1 Ladislav TONDL PROBLÉMOVÉ OKRUHY FILOZOFIE TECHNIKY

Transkript

1 Ladislav TONDL PROBLÉMOVÉ OKRUHY FILOZOFIE TECHNIKY
Ladislav TONDL
PROBLÉMOVÉ OKRUHY FILOZOFIE TECHNIKY.
Místo úvodu
Když mě kolega Marek Brandner z Centra mezioborových studií Západočeské
univerzity před časem požádal, abych se účastnil interdisciplinárního semináře ke světovému
roku fyziky, a to s tématikou filozofie techniky, nabídl jsem několik nejnovějších aktuálních
témat, ovšem spíše témat dílčích, na kterých jsem v poslední době pracoval. Teprve několik
dní později jsem dostal žádost profesora T. Airaksinena z Austrálie a Finska, který se chtěl
seznámit s mými názory na tématiku filozofie techniky. Pochopil jsem, že je účelné uspořádat
tuto tématiku a v tomto duchu jsme vedli diskuse při návštěvě T. Airaksinena v listopadu
2004 v Praze. Dospěl jsem k názoru, že takový přehled může být vhodný i pro
interdiciplinární seminář.
Tento text byl tudíž koncipován jako tématický přehled s akcenty na ty okruhy,
kterých jsem se ve své práci na technické problematice mohl alespoň dotknout. Z přehledu
mých zaměstnání také vyplývá, že v této sféře, tj. v technických a v inženýrských oborech a
v oblasti technického projektování jsem pracoval o několik let více než ve filozofii nebo
v ryze humanitních oborech. I když jsem svou práci v technické a inženýrské sféře mohl
pokládat za jistou formu trestu nebo vyhnání do vnitřní emigrace, protože jsem nevyhovoval
některým představitelům tehdejší oficiální ideologie nebo jejich stoupencům, i když jsem to
měl mnohým z nich za zlé, pokládám za nutné vyjádřit všem, kteří se na tomto vyhnání
podíleli, své upřímné odpuštění. Je to v souladu s větou ve známé prosbě o odpuštění našich
vin a s výzvou k vnitřnímu smíření a smíření s vlastní minulostí, která byla spojena
s mnohými trpkostmi. V technické sféře jsem se navíc setkal nejen s vlídným přijetím a
pochopením, ale také s řadou zajímavých témat a problémů, s nimiž jsem se mohl blíže
seznámit a na řešení některých z nich pracovat.
K tomuto textu je připojen soupis některých publikovaných prací, které lze zařadit do
okruhu filozofie techniky.
1
PROBLÉMOVÉ OKRUHY FILOZOFIE TECHNIKY
1. Podstatné rysy technického světa
Máme-li přesněji specifikovat povahu i funkce prostředí, ve kterém současný člověk
žije, tvoří a naplňuje podstatnou část svých cílů, záměrů a životních ambicí, uvědomíme si, že
toto prostředí je z velké části sestaveno z věcí, procesů i podmínek, které člověk sám vytvořil
a které někdy souhrnně nazýváme technickým světem. (V řadě jazyků i kultur se spíše užívá
atribut „technologický“, který vznikl spojením dvou původně řeckých termínů, tj. termínu
„techné“, což vyjadřovalo schopnost, dovednost nebo také umění zvládnout nebo řešit danou
problémovou situaci nebo realizovat vytčený záměr, a „logos“, což byl termín označující
nejen slovo, ale také ideu, znalost nebo vědění. Kdybychom tedy atribut „technický“ měli
například v anglosaském a také francouzském prostředí vyjadřovat příslušným ekvivalentem,
a to ve většině kontextů, použili bychom termínu „technologický“.)
Technický
svět patrně nelze ani charakterizovat ani jednoduše vymezit jediným
kritériem. Obtíž tkví také v tom, že tento svět nebo, jak to někteří myslitelé také vyjadřují,
tato „druhá příroda“ není něčím homogenním, zahrnuje množství značně nesourodých celků,
a to celků ideové, energetické i materiální povahy, které jsou vzájemně, a to velice
různorodým způsobem propojeny. Proto se pokusíme naznačit alespoň nejvýznamnější
charakteristiky nebo kritéria.
(1) Technický svět je především něčím, co lze spojit s atributem „umělý“, tj. s tím,
co je vytvářeno cílově orientovanou lidskou činností založenou na využívání znalostí,.
dovedností nebo zjištěných a ověřených zkušeností. Atribut „umělý“ jakožto podstatnou
charakteristiku technického světa zdůraznil jeden z významných průkopníků tzv. umělé
inteligence, H. Simon.
(2) Technický svět vytváří a zčásti také doplňuje nebo nahrazuje současnou přírodu
kolem nás tím, co bývá označováno jako „druhá příroda“. Tím je také řečeno, že technický
svět nijak nemění ta pravidla nebo zákony, které odkrývají přírodní vědy, ale naopak je musí
plně respektovat. Jinak řečeno, „druhá příroda“ podléhá stejným principům a pravidlům jako
2
ty sféry, které studují současné přírodní vědy. Ostatně již F. Bacon dávno vyslovil známý
princip, že přírodu lze využít i ovládnout jen tak, že respektujeme její zákony, (Natura nil nisi
parendo vincitur.)
(3) Podstatnou část prvků a složek technického světa je možno považovat za různé
podoby využívání nebo aplikace znalostí. (Z těchto důvodů jeden ze současných proudů
filozofie techniky, jehož významným představitelem je M. Bunge, považuje technické a
inženýrské obory za aplikované přírodní vědy.) Angažování znalostí je nepochybně
nepominutelnou složkou všech důležitých sfér technických činností zahrnujících jak
intelektuální a informační přípravu technických řešení, tak také realizaci a využívání všech
podob výsledků technických činností. Současně je však třeba zdůraznit, že angažování
znalostí, a to znalostí různých forem i provenience, neprobíhá ve vzduchoprázdnu, ale vždy
v určitých situacích technických, sociálních, ekonomických a znalostních, v prostředí jistých
uznávaných hodnot, vzorů a preferencí. Proto zpravidla vždy jde o aplikace a angažování
jistých komplexů znalostí, a to znalostí nejen o pozitivních rysech technických řešení, ale také
o jejich negativních rysech, rizicích a možných nebezpečích, ale také o angažování jistých
vzorů, určitých hodnotových postojů a preferencí, a to hodnot vztahujících se k různým
oblastem hodnotových struktur.
(4) Technické řešení a tím i výsledek tohoto řešení, tj. technický artefakt, lze souhrnně
charakterizovat pojmem „interface“, tj. jako soustavu vazeb a společného rozhraní vnitřní
struktury tohoto řešení nebo artefaktu a jeho vnější struktury, tj. jeho vnějšího prostředí,
vnějších okolností nebo podmínek včetně lidského a společenského prostředí, tvůrců i
uživatelů a vůbec dalších subjektů, kterých se situace vzniklá angažováním daného
technického řešení nějak dotýká. (Tuto charakteristiku, která je podstatná pro tvorbu, funkce a
využívání informačních technologií, vyslovil H. Simon. Český ekvivalent termínu „interface“
je „společné rozhraní“. ) Tato charakteristika je podstatná nejen pro výsledný technický
artefakt, jako charakteristiky, vlastnosti i funkce, ale ve stejné míře důležitá pro intelektuální,
informační a znalostní přípravu výsledného technického řešení nebo technického díla. To se
týká rovněž všech forem a podob hodnocení, při níž je třeba respektovat nejen technickou
dokonalost díla, ale také jeho lidskou přívětivost, respektive analogická kritéria.
(5) Pro hlavní složky technického světa je podstatnou charakteristikou to, co by bylo
možno nazvat „teleologickou dimenzí“ (v tom smyslu, jak tohoto termínu použil N. Wiener)
nebo „technologickým údělem“ ( tohoto termínu použil J.-J. Salomon ). Jde především o to ,
že orientované myšlení, usuzování, náměty, plány a projekty a také uskutečněné technické
změny, zavedené technické procesy i realizovaná technická díla mají něčemu sloužit nebo
3
prospívat, jsou lidským dílem, které je především orientováno na lidské cíle, uspokojování
lidských potřeb a nároků. Současně však uplatňování teleologické dimenze v uvedeném
smyslu vytváří nejen nové cíle, nároky a požadavky na hledání a tvorbu nových a
dokonalejších alternativ v dosažení vytčených, přijatých a uznávaných cílů, ale také nové
problémy a dříve neuvažované nebo vůbec neznámé problémy, obtíže i rizika. Lze tedy
konstatovat, že různé prvky nebo celky technického světa mají své osudy nebo, lze-li použít
modifikace starého latinského rčení, „habent sua fata instrumenta humana“. Nelze také
