1 / 2015 - Hlas mučedníků

1 / 2015
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Spočívat na věčných pažích
Křesťané v Indii
Zprávy ze světa
N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í :
Rasooli & Allan – Lékař z Kur­dis­tá­nu
Příběh o obrácení mus­lim­ského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kč.
Richard Wurmbrand – Vítězná víra
Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví.
12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč.
Ken Anderson – Smělý jako beránek
Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­
den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta
z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí
nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­
leč­nos­ti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč.
John Bunyan – Milost přehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč.
John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf
Životní příběh hraběte Mikuláše Lud­víka Zin­­zen­dorfa,
nejvýznamnějšího před­sta­vi­tele Obno­vené Jednoty
bra­tr­ské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kč.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů
v Sovětském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč.
Richard Wurmbrand –
Kristus na Ži­dov­ské cestě
Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské
téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životě anglického misionáře v In­dii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kč.
Hans Martin Braun – Let přes hranice
Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve
se špionážní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání,
cena 138 Kč
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kč.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD
Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho
krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku.
Vázaná s přebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor
vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kč.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kč.
Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou
pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­
nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru
a zou­fal­ství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kč
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky
této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat
o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a
mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kč
Richard Wurmbrand – V Božím podzemí
Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je
uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa
nemají ani tušení.
Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč
Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné
ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz
Hlas muèedníkù 1 / 2015
Hlas mučedníků poskytuje indickým křesťanům různou pomoc. Na obrázku je zachyceno, jak
tito vesničtí křesťané dostávají od zástupců naší misie jízdní kola, která jim ušetří množství
času.
richard Wurmbrand napsal
Spočívat na věčných pažích
„Příbytkem je Bůh dávnověký, pod tebou
jsou paže věčné.“
(Deuteronomium 33,27 př. KMS)
Drazí bratři a sestry,
V západních zemích, kde se věřící setkávají v krásném prostředí, zpíváme velmi často
píseň, obsahující slova, „bezpečen a ochráněn
od všech strachů, spočívej, spočívej, spočívej na věčných pažích“. Ale
co když od všech strachů ochráněni nejste?
Přišel jsem na Západ ze země, kde být křesťanem znamenalo velikou
nejistotu. Mohli vás kvůli víře vyhodit z práce, nebo jste nemohli studovat,
nedostali jste byt, vaše životní uplatnění bylo v ohrožení. Také jste mohli
platit vysoké pokuty za účast na shromáždění věřících. Mnozí křesťané pak
skončili ve vězení.
Že vězení není hezkým místem platí sice i na Západě, ale komunistické
vězení bylo zase ještě něco úplně jiného. Pokud jste byli křesťany, bylo
velkým rizikem, že ve vězení strávíte řadu let nebo dokonce, že z něho již
nevyjdete.
Mnozí sice zemřeli bezpečni a jisti od všech strachů, ale v komunistických zemích byli křesťané dlouhodobě vězněni a někteří byli i popraveni
(dnes to platí zejména o zemích islámských). Také dnes platí, že mnozí lidé
v totalitních zemích, stanou­‑li se křesťany, přijdou o své bezpečné postavení i další životní jistoty.
Povím vám nyní o tom, co se stalo v mojí vlasti, v Rumunsku. Sovětská
armáda k nám vtrhla a okupovala provincii Besarábii, která byla později
anektována. Stalo se to první neděli dopoledne po obsazení, kdy v kostele bylo hodně křesťanů. Jako obvykle zpívali, modlili se a poslouchali
kázání.
V jednom baptistickém kostele probíhaly bohoslužby a zpívala se právě
výše zmíněná píseň. Znenadání se objevili tři sovětští vojáci. S odjištěnými
zbraněmi v rukou přítomným křesťanům řekli: „Zaslechli jsme, jak se zde
modlíte a zpíváte, že chcete jít do nebe. Dobrá, dáme vám příležitost odejít do nebe.“ Pak namířili na křesťany své zbraně a prohlásili: „Kdo si přeje
opravdu odejít do nebe, ať se postaví napravo a buďte si jisti, že tam odejdete ihned. Ti, kdo tam hned odejít nechtějí, ať se postaví nalevo. Máte na
to pět minut.“ Byli tam ti, kteří do nebe odejít nehodlali. Přáli si spíše jít
domů na oběd.
Během čtrnácti let, které jsem strávil v komunistických vězeních, jsem
prošel mnoha věcmi. S mojí manželkou Sabinou jsme prošli řadou tragických životních okamžiků. Sabina se v jediném dni dozvěděla, že její oba
rodiče, tři sestry a bratr zahynuli v koncentračním táboře. Našich šest adoptivních dětí zahynulo při lodním neštěstí. A proto si dovedeme představit,
co to znamená rozhodnout se, jak to měli učinit oni křesťané. Někdo by si
řekl: „Nu, já jistě nechci zapřít Krista. Měl bych si stoupnout napravo. Jenže
mám nevěstu, kterou mám velmi rád a jestli mě zabijí, tak jí to zlomí srdce.
Stoupnu si nalevo.“
Jiný by si řekl: „Určitě bych si stoupl napravo, ale mám staré rodiče. V naší
zemi není žádný sociální systém. Zemřu­‑li, zemřou i oni, možná dokonce
hlady. Není nikdo, kdo by o ně pečoval, a proto je mojí povinností postarat
se o svoji rodinu.“
A tak se stalo, že někteří se postavili napravo, zachovajíc věrnost Ježíši.
Jiní si stoupli nalevo. Takové prosévání se dělo v celém komunistickém světě,
i když ne vždy za tak dramatických okolností. Tam byste si museli zvolit,
zda přijít o práci či nikoli, ztratit rodinu nebo neztratit, dělat kariéru nebo
nedělat. My všichni jsme se často museli takto rozhodovat.
A zde došlo také na takové prosévání, jedni šli napravo, druzí nalevo.
Na které straně byste se ocitli? Možná si věříte a říkáte si: „Určitě bych se
postavil napravo.“ Jenže přesně tohle říkal apoštol Petr. Když šel s Ježíšem
do Getsemanské zahrady, prohlašoval: „Ti druzí nejsou tak dobří, oni tě
zapřou. Já jsem ale někdo mimořádný, já tě nezapřu.“ A nakonec byl úplně
prvním, který Ježíše výslovně zapřel. Je snadné prohlašovat „budu věrný“,
když na vás nemíří žádná hlaveň. Ale když na vás někdo natáhne pušku,
potom začnete uvažovat jinak. Co byste v takové situaci udělali?
