Rozšířená verbální projekce v češtině: Tři druhy slovesa být.

Rozšířená verbální projekce v češtině: Tři druhy slovesa být.

LUDMILA VESELOVSKÁ
ROZŠÍŘENÁ VERBÁLNÍ PROJEKCE V ČEŠTINĚ:
Tři druhy slovesa být
1.
Vývoj struktury verbální fráze
V tomto referátu budu předpokládat současnou verzi minimalistické verbální fráze,
která vychází ze studií autorů jako Pollock (89), Larson (89), nebo Chomsky (95) a
rozkládá verbální projekci do několika hlav. Důvodů pro takovou analytičnost je
několik a všechny je lze aplikovat na češtinu.. Za prvé je to existence analytických
verbálních tvarů, kterou ilustrují příklady (1) a (2). Všimněte si, že pozice jednotlivých elementů českého verbálního komplexu není volná a při jejím popisu je třeba
definovat jednotlivé komponenty samostatně. Za druhé je to variabilní pozice českého verba ve vztahu k nominálním a adverbiálním komplexům, kterou ilustruje
příklad (3).
(28)
Já jsem/bych včera viděl
(28)
(a)
(b)
(c)
Ty bys určitě býval někoho viděl.
Býval bys asi viděl všechno.
*Viděl bys asi býval všechno.
(28)
(a)
(b)
Emil (??čitelně) bude (?čitelně) psát dopis (čitelně).
Bude Emil psát dopis?
Dalšími důvody pro analytickou verbální projekci je přítomnost bohaté verbální morfologie (analýza jejího zdroje) a teoretické předpoklady paralelní/univerzální povahy
kategorií. Minimalistická verbální struktura je schematicky zachycená ve (4) a obsahuje čtyři hlavy: dvě v predikačním (tematickém) jádru verbální projekce: V a
(lehké) v*, a dvě v rovině (doméně) finitní/větné: T a C. Chomsky (1995) označuje
hlavy V a T za "lexikální" a hlavy C a v* za hlavy "funkční."
(28)
Minimalistická/holá větná struktura s transitivním slovesem
[CP C [TP T
[vP v [VP V
C-T ...... funkční doména věty
v-V ...... predikační/tematické jádro
Jednotlivé hlavy komplexní verbální projekce jsou zdrojem strukturních i lexikálních
pádů podle (5) a (6). Pád přitom reflektuje shodu, do které vstupují konkrétní verbální
hlavy obsahující rys <+D> a nominální element v dostupné doméně.
(28)
(28)
Strukturní
(a)
NOM je výsledkem shody Tfin a +D (ve SPEC(v*))
(b)
ACC is výsledkem shody v* a +D (ve SPEC(V))
Lexikální pád je výsledkem shody s pád udělující hlavou (V, P…)
2
2.
Rozdíly mezi pozicí ve funkční vs. tematické doméně
Pokud se z hlediska výše naznačené komplexní projekce podíváme na české sloveso
být, musíme vzít v úvahu skutečnost, že toto sloveso vzkazuje celou řadu odlišných
vlastností podle toho, ve které konkrétní funkci je použito. Nejodlišnější se přitom
jeví vlastnosti préteritového (a kondicionálového) auxiliáru ve srovnání s ostatními.1
Příklad (7) ukazuje odlišnou možnost redukce 2. osoby singuláru "jsi" na vázaný
morfém "-s". Varianta (a) ilustruje, že taková redukce je možná u préteritového auxiliáru, zatímco u např. pasivního auxiliáru, spony, anebo existenčního být v příkladech
(b) možná není.
(28)
(a)
(b)
(i)
Proč jsi
často chválil Petra?
(ii)
Proč-s
často(-s) chválil(-s) Petra?
(i)
(ii)
Proč jsi často chválen/unavený/studentem/doma?
* Proč-s často(-s) chválen(-s)/unavený(-s)/studentem/doma?
Příklad (8a) ilustruje, že préteritový auxiliár má v češtině distribuci syntaktické klitiky
(viz blíže např. Franks & King (2000), Toman (2000)), zatímco (b) pasivní auxiliár/spona/existenční být má distribuci standardně uvolněnou.
