ke stažení zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
4
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Luxusní apartmány
poblíž kamenné pláže v Batumi
ROZHOVOR: Miroslav Szotkowski:
Jsem tady taková naplavenina z Moravy
PROJEKTY: Hala pro společnost Johnsons Controls
Automobilové součástky Česká Lípa, Vzdělávací centrum
ERGOTEP, Kalevala – továrna na výrobu OSB desek,
Rehabilitační klinika Malvazinky, Ruby House Praha
12
ČEZ Logistika je strategickým partnerem v dodávkách elektromontážních materiálů nejen pro investice
Skupiny ČEZ. Ale již několik let nabízí své služby také jako standardní velkoobchod s elektromontážním
materiálem. Důraz je kladen na to, aby všechno zboží bylo té nejvyšší kvality a splňovalo přísná kritéria
tuzemských i zahraničních distributorů elektrické energie.
Obchodní kanceláře firmy jsou umístěny v Ostravě, Praze, Děčíně, Plzni
a Hradci Králové. Sklady v Lounech, Plzni, Žabni a Hradci Králové mají
stálou zásobu zboží za více jak 200 miliónů korun. Každý den je našim zákazníkům dodáváno zboží prostřednictvím plánovaných rozvozových tras po
celé České Republice.
ČEZ Logistika ročně obslouží více jak 600 spokojených zákazníků. Roční obrat na externím trhu přesahuje 500 miliónů korun. Našim obchodním partnerům z řad montážních firem spolehlivě dodáváme každý den zboží pro
jejich kvalitní práci. Mnohé montážní firmy využívají společnost jako hlavního dodavatele elektromontážního materiálu. Jednou z těchto firem je i ROSS
Holding, a.s. V roce 2010 došlo k navázání výraznější spolupráce a již v roce
2011 byly realizovány dodávky materiálu za více jak 25mil. Kč.
Společně realizované zakázky:
Elektrárna Ledvice dodávka NN nehořlavých kabelů, 2,6 mil. Kč
Hennlich, Litoměřice dodávka velkoodběratelské trafostanice, 1,182 mil. Kč
Lego, Kladno dodávka technologie rozvodny VN, kabelové soubory VN, 6,3 mil. Kč
Lego, Kladno dodávka NN kabelů NYCWY, CYKY pro vnitřní rozvody nízkého napětí, 21,1 mil. Kč
Plavecký areál, Pardubice rozvaděč VN, transformátory 630 kVA, 750 tis. Kč
ČEZ Logistika, s.r.o. 28. října 3123/152, 709 02 Ostrava I tel. +420 591 113 839 I e-mail: [email protected] I www.cezlogistika.cz
Obchodní zástupce Ing. Jiří Beran I tel. +420 724 648 872 I e-mail: [email protected]
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Milí kolegové, kolegyně, přátelé,
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
zdravím vás a přeji vše dobré. Přijměte
ode mě také přání k Vánocům, budou
tady zanedlouho.
Zamýšlím-li se nad obdobím, které máme
za sebou, nemohu nevzpomenout naše
letošní kulaté výročí. ROSSu je dvacet let
a to je dost dlouhá doba na to, abychom
mohli hodnotit a bilancovat. Naše společnost prošla, řekl bych, standardním vývojem, z původní elektromontážní regionální firmy je firma, která se nebojí vysoce
moderních, odborně náročných akcí kdekoli na světě. Vážím si toho a vážím si
všech, kteří takto smýšlejí a chtějí posunovat značku ROSS dál.
Aktuálně expandujeme především na východ, máme pobočky a organizační složky v Rusku, Gruzii a Kazachstánu. Všude tam jsme úspěšní, získáváme zajímavé
zakázky. Vždy pochopitelně záleží na kontaktech a štěstí. Reference ale hrají
nezastupitelnou roli. Například rekonstrukce nemocnice v Tbilisi nám ještě otevře nejedny dveře, každá úspěšně dokončená zakázka je důležitá. Technologie
v oblasti staveb, elektroinstalací, měření, regulací a dalších oborů jdou neustále
kupředu a my bychom měli být přepraveni zákazníkovi nabídnout takové řešení,
které bude nadčasové, moderní a vždy splní jeho požadavky.
reportáž
Luxusní apartmány poblíž kamenné pláže v Batumi ................................. 2/3
reportáž
Imrich Gablech ve II. světové válce zažil téměř vše ................................... 4/5
ROSS aktuálně
Hala pro společnost Johnsons Controls Automobilové
součástky Česká Lípa, Vzdělávací centrum ERGOTEP,
Kalevala – továrna na výrobu OSB desek ......................................................... 6
ROSS aktuálně
Rehabilitační klinika Malvazinky, Ruby House Praha ..................................... 7
ROZHOVOR
Miroslav Szotkowski: Jsem tady taková naplavenina z Moravy .................... 8
HISTORIE
Zapomenutá textilní továrna Löwy & Drucker .................................................. 9
ROZHOVOR
Michaela Javorská: Kůň je v mých očích nejkrásnější zvíře ....................... 10
VĚRNÍ ROSSU
Ladislav Melicherčík, Milan Kratochvíl, Michal Holcman ............................. 11
Východní trhy ale nejsou všechno, neměli bychom zapomínat na západní část
světa. Potenciál na to rozhodně máme.
SLOVENSKO
Goralská svadba ..................................................................................................... 12
Tuzemský trh, i přes jeho vlastní problémy, je rovněž důležitý. Hovoří se o stavbě
nových bloků jaderných elektráren, investicích do velkých staveb. Musíme se na
tyto zakázky dobře připravit.
RUSKO
Když se tedy znovu vrátím k našemu kulatému výročí, které mimochodem společně oslavíme před Vánoci, tak nejdůležitějším úkolem je držet krok s novými
technologiemi a inovacemi. Jedině tak dlouhodobě obstojíme.
ROSS má za sebou dvacet let ............................................................................ 14
Do dalších dvaceti let bych ROSSu přál, aby ustál všechny globální krize a aby se
naše značka stala mezinárodním symbolem kvality a odbornosti.
UŽITEČNÉ
Přeji vám hezké podzimní dny!
Roman Stryk – generální ředitel
Češi by na toto město neměli zapomínat ......................................................... 13
ROSS INSIDE
POZVÁNKY
Pojďte s námi oslavit kulaté narozeniny ........................................................... 15
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Luxusní apartmány poblíž kamenné pláže v Batumi
Přístavní město v Gruzii nedaleko tureckých hranic – tam ROSS Holding dokončuje stavbu části
Hotelu Kempinski. Jedná se o nadstandardní apartmány, na které navazuje budova hotelu ve
značně futuristickém stylu. Tomu bude odpovídat také cena za ubytování a služby pro hosty.
Dílo za necelých šest a půl milionu dolarů má být dokončeno v roce 2013. Ve hře je ještě další
zakázka za téměř osmkrát tolik.
a četnými hotely. „Kromě místních hotelů jsou tady globální značky, například
Sheraton,“ říká mi na uvítanou projekt
manažer Michal Hrdina. ROSS Holding
staví v hotelovém komplexu Kempinski.
Do Batumi je možné cestovat také přes
Tbilisi. „Je to 370 kilometrů, cesta ale
zabere půl dne. Jednak jsou to špatné
silnice, často narazíte na stádo ležících
krav. Kupovali jsme tam auto, máme své
zkušenosti,“ usmívá se Hrdina.
Cesta do Batumi je z České republiky
poměrně dlouhá. Do letadla usedáme
ve Vídni a necelých pět hodin míříme
přes Istanbul na gruzínské pobřeží
Černého moře. Právě tam je město
Batumi známé svou kamennou pláží
2 / Reportáž
Stojíme společně před futuristickou budovou hotelu Kempinski a vedle je další betonová stavba. „To veliké je hotel,
který čeká na dokončení řadu let. My
pracujeme ve vedlejší budově, což jsou
apartmány,“ dodává manažer a vede mě
dovnitř. Jedná se o osmipatrovou budovu s garážemi a veškerým zázemím
tak, jak jsme zvyklí u luxusních hotelů.
„Na stavbě se podílí mnoho architektů z různých koutů světa,“ upřesňuje.
V prostorném vestibulu přijde budoucí
návštěvník k recepci. V hotelové části
bude bar a také restaurace. Připojuje se
k nám druhý průvodce Marián Baculák
ze slovenské pobočky ROSSu. „Bohatší člověk si tady bude moci koupit
v podstatě svůj byt, tak je to celé dimenzované. Koupí si ho, kdykoli sem může
přijet a užívat si moře, tepla a veškerého
zázemí. Budou to luxusní apartmány,
což samo naznačuje klientelu, se kterou
investor počítá. Mají tam být obklady
z mramoru, designové věci v interiéru,“
vysvětluje Baculák.
ROSS zajišťuje generální dodávky stavby a v těchto dnech je v Batumi asi patnáct lidí z České a Slovenské republiky.