Ale místo střelby na pravou skupinu věřících, vojáci k údivu všech na ty
stojící nalevo vykřikli: „Jděte pryč, tady už nemáte co dělat, pokrytci!“
Tady bych poznamenal, že ta slova byla příliš tvrdá. Ti nalevo nebyli
pokrytci, prostě byli slabí a neměli takové rozhodnutí již dopředu promyšlené. Jsme spaseni díky Bohu skrze Ježíše Krista. Přijít k Ježíši znamená přijít
k Tomu, který vydal svůj život, abychom i my mohli vydat svůj život k slávě
Otce a pro dobro našich bližních. Bible říká, že s ním musíme být ukřižováni, spolu s ním pohřbeni a spolu s ním i snášet utrpení.
Musíme se s naším Spasitelem ztotožnit natolik, abychom ve svém srdci
byli připraveni, že když tento okamžik tříbení nastane, můžeme „spočívat
na věčných pažích, bezpečni od všech strachů“.
V Kristu Váš
[Richard Wurmbrand (1909 – 2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let
v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek
byl publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v červnu 2000.]
Promlu va Jima Daua
Trpět časným protivenstvím pro věčnou
odměnu
Nedávno jsem navštívil Indii, abych se setkal
s některými našimi terénními pracovníky. Většina
z nich jsou křesťané, kteří
konvertovali od hinduismu.
Při jedné příležitosti jsme
debatovali se skupinou pastorů, kteří byli kvůli svým
evangelizačním aktivitám zatčeni a pokutováni.
Zakoušejí rovněž různé
ústrky od ostatních vesničanů. Ale přesto odmítají, aby jim tyto rušivé vlivy zabránily zvěstovat
evangelium. Vyprávějí hinduistům i muslimům o věčné spáse v Ježíši Kristu,
a to považují za mnohem důležitější, než jsou časné svízele různých soudů,
pokut a jiných protivenství doprovázející jejich zvěstování.
Na jaře loňského roku si Indie zvolila nového ministerského předsedu,
jehož jméno je Nárendra Módí. V tomto čísle Hlasu mučedníků o něm referujeme jako o člověku, který má silné vazby na radikální hinduistické organizace. Již před volbami vyjadřovali indičtí křesťané obavy, že bude-li Módí
zvolen, mohlo by zatýkání, útoky a šikanování křesťanských aktivistů ještě
narůstat. Přesto tito terénní pracovníci stojí dál pevně v Pánu s vědomím, že
Boží dílo nezávisí na úředních povoleních. Jejich zvykem je začínat všechnu
práci s modlitbou a připomínají si žalmistova slova: „Nestaví­‑li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“ (Žalm 127,1)
Na konci návštěvy Indie jsme se zúčastnili distribuce Biblí (viz foto). Je
velikou radostí vidět tváře těch, kteří konečně dostávají své vlastní Bible.
Někteří na to čekali celé roky. Ale ještě než byly Bible rozdány, náš tamní
vedoucí pracovník a jeho kolegové se shromáždili k modlitbě. Modlili jsme
se, aby účinná víra těch, kteří obdrží Bibli, vzrostla a zesílila mocí Ježíše
Krista. A když se tito indičtí služebníci modlili dále, přimlouvali se i za
všechny podporovatele naší misie, díky nimž mohli tyto Bible obdržet. My
všichni jsme součástí tohoto Božího díla. Jednou se všichni setkáme nejen
s nimi, ale s celým tím velkým zástupem svědků, jejichž svědectví nás na
naší duchovní pouti povzbuzovalo a vybízelo, abychom i my upínali svůj
vnitřní zrak na Ježíše Krista (Židům 12,1–2). Díky za vaši službu našim pronásledovaným bratřím a sestrám.
Jim Dau, ředitel americké centrály Hlasu mučedníků, USA, únor 2015
Proná sledovaná círke v dnes
Indie
Zbit a zanechán kvůli Ježíši
„Proč jsi přišel do naší vesnice vyprávět o svém Ježíši?“ vykřikovali lidé. „My jsme hinduistická osada a nechceme se stát
křesťany. Nechceme tě tu už znovu vidět.“ Zastrašen reakcí vesničanů se Suta rozhodl odejít a vydal se na desetikilometrovou cestu
do­mů.
Dvaatřicetiletému pastorovi z indického státu Rádžasthán se při modlitbě o dva dny dříve zdálo Boží vedení jednoznačné. Domníval se, že starat
se o malý sbor v domovské vesnici je příliš pohodlné. Ten pocit byl natolik
silný, že působil jako vnitřní hlas. „Pracuješ ve své vesnici, ale budeš o Ježíši
vyprávět i lidem v okolních osadách?“
Během modliteb pocítil Suta vedení jít do jedné konkrétní vesnice. A tak
na druhý den vzal několik evangelizačních traktátů a vydal se na cestu. Své
poselství předával každému, kdo byl ochoten mu naslouchat. Vyprávěl, jak
sám uvěřil v Ježíše, když přitom původně vyrostl v hinduistické rodině. Vesničané zareagovali okamžitě. Několik rozzlobených mužů, patřících k sympatizantům místní hinduistické fundamentalistické skupiny, Sutu rázně
vyzvalo: „Už sem znovu nechoď!“
Když se Suta vrátil domů, marně si lámal hlavu nad tím, v čem nepochopil
správně Boží vůli. V modlitbě pokládal Kristu otázku: „Proč mi ti lidé řekli,
abych k nim už nechodil, když ty jsi mi řekl, že tam mám jít?“
Pracovník naší misie se modlí za Sutu
a dalšího indického křesťana.
Zanechán, aby zemřel
Suta brzy pochopil, že se vzdal příliš snadno. „Sebral jsem proto znovu od­
vahu, vzal literaturu a šel jsem do téže
vesnice podruhé,“ vzpomíná. Dobře přitom věděl, že vesničany tím značně rozezlí, ale strach přesto neměl. „Myslel jsem
na svoji zodpovědnost kázat evangelium,“ prohlašuje Suta. „Žiji pro Krista
a pro něho také zemřu. Byl jsem připraven na cokoli.“
Bylo právě k večeru, když Suta dorazil
znovu do inkriminované vesnice. Chodil od domu k domu, rozdával traktáty
a vyprávěl lidem o Ježíši. Řada vesničanů zrovna popíjela na jedněch místních zásnubách. Po krátké době byl však
Suta konfrontován s týmiž muži jako při
první návštěvě ve vesnici. Tentokrát se již
ale skupina mužů vyzbrojila
holemi a kameny.