(28)
(a)
(b)
(i)
Chválil / unavil jsem
Petra
(ii)
*Jsem chválil / unavil Petra.
(i)
(ii)
Chválen/Unavený/Studentem/Doma jsem stále.
Jsem stále chválen/unavený/studentem/doma.
Příklad (9) ukazuje, zatímco (b) pasivní auxiliár/spona/existenční být mají schopnost
nést negační prefix při větné negaci, u (a) préterita je prefix ne- připojován zásadně k
participiu a nikoliv k auxiliáru.
(28)
(a)
(b)
Já jsem ne-chválil
/
(a’)
*Já ne-jsem chválil
Já ne-jsem chválen/-unavený/-student/-doma.
Příklad (10) ukazuje, že v eliptickém kontextu není (a) préteritový auxiliár schopen
zastupovat celý verbální tvar, zatímco (b) pasivní auxiliár/spona/existenční být tuto
schopnost mají.
(28)
1
(a)
(b)
Jsi
chválen často?
Chválil jsi
Petra?
- Ano, jsem. / *Ano, chválen.
- *Ano, jsem. / Ano, chválil.
Následující kritéria vycházejí především ze známých studií Kopečného (1962) a
Komárka (1978). V generativním rámci viz Toman (1980), Veselovská (1995, kapitola 4),
Veselovská & Karlík (2004, kapitola 3).
Tabulka (11) schamticky ilustruje výskyt parenthetického j- v paradigmatu slovesa
být, které odlišuje oba sledované tvary, podobně jako je odlišuje možnost užití
hovorových "moravismů", ilustrované v tabulce (12). Všimněte si také existence
nulového morfému pro préteritový auxiliár ve 3sg.
(28) j- a nulový morfém: Standardní/primární j- and příznakové (j-) / 0 AUX3S
Prét. : (j-), Ø3
Pas./Kop.: j-, *Ø3
(a) Já (j)sem chválil.
(a’) Já jsem chválen.
(b) Ty (j)si chválil.
(b’) Ty jsi chválen.
(c) On *je/Ø chválil.
(c’) On je/*Ø chválen.
(28)
(a)
(b)
Moravské dialektové formy
Prét. : (j-), Ø3
Já jsem/*(j)su chválil
Ty-s chválil
(c)
Ty jsi/*seš chválil
Pas./Kop.: j-, *Ø3
(a’) Já (j)su chválen / -zlý / -studentem /
(b’) *Ty-s chválen/ -zlý / -studentem /
-doma
(c’) Ty seš chválen / -zlý/ -studentem /
-doma
Již v tabulce (11) byl připomenut nulový morfém 3sg u préteritového auxiliáru.
Kromě toho, jak ukazuje tabulka (13), existuje také nulový morfém v 1sg préterita,
pokud je licensován přítomností overtního zájmena. Podobná komplementarita není
možná v žádné osobě u pasivního auxiliáru/spony/existenčního být.
(28)
(a)
(b)
(c)
Komplementarita AUX / zájména
Prét. : (j-), Ø3
Pas./Kop.: j-, *Ø3
(a’) Já jsem chválen od Petra
Já jsem chválil Petra
(b’) Chválen jsem od Petra
Chválil jsem Petra
(c’) *Já chválen od Petra
Já chválil Petra
Tabulka (14) ukazuje, že paradigma préteritového auxiliáru je omezeno na prézentní
tvary, zatímco pasivní auxiliár/spona/existenční být mají tvary ifinitivu, imperativu a
opisného futura. Následující příklad (15) ukazuje také ou schopnost nést aspektuální
sufix: préteritový auxiliár tuto schopnost nemá případný aspekt musí nést participium.
(28)
Morphologické paradigma: Imperativ / Infinitiv / Futurum
Prét. : (j-), Ø3
Pas./Kop.: j-, *Ø3
IMP (a) *Chválil buď!
(a’) Chválen buď!
INF (b) *(Musel) být chválil.
