zde ke stažení - Klan ČS-TB

1
Je to zvláštní, ale ten rok s časopisem Deník
Nooba utekl jako voda. První číslo vyšlo
zhruba před rokem a dnes vám přinášíme
čtvrté. Do časopisu mezitím přispěly
největší osobnosti československé World of
Tanks komunity, jmenuji akcida,
Silentstalkera, Crabtra, cNNk nebo Catfooda.
Ani v tomto čísle tomu nebude jinak.
všech dob, Michaelu Wittmannovi a o dvou
ocelových protivnících z Bitvy u Kurska,
sovětském samohybném dělu SU-152 a
německém stíhači tanků Ferdinand.
Hlavním materiálem 4. čísla je obsáhlý a
velice zajímavý rozhovor s akcidem, zřejmě
prvním a rozhodně nejpopulárnějším
československým WoT youtuberem. Jak
akcido ve World of Tanks začínal, jak
hodnotí jeho vývoj v poslední době a co od
něj očekává do budoucna?
Samozřejmě nechybí ani informace o vývoji
na poli klanových válek, které dodal lePari a
o esportu, který pro vás sledoval cNNk.
Rok 2015 by měl být ve WoT rokem
evropského tankového stromu. A pokud
SerB dá, zřejmě se dočkáme i
československých tanků. Jakých? O tom si
budeme povídat se Silentstalkerem, který
naše tanky do WoT už roky prosazuje.
Zapomenout nesmím ani na soutěž, kterou
pořádáme s filmovou distribuční společností
Falcon a ve které můžete vyhrát 3x dva
lístky na film Železná srdce (Fury) a
návdavkem kódy na premium tanky T-127.
Falconu děkujeme za vstřícnost!
Mapy jsme si tentokrát vzali na paškál dvě,
ingii popsal populární Doly a (pro mě) ještě
populárnější Dubový lesík.
Silent kromě informací o čs. tancích přidal
také krátké info o tom, co nás v budoucnu ve
WoT čeká a nemine a připomínám i
akcidovy recenze tanků, tentokrát T-54,
T28, 112 a devítkového Centuriona.
Protože se československá klanová scéna
zajímavě rozrůstá, tímto číslem zahajujeme
pravidelný seriál o našich klanech, poprvé
se podíváme na nově vzniklý, ale velmi
ambiciózní klan CALM_, vyzpovídáme jeho
velitele a řekneme si něco o tom, jaké mají
kluci plány do budoucna.
Možná jste si všimli, že jsme spustili web
WoT.cz, na kterém vydáváme zejména
informace ze zákulisí vývoje World of Tanks.
Budeme rádi, když se přijdete podívat.
Protože můj dvojčlánek 4+4 hříchy World of
Tanks, který vyšel na bonuswebu, vyvolal
mnoho reakcí, můžete si tentokrát v DN
přečíst jeho nezkrácenou podobu.
No, jak vidíte, zase bude co číst. Po novém
roce vyjde Armored Warfare, uvidíme, co se
bude dít potom. Zatím mějte fajn Vánoce a
za pár měsíců se zase uvidíme.
Posledně, krátce poté, co vyšly tanky ve War
Thunder jsme vám slíbili, že se na ně v
dalším čísle zaměříme. Slovenský hráč
sranda27 proto sepsal osm nejzákladnějších
rozdílů pro všechny, kdo WT:GF ještě
nezkusili a chtěli by vědět, co je čeká.
Good luck & have fun!
V historickém okénku si dnes povíme něco o
nejúspěšnějším tankovém veliteli (veliteli!)
2
akcido: World of
Tanks dochází dech
Když jsem přemýšlel, koho posadit do
čtvrtého virtuálního "křesla pro hosta", měl
jsem i tentokrát poměrně lehkou úlohu.
akcido je první a rozhodně nejznámější český
youtuber, jehož videa odebírají desetitisíce
lidí a za poslední roky se z něj stala jedna z
nejrespektovanějších postav české World of
Tanks komunity. Guru, kterého sice málokdo
zná osobně, ale jehož názory na hru všichni
berou vážně. Když jsme se před pár dny sešli
na teamspeaku, abychom spolu udělali
rozhovor, musel kvůli tomu přerušit svůj
stream. I z toho je patrné, že akcido se World
of Tanks i po těch letech věnuje naplno.
Kde sháníš ten matroš, po kterém tak
hezky zpíváš?
(Smích) Tak to já mám občas dobrou náladu
samo od sebe. Možná jsem maniodepresivní,
takže když mě to baví a jsem nabuzený tím,
jak mě spoluhráči naštvou, tak si začnu
zpívat. Takže asi tak...
Všichni tě znají jako WoT youtubera, ale
co akcido a jiné počítačové hry?
Kdysi jsem hrával CounterStrike, dokonce,
jestli si čtenáři budou pamatovat, u nás byla
i taková liga, kterou pořádala jedna firma a
té jsem se na poloprofesionální úrovni
účastnil. K World of Tanks jsem se potom
dostal v době, kdy jsem nehrál aktivně nic,
jen nárazovky typu Civilizace, ale žádné
onlajnovky. V poslední době jsem krátce
hrál Elder Scrolls online, ale tu už jsem
zajedno svým způsobem dohrál a zadruhé
mě nebaví platit měsíční poplatky, čili teď
kromě samotného World of Tanks nehraju
nic, možná i proto, že WoT je svým stylem
hraní dost podobné právě CounterStrike.
3
Sice se to nezdá, ale je to opravdu velmi
podobné, zejména ovládání, a dokonce WoT
je ještě o něco jednodušší, protože není tak
náročné na rychlost reflexů.
Jak jsi se dostal k samotnému WoT?
To jsem jel jednou ve vlaku, četl jsem si
článek o tancích na idnes a v diskuzi někdo
psal o hře, ve které se hraje s tanky. To mě
zaujalo, asi po týdnu jsem si na to vzpomněl,
tak jsem se podíval na youtube, jak ta hra
vypadá. A protože se mi docela líbila, prošel
jsem oficiální stránky, hru jsem si stáhnul a
nainstaloval.
Dodneška si pamatuju první bitvu, která
proběhla na Himmelsdorfu. Samozřejmě
jsem tam nic nepředvedl, protože jsem
vůbec nevěděl, o co jde. Všichni mě určitě
posílali na cap, nebo tak něco, ale já jako
každý normální hráč čtu návod až nakonec,
takže jsem tam jezdil jako trotl a nevěděl,
která bije. V té době, někdy v říjnu 2011, už
to nebyla taková ta klasická uzavřená beta,
ale byla to jedna z velmi raných verzí hry, ve
které byly třeba jen tři tankové stromy a
neobsahovala žádný kvalitní tutoriál.
Znamená tvůj nick něco konkrétního?
To už nevím, myslím, že nic konkrétního
neznamená. Možná "acid", ale to asi ne, fakt
nevím, myslím že opravdu nic.
Co tě přimělo dělat recenze, nějaká
dřívější zkušenost, nebo to byl okamžitý
nápad?
To ne, dřív jsem žádné recenze nebo něco
podobného nedělal. Hlavním impulzem,
proč jsem začal natáčet byl Tankodrom
(český video pořad o World of Tanks, který už
před časem skončil - pozn. carramba66) a
trochu jsem se nechal inspirovat i sérií
výukových filmečků k původní hře DOTA,
který se jmenoval Dotíky v akci. Pořad byl
živě a věnovali se v něm jednotlivým
postavám, jak je hrát, což se mi líbilo, i když
jsem tu hru jako takovou nikdy moc nehrál.
nemám na to sílu, snad to hráči pochopí.
Pak, když jsem se dostal k World of Tanks,
tak jsem se už v začátcích zajímal o to, jak
hrát a podobně, já jsem takový zvídavý typ,
všechno si předem teoreticky načíst, abych
byl připravený. A to bylo přesně v době, kdy
jsem narazil na online pořad Tankodrom. Na
tom mi ale nevyhovovalo, že se příliš
nezaobíral tanky ve hře, tím, jak je hrát,
nebo jak hrát jednotlivé mapy atd. A shodou
okolností se mi někdy tehdy podařilo zahrát
celkem dobrou hru s Marderem II, tak jsem
si řekl, že o tom natočím krátké povídání. A
z toho vznikla moje první recenze, kterou
lze na youtube najít dodnes.
Samozřejmě mi nevadí, když mi lidi píšou v
bitvách, pozdravíme se, to je fajn, problém
je, že když se dostanu do bitvy, tak ode mě
lidi často čekají, že jim to vyhraju, přitom já
jsem průměrný hráč. A to je přesně věc,
která mě moc nevyhovuje, když ode mě lidi
čekají zázraky, které jim nejsem vždy
schopen zajistit.
Vůbec jsem nečekal, že by na to mohl někdo
koukat, nebo že by to mohlo lidi bavit, ale
stalo se, lidi povídání o Marderovi sledovali
a psali mi, ať v tom pokračuju, tak jsem do
toho spadl a nebylo cesty zpět.
Jsi známý tím, že si úzkostlivě chráníš
soukromí, nebylo by fajn jednou přijet na
komunitní akci a užít si to, že si na tebe
cizí lidi budou potají ukazovat a říkat
"hele, to je ten slavnej akcido"?
Tak že bych byl slavnej, to samozřejmě
nejsem, ale jak říkáš, svého soukromí si
cením. Ono i tak, jak je to teď, mě to trochu
omezuje, zejména pokud jde o hru
samotnou. Když ji pustím, tak se často stává,
že mám za chvíli tolik otevřených oken
chatu, že kdybych na všechno odpovídal, tak
bych nedělal nic jiného. Dřív jsem se snažil
poctivě slušně odpovídat všem, ale teď už je
těch dotazů nebo pozvánek tolik, že to
nezvládám.
Tady bych se chtěl všem, kdo mi píšou, nebo
mě zvou do čety, omluvit, když jim
neodpovím. Není to proto, že bych na ně
kašlal, ale už to nestíhám kapacitně a
4
Nevadí ti ty občasné kecy pod videy,
týkající se kempení nebo používání
premium munice?
Ani ne. Někdy to samozřejmě člověka
překvapí, ale každý má názor a nikdy se
nezavděčíš všem. Když bychom se bavili
konkrétně k těmto dvěma věcem, kempení a
gold munici, tak myslím, že kemper
rozhodně nejsem, stačí se podívat na můj
stream a všichni, kdo tam chodí, ví, že jsem
naopak "yoller", někdy hraju úplně špatně,
protože najíždím dopředu, když nemám. Já
nikdy nevydržím kempit, tenhle styl jsem
nikdy nehrál, protože mě to nebaví, čekat
deset minut na bázi v křoví, jestli někdo
nepřijede, do koho bych si mohl vystřelit.
Ano, některé recenze možná tak vypadají,
ale je to vždycky jenom s tanky, kterým
vyhovuje tenhle styl hraní, například
nedávno jsem recenzoval devítkový
waffenträger. Dá se s těmi tanky
samozřejmě jezdit i dopředu, ale abyste s
nimi byli úspěšní, tak tak hrát nemůžete, ať
si kdo chce co chce říká. A já ty recenze
vždycky pojímám tak, aby hráči viděli ten
nejvíc efektivní způsob boje, který povede k
vítězství, tedy samozřejmě podle mého
subjektivního názoru. Je to sice kolikrát v
rozporu s mým vlastním stylem hraní, ale
třeba konkrétně u toho waffenträgera vím,
že když jsem zůstal kempit, vydržel jsem to
psychicky, čekat na základně, tak jsem měl
nejlepší výsledky.
Pokud jde o premium munici, zpočátku jsem
byl proti, ale nakonec si myslím, že je dobře,
že ji mohou používat všichni. Protože když ti
hra nabízí nějaké možnosti, tak proč je
nevyužít? Důležitý je přeci cíl, nikoli cesta.
Chceš vyhrát a je jedno, jestli to vyhraješ
kempením, nebo jestli to vyhraješ
premiovou municí.
Samozřejmě všechno má své meze, ale podle
mě je problematika premium munice
nafouklá, protože je kolikrát horší, než
munice normální. Normalizace, HEAT střely,
které neprojdou bokem tanku, APCR, která
ztrácí se vzdáleností penetraci mnohem
rychleji, než normální náboje a podobně.
Čili nikomu používání premium munice
nenutím, sám jí taky nadměrně nepoužívám,
ale když někdy nastane kritická situace, kdy
musím prostřelit a rozhoduje to o výhře
nebo prohře, tak tam ten gold naloaduju a
výčitky nemám. Totéž třeba u tanků, které
mají nízkou penetraci, například teď hodně
hraju čínskou 112, což je těžký tank s
penetrací 175 a to už je na osmičce málo.
Nebo tanky, které nemají vysokou penetraci
a jsou to zásobníky, což je problém, protože
ty s tím zásobníkem musíš penetrovat, když
víš, že zase budeš půl minuty nebo i víc
přebíjet.
Obecně s goldem tedy problém nemám a
neodsuzuju nikoho, kdo ho používá. Když na
to má, ať s ním střílí, já sám se ho snažím
používat zřídka a jen tehdy, když je to
potřeba.
Nenapadlo tě někdy, že by ti koníček
mohl být zaměstnáním, nezkoušel jsi se
dostat do WG?
To si myslím, že nemám zapotřebí. Jsem
community contributorem, s wargamingem
žiju v jakési oboustranné symbióze, ale jinak
si myslím, že jsem v zaměstnání placený
dobře, takže nemám ambici stát se
kmenovým zaměstnancem.
5
Co si myslíš o rozvoji hry za dobu, co ji
hraješ?
Z mého pohledu se mi zdá, že trochu ztrácí
na dechu. Dochází samozřejmě k vylepšením
grafiky, zároveň ale přichází konkurence,
která odhaluje, jak velkým problémem,
který hru ubíjí, je její špatná hardwarová
optimalizace. World of Tanks je hardwarově
velice náročná hra, oproti třeba War
Thunder. Já mám poměrně slušný počítač,
ale když to celé jede jen na jedno jádro, když
ta hra nedrží vývojem krok s ostatními
hrami, tak je to samozřejmě špatně, to je
můj názor.
Teď přišel War Thunder, který už je trochu
víc hardcore, což pro mě není ideální,
protože se to oddaluje od mého oblíbeného
CounterStrike stylu hraní, zároveň se blíží
Armored Warfare, které vypadá velmi dobře
a já se bojím, že teď bude čím dál víc znát, že
Wargaming zaspal dobu a nemá už ten
původní tah na branku.
Což ale nemění nic na tom, že zůstávám
věrným fanouškem World of Tanks, protože
se zatím nechci učit nic nového. Uvidíme, jak
dopadnou World of Warships, které zatím
vypadají velmi slibně.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější tanky?
Tak zrovna tohle se hrozně mění, dokonce i
oblíbené styly hraní se u mě mění. Obecně
jsou moje nejoblíbenější tanky ty, které se
dají hrát agresivně. Jsou samozřejmě
výjimky, jako Rhm.-Borsig, ten byl ovšem
skvěle neviditelný a dost OP, takové tanky
baví každého. Baví mě americká T54 a v
současné době hodně hraju s čínskou
premiovou 112, jakkoli o ní nemůžu říct, že
by to byl vyloženě dobrý tank. Dál expím SU101, japonský Type 61, na kterém jsem si už
odemkl kanón, takže už je to zajímavější, dál
jezdím T95 abych vyexpil T110E3 a
nedávno jsem si koupil Panther II, kterého
začínám hrát.
Tady odbočím, jak byly nedávno
pětinásobky, tak jsem s tím jel první bitvu
na Erlenbergu, hned zkraje jsem špatně
najel na most a utopil se. A samozřejmě
jsme vyhráli. Takže jsem měl 1500XP s
premium účtem a pětinásobkem, paráda.
(smích)
Ale zpátky ke kvalitě tanků - to, že točím
recenze, často negativně ovlivňuje moje
statistiky, protože kvůli nim hraju i tanky a
linie, které mě vůbec nebaví, jako je T95,
T28 nebo jiné pomalé stroje, se kterými se
toho z mého pohledu nedá v bitvě moc
udělat. Přesto se to ale snažím brát
objektivně, moje filozofie je, že ve WoT není
žádný tank, který by byl vyloženě šrot,
každý má svoje silné i slabé stránky. Je
pravda, že některé tanky jsou hodně závislé
na týmu, proto se na publicu můžou jevit
jako nehratelné a často jsou právě proto
neoblíbené. I mě, jak už jsem uvedl, některé
stroje nesedí a také na ně ve hře dost
zběsile nadávám (smích), ale v recenzi se
snažím tento svůj subjektivní názor co
nejvíce potlačit.
Ale kdyby se mě někdo zeptal, s čím si
nahrát statistiky, tak řeknu "jezděte s
desítkovými středními tanky", taky to jsou
přesně stroje, které na desítce budeš
nejčastěji vidět v četě a které tomu tieru
kralují.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější mapy?
To u mě záleží na stroji, ale obecně mi teď
nevadí žádná mapa. Nevadil mi třeba ani
starý Redshire, na který hodně lidí nadávalo.
Kdysi jsem nerad hrál mapu Dálnice, která
byla nevyrovnaná a když jsi hrál ze spodní
základny, tak jsi v 90% případů prohrál.
Taky samozřejmě když jedu třeba s T95, tak
té spousta map nesedí, to je pravda. Obecně
6
nemusím mapy, kde se moc nedá hrát
artysafe, ale protože teď už skoro na každé
mapě lze hrát tak, aby tě artyny nestřílely,
tak mi nevadí žádná.
Kdysi mě bavil konkrétně Himmelsdorf, ale
teď už je mi to celkem jedno.
Co akcido a klany, není čas?
Předpokládám, že nabídek máš dost.
Je to tak, nabídek vždycky bylo a je dost, ale
já na to bohužel nemám čas. Jsem sice
týmový hráč, často říkám ve videích
"nespoléhejte na tým", ale sám to často
nedodržuju a na publicu si tím kazím
statistiky, taky když se naštvu a hraju fakt
na sebe, tak jdou všechna čísla nahoru, ale
klanové války se hrají většinou večer a to já
nedávám, protože chodím brzo spát. A vadí
mi to jen kvůli jedné věci a to jsou tanky,
které nejdou jinak, než v klanových válkách
získat. Protože jsem ale v CounterStrike klan
vedl a vím, kolik to stojí času, tak nabídky na
vstup do klanů nadále odmítám.
Jakou bitvu považuješ za svou naprosto
nejlepší? Na wotreplays.com jsem našel
jen jednu s Chi-Nu Kai.
Tak to se přiznám, že nevím. Zrovna tu ChiNu Kai si pamatuju, to jsem ji zrovna
potřeboval zrecenzovat, tak jsem do ní
skočil a vyšla z toho takhle dobrá bitva.
Obecně mě baví bitvy, a je jedno, jak
nakonec skončí, ve kterých vytrickuju
nějakého soupeře, přemůžu ho skillem.
Neporazím ho na sílu, jako když jedeš s E100 a potkáš AMX, které spláchneš na ránu,
ale převezu ho.
Kdybychom se bavili o statisticky nejlepších
bitvách, tak na to já tolik nedám. Když
pojedu v četě s dobrými hráči nebo s
určitými tanky, tak tím budou mé výsledky
pozitivně ovlivněné - a naopak. Nadto v
bitvě s XVM často nerozlišíš, jestli ten dobrý
hráč je opravdu dobrý, nebo hraje OP tanky.
Kolikrát v bitvě skvěle zahraje i statisticky
trapný hráč, protože každý má tlačítko na
myši, každý je schopný vystřelit a s tím se
musí počítat. Třeba i proto já mám XVM
statistiky v bitvě vypnuté.
Nedávno jsi začal recenzovat mapy a do
recenzí tanků jsi přidal detailnější
informace z Tank Inspectoru, jaké
novinky pro nás ještě chystáš?
Konkrétního asi nic, přemýšlel jsem nad
replayi s taktikami, něco takového jsem
třeba nedávno točil s KV-5 a myslel jsem si,
že bych s tím mohl pokračovat i na jiných
tancích. Bohužel ale nejsem žádný
ultraskiller a těch kvalitních replayů proto
zase není tolik zajedno protože je nenahraju
a zadruhé kvůli zpětné nekompatibilitě
jednotlivých verzí hry.