„Apartmány se dělají metodou share
& core, což znamená, že investorovi
předáme byt s hrubou omítkou, bez
podlahy, bez zakončení elektroinstalace. Na samotném majiteli bude, jak si
ho přizpůsobí a co všechno si objedná.
Patrně dva apartmány budou jako ukázkové, tedy vybavené, zbytek bude na
nových vlastnících,“ doplňuje Hrdina,
který by pro ROSS Holding rád získal
další zakázky. „Určitě se budou dokončovat apartmány a velká zakázka, asi
za 50 milionů americký dolarů, je vedle
v budově hotelu. Vše ale záleží na investorovi, je to společnost se složitou mezinárodní strukturou.“
Apartmány hotelu Kempinski jsou obrovskou budovou. Podlaha má v osmi
podlažích rozlohu přes dvanáct a půl tisíce metrů čtverečných. „Právě v těchto
dnech pracujeme uvnitř, děláme vyzdív-
ky, omítky, instalujeme sádrokartonové příčky, provádíme elektroinstalace
a prvky technického zařízení,“ ukazuje
kolem sebe Marián Baculák. Jiná firma
současně pracuje na fasádě. „Není to
klasická fasáda, je to speciální zavěšená
provětrávaná fasáda, tak ji vymysleli architekti,“ doplňuje. Pro ROSS na stavbě
pracuje místní subdodavatelská firma.
„Je to obvyklý postup. V těchto zemích
je domluva se stavebními firmami těžší,
nicméně zatím se nám docela daří. Je
to dáno jejich mentalitou, kterou nezkušený Evropan těžko chápe,“ netají se
manažer Hrdina. „Máme ale spolehlivé
nástroje, jak je přimět k tomu, co potřebujeme.“ Celé dílo v Batumi má být
hotové na jaře v roce 2013, slavnostní
otevření celého komplexu bude asi
o rok později, to už by investor chtěl mít
většinu apartmánů prodaných a dokončených.
Batumi je poměrně vyhledávaným centrem rekreace a odpočinku nejenom pro
Gruzínce, ale i pro Turky a Rusy. Místní
ale převažují. „Když si odmyslíme, že
jsme v Gruzii, je to normální uměle vytvořená turistická oblast kolem moře.
Najdeme tady levné, ale i hodně drahé
hotely.“ Jak už bylo řečeno, v Batumi je
kamenná pláž a díky příhodnému klimatu se tam daří i subtropickým rostlinám,
například citronovníku. Požitky ale kazí
rozsáhlý průmysl, zejména petrolejářský. Město se totiž nachází na ropovodu
vedoucím z Ázerbájdžánu a v okolí jsou
chemické továrny.
Co ale přitahuje do Gruzie turisty, to
je jídlo a pití. „Gruzínská vína jsou proslulá, jídlo je ale také výborné. Dáváme
si třeba chačapury. To je zvláštní pizza
se sýrem. Výborné jsou také chinkhali, což je mleté maso zabalené v těstě,
které se vaří ve vodě,“ pochvaluje si
Michal Hrdina, který má s touto částí
světa bohaté zkušenosti. Asi šest let pracoval v Rusku a okolních republikách.
„Náročné je pochopit jejich naturel
a přijmout ho. Snažím se o to,“ usmívá
se na závěr.
(rah)
Hotel Kempinski
v Batumi je
luxusním hotelem pro movitou
klientelu.
Pro ROSS to je
velmi zajímavá
zakázka.
Reportáž /
3
REPORTÁŽ:
Imrich Gablech ve II. světové válce zažil téměř vše
Imrich Gablech je jedním z posledních žijících válečných hrdinů. Útrapy II. světové války poznal ze všech
stran. Jako slovenský pilot uletěl v červnu 1939
do Polska. Osud ho ale zavál na druhou stranu,
než původně chtěl. Jeho cílem byla Velká Británie,
skončil ale v ruském zajetí, následně v gulagu.
Po strastiplném pobytu v pracovním táboře se přeci
jen nakonec dostal do Anglie, kde pracoval ve službách Britského královského letectva jako dispečer
provozu. Imrichu Gablechovi bude zanedlouho 97 let
a žije v Havlíčkově Brodě.
Pilotem
Imrich Gablech se narodil v listopadu
1915 v Hrachovišti na Slovensku. Po
studiu na gymnáziu v Novom Meste
nad Váhom absolvoval letecký výcvik.
4 / Reportáž
„Bylo to v rámci kampaně 1000 pilotů pro republiku,“ vzpomíná Imrich
Gablech. V říjnu 1936 nastoupil na vojenský výcvik do Piešťan, kde se také
zrodila myšlenka odletět do Polska.
Důvod je prostý – nejprve Mnichovský
diktát, potom okupace Čech a Moravy.
„Odlet jsme poměrně dlouho plánovali.
Nejprve jsme byli v Žilině, kde to vůbec
nešlo. V Piešťanech jsme si stanovili den,
kdy měl personál letiště povinné plavání
na druhém konci města. S pomocí jednoho technika se nám podařilo vzlétnout
i s potřebnou výbavou a zbraněmi.“ Let
do polského Deblina trval tři hodiny
a naštěstí dopadl dobře. Záhy se Gablech
a jeho přátelé stali oficiálními členy polské armády. V září 1939 začala oficiálně
II. světová válka, Německo napadlo
Polsko. „V posledních srpnových
dnech už to bylo jasné, o ničem jiném
se nemluvilo,“ říká pilot, který doslova o vlásek unikl jisté smrti. Byl totiž
u svého letadla zrovna ve chvíli, kdy německé stíhačky provedly ostrý útok na
letiště. „Rychle jsem skočil do letadla
a snažil se uletět. Střelám jsem unikl,
přistál jsem ale trochu krkolomně kdesi
v lese, no spíš jsem havaroval, než přistál,“ dodává.
Přes Rumunsko do gulagu
Polsko bylo postupně obsazováno
německými vojsky a poslední nadějí
byl přelet do Rumunska. Tam se ale
Gablech dostal do ruského zajetí. „Mysleli, že jsem špion. Nikdo se
s námi příliš nebavil,“ vybavuje si voják,
který skončil v ruském pracovním táboře. „Kdo to nezažil, neuvěří. Bylo to
peklo, úmrtnost asi třetinová. Pracovali
jsme v lese, stavěli železnici, to vše pod
neustálou hrozbou.“ Ven mu paradoxně
pomohli Němci. V roce 1941 přepadli
Sovětský svaz a kohosi napadlo, že by
zajatci mohli jít na frontu. Znovu shodou
náhod ale právě zajatec Imrich Gablech
skončil na lodi směřující do Velké Británie. „Bylo to obrovské štěstí.“
Samotná plavba měla ale ke štěstí
hodně daleko. Konvoj několika plavidel totiž pravidelně přepadávali – jak
ze vzduchu, tak z hloubi moře – Něm-
ci. Ponorkové i letadlové poplachy se
pravidelně opakovaly. „Bylo to další
peklo, chvílemi jsem nevěděl, co se
vlastně děje. Po pobytu v gulagu jsem
měl značně nalomenou psychiku a ti
Němci byli snad všude. Chvíli útočili ze
vzduchu, potom se přiblížily ponorky.
I v této zkoušce ale pilot uspěl a relativně
zdráv se dostal na anglické území. „Nejprve nás dovezli do vojenského tábora.
Následovala důkladná koupel, odvšivení
a potom nám dali krásné uniformy RAF,“
usmívá se.
Pilot, který nelétal
Po krátkém pobytu ve vojenském táboře následovaly první kroky do Londýna
na tamní letecký úřad. „Byl jsem jako
v sedmém nebi, Londýn se sice potýkal s
nepřátelskými vojsky, byl to ale Londýn,“
dodnes říká s jiskrou v oku Imrich Gablech, který nakonec získal potřebné doklady k létání. Sen vojáka byl jasný – chtěl
být stíhačem. První krok zpět byl ale u lékaře. „Měl jsem jenom asi čtyřicet pět kilo
a ploché nohy. Vysvětloval jsem jim to svým
strastiplným pobytem v pracovním táboře.
Nakonec se to vyřešilo,“ vysvětluje s tím,
že ho i ke stíhačům zařadili. Po zkouškách
s instruktorem následoval první skutečný let. „Při přistávání jsem se opakovaně
dostal do bezvědomí, Angličané tomu
říkají black-out. S letadlem jsem nakonec přistál. I přesto jsem nakonec dostal
doporučení do 311 perutě na letišti East
Wretham.“
Ani to ještě nebyla pro ideály naplněného letce konečná. „Několikrát jsem
se stěhoval. Nakonec jsem potkal svého dávného známého plk. Dudu, který
mi pomohl k mé nové práci, která mě
doprovázela až do konce války. Dostal
jsem se k airfield-control, což je v podstatě letištní kontrola.