přehlédnout, že tyto osudy mají svůj specifický rytmus času, že pro mnohé z těchto osudů lze
uvažovat v pojmech, které bývají označovány za biologické metafory. To znamená, že
v metaforickém smyslu lze uvažovat o zrození, o mládí i plném životním rozmachu, o
nemocech, stárnutí a také o zániku a smrti většiny typů i podob technických děl a tudíž také
projektů, záměrů, realizovaných procesů i plně funkčních technických děl. Stejně tak jsme
oprávněni uvažovat o technickém čase, o jeho směrech, rytmech nebo cyklech. Paralelně se
směrem času, osudy technických děl a jejich vývojovými cykly lze sledovat také rytmy a
cykly technických změn, jejich povahu i úroveň, zdroje a motivace těchto změn. S tím jsou
také spjaty diskuse o možných typologiích těchto změn, o úloze technických paradigmat, o
správnosti analogií se známými koncepcemi T. Kuhna o dvou typech vědeckých změn apod.
V současné době je zastáván názor, že taková analogie je spíše omezená, že je možné
uvažovat také o změnách na různých úrovních hierarchických struktur. Při analýzách i při
posuzování různých technických osudů a technických změn jsou naprosto legitimní a často
velice důležité otázky, nakolik jsou různé případy technických změn více či méně podmíněny
znalostními změnami a nakolik v těchto změnách se rovněž zřetelněji uplatňují změny
sociální, politické nebo náboženské a také změny hodnotových koncepcí nebo hodnotových
orientací.
(6) Technický svět bývá někdy označován jako „druhá příroda“. Je to příroda, i když
je výtvorem člověka a lidského intelektu i lidských hodnot. Člověk je však součástí přírody a
také proto je druhá příroda charakterizována principy a pravidly vlastní přírody. Ta má však
nejen své pozemské ráje, krásy ranního svítání, vůni rozkvetlých luk, ale také své pustiny,
nevlídná zákoutí, své bouře a přírodní katastrofy. Také druhá příroda není jen světem trvalých
úsměvů, ale také světem nezdarů, havárií i velkých rizik. Není jen světem jasu a světel, ale
také stínů i temnot. Již antický člověk pochopil, že za mnohé nové výsledky, objevy a inovace
v technickém světě draze platíme, že nejsou zadarmo. To vyjadřuje bájná postava Promethea,
který za svou odvahu musel draze platit. (Autor tohoto textu vyjádřil uvedené myšlenky
poukazem na „dvojí tvář“ techniky, respektive na dvojí tvář antického boha jménem Janus,
4
který se jednou tváří usmíval a druhou tváří šklebil a vyzařoval hrůzu.) Skutečnost, že trvalou
součástí každého technického řešení a zejména každé technické inovace je nejen soubor
výhod, prospěchů nebo jinak charakterizovaných pozitivních hodnot, ale také soubor
možných ztrát, nebezpečí, rizik nebo jiných negativních hodnot, vedla k postulátům některých
nových orientací ve světě techniky, jejichž komplex bývá obvykle označován jako postulát
posuzování techniky (technology assessment, TA). Tento komplex zahrnuje zejména
uvažování v alternativách a posuzování kladů a záporů jednotlivých alternativ, akcenty na
„lidské dimenze“ a „lidskou přívětivost“ jednotlivých alternativ včetně posouzení jejich
proveditelnosti (feasibility), jejich ekonomických, technických, ekologických, sociálních a
zdravotních dopadů, jejich etických, kulturních a estetických hodnot. Tento komplex tudíž
zahrnuje to, co je možno charakterizovat jako interdisciplinární přístup, jako integraci znalostí
různých přírodovědných, technických i humanitních oborů, jako integraci znalostního a
hodnotového přístupu.
2. Lze nalézt přijatelné ospravedlnění filozofie techniky?
Pro ospravedlnění filozofie techniky by bylo možno nalézt velice pohodlné a
v podstatě velice laciné vysvětlení: Existují myslitelé, kteří se touto tématikou zabývají,
dosáhli svými výsledky jistého uznání nebo alespoň přijatelného ocenění. Patrně méně bude
těch, kteří budou ochotni přiznat, že jim dosavadní výsledky v této oblasti přinesly
významnější podněty. Také argumentace, že přece existuje filozofie vědy, filozofie kultury a
patrně i filozofie spjatá s jinými oblastmi lidské aktivity a další analogické formy
argumentace nevyznačují se velkou přesvědčivostí. Ostatně platí, že ospravedlnění existence
něčeho jen tím, že taková existence je předpokládána příslušným typem lidského jednání
nebo konání, může vyvolávat mnohé otázky a pochybnosti.
Problém uvedený v nadpisu této kapitoly se sotva může vyhnout otázce, co je vlastně
cílem nebo smyslem přístupu k vymezené tématice, který budeme ochotni pokládat za
filozofický. Taková otázka je nepochybně zcela smysluplná, i když se odpovědi na ni mohou
značně lišit. To platí také o analogii takové otázky v té podobě, kterou vyslovil v padesátých
letech minulého století pronikavý myslitel a filozof L. Kolakowski. Ta zněla: „Z čeho žijí
filozofové?“ Pokusíme-li se naznačit alespoň hlavní okruhy toho, co je cílem nebo předmětem
filozofického přístupu nebo předmětem zájmu těch, kteří se sami pokládají za filozofy nebo
jsou takto označováni, nemůžeme pominout zejména tyto okruhy:
5
- názory, myšlenky nebo globální koncepce jiných filozofů, a to filozofů současných i
minulých,
- výklad, interpretace těchto názorů, jejich uspořádání nebo vysvětlení, jejich
uspořádání do jistých celků nebo směrů,
- problémy spojené s rozšiřováním těchto názorů a myšlenek, s jejich využíváním pro
jiné tématické okruhy, tj. s řešením problémů považovaných za filozofické „podle“ jistých
přijatých vzorů, schémat nebo koncepcí,
- vytváření nových názorů, myšlenek nebo globálních koncepcí, které přinášejí nebo
otevírají nové pohledy na problémové okruhy spadající do kompetenčních sfér filozofie.
Do takto charakterizovaných problémových okruhů patří nepochybně ty, které jsou
spojeny s poznáním, s tvorbou znalostí a soustav znalostí, se zdroji znalostí, se zdůvodněním,
ospravedlněním nebo potvrzením znalostí, s jazykem a prostředky formulací znalostí apod.
Jde tudíž o tradiční epistemologické problémy, které ovšem nemohou pominout subjekt
znalostí, postoje ke znalostem, k využívání nebo uplatnění znalostí v jistých společenských,
kulturních a hodnotových podmínkách. Filozofickou tématikou je také vše to, co je nebo
může být předmětem znalostí a tudíž tématika tradičně charakterizovaná jako metafyzická
nebo ontologická. S ontologickou tématikou jsou úzce spojeny problémy světa jako celku,
sféra vazeb světa, přírody včetně toho, co jsme nazvali „druhou přírodou“ a člověka jako
součásti přírody a důležitého subjektu druhé přírody. Jde tedy o koncepce globálního přístupu
ke světu a člověku v něm nebo, jak se dříve tradičně říkalo, o koncepce světonázorové. Od
globálních nebo světonázorových koncepcí nelze zcela oddělit problémy hodnot a
hodnotových postojů a tudíž tu problémovou sféru, která se týká hodnotových postojů a
hodnotových struktur zahrnujících také hodnoty etické, kulturní, estetické a další složky té
oblasti, která bývá
označována za oblast axiologie. Přitom nelze vyloučit, že některé
problémové oblasti a s nimi spjaté obory umožnily vznik a relativně samostatný vývoj
některých dalších oborů, jakými jsou například etika, estetika, axiologie, profesní etiky včetně
technické nebo inženýrské etiky, oblast posuzování techniky (TA), oblast sociálního ovládání
techniky (Social Mastering of Technology) aj.
Uvedené a patrně ještě některé další problémové okruhy, které jsou v kompetenci
filozofických zájmů a filozofického přístupu, se v mnoha ohledech bezprostředně týkají
různých entit, jevů a procesů světa techniky. Také v tomto světě většina našich kroků
vyžaduje, abychom měli k dispozici znalosti, často se setkáváme s deficitem znalostí a stojíme
před potřebami získávat nové znalosti; také zde jde o vzájemně spojené a vzájemně se
ovlivňující typy cílově orientovaných činností a v neposlední řadě také o jejich výsledky, o
6
jejich aktuální i potenciální využití i možné dopady takového využití a, dodejme také,