Muži začali bez váhání
Sutu bít. Když se několik kolemjdoucích vesničanů útočníků ptalo, proč
toho člověka bijí, odpověděli: „Řekli jsme mu již, aby
sem nechodil kázat křesťanství, ale je tady znovu. Nepo­
slechl nás.“
Poslední slova, která si
Suta zapamatoval, než ztratil vědomí, byla výhrůžka
jednoho z útočníků: „Neod- Pastor Moses ze státu Ándhrapradéš utržil množství bodran. Jeho manželka byla již rovněž několikrát zraněna.
važuj se ještě někdy do naší ných
Útoky hinduistických radikálů se stávají stále brutálnějšími
vesnice vkročit!“
a křesťanské pastory mají často za cíl nejen zastrašit, ale
Nakonec hinduističtí přímo zabít.
militanti vzali Sutovo tělo
nejevící známky života a strčili ho do jakési díry v zemi poblíž cesty. „Raji“,
jeden z vůdců skupiny, pak zamířil do svého domu, aby v rodinném kruhu
povečeřel. Jako placený vesnický informátor hinduistické organizace RSS
podával zprávy o zaznamenaných křesťanských aktivitách ve své osadě.
Jdi pro toho člověka!
Při večeři se manželka Rajiho zeptala, proč nejí.
„Ublížili jsme nevinnému člověku,“ odvětil Raji manželce. „Hrozně jsme
ho ztloukli a hodili do jámy. Za celý svůj život jsem necítil takovou vinu.
Byl nevinný a my jsme ho zbili.“
Rajiova manželka začala
vzdychat, že tím činem přivede Boží trest na celou
jejich rodinu a naléhala na
něho, aby ho šel ihned z té
jámy vytáhnout. Dokonce se
kvůli tomu pohádali.
Někdy kolem půlnoci,
zhruba po pěti hodinách
se Suta probral z bezvědomí. Nedokázal se ale
postavit a tak musel zůstat
ležet a dokázal pouze volat
o pomoc. Nejvíce ho trápila
nesnesitelná žízeň. Asi po K protikřesťanským nepokojům dochází často v indickém
půl hodině na místo dora- státě Urísa. Na snímku jeden ze zničených křesťanských
zil Raji, kterého manželka domů.
konečně přesvědčila, že Sutu musí dopravit k nim domu a postarat se o něho.
S jeho pomocí se Suta postavil na nohy a Raji ho odvedl k nim domů, kde
ho pak s manželkou omyli, ošetřili a dali mu najíst. Následujícího rána se
Rajiova manželka Suty zeptala, proč musel do jejich vesnice za každou cenu
chodit.
„Přišel jsem vám říci o Ježíši Kristu,“ odpověděl Suta. „O Ježíši Kristu,
který uzdravoval nemocné, pomáhal chudým a vysvobozoval je.“
Když to Rajiova žena uslyšela, ihned se mu zmínila o své švagrové, která
již po měsíce byla nemocná. „Mohl byste se za ni pomodlit?“ ptala se. „Dokázal by jí váš Ježíš pomoci?“
„Pomodlím se,“ řekl Suta. Nejprve ale vysvětlil oběma manželům poselství evangelia a dodal: „Ježíš bude činit své dílo. Já jsem prostý člověk a jsem
zde, abych se modlil v Ježíšově jménu.“
Když švagrová přišla, Suta jí znovu vyložil evangelium a pak se za tuto
ženu modlil. Po dvou dnech nemoc ustoupila.
Každý obyvatel vesnice se tuto zprávu doslechl. Muži, kteří Suta napadli,
přišli do Rajiho domu, aby ho poprosili o odpuštění. „Jednali jsme zle,“
vyznali. „Ty jsi kázal pravého Boha, ale my jsme ho považovali za Boha cizozemců. Prosíme, odpusť nám.“
Prošel jsem pronásledováním a nyní je o jeden sbor více
Všichni členové Rajiho rodiny i muži, kteří Sutu napadli, nakonec uvěřili.
V jediném dni se tak obrátilo kolem čtyřiceti lidí a založili ve vesnici nový
sbor. „Kdybych tam nešesl kázat, nebyl bych pronásledován,“ uvádí Suta.
„Nyní je tam ale o jeden sbor víc.“
Každou neděli káže Suta ve svém domovském sboru a pak jde pěšky deset
kilometrů, aby kázal v novém sboru. Stále ale čelí v této vesnici různému
zastrašování místních hinduistických radikálů.
Suta se také nyní zaměřil na třetí vesnici v okolí, kde rozdává evangelizační traktáty a vypráví evangelium každému ochotnému naslouchat a snaží
se i diskutovat s těmi, kteří evangeliu příliš otevřeni nejsou.
Když pracovníci Hlasu mučedníků Sutu vyzvali, aby jim řekl, co nejvíce
by ke své práci potřeboval, uvedl jízdní kolo, které by pro něho znamenalo
velkou časovou úsporu při
přesunu z jedné vesnice do
druhé. Za další jmenoval
Suta Bible. Ze všech věřících jeho dvou sborů má
Bibli pouze patnáct členů.
Naši pracovníci Sutu ujistili, že Hlas mučedníků mu
v jeho misijních potřebách
bude pomáhat.
Suta rovněž žádal o přímluvné modlitby, aby mohl
svoji práci rozšířit i na další
Suta káže vesnickým křesťanům
vesnice v okolí. „Díky vašim modlitbám a podpoře dokážeme oslovovat další
lidi a získávat je pro víru v Krista. Myslete na nás i v našem pronásledování,
aby nás Pán ochraňoval. Bez jeho pomoci nejsme nic.“
Suta se chce plně věnovat zvěstování poselství o Kristu. „Stále se modlím, abych se dostal i do dalších vesnic a mohl jejich obyvatelům vyprávět
o Ježíši. Toužím vidět, jak se další a další lidé obracejí k Ježíši Kristu.“
Církev jsou lidé
Bylo to 25. října minulého roku, když po desáté hodině večerní pastoru Jakubovi telefonovali, že budova jeho sboru hoří. Ihned se rozběhl přes celou vesnici ke kostelu, ale požár byl už natolik rozšířený, že
budovu už nešlo zachránit. Jakub už mohl jen zpovzdálí celou si­tuaci
zachytit na video svého mobilního telefonu. Na místo sice dorazila policie, ale ta jen zkonstatovala zkázu objektu. Budova, ozvučení i hudební
nástroje a další věci v kostele byly zcela zničené.