U map zřejmě ještě dojde ke změně, dlouho
jsem hrál jenom základní typy bitev, teď
poslední dobou ale hraju i ostatní módy útok a střetnutí, takže je možné, že budu
točit i taktiky na nich. Problémem jsou
změny na mapách, čili co bylo dřív aktuální
už brzy být aktuální nemusí, ty zahraješ
skvělou hru a ukážeš taktiku, ale když se
změní mapa, je to všechno pryč. Teď přijde
Havok, takže to lidem jako já způsobí
problémy ještě větší, ale s tímhle se asi nedá
nic dělat.
Je něco, co bys chtěl komunitě vzkázat
tímto prostřednictvím?
Možná jen ať tu hru berou jako hru a ať ji
tolik neprožívají. Reálný život je reálný život
a i když člověk hře věnuje hodně času,
nemělo by mu to užírat na jiných aspektech
života, kterým je taky potřeba se věnovat.
Díky za rozhovor.
7
Československé
tanky ve World of
Tanks
Jak asi víte, jedním jednou z větví
připravovaného evropského stromu tanků ve
World of Tanks jsou i československé stroje.
Strom by měl přijít někdy v roce 2015,
nicméně práce členů naší komunity (zejména
Silentstalkera a Tuccyho) na možné podobě
větve začaly už mnohem dříve. Co už teď
můžeme o evropském stromu říci?
- evropský strom bude, už to není o tom
zda, ale kdy
- evropský strom bude obsahovat několik
národních vývojových větví (bude se
muset řešit problém s různými
národnostmi posádek, jak to bude
vyřešeno ještě není jasné)
- jedna z větví (možná i více) evropského
stromu bude československá
- vývojáři se budou chtít vyhnout kopiím
současných tanků
Členové české komunity, kteří na čs. větvi
neoficiálně pracovali, ji rozdělili do tří
tradičních okruhů
- standardní tanky (československé projekty,
nebo koupené zahraniční stroje, používané
československou armádou)
- premium tanky (prototypy nebo existující
tanky s různými modifikacemi)
- cizí nebo kořistní tanky (neupravené cizí
stroje, převzaté z cizích armád, těchto strojů
se zřejmě nedočkáme)
Linie středních tanků:
Hlavní linie středních tanků (mohlo by jich
být více, tato je hlavní a měla by být první)
končí tankem TVP. Ten má tyto
charakteristiky:
TVP
Věž: 112/84/84 mm (kolem kanónu mantlet
306mm, jinak 93mm)
Horní přední část podvozku: 93mm
8
sklopená v 30°, efektivně 186mm
Spodní přední část podvozku: 84mm
sklopená ve 45°, efektivně 119mm
Boky podvozku: 75mm
Hmotnost: 40 tun
Motor: 1000hp V16 AHK/AXK diesel (25
hp/t)
Maximální rychlost: 60 km/h
Kanón: 100mm AK1 automaticky nabíjený
Je na výběr několik různých kanónů, z nichž
všechny by měly umět střílet i ruskou
munici, dalo by se tady říci, že tank se bude
ve hře chovat jako ruský, jen s automatickým
nabíjením. Takto nějak jej ztvárnil 3D grafik
Giganaut.
Jak vidíte na číslech, tento projekt mohl ústit
ve velmi zajímavý tank. Ne tak rychlý jako
BatChat, ale zase má alespoň trochu pancíř.
Program odstartoval brzy po válce, takže
tier 8 a 9 ve World of Tanks by mohly být
československé poválečné projekty
středních tanků, vedoucích k TVP (jeden od
firmy Škoda, jeden od firmy Praga). Na
výběr, jak jsem psal výše, je více děl,
například i německá 88mm, ranný návrh
tohoto projektu by mohl být tier 8, například
premiový, protože kromě Československa a
Švédska do evropského stromu zřejmě
nikdo nemůže osmičkovým premiákem
přispět.
Zbytek linie je jasný, všechno se točí kolem
LT-35 a LT-38. Střední tank ST-39 byl vybrán
pro návrh naší větve jednoduše proto, že
vznikla vývojem LT-35 s lepším kanónem).
jeho možný konkurent, Š-IIc (T-21) je velmi
podobný jeho maďarské variantě „Turán“. T24 je jasný kandidát na tier 5 a T-25
(současný německý premium tank) s
náležitým upravením na tier 6 (75mm
kanón na T-25 měl zásobník s
automatickým nabíjením). Tier 7 by mohla
být T-34/85, upravená slovenskou firmou
Konštrukta (dvě nové věže, 100mm kanón a
možná i automatický nabiják).
A co tam dělají T-34/76 a T-34/85? Tato
tanky jsou sice klony, ale byly historicky pro
náš tankový vývoj důležité, protože s nimi
Čechoslováci bojovali za války a mohly by se
proto objevit v módu Historické bitvy,
možná by z nich mohly být premium tanky.
Škoda Š-IIc (T-21) je pak předělem mezi
naší a maďarskou větví přes T-12 (která
9
Celá tato část větve je samozřejmě
postradatelná, nicméně důvody pro její
zavedení jsou.
Linie lehkých tanků:
Tato linie je jasná. Tier 2 a 3 byly masově
vyráběné. Tier 4 je problematičtější
(poválečný vývoj T-15 se sklopeným
pancířem), tiery 5 a 6 jsou poměrně
atraktivní lehké tanky se 47mm a 75mm
zásobníky. Toto je například TNH 57/900
(57mm kanón s nabijákem na podvozku
TNH se silnějším motorem).
Jak vidíte, tank vypadá krásně. Dále tu
máme možný lehký tier 7, se kterým jsou ale
trochu potíže a není jisté, zda na tento tier
pasuje. Návrh byl vzít Hetzer, dát do něj
mnohem silnější motor, dobrou optiku a
používat ho jako scouta (ve hře něco jako E25).
Linie stíhačů tanků:
Není ještě jasno, jestli stíhače v evropském
stromu budou a pokud, tak to jistě nebude
hned tak. Vypadá to, že jedinými dvěma
zeměmi, které by byly schopné dát
dohromady TD linii je Československo a
Švédsko, vše však bude založeno jen na
projektech, máloco bylo skutečně vyrobeno.
Tiery 2 a 3 jsou historické a důležité
(alespoň jeden bojoval v Jugoslávii), tier 4 je
Jagdpanzer 38 („Hetzer“) s poválečnými
úpravami pro export – větší kanóny, ale
horší motor. Další projekty už jsou čistě
papírové, založené na dalším vývoji
podvozku T-17, jsou tedy velmi lehké a
rychlé (jako byl Hellcat). SD-100 je licenční
SU-100 s rozdílnými kanóny (možná s
nabijákem). ShK Panther je něco jako
Waffenträger Panther (88mm nebo 152mm
kanóny), ty byly údajně dva vyrobeny a
testovány. Jako top tiery tu jsou stíhače,
založené na podvozku TVP, tier 10 je něco
jako Hellcat, ale se 152mm kanónem (ano,
tento projekt opravdu existoval).
Linie dělostřelectva:
Stejně jako u stíhačů jsou jedinými zeměmi,
schopnými vytvořit celou linii
Československo a Švédsko. Jak se ale dá
předpokládat, evropská dělostřelecká větev
má naprosto minimální prioritu, proto není
pravděpodobné, že se v dohledné době po
implementaci evropského stromu objeví,
pokud vůbec.
10
Premium tanky:
Pod čarou vlevo jsou premiáky, jak vidíte,
jsou zastoupeny všechny třídy. U těžkých
tanků máme tier 2 a 3 a dva testovací kusy
existujících tanků – Tiger I se 75mm
kanónem A18 s nabijákem a Tiger II s
dlouhým kanónem 17pdr (76,2mm), to by
mohla být premium osmička. Obě existovaly.
U středních tanků je toho více, T-40/75 je
československá verze PzKpfw IV (vyráběna
z dílů pro několik různých verzí, po válce
byly exportovány například do Sýrie, kde se
zúčastnily několika válek s Izraelem). Pak
tam máme „Atypický tank Tatra“, to je
opravdu ujetý projekt a T-23M, jakožto
hlubokou modernizaci T-21 (Turán), to by
mohl být tier 4. A pak zmíněné TVP s 88mm
kanónem. Lehké tanky jsou většinou
lowtiery, stejně tak stíhače. Za zmínku stojí
SD-75/40, československá verze StuG III se
sovětským 85mm kanónem D-5T, VOSS I s
kanónem 75mm na podvozku T-21 a VOSS II
se stejným podvozkem, ale 150mm houfnicí
(mohlo by být i dělostřelectvo).
Klony existujících tanků:
A nakonec klony. Ty by nemusely být
implementovány, nicméně mohly by být
použitelné, jak je uvedeno výše, do
historických bitev, pokud do nich WG s
evropskými národy počítá. Jejich jména
většinou napoví:
- T-42/75 je Panther
- SD-85 je SU-85
- ST-II je Marder III
- TSD-152 je ISU-152
- SD-76/42 je SU-76M
Silentstalker: O
československých
tancích se uvažuje
Na aktuální informace čs. tancích jsme se
zeptali autora československého tankového
stromu, Silentstalkera.
Kdy jsi se zapojil do prací na návrhu
československého tankovém stromu ve
World of Tanks?
Oficiálně nikdy, ale různé návrhy větví jsem
dával dohromady prakticky od počátku roku
2012 a možná i dříve (přesně si
nevzpomínám). Na můj původní (ve
zpětném pohledu bezcenný) návrh větve
navázal Tuccy s podstatně realističtějším a
já poté opět navázal na něj na počátku roku
2013, od té doby víceméně pouze upravuji
svůj návrh do konečné podoby. Je třeba
podotknout, že nejsem oficiálním
pracovníkem ani spolupracovníkem
společnosti Wargaming, veškerá
"spolupráce" je na neoficiální úrovni a
založená na přátelských vztazích s lidmi z
ruské pobočky.
V jakém stavu byly práce na stromu, když
jsi se do nich zapojil a kdo s tebou
spolupracoval?
V žádném. Existoval starý Tuccyho návrh,
ale tomu se od druhé poloviny roku 2012
Tuccy nevěnoval - údajně byl tento návrh
předán do Minsku, ale pak se nedělo dlouho
nic. Od konce roku 2012 se mnou tedy nikdo
další nespolupracoval. Každopádně situace
tehdy byla diametrálně odlišná od té dnešní,
i přístup Wargamingu byl jiný.
Proč jsi se do práce na čs. stromu zapojil?
Protože mne to baví, je to koníček - nic víc. A
11
samozřejmě bych rád viděl naší zemi
zastoupenou i jinak, než jen v tancích,
užívaných Němci.
Jaké materiály jsi musel prostudovat,
abys návrh čs. stromu vytvořil?
Tak "studium" je silné slovo, ale myslím, že
mám pročtenou prakticky všechnu českou
literaturu na dané téma, zejména knihy I.
Pejčocha, M. Dubánka a V. Franceva, plus
různé novinové články.
Přes koho a komu ve WG jsi návrh
předával, když byl hotový?
To samozřejmě neprozradím. Ve WG je
spousta lidí, co mne "moc nemusí", jak se
říká a jmenování konkrétních osob by
mohlo někomu způsobit zbytečné problémy.
Čeští zástupci WG to ovšem rozhodně
nebyli, právě naopak.
Před časem jsi komunitu informoval, že
čs. strom byl smeten ze stolu, resp. že WG
uvažuje pouze o jeho torzu, jaká je
situace nyní? Došlo k nějakému zvratu?
K určitému zvratu došlo. Československé
tanky byly smeteny ze stolu kvůli mylným
informacím, na základě kterých vývojáři v
Minsku uvěřili, že československou větev
nejen že nelze postavit, ale není o ní ani
zájem. Zda v tom hrála roli i antipatie
některých zaměstnanců WG vůči Čechům a
Slovákům, popřípadě vůči mé osobě lze jen
spekulovat. Tato situace ovšem byla
zásluhou několika vývojářů v Minsku a také
části československé komunity (která se
postavila za československé tanky peticí)
napravena a o československých tancích se
nyní uvažuje jako o samostatném stromě, či
jako o větvi "evropského" stromu (pro rok
2015, platí pro obě varianty, přičemž ta
"evropská" je pravděpodobnější). Dnes ještě
výsledek jednání bohužel neznám, neboť se
vývojáři zajímají spíše děním okolo patche
9.4 a opravou v něm objevivších se chyb.
Soutěž o lístky na
film Železná srdce a
3x kód na T-127
Ve spolupráci s distribuční společností Falcon
jsme pro vás připravili soutěž o 3x2 lístky do
jakéhokoli multikina CineStar na projekci
nového filmu David Ayera Železná srdce
(Fury). Ke každé dvojici lístků dostanete také
kód na premium tank T-127, který do soutěže
poskytl cNNk (děkujeme!)
O filmu
„Železná srdce nejsou válečným filmem, na
který by s vámi koukala vaše babička,“
prohlásil producent filmu Železná srdce
(Fury) Bill Block. Snímek, kde si po boku
Brada Pitta zahráli Shia LaBeouf, Logan
Lerman či Michael Peňa režíroval David Ayer
a do českých kin vstoupí 13. listopadu.
Dlouho očekávaný snímek režiséra a
především zkušeného žánrového scenáristy,
který má na kontě tituly scénáře k filmům
Patrola (ten i režíroval), S.W.A.T. - Jednotka
rychlého nasazení, Rychle a zběsile nebo
Ponorka U-571, slavnostně zakončí letošní
Londýnský filmový festival.
Děj filmu se odehrává v Německu na
konci války v roce 1945. Hlavním
hrdinou snímku je válečný veterán, který
se s tankem Sherman a jeho posádkou
vydává do ohniska bojů ve chvíli, kdy se
spojenecká armáda pokouší o finální
ofenzívu na evropské frontě. Posádka
musí čelit početní i palebné přesile a
seržant se navíc musí vypořádat s tím, že
12
členem jeho posádky se shodou
okolností stal i naprostý zelenáč Norman
(Logan Lerman). Přesto se pokusí získat
štěstí na svou stranu a dovést do
úspěšného konce své hrdinské pokusy
zaútočit na samotné srdce nacistického
Německa.
"Válka je už skoro u konce a umírajícímu
gigantovi – nacistické říši – už velice výrazně
dochází dech," přibližuje David Ayer dobu,
do které je snímek zasazen. "Je to jiný svět,
než jaký obvykle vídáme v klasických
válečných filmech, ve kterých oslavujeme
vítězná válečná tažení jako invazi do Evropy,
den D či bitvu v Ardenách, zkrátka slavné
bitvy, na kterých se americká armáda
podílela. Jedním z opomíjených období jsou
právě tyto poslední křeče nacistické říše, čelící
americké armádě, která již má za sebou
několik let bojů a docházejí jí zálohy. Muži
jsou vyčerpaní. Ve druhé světové válce se
bojovalo tak dlouho, dokud jste buď
nezvítězili, nebo nezemřeli, nebo jste nebyli
hrůzně zraněni a posláni domů. Fanatický
režim kolabuje, jde o matoucí prostředí, ve
kterém může být nepřítelem každý – to je pro
duši vojáka nepředstavitelně vyčerpávající."
Celý film se odehrává v průběhu 24 hodin,
od úsvitu jednoho dne do úsvitu příštího.
Tvůrci se podle svých slov snažili o dosažení
co největší autenticity, na čemž se podílela i
řada odborných poradců. Kevin Vance, jeden
z vojenských technických poradců filmu
označuje Železná srdce za „zběsilý a syrový
film, který se nepodobá žádnému válečnému
filmu o druhé světové válce, jaké byly dosud
natočeny“. „Ve většině filmů o druhé světové
válce máme jakousi iluzi 'boje za dobrou věc'
– a o tu nepochybně jde," dodává Vance." Ale
ve druhé světové válce zemřelo přes 60
milionů lidí. To je věc, nad kterou se zatím
nikdo ve větší míře nezamýšlel, a právě toho
chtěl David Ayer tímto filmem dosáhnout."
hvězda filmu. Přestože je tento tank na
stejné úrovni jako běžný M4A3E8, má
výhody prémiového vozidla. Je lépe
vybavený než Sherman v základní
konfiguraci a vydělává více kreditů za bitvu.
Hodí se také na rychlejší trénování posádky
díky vyššímu násobiteli získaných
zkušeností. Proběhla také speciální
slavnostní úprava garáže inspirovaná
prostředím filmu a speciální grafika
oficiálního portálu. Zároveň jsmě mohli s
premiérou filmu hrát speciální mise.
Sledujte worldoftanks.eu.
Soutěžní otázka
Tvůrci oslovili i válečné veterány z 2.
obrněné divize, kteří ve druhé světové válce
sloužili. Uspořádali také setkání
představitelů hlavních rolí s válečnými
veterány, včetně těch, kteří byli schopni
poskytnout přímé výpovědi o tom, jaké bylo
obsluhovat tank během jedněch z
nejkrvavějších bitev války. Své zkušenosti a
vzpomínky jim předala zejména jedna
čtveřice válečných veteránů - Donald Evans,
Paul Andert, George Smilanich a Ray
Stewart. Například Paul Andert v roce 1940
lhal o svém věku, aby mohl ve svých
sedmnácti letech narukovat do armády. Za
války byl seržantem 41. pěchotní jednotky 2.
obrněné divize. "Našim divizním velitelem se
stal Patton – učil nás opravdu intenzivně,"
vzpomíná.
Při natáčení celého filmu bylo použito pět
tanků, ve všech případech různé modely
tanku M4 Sherman: ve filmu mají tanky
přezdívky Fury, Matador, Lucy Sue, Old
Phyllis a Murder Inc. Tank hlavních hrdinů
představovaly tři stroje, v první řadě
skutečný tank, který poskytlo bovingtonské
tankové muzeum - Sherman z konce války se
76 mm kanónem.
Železná srdce ve World of Tanks
Uvedení tohoto filmu do kin Wargaming
oslavil přidáním nového prémiového tanku
do hry. Jde o M4A3E8 „Fury“, americký
střední tank VI. úrovně. Jak můžete vidět
podle ikonických značek na hlavni, tento
Sherman je vyšperkovaný podobně jako
13
Jak se jmenuje postava, kterou ve filmu
Železná srdce ztvárnil Brad Pitt? Zajímá
nás občanské jméno, nikoli přezdívka.
Odpovědi posílejte do 13. 11. 2014 na mail
[email protected]. Výherci
budou vylosováni, poté kontaktováni a
požádáni o adresu. Lístky na film jim budou
odeslány poštou, kódy na premium tanky
mailem.
Více informací a trailer:
falcon.cz/film/fury
akcidova tanková
akademie
Protože se vám hodnocení hvězdičkami příliš
nelíbilo, hodnotíme nově jako ve škole na
škále 1 - 5, kde jednička je nejlepší známka.
112
Celková kvalita stroje:
Rychlost:
Obratnost:
Výzbroj:
Pancéřování:
Obtížnost hraní:
2
2
331 - (4)
3-
112 je čínský těžký tank VIII. tieru. V
současné době se jedná o nejdražší
prémiový tank ve hře. Tento stroj na první
pohled překvapí dosahovanou maximální
rychlostí blížící se rychlosti středních tanků,
nicméně výkon motoru není příliš vysoký a
tak 112 nepřekypuje obratností a také
pohyb do kopce je díky slabému motoru
celkem znát. I když tak na první pohled
nepůsobí, díky celkové obratnosti společně
s pomalým otáčením věže se může stát
celkem snadno obětí pohyblivějších tanků.
Velkou nevýhodou tohoto tanku je velmi
nepřesné dělo s dlouhým časem doměření.
Ani další parametry děla hráče neuchvátí,
týká se to zejména velmi pomalé rychlosti
střelby a také slabé penetrace, kterou
zachraňuje pouze prémiová munice.