(b’) (Musel) být chválen/-zlý/-studentem/
FUT (c) *Já budu chválil.
(c’) Já buduchválen/-zlý/-studentem/-doma.
(28)
(a)
(b)
Já jsem/bý-vá-m chválen/-chválíván/-zlý/-studentem/-doma.
Já jsem / *bý-vá-m chválil/chválí-va-l
Výše ubvedené charakteristiky (7)-(15) jsou podrobněji ilustrovány ve studii Vese-
lovská & Karlík (2004, kapitola 3), kde na jejich základě navrhujeme odlišné místo
pro generování příslušného slovesného tvaru. Jak ukazují schémata (16), pro préteritový auxiliár navrhujeme bázovou pozici v lexikální hlavě funkční/větné domény, tj.
v T, které lze v češtině nejlépe ztotožnit s rovinou větné modality.2
(28)
(a)
Prét. AUX
(b)
TP
T
Pas. AUX aj.
TP
NegP
T
<+D/N>
NegP
<+D/N>
Neg
v*P
v*
Neg
VP
v*
[±NEG]
[±TEMP]
[±ITER]
V
v*
[±NEG, ±ASP]
jsem (ne-) schválil
v*P
Já
--
jsem/su
VP
V
[±ASP]
chválena
Dislokace rysů v analytické verbální/větné projekci je sama o sobě schopna vystihnout rozdíly mezi préteritovým auxiliárem a dalšími tvary slovesa být v češtině. Vědomí odlišného kategoriálního zařazení (korelující s odlišnou pozicí) je také příčinou
možných rozdílů v morfologickém paradigmatu.
3.
Dva druhy sponového slovesa být
Při sledování charakteristik slovesa být v (7)-(15) jsou formy pasivního auxiliáru,
kopuly a existenčního být uváděny jako stejné, ve vztahu ke kontrastovanému préteritovému auxiliáru. V této části studie chci ukázat, že stejné nejsou, a že také některé
rozdíly mezi nimi lze nejlépe vysvětlit za předpokladu analytické verbální projekce
navržení ve (4). Vlastnosti, na které chci upozornit se týká známých rozdílů mezi sponou být, která může být doplněna predikátem v nominativu anebo v instrumentálu.
Chci tvrdit, že jsou dvě příčiny rozdílů mezi strukturami být + NPNOM a být + NPINSTR:
(a) různost slovesa být a (b) odlišná charakteristika predikátu.
Rozdílem mezi strukturami obsahujícícmi spony býtNOM a býtINSTR se tradičně zabývala
2
Ačkoliv uzel T je označen podle kategorie Temporální (Tense), podle schématu
(16) nepředpokládáme, že v češtině je tato hlava T pozicí pro generování časového rysu.
Pokud takový rys čeština vůbec má, lze jej lokalizovat na doméně v*/VP. Pokud jde o pozici negace v češtině, viz také např. Kosta (2001).
celá řada lingvistů také proto, že jde o jev vyskytující se ve většině slovanských jazyků. Pokud jde o autory pracující v soudobém generativním rámci, příklad (17a)
ukazuje ruské struktury ze studie Ludmily Geistové (1997). K této práci budu
odkazovat jako k (GR) = Geistová, 1997, pro ruštinu. Příklad (17b) ukazuje stejné
struktury v polštině, jak je uvádějí David Adger a Gillian Ramchandová (2001).
(28)
(a)
(b)
GR:
polština:
(i)
Sergej byl žurnalistomINSTR
(ii)
Sergej byl žurnalistNOM
(i)
(ii)
Ewa jest studentkąINSTR
Ewa jest studentkaNOM.
Rozdíly mezi sponami býtNOM a býtINSTR hledají (a nalézají) autoři v několika oblastech. Příklad (18) ukazuje na rozdílnou schopnost fokalizace. Podle GR (Geistová,
1997, pro ruštinu) sponu býtNOM nelze fokalizovat, zatímco spona býtINSTR je schopna
nést větný důraz. Jak ukazuje česká verze možných odpovědí na tvrzení Karel asi
není učitel/učitelem, rozdíl není v češtině tak ostrý a většina respondentů akceptuje
obě možnosti.3
(28)
(a)
(b)
(i)
Ale ne, Karel je učitel.