možného zneužití. Také tyto a některé další souvislosti ovlivnily mnoho iniciativ i
uplatněných postupů v mnoha již realizovaných krocích filozofie techniky. Byla to zejména
filozofie vědy, její akcenty na analytický přístup, její zájem o zvýraznění úlohy jazyka a
komunikačních procesů, které značně ovlivnily dosavadní vývoj důležitých proudů
filozofických prací orientovaných na různé sféry technického světa. V těchto souvislostech
patří zvláštní úloha dvěma dalším aspektům: úloze hodnot, hodnocení a soustavou
uznávaných hodnot stimulovaného rozhodování a současně také úloze člověka v různých
postupech, vývojových směrech i orientaci důležitých oblastí současného technického světa, a
to nejen člověka jako tvůrce nové techniky, jako subjektu využívání a uplatnění techniky, ale
také člověka jako nejvíce ohroženou bytost některými aktuálními i možnými směry techniky.
Proto současná filozofie techniky a některé nové tématické oblasti na okraji technických a
inženýrských oborů, jakými je oblast posuzování techniky (TA), oblasti tzv. sekundárního a
původně neuvažovaného využívání některých technických inovací (tzv. spin off) musí brát
v úvahu důležité a uznávané výsledky těch okruhů věd, které bývají charakterizovány jako
vědy o člověku nebo humanitní obory.
Pro rozpracování filozofického přístupu k jednotlivým oblastem technického světa je
nezbytné mít k dispozici konceptuální soubory, které jsou tradičně označovány jako
„konceptuální rámce“. Tyto
konceptuální rámce se vztahují k nejdůležitějším oblastem
technického světa a tvoří je:
(1) oblast technického myšlení, která zahrnuje také technické znalosti, technické
usuzovaní, technické hodnocení nebo posuzovaní a s technickým světem spojené hodnocení
struktury ,
(2) oblast technických činností, které mají podobu racionálních činností angažujících
adekvátní znalosti a hodnoty a které provázejí vývoj technického řešení od jeho startu,
konceptuální a projekční přípravy, realizace, provozu, plného využívání, ztrát původních
funkcí a nezbytných zásahů až k jeho zániku nebo likvidaci či jeho zachování jako důležité
památky,
(3)
oblast technických artefaktů a technických děl včetně krátkodobých zásahů,
dočasných i trvalých technických řešení, technických procesů a děl vytvářejících „druhou
přírodu“ nebo realizované nebo jen proveditelné „možné světy“, jejich začlenění do širších
kontextů lidských, společenských, ekologických a přírodních, které se mohou stát dočasnou i
trvalou realitou.
7
3. Technické myšlení
Je třeba upozornit, že oblast technického myšlení má nejblíže k původnímu významu
starého řeckého termínu „techne“, na jehož úlohu v etymologii termínu „technický“ jsme již
upozornili. Současně nelze přehlédnout, že právě vzhledem k této oblasti platí, že také
v těchto kontextech by bylo naprosto oprávněné spojení termínů „techne“ a „logos“. Není
nijak snadné charakterizovat možná specifika technického myšlení, a to nejen proto, že
zahrnuje řadu různých intelektuálních procesů velice rozmanité povahy. Bylo by snad možné
říci, že se pohybuje nad tématikou jistých specifikovaných „možných světů“ (můžeme-li
vůbec použít tohoto sémanticky velice nepřesného pojmu, jehož jakékoliv bližší vymezení by
vyžadovalo přiřazení dalších vymezujících atributů) ideovými nebo konceptuálními a
logickými prostředky, které člověk získal svou intelektuální aktivitou nad sférami aktuálního
světa. Současně je možno říci, že technické myšlení je motivováno dostupnými a
disponibilními
znalostmi
orientovanými
na
dosažení
vytčených
cílů
známými
a
disponibilními prostředky. Je také možno připomenout myšlenku o tom, že člověk jako
tvůrce, na rozdíl od jiných živých tvorů, například od včel, vytvoří své dílo nejdříve ve své
hlavě, jako záměr, plán nebo projekt, a teprve poté ve skutečnosti, kterou vyslovil K. Marx, i
když jeho sociální a ekonomická koncepce je plně zakotvena v první polovině devatenáctého
století, i když v jiných kontextech prosazoval názor, že zdrojem hodnot je materiální výroba
Technické myšlení, zejména myšlení spojené s řešením náročnějších problémů, tj.
myšlení na tradiční inženýrské úrovni, se v zásadě podstatně neliší od myšlení v těch
oblastech racionálních činností, které předpokládají angažování vyšších úrovní znalostí a
s nimi spojených pravidel. To platí zejména o činnosti projektantů, konstruktérů, vývojových
a výzkumných pracovníků ve výzkumných a vývojových zařízeních velkých výrobních celků.
Vedle shodných aspektů obou oblastí, které umožňují i snazší přechody specialistů z jedné
oblasti do jiné, což obvykle je jistým obohacením ve stimulaci nebo v hledání nových námětů
nebo inovačních iniciativ, nelze opomenout některé důležité rozdíly:
Rozdíly technického myšlení a myšlení v jiných sférách racionálních činností tkví
zejména v odlišnostech cílových orientací. V tomto smyslu můžeme uvažovat o
teleologických dimenzích technického myšlení. Tyto dimenze pak můžeme srovnávat,
analyzovat a také posuzovat. K cílům technických činností, které bývají charakterizovány
jako převážně praktické, patří především konceptuální, informační i organizační příprava a
vlastní realizace činností umožňujících řešení zjištěných a uznávaných problémových situací
převážně výtvory nebo nálezy jiných lidských činností, tj. materiálů, nástrojů, strojů nebo
8
jinak označených artefaktů. Také výzkumná nebo vědecká činnost je spojena s jistou cílovou
orientací, především pak s tvorbou, rozšířením nebo obohacením znalostí, s jejich
ospravedlněním, potvrzením nebo vyvrácením.
V technickém myšlení jsou angažovány různé znalosti a obvykle také jisté soubory
hodnot. I to ovšem platí pro další oblasti racionálního myšlení, uvažování a usuzování. I
v těchto kontextech je možno povšimnout si některých specifik technického myšlení.
Chápeme-li technické myšlení a jeho výsledek za něco, co lze chápat jako „interface“, tj.
společné rozhraní vnitřní struktury a vnější struktury technického díla, tj. jeho okolí včetně
lidského nebo společenského okolí, pak mezi nepominutelnými znalostmi patří také ty, které
se týkají přírodních, ekologických a lidských podmínek. I od prostých ručních nástrojů se
zcela oprávněně požadovalo, aby byly „lidsky přívětivé“. Tím více to platí o složitých
technických systémech výrobních, energetických, informačních i dalších. Proto, a to
především v souvislostech s takovými systémy, uvažujeme o potřebách interdisciplinárního
přístupu, o integraci různých oblastí znalostí a současně také hodnot.
Za specificky technické znalosti jsou někdy považovány znalosti adekvátních postupů
technických řešení, v nichž jde o organizovaný sled různých činností, v nichž velký význam
má návaznost, volba vhodných prostředků, použitelných zdrojů nebo kapacit. Jde o typy a
formulace znalostí, které jsou souhrnně označovány jako „znalosti, jak“ (know-how). Také
tyto znalosti mají povahu generalizací, tj. týkají se skupin úloh určité cílové orientace, jsou
formulovány jako obecný návod řešení nebo postupu činností. V těchto souvislostech se nelze
vyhnout otázkám o souvislostech tradičních podob generalizací, tj. například vědeckých
zákonů, potvrzených hypotéz nebo empirických generalizací a obecných návodů, praktických
pravidel, z nichž některé mohou mít charakter algoritmů, tj. obecných návodů splňujících
přísná formální kritéria. Mohlo by se zdát, že ze znalostí typu „znalost, že“ je možno odvodit
příslušnou „znalost, jak“ podle nějakého obecného odvozovacího schématu nebo obecných
pravidel. Ve skutečnosti nelze jednoduše koncipovat univerzální schéma a je třeba
pochybovat o účinnosti nějakého jednoduchého odvozovacího pravidla.
Pro technický svět a s ním spjaté oblasti myšlení, rozhodování a usuzování má
podstatný význam aktivní účast nebo přítomnost hodnot v těchto oblastech. To je často