Na konci války
Jako pracovník letištní kontroly se
Imrich Gablech dočkal i konce války.
Do Prahy se dostal 25. srpna 1945.
„Byl jsem nesmírně šťastný. Po krátké
službě v Praze na letišti mě odveleli do
Havlíčkova Brodu. Také jsem se dostal
domů, do Hrachoviště. Rodiče válku
přežili, byly to nesmírně silné okamžiky,“
říká dojemně.
Imrich Gablech v Havlíčkově Brodě žije
dodnes. Prezident Václav Klaus mu v
říjnu 2009 propůjčil nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva.
(rah)
Imrich Gablech
je jedním
z posledních
žijících válečných
veteránů,
za zásluhy dostal
Řád Bílého lva.
Zdroj: Osobní archiv autora
Imrich Gablech – „Hallo, airfield-control, go ahead“
Spomienky vojnového pilota
Foto: Libor Blažek
Reportáž /
5
ROSS AKTUÁLNĚ
Hala pro společnost Johnsons Controls
Automobilové součástky Česká Lípa
Komanditní společnost Johnsons
Controls je předním světovým hráčem
v oblastech diverzifikovaných technologií a průmyslových odvětví, své
služby poskytuje ve sto padesáti ze-
a systém elektronické protipožární signalizace. „Naše práce je soustředěná
do velké haly, kde je lisovna plastů,
sklad a zázemí,“ vysvětluje šéf zakázky
Libor Zelenka a pokračuje: „Zajímavé
je bezesporu zakončení elektroinstalace u budoucích strojů, dodáváme
přípojnicový systém, jde o krabice, ze
kterých se pomocí kabelů připojí stroje
budoucí dílny.“
Objemově zakázka představuje asi
33 milionů korun.
Vzdělávací centrum ERGOTEP
Lidé z ROSSu
pracují v jedné
z nejkrásnějších
oblastí Ruska –
v Karélii. Podílejí
se tam na stavbě
továrny.
6 / Ross aktuálně
mích světa. Česká republika je jednou
z nich. Divize Automobilové součástky
(Automotive Experience) zajišťuje výrobu automobilových sedaček, závěsných
systémů, dveří, přístrojových panelů
a interiérové elektroniky. Pro Johnsons
Controls pracuje na celém světě asi
162 tisíc lidí. Společně sdílejí tradiční
firemní kulturu. „Náš závazek týkající
se udržitelnosti pochází z doby vzniku
naší společnosti v roce 1885, kdy byl
vynalezen první elektrický pokojový
termostat. Díky našim strategiím růstu
a zvyšujícímu se podílu na trhu se cítíme zavázáni k tomu, abychom vytvářeli
hodnotu pro naše akcionáře a přinášeli
úspěch našim zákazníkům,“ uvádí na
svém webu.
V České Lípě staví novou halu. Generálním dodavatelem je společnost
METROSTAV, ROSS Holding je subdodavatelem silnoproudých instalací
Družstvo vlastníků ERGOTEP v Proseči u Skutče staví vzdělávací středisko
pro zdravotně znevýhodněné. „Jako
sociální firma vychází ze stejných podmínek jako firmy jiné, odlišuje ji však
fakt, že část zisku z byznysu vrací do
sociálního zázemí firmy, vytváří podmínky pro pracovní a ucelenou rehabilitaci
a chová se environmentálně,“ uvádí
firma na svých webových stránkách.
Mimochodem, jedná se o podobnou
sociální firmu, jako je havlíčkobrodský
Semitam. Dává příležitost kromě jiných
lidem, kteří opustili věznici.
Centrum pro vzdělávání nejenom klientů ERGOTEPu roste přímo v Proseči
jako nástavba třetího patra na jednu ze
stávajících budov. Počítá se s kapacitou asi devadesát míst, budova má být
nízkoenergetická.
ROSS Holding se na stavbě podílí
jako dodavatel elektroinstalace a systému měření a regulace. „Instalujeme
silnoproudou část i slaboproudou, potom ovládací systém k zařízení budovy
a také AV techniku,“ jmenuje manažer
realizačního týmu Jiří Zlata. „Nejzajímavější je systém měření a regulace,
v podstatě to připomíná inteligentní
dům. Budeme integrovat několik sys-
témů dohromady, ve výsledku budou
moci pomocí dotykových displejů
a PC stanic ovládat žaluzie, řídit intenzitu osvětlení, řídit podlahové vytápění,“ dodává. Práce mají skončit ještě
v letošním kalendářním roce.
Kalevala - továrna na
výrobu OSB desek
V ruské republice Karélie roste za bezmála čtyři miliardy korun závod na výrobu
OSB desek. „Na financování se podílí
Česká exportní banka ve spolupráci s Exportní garanční a pojišťovací společností
(EGAP). Dokončení rozsáhlé zakázky je
naplánováno na druhé pololetí příštího
roku. Nový závod bude ročně produkovat kolem 300 tisíc m3 OSB desek
v I. etapě,“ uvádí na svém webu generální
dodavatel stavby – firma PSJ.
ROSS Holding je dlouhodobým partnerem stavební firmy a byl přizván jako dodavatel části elektroinstalace a osvětlení.
„Je to typická akce v průmyslových halách. Přímo v Karélii zakázku zajišťujeme
inženýrsky, fyzické práce pro nás provádí
místní subdodavatel. Je to zcela standardní postup,“ řekl výrobní ředitel divize
Generální dodávky staveb Roman Fiala.
Investorem akce je OOO DOK Kalevala.
„Závod bude představovat množství betonových ploch, areálových komunikací, administrativní budovu, sklad techniky, dvě
samostatné vrátnice, čističky průmyslových a komunálních odpadních vod, dvě
železniční vlečky a především několik
vzájemně propojených specializovaných
technologických objektů a zařízení,“ uvádí dále generální dodavatel.
Není to ale jen práce, pokračuje Roman
Fiala: „Karélie je podle mě ráj na zemi,
jednoduše nádherná krajina, možnost
rybolovu, významné památky,“ říká
s nadšením. Území se nachází severně od
Moskvy poblíž hranic s Finskem. Prolínají
se tam finská a ruská kultura, území nebo
jeho části totiž v minulosti střídavě patřily
oběma státům. Dodnes je severní část
Finska, zbytek Ruska. Území vévodí řeka
Niva a Ladožské jezero. Kromě Rusů tam
najdeme oblasti, kde žijí Karelané. Jazykem je karelština, která je v jistých ohledech podobná dialektům finštiny.
Rehabilitační klinika
Malvazinky
ROSS Holding se podílí na dostavbě Rehabilitační kliniky v Praze –
Malvazinkách. Samotná klinika je
v podstatě nemocnicí se specializací
na ortopedické a jednodušší chirurgické operace a především poúrazovou a pooperační rehabilitaci. Přímo
v prostorách kliniky staví společnost
PORR Česko nový pavilon s označením D. „Naše práce spočívá v dodávce sofistikovaného systému měření
a regulace, budeme řešit vytápění pokojů, funkce kotelny, výměníkové stanice. To vše se systémem DOMAT,“
dodal projektový manažer zakázky
Luboš Mach s tím, že se nejedná pouze o programátorskou část, ale také
o drobné instalace zařízení na místě
a uvedení do provozu.
Zakázka je v objemu kolem čtyřiceti
milionů korun a hotová má být do konce letošního roku.
(rah)
Ruby house Praha
V Praze – Vysočanech roste další administrativní budova, tentokrát nese název
Ruby House. „Je to klasická administrativní budova, hrubá stavba už stojí, ROSS
je generálním dodavatelem dokončení
stavby včetně veškerého příslušenství,“
vysvětluje výrobní ředitel divize Generální
dodávky staveb Pavel Kaňka s tím, že přímo na stavbě je realizační tým pod vedením Radka Bláhy. „Právě teď provádíme
střechu, dokončili jsme demoliční práce
a chystáme se na další činnosti uvnitř
sedmipatrového objektu,“ dodal. Pod
budovou se nachází ještě jednopodlažní
suterénní prostor.
Ross aktuálně /
7
ROZHOVOR:
MIROSLAV SZOTKOWSKI
Jsem tady taková naplavenina z Moravy
Jestli jsem hodný
nebo zlý, to posoudit
neumím, určitá
pravidla se ale
dodržovat musí,
říká s úsměvem
Miroslav Szotkowski.
8 / Rozhovor
Zaujalo mě vaše příjmení…
Narodil jsem se v Jablunkově u Třince
a moje příjmení je takové, jaké je – mám nějaké předky z Polska a z Německa, z generace praprarodičů. Jinak jsem Moravák jako
poleno, teď tedy Čech. Naše nářečí pořád
umím dobře, ale moravský přízvuk jsem už
ztratil. Když přijedu domů, tak se mi všichni
smějí. Jsem tu deset let a to člověka ovlivní.
Jak jste se jako naplavenina stal
starostou obce?