(ii)
?Ale ne, Karel učitel je.....................(GR*)
(i)
(ii)
Ale ne, Karel je učitelem.
Ale ne, Karel učitelem je.
Příklad (19) ukazuje možnost vnímání děje jako průběhu, jako děje opakovaného,
počitatelného. Zdá se, že (a) býtNOM nemá schopnost průběh/opakovanost vyjádřit, zatímco (b) býtINSTR tuto schopnost má. Stejný závěr o schopnosti vyjádřit vid lze vyvodit
z kontrastu v příkladu (20), který ilustruje kompatibilitu obou spon s fázovými
slovesy.4
(28)
.(28)
(a)
? Karel byl dvakrát/každý den učitel. ...................(GR*)
(b)
Karel byl dvakrát/každý den učitelem
(a)
(b)
? Karel přestal být učitel ......................................(GR*)
Karel přestal být učitelem.
S dějovostí vs. stavem predikátu souvisí i následující rozdíl ve schopnost lokalizace,
tj. s rozdílnou kompatibilitou spony a adverbiálního určení (VP adjunkt). Příklad (21)
ukazuje, že (a) býtNOM tuto schopnost na rozdíl od (b) býtINSTR ztrácí.
3
Dotazníkem bylo zjištěno hodnocení u vzorku neinformovaných 100 studentů FF.
Hodnocení nebylo nikdy jednoznačné. U níže uvedených příkladů ? označuje vyšší výskyt
odmítnutých hodnocení.
4
Označení (*GR) zde i jinde znamená, že v ruštině je podle Geistové struktura
agramatická. Kontrast v hodnocení je i zde ostřejší v ruštině, než u českých respondentů.
(28)
(a)
(b)
Karel byl (?v Berlíně) učitel (v Berlíně)....................(GR*)
Karel byl (v Berlíně) učitelem (?v Berlíně)
Následující příklad (22) ukazuje další známou charakteristiku spon: ve strukturách, v
nichž je spona v přechodníku, je preferovaným tvarem predikát v instrumentálu.
(28)
(a)
(b)
(GR*) ?Jsa učitel, připojil se Karel ke stávce.
Jsa učitelem, připojil se Karel ke stávce.
Hodnocení české varianty (22) je opět méně výrazné, než u ruštiny. Podstatně silnější
jsou preference mluvčích u dvou následujících příkladů, které neuvádí Geistová, ale
Vladimír Šmilauer (1966). Jak naznačuje (23), většina mluvčích preferuje predikát v
instrumentále po sponě ve tvaru infinitivu. Ještě silnější prefernece se týká případů, v
nichž je podmět vyjádřen vztažným zájménem, jako např ve (24), kde téměř všichni
mluvčí upřednostňují (24b).
(28)
(28)
(a)
Chtěl být hrdinou.
(b)
?Chtěl být hrdina.
(a)
(b)
*Ten sloup, který/jež je milník na cestě do vesnice...
Ten sloup, který/jež je milníkem na cestě do vesnice...
Jak Geistová, 1997, tak Adger & Ramchandová (2001) podrobně rozebírají sémantickou charakteristiku obou spon podle níž je spona býtNOM tzv. I-predikát
(individual level predicate), který predikuje individuu nějakou atomickou vlastnost.
Na druhé straně, spona býtINSTR je tzv. S-predikát (stage level predicate) a jako takový
je schopen aserce existence události určitého typu.5
Na základě výše zmíněných kontrastů autoři konstatují, že spony předsatvují přes
svou fonetickou identitu dvě odlišné lexikální jednotky a např. Geistová pro jejich
generování navrhuje dvě odlišné struktury naznačené v (25).
(28)
5
(a)
Spona býtNOM se vyskytuje ve struktuře jednoduché, obsahující tři
verbální hlavy T, Neg, Pr1. BýtNOM je generováno v pozici T, hlava
primárního predikátu Pr1 obsahuje nulovou kategorii e (typická struktura tzv.
malé věty).