bezprostředně spojené s teleologickými dimenzemi technologického myšlení. Jde vždy o to
dosahovat chtěných, zamýšlených nebo vytčených cílů lépe, dokonaleji, snadněji nebo
rychleji. Hodnotová orientace ovlivňuje i volbu cílových orientací, tj. volíme příznivější cíle,
cíle spojené s vyšší úrovní hodnocení, s výhodnější preferencí apod. Protože volba cílů i
prostředků je výsledkem rozhodovacího procesu, má v tomto procesu podstatnou úlohu
9
uznávané a subjektem rozhodování přijaté preferenční uspořádání žádoucích cílů a
disponibilních zdrojů, kapacit a adekvátních prostředků. Takové preferenční uspořádání je
vždy produktem sociálního, kulturního a duchovního vývoje. Je proto velice zajímavé
porovnávat preferenční uspořádání v různých historických etapách a ve vybraných oblastech
technického světa. Zvláště výrazně to demonstrují ohromné rozdíly preferenčního uspořádání
ve vývoji, v základech koncepcí městských aglomerací a ve vývoji urbanistických koncepcí.
Nepominutelná je v těchto souvislostech úloha duchovní sféry, představ o možnostech
posmrtného života, představ o významu nekropolí, tj. měst mrtvých“ apod. Analogické
výsledky nám přinesou analýzy rozdílů preferencí a preferenčních uspořádání, které jsou
ovlivněny vývojem náboženských orientací. Historický a společenský vývoj také vytváří nové
cíle a nová preferenční uspořádání, například ideje o úloze odpočinku, dovolených, o poznání
jiných hodnot, cizích zemí, pobytu v krásné přírodě, v horách. Je například známo, že staří
Římané příliš nemilovali pobyt ve vysokých horách a ani taková místa příliš necenili. Obdiv
a ocenění krásy velehor vznikly mnohem později. Tato nová preferenční uspořádání vytvářejí
nejen nové cíle, ale také potřeby jejich technického zajištění a tím i rozvoj tzv. turistického
průmyslu, který je pro některé země prvořadým zdrojem jejich sociální, ekonomické i kulturní
úrovně.
Pro technické myšlení má významnou úlohu také to, co by bylo možno nazvat
setrvačností hodnot. Setrvačností hodnot rozumíme respektování minulých hodnot i tehdy,
jestliže se změnily motivy, důvody nebo podmínky jejich vzniku, jestliže vznikly nové
podmínky a nové okolnosti. Jde zpravidla o hodnoty, které byly ctěny a respektovány
minulými generacemi a vytvářely tak jakousi samozřejmou složku společenského života. Jde
například o respektování jistých tradičních forem slovní i písemní komunikace i v situacích,
kdy písemná
nebo slovní forma byla nahrazena prostředky soudobých informačních
technologií. Technické změny a s nimi spojené inovační kroky jsou často vytvářeny hledáním
a tvorbou dokonalejších, efektivnějších a i jinak výhodnějších alternativ toho, co jsme znali,
co bylo využíváno v minulosti a minulými generacemi, při čemž dřívější hodnotová
kompetence se jaksi rozšiřuje nebo obohacuje novými prostředky zajištění této kompetence.
Technické změny a významnější technické inovace však často vytvářejí nové
hodnotové struktury nebo modifikace dosavadních struktur. Vzpomínám ze svého dětství a
z prázdnin trávených u příbuzných na vesnici, jakou hodnotu měla nedělní cesta koňským
kočárem do města spojena nejen s návštěvou chrámu, ale také s návštěvou zájezdního
hostince, v němž
byli ustájeni koně, kde byl k dispozici jiný způsob pohoštění, setkání
s řadou přátel a známých a některé další situace. Je přirozené, že nahrazení tohoto způsobu
10
návštěvy města, cestu osobním autem, v němž byly také možnosti nákupu v otevřených
obchodech a mnohé další možnosti, vytvořilo nové životní hodnoty Když jsem po sovětské
invazi v r. 1968 a vynuceném odchodu z Akademie věd nastoupil práci v jednom pražském
projektovém ústavu, byli mnozí projektanti přesvědčeni o tom , že práci tvůrčího projektanta
u velkého kreslícího prkna a u stolu, kde se provádějí náročné výpočty, nemůže nahradit
žádný počítač a prostředky počítačové grafiky. Nevyvracel jsem jim toto přesvědčení a ani
jsem pro to neměl žádné rozumné důvody. Přesto však bylo možno osvobodit tvůrčí
pracovníky v projektové sféře od mnoha desítek hodin náročného kreslení grafických forem
projektové dokumentace tím, že všechna data byla zadána v digitální podobě a kreslící
zařízení využívající digitálního modelu prostorového kontinua vykreslilo požadovanou
grafickou dokumentaci za několik málo hodin. Totéž platilo o některých dalších úlohách,
například o vytvoření pohledů na uvažované dílo z různých stran, o vizuální simulaci cesty
vozidla projektovaným tunelem apod.
Je dobře známo, jak výrazně změnila masová média a soudobé komunikační
prostředky hodnotové struktury a jejich preferenční uspořádání současných občanů a zejména
nejmladší generace. Mnohé z těchto změn preferencí probíhají bez větší pozornosti. Současně
platí, že některé z hodnot zakotvené v sociálních a kulturních podmínkách minulosti jsou
vybaveny jistou setrvačností, jsou nadále respektovány nebo považovány za trvale platné
hodnoty.
Poznámky o významu a úlohách technického myšlení by neměly opomenout ty složky
technického myšlení, které otevírají nové možnosti technických řešení a představy nebo
obrazy nových technických artefaktů. Jde nejen o opakování dosavadních, byť i osvědčených
a s pozitivními dopady spojených řešení, ale o ty změny, které by bylo možno charakterizovat
jako změny technických paradigmat. Protože každé technické řešení je spojeno s řešením
určitého typu zjištěné a uznávané problémové situace, je možno rozlišit
- změny této situace, respektive vznik nové problémové situace, která si vyžádá také
vyhledání nových postupů a způsobů řešení,
- změny v řešení problémové situace, nalezení nových postupů a
prostředků
dosavadního řešení.
Změny v obou uvedených směrech jsou nebo mohou být více či míně radikální. Velmi
častým případem je nalezení nových aplikačních prostor pro dosavadní postupy, metody a
prostředky a tudíž také pro to, co se ve vývoji vědy nazývá nečekaným souborem nových
aplikačních možností (spin off). Přitom je podstatné, že i tato složka technického myšlení je
silně ovlivněna minulými zkušenostmi, dosud známými osvědčenými alternativními řešeními,
11
že v jistém smyslu posuzované, registrované a za důležité považované obrazy minulosti
vstupují do rozhodování o současných i připravovaných budoucích krocích. Pro orientaci
technické inteligence a zejména pak nejmladší generace této inteligence je třeba z uvedených
poznámek o problémech technického myšlení vyvodit následující závěr: Pro každé technické
myšlení, které má ambice zajistit kreativní charakter takového myšlení, je velice podstatné
myšlení v alternativách, ochota kriticky a odpovědně posuzovat a hodnotit tyto alternativy a
jejich možné dopady.
4. Technická činnost
Spektrum různých činností, které budeme ochotni charakterizovat jako technické
činnosti, nelze naprosto oddělit od sféry technického myšlení. Technické činnosti jsou ve
většině případů startovány jistým usuzováním a zvoleným rozhodnutím, respektive zvolenou
alternativou postupu. Technické činnosti jsou rovněž bezprostředně spjaty s různými etapami
přípravy a realizace technického řešení nebo tvorby technického artefaktu, s etapami jeho
využívání, potřebných korektur a modifikací a také s ukončením jeho činnosti, likvidace nebo
zániku jeho funkcí. V řadě podstatných situací jde o komplexy činností, v nichž uspokojení
cílových orientací předpokládá dobře organizovaný sled vzájemně propojených a na sebe
navazujících činností, přičemž významnou úlohu hrají informační vazby jednotlivých
navazujících činností a vždy také dostatečná kompetence subjektů těchto činností. Proto pro
mnohé takové komplexy bývá sestavován síťový graf, který specifikuje časové a kapacitní
nároky jednotlivých typů činností a ve složitějších situacích nároky na požadované vstupy a
výstupy těchto činností a na rozsahy i povahu informačních vazeb. To je zvláště důležité pro