Naopak přední pancíř tohoto tanku je jeho
velkou ozdobou a to zejména přední vrchní
plát a věž, se kterými bude mít problém
naprostá většina tanků, na které může,
vzhledem ke svému omezenému nasazování
14
do bitev (max. IX. tier), narazit. Na rozdíl od
jiných tanků se z důvodů slabšího pancíře
na bocích nedoporučuje využívat taktiku
„sidescrapingu“. Také spodní přední plát
112 je velmi snadno zranitelný. Průstřel
podvozku pak často končí zapálením tanku
a je tedy bezpodmínečně nutné vozit sebou
hasičský přístroj. Kvůli parametrům děla a
kvalitnímu přednímu pancíři je 112
typickým prvosledovým tankem. Naopak,
nehodí se na souboje na střední a velké
vzdálenosti. Jeho cena a ne příliš snadné
hraní z něj nedělají příliš oblíbený tank pro
masy hráčů; při užití správné taktiky se však
jedná o velmi kvalitní stroj. (V současné době
jde o můj nejoblíbenější premiák – pozn.
akcido)
Mnou doporučené vybavení:
Stabilizátor
Ventilace (Pohon děla)
Nabiják
Posádka:
Odvíjí se od trénované
T-54
Celková kvalita stroje:
Rychlost:
Obratnost:
Výzbroj:
Pancéřování:
Obtížnost hraní:
12
2
2
2
1-
T-54 je sovětský střední tank IX. tieru a je z
něj možné pokračovat na dva sovětské
střední tanky X. tieru T62A a Obj140. Mezi
hráči se jedná o velmi oblíbený stroj
vzhledem ke své univerzálnosti a velmi
dobrým vlastnostem. T-54 je vyloženě
přepadový tank a i jeho parametry svádí k
agresivnímu stylu hraní. T-54 se může
především opřít o skvělý pancíř. Zejména
jeho věž je schopna odrážet i střely z
nejsilnějších děl a také naúhlovaný
podvozek může být oříškem pro mnohé
tanky.
Majitel tanku má na výběr ze dvou velmi
kvalitních děl a je jen otázkou osobní
preference, které pro svůj styl hraní zvolí (já
hraji s D-10T2C – pozn. akcido).
Určitou nevýhodu lze ovšem spatřit v jejich
horší depresi. Neopominutelnou vlastností
je dobrá pohyblivost tanku a také jeho
vysoký camo faktor. T-54 má na střední tank
průměrný dohled a jako většina sovětských
tanků velmi trpí na poškození munice. Není
neobvyklé, že dochází k jejímu výbuchu a
tak k okamžitému zničení tanku. V celém
souhrnu se však jedná o jeden z nejlepších
středních tanků IX. tieru, což se odráží ve
snadném stylu hraní s ním. Jeho doménou
jsou souboje na blízkou a střední
vzdálenost, nicméně díky kvalitním dělům
15
se neztratí ani při střelbě na větší
vzdálenosti.
Mnou doporučené vybavení:
Stabilizátor
Ventilace
Nabiják
Posádka:
Velitel: 6tý smysl, opravy, maskování (BIA)
Střelec: opravy, jemné míření, maskování
(BIA)
Řidič: opravy, klidná jízda, maskování (BIA)
Nabíječ: opravy, bezpečné ukládání,
maskování (BIA)
T28
Celková kvalita stroje:
Rychlost:
Obratnost:
Výzbroj:
Pancéřování:
Obtížnost hraní:
3442
3
3-
T28 je americký stíhač tanků VIII. tieru, je
součástí linie zakončené stíhačem tanků
T110E3. Jedná se o velmi pomalý a na první
pohled v přední části mohutně pancéřovaný
stíhač tanků. V reálném boji však nemá
skoro žádný tank problém tento přední
pancíř prostřelit. Je to dáno zranitelnými
velitelskými věžičkami a spodní přední část
podvozku, kterou lze probít děly s penetrací
+200mm. Také pancíř boků a zadní části je
velmi slabý. Největší slabinou tohoto tanku
je však jeho pohyblivost, díky které se stává
snadnou kořistí pohyblivějších tanků a též
oblíbeným cílem dělostřelectva.
Velká síla T28 naopak spočívá v kvalitním
dělu, které je schopné vyprodukovat velké
poškození za minutu a nemá problém
prostřelit většinu tanků, které T28 potká.
Jeho deprese je však na americký tank velmi
špatná a také jeho odměr není příliš veliký.
Vzhledem k dobrému dělu, slušnému camo
faktoru a také skutečnosti, že na větší
vzdálenost přední pancíř přeci jen poskytuje
tanku určitou ochranu, vyniká T28 v bojích
na velkou vzdálenost. Kvůli své mizerné
pohyblivosti a celkovým charakteristikám je
T28 tank podpůrného charakteru a
rozhodně nepatří mezi příliš oblíbené stroje.
(T28 nebyl také můj oblíbený tank – pozn.
akcido)
16
Mnou doporučené vybavení:
Binokuláry
Maskovací síť
Nabiják
Posádka:
Velitel: 6tý smysl, maskování, bratři ve
zbrani
Střelec: maskování, opravy, bratři ve zbrani
Řidič: maskování, opravy, bratři ve zbrani
Nabíječ: maskován, opravy, bratři ve zbrani
Centurion 7/1
Celková kvalita stroje:
Rychlost:
Obratnost:
Výzbroj:
Pancéřování:
Obtížnost hraní:
2
3
21
3
2
Centurion 7/1 je britský střední tank IX.
tieru. Hlavní síla tohoto stroje spočívá v jeho
fantastickém dělu, které je podpořené jeho
vynikající depresí a také skvělým dohledem.
Tato kombinace předurčuje Centurion 7/1
jako zabijáckého odstřelovače. Dělo má
spolu s německým Leopardem PTA nejvyšší
penetraci standardní munice mezi středními
tanky IX. tieru a není problém s ním na velké
vzdálenosti prostřelovat i silně pancéřované
tanky X. tieru. Další zajímavostí děla je
možnost využití takzvané HESH munice, což
je jakási kombinace průbojné a explosivní
munice. Nižší rychlost střelby, malá
maximální rychlost a ne příliš velký pancíř
však limituje nasazení tohoto tanku do
soubojů na bližší vzdálenosti. Tank také při
průstřelech v přední části podvozku trpí na
poškození munice. Vzhledem ke všem jeho
vlastnostem je však Centurion 7/1
bezpochyby jeden z nejlepších
druhosledových tanků. (a také IMHO o jeden
z nejhezčích – pozn. akcido)
17
Mnou doporučené vybavení:
Stabilizátor (Optika)
Ventilace
Nabiják
Posádka:
Velitel: 6tý smysl, opravy, bratři ve zbrani
Střelec: opravy, jemné míření, bratři ve
zbrani
Řidič: opravy, klidná jízda, bratři ve zbrani
Nabíječ: opravy, bezpečné ukládání, bratři
ve zbrani
ingiiho škola map
mapu vcelku, na které jsou ikonkami
zobrazené obvyklé pozice tanků.
Mines (Doly)
Ostrovy
Na východní straně mapy ve vodě leží dva
ostrovy. Na ostrovy se vydávají scouti a
medka, která nechtějí riskovat, že rychle
zemřou při boji o kopec. Z ostrovů se dají
pokrývat části výjezdu na kopec. Je
zapotřebí trocha míření, jelikož je to celkem
daleko, ale na druhou stranu většinou
střílíte nepřítele do boku. Za zmínku stojí i
standardní bitva
Základní informace:
Typ mapy: Letní
Rozměry: 800m x 800m
Nová verze: 9.0.0
Původní název: Pagorki
Popis:
Mapa Doly je jednou z nejstarších ve hře.
Prošla si řadou změn, jak po stránce
grafické, tak i po stránce fyzické. Mapa patří
do výběru několika, které hrají tanky
nejnižších tierů. Je charakteristická dolem,
který je umístěn ve středu mapy na kopci.
Každý tým se snaží získat kopec nejrychleji,
jak je to jen možné, jelikož kopec poskytuje
strategickou výhodu. Západní část mapy
tvoří kombinace vody a ostrovů s křovisky a
balvany. Východní část mapy zaujímá
vesnice. Většina domů se nedá zničit a
poskytují tak dobré krytí.
Rozdělení mapy:
Doly mají tři základní cesty: ostrovy, kopec a
vesnice. Nejdříve se však podívejme na
18
nenápadné křoví uprostřed vody na G2 (viz.
obrázek). Cesta na tohle místo je možná
pouze ze zelené báze a musíte mít odvahu,
jelikož riskujete, že budete zničeni hned v
první minutě. Ale pokud máte např. dobrého
scouta s maximálním maskováním a podaří
se vám tam schovat, budete opravdu
platným spotterem nepřátel na ostrově. Z
červené báze na bližší ostrov jezdí i TDčka a
hledají si palebné pozice ve křovích. Na
ostrově má i svoje zajímavé místo artyna z
červené báze a to na C1. Odsud se nechá
dobře pálit pod kopec na F5-G6.
Kopec
Na kopec se z obou stran na začátku bitvy
ihned rozjedou scouti, medka i heavyny.
Scouti a medka se snaží dostat, co možná
nejrychleji úplně nahoru. Ten, kde je
pomalý, schytá rány od heavyn a nemusí se
ani nahoru vůbec dostat. Dále probíhá bitva
o kopec, na který se tlačí i těžké tanky, které
obvykle skončí na výjezdu za kamenem, kde
se soupeři začnou přestřelovat. Všichni,
kteří jedou na střed mapy, musí počítat s
tím, že mohou schytat ránu od artyny a také
od medek, která jsou na ostrovech. Pokud
jeden tým dobyje kopec, získá výhodu,
nikoliv však výhru.
města. Nyní probíhá boj většinou pouze
kolem kopce. Na vrch mají heavyny se
silnou věží, jelikož mezi týmy je menší
horizont. Za každým týmem číhají TDčka,
proto nebuďte moc agresivní. I když zničíte
všechny heavyny před vámi, mějte na
paměti, že na obou bázích obvykle čekají
stíhače.
(Žlutá - díra ve skále, kudy se nechá nyní
projíždět; Zelená a Červená - postavení
těžkých tanků, pamatujte, že TDčka a artyny
pokrývají svojí stranu)
Tanky na kopci si musí dávat pozor na to,
aby nenajeli do zaměřovače TDčkům, která
kempí poblíž báze. Výhodou kopce je
možnost rychlé podpory jakékoliv části na
mapy. Ukažme si ještě jedno zajímavé místo,
na které se můžete dostat z červené báze a
to s medkem nebo i s heavynou. Odsud
můžete dobře bránit výjezd na kopec, avšak
pokud vám prorazí ostrovy, máte svůj zadek
nechráněný.
Město
Ve městské části mapy v nedávné době
proběhla malá, ale vskutku významná
změna. Na kraji města z kopce trčel výběžek
skály. Na obou stranách se proti sobě
postaví nejtěžší tanky v bitvě a navzájem se
přestřelují. Tuto skálu předělali (viz.
obrázek) a není na tomhle místě probíhá
jiný styl boje. Do vnitř do města se málokdy
jezdí, jelikož vám nepřítel může snadno
střílet do boků, pokud se rozhodnete jet do
19
Proslulý TD kopec a zajímavé místo pro
britské artyny
Ještě bych se rád zmínil o dvou místech na
mapě. Jedním místem je kempíci kopec pro
červený tým, z něhož TDčka mohou
kontrolovat výjezd na kopec, svou část
města, vodu a částečně i vlastní cap. Druhou
zmínkou je zajímavé místo, avšak pouze pro
britské artyny. Je to místo na G8 mezi třemi
baráčky. Riskujete tím, že vás spotnou z
kopce nebo od města, ale výhodou je, že
můžete střílet na kopec na místa, kde to
protivník vůbec nečeká.
Dubový lesík
standardní bitva
Základní informace:
Typ mapy: Letní
Rozměry: 1000m x 1000m
Přidání mapy 7.2.0
Popis:
Mapa už nepatří mezi nové a patří tak do
starého stylu map, má respektive pouze dvě
cesty kudy se můžeme vydat. Na jižní straně
mapy spojuje obě báze železnice a na
severní části stojí v levém rohu město.
Uprostřed se rozprostírá jezero, které
schovává nebezpečnou cestu skrz. V levé
části mapy před městem stojí dva oblíbené
kempící kopečky. Pokryté křovím, které
poskytují ideální úkryt. Kolem jezera
uprostřed se nachází spousta křoví, do
kterých se mohou tanky schovat.
Rozdělení mapy:
Dubový lesík se rozděluje pouze na dvě
základní cesty - do města, kolem železnice.
Podívejte se na mapu, kde ikonky znázorňují
obvyklé pozice tanků. (nyní jsem použil
místo zelených ikonek bílé, kvůli lepší
viditelnosti).
20
Železnice
Po jižní a východní straně mapy se táhne
železnice, která tvoří hřeben mezi bázemi.
Hřeben je dvakrát přerušen řekou, přes
kterou stojí mosty. Je víceméně nesmysl se
držet na straně směrem ke středu, k jezeru.
Pokud vás spotnou, ocitnete se na volném
prostranství bez možností se kamkoliv
skrýt. Proto se držte na straně k okraji
mapy. Tam se bude potýkat pouze s
nepřáteli před vámi, případně s artynami. Je
třeba se rozhodnout, jak daleko pojedete.
Pokud se chcete ze spodní báze dostat pod
most na H9, musíte být rychlí, jinak vás
nepřítel dostane. Jestliže nechcete riskovat,
radši zůstaňte na K6. S TDčky se obvykle
zůstane kousek od báze na K4, někdo jezdí
až na K6. Z druhé strany se nejezdí dále než
na H9-K9. Medka se snaží naspotovat
nepřítele dříve, než se dostanou pod most,
aby je nemohl naopak spotovat on. TDčka
zůstavají za ostatními tanky nebo kryjí svojí
bázi a příjezd z města z A9 a D9.
Město
Hráči, co mají v oblibě pořádné tvrdé tanky,
se sice radují, že je na mapě aspoň kousek
města, ale už jenom dostat se z báze do
města není lehké. Tým na bázi I. má přístup
ke známým kopečkům na D1 a E2. Odtud
hlavně TDčka kontrolují město a čekají, až
ukážete svůj bok tanku někde mezi domy.
Ideální je, pokud z obou týmů jede medko
nebo scout k barákům na D4 a C5. Odtud
jsou schopní stihnout tanky jedoucí do
města a může se stát, že ty se tam ani
nedostanou. Ve městě se nachází spoustu
cihlových domů, ale i dost dřevěných. Takže
si dávejte pozor, za který z nich se chcete
schovat.
Jezero
Prostředek mapy je obsazen vodou. Okolo
vody projíždí scouti a hned ze začátku se
snaží spotnout rozložení nepřátelského
týmu. Podle mě má výhodu tým II., jelikož u
jezera je spoustu křoví z jeho strany, kde se
mohou scouti nebo i rychlá TD schovat. A
jsou schopní naspotovat tanky, které kempí
na kopci na E3. Dále také mohou částečně
střílet pod most na H8. Sice existuje
možnost, projet skrz jezero, ale riskujete, že
vás ihned spotnou a rozstřílí a kdyby se to
náhodou nestalo, tak je třeba dávat pozor na
cestu, jinak se utopíte.
21
World of Tanks vs.
War Thunder:
Ground Forces
Odkedy vznikla konkurencia pre WoT čiže
WT:GF, každý bez rozdielu ktorú hru hrá sa
pýta alebo rieši ktorá hra je lepšia. Pokúsim
sa vám opísať a ukázať to čo som zistil či už
hraním týchto hier, čítaním oficiálnych
webov, fór ale z ohlasov daných hráčov.
1) Grafika
Prvou vecou, ktorou by som mohol začať je
grafika. WoT po grafickej stránke síce na
max detaily nevyzerá zle, ale celková
optimalizácia a využívania iba jedného jadra
procesora znižuje počet fps (počet obrázkov
sa sekundu), a celkovú plynulosť tejto hry
čo sa samozrejme odzrkadľuje na
hrateľnosti. To že do hry postupne
pridávajú ako to nazývajú HD modely
tankov, ktoré sa pri prezeraní v garáži
načítavajú niekoľko sekúnd je fajn, ale kým
nevyriešia podstatné věci, je to len na
okrasu nič viac. WT:GF dbá hlavne na
správnom fungovaní každej časti daného
tanku a optimalizácia je priam perfektná,
kde samotný tank a okolie aj na slabšej
grafike vyzerá stále skvelo a reálne a ako
bonus sa môžete kochať tým, že sem tam
keď vás strelia odletí vám nejaká časť alebo
kus z tanku (napr. prídavná palivová nádrž,
prídavné pancierovanie ktoré funguje a iné).
Ak si radi sem tam urobíte nejaký skvelý
22
screen skvelého záberu vo WT vám dobre
poslúži grafické nastavenie tzv. Filmová
grafika. Neodporúča sa na tomto nastavení
hrať ale pre natočenie dobre vyzerajúceho
videa z replayu či zaznamenanie momentky
v podobe screenu vám viac než dobre
poslúži.
2) Styl hrania
Druhou vecou, ktorou by som mohol
pokračovať je samotný systém hrania. Vo
WoT existuje tzv. RNG (Random Number
Generated), doslovný preklad náhodne
generovanie čísiel. Tak pracuje celá hra, je
založená na úplnej náhode a váš skill, čiže
schopnosť používať rozum tu málokedy
nejako ovplyvní. Často je už dopredu
rozhodnuté, ktorou strelou koho trafíte,
zabijete či prestrelíte a samozrejme aj
naopak.
Odôvodenie samotného Wargamingu je to,
že nechcú robiť priveľké rozdiely medzi tzv.
skilerom a noobom (čiže hráčom, ktorý
dokáže zahrať viac ako 5 ročne dieťa).
Jednoducho povedané dávajú takú istú
šancu aj tým druhým, aby si tú hru poriadne
užili. Veľa ľudom sa to nepáči, ale pokiaľ
túto hru nechcú prestať hrať nič iné im
nezostáva ako zaťať zuby a hrať. Pri WT:GF
nič také neexistuje a to či prestrelíte
nepriateľa závisí čisto už len na vašich
schopnostiach poznanie toho tanku, kde má
najslabší pancier, aký náboj máte nabitý v
hlavni a na akú vzdialenosť približne
strieľate. Ak sa vám podarí si osvojiť tieto
základné veci nebude pre vás problém
žiadni nepriateľ byť už lepší ako vy, pretože
často stačí jeden výstrel a môžete ho zabiť.
3) Systém výskumu
Po tretie by som spomenul systém výskumu
a kúpa tankov či lietadiel. WoT má svoj
špecifický systém výskumu, kde obdržíte
tank v stave akom bol navrhnutý na papieri
a veci ako nové delo, lepšie pásy a pod. si
hraním postupne otvárate a kupujete.
Náboje už od začiatku môžete používate
všetky druhy samozrejme nové delo iné
parametre priebojnosti atď. Pre to aby ste
sa dostali na ďalší tier nepotrebujete
zbytočne skúmať iné tanky za ktoré hrať
nechcete, proste idete tým smerom, ktorým
chcete. WT:GF alebo celkovo WT sa
vyznačuje troška odlišným spôsobom
výskumu, v podstate je to to isté hráte aby
ste si mohli vyskúmať ďalšiu vec čo
potrebujete ale tu je to iné. U WT dostanete
tank v stave v ktorom s ním budete hrať až
dokým nekúpite nový ale veci ako vylepšené
pásy, lepší motor a dokonca aj lepšie náboje
si musíte vyskúmať tak isto, ale kanón vám
ostáva ten istí aj veža.
Čiže od začiatku máte top kanón na rozdiel
od náboj ktoré si musíte pracne vyskúmať.
Vecou, ktorou môže otravovať je to že
pokiaľ sa chcete posunúť o tier vyššie
potrebujete vyskúmať najmenej 6 tankov na
tom istom tieri na ktorom ste práve z
dôvodu keby ste chceli hrať aj za iné tanky.
23
Pokiaľ radi hrávate len za jeden typ napr.
ťažké tanky nebudete to strašné s každým
tankom sa dá skúmať aj iní typ tanku bez
rozdielu ktorá je to strana. To môže trošku
otravovať od zbytočného stráveného času
hraním tankov ktoré aj tak nechcete alebo
nekúpite čo je nepotrebné.