Na místo také dorazila asi padesátka členů sboru, kteří se shromáždili před
hořícím kostelem a až do tří hodin ráno se tam modlili nebo plakali. Jakub
se snažil přítomné utěšovat slovy, že nehoří přece církev ale jen budova.
„Církev jsou lidé,“ zdůrazňoval pastor Jakub svým spoluvěřícím.
Již následujícího dne dorazil na místo pracovník naší misie, aby zdokumentoval rozsah škod. I když konkrétního žháře nikdo neviděl, všichni ve
vesnici jsou přesvědčeni, že za tímto činem stojí hinduističtí radikálové. Ti
také nedávno ztloukli jiného pastora z této vesnice. Místní militanti jsou
pobouřeni zejména množstvím nových konvertitů ke křesťanství, kteří
tvoří většinu zdejších sborů. Zdejší církev také dostává množství výhrůžek
od militantní hinduistické organizace RSS.
Krátce poté, co byla zmíněná budova vypálena, přišla jedna chudá
vdova k pastoru Jakubovi
a nabídla sboru svůj pozemek – jediný majetek, který
vlastnila. Vypálená budova
stála na pozemku, který
si křestané jen pronajali.
Nyní by ale měla církev svůj
vlastní pozemek, navíc na
lepším místě než byl předchozí, protože je dobře vidět
z hlavní silnice, což ztěžuje
případné další útoky.
Pouhé čtyři týdny poté,
co tito křesťané přišli o svoji sborovou budovu, zača- Hlas mučedníků považuje za jednu ze svých důležitých
li s plánováním výstav- činností podporu místních křesťanských pracovníků v Indii, ke kterým patří i tito dva na obrázku. Tyto věřící
by nového kostela. Stavbu zaopatřujeme různým vybavením a literaturou, aby mohli
chtějí realizovat postup- mezi svým lidem šířit evangelium. Prosíme i naše podponě, jak na ni budou získá- rovatele, aby se za ně modlili.
vat prostředky. Hlas mučedníků v současnosti uhradil
tomuto sboru některé výlohy, aby tento sbor mohl dál
zůstávat Kristovým světlem
pro své okolí.
Nebezpečí útoku je stále
aktuální, ale pastor Jakub
a jeho sbor jsou připraveni.
„Máme pevnou víru,“ prohlašuje Jakub. „Pro Ježíše
jsme připraveni i zemřít.“
Selhání strategie
rekonverze
Místní kreslířka zrekonstruovala scénu, kdy členové sboru
konají bohoslužbu na místě vypáleného kostela.
Jediný den před volbami 14. května 2014, kdy se k moci dostala hinduistická Indická lidová strana BJP Nárendra Módího, zaútočila asi
stovka hinduistických militantů na církevní shromáždění Baamaseen
Church ve státě Uttarpradéš. Tato malá církevní budova by nedokázala
ani pojmout celou zdejší kongregaci, jejíž počet členů v poslední době
neobyčejně vzrostl. Během bohoslužeb tak musí zůstat venku asi třicet
až sedmdesát věřících a sledovat speciální program pro děti.
Když se hinduističtí militanti přiblížili ke kostelu, seběhl se k budově
zástup asi tří stovek vesničanů, aby sledovali, jak radikálové útočí na křesťany
holemi. Útočníci nikoho nešetřili, dokonce ani děti. Mnozí napadení upadli
na zem a v nastalém chaosu byli pošlapáni. Jistý šedesátiletý muž byl zbit
tak brutálně, že se už sám nedokáže postavit na nohy.
O dva dny později se militanti navrátili s cílem aby se všichni konvertité
ve sboru vrátili zpátky k hinduismu. Provedli typický „rekonverzní“ obřad
nazývaný shuddhi neboli očištění. Radikální
hinduističtí vůdcové nazývají tuto ceremonii návratem domů. Před kostel je umístěn
portrét Šivy, jednoho z hlavních hinduistických božstev, což má demonstrovat přeměnu kostela na hinduistický chrám. Zpívající kněz řídí rituál obřadním ohněm.
Tito dva indičtí pastoři byli násilně
„rekonvertováni“, ale oba zůstávají
oddáni Kristu a dál se starají o své
sbory.
Nábožensky „čistá“ Indie
Konvertité z hinduismu k jiným náboženstvím byli v převážně hinduistické Indii vnímáni vždy problematicky. Sedm indických
států zavedlo „protikonverzní“ zákon, který
ukládá přísné tresty těm, kteří někoho nutí
či lákají, aby opustil hinduismus a přistoupil
na jiné náboženství. Tyto zákony jsou pak
často zavádějícím způsobem používány pro-
ti křesťanům. Již po několik let dochází k příležitostným snahám militantních hinduistů nutit křesťany, aby prošli ceremoniemi rekonverze.
Násilné rekonverze jsou však na vzestupu od minulého roku, kdy se dostala
k moci BJP. Tato strana má silné vazby na tzv. Národní svaz dobrovolníků
(RSS), což je politická organizace, která se hlásí k ideologii „hindutvy“, jejíž
základem je představa, že Indie by měla být výhradně hinduistická. Hinduističtí radikálové jsou nejen aktivní v provádění násilných rekonverzí, ale
také ve vytváření dezinformací o tom, že mnoho křesťanů se vrací zpátky
k hinduismu. V říjnu minulého roku uveřejnily noviny ve městě Varanasi
zprávu, že 310 křesťanů se vrátilo nazpět k hinduismu. Ve zprávě se dále
uvádělo, že tito křesťané se účastnili čarodějnických praktik. Jedna partnerská organizace naší misie tuto zprávu prověřovala a zjistila, že pravda
je značně odlišná. Ve skutečnosti hinduističtí radikálové chytli jednoho
křesťana s cílem ho podrobit rituálu rekonverze. Ale v prospěch tohoto člověka zasáhla policie a muž byl nakonec propuštěn.
V listopadu oznámil na jednom mítinku vůdce RSS přítomným náboženským a politickým představitelům, že „je potřeba konvertity k jiným náboženstvím vrátit k hinduismu.“ Slíbil, že Světová rada hinduismu (VHP) bude toto
úsilí podporovat.
Kdo je nový indický vůdce?
Nárendra Módí se narodil v roce 1950 a již jako mladík se přidal k hnutí
RSS. Tento tzv. Národní svaz dobrovolníků je hinduistická nacionalistická
organizace, jejíž cílem je vrátit Indii do podoby výlučně hinduistického
státu. Vůdcové RSS dokonce ve svých projevech otevřeně citovali nacistickou kampaň za rasovou čistotu coby inspiraci pro svoji náboženskou čistotu.