náročnější projektové procesy, realizační procesy i etapy provozu a využití velkých
technických děl, jakými jsou energetické komplexy, dopravní systémy, velké výrobní celky
apod.
Soubory technických činností je možno členit do několika typů činností, z nichž za
důležité je možno pokládat následující typy:
- činnosti spojené s přípravou technických děl, zejména s jejich projektováním,
konstruováním, zobrazením jejich funkcí nebo možných dopadů,
- realizační činností a s nimi spjaté výrobní procesy, procesy výstavby, reálné
konstrukce apod.,
12
- činnosti spojené s využíváním technických děl, s uplatněním jejich plánovaných
nebo žádoucích funkcí, činnosti spojené s technickým časem, s časovými rytmy jejich
existence jakožto technických děl,
- činnosti spojené s očekávanými nebo neočekávanými dopady technických řešení,
s riziky včetně neočekávaných rizik nebo negativních dopadů.
Bylo by nepochybně možné vytypovat ještě další činnosti, které by bylo možno
označit jako technické. Pro přístupy analyticky orientovaného filozofa jsou nepochybně
důležité a zajímavé následující problémové okruhy:
- problémy ospravedlnění racionality různých typů technických činností, jejich
teleologických dimenzí, znalostních předpokladů a jejich vnitřní činnosti v cílově orientovaný
komplex,
- analýzy nebo modelování různých činností, jejich algoritmizace (a specifikace mezí
nebo překážek takové automatizace) za účelem automatizace některých dílčích činností i
větších celků,
- sekundární využití některých osvědčených činností pro další, respektive nově vzniklé
potřeby.
Máme-li alespoň stručně zdůvodnit aktuálnost a potřebnost řešení uvedených
problémových okruhů, můžeme uvést následující argumenty:
Technická činnost je právem charakterizována jako racionální činnost, protože je
orientována na dosažení jistých cílů, protože předpokládá angažování jistých znalostí,
zkušeností nebo pravidel. K tomu je třeba dodat, že kvalita a hodnotové dimenze vytčených
cílů by měly být voleny ze souborů alternativ, které musí být odpovědně posouzeny a
hodnoceny. To znamená, že k angažování příslušných znalostí patří rovněž angažování
hodnotových kritérií vázaných na uznávané systémy společenských, etických, kulturních,
zdravotních, estetických a dalších hodnot. K hodnotovým kritériím patří také přijatelnost
v daných společenských, ekonomických a kulturních podmínkách, zvážení možného vývoje
v sledu budoucích, očekávaných nebo možných časových intervalech. Technické činnosti
v sobě často zahrnují veliké množství rutinních činností vyžadujících velké časové a kapacitní
nároky. Proto je velice důležitá analýza některých dosud lidskými silami a lidským intelektem
realizovaných činností, jejich modelování a možná algoritmizace, která usnadní perspektivní
modelování některých procedur prostředky výpočetní techniky a počítačové grafiky.
Racionální činnost ve vazbách na aktuální i budoucí problémy technického světa
předpokládá, že každé takové činnosti předchází zasvěcené, kritické a zodpovědné
rozhodování, a to rozhodování o volbě cílů (také cíle se vyskytují v alternativách),
13
rozhodování o volbě vhodných a lidsky přijatelných aplikovatelných prostředků a
v neposlední řadě také rozhodování o míře přijatelnosti možných dopadů preferovaných
řešení, respektive o metodách nebo překonání negativních stránek těchto dopadů, Všechny
typy technických činností jsou proto startovány jistým rozhodnutím, které zahrnuje volbu
přijatelných a použitelných alternativ, a to ve sféře cílových orientací, adekvátních a
disponibilních prostředků, zdrojů a kapacit. Pro start významných a obvykle náročných a
složitých technických děl má podstatný a rozhodující význam to, co lze nazvat „primárním
rozhodnutím“, které obvykle specifikuje podstatnou cílovou orientaci a nejdůležitější postupy
a prostředky potřebné k jejímu dosažení. (Ve sféře projektového řízení se v těchto
souvislostech mluví o startu projektového pocesu, tj. o tzv. „starting up“.)
5. Technické artefakty
Technický svět je tvořen jistými člověkem sestavenými celky, procesy nebo objekty,
jejichž tvorba a využívání představuje aplikaci získaných nebo dosažených znalostí a
zkušeností. Proto jsme o prvcích, složkách nebo prostředcích technického světa oprávněni
mluvit jako o artefaktech, tj. uměle vytvořených entitách, které jsou s to uspokojovat jisté cíle
a tak splňovat určitá očekávání. Není přirozeně ani snadné ani jednoduché zodpovídat otázku,
co mají společného jednoduché strojní celky, jakými jsou soudobý automobil, automatická
pračka nebo jiná podobná technická zařízení, a konečně, co mají s tím vším vůbec společného
komplexní a rozsáhlé technické systémy, jakými jsou tepelné nebo atomové elektrárny,
dopravní systémy a jiné rozsáhlé technické soustavy. Chceme-li však analyzovat tvorbu,
vlastnosti i funkce různých typů nebo druhů technických artefaktů, operujeme řadou
důležitých pojmů, jejichž celek nám umožňuje lépe postihnout povahu a význam technických
artefaktů. Jde zejména o tyto pojmy umožňující vystihnout charakter technických artefaktů:
- Technické artefakty tvoří člověk k dosažení jistých cílů, mají tedy své specifické
funkce v různých sférách lidských činností.
- Technické funkce jsou člověkem vytvořeným celkem, který má jistou strukturu
danou vztahy celku a jeho složek, prvků, součástí a také vzájemnými vztahy těchto prvků.
- Struktura vzniká zřetězením těchto prvků, vložek nebo součástí, přičemž toto
zřetězení má nebo může mít různou povahu, lze je specifikovat jistými pravidly nebo
omezeními.
- Je možno rozlišit vnitřní strukturu artefaktu a vnější strukturu, tj. strukturu jeho
okolí, prostředí nebo podmínek, mezi nimiž funguje vymezené společné rozhraní (interface).
14
- Technický artefakt má vždy jisté hodnotové dimenze, tj. může být akceptován jako
entita splňující specifické funkce, posouzen nebo hodnocen jako něco, co prospívá, pomáhá
apod.
Specifická funkce technických artefaktů charakterizuje to, co je také možno označit
jako jejich teleologické dimenze. Člověk vždy vyráběl nástroje (a proto byl také označován
jako tvor vytvářející nástroje a tedy jako tool-making animal) proto, že je k něčemu
potřeboval, že je mohl použít k snazšímu dosažení svých cílů. Z týchž důvodů je také člověku
vlastní snaha zdokonalovat, zvyšovat jejich operační mohutnost, postupně také vytvářet
složitější nástroje, stroje a technická zařízení spojená s využitím externích materiálových a
energetických zdrojů a poté na vyšší úrovni automaty. Specifická funkce různých druhů a
typů nástrojů a nástrojům podobných technických zařízení se také pro nejnovější z nich stala
prostředkem pro jejich slovní označení. Zatímco nejstarší typy nástrojů mají ve většině jazyků
svá samostatná slovní označení, pro nově vyvinutá technická zařízení máme většinou taková
slovní označení, která vyjadřují jejich specifickou funkci, takže v domácnosti máme ještě nůž
a vidličku, máme však také myčku na nádobí, automatizovanou pračku a mnohé další.
Pro pochopení specifických funkcí technických artefaktů má velký význam pojem
„struktury“. Strukturou rozumíme sestavení většího celku z jeho dílčích prvků, složek nebo
součástí, při kterém vzniknou nové vlastnosti nebo funkce, které nemají a nemohou mít jeho
prvky, stavební složky nebo dílčí součásti. Někteří myslitelé mluví o tomto kontextu o
emergenci nových specifických funkcí (J. Piaget). Vytváření struktur z prvků, které tak tvoří
části větších celků, je spojeno s řadou problémů, které jsou průvodní složkou přípravných
činností, vývojového a projektového procesu. Jde zejména o problémy, které naznačíme
v následujících otázkách:
Je možné rozšíření struktur daného typu, zlepšení nebo rozšíření dané struktury?
Je třeba usilovat o návrh, úvodní studii nebo projekt nové struktury?
Je možné, přípustné nebo přijatelné usilovat o substituci některých prvků novými