(b)
Spona býtINSTR má strukturu komplexnější, obsahující projekce šesti
hlav: T, Neg, Pr1, Asp, V a Pr2. BýtINSTR je generováno v pozici V (prochází
Pr1), a nulovou kategorii e obsahuje sekundární predikát Pr2.
Pokud jde o podrobnější diskusi termínů a jejich uplatnění na spony, odkazuji
čtenáře na citovaná díla a na další autory/studie v nich uvedené.
4.
Komplexní tranzitivní predikát
Pro tuto studii je podrobnější analýza stromů navrhovaných Geistovou (podobně viz
také např. Franks, 1995) nepodstatná. Podstaný je její návrh na umístění spony býtNOM
v pozici T, protože v této pozici jsem v (16) umístila český préteritový auxiliár.
Minimalistická analytická projekce verbální fráze ve (4) obsahuje nad pozicí T pouze
pozici komplementizéru, tj. neobsahuje žádnou další hlavu, kam by bylo možno český
auxiliár umístit, pokud bychom také českou sponu generovali v pozici T a chtěli
zdůvodnit rozdíly ilustrované v (7)-(15) strukturně.
Chci zde proto upozornit na další charakteristiky ruských spon, které uvádí ve své
studii Geistová. První z nich je pozice negačního prefixu. Jak jsem ukázala v příkladu
(9), český préteritový auxiliár není schopen nést negační prefix. Následující příklad
(26) ukazuje, že tuto vlastnost sdílí s ruskou sponou býtNOM.
(28)
(GR)
(a)
(b)
Sergej (ne) byl (ne) žurnalistom a fotografom.
Sergej (*ne) byl (ne) žurnalist a fotografom.
Příklad (27) dále ukazuje, že ruská spona býtNOM. má ve svém paradigmatu standardní
nulový morfém pro přítomný čas (absence shody signalizované auxiliárem
kompenzuje přítomnost overtního subjektu), zatímco spona býtINSTR takový nulový
morfém nená.
(28)
(GR)
(a)
(b)
* Sergej žurnalistom
Sergej žurnalist.
Přítomnost nulového morfému není v češtině doložena u spon, ale je charakteristikou
préteritového auxiliáru, jak ukazují příklady (11) a (13).
Příklady (26) a (27) signalizují podobnost ruské spony a českého préteritového auxiliáru. Současně upozorňují na skutečnost, že uváděné charakteristiky různých druhů
slovesa být nejsou pouhým odrazem sémantických posunů (česká a ruská spona jsou
si nepochybně sémanticky blízké, což neplatí o ruské sponě a českém auxiliáru), ale
spíše nepřímým následkem strukturní pozice.
Diskutované shody a rozdíly také podporují hypotézu o typologicky zásadním významu funkčních/gramatických kategorií, kterou navrhuje Jamal Ouhalla (1991). Autor
tvrdí, že specifikace funkčních elementů a rozdělení množin rysů do jednotlivých
funkčních hlav jsou jazykově specifické stejně jako repertoár lexikálních jednotek.,
který tyto rysy vyjadřuje.6
Na rozdíl od ruštiny, jejíž analýzu přenechávám Geistové (1997), tedy navrhuji
generovat obě české spony v tématické doméně věty. Podle (4) tato doména
obsahuje dvě hlavy (v* a V) a umožňuje tak vyjádřit rozdíly mezi sponami
6
Klasickým příklad pro existenci jazykově specifických lexikálních jednotek pro zde
diskutovaný jev nám poskytuje např. španělština, která české/ruské sémantické rozdíly mezi
dvěmi jinak homonymními sponami vyjadřuje pomocí dvou odlišných lexémů: 'ser/estar'.
(i)
(a)
Soy un/*el loco.
('Jsem blázen.'.. vlastnost trvalého charakteru)
(b) Estoy ?un/*el loco.
('Jsem blázen.'.. přechodně, momentálně)
pozičně. Můj návrh struktur viz níže.