Přemluvili mě, abych kandidoval ve volbách, ale jen do zastupitelstva. Po volbách nastala situace, že nikdo starostu
dělat nechtěl, ani já ne. Přemlouvali mě
docela dlouho, zrovna jsem se učil na
státnice, narodila se nám první dcera.
Nakonec jsem ale kývnul. Je to šest let.
Zvládáte to dohromady?
Špatně (smích!). Ráno vodím dcery do školky, pak jdu do práce, večer přijduz práce,
jdu na obec, pak dostanu kartáč od manželky, že jsem zase vůbec nebyl doma a jdu
spát. Ale ještě dva roky a nejspíš se starostováním skončím. První roky byli místní lidé
docela umírnění, jsem přistěhovalec a také
uzavřený člověk, nepřipouštím si hned tak
někoho příliš blízko k tělu. Poslední rok je to
o trochu horší, ať uděláte cokoli, vždycky se
někdo kritický najde. To ale není výsadou
jen naší obce, tak je to i jinde. Je to padesát na padesát. Do voleb tohle tempo ještě
vydržím, pak už asi ne.
Miroslav Szotkowski pracuje v ROSSu od loňského
května, předtím podnikal. Aktuálně zastává pozici
technického ředitele divize Technologie a kromě toho je
starostou své obce – Olešné u Havlíčkova Brodu. Doma
na něj čeká manželka Anna, dcery Natálka a Markétka
a novorozený syn Radim. Miroslav Szotkowski se zajímá
o staré motocykly a má svůj velký sen – starou Jawu 500.
Nebude vám smutno?
Bude! I přes to negativní mě práce
starosty baví, občas se něco podaří,
získám nějaké peníze z dotací a to
mně naplňuje. Naposledy jsme postavili vodovod, novou mateřskou školku
a teď se soustředíme na parcely. Naopak se nepovedlo udělat kanalizaci,
malé vesnice bohužel nemají nárok na
státní peníze a bez nich to nejde.
Kolik času vám tedy zbývá na vaše
tři děti?
No, nic moc. Snažím se holky občas
brát s sebou, pokud je to možné. Manželku tak alespoň na nějakou dobu
zbavím těch našich lupínků. Jinak jsem
doma v sobotu, pracuji kolem domku,
v neděli zase chodím na obec. Doma se
obecní záležitosti snažím neřešit, spíš
lidi odkazuji na úřední hodiny. Člověk
by se z toho totiž zbláznil, jestli už se
tak nestalo (smích!).
Vy máte jeden zajímavý koníček –
staré motocykly.
Mám rád staré technické věci, kdysi
jsem ve škole kreslil průřezy převodovkami, je to absolutní dokonalost.
Vezměte si takový stroj ze 40. let,
který pořád bez problémů jezdí. Jeho
konstruktéři neměli počítače a žádné
vymoženosti.
Máte nějakou starší motorku?
Starou motorku přímo nemám, mám
jen JAWU 250 takzvanou panelku, což
není žádná starožitnost. Chtěl bych ale
vlastnit JAWU 500 OHC, je to rarita,
nádherný stroj. Určitě bych si jí rád koupil rozloženou a pomalu jí dával dohromady. To mě láká moc.
Potom byste už čas neměl vůbec…
Jednou budu třeba v důchodu (smích!).
Teď mám laťku dvaasedmdesát let, což je
ještě rovných čtyřicet let. Možná by to zajímalo i moje dcery Natálku a Markétku, alespoň teď se mnou na motorce jezdí, moc je
to baví. Syn Radim je ještě malinký, snad
ho to ale bude zajímat také.
Pracujete jako technický ředitel divize – co to obnáší?
V podstatě je to vedení středisek – servisu, výroby rozvaděčů, montáží, specialistů
a projekce. Mám pod sebou asi devadesát
lidí. Jestli jsem hodný nebo zlý, to posoudit
neumím, určitá pravidla se ale dodržovat
musí. To se nedá nic dělat. Jinak se mi na
stůl dostávají různé problémy, občas reklamace zákazníků, dodávky materiálu, koordinace výroby rozvaděčů, apod. Svou práci
mám rád, je to zajímavé, nestereotypní.
Když to porovnáte s dobou vašeho
podnikání…
Býval jsem často mimo domov, třeba delší
dobu, teď jsem alespoň na noc doma, což
oceňuje především moje rodina, ale i pro
mně je to důležité. Podnikal jsem v oboru
elektro a automatizace, kdysi jsem pracoval pro České dráhy.
Připadáte si spíš jako technický ředitel, starosta nebo otec tří dětí?
Myslím, že můj život je rozdělený na třetiny,
vše se snažím dělat s maximální pečlivostí
a nasazením. Rodině bych se ale chtěl věnovat víc a věřím, že se to jednou podaří.
Chci ale moc poděkovat své ženě za vše,
co pro mě a naše děti dělá. I když nebývám
doma, snaží se vždy pochopit mou situaci
a o děti se stará absolutně skvěle.
(rah)
HISTORIE:
Zapomenutá textilní továrna Löwy & Drucker
Pokud bych měl jmenovat továrnu v Havlíčkově Brodě, kterou dodnes nepřipomíná opravdu nic, tak jistě vzpomenu na textilku manželů Löwyových. Jejich živnost stála v dnešní Beckovského ulici naproti budově PLEASu, ale v šedesátých
letech byla „vyměněna“ za panelový dům. Sami majitelé byli židovského původu,
nepřežili nacistickou okupaci a navíc byli bezdětní a ani odsud nepocházeli.
Ervín Löwy svou továrnu v Německém
Brodě nepostavil. Objekt patřil předtím jinému židu, Adolfu B. Musilovi, který ji sám
koupil 17. května 1900, zřídil zde továrnu
na kartonáže a zaměstnával na 40 lidí. Továrna pracovala hlavně pro vedlejší Mahlerovu továrnu a ne náhodou byla Musilovou
manželkou Žofie Mahlerová, dcera Josefa
a Barbory Mahlerových. Výroba kartonů
se vcelku dařila, ale 24. července 1909
továrna vyhořela. Navíc sám majitel zemřel o rok později a jeho potomci nechtěli
mít nic společného se stále zadluženější
továrnou se šedesáti dělníky, jejíž provoz
počátkem první světové války musel být
zastaven z důvodu ztráty odbytišť, úvěru
a znesnadnění dovozu surovin.
Židé a manželé Ervín a Olga Löwy vstupují do Německého Brodu v prosinci 1917,
kdy právě od Musilů odkoupili továrnu na
karton za 150 000 korun. Ervín se narodil v roce 1882 v Ústí nad Labem. Olga
Steinová byla o osm let mladší, narodila
se roku 1890 v obci Terešov (severovýchodně od Plzně). Jako manželé přišli do
regionu počátkem roku 1917, kdy kupují
dům v Přibyslavi.
Nutno říci, že továrnu na karton předělat
na textilku na vrcholu válečné krize bylo
velmi odvážné. Není divu, že brzy nebyly
peníze a Olga Löwy prodala koncem války svůj podíl švagrovi Rudolfu Druckerovi
a fabrika tak do éry první republiky vstupuje pod názvem „Löwy & Drucker, továrna
na pletené zboží v Německém Brodě“.
Ani tato změna nepřinesla kýžený efekt,
situace byla stále zlá. Sáhlo se k dalším
půjčkám a roku 1922 firma spadla do kolotoče vyrovnávacích řízení a zadlužování,
které je provázely v podstatě až do konce
třicátých let.
V dubnu 1929, v hospodářské konjunktuře, se vlastnictví firmy s třemi sty
dělníky vrátilo plně do rukou manželů
Löwyových, když Olga získává Druckerův podíl zpět. Název firmy se mění
na „Löwy Ervín, továrna na pletené a
tkané zboží“. Rudolf Drucker totiž odjel
s manželkou podnikat do Vídně, kde se
mu dařilo do doby, než Hitler Rakousko anektoval. Poté se zase vrátil do
Německého Brodu a opět vznikla firma
Löwy & Drucker.
Během krize třicátých let továrna trpěla
díky své pozici. Množství stávek organizovaných v Mahlerově továrně se většinou dotklo i Löwyho, který byl přes ulici.
Předáci od „Bratří Mahlerů“ byli rádi za
každého posluchače či nespokojeného
dělníka a tak neváhali oslovovat i zaměstnance firmy naproti.
Zaměstnanci ale měli manžele rádi.
Ervín Löwy se staral o chod továrny,
Olga Löwyová dobrovolně pomáhala
dělníkům u strojů a nijak se nad své
zaměstnance nepovyšovali. Šlo o opravdu rodinnou továrnu, kde zaměstnanci
měli blízko k zaměstnavatelům. Olga
Löwyová byla vášnivou filatelistkou. Pro
továrnu háčkovaly rukavice i venkovské
dělnice v okolí, které Ervín Löwy autem
objížděl. Tyto rukavice byly velmi kvalitní
a posílaly se do USA. Tam žil Löwyho
bratr a staral se o jejich následný prodej.