prvky s cílem zlepšit nebo prodloužit funkce některých struktur? (Tato otázka má zvláštní
význam pro spojení prvků různé povahy a provenience.)
Jaké jsou hlavní cesty, metody nebo postupy zajišťující snížení rizika nebo jiných
ohrožení v činnosti některých struktur? (Tato otázka je důležitým a nepominutelným
problémem ve zvýšení a zajištění spolehlivosti technických artefaktů.)
Pojem „zřetězení“ (concatenation ) byl původně používán v lingvistice a odvozeně
také v logice a matematice pro přípustné spojení dvou nebo více znaků, kterým vznikla nová
znaková kategorie s novým, od významu původních izolovaných znaků odlišným významem.
15
Různými typy zřetězení je spojení subjektu a predikátu v logice, substantiva a slovesa
v lingvistice, kterými vzniká věta s novým významem, spojení některých operátorů a
vhodných operand apod. Také ve sférách technických činností, v nichž jde o tvorbu nové
struktury, o modely této struktury a jejich realizaci můžeme uvažovat o analogickém spojení
výchozích prvků nebo složek, jejichž zřetězením vzniká nová technická struktura. I v těchto
sférách můžeme uvažovat o přítomnosti jistých pravidel vázaných na některé specifické typy
zřetězení. Klíčové místo v soustavách takových pravidel mají principy přípustné
zřetězitelnosti. V technické terminologii se v podobných kontextech mluví a uvažuje o
kompatibilitě, o slučitelnosti, o mezích zřetězitelnosti, slučitelnosti apod. Nelze rovněž
přehlédnout, že mnohá pravidla pro zřetězení, preferované zřetězení, pro přípustnost,
akceptovatelnost nebo jiné analogické charakteristiky jsou spíše intuitivně předpokládána než
explicite formulována. Můžeme tudíž zdůrazňovat, že i v technickém světě jsou důležitá
pravidla, která mají
analogické vlastnosti i funkce jako syntaktická pravidla ve sféře
komunikace a v aplikacích přirozených i formalizovaných nebo grafických jazyků. Nelze
rovněž přehlédnout, že vedle setrvačnosti jistých hodnotových struktur existuje ve vývoji
technického světa jistá setrvačnost pravidel, podle nichž vznikají a přetrvávají jisté typy
struktur. Existovala jistá pravidla písemné korespondence počínaje oslovením adresáta a
konče závěrečnými pozdravy. Většina sdělení zasílaná elektronickou poštou více či méně
respektuje velmi podobná pravidla. Také technický artefakt, který v duchu iniciativ Karla
Čapka nazýváme robotem, má obvykle dvě oči, dvě ruce, a další části odpovídající struktuře
lidského těla.
Podstatným rysem technických artefaktů je společné rozhraní (interface). To prakticky
znamená, že sekera je vhodným nástrojem nejen proto, že kovový klín je spojen s dřevěnou
násadou, ale také proto, že tu jsou lidé, které umí vzít sekeru do ruky a štípat rozřezané dřevo,
které bylo pro zpracování dřeva na topení připraveno. Také automobil je spolehlivým
dopravním prostředkem nejen proto, že jeho karoserie je vybavena tepelným motorem,
vhodným systémem řízení a převodů a dalších nezbytných součástí provozuschopného
dopravního prostředku, ale také proto, že jeho okolí je pro všechny jeho funkce náležitě
připraveno. Tato příprava zahrnuje systém silnic, čerpacích stanic a mnoho dalších náležitostí,
ale také kvalifikované řidiče. V souvislosti s významem a úlohou společného rozhraní se
nelze nezmínit o naivitě představy, že „technika řeší vše“, že nová technika rázem vyřeší
veškeré potíže nebo že zavedení Internetu do soustavy škol náhle lidi v těchto zařízeních
zaplaví světlem potřebných znalostí. K tématice společného rozhraní a jeho principiálního
významu ve všech inovačních procesech patří známé omyly a defekty z nedávné minulosti,
16
kdy byla dokončována obytná sídliště bez dokončení potřebné technické a občanské
vybavenosti, spolehlivého dopravního systému apod. Jiným typickým příkladem neprostého
ignorování významu společného rozhraní byla výstavba velkých výrobních komplexů
v totalitní éře a systému monopolní moci v místech, kam bylo zapotřebí zajišťovat dovoz
surovin z velkých dálek a kde byl deficit energetického vybavení. Společné rozhraní tedy
představuje rozsáhlou síť vazeb velice různé povahy, tj. vazeb materiálních, energetických,
informačních, dostatek uživatelských schopností a kvalifikačních předpokladů, ohledy na
ekologické podmínky a životní prostředí, přírodní podmínky aj.
Potřeby věnovat velkou pozornost okruhu vztahů a vazeb se tudíž musí promítnout do
primárních rozhodnutí o technických změnách a inovacích, musí se stát integrální součástí
jejich konceptuální a projektové přípravy. Stejně důležité jsou také všechny podoby
komunikačních procesů zajišťujících kvalifikované využívání a ovládání, a to nejen v tzv.
normálních situacích, ale v možných havarijních nebo rizikových situacích. Komunikační
procesy zahrnují to, co bývá charakterizováno jako sociální kvalifikované ovládání techniky
(social mastering of technology). Z těchto důvodů autor tohoto textu zodpověděl kladně
otázku, zda jsme oprávněni uvažovat o sémantice technických artefaktů.
Konstatování, že technický artefakt má vždy také hodnotovou dimenzi, je spojeno
s povahou rozhodovacích procesů, které provázejí celý „život technického artefaktu“,
počínaje úvahami a rozhodováním o jeho potřebnosti, účelnosti, o nákladech na jeho
vytvoření, o užitku nebo prospěchu, které jeho uplatnění může přinést, které se promítnou do
primárního rozhodování a následného projektového procesu. Představa, že procedury
komplexního, multikriteriálního hodnocení navrhovaného technického řešení a jeho možných
dopadů je možno nějak jednorázově vřadit do postupu přípravných činností, je naprostou
simplifikací. Hodnocení a posuzování je důležitou složkou těch rozhodovacích procesů, které
vlastně provázejí technické dílo od jeho geneze až k jeho zániku nebo likvidaci. Některé
současné diskuse potvrzují, že nejobtížnější problémy se objevují v souvislosti s likvidací
některých technických děl, s odstraněním nebo alespoň snížením jejich negativních dopadů.
K této tématice patří soudobé obtíže a s nimi spojené diskuse o uložení jaderného odpadu
z jaderných elektráren, o likvidaci negativních zdravotních účinků intenzivního hnojení a
chemizace soudobé výroby potravin , o masové aplikaci antibiotik v tzv. živočišné výrobě a
produkci masa aj. Dosud se tvrdě střetávají ekonomické zájmy a zdravotní, ekologická
kritéria spojená s životním prostředím při řešení problémů skleníkového efektu, ozónové díry
a dalších analogických problémů spojených s některými ireverzibilními procesy vyvolanými
dopady současného technického světa.
17
Závěrečné poznámky
S filozofií techniky nelze spojovat nějaká přehnaná očekávání. Stejně tak filozofie,
která se zajímá o současný i budoucí nebo možný technický svět, není hlasem hrozeb,
přehnaných varování nebo obrazem zániku světa a lidstva v důsledku neomezeného a
nekontrolovaného
vývoje
světa
moderní
techniky.
Nemůže
nahradit
činnost
na
interdisciplinárním přístupu, na využívání nejen znalostí soudobých přírodních věd i věd o
člověku, ale také na individuální a společenské odpovědnosti, na respektování hodnot
etických, kulturních i estetických. Stejně tak ovšem filozofie vědy nemůže ani nechce
nahrazovat jednotlivé vědní obory, a to přírodní vědy i obory humanitní. Představuje spíše
pohled na vědu, na jazyk vědy, pohled, který by bylo možno nazvat „metavědou“, na vědecké
myšlení a usuzování, na poznávací a jiné vědecké procedury, na to, co lze považovat za
vědecké znalosti, jejich ospravedlnění i falzifikace, postupy a metody apod.
Také filozofie techniky, jejíž rozvoj i tematická orientace byly ovlivněny přístupem i
výsledky filozofie vědy, usiluje o určitý globální pohled na svět techniky, na úlohy znalostí a
hodnotových soustav v cílové orientaci i volbě postupů a prostředků, na integrace znalostí
různého typu, zejména přírodních i humanitních oborů, integraci znalostí a hodnotových