(28)
(a) pád udělující lexikální ”V”
TP
(b)
lehké slovesa ”v*”
Neg
T
TP
v*P
T
<+D/N>
Neg
v*P
<+D/N>
SP(v*)
v*P
SP(v*)
NOM
NOM
v*
V
VP
v*
XP
v*
SP(V0)
INSTR
PetrNOM jeV
viz (5a)
v*P
učitelem INSTR
viz (6)
V0
tV
Petr NOM je
viz (5a)
učitelNOM
-Pád?
Všimněte si, že povrchová realizace (28a) a (28b) je odhlédneme-li od pádu stejná a
mluvčí proto musí mít důvod volit komplexnější variantu (28a). Předpokládám, že
jedním z důvodů takové volby jsou idiosynkratické sémantické vlastnosti spony
býtINSTR. Umístění spony býtINSTR v pozici lexikální hlavy V implikuje její specifickou
interpretaci (platnost dočasná/omezená, vlastnost ne podstatná , viz Šmilauer, 1966).
Jako lexikální hlava musí být tato spona přítomna v primární numeraci, a díky tomu je
také podle (6) schopna udělit lexikální pád INSTR. Přítomnost v primární numeraci
usnadňuje její fokalizaci, jak naznačuje (18), schopnost nést sémantickou charakteristiku vidu, viz (19)/(20) a dvojitá projekce V-v* poskytuje také vhodnout pozici pro
temporální adverbiále, viz (21).
Zdá se však, že idiosynkratická interpreatce spony není pro českého mluvčího zásadní
a proto je spona býtINSTR. v moderní češtině nahrazována ekonomičtější variantou
býtNOM.. Skutečnost, že tomu tak není vždy, mě vede k tvrzení, že důvodem k volbě
komplexnější struktury (28a) s býtINSTR nemusí být vždy jen interpretace. Jde
konkrétně o příklady (22) a (23), které naznačují, že komplexní projekce V-v* může
být také zdrojem kompletního verbálního paradigmatu, včetně tvarů přechodníku a
infinitivu. Nesmírně zajímavá by mohla být analýza příčin preference pro býtINSTR u
(24), pro nedostatek místa ji však ponechám na jindy.
Struktura (28b) s býtNOM generovaném v pozici lehkého v* naznačuje sémantickou
omezenost (stálá, podstatná vlastnost, zařazení do skupiny, viz Šmilauer, 1966). Jde o
element gramatický, pouze s conceptuálními interpretovatelnými rysy, který nemusí
být přítomen v primární numeraci. Tato (derivační) ekonomičnost však vede ke ztrátě
možnosti udělovat vlastní sémantické (theta) role. Tato spona není schopna udělit
strukturní ani lexikální pád, zato však umožňuje licensovat predikát vztahem shody.7
Připomínám, že třetím typem slovesa být v češtině je préteritový auxiliár býtPRET/KOND
generovaný podle (16a) v pozici T. Tato lexikální jednotka je ryze gramatickým elementem bez jakýchkoliv interpretovatelných verbálních rysů, tj. je volným
ekvivalentem “flexe”.
5.
Závěr
Ve svém referátu jsem ukázala, že v češtině existují tři druhy slovesa být, : (i) auxiliár
opisného préterita, (ii) spona vyžadující predikát v nominativu a (iii) spona vyžadující
predikát v instrumentálu.8 Ukázala jsem, že tato slovesa se liší v celé řadě vlastností
na všech sledovaných rovinách jazykového systému a korelace těchto charakteristik
ukazuje na komplexní propojenost formálního jazykového systému. V rámci diskuse
jsem uplatnila model verbální a větné struktury užívaný v soudobé verzi transformační generativní gramatiky (Minimalismu), abych dokázala, že jej lze uplatnit i u
jazyka jako je čeština. Ukázala jsem, že uplatnění tohoto modelu umožňuje korelace
jinak neusouvztažněných jevů, generalizace a objasnění specifických vlastností lexikálních jednotek, které by bez tohoto modelu nebyly možné anebo zjevné.