A švagr Drucker sice polovičním vlastníkem byl, ale o chod továrny se nijak nestaral. Nepřicházel ani na kalkulace.
Ervín Löwy patřil mezi významné členy
německobrodské židovské náboženské obce a angažoval se i v regionální
politice. Za Živnostensko-obchodnickou
stranu se stal náhradníkem pro obecní
zastupitelstvo Německého Brodu po
volbách 1931 a roku 1935 se stal za
tutéž stranu členem okresní finanční
komise okresního zastupitelstva. Komise, jejíž členové nesměli být okresní
zastupitelé, měla za úkol zkoumat účty
a počty o příjmech i výdajích v působnosti okresního zastupitelstva.
S březnem 1939 přišel soumrak Löwyho éry. Pravděpodobně by manželé
utekli za Löwyho bratrem do USA, ale
Ervín Löwy je hned od 1. září 1939
vězněn v Buchenwaldu a jistý kontrolor
Němec Georg Niethammer se stává
nuceným správcem firmy „Löwy & Drucker, Strickerei und Spulerei in DeutchBrod“ od ledna 1940, kdy jej činností
pověřil sám říšský protektor. Ervín jej
z Buchenwaldu koncem března 1940
jen pod tlakem papírově zplnomocňuje.
Olga Löwyová se musela z bytu nad továrnou okamžitě vystěhovat a vystřídal
ji Niethammer. Podnik se poté zavřel
do měsíce. V květnu 1940 byla celá továrna prodána Josefu Knapovi, který ji
kupuje za 370 000 korun.
Málokdo
z havlíčkobrodských dnes ví,
kde bývala továrna
Löwy & Drucker.
Nezbylo po ní
vůbec nic.
Ervín Löwy je z Buchenwaldu převezen
na Prahu-Pankrác a následně umírá
v Osvětimi. Olgu Löwy odváží transport
v červnu 1942 do Terezína a odtud
8. května 1943 do Osvětimi, kde
7. března 1944 umírá v plynové komoře.
Löwyho živnost je Josef Knap po válce nucen jako nelegální koupi prodat
Zdenku Valentovi za předem schválenou cenu 503 000 Kč. Z továrny na
pletené a tkané zboží se stávají mlékárny, které stát 2. května 1950 znárodnil
a v šedesátých letech zdemoloval.
Historie /
9
ROZHOVOR:
MICHAELA JAVORSKÁ
Kůň je v mých očích nejkrásnější zvíře
I když je Michaela Javorská původní profesí dámská
krejčová, bravurně ovládá veškerou elektrikářskou
terminologii a jen tak ji něco z míry nevyvede.
Pracuje totiž ve skladě, kde jsou samé stykače,
jističe, přepínače a podobně. V ROSSu je spokojená.
Zbývá jí čas na dvě dcery – Elišku a Terezku, které
se společně s maminkou věnují především koním.
Jak jste se od koní a Keřkovských rohlíčků dostala až k šicímu stroji?
Když jsme nastupovaly do škol, tak mě
ovlivnily kamarádky. Jedna chtěla tam,
druhá jinam, nakonec jsme šly společně na dámskou krejčovou. Střední školy, gymnázium – to mě nelákalo. Učit se
krejčovou mě bavilo, dost často jsem
si také šila na sebe. Teď už mě to vůbec neláká, tehdy ale naopak. Šili jsme
třeba saka, šaty. Ale nikdy jsem se tím
neživila.
Nejprve krejčová,
později pošťačka,
teď vyučená elektrikářka. Michaela
Javorská je ženou
mnoha profesí.
10 / Rozhovor
Co vás táhne ke koním?
Kůň byl mým snem od malička, jezdit, pohybovat se v přírodě. A rozhled
z koňského hřbetu je úžasný. Doma
jsme ale měli málo prostoru, tak nikdy
nedošlo ke koupi vlastního, jezdila
jsem ale v Keřkově u Přibyslavi, kde
jsem se narodila, a teď moje holčičky
chodí převážně do Boňkova, protože
bydlíme v Herálci. Snažím se je maximálně podpořit.
A já myslel, že v Keřkově každého
zajímají jen brambory…
(Smích!) Brambory jsme doma maximálně konzumovali, ale že bychom
se jim nějak věnovali, to ne. (pozn.
v Keřkově fungovala šlechtitelská stanice brambor s vynikajícími výsledky)
Maminka pracovala v zemědělství,
jako děti jsme chodily pomáhat. Ale
Keřkovské rohlíčky byly nejlepší, jsou
to dodnes nepřekonané brambory především na salát.
Šicí stroj jste vyměnila za jističe
a relátka, jak se to stalo?
Předtím jsem pracovala na poště jako
doručovatelka. Chodilo se ale za každého počasí, což mi úplně vyhovovalo.
V ROSSu v té době už pracovala sestra Marcela, která mě sem přivedla. Šla
jsem na pohovor a v lednu 2007 jsem
nastoupila. Je to práce s lidmi, mezi
lidmi, není monotónní. Musela jsem
se hodně učit, drátování, co kam patří
a co se dá připojit k čemu. Baví mě to
dodnes.
A ještě jste tomu šla jak se říká
naproti…
V ROSSu chtěli kvalifikované pracovníky, nabídli nám proto roční kurz s výučním listem. Nebyla to rekvalifikace, spíš
kratší forma učení.
Znamená to, že vás žádný kolega
ani nemůže zaskočit.
Ale může, stalo se to několikrát, jsou to
ale vždycky takové srandičky. Třeba to,
když za mnou přišel kolega s nepříjemnou věcí, při přemýšlení nad prací se
šťoural pentilkou v uchu a zůstalo mu
tam takové to malé víčko, které je na té
pentilce. Samozřejmě to nešlo ven, ale
co mě nejvíce pobavilo, bylo to, když si
chtěl vzít na pomoc vysavač. Vše nakonec dobře skončilo, ale dlouho po jeho
odchodu jsem se musela smát.
Když to shrneme, tak vás to předpokládám baví…
Baví, moc! Hned po nástupu jsem byla
na dílně, montují se tam rozvaděče,
drátuje se, asi dva roky jsem tady ve
skladě. Něco připravit, přijmout materiál, vydat, zaevidovat v počítači a mít
přehled, co máme a co už dochází, to je
moje. A také mě baví ta administrativa,
prostě papírování.
Vraťme se ke koním a vašim dcerám…
No, pomamily se obě, hlavně tu mladší
to táhne. Nikdy jsem se jich ale neptala, čím to vlastně je. Sama jsem se na
koni cítila vždy svobodná, podle mě to
mají podobné. Mají celkově pozitivní
vztah ke zvířatům – máme pejska, měly
křečky, ptáčky, kůň je ale něco jiného.
Jsem moc ráda, že to chápou také jako
velkou zodpovědnost. Kůň je veliké zvíře a dost náročné zvíře a vyžaduje od
člověka dost věcí a ony to tak vnímají.
Teď už zbývá jenom jít a koně koupit, aby měly vlastního.
(Smích!) Kdyby byly peníze, tak možná,
nemáme ale odpovídající prostory na
ustájení. Chovat koně není jednoduché.
Myslím, že to docela dobře chápou. Ale
jinak jsme všechny tři šťastné, mám přítele Petra, který mi hodně pomáhá.
(rah)
věrní rossu
10 let u firmy
Vzal zdroj, připojil k němu kabel
a zapojil do zásuvky. V tom momentu se zakouřilo a vypadla elektrika
na patře, tím pádem i počítače.
Brzy se začaly ozývat nepříliš lichotivé výrazy ostatních,“ směje se.
15 let u firmy
Michal Holcman
Milan Kratochvíl
Michal Holcman přišel do ROSSu
před deseti lety, předtím pracoval
v elektro-dílně jako opravář spotřebičů, elektromotorů a dalších věcí
souvisejících s elektřinou. „Nastoupil jsem jako montér do střediska
měření a regulace,“ říká Michal
Holcman. Jeho práce spočívá
v montážích a přípravách zakázek.
„Provádíme práce, které musí předcházet samotnému spouštění jednotlivých systémů, taháme dráty,
montujeme,“ vysvětluje.
Přípravářem elektro se před deseti lety stal Milan Kratochvíl. „Tehdy
to byla ještě firma ROSS Elektrotechnik,“ upozorňuje a pokračuje:
„O té práci jsem toho tehdy mnoho
nevěděl, takže jsem se toho musel
mnoho naučit. Zejména zabezpečovací a signalizační systémy, ale
i silnoproudá zařízení,“ dodává.