4) Latencia (lagy)
Po štvrté by som opomenul tzv. lagy
(latenciu), väčšinou to závisí od rýchlosti
vašeho internetu ale často čo je hlavným
problém u WoT je server na ktorý sa
pripájate príliš ďaleko od vás čo zvyšuje
ping teda aj lagy a tým sa hra stáva v
podstate nehrateľnou pretože často neviete
kam idete, či ste už vystrelil alebo nie.
Práve na toto trpí WoT počet a správne
rozmiestnenie serverov na ktoré sa
pripájate. Ako príklad môžem uviesť
nasledovné: nachádzate sa severovýchodne
v Poľsku ale server na ktorý sa pripájate je
vo Francúzsku priamo v Paríži a čas, ktorý
trvá kým informácia poputuje ku serveru a
naspäť ku vám je omnoho dlhší ako keby ste
bolo priamo vedľa toho serveru v
miestnosti.
U WoT platí ak máte ping okolo 100 už sa to
skoro nedá hrať. Osobne čo som zaznamenal
u WT:GF je to nejako dobre opatrené kde
ležia servery to naozaj neviem, ale aj keď
máte ping 500 stále sa hra a aj vy v tej hre
chováte v celku normálne z minimálnym
trhaní alebo oneskorením pól sekundy čo je
ešte prijateľné.
5) Opravy bugov
Po piate čo sa nesmie opomenúť sú
aktualizácie a opravy bugov čiže chýb. WoT
to už celé roky praktizuje nasledovne, raz za
3 mesiace vydajú patch, kde sa nachádzajú
opravy o ktorých príliš neinformujú a o tých
ktoré informujú sa im príliš nepodarí aj tak
opraviť, ale hlavnou atrakciou týchto
aktualizácii sú nové tanky, mapy, úprava
tankov (nerf, buff) a mnoho relatívne ne
príliš potrebných vecí. Wargaming často ani
nepriznáva, že sa v hre nachádzajú nejaké
chyby a občas sa stáva, že im ich oznámite
tak vás slušne povedanú sprdnú a povedia
vám X vecí, ktoré nasvedčujú to že tá chyba
vznikla práve vďaka vám a len u vás.
Gaijin sa nebojí priznať že majú v hre chyby
a za nahlásenie takýchto chýb dokonca
odmeňujú hráčov goldami ( u WT sú goldy
Zlatý orly). Patche vydávajú tak často ako sa
len dá skôr by sa to dalo nazvať micropatch
lebo často sa jedná len o pár MB na opravu
alebo rýchlu úpravu niečo čo nieje tak ako
by malo byť. Čiže sa vám môže stať, že si
zapnete WT prebehne niekoľko MB
aktualizácia zahráte si 2 hodinky, ale neskôr
si idete znova zahrať a je tam ďalšia
aktualizácia. Často sa to nestáva, ale je
dobre vedieť a vidieť, že sa o tú hru starajú
a dbajú na komunitu na ich rady a nápady.
6) Jednotky letectva a tankov na jednej
mape
Po šieste ako zaujímavosť by som mohol
spomenúť jednotky letectva a tankov na
jednej mape v jednej bitke. U WoT je to
nemožné sami povedali že by sa mi
nepodarili vyvážiť hru tak aby jedna zo
strán nemala prevahu. WT to vyriešil
bravúrne ku tankom pridal AA (Anti
aircraft- protiletecká obrana), ktorá je
ovládaná priamo samotnými hráčmi.
Najviac epická mapa a teda aj bitka, ktorá je
ikona 2 sv. vojny je Kursk. Táto mapa sa
nachádza vo WT a nájdete tam tanky,
lietadla a AA či už ovládané samotnými
hráčmi alebo AI (umelou inteligenciou),
ktorá vám často dá zabrať to mi verte. Čiže
sa Gaijinu podarilo tú vyváženosť urobiť tak
aby nebola zvýhodnená ani jedna strana.
Keď ste v lietadle a zhodíte bomby či
vystrieľate všetky náboje s guľometov je
potrebné v arkáde si počkať na dobitie čo u
bômb trvá niekoľko minút, pokiaľ hráte
historické bitky a simulátor musíte pristáť
na svojom letisku kde vám nielen doplnia
muníciu ale vás v prípade potreby opravia.
7) Počet ľudí v bitke a jej čas
Po siedme by som spomenul počet hrajúci
ľudí v bitke a čas trvajúca bitka. Klasicky už
celé roky je známe, že WoT má na každú
bitku presne 15 minút, kde na každej strane
sa nachádza 15 hráčov a bojujú na mape
maximálne 1x1 km.
WT je iní keďže dbá na historickú presnosť
bitky prevažne trvajú od 20 minút do 1
hodiny, kde na oboch stranách je počet ľudí
nie presne stanovený odzrkadľuje sa to
hlavne od počtu aktuálne hrajúci, od hrajúci
práve daný tier ktorý máte vy a od mapy
ktorú dostanete pretože často bojujete na
mapách z rozlohou niekoľko desiatok km
(napr. 15x15km, 30x30km atď). Práve na
hore spomínanej mape Kursk sa bojuje 1
hodinu kde často proti sebe bojuje tak 20 vs
20 tankov, lietadiel alebo AA.
Občas či už na letisku alebo práve na Kursku
zaznamenáte aj pechotu ovládanú AI, ktorá
sa dokáže kryť za prekážkami. Tu by som
spomenul aj tanky z tzv. otvorenou vežou
kde u WT je nielen možné vidieť tú posádku,
ktorá sa tam nachádza presne na
stanovených pozíciách, ale sa aj pohybuje
presne tak ako má. WoT touto funkciou
neoplýva aj keď som niekde zaznamenal
24
nejaký zaujímavý mód od nejakého hráča,
kde ale tá posádka je len staticky čiže
nehybne.
8) Prostredie a ich zničitelnosť
A ako posledné nesmieme zabudnúť
spomenúť celkové prostredie a ich
zničiteľnosť.
Zničiteľnosť prostredia je v oboch hrách
ešte nie taká akú si sami vývojári
predstavujú alebo ako by chceli. WoT dokážete zhodiť každý strom, občas zničiť
niektorú budovu (do budúcna už pracujú na
úplne deštrukcii prostredia) a strela na zemi
síce zanechá viditeľní kráter a reálne tú zem
nijaké neovplyvní a môžete cez tento kráter
prejsť tankom ako keby tam ani nebol, lebo
v podstate ani nie je. WT:GF - od nového
patchu už tiež dokážete zhodiť každý strom
(doteraz sa dali len niektoré a tie väčšie vás
poškodili ak ste do nich narazili v plne
rýchlosti), budovy sa tu zatiaľ na mapách
nenachádzajú ale do budúcna už pracujú na
novej mape, mestskej kde plne ukážu túto
schopnosť zničiť každú budovu.
Ak vystrelíte na zem po grafickej stránke
tam vidieť krásny kráter ale taktiež ako u
WoT zatiaľ tam je len ako dekorácia než
reálne. Počet máp, ktoré môžete hrať u WoT
je neúrekom a každým patchom sa buď
pridá nová alebo upraví ta stará a pamätať
si každú jednu či už po mene alebo čo sa tam
nachádza je naozaj komplikované aj keď
tieto mapy sú pomerne malé. Počet máp u
WT:GF je len naozaj pár ale z rozlohou vám
ponúkajú viac ako mapy u WoT, stratégiu si
určite sami, počet obchvatov ktoré sa tam
dajú robiť je veľa a je to len na vás.
Týmto článkom som sa vám snažil opísať
alebo ukázať čo sa v jednotlivých hrách dá
robiť a čo nie, čím sa od seba líšia a na čo by
ešte mali zapracovať. O tom, ktorá s hra je
lepšia nechám rozhodnúť na vás ako sa
25
hovorí 100 ľudí 100 chutí. Osobne hrávam
oboje hry a každá ma niečo prečo sa ju oplatí
hrať.
8 hříchů World of
Tanks
World of Tanks je stále oblíbená hra. Podle
oficiálních statistik firmy Wargaming.net ji
hraje přes 85 milionů hráčů, čímž se vymyká
všem běžným standardům. Odmyslíme-li si
fakt, že jde bezpochyby o počet registrací,
přičemž počet skutečně hrajících hráčů bude
mnohem nižší, musí se wargamingu nechat,
že předělat Orky na tanky byla parádní trefa.
Pokud však bylo "WoTko" před třemi lety
štikou v rybníce a velcí videoherní
distributoři se předháněli v žádostech o
spolupráci, je dnes tatáž hra spíše
stagnujícím velikánem a v jejím okolí se
začíná pomalu šířit názor, že provozovateli
ujíždí vlak. Na Wargaming prostě padlo
prokletí všech firem, které příliš rychle
vyrostly - prvotní nadšení party kamarádů z
garážového startupu již pominulo, ale
profesionální firemní struktura, která by se
starala o efektivní rozvoj i v horších časech,
ještě není dobudována.
Až do konce roku 2012 měli ve vývoji World
of Tanks hlavní slovo zakladatelé firmy.
Vizionáři a nadšenci jako Viktor Kislij nebo
Sergej Burkatovskij. Na začátku roku 2013
se však ve wargamingu rychle rozrostla
obchodní a marketingová oddělení, jejichž
každodenním chlebem není na rozdíl od
otců zakladatelů hraní tanků, ale hrabání se
v excelovských tabulkách. Tradiční formulka
"má dáti – dal" se tak stala tím hlavním, co
určuje budoucnost hry. Nesmlouvavé oko
obchodníka ulpělo na podobě nových
stromů (nejvíce žádané stroje jsou vždy až
na jejich konci), na možnosti přechodů v
jednotlivých větvích (dříve často, dnes velmi
výjimečně) nebo na procesu tvorby nových
modulů (které se oproti dřívějšku dají
26
použít zpravidla jen na jednom jediném
tanku).
Změna World of Tanks z hry pro hráče na
hru pro akcionáře by jistě byla v pořádku,
kdyby se WoT dalo označit za hotové dílo.
Ovšem to, ať se na mě nikdo nezlobí,
zdaleka nešlo ani v roce 2012, ani dnes.
Je málo známým faktem, že 95% hráčů
World of Tanks odehrálo méně, než 1000
bitev. Zejména této drtivé většině je proto
určeno vše, co Wargaming herní obci nabízí.
Této většině jsou určeny všechny slevy,
výhodné nabídky, možnosti premium účtů i
premium strojů, zrychlené odemykání tanků
a jejich nové stromy, vše s cílem dostat nové
hráče co nejrychleji tam, kam se ve hře
dostat chtějí.
Jak potvrzuje sám hlavní producent Michail
Živec, většina příjmů z hry pochází právě od
málo zkušených hráčů. Proto sázka na
nekončící zástupy nováčků dává
ekonomicky smysl, bohužel však také
původní hráčské komunitě způsobuje řadu
problémů. Jakožto jeden ze známých členů
komunity jsem si dovolil sepsat několik
nejpalčivějších, které ve hře vidím a které se
dle mého mínění musí vyřešit dost rychle na
to, aby World of Tanks nezačalo přicházet o
hráče.
1) Systém balancování bitev
Být začátečník a neumět nic je svatým
právem každého hráče. I my jsme nějak
začínali, proto nic proti začátečníkům. Když
se ale zeptáte hráčů World of Tanks, co dělá
rozdíl v kvalitě týmů, co vám deset z deseti
odpoví? No jistě, skill, tedy souhrn
schopností a zkušeností jednotlivých hráčů,
právě hráči jsou to, co dělá rozdíl mezi
vítězstvím a porážkou. Je proto zarážející
vidět, kolik prostředků a námahy vynakládá
Wargaming na balancování týmů z hlediska
kvality tanků, ale jak přitom okázale
ignoruje balancování kvality hráčů.
Bitva, ve které proti sobě stojí patnáct
nováčků a na druhé straně tři čety skillerů,
je rozhodnutá už předtím, než začala.
Kolikrát jste za poslední dobu zažili, že než
dojedete na místo, ze kterého chcete vést
boj, tak prohráváte takovým rozdílem, že už
pomalu nezbývá, než hledat nejbližší
hlubokou vodu?
Wargaming stále tvrdí, že se zavedením
balancování podle skillu by se prodloužily
čekací doby do bitvy. To je jistě teoreticky
pravda, ale prakticky by se i tohle dalo z
větší části řešit pomocí rozsáhlejších
investic do výkonu serverových center. To
ale Wargaming nechce, protože by ho to
stálo velké peníze. Pak se ale nemůže divit,
když naštvaný veterán vezme do hry
začátečnický tančík a celý večer s ním
šikanuje zástupy frustrovaných zelenáčů.
2) Umělé zkracování bitev pomocí úprav
map
Mapy, které byly ve World of Tanks od
nepaměti, například Himmelsdorf, Fjordy
nebo Doly, obsahují několik průjezdů z
jedné strany na druhou. Ne příliš mnoho, ale
27
ani příliš málo na to, aby zde mohly probíhat
boje na mostech i v korytech řek, pod
majestátnými kopci a v hlubokých údolích, v
lesích i na velkých náměstích, zkrátka jsou
na své rozměry (maximálně 1000x1000
metrů) členité tak akorát.
Zhruba v polovině roku 2013 však došlo k
výrazným obměnám týmu, který původní
mapy připravoval a od té doby se proces
tvorby map radikálně změnil. Celé oblasti
jsou nahrazovány novými a všechny mapy
jsou uměle rozdrobeny na desítky malých
koridorů. Tundra, El Halluf, Arktida, Perlová
řeka, Posvátné údolí, Severozápad a
Severogorsk, všechny tyto mapy jsou si
podobné jako vejce vejci. A byť je na některé
sníh a na některé písek, filozofie změn je
vždy stejná.
Již dříve jsme si řekli, že 95% hráčů
odehraje méně než 1000 bitev. K tomu,
abyste se i tak jednoduchou mapu, jako jsou
Doly, dobře naučili, na ní potřebujete
odehrát minimálně nějakých 100 soubojů.
Ovšem počet map ve hře osciluje kolem
čtyřiceti a zejména ty nové jsou proti Dolům
nesrovnatelně složitější.
Negativní důsledky to přináší dva:
a) drtivá většina hráčů nemá nejmenší šanci
mapy pořádně poznat
b) ani jeden z týmů již není schopen
efektivně pokrýt přístupy ke své základně
Výsledek? Většina nových map se v
neoficiálních statistikách serveru
vbaddict.net umisťuje až zcela na chvostu
žebříčku délky bitev, které jsou na nich
vedeny. Stručně a jasně - bitvy na všech
nových mapách jsou výrazně kratší, než
bitvy na mapách původních. Na jeden souboj
je vymezeno 15 minut, ale například na
nové mapě Charkov se průměrný čas dostal
už pod neuvěřitelné 4 minuty.
Jistě nejen mě napadne, že důvodem není
ani tak zlepšování prostředí, jako snaha o to,
aby se munice vystřílela (a musela znovu
nakoupit), tanky zničily (a musely opravit) a
vybavení spotřebovalo (a draze doplnilo) v
čase co možná nejkratším, aby se celé
kolečko mohlo rychle opakovat znovu.
3) Herní engine BigWorld
Když wargaming koupil provozovatele
engine BigWorld, mnoho lidí bylo potěšeno.
Dávalo to smysl. Ovšem engine se díky tomu
začal ohýbat jen a pouze pro World of Tanks
a jeho vývojáři tak ztratili kontakt s trhem.
Je proto paradoxní a zároveň nevyhnutelné,
že hra vypadá zhruba stejně, jako před
nějakými třemi lety, ale nároky vzrostly
několikanásobně.
Licence méně známého engine pro začínající
firmu byla zřejmě levná, ale je nutné
poznamenat, že to, co konkurenční War
Thunder implementoval zlehka, jakoby
lusknutím prstů, Wargaming ztěžka dohání
přes složité a časově náročné úpravy
systému, který na něco podobného zjevně
není připraven.
28
Možnosti jsou dvě - začít uvnitř BigWorld
budovat engine na zcela nových základech,
nebo začít využívat zcela jiný software. V
této souvislosti je zajímavé připomenout
zprávy, které probleskly kuloáry, že
Wargaming se dotazoval na možnou koupi
českých Bohemia Interactive, provozujících
vlastní engine Real Virtuality.
4) Infrastrukturní problémy
Každý, kdo hraje World of Tanks alespoň
příležitostně, již zažil problémy s lagy, tedy
mikrovýpadky spojení mezi herním
klientem a serverem. Bohužel hráči jsou
tímto úkazem, zapříčiněnými jedním
neschopným, (nebo všeho schopným)
švédským poskytovatelem páteřního
připojení, který se usadil ve středním
Německu, obtěžováni pravidelně každých
několik měsíců.
Přitom česká a polská komunita jsou třetí a
druhá největší v Evropě a hráči se proto
oprávněně ptají, proč se mají připojovat na
servery, uložené v Nizozemsku, jimž stojí v
cestě ze střední Evropy tak problematický
provider.
Hrátky s telií došly jeden čas až tak daleko,
že připojení z České republiky šlo přes jižní
Německo, dále Francii a kanál La Manche do
Velké Británie, odkud se zpět pod mořem
vracelo na server do Nizozemska. Jak to pak
ve hře mohlo vypadat, když data obkrouží
půlku Evropy, to je zřejmé – lagy, lagy, lagy.
Tím spíše, že v Evropě šplhá ve špičkách
počet hráčů k číslu 250 000, ale servery
existují stále jen dva, oba na jednom místě a
oba geograficky zcela mimo uživatelské
těžiště. Podotýkám, že v době, kdy na
ruských serverech hrálo dohromady 600
000 hráčů, měli Rusové k dispozici serverů
osm.
5) Boti
World of Tanks je provozováno tzv.
systémem "free to play", kdy hráč
nepotřebuje peníze k tomu, aby hru mohl
stáhnout a hrát. V základu však dostanete
zdarma pouze začátečnický tančík a pokud
si chcete zahrát i s větší technikou,
například tou, která opravdu bojovala ve
druhé světové válce, jako je původní
československý tank LT-38, slavná sovětská
T-34 nebo německý tank Tiger, musíte ji
nejdříve "odemknout" za body zkušeností a
poté koupit za tzv. kredity, přičemž obojí
dostáváte po každé bitvě podle svého
výkonu.
Začátečnickým problémem však je, že se
vám ani jednoho nedostává a proto se část
hráčů uchyluje k používání nedovoleného
software, který hraje za ně. Ti jednodušší
"boti" se zvládnou jen přihlásit do bitvy, kde
29
celou dobu jen stojí na místě a čekají, jestli
jejich tým náhodou nevyhraje. Ty lepší je
možné naprogramovat pro střelbu na
nepřítele nebo automatické průjezdy
mapou, vždy ale platí, že jde jen o pouhé
programy, které nikdy kvalitou hry
nedosáhnou člověka a znevýhodňují tak
tým, ve kterém se objeví.
Přestože Wargaming právě v těchto dnech
ohlásil tažení proti neaktivním hráčům (a
tedy i těm nejjednodušším botům),
sofistikovanější programy jsou stále nad
jeho síly a proto pokud si World of Tanks
spustíte mezi půlnocí a ránem, stále máte
velmi reálnou šanci, že jedním z vašich
spolubojovníků není člověk, ale pár řádků
kódu.
6) Utajené prvky ve hře
World of Tanks má svou přesně danou herní
mechaniku, která se skládá z desítek
různých pravidel. Je přesně stanoveno, za
jakých podmínek dojde k průstřelu pancíře
nepřátelského tanku a za jakých už nikoli, je
matematicky určeno, kdy váš stroj uvidí
nepřítel a kdy se můžete pohybovat
nepozorovaně, vzorce jsou například i na
výdělečnost jednotlivých tanků ve hře.
Mimo těchto známých a zdokumentovaných
částí herní mechaniky však existují i části
utajené, které jsou kritizovány zejména
proto, že je provozovatel hry potají využívá
k úpravám kvality tanků.
