Jan Nepomucký – patron dobré slávy, ochránce před neštěstím. Pomník Svatého Jana Nepomuckého, který se nachází před hlavním
vchodem do kladského kostela Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie, věnoval v roce 1714 kladský starosta a komendant tvrze hrabě
Maxmilian Mitrovský. Dodnes se dochoval na podstavci podpírajícím sochu erb zakladatele s nápisem: „Max. LB. Mitrovský D. Mitrovský
S. Caes. R. Maj. Cam. Capitaneus Com. Glatz” („Maxmilián, baron Mitrovský z Mitrovic, svatého císařského a královského majestátu
komoří, starosta Kladského hrabství”).
Jan Nepomucký se narodil ve městě Pomuk nedaleko Prahy. Studoval nejprve v Praze a později v Padově. Dosáhl titul dotora práv a zaujal
místo generálního vikáře, a stal se tak pravou rukou pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. V tomto období v Čechách panoval král Václav
IV. Lucemburský, který vedl neustálý spor s pražským arcibiskupem o dosazování vysokých církevních hodnostářů. Český král se chtěl
zbavit nepohodlného svědka, a proto si pozval Jana Nepomuckého, nechal ho zajmout a nechal ho trýznivě mučit. Byla to svým způsobem
Křížová cesta budoucího Svatého. Kopali ho, bili ho, jeho tělo probodávali ostrými předměty a pálili ho. Nakonec po takovém strašlivém
mučení otevřeli Janovi ústa a vyřízli mu jazyk. Všem těmto utrpením přihlížel samotný král. Po těchto všech ukrutnostech, na rozkaz krále,
byl nešťastný kanoník zabit. Vyvedli ho v noci doprostřed mostu nad Vltavou, kolem krku mu zavázali provaz, na kterém byl připevněn
kámen, a svrhli tělo svatého muže do vody. Jak říká legenda, když tonul, na vodní hladině se zobrazilo pět hvězd, kterých si všimli
obyvatelé města. Nevíme přesně, proč se český král dopustil tak strašného zločinu, snad to byla skutečně jen velká nenávist a pomsta za to,
že vikář podporoval arcibiskupa? Některé zdroje tvrdí, že skutečnost mohla být zcela jiná - byl hlavním zpovědníkem královny a hlavní
příčinou nenávisti bylo to, že nechtěl vyjevit zpovědní tajemství královny.
Časem se památka na Jana Nepomuckého stala jakýmsi kultem. V roce 1683 byla také na Karlův most v Praze umístěna první postava
svatého. Bylo to přesně v místě jeho umučení. Stalo to ještě před prohlášením Jana Nepomuckého za svatého, což svědčí o velké popularitě
tohoto patrona na území Čech.
Hřbitov
U farního kostala Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie se kdysi nacházel hřbitov. Samotný zvyk pohřbívání na kostelních hřbitovech sahá
až do 4. století našeho letopočtu, který vznikl spolu s vyhlášením svobody vyznání pro křesťany a zahájením výstavby kostelů. V prostoru
kostela a kolem kostela byly pochovány především osoby pocházející z nižších společenských tříd. Osoby z vyšších tříd byly pohřbívány
hlavně v kostelech a zámeckých kaplích. Náhrobní kameny, jež se nacházely na kostelních hřbitovech, nebyly označeny jmény mrtvých.
Často to ani nebylo možné z důvodu častého pohřbívání nebožtíků na jedno a to samé místo, zpravidla bez rakví. Ne všichni však mohli být
pochováni na takových hřbitovech. Pohřeb byl odmítnut zvláště osobám nemorálním, sebevrahům, a těm, kteří nenavštěvovali kostel. Již ve
středověku, zvláště ve větších městech, se lidé pokoušeli zakládat pohřební místa dále od města. Takové plány se však setkávaly s
rozhodným zamítnutím a pohřbení mimo kostelního hřbitova se považovalo za profanaci. Avšak z důvodu neustálého zvyšování populace, a
tím i souvisící zvýšenou úmrtnosti, a také ze sanitárních důvodů, se názor začal pomalu měnit. Zvyk pohřbívání nebožtíků na kostelních
hřbitovech zrušil definitivně Edikt Nantský, který vydal francouzský král Jindřich IV. Burbon ve Francii v roce 1598.