V barvách firmy byl také několikrát
v cizině. „Rád jsem se podíval do
Ruska, Gruzie, byl jsem také v roce
2008 v Číně, těsně před olympiádou. Michal si pochvaluje dobrou
partu. „Do velkých restrukturalizací
ve firmě to bylo super. Mým šéfem
byl Jiří Novák. Teď je systém složitější, rozhodně si ale nestěžuji.“
Bohužel Michal Holcman neprožívá nejšťastnější období svého života. Po nedávné zlomenině ruky
už absolvoval dvě operace ramene
a pořád nemá vyhráno. „Budu muset hodně cvičit, zdrží mě to určitě
delší dobu. Firmě tak nejsem nic
platný, vadí mi to,“ postěžoval si.
Jak se firma rozrůstala a měnila
svou vnitřní strukturu, dostal se
pan Milan až k přípravě slaboproudých zařízení, kde pracuje dodnes.
„Moje práce by se s nadsázkou dala
popsat jako telefonování, mailování,
tvorba tabulek, objednávání a tvorba různých dokumentů potřebných
k realizaci zakázek. Člověk musí
být v práci stále ve střehu, protože
výrobci a dodavatelé technologií
a zařízení se předhánějí, kdo jich
do roka uvede na trh více a lepších
a dokonalejších a levnějších.“
O tom, že elektřina je zrádná i pro
odborníky svědčí následující historka. „Jednou přivezli ze stavby vadný
napájecí zdroj, abych ho odeslal na
opravu. Kolega, který se mnou pracoval v přípravě, se na něj podíval
a povídá: ,Tomu nemůže nic být!‘
jeden zážitek: „Tehdy mě posadili
k počítači s kreslícím programem
AutoCAD. Nejednou jsem celou noc
v prázdné budově kreslil jednoduché blokové schéma systému
a nebyl schopen ani dosáhnout jednotné tloušťky čar nebo jednotného
fontu písma na celém výkresu. Dnes
taková schémata kreslí projektanti
do patnácti minut. Nakonec jsem se
to naučil a vrcholem mého zvládnutí
AutoCADu byl projekt slaboproudů
pro Hypermarket Prima v Plzni.“
Ladislav Melicherčík prošel několika pozicemi, od šéfa nabídkového
oddělení, přes ředitele divize až po
tu současnou, kdy připravuje zakázky především pro Rusko a okolní
státy. Také spoluzakládal kancelář
ve Spojených arabských emirátech.
„Byla to moje první velká cesta do
zahraničí, i to se ale s pomocí kolegů povedlo,“ vzpomíná.
Ladislav Melicherčík
Kdyby mi někdo před patnácti
lety řekl, že se budu živit ruštinou
a angličtinou, tak mu neuvěřím. Těmito slovy hodnotí uplynulou dobu
Ladislav Melicherčík. V roce 1997
se vysvlékl z uniformy a díky shodě
šťastných náhod se ocitl v ROSSu.
„Začátky nebyly jednoduché. Moje
první pozice byla - v dnešním názvosloví - přípravář. Systém práce byl
jiný, bylo nás méně a museli jsme
zastat i práce, které dnes dělají specialisté. Kromě poptávání materiálu
a cenových nabídek slaboproudů,
jsem připravoval projektovou dokumentaci, kompletoval složky při předání díla, účastnil se jednání, dělal
i ostatní činnosti, které byly spojeny
s realizací díla,“ vzpomíná Ladislav
Melicherčík. Z těch dob je také
V roce 2006 byl součástí realizačního rýmu hypermarketu Globus
v Moskvě. „Jezdili jsme tam autem,
cestu jsme znali zpaměti. „První zážitek na lotyšsko-ruských hranicích
se mi také vryl do paměti. Nevrlého
celníka jsme svou neznalostí předpisů a zásad dovozu zboží do Ruské
federace vytočili tak, že nás nepustil
do Ruska, řval na nás, že tady není
pro cirkus a vrátil nás na lotyšskou
stranu hranice. Naštěstí tam seděl i
vojáček, který nám anuloval použití
víz, takže jsme o ně nepřišli,“ usmívá se.
Za celých patnáct let nebyl pan
Ladislav jediný den nemocný. „Své
práci vděčím za mnohé. Potkal
jsem tady zajímavé lidi, od kterých
jsem se hodně naučil.“ Doma na se
na něj kromě manželky a dětí těší
také dvě vnoučata.
Blahopřejeme rodičům!
Jan Stratil
se narodil 2. července 2012 tatínkovi Jiřímu Stratilovi, který ve firmě pracuje jako vedoucí střediska.
Tomáš Kratochvíl
se narodil 28. července 2012 tatínkovi Milanu Kratochvílovi, který ve firmě
pracuje jako obchodně výrobní přípravář.
Matylda Aliende
se narodila 12. srpna 2012 mamince Lucii Zichové, která ve fimě pracuje jako ekonomická manažerka.
Radim Szotkowski
se narodil 17. srpna 2012 tatínkovi
Miroslavu Szotkowskému, který ve frmě pracuje jako technický ředitel divize Technologie.
Věrní ROSSu /
11
SLOVENSKO:
Goralská svadba
Svadba odjakživa patrila medzi významné spoločenské
udalosti. Uzatvorenie manželstva znamená nielen spojenie
muža a ženy, ale aj spríbuznenie ich rodín. S týmto obradom
sa spájajú najrôznejšie zvyky a obyčaje, z ktorých sa ešte
väčšina dodnes zachováva. Mnoho zvyklostí ako napríklad
na Goralskej svadbe, pritom pochádza z dávnych dôb.
Územie Podtatranského regiónu je pomerne členité nielen z geografického,
ale aj z etnického hľadiska. Územne azda
najrozsiahlejšia a z hľadiska zachovania
tradičných kultúrnych hodnôt veľmi výrazná je oblasť goralská. Rozprestiera
sa na sever od Spišskej Belej, čiže pod
Belanskými Tatrami a zaberá prakticky
celú oblasť Spišskej Magury, t.j. Zamagurie (obce ležiace na sever od jej hlavného
hrebeňa) a tiež obce lemujúce jej svahy
z južnej a z juhovýchodnej strany. Z hľadiska zachovania folklórnych tradícií, čo
do bohatstva, štýlovej i regionálnej čistoty, najvýraznejšie obce sú Lendak, Ždiar
a Javorina.
Hudobný tanečný prejav bol kedysi úzko
spätý so zvykoslovnými príležitosťami
v priebehu celého roka, čiže s výročným
zvykoslovím a z rodinného zvykoslovia
najbohatšou príležitosťou bola svadba, pri
ktorej sa dostali k slovu prakticky všetky
ľudové tance: rovný, kresaný, poza noge,
zbojnícky - jednoduchý aj dupľovaný, mazur, medvedí tanec, goralská polka, starodávna polka, kotka, kolesá a jednoduché
chorovody.
Svadobné hostiny, podobne ako celý priebeh svadby, sú v tradičnom dedinskom
prostredí otázkou prestíže rodiny. Preto
jej predchádzajú veľké prípravy, ktorých
sa zúčastňuje široký okruh príbuzných,
ale aj susedia, niekedy doslova celá dedina. Samotná Goralská svadba začína
rodičovským požehnaním pre nevestu
a ženícha. Snúbenci prosia rodičov o odpustenie všetkých prehreškov, ktorých
sa dopustili voči nim v doterajšom živote
a prosia o požehnanie rodičov a krstných
12 / Slovensko
rodičov do novej etapy ich života. Po tomto obrade za spevu goralských piesní sa
všetci pozvaní v sprievode odoberú do
kostola. Družičky – slobodné dievčatá
sprevádzajú nevestu do Božieho chrámu.
Tento zvyk mal svoj význam: duchovia,
ktorí chcú neveste uškodiť, si ju majú
zmýliť s niektorou z družičiek. Aby sa to
podarilo, musia mať družičky na sebe šaty
veľmi podobné nevestiným.
Svadba je v duchu ľudových tradícii a tak
nemohlo chýbať ani typické ľudové oblečenie – kroj. Charakterisatickým znakom,
ktorý ovplyvňuje výber materiálu a spôsob
šitia je funkčnosť odevu. Tatranské klimatické podmienky sú náročné na odev, na
druhej strane materiálne podmienky boli
biedne, preto ľudia z tejto oblasti čerpali
hlavne z prírody, chovali ovce a siali ľan.
Z chovu oviec získavali kožušinu a vlnu.
Mnohokrát znamenala výroba súkna
a plátna aj obživu. Popisovať kroj by bolo
veľmi dlhé, lebo na svadbe som videl
rôzne kroje - rozdielny odev mali staršie
ženy, vydaté ženy a mladé dievčatá. Vydaté ženy nosia čierny kroj a čím je žena
staršia tým je kroj chudobnejší na ozdoby.