Pohlížejí na křesťanství, islám a komunismus jako na zla, která je potřebné
z Indie vymýtit.
Když Indira Gándhíová v roce 1970 RSS zakázala, mnozí z jejích představitelů byli zatčeni. Módí se tehdy vydával za sikha a zatčení se mu
podařilo vyhnout. Mnoho let pracoval jako propagandista RSS, získával si
respekt a řečnické dovednosti, které mu později
pomohly v politické ka­riéře
v krajně pravicové BJP,
která je politickou platformou RSS. V roce 2002,
když byl Módí premiérem
Gudžarátu, byl ostře kritizován v souvislosti s jeho
postojem k násilným útokům hinduistických radikálů na muslimy, při kterých byla více než tisícovka Indický ministerský předseda Nárendra Módí pracoval
muslimů zabita. Módí byl pro RSS již řadu let předtím, než se začala jeho politická
tehdy obviňován, že vláda kariéra.
na jejich obranu neudělala
zhola nic.
Pod Módího velením
dosáhly pravicové hinduistické skupiny větší svobody v beztrestném jednání. V jednom nedávném
novinovém článku uvedl
vůdce jedné skupiny, přidružené k RSS, že je plánována masová rekonverze
křesťanů. V tomto článku
v Hindu Newspaper se uvádí:
„25. prosince, v den, kdy
Okolo 75 000 členů Národního svazu dobrovolníků (RSS) křesťané konvertují lidi ke
podstupuje ranní výcvik ve speciálním táboře této orgasvému náboženství, vykonizace.
náme v tomto roce odvetu
tím, že je vrátíme nazpět k hinduismu. Během dvou nebo tří let bude venkov od křesťanů očištěn.“
Bůh má vše pod kontrolou, nikoli RSS
Křesťanští představitelé napříč Indií nám potvrzují, že tlak hinduistických radikálů během posledních let vzrostl. Každý den přináší nové zvěsti o rekonverzích k hinduismu. Z větší části však křesťané zůstávají věrni
a pastoři i evangelisté pokračují ve zvěstování evangelia. „Bůh má vše pod
kontrolou, nikoli RSS,“ sdělil nám jeden aktivní bratr.
Podobně jako ve sboru Baamaseen Church ve státě Uttarpradéš pokračují
mnozí věřící i po prodělání násilného rekonverzního obřadu ve svém shromažďovaní. „K hinduismu se vrátila z celého sboru pouze jediná rodina.
Ježíše jsme nikdy nezapřeli,“ sdělili našemu pracovníkovi dva hlavní představitelé sboru. Církev se ale nyní setkává tajně v noci a po malých skupinách. Křesťané však touží
po obnovení veřejných
shromáždění. Třebaže se
nemohou scházet svobodně ve svých vesnicích, chtějí svoji víru šířit i do okolních osad.
„Tato práce poroste
stůj co stůj bez ohledu na
obtíže,“ prohlašují zmínění
dva představitelé. „Pronásledování přináší ve skutečSoučasný vůdce RSS Mohan Bhagwat na jedné hinduistické
nosti
církvi růst. Náš příběh
slavnosti prohlásil, že rekonverzní kampaň, při které jsou
křesťané a muslimové nuceni přistupovat zpátky k hin- zde není neobvyklý. Některé dokonce postihuje ještě
duismu, bude v budoucnu pokračovat.
10
větší pronásledování než nás. Ježíš nám řekl, abychom se radovali a plesali,
když nás pronásledování postihne.“
Upalte nás. My se toho nebojíme
Když pastor „Yoshi“ otevřel dveře svého domu, aby se podíval, kdo
jim zaklepal na dveře, stál tváří v tvář skupině deseti mužů. Jejich šafránově zbarvené čelenky a klacky a tyče, které drželi v ruce, jasně prozrazovaly, že jde o příslušníky VHP, militantní nacionalistické hinduistické skupiny, nechvalně proslulé bitím a napadáním křesťanů. Yoshi
se vnitřně připravil na bití, na které mělo nepochybně dojít.
Jejich návštěva toho večera koncem 2009 byla zcela neočekávaná. Ale
pastor Yoshi na druhou stranu věděl, že k něčemu takovému dříve či později dojít musí. V každé indické vesnici jsou informátoři, kteří zástupcům
RSS nahlašují aktivity nepřátelské hinduismu. Jeden z těchto informátorů
navštívil jejich dům již téhož dne dopoledne a ptal se po Yoshim. Pastorova
manželka „Aja“ mu řekla, že manžel není doma, neboť šel kázat. Místní hinduističtí aktivisté byli rozčílení kvůli tomu, že Yoshi veřejně promítal film
o Ježíši, na který přišlo asi 400 obyvatel jejich vesnice, která leží ve státě
Uttarpradéš. Později hinduističtí předáci Yoshiho obvinili, že je „protinárodní“ živel a americký agent. Bylo to vážné obvinění od skupiny, jejímž
cílem je náboženská očista země a výhradně hinduistická Indie.
Třebaže si nyní dobře uvědomuje, jaké hrozby představují nacionalistické
skupiny, Yoshi sám vyrostl původně v hinduistické rodině, která věřila, že
pochází z hinduistického božstva Kršny, známého také jako nejvyšší osobnost božství. Jako mladík však Yoshi nalezl pokoj při poslechu křesťanských
rozhlasových stanic a v devatenácti letech vydal svůj život Kristu. Byl prvním konvertitou ke křesťanství ve své rodině. V roce 2004 uvěřila také jeho
manželka a od roku 2006 vstoupil do plné duchovní služby.
Když Yoshi poznal mezi muži Santhram Singha, neblaze proslulého oblastního předáka VHP, bylo mu jasné, že za ním nepřišel, aby svůj život vydal
Kristu.
Upálíme vás
Santhram a jeho soukmenovci popadli Yoshiho
a vlekli ho asi padesát metrů
po cestě. „Byli strašlivě
sprostí, slovně uráželi nejen
mě, ale nevybíravě hovořili i o mojí matce a sestře,“
vzpomíná Yoshi.
Když se Yoshiho tříletý synek s hlasitým ná- Pastor Yoshi (s páskou přes oči) na svém misijním poli.
řkem rozběhl za otcem, Aja
pochopila, že se něco děje, vyběhla ven a postavila se vedle manžela.
Yoshi se snažil mužům vysvětlit, že podle indické ústavy má svobodu
11
informovat o svém náboženství druhé lidi. Santhram ho
za to udeřil do tváře.
„Já jsem ale zásadně hinduismus nikdy nekritizoval.