nebo preferenčních postojů. Protože svět techniky, soustavy technických procesů i
technických objektů jsou dílem, výtvorem nebo produktem lidských činností, protože člověk
je nejen tvůrcem, ale také uživatelem (a dodejme navíc, také potenciálním subjektem
možného zneužití technických prostředků), nemůže filozofie techniky vyloučit ze sféry svých
zájmů člověka, jeho hodnotové orientace a jeho podstatné vlastnosti.
Uvedené okruhy zájmů filozofie techniky v žádném případě neznamenají, že filozofie
techniky si může sama o sobě činit nároky na řešení těch problémů, které jsou v kompetenci
technických a inženýrských oborů. Může však poukázat na některé globální souvislosti těchto
problémů a tak podnítit zájem o širší přístup, o interdisciplinární spolupráci a ohledy na
možné podmínky a problémy i další okolnosti jejich řešení. Takto byl stimulován vznik
několika dalších tématických oblastí a s nimi spojených oborů, jakými je tématika vztahů
člověka a stroje, komunikace člověka a technického zařízení, tématika posuzování možných
nebo očekávaných dopadů techniky, tématika kvalifikovaného ovládání techniky aj. Takto se
rovněž počíná rozvíjet a uplatňovat etika technické inženýrské činnosti, estetické problémy
soudobé techniky.
18
Bibliografie prací autora vztahujících se k tématice filozofie techniky
Velké monografie zahraniční
Technisches Denken und Schlussfolgern. Neun Kapitel einer Philosophie der Technik. Berlin,
edition sigma 2003, 208 s.
Monografie domácí
Věda, technika a společnost. Soudobé tendence a transformace vzájemných vazeb. Filosofia,
Praha 1994, 182 s.
Technologické myšlení a usuzování. Kapitoly z filozofie techniky. Filosofia, Praha 1998, 263 s.
Znalost a její lidské, společenské a epistemické dimenze. Filosofia, Praha 2002, 136 s.
Spoluautorství na důležitých monografiích
Contributions to the Philosophy of Technology. D. Reidel, Boston, Dordrecht 1974, p. 1-18
(spoluautor)
Broad and Narrow Interpretations of Philosophy of Technology. Kluwer 1990, p. 87-98
(spoluautor)
Praxiologies and the Philosophy of Economics. Transaction Publ., London 1991, p. 635-654
(spoluautor)
Technik – System-Verantwortung, Klaus Kornwachs (Hg.), Technikphilosophie Bd. 10
(spoluautor)
Advances in the Philosophy of technology, Proceedings of Meeting of the International Academy
of the Philosophy of Science, Karlsruhe, Germany, May 1977, Ed. by Avandro Agazzi and Hans
Lenk, Newark, Delaware, 1999. (spoluautor)
Další vybrané publikace od roku 1990 do 2004
Changes in Cognitive and Value Orientations in System Design. In: Broad and Narrow
Interpretations of Technology. - (Ed. Durbin, P.). - Boston, Kluwer Academic Publ. 1990, p.
87-100 (spoluautor)
New Paradigms of Designing and the Function of CAD. Cybernetics and Systems -1990, - , p.
617-628
Technické inovace a jejich řešení. Politická ekonomie - 1990, č.12, s. 1459-1472
19
Systems Analysis of Rational Action and the Delegation Problems. System MS Research 6
1990, No. 4, p. 321-330
Science, Technology, Transcendence of Horizonts and Responsibility. In: Proceedings of
Mastech. - (Ed. Maison, R., A.). - Lyon, Mason Rhone-Alpes 1991, p. 187-198. [Mastech.
Lyon (FR), 91.10.09-91.10.12]
Value Structures and their Relationship to Science and Technology. Journal of Scientific and
Industrial Research 50 1991, No. - p. 222-228
Orientacja poznawcza i orientacja aksjologiczna
Projektowanie i systemy 13 1991, No.- , p. 79-89
w
projektowaniu
systemowym.
Sociální hodnocení techniky. Příspěvek k analýze vzájemných vztahů vědy, technologie a
společnosti. Západočeská univerzita, Plzeň 1992, 178 s.
Humanizace vědy a techniky. Alma mater 1991-1992, č. 2, s. 126-136
System Evaluation of Rational Actions. In: Praxiologies and the Philosophy of Economics. (Ed. Gasparski, W.). - Transaction Publ. 1992, p. 635-654 (spoluautor)
Semiotic and Information Features of Technological Artefacts. In: Proceedings of the Prague
Conference on System Science. - Praha, AFSET 1993, - p. 1298-1306. [Seconde European
Congress on Systems Science. Praha (CZ), 93.00.00]
Je oprávněné uvažovat o sémiotice technických artefaktů? Filosofický časopis 41 1993, č. 4 ,
s. 642-664
Hodnocení vědy a techniky. In: Meziuniverzitní program studií budoucnosti.-3- Praha, VŠE
1993, s. 167-170
Profesní etiky a étos povolání. Teorie vědy 3(16) 1994, č. 1-2, s. 119-130
Epistemická funkce modelů a technické projektování. In: Model a analogie ve vědě, umění a
filozofii. - (Ed. Stachová, J.). - Praha, Filosofia - Filosofický ústav AV ČR 1994, s.106-124.
[Model a analogie ve vědě, umění a filozofii. Praha (CZ), 93.11.02-93.11.03]
An Approach to Semiotics of Graphic Communication. In: Logica '94. - (Ed. Childers, T.;
Majer, O.). - Praha, Filosofia 1995, s. 223-235. [Logica '94 /8/. Liblice (CZ), 94.05.29]
Směr času, filozofie techniky a hodnocení techniky. Filosofický časopis 43 1995, č. 1, s. 65-80
Czy rozwazanie semiotyki artefaktów technicznych jest uzasadnione? Projektowanie i
Systemy 15 1995, s. 9-27
Technological Assessment and the Start of Technical Solutions. In: Constraints to Freedom of
Scholarship and Science. - (Ed. Kushner, E., Dence, M. R.).- Canada, The Royal Society of
Canada 1996, p. 135-157
O transnacionálním vzdělání. Aula 4 1996, č.4, s. 64-73 . [Mezinárodní konference (Global
Alliance for Transnational Education). Londýn (GB), 96.09.01]
Technology Assessment and the Start of Technological Solutions. In: Constraints to freedom
of scholarship and science. Proceedings of an International Symposium November 1991. (Ed. Kushner, E.; Dence, M. R.). - Ottawa, University of Toronto 1996, p. 135-156.
20
Is It Justified to Consider the Semiotics of Technological Artefacts? In: In the World of Signs.
Essays in honour of Professor Jerzy Pelc. - (Ed. Jadacki, J., J.; Strawinski, W.). - Amsterdam,
Rodopi B. V. 1998, p. 375-395. - (Poznaň Studies in the Philosophy of the Sciences and the
Humanities. 62)
The Direction of Time, the Philosophy of Technology and Technology Assessment. In: Hans
Reichenbach Philosophie im Umkreis der Physik.- (Ed. Poser, H., Dirks, U.).- Akademie Verlag
1998, S. 97-109.
Technikfolgenbeurteilung im Herzen Europas - im tschechischen sozialen, ökonomischen,
politischen und kulturellen Milieu. Technikfolgenbeurteilung und Wissenschaftsethik in
Ländern Ostmitteleurops 10/1 1998, S. 1-11 (spoluautor)
Information and Systems Dimensions of Technological Artefacts. In: Advances in the
Philosophy of Technology. - (Ed. Agazzi, E.; Lenk, H.). - Newark, Delaware, Society for
Philosophy and Technology 1999, p. 331-351. [Meeting of the International Academy of the
Philosophy of Science. Karlsruhe (DE), 97.05.00]
Technický svět, hodnoty a lidské dimenze. In: Globalizace současného světa a technické
školství na přelomu tisíciletí. - (Ed. Kratochvíl, C.; Kotek, Vl.; Krejsa, J.). - Brno, VUT pro
mechatroniku Ústav mechaniky těles 1999, s. 241-247. [Globalizace současného světa a
technické školství na přelomu tisíciletí. Brno (CZ), 99.11.30-99.12.01]
Preference a preferenční uspořádání v kontextech hodnocení a rozhodování. Organon F 6
1999, č.3, s. 207-222.
Semiotic Foundation of Models and Modelling. In: Modellierungen von Geschichte und
Kultur. - (Ed. Bernard, J.; Grzybek, P.; Withalm, G.). - Wien, Österreichische Gesellschaft für
Semiotik 2000, S. 81-89. [Symposium der Österreichischen Gesellschaft für Semiotik
Universität Graz /9./. Graz (AT), 96.11.22-96.11.24]
Semiotic Foundation of Models and Modelling. Theoria - Segunda Época 15 2000, No 39, p.
413-420
Information and Systems Dimensions of Technological Artefacts. In: Advances and Problems
in the Philosophy of Technology. - (Ed. Lenk, H.; Maring, M.). - Münster, LIT Verlag 2001,
p. 329-347
Zřetězení. Věda, technika a společnost 10(23) 2001, č.1, s. 41-68
21