Základné súčasti ženského kroja (košeľa,
sukňa, živôtik, zástera) sú približne rovnaké. Svadobný kroj mladuchy má základ
v dievčenskom odeve doplnený partou,
ktorá má viacero častí. Hlavnou časťou je
vystužený obdĺžnik, na ktorom je prišitých
päť farebných stúh, ktoré siahajú nadol
a sú prichytené opaskom. Horná časť
obdĺžnika je ozdobená stužkami a flitrami
a je navlečená na drôt, aby sa mohla prispôsobiť tvaru hlavy. K parte je z vnútornej strany prišitá korunka z plátna, v tvare
čelenky, ktorá sa zaviaže vzadu na hlave
pomocou šnúrok. Je ozdobená farebnou
vlnou, korálkami a ružičkami z bieleho
tylu. Za korunku sa dáva veniec a zároveň
sa o ňu aj prichytí.
Mužská časť svadobčanov mala približné
rovnaký kroj. Hlavné časti mužského odevu sú: kožuštek, halena, košeľa, nohavice,
klobúk a opasok. Hlavným motívom kožušteka je kvet deväť síl so žltými, alebo zelenými listami a kvetom uprostred, doplnený
ružičkami. Okrem vyšívok je kožuštek zdobený aj červenou kožou, ktorá je vyrobená
z kozej kože a zafarbená na červeno.
Na svadobnom stole nechýbali aj mliečne
výrobky, najmä tvaroh a bryndza, ktoré
mali novomanželom zabezpečiť pekné
deti. Mlieko malo zasa priniesť sladký život, podobne ako med, ktorým sa sladila
svadobná kaša a pridával sa do pálenky.
Význam sa pripisoval jablku, ktoré malo
privodiť plodnosť.
Okolo polnoci začal Redový tanec.
V časoch dohodnutých sobášov dostával ženích nevestino veno až po roku od
uzavretia manželstva, niekedy dokonca
až po narodení potomka. Redový tanec
pomohol budúcim manželom získať peniaze do začiatku. Obyvatelia v tejto časti
Slovenska na dedičstvo svojich otcov nezabúdajú. No nielen kroje sú tým, čo sa
snažia obyvatelia uchovať. Snáď ani jedna
udalosť, krst, svadba, spoločné stretnutie
na salaši a podobne sa nezaobídu bez
goralskej muziky, spevu, či tanca.
Autor: Mário Anton
Zdroj: www.uluv.sk
Foto: Internet
RUSKO – BUZULUK:
Češi by na toto město
neměli zapomínat
ROSS Holding stále rozvijí své aktivity na území
Ruska a dalších bývalých států Sovětského
svazu. Mimo jiné ve významném městě ruské
Orenburské oblasti Buzuluku. Před podpisem
jsou smlouvy na rekonstrukci ozdravného
komplexu, kde má vzniknout moderní doléčovací centrum. Nejenom za prací se tam chystá
stavbyvedoucí Viktor Vagner.
Město Buzuluk totiž hraje důležitou roli
v českých respektive československých
dějinách. Právě tam se za II. světové války formovala jednotka armády pod vedením Ludvíka Svobody. U Viktora Vagnera podle prvních slov zjistíte, že to není
Čech, ale Čechoukrajinec, ačkoli už má
české občanství. „Čechoukrajinec je můj
vlastní název, moji předkové byli Češi, já
jsem z třetí generace Vagnerů. První přišli na Ukrajinu v 60. letech předminulého
století,“ vysvětluje. Mimochodem příjmení
si Češi odcházející na Ukrajinu neměnili,
běžně se tam vyskytují Dvořáci, Chalupníci a další typická jména. „Můj otec se
narodil ve vesnici Bohemka, hned vedle
byl Čechohrad,“ dodává.
Na otázku, proč je Buzuluk pro Viktora
Vagnera tak důležitý, existuje jednoduchá odpověď: „Češi nechtěli jít do Rudé
armády, spíš se podle vyprávění mých
předků drželi stranou. Až Svoboda začal
dělat vlastní armádu, rádi se připojili. To
bylo právě v Buzuluku a několik mých příbuzných a známých tam bojovalo a také
padlo,“ vypráví.
Velkým otazníkem pro Čechy a Ukrajince je
bitva u Dukly, kde zemřelo mnoho příslušníků těchto národů. „My si to vysvětlujeme
tak, že Rusové jednoduše potřebovali, aby
bitvu přečkalo minimum lidí, kteří věděli,
jaký je život v Sovětském svazu. Proto po-
slali Svobodovu armádu dopředu.“ Oficiální
historické zdroje ale tuto informaci přímo
nesdílejí, v Dukelském průsmyku, přesněji
při Karpatsko – dukelské operaci, padly
tisíce vojáků všech zúčastněných armád.
Režim před rokem 1989 využíval bitvu
k propagaci Sovětského svazu, po Sametové revoluci se začalo poukazovat na četné
chyby sovětských generálů, které zbytečně
připravily o život rozkazy plnící vojáky.
Dojde-li k podpisu smlouvy, pojede Viktor
Vagner do Buzuluku nejenom řídit stavební práce v tamním ozdravném komplexu, chce prozkoumat i materiály v muzeu
a archivu. „Je tam prý muzeum Svobodovy armády a můj příbuzný Josef Dvořák
byl údajně řidičem samotného tehdy ještě plukovníka Svobody. To všechno mě
zajímá a doufám, že se mi podaří něco
vypátrat. Pořád sleduji fotografie na Internetu a všude, kde se dá, třeba bych
i někoho poznal podle tváře,“ plánuje si
sympatický šedesátník, který v této části
Ruska nikdy nebyl. „Od Moskvy je to asi
1800 kilometrů, z Ukrajiny také.“
Kromě už popsaného je Buzuluk zajímavým městem pro návštěvníky a turisty.
Leží jihozápadně od výběžku pohoří Ural.
Jeho historie se píše od roku 1736, kdy
vznikaly mezi řekami Samara a Buzuluk
pevnosti. O statut pevnosti ale Buzuluk
záhy přišel, městem se stal v roce 1781.
„Název pochází z tatarštiny od slova bozaj, to je telátko. Buzuluk je potom teletník nebo ohrada pro telata,“ doplňuje
Viktor Vagner.
Dnes je Buzuluk na důležité železnici, spojení s okolním světem zajišťuje i silnice M5
směřující od západu na jih z města Orenburg do Samary. V oblasti se dále těží
ropa, je zde lehký průmysl a díky úrodné
půdě také velká zásobárna obilí.
(rah)
Zdroj: www.buzuluk.rf
ROSS Holding má rekonstruovat část
už zmiňovaného komplexu. „Bude to
pravděpodobně klasická rekonstrukce v
této oblasti typických budov. Vzniknout
má moderní centrum pro relaxaci i s hotelem. Za minulého režimu to byly lázně,“
říká stavbyvedoucí Vagner.
Rusko – Buzuluk /
13
ROSS INSIDE:
ROSS má za sebou dvacet let
Rok 2012 je rokem jubilejním. Přesně před dvaceti lety – na podzim 1992 – vznikla první společnost, která
měla v názvu ROSS. Byl to ROSS Elektrotechnik. Za tu dobu se regionální elektromontážní společnost změnila
v důležitého a silného hráče nejenom na českém trhu. Je tedy čas hodnotit a vzpomínat.
Prvními
zaměstnanci ROSSu byli mimo
jiných Jan Juhaňák,
Petr Jaroš a Roman
Stryk, kteří také ve firmě vydrželi až dodnes. „Po vojně jsem
pracoval v pražském Paláci kultury
jako osvětlovač, asi v roce 1991 jsem
přešel do Havlíčkova Brodu a tam byl
elektrikářem. A pak jsem začal podnikat,“ vzpomíná zakladatel společnosti
Roman Stryk a s úsměvem dodává,
že vize neměl žádné. „Zakládali jsme
v té době rodinu a vše se točilo kolem ní.
V práci jsem se ale necítil příliš dobře,
podnikání bylo východiskem. Chvíli to
bylo při zaměstnání, potom už samostatně,“ dodává k úplným začátkům.
Pamatuje na ně také Petr Jaroš, který se
tehdy zrovna vrátil z vojny. „V ROSSu bylo
asi deset lidí, žádnou nervozitu či nejistotu jsem nepociťoval, byla to bezstarostná
doba. Honza Juhaňák a Jirka Kovařík mě
učili sádrovat,“ usmívá se výkonný ředitel
Petr Jaroš. Ještě před ním se ve firmě
objevil právě elektrikář Jan Juhaňák.
„Přišli za mnou, abych šel do soukromé
firmy, pana Stryka jsem neznal. Po těch
letech ale mohu říci, že si vážím naší společnosti. Přežila všechny možné krize,
držím ji palce,“ řekl od srdce.