BIBLIOGRAFIE
ADGER, DAVID & RAMCHAND, GILLIAN (2001) Prediation and Equation. University of
York.
FRANKS, STEVEN & KING TRACY HOLLOWAY (2000) A Handbook of Slavic Clitics. Oxford
University Press.
FRANKS, STEVEN (1995) Parameters of Slavic Morphosyntax. Oxford University Press,
New York Oxford.
GEIST, LUDMILA (1997) 'Russisch byt: zwei Kopulae, zwei Kasus, ein integrierter Ansatz.' In Kosta & Frasek (Eds) Current Approaches to Formal Slavic Linguistics. Peter Lang, Frankfurt am Main 2002. (169-178).
CHOMSKY, NOAM (1995) The Minimalist Program. Cambridge, MA: MIT Press.
KOMÁREK, MIROSLAV (1978) Příspěvky k české morfologii. Praha, SPN.
KOPEČNÝ, FRANTIŠEK (1962) Základy české skladby. Praha, SPN.
KOSTA, PETR (2001): 'Negace a větná struktura v češtině.' In: Hladká, Z. – Karlík, P.
7
Analýza struktur shody se sponou býtNOM vychází z předpokladu deficience predikátu jako nominálního komplexu. Podrobnější popis subjekt predikátové shody viz Veselovská (2002) a u struktur se sponou viz připravovaná písemná verze referátu Veselovská
(2003).
8
Tyto tři možnosti nevyčerpávají všechny varianty českého být. Další možnosti poskytuje kategoriální variabilita komplementu slovesa být., která vede k potřebě různých
druhů shody.
(eds.), Čeština-univerzália specifika, 3, Brno: Masarykova univerzita. (117138).
LARSON, RICHARD (1988) 'On the Double Object Construction.' Linguistic Inquiry
19:1988. (335-391)
OUHALLA, JAMAL (1991) Functional Categories and Parametric Variation. Routledge,
London.
POLLOCK, JEAN-YVES (1989) Verb Movement, Universal Grammar, and the Structure of
IP. Linguistic Inquiry 20:1989. (365-424)
ŠMILAUER, VLADIMÍR (1966) Novočeská skladba. Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
TOMAN, JINDŘICH (1980) 'Weak and Strong: Notes on be in Czech.' In Brettschneider, G.
and Lehmann, Ch. (eds.) Wege zur Universalien Forschung, Sprachwwissenschaftliche Beitrage zum 60 Geburstag von Hansjacob Seiler. Gynter Narr
Verlag Tubingen.
TOMAN, JINDŘICH (2000) 'Prosodické spekulace o klitikách v nekanonickch pozicích.' In
Hladká, Zdeňka a Karlík, Petr (ed.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.
VESELOVSKÁ, LUDMILA (1995) Phrasal Movement and X-Morphology: Word Order Parallels in Czech and English Nominal and Verbal Projections. PhD diss. Palacký
University, Olomouc.
VESELOVSKÁ, LUDMILA (2002) 'Struktura subjekt-predikátové shody,' In Hladká & Karlík
(eds) Čeština-univerzália specifika 4, Masarykova univerzita, Brno. (199-212)
VESELOVSKÁ, LUDMILA (2003) 'Extended verbal Projection in Czech,' referát na konferenci FDSL, Lipsko, listopad 2003.
Abstract
In this study I proposed that the verb be in Czech can be analysed as three structurally
distinct elements. Showing a number of contrasting characteristics I argued that the
verb be used as Czech simple past periphrastic auxiliary is best analysed as generated
in the position of T in the analytic verbal projection (C-T-v-V). referring to the analzsis of Russian copulas I then demonstrated several distinctions between two kinds of
Czech copulas. I showed that the copula followed by Nominative predicate represents
a light verb v, while the semantically more specific copula followed by a predicate in
Instrumental represents a lexical verb V. The use of the Minimalist verbal projection
allowed me to correlate a number of various characteristics in a revealing and explanatory way, showing thus that the modern Minimalist framework can be used for
Czech.
Ludmila Veselovská, KAA, FF UP Olomouc, [email protected]