Zhruba před rokem se tak na ruských
diskuzních fórech jeden z vývojářů prořekl,
že některé typy strojů (stíhače tanků) mají
speciální povýstřelový kamuflážní bonus,
ještě předtím se provalilo, že síla motorů a
hmotnost tanků není to jediné, co ovlivňuje
jejich pohyblivost, protože existuje ještě
jakýsi "odpor terénu", který je pro každý
tank stanoven zvlášť a který byl do té doby
tajen. Drtivá většina hráčů již také sama
zažila léta popíraný, ale mnohokrát
prokázaný "syndrom předposledního
výstřelu", kdy pokud střílíte na tank,
kterému zbývá posledních pár bodů života,
ho jakoby zázrakem nezničíte, přestože
byste podle matematické pravděpodobnosti
měli.
Tajné části herní mechaniky jsou jistě
právem provozovatele, které si koneckonců
vymínil i v registračních podmínkách. Pokud
jsou ale potají uplatňovány na stroje
přítomné ve hře, zůstává v uživatelích
nepříjemný pocit, že s nimi společnost
Wargaming nehraje fér. Své by o tom mohli
vyprávět majitelé zřejmě mnohokrát potají
upraveného čínského tanku Type 59.
7) Česká pobočka
Podle provozovatele hry je v České
republice do World of Tanks zaregistrováno
800 000 lidí, což činí československou
komunitu jednou z největších v Evropě,
větší než komunita italská, francouzská,
britská nebo třeba španělská. Díky tomu se
českým hráčům dostalo výsady jak hru, tak
její oficiální weby využívat ve svém rodném
jazyce a pod křídly evropské pobočky
společnosti Wargaming vznikla česká sekce,
zahrnující externí překladatele, pracovníky
technické podpory, moderátory diskuzních
fór a členy středního managementu,
zodpovědné za bezproblémový vývoj české
komunity.
Na českou pobočku se však už od jejího
založení snáší neutuchající proud kritiky.
Největší kauzou, která komunitou otřásla,
bylo provalení soukromé komunikace
jednoho z členů oficiálního komunitního
týmu, díky kterému vyšla najevo např.
manipulace se soutěžemi nebo nábor
moderátorů, kteří nesplňovali formální
požadavky. To nakonec stálo třetinu
českého komunitního týmu zaměstnání.
30
Další velkou ostudou skončilo odmítnutí
české pobočky podpořit sbírku pro válečné
veterány, která ve spolupráci s
Československou obcí legionářskou úspěšně
proběhla mezi českými a slovenskými hráči
na konci minulého roku.
Dlouhotrvající kritice také čelí čeští
moderátoři diskuzních fór, kteří jsou
obviňováni ze selektivního uplatňování
pravidel a byť několik nejkritizovanějších již
odešlo nebo bylo odejito a zčásti je nahradili
zkušení a uznávaní hráči, problémy
neustávají, ani kritika na ně navázaná. Jako
drobnost pak působí nedostatky v
překladech, hloupé chyby při vyhlašování
slevových akcí nebo všeobecná
nespokojenost s kvalitou technické podpory,
která však nepramení ani tak ze zlé vůle,
jako z nedostatečných kapacit a pravomocí
jejích zaměstnanců.
8) Historické bitvy
Hráči World of Tanks se dají obecně rozdělit
do dvou základních kategorií:
a) Fanoušci online her
b) Fanoušci vojenské techniky
Minimálně druhá skupina hráčů už od
spuštění hry žadoní, aby pro ně Wargaming
vytvořil speciální mód, ve kterém se
nebudou v jednom týmu potkávat německé
a sovětské stroje, ale kde se bude hrát podle
historických pravidel. Sověti nebo
Američané proti Němcům, žádné smyšlené
tanky a no name mapy.
Blýskat na časy se začalo před několika
měsíci, kdy do World of Tanks přibyl
teoreticky atraktivní mód, ve kterém proti
sobě stály týmy, tvořené tanky jednoho
národa. Tento mód bylo ale velmi těžké
vybalancovat, proto jej Wargaming ze hry
brzy stáhl, přesně v době, kdy spustil
plnohodnotný mód "Historické bitvy",
inspirovaný bitvami u Kurska, v Ardenách
nebo u Tobrúku.
Bohužel už od uvedení stíhala tento mód
řada problémů s hratelností. Hráči nechtěli
hrát s lehkými a středními tanky, které byly
v tomto typu bitev prakticky bezmocné a
proto se stávalo, že proti sobě stály např.
pouze německé Tigery a sovětské SU-152,
zcela bez účasti lehkých nebo středních
tanků. Bitvy tak byly nerealistické a
nezáživné a komunita, které se na tento mód
tak těšila, jej zcela zavrhla, na což
provozovatel hry zareagoval zrušením
celého módu a zahájením prací na nové
verzi, které však zaberou minimálně několik
měsíců.
Problémů ve World of Tanks je stále mnoho a
i když se některé z nich provozovatel snaží
odstranit, jiné dlouhodobě přehlíží. Když
proto srovnáte počty inzerátů na prodej
herních účtů před rokem a dnes, zjistíte, že
došlo k jejich razantnímu nárůstu. Zda hráči
odchází ke konkurenci, nebo prostě dali
online hraní valem, nevíme, jisté však je, že
doba, kdy šéfové Wargamingu mohli na
fórech ukazovat hráčům vztyčený
prostředníček, vědomi si své neohroženosti na
videoherním trhu je ta tam. A bude jen na
Wargamingu samotném, zda dokáže s World
of Tanks chytit druhý dech.
31
Československé
klany: CALM_
Klan CALM_ vznikl koncem srpna tohoto roku
a hlavním důvodem jeho vzniku byla snaha
dát dohromady partu starých známých
(hlavně z CSA), kteří spolu už dlouho hrají a
nechtějí nijak hrotit goldy/CW (proto název
„CALM“ a motto „Na pohodu„).
Hlavní důraz je kladen na kvalitu hráčů,
nikoli na jejich množství, proto CALM_
pečlivě vybírá, koho přijme. Cílem CALM_
není ani být multiklanem (mít více divizí),
ani se stát dalším narychlo splácaným
seskupením effe hráčů jen kvůli CW. Nikdo
není nucen hrát klanovky ani stronghold,
účast je dobrovolná a tempo na CW se
přizpůsobuje zájmu, nikoli naopak.
kdo esport provozuje, přijde si v CALM_ na
své taky. Dalším z cílů je spolupráce s
československými klany (zatím byla
navázána spolupráce s klany THEOS a
Rebels, do budoucna se dá očekávat
spolupráce se zelenou aliancí). Hlavní
prioritou jsou kampaně, kde klan nechce
primárně okupovat první příčky mezi klany,
ale dostat co nejvíce lidí na reward tanky.
Momentálně CALM_ hledá většího partnera
pro vzájemnou podporu během kampaně.
Nábor
- min. 2xT8 vhodné na ESL/Stronghold
- min. 4xT10 vhodné na CW
- dostatečný věk/odpovídající chování
- aktuální WN8 minimálně 2800+/1000
bitev nebo celkové WN8 2300+kvalitní
damage na T10 tancích
- přítomnost na TeamSpeaku alespoň tři dny
v týdnu týdně ve večerních hodinách
- hráč musí umět česky nebo slovensky
(tedy ideálně pouze Češi a Slováci)
Statistiky jsou posuzovány individuálně a
statpaddeři nejsou zváni. Hráči jsou
každopádně přijímáni primárně k
dlouhodobému působení, nikoli pouze na
kampaň (výjimky jsou možné). Hlavní
prioritou je stabilní, aktivní a herně
nadprůměrně kvalitní parta.
Zakladatelem klanu je Vavry a spolu s ním
tvrdé jádro staré CSA – Ilikus77, Houmer_,
Froly, overus10, Frost_DeatH, Wrajt_SVK a
další.
Dlouhodobým cílem je pohodové hraní na
vysoké úrovni a to hlavně módu Stronhold
(Opevnění) a dále kvalitní souboje na CW
mapě, nikoli však časově náročným stylem
dlouhodobého držení území, ale spíše
nájezdů. Hráči CALM_se také pravidelně
zúčastňují a budou zúčastňovat ESL, proto
32
Klan nabírá v současné době cca 40 lidí,
přičemž neplánuje otevírat při vyšším zájmu
další divize. Cílem je mít kvalitní a aktivní
stovku a dobře spolupracovat s dalšími
československými klany. Pokud se do
CALM_ chcete dostat, měli byste splňovat
formální podmínky, kromě všeobecných
statistik se hledí zejména na DMG, udělenou
na 10. tieru a to hlavně na středních tancích
a dále na aktuální WN8. Pokud budete chtít
do CALM_ vstoupit a nesplňujete přesně
výše zmíněné podmínky (může se stát), dáte
pár bitev v četě s Houmerem nebo Wrajtem
a uvidí se.
Rozhovor s Vavrym,
velitelem CALM_
Jako doplněk k informacím o klanu CALM_
přinášíme krátký rozhovor s Vavrym, jeho
velitelem.
Co tě přivedlo k World of Tanks?
K WoTku mě přivedli někdy cca před 3,5
rokem moji kamarádi z RL, což byli
Houmer_ a Ilikus77. Tenkrát ještě hrávali
betu a já jsem pomalu oťukával tuhle hru.
Když vyšla ostrá verze, neváhal jsem ani
minutu a někdy od srpna 2011 jsem se do
toho ponořil naplno. I když ze začátku jsem
měl celkem špatnej comp na hraní, takže
hraní kvalitních tanků začlo až tak po 10k
bitvách, ale na to se nechci vymlouvat,
každej přeci nějak začínal. :)
Co považuješ za prozatím svůj největší
úspěch na publicu a co na klanové scéně?
Public se hrozně těžký hodnotit, takže z
každýho kvalitního randomu, má člověk
dobrej pocit, zvlášť když si vyndá fialky. :)
Co se týče klanový scény, tak to byl spíš
neúspěch, když jsme za dávných dob v první
kampani s CSA bojovali proti klukům z BIA
na Erlenbergu, kde těch bitev bylo cca 30.
Tyhle fighty jsem si děsně užíval, i když jsme
z nich ve výsledku vyšli jako poražení. Pár
lidí by mi můj názor nejspíš potvrdilo.
Jakou máš za sebou klanovou historii a
proč jsi z těch klanů odcházel?
První klan kde jsem působil již neexistuje a
to byli SSD, který se pak změnili na dnešní
ACSR, ale z tehdejšího osazenstva si troufám
tvrdit, že zbyla do dnes snad jen hrstka. Pak
přišlo delší období v CSA, na který budu
vzpomínat jen v tom nejlepším a nebojím se
ho označit za svůj mateřský klan. Po
odchodu jsem si dal od klanové scény chvíli
oraz a poté přišel na řadu FAME, kde jsem
strávil opravdu hodně málo času, odtud
33
jsem odešel po několika týdnech z důvodů,
které tu nebudu rozebírat. Poté jsem
uvažoval, že svoje hraní omezím pouze na
public a max. týmové bitvy. Nějak mi to
nedalo a napadla mě myšlenka vytvořit
uskupení kvalitních hráčů, které znám
osobně, z teamspeaku či ostatních klanů. S
pár lidma jsme to konzultovali, no a nakonec
z toho vzniklo všechno tohle - CALM_ :)
Řada hráčů si všímá, že v CALM_ je
spousta lidí z dřívější CSA, to byl záměr,
nebo je to náhoda?
Jak jsem již říkal, v CSA jsem našel velké
množství lidí, kteří mi sedli jak herně, tak
osobnostně, takže ty byli první, které jsem
popravdě oslovil po založení CALM_u. I když
popravdě ty kluky, které jsem kontaktoval,
již z většiny nebyli součástí CSA, ale v
minulosti jím prošli.
Nebál ses, že bude CALM_ vnímán jako
další z řady hvězdiček, které rychle
zasvítí ale stejně rychle zhasnou?
Samozřejmě. Bál jsem se toho a bojím se
toho doteď, ale zatím se nám daří držet na
výsluní a doufám, že nám to ještě chvíli
vydrží. Fungujeme však jenom chvíli, takže
hodnotit dosavadní úspěchy by bylo hodně
předčasné.
Jak chceš, aby byl CALM_ vnímán
navenek?
Pokud to jen bude možné, rád bych držel
krok s těmi nejlepšími evropskými klany a
abychom jim byli konkurenceschopní. Na
druhou stranu chci aby klan působil jako
korektní, slušný stran chování a
respektovaný. Na oplátku to čekám i od
ostatních klanů, ne vždy tomu ale tak je. Je
potřeba si jméno budovat již od začátku.
Jaké máte v CALM_ cíle pro třetí kampaň
a jaké potom dál?
Nebudu skromný a pokusím se dostat co
nejvíce členů na tank, je mi jasné, že to
nebude jednoduché, týden před kampaní je
nás pouze 60, takže se budeme muset
ohánět. Pokud by nám na konci kampaně
spadnul nějakej gold do kasičky, tak bych se
vůbec nezlobil, kluci už jsou hladoví. :)
Kde vidíš CALM_ ode dneška za rok?
To těžko říct, rád bych stovku aktivních
kvalitních hráčů, s pravidelným příjmem
goldů, ale hlavně dobrou partu lidí, kteří
nebudou WoT moc hrotit a dokáží si hru
užít i v časech, když se zrovna nedaří.
Je něco, co bys tímto prostřednictvím
chtěl vzkázat českým a slovenským
hráčům World of Tanks?
Možná klišé, ale lehce mě znepokojuje
chování a nevraživost na české klanové
scéně, takže prosím vás, lidi, je to jenom hra,
tak trochu respektu sobě navzájem a hrajte
NA POHODU. :-)
34
Poslední vývoj
v klanových válkách
tak o sobě vědět tím nejlepším způsobem.
BIA se již stala stálicí CW mapy a to opět
dokazuje držením území ve Švédsku, Finsku,
zároveň stále útočí na „zelenou“.
Před časem se odehrála minikapaň o
americký střední tank T23E3. Více či méně se
opět prosadily ty samé klany jako minule a
opět se ukázalo, jak hodnocení hráčů a body
které potřebovali k zisku tanku, dokáže
nadělat v klanech zlou krev.
Poslední týden se na severní části Polska
drží další starý československý klan CZP,
který dokázal vybojovat bitvy i s takovým
klanem, jako EFE. Na východě Evropy
bojuje fialová aliance postavená kolem
našeho top klanu 9.TD. Ta spolu s klany
PXA a v poslední době hlavně polského
Netykalni drží rozsáhlá území. Po bojích
s OMNI se po diplomatické roztržce pustili
do Zelené aliance a zřejmě tím hodně
zamíchají děním na mapě. Pikantní na
soubojích 9.TD a S-D je fakt, že devátou
posílilo několik československých hráčů
právě z klanu S-D.
Na to doplatil i československý klan PCSTB,
který se proslavil zejména na fóru v sekci
Debata o CW. Tento „zelený“ fenomén
skončil prakticky hned po kampani. Spousta
dobrých hráčů z tohoto klanu potom posílila
jak stálice československé klanové scény,
tak dali vzniknout i novým, nebo
staronovým klanům.
Další zajímavou událostí bylo spuštění
módu Opevnění. Zde osobně vidím velký
potenciál a doufám jen, že bude co nejdříve
dopracován. Většina klanů dnes už roty
skoro nejezdí a věnuje se naplno modu
Opevnění, který jim dokáže přinést zajímavé
bonusy. Při pohledu na klasickou CW mapu
se asi jako nejzajímavější dění jeví „Boj o
Evropu“ kde se již několikátý měsíc drží tzv.
„Zelená aliance“, která svádí tuhé boje
s klany, které se nechtějí smířit
s dosavadním rozdělením Evropy.
Z československých klanů, které se toho
zúčastňují, stojí za zmínku klan CSA, který
jako člen zelené aliance se zuby nehty drží
na evropském kolbišti už pár týdnů a dává
35
Potom je zde spousta kvalitních hráčů, kteří
se boje o Evropu zúčastňují jako členové
mezinárodních formací. V zelené alianci to
je početná československá enkláva,
zastoupená v S-D, jeden stálý člen v 1PADX a
na druhé straně barikády jsou naši hráči
zastoupeni v klanech RISE, L-FEW, FAME a
EFE (pokud jsem někoho zapomněl tak se
omlouvám).
Za zmínku stojí určitě i pokus o reinkarnaci
starého dobrého klanu PTS, který se
dokázal vrátit zpět na mapu a dokonce
rovnou na žhavou evropskou půdu.
Vzhledem k tomu, že v PTS je dost našich
hráčů, tak jejich výkony určitě budeme na
dále sledovat a v některém z příštích čísel
bychom vám rádi přinesli rozhovor
s některým z našich borců tohoto známého
a dnes již kultovního seskupení.
Good luck všem a těšme se na novou kampaň,
která je už za dveřmi!
eSport by cNNk
na turnaj sám. Osobně věřím, že to přece
jenom někoho zajímá a proto se pokusím
aspoň občas něco napsat.
Easy 8 (5)
Nedávno opět proběhl klasický WG turnaj
Easy 8, tentokrát již jeho 5. ročník a jelikož
se blíží změna formátu pro
esport, tak v této formě
možná i poslední, ale o
tom později. Přihlásilo se
skoro 1000 týmů, takže o
tento druh turnajů zájem
je. Bohužel je jich v poslední době od WG
velice málo a jejich úroveň spíše klesá.
Streamu z finálového dne jsme se opět
nedočkali a přitom by se bylo na co dívat,
protože do posledních zápasů se dostalo
mnoho Golden a Silver League týmů jako
Cplay, GGWP.PRO, Synergy, Lucky Kuraki,
Super Pazie a třeba i kontroverzní tým The
Odd Gentlemen o kterém také napíšu něco
málo později. Každopádně je škoda i to, že
se WG k esportu staví tak, že o turnaji se
napíše pouze jeden článek s odkazem na
registraci, který se pod záplavou nabídek
gift shopu a různých mísí velice rychle ztratí
a později po něm neštěkne ani pes.
Ještě než napíšu výsledky, tak musím
upozornit, že tento turnaj byl speciální i tím,
že na finálový den probíhal ještě současně
turnaj "Rumble in the West" a tak mnoho
týmů včetně toho kde jsem hrál já sám,
hrálo oba turnaje současně a tak nás čekaly
4 hodiny hraní v kuse ze zápasu do zápasu
což se asi hodně podepsalo i na výsledné
kvalitě.
Samotný odkaz na "esport" na portálu vede
na sice na nový esport web, ale i jeho obsah
je velice chudý a moc tam toho nenajdete.
Samozřejmě jsem neváhal a zkusil to
prokonzultovat s WG esport team a jediné
co jsem se dozvěděl je to, že na esportu
webu se stále pracuje - pomáhal jsem si při
menším testu a brzo se turnaje zřejmě
přesunou právě tam.
A na otázku proč se o turnajích nepíše na
hlavní stránce více se mi dostalo odpovědi,
že pokud není stream, tak to stejně nikoho
nezajímá, takže pokud Vás zajímá kdo turnaj
vyhrál, tak se musíte prokousat novinkami
třeba 14 dní a najít si odkaz na již zmíněnou
novinku o turnaji s registraci a proklikat se
36
Každopádně na prvním
místě skončil tým Lucky
Kuraki, který na finálové
mapě Siegfried line
porazil tým Synergy 3:2 a
přenechal jim druhé
místo. O třetí místo se dělí týmy GGWP.PRO
a Cplay, kde skončili po porážkách na
Himmelsdorfu CPLAY tT.eSPORTS 0:2
Synergy a GGWP.PRO 1:2 Lucky Kuraki. Z
CZ/SK týmů se dostal nejdál (Top 32) tým
ENVi ESPORTS.wot, který vypadl díky
remíze.
Rumble in the West - Qualifier
Možná se
někdo zeptá co
to vlastně bylo
za turnaj a jak
se bylo možné
do něho dostat.
Odpověď je
snadná, ale
pouze pokud
jste byli účastníkem, pro ostatní hráče o tom
nebylo žádné info a to prý z důvodu, že se
jedná o turnaj uzavřený a nebude stream,
takže by vás to opět vlastně vůbec
nezajímalo. Každopádně kvalifikace se
mohli zúčastnit jen týmy 4.
sezóny Golden League a 4 týmy jenž si
zahrály baráže o vstup do Golden League.