Podobné dokumenty

výsledky z podzimní bonitace

výsledky z podzimní bonitace nesené, špička vytočená ven, měkčí, oko užší, správně uloženo, chrup neúplný-chybí P2 vpravo dole-úraz, Skus nůžkový, krk dle standardu, hrudník hluboký, prostorný, předhrudí dle standardu, hřbetní...

Více

seznam knih k zapůjčení

seznam knih k zapůjčení Darmesteter, A. Darwin, Ch. Däubler, T. David, M. (ed.) Davidson, D. Dawson, Ch. Debidour, V. H. Debrix, J. R. Deks, P. Delacroix, H. a kol.

Více

Teorie vědy 2013-1 - text.indd - Teorie vědy / Theory of Science

Teorie vědy 2013-1 - text.indd - Teorie vědy / Theory of Science témat, jež jsou v antologii rozvíjena. Níže se tedy nejdříve pokusím studie uveřejněné v antologii roztřídit podle několika vybraných kritérií a zhodnotím postavení antologie ve vztahu ke konceptu ...

Více

zde () - Human

zde () - Human (...) Sociální teorie devatenáctého století (...) chápaly přírodu v podstatě jako něco daného, přikázaného, co si máme podrobit; a tím ovšem vždy jako něco stojícího

Více

Metodický list

Metodický list • pravděpodobnostní přístup propojuje logiku s neurčitostí. Na úrovni reprezentace znalostí našlo toto propojení svůj odraz v bayesovských sítích. • pojetí vycházející z oblasti ekonomie se zaměřuj...

Více