Já výhradně lidem vyprávím
o Ježíši Kristu.“ Yoshi poz­
ději našim pracovníkům uvedl, že třebaže se nebál, uvědomoval si na druhé straně
vážnost si­tuace. „Moje srdce
se nechvělo,“ prohlašoval.
„Věděl jsem ale, že pomoci
Jeden z našich kurýrních pracovníků v Indii, který distri- mi může pouze Bůh.“
Jeho manželka Aja se
buuje Bible mezi věřící, využívá chvilku času, aby si sám
přečetl nějakou pasáž z Bible.
postavila mezi manžela
a San­thrama. Muži se plni
vzteku na ni obořili a křičeli, aby svému muži zabránila dál kázat. Celý rozhovor plný urážek trval asi půl hodiny. Ani Aja se jejich urážek nezalekla, ale
mužům naopak řekla: „Přijdete za námi, když jsme doma sami,“ plísnila je.
„Máte ale odvahu přijít tam, kde můj manžel káže? Přesvědčte se, zda lidé
stojí při vás anebo při něm!“
Zatímco Aja diskutovala s muži, zavolal Yoshimu na mobilní telefon jeden
přítel. Yoshi se postavil stranou, aby hovor vyřídil. Muži, kteří právě bouřlivě diskutovali s jeho manželkou, si toho
nevšimli.
Hinduističtí aktivisté pokračovali
v argumentaci s Ajou a tlačili na ni, aby
svého muže přesvědčila, že má s kázáním
přestat. „Upálíme vás jako v Uríse!“ hřímali muži. „Víte, co jsme udělali v Uríse
vašim druhům a jejich dětem?“ Byla to
narážka na incident z roku 1999, při kterém hinduističtí aktivisté upálili australského misionáře Grahama Stainese a jeho
dva malé syny, když všichni tři společně
spali v autě.
Na to Aja jen tiše odpověděla: „Upalte
nás. Ani toho se nebojíme.“ Byla si skoro
22. ledna 1999 byl v indickém státě Urísa
upálen i se svými dvěma syny, desetile- jistá, že za nimi opravdu přišli, aby je
tým Philipem a šestiletým Timothym, zabili. Náhle si jeden z mužů všiml, že
australský misionář Graham Staines. Yoshi s někým telefonoval. „Zavolal poliRadikální hinduista, který byl v roce 2003 cii,“ řekl ostatním. Během minuty muži
odsouzen na doživotí, zapálil jejich autonaskákali do džípu a odjeli.
mobil kombi, ve kterém otec a oba synové
spali. Na snímku Graham Staines se svoji
manželkou, oběma syny a dcerou.
12
Nezadržitelný
Krátce po tomto incidentu dostal pastor s rodinou výpověď z pronajatého
domu. Za tím pochopitelně
stáli ti samí aktivisté, kteří na majitele domu tlačili, aby je vystěhoval. Od té
doby se museli takto přestěhovat již osmkrát. Scénář byl vždy tentýž. Sotva si
pronajali nějaký dům, radikálové ihned majitele přinutili, aby s nimi smlouvu
zrušil. A dokonce i někteří Velikou pomocí pro evangelizační službu v Indii jsou jízdní
kola, kterými naše misie tamní pastory hojně zaopatřuje.
křesťané se báli být s nimi
nějakým způsobem spojováni.
Přes všechny tyto obtíže vyzařuje z očí pastora Yoshi duchovní radost.
V jeho životě vládne důvěra, že každý další den bude prožívat spolu s Kristem. Pokračuje v hlásání evangelia a vede společenství o sto padesáti věřících. Také se podílí na spravování dalších, asi tří set podobných sborů ve své
oblasti. Yoshi patří ke zhruba stovce hlavních pracovníků, které naše misie
přímo v Indii nejrůznějšími způsoby podporuje – materiálně i duchovně.
Naše odezva
Jedním z našich z nejvítanějších projektů, kterým jsme kdy indické
křesťany podpořili, je podle jejich vlastního vyjádření speciální sada,
která obsahuje nezbytné vybavení pro cestující evangelisty. Sada obsahuje křesťanskou literaturu, Bible, také rohožku, na kterou se může
terénní pracovník se zájemcem o evangelium posadit, dále hudební
nástroj pro doprovod při společenství, a další potřebné věci.
Těmito sadami Hlas mučedníků vyzbrojil již stovky pastorů po celé Indii,
a takto jim pomáháme podělit se o evangelium s mnohými, kteří o Ježíši ještě
nikdy neslyšeli. Podobně jako již zmínění Suta a Yoshi jsou i mnozí další
indičtí křesťané ochotni riskovat pro evangelium i své životy, ale nemají
dostatek základního vhodného vybavení. Hlas mučedníků proto opatřuje
stovkám tamních služebníků Slova vše co potřebují, od jízdních kol až po
Bible a křesťanskou literaturu.
Na jednom setkání asi osmnácti vedoucích pastorů z celé Indie jsme se
dověděli, že změna ve vedení země velmi ztížila pozici tamních křesťanů.
Řada hinduistických aktivistických skupin rozšiřuje svou členskou základnu
a při zastrašování křesťanů si stále více troufá. Ale i za takové situace chce
Hlas mučedníků se svými partnerskými organizacemi přispívat k šíření
evangelia v této zemi. Indičtí bratři a sestry nám řekli: „Dejte nám potřebné
nástroje a my jsme ochotní přinést evangeliu i osobní oběti.“
– Hlas mučedníků, USA, únor 2015
13
ideoloGie hinduTvy
kdo Je kdo
rss
ráštríj svajamsévak sangh
Národní svaz dobrovolníků
• založen 1925
• Čelní ideologická organizace Hindutvy
• podporuje hinduistický nacionalismus a celkové reformy společnosti
• podporuje nadřazenost hinduismu
• 50,000 poboček
• 7 milionů členů
• Hlava organizace: Mohan Bhagwat
bJp
bharatiya Janata party
Indická lidová strana
• založena 1980
• jedna ze dvou hlavních politických
stran Indie
• politická odnož RSS
• hlava organizace: Nárendra Módí
bajrang dal
• založena 1984
• militantní křídlo VHP
• mládežnická organizace: věk 15–30
• symbolem členů je kultovní trojzubec
• zaměřují se na křesťany a muslimy
vhp
vishva hindu parishad
Světová hinduistická rada
• založena 1964
• aktivistické křídlo RSS
• podporuje ideologii Hindutvy
• pověstná rekonverzemi
křesťanů
státy se zákony proti konverzím
HIMÁČALPRADÉŠ
ARUNAČÁLPRADÉŠ
RÁDŽASTÁN
GUDŽARÁT
MADHJAPRADÉŠ
ČHATTÍSGARH
INDIE
URÍSA
Z p r áv y z e s v ě ta Sýrie
Pomozme syrským křesťanům, kteří
uprchli z vesnic při řece Chábúr
Hlas mučedníků podporuje uprchlé křesťany ze Sýrie a Iráku, jak jsme již čtenáře informovali v minulých číslech našeho bulletinu.