Což by nám dalo 16 teamů - Schoolbus měl
jako vítěz 4. sezóny postup jistý a díky
oznámení o turnaji pouhé 4 dny předem se
nezúčastnil ani team Denial esport
(Lemming train), který je od té doby v
rozkladu. O jedno jediné místo se tak
popralo 14 týmů, které válčily ve velice
podivně nastaveném double-elimination
pavouku. Každopádně očekávaní účastníků
se naplnilo a kvalifikaci vyhrál favorit Virtus Pro. A o co, že se vlastně hrálo ? O
možnost zúčastnit se turnaje, který se konal
25. října v Polsku, v Poznaňské Game Aréně.
Spolu s týmy z dalších regionů si VP
zabojovali o ceny v celkové hodnotě 50 000
USD. Šlo zřejmě o poslední větší turnaj ve
formát
u 7/42.
Stream proběhl na twitch.tv/wgleu
Tank Rally
Posledním z turnajů byl Fun cup využívají
dočasného módu tankových závodů. Kdyby
to náhodou někdo nezkusil, tak se jednalo o
závody 3v3 ve speciálně upravených
tancích Chaffe sport na mapě "Port", která
už není volně
dostupná se
speciálně
vytvořenou
závodní trasou
plnou různých
skoků, kde šlo
o to zvítězit na
pro oba týmy
společném
capu nebo soupeře klasicky zničit třeba už
po cestě. Jistě šlo vytvořit plno různých
taktik
37
jak soupeře vyřadit, bohužel bez možnosti
sledovat jiné týmy nám zůstane většina
know-how asi skryta. Zúčastnilo se cca 3500
týmů, což je perfektní účast - težko říct jestli
to bylo díky zábavností a jednoduchostí
tohoto módu nebo díky možnosti vyhrát
mimo klasických goldových výher i
premium tanky jako legendami opředený
Type 59 nebo hbitou E-25 či mamutí TOGII.
1. místo Jääkärit , 2. místo Ödem Mörröns
Bobby-Car-Club a na děleném 3. místě
Steel Wolves a Speed Racer
Specialitou tohoto turnaje bylo i
to, že se výherce konečně dočká
i medaile do profilu ve hře a tak
to po ocenění účastníku 4.
sezony Golden ligy bude již druhé ocenění
na které můžete u hráčů narazit. Pokud vás
zajímá jak to bude s udělováním medailí
zpětně, tak se o tom bohužel zatím
neuvažuje, ač by to dle mě bylo správné.
Team - The Odd Gentlemen
Že nevíte co je to za tým? Již brzo byste to
měli zjistit, protože
tento tým si výhrou
nad Lucky Kuraki v
barážích zajistil
postup do Golden
League. Avšak na
tým bylo podáno
několik protestů. Již
při hraní Silver series padnul pro tento tým
trest za používání nepovolených modů.
Jenže tým porušil i další pravidlo - jelikož
má každý region svoji Silver-Golden league
je hráčům povoleno hrát pouze v jednom
regionu i přesto hrál kapitán jednoho z
ruských silver teamů v tomto týmu a z
doslechu vím, že snad ani nebyl jediný,
pouze se nechal snadno odhalit samotnými
hráči a v tom je právě zásadní problém.
Ještě před začátkem Golden ligy se hráči
ptali jak to bude kontrolováno a byli
ujištěni, že se nemusí ničeho bát, ale jak se
ukázalo, tak se obávat se musí, protože
kontrola je minimální, resp. jen na vyžádání
- takže zřejmě musíte podezřívat všechny a
hlásit každý zápas, trošku podivný systém.
Zdá se vám, že tento tým by měl být
vyřazen? No nejste jediní, jenže i přesto, že
bylo uznáno porušení pravidel, tak vyhození
týmu by bylo prý moc přísné a to i přesto, ze
do baráží se dostali na úkor ostatních týmů
podvody.
Jenže to by nebylo všechno, tento tým se
zúčastnil i nedělních turnajů Go4WoT a
účast v turnaji #182 se jim stala osudnou,
protože při zápasu s polským týmem Stronk
Siema padl na jejich hlavu protest za
používání cheatů a po cca dvou týdnech
dostali 3 hráči tohoto týmu ban na 2 roky na
ESL. Jelikož k tomu v době psaní článku
neexistuje oficiální vyjádření a některé
protesty vůči tomuto týmu ještě nejsou
ukončeny, mohu poskytnout opět jen
informace z doslechu, že by tento tým měl
být snad konečně vyřazen i z Golden ligy a
to snad nejen té evropské.
esl.eu/czsk/team/8337318/
Každopádně to vede k otázce, jak je to
vlastně s podváděním v esportu a co se proti
tomu dělá. Z mého pohledu je současná
situace více než tragická - v oběhu je velmi
mnoho nepovolených módů a esport je tím
zasažen taky. I přes mnoho protestů a hodně
podezřelých situací je prokazování velmi
složité a navíc k němu dojde jen na základě
podání.
Osobně vím o mnoha hráčích co z toho
vesele těží a nic se jim nestalo. Na polském
ESL sice proběhlo pár pokusů od adminů o
namátkové kontroly, jenže co vám to
pomůže, když admin vejde do tréninkové
místnosti před zápasem a vy jen sledujete
38
jak se celý protivníkův tým odpojí a relogne
klient bez modů, protože jim prý všem
vypadl proud .
Abych nebyl, ale
jen negativní, tak
ESL v posledním
týdnu testuje
jejich vlastní
anticheat Wire i pro WoT, tak uvidíme jaký
to bude mít dopad na esport a jak moc
účinné to bude. I tak si myslím, že by se do
toho měl zapojit i sám Wargaming a
pořádně s těmito podvodníčky zatočit.
WCA - World Cyber Arena 2014
Na začátku října se v čínském Yinchuanu
konal velký herní turnaj, kde bylo
zastoupeno i WoT. Hrálo se o ceny v celkové
hodnotě přesahující 160 tisíc euro, takže šlo
o vcelku velkolepou událost. Přesto
informací pro evropské hráče bylo úplné
minimum a většina pocházela od samotných
účastníků.
Pro Play Watch aneb Jak hrají profíci
Nakonec bych ještě rád upozornil, že
Wargaming se rozhodl více podporovat
streamery z řad esport hráčů a nejen, že je
propaguje pomocí novinky na webu, ale
mají na to i přímo sekci (link na konci). Při
jejich sledování se můžete něco naučit, ale
měli by dostávat i nějaké promo kódy pro
svoji propagaci, takže je tu snad i možnost
získat nějaký premium tank, goldy, atp.
worldoftanks.eu/en/content/guide/eSpo
rt/pro-play-watch
Při otevření pozor na autoplay - občas je
online víc kanálů najednou.
Za EU region dostal pozvánku tým Kazna
Kru, za NA server SIMP a jelikož na RU
probíhalo finále Golden league, tak byl
pozván tým GRA, který bude hrát pouze
Silver League.
První den si ve skupině Kazna vybojovala
výsledky Kazna vs VG - 3:0 , Kazna vs SIMP 3:2 ,Kazna vs GRA - 2:2; druhé místo za Gra
a dostali tak možnost bojovat i druhý den ve
finálovém pavouku.
Konečné pořadí je tak první místo pro Arete,
druhé pro Gra a třetí pro Kazna Kru. Osobně
si myslím, že Kazna Kru měla díky nižší
konkurenci mnohem větší šance na lepší
výsledek, ale pravidla byla celkem odlišná
od našich a co vím, tak se hrálo například i
na Karélii, která u nás v esportu vůbec
nefiguruje.
39
Co nás ve WoT čeká
v nejbližší době?
V budoucích patchích nás čekají poměrně
zajímavé změny. Předně jde o patch 9.5 s
připravovanou větví britských středních
tanků, kombinovanou se stíhači na vyšších
úrovních.
Půjde o následující sestavu tanků:
M2A4, M3 Honey, M3 Grant, Sherman III,
Firefly, Challenger, Charioteer, FV4004,
FV4005 Stage 2, přičemž větev bude mít
alternativní nižší tiery (na páté úrovni Archer, na šesté - Achilles). Celkově půjde
spíše o lehčí větev vozidel s věžemi,
vyzbrojenou v tradičním britském duchu
spíše děly menší ráže. Výjimku tvoří nová
"desítka", která bude vyzbrojena stejným
dělem ráže 183mm jako FV215b, která už je
ve hře v roli stíhače tanků desáté úrovně v
původní britské větvi. Od FV215b by se
FV4005 měl lišit zejména pohyblivostí,
ovšem za cenu menšího pancíře (věž např.
použe 14mm).
Další velkou připravovanou změnou je
Havok, který je ale spíše takovým
"evergreenem" očekávání. Původní Havok
40
měl být do hry uveden ve verzi 9.0 jako jeho
hlavní "atrakce", ale jak už víme, z tohoto
plánu sešlo,
protože vývoj v té době ještě nebyl zdaleka
dokončen. V současné době se Havok
plánuje patrně pro patch 9.6, ale ani to
zdaleka není jisté a vývojáři, poučení s
předchozích blamáží, odmítají poměrně
rozumně
udávat jakékoliv datum. Ten nejpřesnější
odhad k Havoku, resp. Jeho první části,
zahrnující pouze realistickou destrukci
některých objektů, je první čtvrtletí roku
2015.
Pro rok 2015 se hovoří jednak o bitvách v
režimu PvE (jakási obrana proti vlnám botů
se vzrůstající obtížností, tzv. survival režim),
ale také o historických bitvách (opět v PvE
režimu, to jest roli "kanonenfutru" budou
opět hrát boti). Z nové techniky uvidíme v
roce 2015 patrně jako první francouzské
střední tanky (AMX-30 Prototyp a AMX-30),
navazující na AMX-13/90 (čili "protažení"
francouzské lehké větve do 10. úrovně) a
poté patrně japonské těžké tanky
(podobající se svou masivní hmotností a
rozměry těm německým). Ke konci roku
2015 je pak v plánu první větev
"evropského" stromu, patrně Itálie.
Težký stíhač tanků
Ferdinand
Převzato s laskavým svolením provozovatele webu
panzernet.net, původní článek je zde:
http://www.panzernet.net/panzernet/stranky/stihace/ferdi
nand.php
Těžká protitanková děla Ferdinand byla
založena na zamítnutém prototypu
podvozku VK 4501(P) vyvinutém Dr.
Ferdinandem Porsche pro připravovaný
tank Tiger. Při výběru podvozku pro
samotné tanky Tiger padla volba na
podvozek firmy Henschel a 95 již
vyrobených Porscheho podvozků tedy mělo
být využito jinak. Zavést vedle Tigerů na
standardním podvozku do služby ještě
malou sérii tanků jiné konstrukce by nebylo
rozumné a mohlo by způsobovat zmatky při
objednávání náhradních dílů a opravách.
Jejich nevyužití a sešrotování by zase na
druhou stranu bylo zbytečným plýtváním
vynaloženými prostředky.
Existovaly návrhy na osazení vyrobených
podvozků 150 až 170-ti milimetrovými
houfnicemi nebo i 210-ti milimetrovým
těžkým minometem. Nakonec bylo ale 22.
září 1942 rozhodnuto, že tyto podvozky
mají být využity pro nový těžký
protitankový stroj vyzbrojený kanonem PaK
43/2 L/71 ráže 88 milimetrů. Již v listopadu
téhož roku existoval návrh jeho designu a
nedlouho nato byl první funkční prototyp
předveden Adolfu Hitlerovi. Tomu se nový
41
stroj líbil a naléhal na jeho urychlenou
produkci, aby byl tento k dispozici pro
připravovanou letní ofenzívu. Od ledna do
dubna 1943 bylo tedy v továrnách
Nibelungenwerke přestavěno celkem 90
kusů existujících podvozků. Stroj získal své
jméno podle konstruktéra jeho podvozku Dr. Ferdinanda Porsche. Zbylých 5
podvozků potom posloužilo pro stavbu
těžkého vyprošťovacího tanku Bergetiger,
který je popsán níže.
Ferdinandy dosahovaly obrovské hmotnosti.
Jenom nástavba posazená na originální
podvozek vážila 15 tun. Její čelní stěna byla
200 milimetrů silná a boční stěny měly
tloušťku 80 milimetrů. I na 100 milimetrů
silné čelo podvozku byly přinýtovány
dodatečné štíty o stejné tloušťce z nichž
každý vážil 4500 kilogramů! Taková síla
pancéřování byla výjimečná a zaručovala
posádce vysokou úroveň ochrany před
nepřátelskou palbou všeho druhu.
Posádku tvořilo 6 mužů. Řidič a radista
seděli v trupu na jeho levé, resp. pravé
straně. Oba měli přímo nad hlavou své
poklopy z nichž ten nad řidičem měl v sobě
sadu tří periskopů pro pozorování terénu.
Zbytek posádky sestávající z velitele, střelce
a dvou nabíječů měl své místo v nástavbě a
od řidičského prostoru byl oddělen
motorem a agregáty. Na střeše kabiny se
nalézaly dva poklopy, vlevo vzadu kulatý a
vpředu na pravé straně obdélníkový. Oba
byly dvoudílné. V pravém poklopu stál
během přesunu velitel vozu a vyčníval tak
nad obrys stroje. Na zadní straně korby se
nalézal ještě jeden velký jednodílný poklop,
který sloužil k nakládání munice.Vezená
zásoba střeliva byla 55 kusů.
Stroje byly vyzbrojeny velmi účinným
vysokorychlostním dělem ráže 88
milimetrů. Původní kusy ovšem nebyly
opatřeny štítem úchytu kanonu. Proto byly
za nimi tyto štíty dodatečně posílány na
východní frontu. Maximální účinný dostřel
kanonu byl 5,4 km. Zbraň dokázala ničit
sovětské tanky na vzdálenost větší než 2000
metrů a u spojeneckých typů byla tato
vzdálenost ještě větší. Taková palebná síla v
kombinaci s výjimečně silným
pancéřováním představovala pro posádky
nepřátelských tanků opravdovou noční
můru.
Vyrobené Ferdinandy byly rozděleny po 45
kusech do dvou nově vytvořených
samostatných praporů těžkých stíhačů
tanků. Byly jimi 653. a 654. schwere
Panzerjäger Abteilung. Nové stíhače tanků
byly poprvé nasazeny do boje během
operace Zitadelle. Jejich vystoupení na
válčišti přineslo rozpačité hodnocení.
Ferdinandy v každém případě dokázaly
zlikvidovat velké množství sovětské
obrněné techniky na často až neuvěřitelné
vzdálenosti, ale na druhou stranu došlo k
mnohdy zbytečným ztrátám, způsobeným
slabou podporou jiných vozidel, kterou tyto
kolosy nutně potřebovaly.
V případě útoku tanků z velké blízkosti se
Ferdinand nedokázal efektivně ubránit,
zvláště v případě, že úder provedly
42
současně z několika stran. Značné problémy
způsobovala malá pohyblivost těchto
obrněných monster a jejich hmotnost, pro
kterou bylo velice obtížné odtáhnout
poškozené vozy z bojové linie. Stroj
dosahoval na silnici maximální rychlosti 20
km/h. V terénu potom dokázal za hodinu
urazit pouhých 10 až 15 kilometrů.
Rovněž útoky pěchoty s příložnými
náložemi představovaly značné riziko,
neboť vůz v původní podobě nedisponoval
žádnou protipěchotní výzbrojí. Posádky
proto při útoku ruské pěchoty často střílely
kulometem přímo skrz hlaveň kanonu.
Tento nedostatek byl také přechodně řešen
namontováním plošiny pro několik vojáků,
na střechu stroje. To ovšem vedlo pouze k
jejich velkým ztrátám.
Vzhledem ke značným ztrátám 654.
sPzJgAbt v průběhu operace Zitadelle byl
tento 26. srpna 1943 odeslán do Francie ke
znovuzformování a přezbrojení na jiný typ
stíhače tanků. 653. sPzJgAbt zůstal na
východní frontě a účastnil se zde dalších
těžkých bojů.
Stroje Ferdinand ze 653. schwere
Panzerjäger Abteilung zničily během období
od Kurské ofenzívy do listopadu 1943 (do
jejich stažení k přestavbě na verzi Elefant)
celkem 582 sovětských tanků, 344
protitankových děl, 133 děl, 3 obrněné
automobily a 3 letadla, zatímco jejich ztráty
činily 13 strojů!
Po zkušenostech od Kurska a mnoha
stížnostech velitelů jednotek se začala
připravovat modernizace těchto strojů.
Když bylo koncem roku 1943 posláno všech
50 do té doby přeživších Ferdinandů zpět do
továren k opravám, byly tyto opatřeny
kulometem MG 34 usazeným vpředu trupu,
dále potom novou velitelskou kupolí,
umožňující lepší výhled a širšími pásy.
Rovněž byla na některé stroje aplikována
pasta Zimmerit proti magnetickým
bombám. Tato modernizovaná monstra
potom dostala nový oficiální název Elefant.
Nejdůležitější z provedených změn byla
právě instalace kulometu. Jeho úchyt byl z
venčí chráněn přimontovaným 80-ti
milimetrovým plátem pancíře. Obsluhu
kulometu měl na starosti radista, který s
ním ovšem dokázal pokrýt jenom prostor
před strojem. Při útoku z jiného směru bylo
nutno buď celý kolos otočit, nebo zahájit
palbu z otevřených střešních poklopů tak
jako před instalací kulometu. I přes tuto
nevýhodu splnila úprava svůj účel a
mnohem usnadnila obranu proti živé síle
nepřítele.
Po přestavbě strojů byla 1. Kompanie 653.
praporu odeslána v únoru 1944 do Itálie,
kde měla v oblasti Nettuna čelit
postupujícím spojeneckým jednotkám. Zde
byly Elefanty využívány pro víceméně
poziční defenzivní boj, který jim vzhledem k
jejich velikosti a hmotnosti nakonec velmi
vyhovoval.
Druhá a třetí Kompanie zatím bojovaly opět
na východě v rámci skupiny armády
Nordukraine. Po urputných obranných
bojích roku 1944 byly tyto jednotky
zdecimovány a musely být opět odeslány ke
znovuzformování tentokrát do Krakowa.
Dále už bojovaly a byly ničeny jen na
východní frontě. Poslední Elefant byl zničen
43
až 22. dubna 1945 u Zossenu jižně od
Berlína.
Kromě obou popsaných variant stroje
existovalo ještě celkem pět kusů
vyprošťovacích vozidel založených na
stejném základu. Na jejich korbě byla
umístěna jen nízká pevná nástavba s
jediným kruhovým poklopem ve střeše. V
zádní stěně byla potom ještě dvojdílná vrata.
Jedinou výzbrojí vozu byl kulomet MG 34
instalovaný v kulovitém střelišti napravo v
čelní stěně nízké nástavby. Účelem tohoto
stroje bylo vyprošťování a odtahování
poškozených a znehybněných Ferdinandů i
jiných těžkých strojů, na které běžná
vyprošťovací vozidla nestačila. Stroj nesl
oficiální název Bergetiger (P).
Na podvozku Dr. Porscheho měl podle plánů
německých konstruktérů vzniknout ještě
jeden velmi zajímavý stroj určený k
rozhrnování sutin a prorážení překážek
během bojů v ulicích velkých měst.
Rammtiger, jak zněl zkrácený název tohoto
plánovaného monstra je však popsán v
samostatné kapitole v sekci Speciální
technika.
Ferdinand/Elefant se stal skutečnou
legendou tankové historie. I když byl
vyroben jen malý počet těchto vozidel,
dokázaly zničit stovky nepřátelských tanků
a způsobovat v řadách protivníků značný
zmatek. I přes všechny úspěchy je ale
zřejmé, že se jednalo o celkově méně zdařilý
projekt. Stroj byl technicky nedokonalý a
hlavně dosti pomalý a neohrabaný koneckonců se jmenoval Elefant.