"Pod Černochem"
V roce 1644 kladský lékárník Erasmus Lyranus koupil tuto okázalou budovu a otevřel v přízemí domu lékárnu, kterou nazval „Pod
Černochem”. Chtěl ji tímto způsobem odlišit od konkurenční lékárny „Pod zlatým jelenem”, která se nacházela jen o několik domů dále. Její
hlavní atrakcí je charakteristická barokní socha černouška, která zdobí vchod do budovy, a také zachovalé secesní vybavení lékárny
pocházející ještě z 18. století.
"Pod zlatým jelenem"
Památkové budovy na Starém městě – kdysi domy kladských řemeslníků, kupců a šlechticů. Jednou z nejstarších budov jižního průčelí je
dům č.p. 5, ve kterém již v 17. století byla založena známá lékárna. Symbolem domu se stal klečící jelen, který zdobí jeho fasádu. Lékárna
byla od té doby nazývána „Pod zlatým jelenem”. V budově se dochovaly také fragmenty sklepů ze středověku, které byly využívány
především kupci a řemeslníky k přechovávání zboží. Tyto podzemní komory, jejichž hloubka měřila téměř 30 metrů, a velmi nízká teplota,
která se v nich udržovala, umožňovaly zachovat dlouho čerstvost přechovávaného zboží a díky tomu byli kupci z Kladska velmi úspěšní.
Dům č.p. 5 je třípodlažní budova s přístavbami a podkrovími. Ve druhé polovině 17. století byla vyhotovena sladěná barokní fasáda. Nad
zřejmě starším přízemím je pět čtverhranných korintských pilířů na malých, válcovitých podpěrách. Boční a prostřední jsou zhotoveny ze
zrcadel a zbylé dva jsou vroubkované. Kladí a římsa jsou jemně propojeny na každém pilíři. Okna 1. patra jsou zhotovena s nebývalým
přepychem – vnější mají obloukovitou římsu, vnitřní jsou trapézové s basreliéfy v omítce. Okna ve druhém patře mají skromnější římsu,
jemnou a mírně vlnitou. Dům je jedním z nejkrásnějších z tohoto období.
Mnohé ze starých domů, které získaly nové fasády, byly přizdobeny zajímavými emblémy, jež znázorňují zvířata. Patří mezi ně mimo jiné i
budova na ulici Grottgera ozdobená sochou vlka. Sochy zvířat se nachází také na domu č.p. 9 na náměstí Chrobrého, kde byl jako
dekorativní element umístěn procházející se medvěd, a na ulici Jana Matejky se nad vchodem nachází rak.
taverna
V místě, kde se nyní nachází Bank Spóldzielczy (Družstevní banka) była kdysi provozována taverna. Neví se, kdy přesně vznikla, ale je
možné, že to byla původně stará knížecí krčma. Jako nejstarší hospoda v obci měla v minulosti velmi důležitý význam pro rozvoj místního
pivovarnictví. Již v roce 1477 ziebický kníže a hrabě kladský Henrik I. starší udělil taverně právo prodávat pivo a víno. Také pouze tam se
mohli měšťané pohostit importovanými pivem. Kladská taverna nebyla však obyčejnou krčmou, ale plnila také velmi důležitou funkci v
kulturním životě města. Právě zde byla založena první veřejná knihovna ve městě a ve zvláštní „jizbě pro pány” bylo pracovní místo pro
měststké radní. Od 18. století sloužila taverna jako scéna pro mnohé divadelní skupiny, díky tomu ji začali nazývat „kladská svatyně múz”. V
taverně svoje díla vystavoval mimo jiné Karol von Holtei, známý přítel Poláků a obdivovatel Tadeáše Kościuszka. Zde také „vzdělaní
měšťané” nacházeli zábavu a odpočinek, během mnohých představeních, operetek a divadelních her.
V této budově se dne 2. března 1881 konalo valné shromáždění Kladského turistického spolku „GLATZER GEBIRGS VEREIN”. Na čest
této události byla na fasádu budovy umístěna památeční tabule.
Za zmínku stojí zajímavost, že první dokumenty týkající se kladského pivovarnictví, které pochází již ze 14. století. Díky dlouhé době zrání
piva v ideálně přizpůsobených několikapodlažních sklepeních získávalo kladské pivo velmi vysokou kvalitu. Po mnoho staletí bylo pivo
hlavním zdrojem příjmů kladských měšťanů a až do konce 19. století bylo Kladsko velmi důležitým pivovarnickým centrem v regionu.
http://www.klodzko.pl
http://www.bardo.pl
příklad cen v restauracích (1 zlotý = 6 Kč)
PIZZERIA VERONA
-Plac Kasztelański 6, Tel. 74 8171 426, czynna od wtorku do niedzieli od 13.00 do 21.00,
www.veronabardo.pl