Naše česká pobočka nedávno zaslala na materiální podporu těchto křesťanů v nouzi částku
10 000 dolarů.
23. února bojovníci Islámského státu zajali při útocích v Sýrii 300 křesťanů. Z nich bylo
nyní již 23 propuštěno. Devatenáct z nich se
1. března bezpečně dostalo do města Hasaka a 3. března se k nim přidaly čtyři další propuštěné osoby. Nicméně v současnosti nemáme k dispozici zprávy o zbývajících zajatých
křesťanech, jejichž počet se bude pohybovat
kolem 260 osob.
První skupina propuštěných devatenácti
rukojmí pochází z vesnice Tel Gouran. Podle
syrské humanitární organizace Assyrian Human
Rights Network, soud šaría Islámského státu přikázal propustit tyto zajatce po zaplacení
muslimské daně džizja – nespecifikované částky, která je podle islámského práva vybírána od
křesťanů žijících na území podrobeném islámskému zákonu, podřizují­‑li se však tito jinověrci dobrovolně muslimské většině.
Stará křesťanská žena mezi tisíci syrskými
křesťany, kteří uprchli ze svých domovských
vesnic ležících při řece Chábúr.
Fotografie propuštěných naznačují, že se
jedná o starší osoby ve věku nad padesát let
a jsou mezi nimi dvě ženy. Podle BBC byli převezeni autobusem z města Shaddadeh, které
je pod kontrolou Islámského státu, stejně jako
jižní část Hasaky.
3. března byli propuštěni dva rukojmí z Tel
Shamiram, šlo o manželský pár. Propuštěni byli
také dva rukojmí z Tel Gouran – šestiletá dívka
a její teta. Rodiče dívky se dostali do Hasaky již
v první skupině devatenácti rukojmí.
Během obsazení syrských vesnic při řece
Chábúr na severovýchodu země, zajali 23. února radikálové Islámského státu přibližně
280 křesťanských obyvatel. Předpokládá se,
že byli odvedeni do pohoří Abdulaziz, které je
pod kontrolou IS. O údělu zbývajících zajatých
křesťanů není dosud k dispozici žádná zpráva.
Syrský ministr zahraničí únos odsoudil, stejně jako vysídlení asi 1200 rodin i zničení kostelů během útoku. Stržený kostel v Tel Hurmozu
byl podle jeho slov jednou z nejstarších církevních budov v zemi.
S narůstající krizí se snaží humanitární organizace pomáhat 1200 vysídleným rodinám z chá­
búrských vesnic, které se uchýlily do Hasaky
a Kámišlí. Potřebují útočiště, potraviny, vodu
a léky. Pomůžeme našim bratřím a sestrám v této zoufalé nouzi.
Barnabas Fund, Austrálie, 6. března 2015
Irák
Křesťané musejí opouštět všechno,
co mají
Křesťané po celém Iráku musejí na útěku
před radikály pustošícími jejich zemi opouštět
své domovy a veškeré živobytí.
Mohammad, Sára a jejich dvě děti museli
uprchnout z Mosulu, když jejich město obsadili islámští radikálové. Tou dobou ještě celá rodina truchlila nad nedávným nečekaným úmrtím sedmiměsíčního dítěte. Jen několik dní po
rodinné tragédii se stali svědky útoku na kos15
tel, při kterém tři lidé přišli o život a dalších
12 utrpělo zranění. Přestože sami při incidentu žádné fyzické zranění neutrpěli, Sáru od té
doby často pronásledují noční můry. Celá rodina uprchla do Kurdistánu, kde nyní žijí v provizorním obydlí společně s dalšími 74 lidmi. „Přes­
tože jsme vyvázli živí, připadá mi, jako bychom
žili ve vězení,“ svěřil se Mohammad. „Nechci být
nevděčný, ale zoufale toužím najít nějakou práci, abych dokázal rodinu uživit.“
Další uprchlík, „Valíd“, uprchl z domova, poté
co mu radikálové pohrozili zabitím kvůli zpochybňování Koránu. V Libanonu dostal kontakt na spolupracovníky Hlasu mučedníků, kteří ho seznámili s evangeliem. Valíd odevzdal
svůj život Kristu a zanedlouho se o evangelium
podělil také s matkou, bratrem a několika přáteli. V současné době aktivně slouží Syřanům,
Iráčanům a dalším obyvatelům Libanonu a stále
se nevzdává naděje, že se jednoho dne vrátí do
Iráku a bude Dobrou zprávu šířit i tam.
Navzdory veškerému chaosu a nepokojům
v Iráku můžeme spočinout v jistotě, že náš Pán
má celou situaci pod kontrolou a že ve svůj
dokonale stanovený čas celou zemi obnoví.
Do té doby se modleme, aby naplnil pokojem
a zahrnul svou milostí tisíce uprchlíků, kteří byli
přinuceni opustit své domovy.
– Hlas mučedníků, 26. února 2015, USA
Libye
Radikálové uřezali hlavy uneseným
egyptským křesťanům
Křesťanská komunita v Egyptě truchlí za
21 brutálně zavražděných křesťanů, kteří před
časem odešli za prací do Libye a nedávno je
surovým způsobem připravili o život přívrženci radikální skupiny Islámský stát (IS). 15. února
radikálové zveřejnili na internetu video zachycující barbarské usmrcení zadržených mužů.
Video nazvané „Poselství určené lidem kříže,
podepsané krví“ nenechalo nikoho na pochy-
16
bách, že tito muži přišli o život právě kvůli své
víře. Navíc titulky popisují oběti jako „lidi kříže,
následovníky nepřátelské egyptské církve“.
Křesťané byli uneseni v okolí libyjského
města Syrta při několika samostatných incidentech loni v prosinci a letos v lednu. 12. ledna
představitelé libyjské odnože IS zveřejnili prohlášení, že Egypťany drží v zajetí.
Zavraždění křesťané pocházeli z vesnic
v okolí města Samalut na severu guvernorátu Minjá ve středním Egyptě. Celý region trpí
vysokou mírou chudoby v důsledku nedostatku pracovních příležitostí; mnoho obyvatel proto odchází za prací do okolních arabských zemí.