ROSS byl původně elektromontážní
firmou, až pozdější vývoj určil její další
směrování. „Nic jsme neplánovali, vše
spontánně. Stanovovali jsme si vždy jen
dílčí cíle,“ vysvětluje Roman Stryk, který
své první počínání považuje tak trochu
za mladickou nerozvážnost. „Byly zakázky, nabrali jsme lidi, byla ta porevoluční
euforie, hodně věcí se mohlo.“ Onen
zlom nastal asi v roce 1995. „Přišel
společník František Fiala a výrazně firmě pomohl,“ doplňuje Stryk. Velkým
momentem bylo získání první zahraniční
zakázky – dětské nemocnice Streževoj
na Sibiři, za kterou stál právě František
Fiala. „Pro nás kluky z vesnice to byla
veliká výzva,“ bere do ruky fotky Petr
Jaroš. „Tehdy jsem začal mít pocit,
že firma bude stoupat. Dnes je veliká
a jedině taková společnost je schopná
realizovat obrovské projekty se zvučný-
mi jmény.“ V roce 1996 vzniká holding,
tedy spojení více společností. „Cítili
jsme, že nechceme zůstat jen u elektriky, zahraniční zakázka nám pomohla.
Tehdy vznikaly první skutečné plány,“
říká Roman Stryk.
V podnikání jsou nejdůležitější lidé, kterými se sami zakladatelé, majitelé či vizionáři obklopí. „Myslím, že jsem měl šťastnou ruku. Navíc někteří z té první desítky
ještě ve firmě pracují. Vždy záleží na tom,
jak moc jsou zaměstnanci ochotni sdílet
a rozvíjet vaše představy. Někteří to dokáží a mě to těší, jiní to nedokázali a třeba
odešli,“ poslouchám od zakladatele firmy,
po kterém má také název - ROSS znamená Roman Stryk a spol. Na všech firemních materiálech a služebních autech
je název společnosti doplněný heslem
– Život projektům. „Jednou jsme si sedli
a přemýšleli, jaké heslo by bylo nejlepší.
Podmínkou současně byla snadná přeložitelnost do angličtiny. Vystihuje to přesně náš směr a cíl – chceme teorii měnit
v realitu, například projekty na papíře ve
skutečné dílo.“
Kam se firma v následujících letech má
ubírat, v tom má její generální ředitel zcela jasno. Má být především integrátorem
technologií. „Chceme umět postavit, vybavit nejmodernější technologií a předat zákazníkovi. Potřebná je odbornost – v elektrice, ale nejenom tam. Objevují se nové
obory, které jsme dříve neznali. Příkladem
je pivovarnictví, systémy průmyslového
řízení a automatizace, nemocniční technologie. Všude tam je náš prostor,“ říká na
závěr Roman Stryk, který pochopitelně
také vzpomíná na doby, kdy jeho pracovním nástrojem nebyl počítač. „Fyzicky
jsem nikdy moc šikovný nebyl, umím ale
práci zorganizovat a to je pro chod firmy
důležitější.“
(rah)
14 / ROSS inside
POZVÁNKY:
Pojďte s námi oslavit
kulaté narozeniny
13. 10. CHARITATIVNÍ KONCERT
SKUPINY JABLKOŇ
Jakýsi numerolog napsal, že číslo
dvacet dává nové ambice a plány.
Stejné přání má nepochybně naše
firma ROSS. A protože má narozeniny a její pozvání je neslušné
odmítnout, očekáváme vás všechny 20. prosince 2012 v havlíčkobrodském klubu OKO.
Čeká na vás hudba, tanec
a možná i malé překvapení. Program doplní střípky a zajímavosti
z historie naší firmy. Zkrátka kulaté narozeniny je třeba oslavit
a o tom, že to všichni umíme, nikdo nepochybuje. K tomu se dobře najíte a napijete.
15. 11. MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK
od 19.00 hodin I Čechovka
Akce pro neziskovou organizaci FOKUS.
Divadelní představení s Pavlem
Liškou, Martinem Zbrožkem
a Josefem Poláškem.
20. 10. TATA BOYS
16. 11. TARA FUKI
od 21.00 hodin I Oko
od 20.00 hodin I Oko
od 20.00 hodin I Oko
Koncert kapely.
26. 10. PHISHBACHER JAZZ
od 20.00 hodin I bar Oko
Koncert jazzové legendy.
Koncert – duo zpívajících
violoncellistek.
17. 11. PEKLO V OKU NOC BOJOVNÍKŮ
od 20.00 hodin I Oko
Exhibiční galavečer v muay thai.
3. 11. HUDBA PRAHA
od 21.00 hodin I Oko
Koncert kultovní kapely.
30. 11. STO ZVÍŘAT
od 21.00 hodin I bar Oko
Koncert slavné české kapely.
9. 11. IVAN GUTIEREZZ A MADERA
od 19.00 hodin I bar Oko
8. 12. ANETA LANGEROVÁ & BAND
Koncert kolumbijského písničkáře.
od 21.00 hodin I Oko
10. 11. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE
A HENTAI CORPORATION
15. 12. JAKSI TAKSI
od 21.00 hodin I Oko
od 21.00 hodin I Oko
Koncert kapel v rámci turné.
Koncert zpěvačky.
Koncert punkové kapely.
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Oko,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 30 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž /
15
platnost 1. 10. 2012 - 31. 12. 2012
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Highway [΄haıweı] dálnice
Hinge [hındʒ]
závěs, pant, kloubově uložit
Hip [hıp]
nároží střechy
Hip roof valbová střecha
Hip tile hřebenáč
Hitch [hıtʃ] závěs u auta
Hodman [΄hɒdmən] přidavač
Hoe [həʊ] motyka
Hoist [hɔıst] výtah, kladkostroj, zvedat (výtah – též lift)
Hoisting zvedání
Hold [həʊld]
držet, upínat
Hold down přidržovat
Holder [΄həʊldə(r)] držák
Holding device upínací zařízení
Holding down přidržování, přitlačování, přitahování
Hole [həʊl] díra, otvor
Hole gauge měřidlo na díry
Hole spacing rozteč mezi otvory
Hollow [΄hɒləʊ] dutina, prázdný
Hollow brick dutá cihla
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději do 30. 11. 2012
na e-mailovou adresu
magazin@
ross.cz.
Správné
odpovědi vylosujeme, výherce získá
diář a originální
tašku. Jedná se
výrobky z havlíčkobrodské sociální firmy Semitam
(www.semitam.cz)
16 / Užitečné
výsečník
dutý hřídel
dutá taška
domácí, domovský
drobné domácí opravy
návrat do výchozího bodu
poklop, kryt
hák, háček
hákový klíč
obruč, stahovat obručemi
pásková ocel
skok, odraz
násypka, podávací zásobník
roh, houkačka
hadice
hadicová spojka
naviják na hadici
horký, teplý
proud horkého vzduchu
teplovzdušná otopná souprava
žhavená elektronka
Hot cathode tube Hot forging kování za tepla
Hot line horká linka (telefonní)
House [haʊs] dům
House service meter domovní elektroměr
Housing [΄haʊziŋ] skříň, pouzdro, plášť, kryt, stojan
Hub [hʌb]
hlava (kola), hrdlo (trubky)
Human [΄hjuːmən] lidský, člověk
Humid [΄hjuːmıd] vlhký, mokrý
Humidifier [΄hjuːmıdıfaııə(r)] zvlhčovač
Humidity [΄hjuːmıdətı] vlhkost
Hunting [΄hʌntıŋ] kývání, kmitání
Hybrid [΄haıbrıd] smíšený
Hydroelectric [haıdrəʊı΄lektrık] hydroelektrický
Hydroelectric power vodní energie
Hydroelectric power station vodní elektrárna
I-beam
nosník (s průřezem „I“)
Ice [aıs] led
Identical [aı΄dentıkl] shodný, totožný
Ignite [ıg΄naıt] zapálit, vznítit se
V tajence najdete dokončení čínské moudrosti, která začíná: Nebojte se se postupovat zvolna…
(zbytek v tajence)
Tajenka z č. 3/2012 zní: Pomodli se, Čechu, k svatému Vojtěchu by tě vzaly samostatné národy do cechu.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Lídu Šerifovou, která vyhrává 4 volné vstupenky na akce dle vlastního výběru do klubu Oko v Havlíčkově Brodě (www.kluboko.cz).
nápověda: AARA – AKA – AKARA – ARE – ÍHA – SIKA
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
Hollow punch Hollow shaft
Hollow tile Home [həʊm] Home repairs Homing action Hood [hʊd] Hook [hʊk] Hook spanner Hoop [huːp] Hoops [huːps] Hop [hɒp] Hopper [΄hɒpə(r)] Horn [hɔːn] Hose [həʊz] Hose connection Hose reel Hot [hɒt] Hot air blast Hot air heater H-I
Reportáž /
17
Již
let
dáváme život vašim projektům...
Ross_inzerce_magazin_220x212.indd 1
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: 14.9.2012 16:24:27
REPORTÁŽ: HOTELOVÝ RESORT MALEDIVY
ROZHOVOR: MICHAL PRÁŠEK
HISTORIE: TEXTILKA JAN VESELÝ A SYNOVÉ