Samohybné dělo SU152
Článek převzat s laskavým svolením provozovatele webu
panzernet.net. Původní článek je zde:
http://www.panzernet.net/tankist/stranky/samohybky/su1
52.php
Plán na vývoj a výrobu samohybné houfnice
ráže 152 mm vznikl v Sovětském svazu na
přelomu let 1942 a 1943. Existovaly dva
základní impulsy ke vzniku tohoto plánu.
Byly to jednak zkušenosti Rudé armády s
boji ve Stalingradu a jeho okolí, kde se
projevil nedostatek samohybných děl
schopných ničit silnější německá opevnění.
Druhým impulsem bylo nasazení nového
německého tanku Tiger, který byl pro
sovětské obrněnce opravdovým oříškem.
Nová samohybka tedy měla být schopna
jednak likvidovat opevněné nepřátelské
body a podporovat tak postup pěchoty i
obrněných formací a poradit si novými
těžkými tanky fašistů.
Práce na vývoji požadovaného stroje vedl
konstruktér Josef Jakovlevič Kotin.
Obrněnen, který on a jeho tým vytvořil byl
účelným spojením již vyráběného a
osvědčeného podvozku i zbraně. Podvozek
byl převzat z těžkého tanku KV-1 a výzbroj
samohybky tvořila upravená polní houfnice
ML-20 ráže 152,4 mm. Původní plány
předpokládaly prodloužení tankového
podvozku. K tomu ale nedošlo, protože by to
44
znamenalo významný nárůst výrobních
nákladů i času potřebného pro vývoj.
Práce na projektu, který získal označení KV14, byly zahájeny 31. prosince 1942 v
Čeljabinském Kirovském závodě. 4. ledna
1943 byl projekt předložen Výboru obrany,
který jej schválil a požadoval dodání
testovacího prototypu do 25 dní. Tento
doslova šibeniční termín se podařilo splnit.
25. ledna byl prototyp hotov a proběhly jeho
tovární zkoušky. Po nich následovaly
zkoušky armádní. Stroj v nich obstál a 14.
února byl oficiálně přijat do výzbroje Rudé
armády pod označením SU-152 (SU =
samochodnaja ustanovka). Zároveň se
schválením stroje bylo také nařízeno zahájit
okamžitě jeho sériovou výrobu. Závratná
rychlost stavby prototypu byla dána
částečně samotnou jednoduchostí stroje
(který spojoval již vyráběný podvozek s již
vyráběnou zbraní) ale také faktem, že
konstruktéři Čeljabinské továrny již před
vznikem armádního zadání sami teoreticky
bádali nad možností stavby takového stroje.
Základem SU-152 byl, jak již bylo řečeno,
podvozek tanku KV-1. Ten byl na každé
straně tvořen šesti pojezdovými koly,
zavěšenými a odpruženými každé
samostatně pomocí torzní tyče. Kola byla
řešena jako celoocelová s odlehčovacími
otvory. Jejich průměr činil 60 cm. Vpředu
bylo větší kolo napínací, rovněž s
odlehčovací perforací. Vzadu potom bylo
plné ozubené kolo hnací. A konečně shora
podpíraly pás tři menší vratné kladky.
Vzhledem k velkému zpětnému zákluzu
hlavní zbraně ji nebylo možné umístit do
tradiční tankové otočné věže ale pouze do
pevné nástavby. Tato nástavba zabírala
celou přední poloviny podvozku. Nástavba
byla plně uzavřená a poměrně nízká a celé
vozidlo díky tomu měřilo na výšku pouhých
2,45 m. Jednotlivé stěny byly spojeny
svárem. Čelní stěna nástavby byla silná 75
mm, boční i zadní stěna měla 60 mm a strop
20 mm. V čelní stěně, napravo od jejího
středu, byla v mohutném límci instalována
hlavní a jediná zbraň stroje, houfnice ráže
152 mm.
Původní klasická vlečná houfnice ML-20
byla pro samohybné provedení lehce
upravena a dostala označení ML-20S. Velkou
výhodou této zbraně byla možnost vedení
přímé i nepřímé palby. Přímou palbu bylo
možno vést na vzdálenost do cca 700 metrů.
Velkou nevýhodou byla potom malá rychlost
střelby, pouhé dva výstřely za minutu.
Důvodem bylo používání dělené munice a
45
velká hmotnost granátů, díky které bylo
nabíjení zbraně velmi náročné. Pro houfnici
se používaly tříštivotrhavé granáty OF-540
o hmotnosti 43,6 kg s úsťovou rychlostí 655
m/s a protitankové granáty BR-540 vážící
48,8 kg s úsťovou rychlostí 600 m/s.
Zmíněný protitankový projektil dokázal na
vzdálenost 2000 metrů probít 90 mm
kolmého pancíře. Zásoba munice na palubě
byla pouhých dvacet nábojů. I protipěchotní
granát ovšem díky své velké hmotnosti a
kinetické energii dokázal silně poškodit
nebo i zničit německé obrněnce. Jeho přímý
zásah mohl způsobit až kompletní odtržení
věže tanku.
V zádi stroje byl motorový prostor a v něm
dvanáctiválcový diesel V-2K o maximálním
výkonu 600 koní. Nafta byla uložena v
celkem třech samostatných nádržích jejichž
celkový objem činil něco okolo 600 litrů. To
umožňovalo dojezd okolo 330 km při jízdě
po silnici a zhruba polovinu této vzdálenosti
v terénu. Dalších až 360 litrů paliva ovšem
bylo možno naložit do čtyř přídavných
venkovních nádržní umístěných na zádi nad
blatníky.
Osádku vozu tvořilo pět mužů. Řidič seděl
vlevo v přední části trupu. Z vozu vyhlížel
skrz nevelký hranatý průzor v čelním
pancíři. V případě nebezpečí se dal průzor
uzavřít krytem a potom sloužila k výhledu
pouze úzká štěrbina v tomto krytu. Nalevo
od řidičova průzoru byl na čelní stěně
upevněn reflektor. Zbytek osádky měl své
stanoviště uvnitř bojového prostoru. Nalevo
od houfnice seděl střelec a první nabíječ.
Napravo od ní potom druhý nabíječ a
konečně velitel vozu. SU-152 nedisponovala
žádnou integrální protipěchotní výzbrojí.
Proto s sebou osádky vozili alespoň
samopaly PPŠ a ruční granáty. Palbu bylo
možno vést ze střechy vozidla nebo skrz
střílny. Jedna taková střílna pro ruční
zbraně byla v čelním pancíři nalevo od
hlavně houfnice.
K nástupu a výstupu osádky sloužily celkem
tři průlezy ve střeše nástavby. Dva kruhové
byly v přední části střechy a uzavíraly se
jednodílnými poklopy.Třetí průlez byl v
zadní hraně střechy po její levé straně. Ten
zasahoval jak do střešní tak do zadní desky
a jeho poklop byl dvojdílný. Mimoto
pokrývaly střechy ústí pozorovacích
periskopů, ventilací apod. Komunikaci
uvnitř vozidla zajišťovala stanice TPU-4BisF. Ke spojení mimo vůz potom sloužila
radiostanice 10RK-26.
Z vyrobených SU-152 byly sestavovány nové
těžké pluky samohybného dělostřelectva.
Původně byl takový pluk tvořen 12
samohybnými houfnicemi rozdělenými po
třech do čtyř baterií a doplněných jedním
těžkým tankem pro velitele pluku. V
listopadu 1943 však bylo toto uspořádání
změněno a síla pluku vzrostla na 21
samohybek. Jednoho z nejzajímavějších
bojových nasazení se SU-152 dočkaly během
bojů v Kurském oblouku. Podle sovětských
pramenů zde tyto stroje zničily dvanáct
tanků Tiger a sedm stíhačů tanků Ferdinand
(i když německé zdroje tyto údaje
nepotvrzují).
Výroba SU-152 běžela od března do
prosince 1943. Ukončena nebyla kvůli
problému nebo špatným vlastnostem
samohybky, ale prostě proto, že přišel její
nástupce v podobě ISU-152. Za celé výrobní
období vzniklo 671 strojů SU-152 (lze
46
narazit i na počet 670 a 704). Celkově vzato
se jednalo o zdařilou samohybku, jejíž
bojovou hodnotu snižovala pouze nízká
rychlost palby, malá zásoba munice a
nepříliš prostorný a ergonomický interiér.
SU-152 se osvědčila jak v obranných tak v
ofenzivních bojích, v boji s pěchotou,
obrněnou technikou i proti opevněním.
Stroje, které přežily druhou světovou války
sloužily dál v sovětské armádě a poslední z
nich byly definitivně vyřazeny až roku 1954.
SU-152 si u sovětských vojáků vysloužil
přezdívku "Zveroboj" tedy zabiják zvířat.
Důvodem byla schopnost tohoto stroje
poradit si s německými tanky a
samohybnými děly, jejichž jména byla
převzata právě ze zvířecí říše jako např.
Tiger, Panther nebo Elefant.
Michael Wittman
Převzato s laskavým svolením provozovatele webu
panzernet.net, původní článek je zde:
http://www.panzernet.net/panzernet/stranky/esa/witt
mann.php
roty 19. pěšího regimentu ve městě
Freising blízko Mnichova.
Právě během této své armádní služby
přišel mladý Wittmann poprvé do styku s
novou zbraní, s tankem. Konkrétně s
typem PzKpfw I, na kterých vojáci
trénovali bojovou spolupráci pěchoty s
obrněnou technikou. Stejně jako spousta
dalších vojáků byl i Wittmann fascinován
těmito stroji a rychle se naučil vše o
silných a slabých stránkách této zbraně.
V září 1936 opustil Wittmann v hodnosti
svobodníka armádu a našel si práci jako
železniční dělník v nedalekém městě
Reichertshofen. Velmi brzy se začal
zajímat o organizaci Schutzstaffel, neboli
SS a ještě do konce roku se do ní
přihlásil. Dvadvacetiletý mladík obstál v
dlouhé sérii fyzických a zdravotních
testů a byl přijat. Jako člen Allgemeine-SS
(všeobecné SS) dostal osobní číslo
311623.
Michael Wittman se narodil 22. dubna
1914 v malé bavorské vesnici Vogelthal
jako jedno z pěti dětí farmáře Johanna
Wittmanna a jeho ženy Ursuly
Wittmannové. Po dokončení střední
školy v roce 1930 začal šestnáctiletý
Michael pracovat na rodinné farmě.
V únoru 1934 však farmu opustil aby se
přihlásil do Říšské pracovní služby
(Reichsarbeitsdienst). Po šesti měsících v
této polovojenské organizaci, která
kladla velký důraz na disciplínu a
kamarádství se Michael rozhodl zkusit
štěstí v znovu budované německé
armádě. 30 října 1934 tedy nastoupil
svoji dvouletou armádní službu u 10.
47
1. dubna 1937 se Wittmann stal členem
vojenské odnože organizace SS, tzv. SSVerfügungstruppe, ze které později
vznikly nechvalně známé Waffen-SS. 5.
dubna byl potom SS-Mann (což byl
ekvivalent armádní hodnosti vojína)
Wittmann přiřazen k elitní divizi
Leibstandarte Adolf Hitler (LSSAH) jako
člen posádky lehkého čtyřkolového
obrněného vozidla SdKfz 222 a později
těžšího šestikolového SdKfz 232. Nejprve
sloužil jako řidič ale později se stal
velitelem vozu.
V listopadu 1937 byl Wittmann povýšen
do hosnosti SS-Sturmmann (ekvivalent
armádní hodnosti svobodníka). V březnu
1938 se spolu s Leibstandarte účastnil
spanilé jízdy německé armády do
Rakouska během Anšlusu a o osm měsíců
později byl také u obsazování Sudet. V
dubnu 1939 byl opět povýšen, tentokrát
do hodnosti SS-Unterscharführera
(četař).
V září 1939 se Wittmann se svou četou
obrněných automobilů zúčastnil bojů v
Polsku. Po návratu z této krátké bojové
zkušenosti byl Wittmann jmenován
instruktorem pro nováčky u obrněných
automobilů a velmi se osvědčil. 25.
dubna 1940 byl potom přeřazen k 1. četě
samohybného dělostřelectva LSSAH.
Tato jednotka byla v té době vyzbrojena
novou zbraní - útočným dělem Stug III
Ausf. A. A pravě velitelem jednoho z
těchto strojů se Wittmann stal.
Pro Wittmanna začalo období tvrdého a
důkladného tréninku ale také období
seznamování se se zcela novým zbrojním
systémem. Přesedlat z kolového vozidla
vyzbrojeného 20ti milimetrovým
kanonem na plně pásový a čtyřikrát těžší
stroj, který nesl kanon ráže 75 mm
nebylo jen tak.
Po dokončení tréninku přišel v dubnu
1941 čas pro Wittmannovu první
bojovou akci se strojem Stug III.
Wittmannova jednotka byla nasazena v
48
Jugoslávii kde měla spolu s 9. tankovou
divizí dobýt město Skopje. Jugoslávská
operace trvala sice pouhý týden, ale pro
Wittmannovu jednotku boj neskončil.
Leibstandarte byla totiž ihned nasazena
do bojů v Řecku. Ani Řecko však
nedokázalo odolávat rozjetému
německému válečnému stroji dlouho a
ještě do konce dubna kapitulovalo.
Wittmann byl, spolu s dalšími svými
spolubojovníky, poslán na zaslouženou
dovolenou do západních Čech.
Odpočinek však neměl trvat dlouho. 22.
června 1941 rozpoutali Němci
nejničivější a nejkrvavější vojenskou
operaci v lidských dějinách, operaci
Barbarossa - napadení Sovětského svazu.
Wittmannova jednotka byla nasazena v
rámci skupiny armád Jih na Ukrajině.
Východní fronta se stala kolébkou
Wittmanovy slávy.
12. července dostal Wittmann za úkol
zaujmout se svým strojem hlídkové
postavení na kopci označovaném jako
kóta 65.5. Z tohoto místa spatřil
Wittmann celkem 18 sovětských tanků
T-34/76, které se ve dvou skupinách
přibližovaly směrem k němu. Nikdo z
posádek sovětských strojů si nízkého
Stugu nevšiml a tak měl Wittmann v
momentě svého prvního výstřelu výhodu
naprostého překvapení.
Díky tomu se mu podařilo zničit dva
sovětské tanky než byl zpozorován a
donucen opustit stanoviště. Wittmann
dojel až k okraji blízkého lesa kde se
ukryl, vysedl z vozidla a vydal se pěšky
na obhlídku okolí. Rusové se však velmi
rychle přiblížili a jeden T-34 se dostal do
nebezpečné blízkosti ještě dříve než se
Wittmann stihl vrátit ke stroji.
Wittmannův střelec, Rottenführer Klinck,
byl tedy nucen na okamžik převzít velení
a ruské troufalce zlikvidovat.
Boj však pokračoval a Wittmannově
Stugu se během následujících chvil
podařilo zlikvidovat ještě další tři ruské
tanky. Celkem tedy Wittmann toho dne
zničil šest nepřátelských tanků a zajal tři
zraněné členy jejich posádek. Úspěch to
byl o to významnější, že se jednalo o
moderní typy tanků, které Němcům v
této fázi operace Barbarossa právem
naháněly hrůzu.
neopustil Wittmann svoji jednotku a dál
se účastnil bojů. 8. září mu byl za jeho
bojové zásluhy udělen železný kříž první
třídy.
Na přelomu září a října 1941 se
Wittmannova jednotka nacházela v okolí
města Perekop kde musela vytrvale
odvracet jeden ruský protiútok za
druhým. Během těchto tuhých bojů byl
Michael Wittmann 8. října opět raněn na
hlavě a na pravém stehně. 9. listopadu
byl potom povýšen do hodnosti SSOberscharführera (praporčík) a
doporučen do důstojnické školy WaffenSS.
V listopadu 1941 po účasti na dobytí
Rostova, obdržel Wittmann stříbrný
odznak za 25 absolvovaných útoků. Tuhá
ruská zima brzy poté prakticky zastavila
útočnou aktivitu německých vojsk.
Wittmann bojoval se svojí jednotkou na
východní frontě až do června 1942 kdy
odjel zpět do Německa aby nastoupil do
kadetní školy SS v Bad Tölz.
Ještě téhož dne rozhodl velitel
Leibstandarte Sepp Dietrich o
vyznamenání Michaela Wittmanna
železným křížem druhé třídy. Když se jej
Dietrich při předávání vyznamenání
zeptal, zda má nějaké zvláštní přání,
které by mu mohl on splnit, přál si
Wittmann aby byla třem zraněným
ruským tankistům zajištěna pořádná
lékařská péče.
V srpnu 1941 během bojů nedaleko
ukrajinského města Uman byl Wittmann
zraněn. Utrpěl tržnou ránu na hlavě a v
obličeji. Ačkoliv nebylo toto zranění nijak
vážné, bylo to zranění bojové a
Wittmannovi tedy vyneslo odznak za
zranění. Ani během léčby zranění
49
Trénink, kterým Wittmann v Bad Tölz
prošel byl skutečně důkladný. Mladí
důstojníci Waffen-SS se zdokonalovali
tělesně i duševně. Vedle náročných
fyzických cvičení se učili ovládat různé
druhy zbraní, rozumět různým typům
bojové techniky a hlavně znát a používat
nejefektivnější bojovou taktiku pro daný
typ zbraně, terénu či protivníka. Mimo to
byl samozřejmě věnován prostor i
politickým a ideologickým školením.
Obrovský důraz byl po celou dobu
tréninku kladen na kamarádství a
týmovou spolupráci. Důstojníci WaffenSS neměli být žádní "ouřadové". Měli
bojovat po boku svých podřízených a být
pro ně příkladem. Studium ukončil
Wittmann v září 1942 a poté nastoupil k
záložnímu tankovému praporu kde čekal
na své přidělení k nějaké bojové
jednotce. Po dvou letech tak vyměnil
šedozelenou uniformu dělostřelectva,
kterou nosili i posádky samohybných děl,
za černou uniformu tankistů.
21. prosince byl Wittmann povýšen do
hodnosti SS-Untersturmführera
(poručík) a zároveň byl přidělen k 500.
školnímu tankovému praporu v
Paderbornu a ihned poslán do
výcvikového střediska v Ploermelu na
severu Francie aby se naučil zacházet s
nejnovější zbraní německé Panzerwaffe těžkým tankem Tiger.
Stejně jako valná většina jeho kolegů byl
Wittmann ohromen tímto strojem.
Ačkoliv by se dalo říct, že tentokrát
"přesedal" na stroj velmi podobný tomu,
se kterým již měl bohaté zkušenosti, byl
to možná ještě větší skok než když před
dvěma lety vyměnil obrněný automobil
za samohybné dělo. Tank Tiger byl ve
srovnání se Stug III více než dvakrát
těžší, poháněl jej dvakrát silnější motor
ale hlavně byl vyzbrojen nejlepším
50
kanonem své doby, kanonem nevídané
účinnosti, přesnosti a efektivního
dostřelu.
Wittmann měl však již relativně hodně
bojových zkušeností a byl realista.
Uvědomoval si tedy, že i stroj takových
rozměrů, síly a pancéřování má svoje
slabé stránky a není nezničitelný. Proto
věnoval velkou péči studiu jeho
vlastností a rozpoznání těchto slabých
stránek. Zde se Wittmann také poprvé
setkal se svým budoucím věrným
spolubojovníkem, střelcem Balthasarem
Wollem.
Ačkoliv byl Wittmann pro tank Tiger
kompletně vyškolen, nebyl mu prozatím
jeden z těchto strojů svěřen. Namísto
toho dostal velení čety středních tanků
Panzer III, jejichž úkolem byla podpora
Tigerů. Na podzim 1942 byl původní 1.
motorizované divizi Waffen SS
Leistandarte Adolf Hitler udělen status
Divize pancéřových granátníků.
Wittmannova tanková četa byla součástí
13. roty této divize. Wittmannův tank
nesl číslo 4L1.