Podle očitých svědků byli přátelé a příbuzní
obětí po obdržení zprávy o smrti svých blízkých v naprostém šoku.
Modlete se společně s námi za všechny, kdo
truchlí nad ztrátou těchto věrných křesťanů.
– Release International, 23. února 2015
Laos
Vražda křesťanek v buddhistické osadě
19. ledna byly v buddhistické osadě ve státě Kačjin napadeny a zavražděny dvě mladé
ženy kvůli svým křesťanským aktivitám. Obě
ženy pracovaly jako dobrovolnice v místní škole. V souvislosti s šířením evangelia jim již bylo
v minulosti vyhrožováno. Místní zástupci státních orgánů je nedávno vyzvali, aby odešly pryč,
protože o žádné křesťany ve vesnici nestojí.
Krátce poté mladé ženy podle dostupných zpráv
znásilnili a zavraždili místní vojáci.
Navzdory nedávným reformám jsou křesťané v této převážně buddhistické zemi vystaveni
stále intenzivnějšímu pronásledování. Pokud se
někdo obrátí ke křesťanství, zcela běžně se stává, že přijde o práci a dostane výpověď z bytu.
Mnoha ženám po celé zemi hrozí znásilnění
a někdy i zabití příslušníkem armády.
– Hlas mučedníků, 22. února 2015
B i bl i ck é zam y š len í O milování nepřátel
Ježíš řekl: „Milujte své nepřátele.“ (Matouš 5,44)
Pět století před Ježíšovým narozením prohlásil Sofokles v Antigoně:
„Nejsem zde pro nenávidění, ale pro milování.“ I Starý zákon přikazoval
milovat své bližní. Ježíš přivedl lásku k jejímu nejvyššímu stupni, když poukázal, že by měla zahrnovat i nepřátele.
Židovská básnířka Ilsa Blumenthalová­‑Weissová, jejíž manžel zahynul
v plynové komoře, a za války přišel o život i jejich syn, prošla sama koncentračním táborem. V něm napsala báseň, ve které prohlašuje: „Nenávidět nedokážu. Bijí mě, šlapou po mně. Nenávidět nedokážu. Házejí po mně
kameny. Nenávidět nedokážu. Dokážu jen hořce plakat.“
Je to vysoká meta pro lidskou bytost – být prost pocitu nenávisti. Bůh ale
dává ještě víc: sílu nepřátele milovat.
Láska k nepřátelům neznamená vyhýbat se konfrontaci se zlem. Ježíš bojoval proti kupcům v chrámu i proti farizejům. Ježíš od nás neočekává, abychom nepřátelům lichotili nebo je objímali. On nepadl Kaifášovi kolem krku,
a určitě se mu nenabízel za společníka v jeho zlých skutcích.
Milovat nepřítele znamená rozumět mu lépe, než rozumí on sám sobě.
Jeho nenávist ho zaslepuje. Vy dokážete vidět jeho situaci nezaujatě. Milovat
nepřítele znamená, že se při vlastní obraně neuchýlíte k jeho prostředkům.
Milovat ho znamená, podobně jak to učinil Ježíš, vzít na sebe jeho vinu; vnímat jeho hřích jako by byl váš, a najít pro něho usmíření ve skutcích dobroty
k nepříteli i jeho obětem.
Mějme před očima příklad Kristův a dokážeme tak jednat mocí Ducha
svatého.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Toward the Heights
Elektronické knihy
Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za
zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně
dvě třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese
www.hlas-mucedniku.cz
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese
www.hlas-mucedniku.cz
MuČedníci kŘesŤanské víry
Skryté kameny v základech církve
TELEMaCHuS
1. ledna 404
Odvážný čin jediného člověka ukončil kruté
hry v Koloseu starověkého Říma jednou provždy.
Za svůj pokojný protest proti barbarství zaplatil Telemachus svým životem. Římané v době
starověkého Říma navštěvovali gladiátorské
hry v Koloseu jako formu zábavy. Gladiátoři
bojovali často na život a na smrt buď mezi
sebou anebo s vězni, zajatci či s šelmami.
Poustevnický mnich jménem Telemachus
přicestoval do Říma právě v době, kdy se konaly hry na oslavu vojenského vítězství. Poustevník s hrůzou sledoval, jak gladiátoři srážejí
k zemi jednoho bojovníka za druhým. Když už
to nedokázal dál snášet, skočil do arény.
„Proč neoplácíte Boží milosrdenství,“ hřímal
Telemachus, „že byly od vás odvráceny meče
Hlas mučedníků Vychází pětkrát do roka.
V prosinci vychází dvojčíslo.
Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury
ČR pod evidenčním číslem
MK ČR E 12970
Bulletin vydává občanské sdružení
Pomoc pronásledované církvi
K hlavním cílům tohoto sdružení patří:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­
sledovaným a potřebným křesťanům
• informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů
• podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá
o křesťanských mučednících a svědcích víry.
Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou
misijní organizací International Chris­tian Association
(ICA).
Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no
na biblickém verši epištoly židům 13,3:
1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,
vašich nepřátel, a vraždíte zde jeden druhého!“
Ale ani publikum ani bojovníci mu nevěnovali
pozornost. Zoufalý Telemachus běhal od jednoho gladiátora k druhému a prosil je, aby
s vražděním přestali. Diváci se mu posmívali
a křičeli: „Vzpoura! Vzpoura! Umlčte ho! Tady
nemá co kázat! Staré římské zvyky se budou
ctít! Sláva gladiátorům!“
Některé prameny uvádějí, že Telemachus
byl zabit bojovníky v aréně. Jiné píší, že rozzlobení diváci nepohodlného mnicha ukamenovali. Buď jak buď, jeho čin i jeho smrt vnesly
do Říma historickou změnu. Telemachus jeho
obyvatele přivedl k poznání, že krvavé zápasy
nemají mezi pravými křesťany místo. Když se
křesťanský císař Honorarius dověděl o smrti
mnicha protestujícího proti násilí v aréně,
vydal výnos zakazující gladiátorské zápasy.
Telemachus tak svým vášnivým a nesobeckým
skutkem zachránil mnoho lidských životů.
kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni,
prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci.
2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků.
3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista
ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech.
5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na
křesťanech.
Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se:
Hlas mučedníků
pošt. přihrádka 21
377 01 Jindřichův Hradec
Účet pro dobrovolné příspěvky:
ČSOB Jindřichův Hradec
č. ú.: 131257607/0300