V lednu 1943 se Wittmannova jednotka
stala součástí nově vytvořeného 1.
tankového sboru Waffen SS a Wittmann
byl spolu s celým sborem vyslán na
východní frontu. A bylo právě načase. V
té době totiž Rusové zahájili ofenzívu u
Stalingradu, prolomili německá křídla,
obklíčili šestou armádu a valili se na
západ. A právě Waffen SS je měly
zastavit. A dočasně se jim to také povedlo
když v březnu 1943 úspěšně vytlačily
rudou armádu z Charkova a stabilizovaly
tak frontu.
Po tomto opěvovaném vítězství nad
bolševiky začali Němci s přípravami na
léto, které poskytovalo podmínky pro
jejich ofenzívu. Do jižního Ruska tak
začaly záhy proudit vlaky plné posil a
nové techniky, samozřejmě včetně tanků
Tiger. Díky tomu mohl v dubnu 1943
usednout Wittmann poprvé do vlastního
Tigeru s taktickým číslem 1331 (toto
číslo měl tank ovšem až od května).
5. července 1943 byla zahájena operace
Zitadelle, jejímž cílem byla likvidace
ruských sil ve výběžku okolo Kursku a
obsazení tohoto významného města.
Wittmannova jednotka byla nasazena do
boje na jižním křídle útoku. První den
boje doprovázeli Wittmanna v jeho
Tigeru střelec Balthasar Woll, řidič
Siegfried Fuss, nabíječ Walter Koch a
radista Karl Lieber. Ačkoliv se členové
tankových posádek v bojových
podmínkách relativně často měnily,
hlídal si Wittmann úzkostně aby
střelcem v jeho tanku byl pokud možno
vždy Balthasar "Bobby" Woll. Woll byl
velmi nadaný střelec, který dokázal
přesně mířit i při střelbě za jízdy. Za své
zásluhy si dokonce vysloužil rytířský kříž
a v roce 1944 se sám stal velitelem tanku
Tiger.
Hned v průběhu prvního dne však došlo
ke zranění nabíječe Waltera Kocha. Jako
náhrada byl k Wittmannovi přidělen
nabíječ Max Gaube. Mimoto došlo první
den bojů ještě k jedné nepříjemnosti.
Mina, na kterou tank najel, poškodila
jeden z pásů a stroj musel být opraven.
Jinak byl ovšem 5. červenec 1943 pro
Wittmanna velkým úspěchem neboť
tento den jeho Tiger zlikvidoval celkem
13 nepřátelských tanků a 2 protitanková
děla.
Operace Zitadelle se však nevyvíjela
podle plánu. Ztráty rostly a postup
váznul. 17. července nakonec i Hitler sám
uznal, že splnění cílů operace není možné
a celou ofenzívu odvolal. Po jejím
51
skončení si Wittmann mohl na své konto
připsat celkem 30 zničených ruských
tanků a 28 protitankových děl.
29. července 1943 byla 13. rota Panzer
Grenadier Division LAH přiřazena k nově
zformovanému 101. praporu těžkých
tanků Waffen-SS, jehož se tak Wittmann
stal příslušníkem. Velení praporu dostal
na starosti SS-Hauptsturmführer Heinz
Kling. Wittmann přesedlal no nový tank s
taktickým číslem S21 a stal se velitelem
2. čety patřící pod 3. rotu. 8. srpna potom
byl celý prapor poslán do Itálie k
odpočinku a
doplnění stavů po
ztrátách
utrpěných u
Kurska.
Návrat na frontu
přišel v říjnu. 101.
prapor těžkých
tanků Waffen SS
byl nasazen v
okolí ukrajinského
Kyjeva aby zadržel
ruskou ofenzívu.
Během následujících týdnů zažili němečtí
tankisté řadu vyčerpávajících střetnutí s
nekonečnou přesilou ruské techniky. K
tomu jim život komplikoval také tradiční
ruský spojenec, počasí. Tanky se zase
jako každé jaro a podzim brodily oceány
bláta a trpěly s tím souvisejícími
poruchami. Počet vítězných kruhů na
hlavni Wittmannova Tigeru však přes
nepříznivé podmínky dál narůstal.
Na konci prosince 1943, když už bláto
dávno vystřídal krutý mráz, byl
Wittmann povýšen na velitele 2. roty
čímž pod své velení dostal celkem 12
tanků Tiger.
Během noci ze 7. na 8. ledna zničil
Wittmann tři sovětské tanky a jedno
protitankové dělo. 9. ledna potom přidal
na své konto dalších 6 nepřátelských
tanků. Tím jeho celkové skóre dosáhlo 66
zničených nepřátelských obrněnců. Na
základě těchto úspěchů byl Wittmann 10.
ledna navržen divizním velitelem
Theodorem Wischem na rytířský kříž.
14. ledna 1944 jej potom skutečně
převzal.
Svoje
vyznamenání
oslavil
Wittmann
vskutku
stylově. V
období mezi
10. lednem,
kdy byl
návrh podán a 14. lednem kdy mu byl
kříž udělen, zlikvidoval Wittmannův tank
v boji neuvěřitelných 22 nepřátelských
strojů a jeho konto tak dosáhlo
symbolické sumy 88 vítězství. Po této
skvělé sérii byl na rytířský kříž navržen i
Wittmanův střelec Bobby Woll. Převzal
jej od Theodora Wische 15. ledna.
Oslnivá Wittmannova kariéra neunikla
samozřejmě oku německé propagandy. U
příležitosti 88. vítězství proto Wittmann
se svojí posádkou pózoval pro
propagandistické snímky před svým
tankem. Na hlaveň 88ti milimetrového
kanonu byl nakreslen stejný počet
vítězných kruhů, každý za jeden zničený
nepřátelský obrněnec.
20. ledna čekala Wittmanna další pocta.
Toho dne byl povýšen do hodnosti SSObersturmführera (nadporučík). Ani na
chvíli však neusnul na vavřínech a ještě
do konce ledna dosáhlo jeho konto celé
stovky zničených protivníků! 30. ledna
52
obdržel Wittmann od Adolfa Hitlera
osobní telegram tohoto znění:
"Z vděčnosti za Vaše hrdinské skutky na
bitevním poli pro budoucnost našeho lidu,
Vám jako 380. vojákovi německého
Wehrmachtu uděluji dubové ratolesti k
rytířskému kříži železného kříže. Adolf
Hitler."
2. února 1944 Wittmann dubové
ratolesti také skutečně převzal a to
přímo z rukou Führera a stal se tak
prvním držitelem tohoto vyznamenání v
řadách 101. praporu těžkých tanků
Waffen SS. Skutečný hrdina byl na světě.
Jeho jméno začalo plnit titulky válečného
tisku po celém Německu.
Posledních 9 vítězství na východní frontě
zaznamenal Wittmann během bojů o
záchranu německých vojáků obklíčených
v Čerkaském kotli. Na přelomu února a
března byla potom většina 101. praporu
těžkých tanků poslána do Belgie k
zotavení a doplnění stavů. Pro
Wittmanna začal kolotoč povinností,
poněkud odlišný od toho, který zažíval
denně na frontě. Byl teď národním
hrdinou a musel přijímat nespočet
pozvání na oficiální události a rozhovory
s tiskem.
1. března 1944 se Michael Wittmann
oženil. Vzal si svou přítelkyni a
snoubenku Hildegard Burmesterovou, se
kterou se seznámil během svého studia
na kadetní škole Waffen SS v Bad Tölz.
Svědčil mu člen jeho posádky a dobrý
přítel Balthasar Woll. Ačkoliv svatba
proběhla ve velmi skromném duchu
pouze za účasti rodin a přátel, tisk jí
nezapomněl věnovat patřičnou
pozornost.
Za doprovodu tisku vykonal Wittmann
také návštěvu Henschelovy továrny v
Kasselu a to 16. dubna 1944. Poté co
absolvoval prohlídku továrny, která
produkovala jemu dobře známý válečný
stroj Tiger, přednesl Wittmann krátkou
řeč v níž poděkoval dělníkům za skvělou
práci, kterou odvádějí. V té době již byl
Wittmann opravdovou celebritou.
Dostával stovky dopisů od svých
příznivců a v podstatě se nemohl ani
volně pohybovat po ulici aniž by jej
obklopil dav zvědavců a lovců
autogramů.
V květnu 1944 byl Wittmann spolu s
celou svojí druhou rotou 101. praporu v
očekávání brzké invaze spojenců
převelen do nového místa působiště, do
Francie. Bojové podmínky ve Francii byly
zásadně odlišné od těch v Sovětském
svazu. Namísto širých otevřených plání
zde byl zvlněný terén s častými lesíky.
Rovněž města a vesnice byly mnohem
blíže u sebe. To bralo německým
tankistům výhodu, kterou jim poskytoval
výkonný kanon tanku Tiger. V Rusku
likvidovali Němci nepřátelské tanky na
rovných pláních z obrovské vzdálenosti a
tak kompenzovali ruskou početní
53
převahu. To ve Francii nebylo tak
snadné.
6. června došlo ke spojeneckému
vylodění v Normandii. Následujícího dne
dostala Wittmannova jednotka příkaz
přesunout se do oblasti bojů. V té době
přesedlal Wittmann na nový tank Tiger
pozdní výrobní verze s taktickým číslem
205.
Od 7. do 12. června byla Wittmannova 2.
rota 101. praporu na pochodu směrem k
frontě do oblasti Bayeux aby se zde
spojila s 12. SS Panzer Division
Hitlerjugend a se školní tankovou divizí
Panzer Lehr Division. Cestu jim
ztrpčovaly nálety spojeneckých letounů,
které Wittmannově jednotce způsobily
citelné ztráty. Během leteckého útoku byl
poškozen rovněž tank, kterému velel
Wittmannův přítel Bobby Woll. Jelikož se
Woll ocitl bez vlastního stroje, zařadil jej
Wittmann jako střelce do své vlastní
posádky.
13. června okolo šesté hodiny ráno
vyrazil Wittmann spolu s dalšími šesti
tanky Tiger k vesnici Villers-Bocage,
kterou měl držet a bránit postupu britů
na Caen. Když se přiblížil, zpozoroval z
kopce nad vesnicí dlouhou kolonu
spojeneckých vozidel. Bitva, která
následovala v příštích hodinách se
zapsala do dějin druhé světové války.
Události ve Villers-Bocage jsou popsány
samostatně v jiné části těchto stránek.
Pro shrnutí stačí říci, že toho dne
Wittmannova rota zlikvidovala 30
nepřátelských tanků a stejný počet jiných
obrněných vozidel plus dvě obávaná
šestiliberní protitanková děla.
Wittmannův tank přitom sám zničil 27
strojů z nichž 11 byly tanky.
Po této akci navrhl Generál zbraní SS a
velitel divize LSSAH Sepp Dietrich
Wittmanna na další vyznamenání. K jeho
rytířskému kříži a dubovým ratolestem
měly přibýt meče. Dietrich sám mu
druhé nejvyšší vyznamenání Říše předal
22. června 1944. Téhož dne byl
Wittmann také povýšen do hodnosti SSHauptsturmführera (kapitán). 25. června
mu meče podruhé symbolicky předal
sám Hitler ve svém horském sídle v
Berchtesgadenu. Propaganda pracovala
na plné obrátky. Fotografie mladého
hrdiny opět zaplnily stránky novin.
Wittmann zatím vychutnával
zaslouženou dovolenou se svojí rodinou
v jejich novém domově v Erbstdorfu.
Tehdy Wittmann obdržel nabídku stát se
instruktorem ve škole tankového vojska
v Paderbornu. Odmítl ji ovšem s tím, že
jeho kamarádi na frontě ho potřebují víc.
Toto jeho rozhodnutí se brzy ukázalo být
vskutku osudovým.
10. července, po vážném zranění
Obersturmbannführera Heinze von
Westernhagen, byl Wittmann jmenován
namísto něj velitelem celého 101.
praporu těžkých tanků. Po svém
předchůdci převzal také jeho tank s
taktickým číslem 007. Jak příznačné se z
dnešního pohledu toto číslo jeví pro
nejlepšího z nejlepších.
Koncem července 1944 se boje v oblasti
Caen stupňovaly a 101. prapor těžkých
tanků Waffen SS byl přímo uprostřed
tohoto pekla. Wittmann a celá druhá rota
praporu byla v té době přidělena pod 12.
SS Panzer Division Hitlerjugend pod
velením legendárního Kurta Meyera. 7.
srpna roku 1944 zahájili spojenci další
sérii útoků, operaci Totalize. 3. americká
armáda generála Pattona měla spolu s
britskými a kanadskými jednotkami
provést obklíčení německých jednotek v
oblasti Falaise. To by znamenalo
54
katastrofu a Němci proto museli přejít do
protiútoku a zabránit nejhoršímu.
Tanky Wittmannovy roty proto dostaly
rozkaz k provedení úderu na spojenecké
jednotky severně od města Cintheaux a k
zablokování silnice číslo 158 mezi Caen a
Falaise. 8. srpna dopoledne vyrazil
Wittmannův tank číslo 007 spolu s
dalšími dvěma stroji Tiger k městu
Cintheaux. Posádku Wittmannova tanku
toho dne tvořil střelec SSUnterscharführer Karl Wagner, nabíječ
SS-Sturmmann Günther Weber, radista
SS-Sturmmann Rudolf Hirschel a řidič
SS-Unterscharführer Heinrich Reimers.
Toho dne neměl původně Wittmann do
akce vůbec nastoupit. Skupinu tanků měl
vést nově povýšený velitel třetí roty SSHauptsturmführer Franz Heurich.
Wittmann však jeho úkol převzal
vzhledem k Heurichovým
nedostatečným bojovým zkušenostem.
Wittmann ovšem netušil, že v cílové
oblasti operují i britské tanky Sherman
Firefly s kanony ráže 76,2 mm schopné
probít i pancíř Tigeru.
U města Cintheaux se právě okolo
poledne nacházely tanky čety A z 33.
obrněné brigády Northhamptonshirské
jízdy. Ve 12:20 hodin nahlásil velitel
tanku Sherman Firefly seržant Gordon,
že zpozoroval tři tanky Tiger postupující
pomalu v řadě za sebou po poli vedle
silnice číslo 158. Po té co se Tigery
přiblížily na vzdálenost okolo 700 metrů,
vypálil Gordon na poslední tank v koloně.
Bylo 12:40 když dvě protitankové střely
zastavily a zapálily Tiger číslo 213, který
jel na konci řady.
Prostřední z německých tanků se ihned
začal otáčet čelem k místu odkud výstřel
vyšel. Byl to tank číslo 007, tank
Michaela Wittmanna. Wittmann na
Sherman vypálil ale střela pouze škrábla
jeho věž. Nicméně seržant Gordon se při
otřesu věže vážně zranil na hlavě. Velení
tanku proto rychle převzal poručík James
a vydal rozkaz k palbě na protivníka.
Jeho střela Tiger zasáhla přesně. Stroj se
zastavil a zůstal stát. Věž se nehýbala,
poklopy zůstaly zavřené. Bylo asi 12:45.
Hauptscharführer Hans Höflinger, velitel
tanku číslo 213, který byl vyřazen jako
první, se pokoušel dostat k Wittmannovu
tanku a pomoci jeho posádce. Další
nepřátelská palba jej však donutila
ustoupit. Ve 12:47 vyšlehly z Tigeru číslo
007 plameny. O chvíli později se okolím
rozlehla ohromná exploze. Došlo k
výbuchu munice na palubě. Výbuch byl
tak silný, že kompletně odtrhl 8 tun
těžkou věž a odhodil ji několik metrů od
trupu tanku. Nikdo z posádky nepřežil.
Poslední ze tří německých obrněnců se
dal na ústup ale během chvíle byl
zastaven další palbou Shermanu. Britové
během tohoto střetnutí neztratili jediný
tank. O pár hodin později byl Michael
Wittmann a jeho posádka prohlášen za
nezvěstného. Během noci z 8. na 9. srpna
Wittmanna marně hledali příslušníci 12.
55
SS Panzer Division Hitlerjugend. Další
dny již potom začali Němci řešit úplně
jiné problémy. Uzavření Falaiského kotle
se spojencům povedlo a během
následujících dvou týdnu v něm bylo při
leteckých útocích zmasakrováno přes 10
000 vojáků. Dalších zhruba 30 000 se jich
vzdalo. Němci ztratili 190 tanků, 160
obrněných vozidel, 250 děl a 1800
nákladních automobilů.
Místo Wittmannova skonu bylo
nenávratně vytrženo z německé moci a
jeho ostatky tak ani nemohly být
pohřbeny ve vlasti. Německá propaganda
samozřejmě neměla zájem hrdinovu
smrt nějak barvitě líčit a stále zoufalejší
situace Třetí říše jen dopomohla tomu, že
této události brzy nikdo nevěnoval příliš
pozornosti. Byl to prostě další padlý
německý voják. Ani spojenci nejprve
nevěděli jakou rybu se jim u Cintheaux
podařilo ulovit. Není proto divu, že
kolem přesného způsobu jeho skonu
existovalo po válce mnoho nejasností.
Němci sami zveřejnili zprávu, že
Wittmannův tank zničila letecká puma.
To však byla pravděpodobně pouze
cílená lež. Pro německou propagandu
bylo totiž nepřijatelné aby si veřejnost
myslela, že nejlepší německý tankista byl
zabit v tankovém střetnutí. Rovněž
někteří pováleční historikové se
přikláněli k názoru, že Wittmannův Tiger
zničila raketa vypálená z letounu Hawker
Typhoon. Podle zpráv spojeneckého
velení však 8. srpna 1944 v oblasti nad
Cintheaux žádný letoun neprovedl útok
na tanky protivníka. Navíc se k
přemožení tankového esa zpětně
přihlásilo několik dalších pozemních
spojeneckých jednotek, které daného dne
operovaly třeba jen v blízkosti
inkriminované oblasti.
Zuhelnatělá těla tankistů později
pravděpodobně zakopali vesničané
nedaleko vraku tanku. V březnu roku
1983 narazili dělníci při opravě silnice
mezi Caen a Falaise na neoznačený hrob.
Kostry v něm byly identifikovány
hledačem válečných hrobů Jean Paulem
Palludem jako posádka tanku číslo 007.
Wittmann sám byl identifikován podle
deformované čelisti a umělých zubů, což
byly následky jeho zranění na Ukrajině.
Navíc se na místě našla identifikační
známka řidiče tanku Heinricha Reimerse.
Na žádost německé komise pro válečné
hroby byla těla vyzvednuta a převezena
na německý vojenský hřbitov De La
Cambe. Zde Wittmann a jeho posádka z
tanku 007 odpočívá dodnes.
Michael Wittmann byl zabit v akci ve
věku 30 let. Na svém kontě v té době měl
celkem 138 zničených nepřátelských
tanků, 132 protitankových i jiných děl a
bezpočet lehkých vozidel. Toto skóre z
něj udělalo nejúspěšnějšího tankového
velitele druhé světové války i celé
dosavadní historie.
56
V osudný den 8. 8. 1944 byl Wittmann
nejstarším členem posádky tanku 007.
Řidiči Heinrichu Reimersovi bylo
pouhých 20 let stejně jako radistovi
Rudolfu Hirschelovi a nabíječi Güntheru
Weberovi. Střelec Karl Wagner měl 24
let.
Wittmannův někdejší střelec a přítel
Balthasar Woll byl 2. srpna 1944 raněn a
musel být hospitalizován. To mu možná
zachránilo život neboť si jej Wittmann v
onen osudný den nemohl vzít s sebou do
akce. Woll válku přežil a zemřel
přirozenou smrtí v roce 1996.
Dovětek: Při čtení o Michaelu Wittmanovi
je nutné si uvědomit, že byl členem SS,
označené Norimberským tribunálem za
zločineckou organizaci. Dále
nezapomínejme, že i členové
Wittmanových jednotek mají na svědomí
těžké válečné zločiny a že se mj. podíleli
na okupaci Československa. Článek o něm
v tomto čísle Deníku Nooba vám
předkládáme z důvodů čistě
historiografických a byť nás osud mužů,
jako byl Wittman, zajímá, činnost SS, jako
organizace, samozřejmě odsuzujeme.
Koneckonců jak víte, pro veterány našich
tankových jednotek jsme před časem
uspořádali úspěšnou sbírku, protože to
oni jsou naši hrdinové.